Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 20: Třepotavý přízrak se představuje

Danny s Dorresonem se od Eseby vrátili jako staří přátelé disputující o přednostech a nedostatcích archaické výzbroje. Dexey je počastoval plechovkami Kavanské opery a Tederik drakovi oznámil, na jaké falešné vlajce se usnesli.

"Ještě dnes tu informaci pošlu teleemitorem Kaebimu," řekl drak. Přihnul si z plechovky a prohodil, že bohové už by se sakra měli vrátit na poradu, protože je na čase probrat detaily Esebiny mise a nechce to opakovat natřikrát.

"Eseba generála požádala, aby to projednal místo ní," dodal Danny, když viděl Tederikův skeptický výraz. "A není tak zmatená, jak myslíš."

"A co ty řeči o Přízracích a Požíračích? To vám připadá normální?" naježil se Tederik.

"Myslím, že mluvila k věci," řekl ponuře Dexey. Ztišil hlas a houkl na mlčícího Dorresona: "Nechápu, proč s tím děláte takový tajnosti. Generalita má ty informace dobrých sto let." Rozpačitě střelil pohledem na Rika: "A vyšťourala to Kora, když slídila v Dražebním paláci bohyně Exis. Doufám, že skollům to nepoví. Nepřemýšlí tak doširoka, a hlavně ji nenapadne, že do toho Aliance šlápne."

"Pro mě je Třepotavý přízrak horkou novinkou," přiznal neochotně drak. "Vedení agentury požaduje, abych to udržel v tajnosti. Můj Rex to samozřejmě věděl, ale uráží mě, že se nepodělil, když jsem byl pět století jeho přímým nástupcem. Na druhou stranu… se teď hodí, že Skollové o Přízraku oficiálně nevědí. To proto jsem šel s Dannym, když doprovázel Esebu. Musel jsem se jí na to zeptat. A přísahala mi na život své královny, že ona to s Ottou má od mizeonské bohyně Monety a že to nikomu jinému na Sunnisenu neprozradila."

"Můžete mi sakra říct," vypěnil Tederik, a střídavě se mračil na draka i na Dexeye, "o čem se tady už půl úderu bavíme? Co mají naši bohové společného s Ottou z Orkenu? Snad neexistuje možnost, že by se znali z minula. A jak s tím souvisí ten Třepotavý přízrak?"

"…a ještě tři setiny čilimníku a dvě setiny soli. Tak se pochlub, jaká jsi kuchařinka, Máňo," rozbil napjaté ticho Dannavion, který se točil kolem nutričního automatu, a zadával do programu komplikovaný recept. Rozmlouval s řídící jednotkou jako s Máňou, což dělal běžně u aparatur, které fungovaly na základě spojení techniky a fantómové magie. Spokojeně zavýskl, když mu agregát tichým cinknutím oznámil, že objednávka je přijata, a pak jako kdyby dál mluvil jen sám pro sebe zamumlal: "To je přece stará známá legenda. Vojáci napříč Metaprostorem si ji vyprávějí večer před bitvou. Zvěstovatel smrti alias Požírač alias Třepotavý přízrak se vznáší nad bojištěm, a doráží umírající. Je starý jako svět a vybírá jenom kusy, co nemají šanci na přežití. Požírá vojáky s dírou v břiše, a krátí utrpení. Sarvon ho připodobnil k mraku, z kterého visí cáry dotírajících stínů. Právě ty obstarávají řezničinu." Automat znova cinkl, membrána výdejního portu se s mihotáním rozpustila. V jídelně to zavonělo kořením, smaženou cincibulí a dušeným masem. Danny podnos vyndal a triumfálně položil na stůl. Převzal od Taye vidlici, nedočkavě napíchl kus masa v omáčce a ochutnal. Na jeho tváři se rozhostil blažený výraz. "Není to špatné! Opravdu to chutná jako krodoší líčka na cincibuli a slokvoňovém víně. A to koření! No vážně! Zkuste to! Tyhle fantómové nutrikátory poslední generace bych po válce objednal ve velkém."

"Vyrábějí se na Sunnisenu," řekl kousavě drak.

"Dobrá zpráva," zahuhlal Danny s plnou pusou. "Jejich dodávka bude součástí válečných reparací!" Přisunul podnos nakvašenému Rikovi. "Ochutnej! Kdybych nebyl vojákem, byl by ze mě skvělý kuchař." Ládoval se masovým ragů a rozšafně se vychloubal, že vařit to jo, to on umí, protože když studoval na Birekově vojenské akademii…

"A dost!" zavrčel Tederik. "Jestli mám na Vahanu nějakou prehistorickou obludu, chci vědět podrobnosti."

"O jednu prehistorickou obludu víc nebo míň," poznamenal zasněně Danny, "kdo by to počítal?"

Dorreson chňapl po vidlicích, které Tay Wen s nonšalantním gestem rozhodil po stole, jehož povrch stále pokrývaly plastexové pláty s mapami. "Dobře," vybafnul s pohledem zacíleným na Dannyho ragů. "Uznávám, že ryze z praktických důvodů je nezbytné Ottovu roli v Operaci Vítr objasnit podrobněji. Ale protože mi velení nedalo pověření, abych to pustil ven…" S rychlostí bahenního běsa nabodl největší kus masa a okamžitě ho spolkl, "prostě proto, že to nikoho nenapadlo," dodal a s rozzářenýma očima se znovu zaměřil na žvanec, "tak všechno, co teď povím, zase úspěšně popřu v případě, že by mě s tím někdo v budoucnosti konfrontoval. Jasný?"

"Umím udržet tajemství," ušklíbnul se Dexey.

"Slibuju, že o tom neřeknu ani své ženě," pronesl slavnostně Tay.

"Jinak jí říkáš úplně všechno," uchechtl se Danny. "Otta je sympaťák. Nemůžu si pomoct, ale někoho mi připomíná."

Dorreson ukořistil další sousto a řekl: "Ottumor z Orkenu je synem člověka a riiberionské podsvětní bohyně Exis. Matinka ho staletí používala jako tajnou zbraň. Spojila ho s trojicí dravenů, které sama nějakým nepochopitelným způsobem ulovila. Nositele a symbionty obrátila proti sobě, aby je mohla ovládat."

"Draveni?" vyjekl Tay. "Odkud se vzali?"

"Dobrá otázka," podotkl drak. "Pochází z prvotního Zdroje stvoření. Jsou… jeho spirituální projekcí. Naučili se krmit vitální energií živých bytostí. Jsou chytří a zákeřní. Chci říct, že jejich normy chování jsou pro nás těžko pochopitelné, ale to platí pro všechny pravorodé. Donedávna se věřilo, že vyhynuli a že kdyby znovu povstali, likvidovali by jeden svět za druhým z čiré zhůvěřilosti. V historické literatuře figurují jako hladoví démoni, ale se skutečnými démony nemají nic společného. Poprvé na ně upozornil Sarvon. Psal o nich jako o dravenech, ale není známo, jestli si ten název vymyslel nebo ho převzal od paridiánských."

"Můžeme se jich zeptat," podotkl poťouchle Danny.

"Před sto lety vyšlo najevo," pokračoval drak, "že tři tihle raubíři přežili do dnešních časů, a že jsou nevratně spojení s jistým polobohem pochybné pověsti. Aliance jejich "společenství" zajala a chtěla je dát Launě k večeři, protože to je stále jediný způsob, jak draveny neutralizovat. Ale potom se do toho vložil Trajanis z Robustuy," Dorreson se pobaveně uchechtl, "a kombinací přesvědčování, nátlaku a vydírání přiměl potentáty Čtyřdohody, aby na Ottu a jeho nájemníky změnili názor. Od té doby ti čtyři s Aliancí externě spolupracují."

"Ten rapl Trajanis je dokonce oženil se svou jedinou dcerou," vydechl Dexey. "Díky tomu se Otta dokázal rozejít s matkou!"

"Mrcha Exis ho vydědila. Proto se mu říká Vyděděnec, a my jsme na to náležitě pyšní!" zadunělo jídelnou hlasem tak skřípavým, jako když se dře plechovou hranou o beton. "A nenazývej našeho tchána raplem, žlučovitý staříku, nebo přijdeš o nos!"

"Nebo o nějaký jiný důležitý přívěšek," zaševelilo cosi dalšího, hlasem jemným a hladkým jako smetana.

Všichni se začali rozhlížet, odkud se to ozývá. V místnosti se setmělo. Tederik vzhlédl ke stropu. Těsně pod plazmovými lištami se převalovalo cosi podobné kouři, co zaclánělo světelným paprskům. Vypozoroval, že stínové zášlehy se táhnou po zdi a vycházejí z chodby. Vstal a vydal se k masivním napůl zasunutým krihonitovým dveřím. Ještě, než k nim došel, vyšlehly z nich další kouřové prameny. Obklopily ho, otíraly se o něj jako mazlivé xyry. Lechtalo to a trochu bodalo. Nic příjemného.

"Zůstaň v klidu!" dolehl k němu bratrův hlas.

"Na zdravé běžně neútočí!" přizvukoval drak.

Srdce mu tlouklo, ztěžka dýchal, jako kdyby ty potvory vytěsnily vzduch.

"Hrome, co jsem říkal? Že máte počkat!" Dveře se vysunuly dokořán a do jídelny vešel Otta a zůstal stát před prvním stolem. "Okamžitě přestaňte toho pána obtěžovat!"

Kouřové fábory se od Tederika odtáhly. Vracely se k nositeli jako když pletařka namotává přízi na klubko. Teď bylo patrné, že jsou vzájemně spojení.

"Omlouvám se," zaševelil zelenooký hlasem naprosto odlišným od těch dvou předchozích. "Mí společníci slyšeli, že se bavíte o nich, a nedali jinak, než že se představí sami. Jsou tak… netrpěliví." Stínové konstrukty věnčící jeho postavu se bláznivě rozkmitaly, až připomínaly scénický výjev kavanské stínové zpěvohry. Vzápětí se nad Ottovou hlavou seskupily do tří oddělených větví. "Ten nalevo z vašeho pohledu je Aul," řekl Otta. "Je pohotový, ale často mluví rychleji, než myslí. Je to těžko k uvěření, protože vibruje částečně v paralelních realitách. Měl by znát nejoptimálnější variantu konkrétní situace, ale…"

"Můžu já za to, že mám emoce?" zaskřípalo stvoření. "A můžeš za to ty. Od tebe jsem se nakazil." Z levé větve vytryskly další stínové větvičky a pak se stejně rychle zasunuly. "Zdravíčko, dvounožci, já jsem Aul."

Ten prostřední je Bes," pokračoval v představování Otta a střední větev, která dělala dojem, že raší z jeho temene, se bleskově roztáhla do oválného koberečku s krajkovaným vzorem. "Má v oblibě zdůvodňování a přehodnocování. Pokud má někdo problémy s usínáním, jeho pohádky…"

"Žádné pohádky!" zahlaholila příjemně krajkovaná bytost. "Moje horory fungují jako mentální vzpruha. Tři nejlepší dokonce vyšly tiskem."

Koutkem oka Rik zaregistroval, že do jídelny se tiše vrátili bohové. Han s Kerrem se posadili na lavici u stolu, kde nikdo neseděl. Vuan se kolem Tederika protáhla jako lasička, a přisedla si k Dannymu. Okamžitě přijala nabízenou vidličku a začala se ládovat masem, kterého mezitím notně ubylo. Ona se zdála v pohodě, zatímco Han s Kerrem působili přepadle.

"Ten napravo z vašeho pohledu je Cody," pokračoval nevzrušeně Otta. Stínový konstrukt, podobný pahýlu stromu bez listí, se ani nepohnul. "Většinou mlčí a netřeba si to vykládat úkorně. Cody mluví teprve až první dva vystřílí všechny patrony."

Tederik vzhlédl k dravenům nad Ottovou hlavou: "Já jsem Tederik. Rád vás poznávám. Bylo zde řečeno, že nám vy… čtyři… pomůžete odblokovat magické rozhraní obyvatelstva. Mohli byste mi aspoň rámcově objasnit, jak toho chcete docílit?"

Draveni začali drmolit všichni současně. Tederik sice rozeznal slova jako infonové zapříčinění, transkripce, krodoch, maso a krev, ale jinak to byla změť pojmů, které v životě neslyšel. Otta zakoulel očima a usadil se na lavici k Hanovi s Kerrem. Vypadal legračně, protože draveni se mrskali a těkavě se mezi sebou proplétali. "Sakra dost," hekl. "Praskne mi z vás hlava. Objasním jim to sám."

***

Co se zablokovaným rozhraním?

Na vahanském povrchu panovala hluboká noc, ale v bunkru se to nedalo poznat. Tederik seděl na kavalci a zíral do zdi. Potřeboval si srovnat myšlenky. Otta z Orkenu mluvil o pokusech, které Rawantes, Grenedon a Endemon prováděli s draveny v laboratorních podmínkách. Metodou pokus – omyl ověřili, že entity zvládnou zablokované rozhraní vyčistit rychleji a efektivněji než těžko dostupný bet-daranský benthos. A ten, koho takové řešení napadlo, byl prý Endy. No sakra!

Endemon uvažoval o způsobech, jakými jsou magické bytosti napojené na pleteň. Jejich rozhraní s pletení rezonuje podle specifického vzorce. Jestliže je zablokované, spojení je přerušeno. Dá se to přirovnat k mozaice z barevných kamínků, kterou kdosi zamazal bahnem. Bláto zaschlo, ale obrázek pod krustou zůstal. Co vzít špachtli a ten marast seškrábat? Kde vzít nástroj, co umí ty vrstvy odlišit? Donedávna k tomu Aliance využívala bet-daranský benthos. Miniaturní běsové z Bet Daranu se odpadní toxickou magií živí. Jejich pomocí Urbiel vyčistil zablokované rozhraní dvou ok-sawonských bratrů na Bredeonu, a Dexey je využil k uzdravení Endyho tady na Vahanu. Jenomže bet-daranští běsové jsou vzácní. Jejich svět byl zničen a v Metaprostoru zůstaly jen zbytky populace, opečovávané v laboratořích, protože se jen velmi obtížně množí.

Vědcům Aliance bylo jasné, že ani pomocí veškerého benthosu, vahanskou populaci nespasí. Hledali náhradní řešení. Endemona napadlo využít stvoření třetího řádu. Tvorové jako Launa a Merrikana jsou ukotvení v Metaprostoru, ale současně vibrují v paralelních realitách, proto si mohou zkopírovat zdravou verzi otisku odjinud. Po odstranění toxického nánosu by mohli poškozenou předlohu obnovit, a dokonce mnohem rychleji. Jenže jakmile Endy začal básnit o bytostech třetího řádu, narazil na bezpečnostní protokoly. Obě stvoření jsou inteligentní, ale extrémně nebezpečná. Aliance je drží v izolaci z dobrých důvodů.

Už to vypadalo bledě, ale pak Endymu Kaebi představil Ottu z Orkenu a jeho tři symbionty. Ukázalo se, že draveni stejně jako Launa a Merrikana těkají skrze časoprostorové kontinuum. Zvládnou rozhraní vyčistit a současně postižené imunizovat proti reziduím nákazy v prostředí. S tím souvisela nutnost proces otestovat na současném osazenstvu bunkru, protože generátory skvapového pole jim stejně dlouho nevydrží. Čím dřív to provedou, tím lépe.

Plán útoku na Kerrhan dopodrobna cizelovali. Dohodli, že Otta se vznese do oblak nad vytyčeným územím. Symbionti se rozvinou a budou postupně čistit rozhraní každého desmona, na kterého natrefí. Zabere to několik úderů, draveni se v průběhu akce několikrát nakrmí na stádech divokých krodochů v přilehlých pastvinách. Současně s Akcí Vítr proti zaútočí vojáci z Kheru, velení převezme Dorreson. Zmatkům mezi zajatci zabrání maskovaní partyzáni, co se do tábora infiltrují krátce před útokem.

Zbývalo vyjasnit náležitosti Esebiny mise. Jak Tederik předpokládal, skollka měla za cíl proniknout do laboratoří, a ukořistit schránku s Xawoninou infonovou matricí. Kerr prohlásil, že si ji vezme na starost. Tederik si nedokázal představit, jak se chce idol v tom nepořádku orientovat, ale nechal to být.

Když si ujasnili budoucí úkoly, vytratil se Dorreson do spojovatelny odeslat Alianci depeši o kouřové cloně. Ostatní se v jídelně nacpávali novými porcemi dušeného masa a nalévali Kavanskou operou, protože Dannymu se podařilo naprogramovat Máňu tak, že dokázala obsah poslední plechovky dokonale replikovat. "Dokud máme dost opery, zůstáváme neporazitelní!" blábolil Danny a ostatní mu přizvukovali.

Tederik zíral na hrubou popraskanou betonovou zeď, z průduchů ventilace k němu doléhaly útržky bujaré konverzace z jídelny. Sakra. Nechtělo se mu věřit, že by to všechno mohlo tak hladce zaklapávat. Na něco určitě zapomněli. Ale na co?

Dveře na chodbu se skřípavě odsunuly. Vešla Vuan obklopená modravým přísvitem. Konečky rozevlátých vlasů prskaly energií, ale bylo to tiché a uklidňující. "Te-de-ri-ku?" zapředla a úmyslně oddělovala jednotlivé slabiky.

"Še-ry-zah?" odpověděl a neubránil se úsměvu.

Přišla blíž a on k ní vztáhl ruce. Nepřemýšlel, nepochyboval. Snesla se mu na klín. Pevně ji objal. "Děláš si starosti?" vydechla.

"Nechce se mi věřit, že by se to dalo vyřešit tak hladce," zamručel.

"Už jenom pár dní, a budeme mít vojáky doma. Dalších pár dní je budeme připravovat. A draveni s Ottou budou dobří, uvidíš. Za našich časů bylo takových víc. S některými jsme bojovali, s jinými jsme spolupracovali."

"Na čem?"

"Vzpomínáš, jak jsem ti říkala, že jsme s Brexou tvořily nové světy? Když se něco nepovedlo, oni po nás uklízeli. Jednou jsme uplácaly badility. Podobali se drakům, ale byli mnohem větší. Naučili se přelétávat mezihvězdným prostorem, zakládali nové kolonie, likvidovali původní biotopy a množili se jako diví. Teprve až vyhladili obyvatelstvo tří prosperujících soustav, nám došlo, že jsme je podcenily. Tehdy Brexa oslovila Codyho. To je ten, co mlčí. S ničím se nemazal. Byl tak výkonný, až jsme se bály, že bude pokračovat i tam, kde to není žádoucí. Naštěstí ho zaujala jiná atrakce, a on se odporoučel. Vlastně nechápu, jak se mu podařilo se s těmi dvěma užvaněnými souputníky snést, když je Exis odchytila. A co teprve jejich nositel! Ten by zasloužil pozlatit, že je dokáže udržet na uzdě."

Povzdechl si. "Pokud jsem to dobře pochopil, taky mu to nějaký čas trvalo."

Zabořila tvář do ohbí jeho krku a přidušeně se uchechtla. "To se nám starým stává běžně."

"Někdy mě to děsí," šeptl. "Co všechno jsi zažila. Co všechno pamatuješ. Připadám si vedle tebe tak… nedostatečný."

Ucítil, jak ztuhla. "Chceš vědět, jak moc nedostatečného tě vidím?" Její hlas nabral kovový tón. Nečekala, co odpoví. Přitiskla rty na jeho ústa. Líbala ho, a on jí to oplácel. Cítil, jak mu rozpaluje krev. Nebude na to myslet. Nebude na nic myslet. Nebude si lámat hlavu nad tím, co asi na jejich sblížení řeknou Han s Kerrem, protože musejí něco tušit.

***

Po několika dobře využitých časových cyklech spolu leželi na kavalci. Byla stulená na boku, zády se opírala o jeho hrudník. Ani jeden z nich nespal, ale byli zticha. Oba ztracení ve vlastních myšlenkách, a přesto v příjemném souznění. A tehdy mu konečně došlo, co je na tom plánu špatně. "Musí se to udělat jinak!"

"Hmmm?"

"Ten navazující proces po Akci vítr. Víš, jak jsme si rozdělili úkoly? Že Kerr se postará o Esebu, Han bude s vojáky, a ty a já se v převleku vplížíme do tábora? Musí se to udělat jinak."

"Na co jsme zapomněli?"

"Na vahanskou spiritualitu, přece," odpověděl a byl opravdu rád, že mu to došlo. Když jí to pak vyložil, udiveně vrtěla hlavou, že něco takového by ji vůbec nenapadlo.

"Musíš jim to říct," zamručela.

Bylo skoro nad ránem. Z ventilace se neozýval ani hlásek, z čehož se dalo usoudit, že osazenstvo bunkru zmožené Kavanskou operou užívá nočního klidu. "Řeknu jim to až ráno," zabručel a konečně v klidu usnul.

***