Tederik vešel do důstojnické jídelny a nenápadně se rozhlédl. Byla tam. Modrovláska Kora Evonyma Brau-Han, vysoká a sošná vojanda, s dokonale tvarovaným tělem, s plnými rty a hlubokýma zlatohnědýma očima. Na rozdíl od ostatních byla oblečená do elegantního přiléhavého saka a kalhot, obojí z téhož matně černého materiálu. Na Bredeonu se tomu říkalo...
četba na pokračování
V současnosti čteme trilogii Z(a)tracené klíče

Legendami opředená a dlouho postrádaná vahanská trojčata se doma příliš neohřála. Bez přípravy vyrážejí Kerr, Han a Vuan na trestnou výpravu do vzdálených končin nesmíru proti mocnosti, která je věky věznila. Jejich potomci jsou zklamaní, všechno se hroutí. Tederik nemá rád zbytečnou práci. Zalarmuje síly Metaprostoru, aby přitáhl tři neřízené střely zpět. A zatímco jsou všichni v trapu, brousí si na Vahan zuby armáda cizí mocnosti. Naštvaný Tederik se vydává na soukromou vysoce rizikovou misi, a tři zdevastované a obtížně zvladatelné starovahanské idoly (nepříliš ochotně) bere s sebou.
E-knihu vydal Martin Koláček E-knihy jedou 2025, a najdete ji všude možně - třeba tady
Tederik našel ztracené klíče vahanských laboratoří, a získal odměnu, o kterou nestál. Panovat pyšným vahanským generálům je totiž úplně jiná disciplína než vládnout krotkým ok-sawonským smrtelníkům. Rikovi bratři na jeho poslání pohlížejí různě. Ten prostřední je nadšený, zatímco ten nejmladší si ťuká na čelo, a mluví o roli užitečného idiota. Tederik zavádí nepopulární reformy, vyjednává s Aliancí, čelí atentátům. Zakazuje obchod s válečnými otroky a zbavuje Vahan dalších barbarských excesů. Dobře ví, že mu to prochází jen díky podpoře bohyně, která ho korunovala. Myšlenky na Vuan mu nedávají spát. Svedla ho čistě účelově, aby měla kontrolu nad pátráním po klíčích. Jejich bredeonský úlet už se nebude opakovat a je to tak dobře. Bohyně samotná je zdrojem neustálých dohadů a domněnek. Vězí v laboratořích, ven téměř nevychází. Nikdo neví, co tam dole tropí, ani kam se poděli její bratři – Kerr s Hanem. A bude na Tederikovi, aby to zjistil.
E-knihu vydal Martin Koláček E-knihy jedou 2025, najdete ji třeba tady
E-knihu vydal Martin Koláček E-knihy jedou 2025, najdete ji třeba tady
"A co se stane, když je ve výsledku těch černých puntíků víc než těch červených, soudružko?" Neomaleně jí skočil do řeči, protože takové bodování mu připadalo trapné.
Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 22: Soudružky a soudruzi na Sunnisenu
obracím se na Tebe tímto dopisem, protože si dělám starosti. Danny tě hledal na kolejích, a marně. Od Fennediona a Elevíny se dozvěděl, že tvé studijní výsledky jsou excelentní, ale ve škole se prý ukazuješ zřídka. Vloupal se do Tvého pokoje, ale našel ho prázdný. Šel se na tebe přeptat k Urbielovi, ale děkan byl tou dobou na konferenci...
V papírování Tederika vyrušilo rázné zabušení na dveře. Do pracovny vtrhnul Dexey následovaný Tessanou. "Volali z přístaviště. Máme tu agenty Aliance. Ohánějí se pověřením Čtyřdohody. Jsou na cestě sem."
"Na Sunnisen? Půjdu tam," přerušil ho Endy. Vlastně se na to těšil. "Ale proč právě já?"
Ještě téže noci Tederik napsal hromadu dopisů dvojího druhu. Alianci oznamoval odchod trojčat, a obchodní partnery na Krexu a Erektiadu požádal o urychlené dodání strojů, bionických jednotek, pohonných agregátů a potravinových zásob. Udělal to navzdory Dexeyovým protestům typu: ještě nikdy jsme se pomoci nedoprošovali. Další dopisy...
Navzdory výcviku byli vahanští jako omámení. Kdesi pod hladinou otřesných zážitků číhaly pochybnosti a obavy. Jak se mají vypořádat s tím, že je stvořitelé bez vysvětlení opustili? Namísto aby se přivítali s civilizací, kterou založili, odletěli kamsi ke všem běsům. Znovu. Bez vysvětlení. Stejně jako to udělali před věky.
Poklid v jídelně definitivně ukončil plukovník Hairon. Už když se blížil ke stolu, bylo jasné, že přináší špatnou zprávu. "Někdo se asi vloupal do laboratoří, sire," oznámil Tederikovi roztřeseným hlasem. "Oba vojáci od vrat jsou mrtví. Není znát, jak přesně zemřeli. Leží tam minimálně od včerejšího večera, protože jejich rozhraní se dávno...
Do pracovny vtrhl Dannavion, oči navrch hlavy. "Kde ji máš?"
Zanechal Vuan v Tessanině péči, přestože toužil svléknout z ní ty příšerně špinavé hadry, ponořit ji do vany, mydlit ji a hýčkat. Jenže to nešlo. Vahanští Vuan uctívají jako bohyni, kterou koneckonců skutečně je. Kdyby s ní zůstal sám v intimní situaci, nedokázal by ji ani sebe ochránit před pomluvami. Nikdy nepodceňuj veřejné mínění, radíval mu...









