Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 21: Vahanská spiritualita

"Věky žili s nadějí, že se bohové vrátí," prohlásil Tederik ráno v jídelně. "Lapálie s vahanotřesením nemohla zničit to, co udržovali v paměti po generace. Ovšem Druhý odchod bez rozloučení, beze slůvka vysvětlení, stejně jako kdysi, to už zakládá důvod k pochybnostem."

"Proč rovnou neřekneš, že je to průser?" zabručel uštěpačně Danny.

"Taky se nám to nemusí pořád dokola připomínat," houkl prkenně Kerr. Seděl na lavici za stolem přímo naproti Dannymu. Na stolní desce se skvělo čerstvě vypálené dohomonové hrací pole. Nejspíš použili plazmovou pistoli. Šestistranná hrací políčka byla dostatečně prostorná, aby se do nich místo hracích kamenů vešly plechovky se starým proviantem. Danny hrál s kibisovou kaší a Kerr se žlabušími játry na rebedě. Podle toho, jak nakvašeně se Kerr tvářil, to vypadalo, že se hru učí za pochodu, a že mu to moc nejde.

"Nepřipomínám to samoúčelně," nedal se Rik. "Chci tím říct, že těch zvratů bylo poslední dobou příliš. Následná ztráta magie a vyhlídka na život bez ní najisto vyvolá krizi víry. Poslední ránu představuje vymývání mozků. Copak jste to neslyšeli? Valí se jim do hlav, že žili v bludu. Bohové se nemohli vrátit, protože nikdy neexistovali. Všechno to byl komplot Čtyřdohody za účelem průniku do laboratoří."

Han se jedovatě usmál. "Á, náš človíček je duchozpytec!"

"Těm kecům nikdo neuvěří," prohodil přezíravě Tay. Zaťukal si na čelo. "Naši vědí, že bohové jsou skuteční. Byli u toho, když mě Vuan uzdravila z feen-texové destrukce."

"Byli tam jenom nejvyšší důstojníci," namítl Rik. "Desmoni z druhé, třetí a čtvrté kasty u toho nebyli. Právě oni jsou vůči propagandě nejzranitelnější."

"Stejně tomu nevěřím!" trval na svém Tay. Obrátil se na Dexeye v potřebě získat podporu, ale generál se jenom mračil.

"Představ si, Tay," ozval se vemlouvavým tónem Dannavion, "že jsi ztratil všechny schopnosti, které jsi dodneška pokládal za normální. Svět se ti před očima oploští. Nevidíš energetické proudy, nedokážeš rozlišit většinu barevných odstínů, neslyšíš většinu běžných zvuků, nedokážeš komunikovat jinak než verbálně, neumíš levitovat ani se teleportovat. Žádný přístroj založený na principu spojení techniky a magie ti nefunguje. Musíš jíst, abys neumřel hladem, musíš se pravidelně zbavovat produktů metabolismu. Nepřežiješ ani jeden časový cyklus v otevřeném vesmíru. Nevydržíš v horku ani v mrazu. Mnohem snadněji se unavíš. Každá oděrka se léčí týdny, a ještě do ní můžeš chytit infekci. Podtrženo sečteno: jsi slabý jako smrtelník a stejně snadno jako smrtelník můžeš zemřít. Jak by ses cítil?"

"Byl bych nasraný," hlesl Tay. "Moje Bea to zažívá na vlastní kůži."

"Abych to shrnul," pokračoval Tederik, "musíme se postarat, aby našinci rychle obdrželi důkaz, že bohové jsou skutečně tady a jsou připravení se za ně porvat. Důvěra je vzácné zboží a my ji musíme obnovit stůj co stůj. Jinak riskujeme, že se ty skollské fámy uchytí, a budeme se s tím pasovat po zbytek století.

"Cos vymyslel?" sykl Han. On a Vuan se usadili u nejvzdálenějšího stolu. Z plechové bedny vybírali hibernované matachory a třídili je podle barev. Červené třaskavé, modré kouřové, žluté vřeštivé, zelené pachové, opatrně je ukládali do samostatných krabic. Jejich pohyby byly pomalé a kontrolované, protože každé důraznější ťuknutí matachorou o podklad mohlo vyprovokovat její rozvinutí a tím i vybití.

Rik se na Hana tvrdě podíval. "Dokážete našim, že jste se na ně nevykašlali. Předvedete se v pravé podobě a v nadživotní velikosti. Zelená, modrá, rudá. Tak jak se to píše ve starých knihách."

Dexey se chytil za hlavu. "Chcete z toho udělat tyjátr?" zavrčel. "Zmatek nad zmatek!"

"Naše to uklidní a skolly to ohromí," trval na svém Rik. "Jestli to Aliance neprokecla, tak se tu o vašem návratu neví." Obrátil se na Hana: "A co je důležitější: K vašemu zjevení musí dojít současně s Operací Vítr. Vahanci budou natolik fascinovaní vaším návratem, že už jim nezbude prostor si všímat, že je draveni léčí."

"Zdá se mi to… zbytečně… okázalé," poznamenal Han.

"A zastaralé," přizvukoval Kerr.

Tederik si pomyslel, že se jim to nelíbí hlavně proto, že jde o jeho nápad a ne jejich. Dalo by se pochopit, kdyby takové demonstrace nebyli schopni vlivem oslabení. Ale po příchodu na Vahan a po několika dnech kontaktu s Dexeyem a Tayem razantně posílili. A jestli Kerr s Esebou zmizí v laboratořích, nevyleze třeba celé roky. Tak to ne. "Byl by tu ještě jeden důvod," dodal: "Vy starorodí čerpáte sílu z pleteně. Ale když jde do tuhého, berete ji z víry vašich výtvorů. Proto jste se s nimi kdysi tolik namáhali. Ovšem pokud by vám ty výtvory přestaly důvěřovat…"

"Jak dojemné, že máš o nás takovou starost, človíčku," pronesl uštěpačně Han a přenesl pohled z Rika na Vuan. "Jestli si myslíš, že si tím vysloužíš naši přízeň, že ti pak dovolíme tu zůstat, šeredně se pleteš."

Teprve tehdy si Tederik všiml, že mezi Hanem a Vuan to nepříjemně jiskří. Když si našli společnou práci, dalo se to vyložit různě. Rozhlédl se po ostatních. Kerr s Dannym zarputile tahali plechovky po herní ploše. Tay s Dexeyem studovali mapy. Dorreson s Ottou se hrbili u reproduktoru a poslouchali utlumené vysílání skollské propagandy, draveni kolem nich tetelivě vířili. Eseba v jídelně nebyla. Podle Dannyho hlášení spala. Nejspíš se jí nebude líbit, že začátek její mise bude odložen. Kerrovy přítomnosti bude zapotřebí na povrchu. Bližší košile než kabát. A samotnou ji do laboratoří nikdo nepošle.

Tíživé ticho, které se rozhostilo po Hanově rýpanci, trvalo už příliš dlouho. Tederik si hořce povzdechl: "Zdržím se zde na tak dlouho, jak bude potřeba, excelence." Už ho nebavilo idolům připomínat, že on se o tu roli neprosil.

***

Zbytek dne se střídali v poslechu skollského vysílání, čistili zbraně, hádali se s draveny, hráli dohomon a pojídali svačiny od Máni. Kerr s Dannym opravovali hygienické instalace, protože jedna sprcha pro příchozí stačit nebude, i když Dexey brblal, že vojáci jsou na drsné podmínky cvičení. Tay Wen s Hanem dokočili teleemitor. Hurá!

Pro komunikaci se zajatci z Khoru si Dexey vynesl teleemitor na povrch, aby ho neblokovalo axionitové podloží. Hned napoprvé navázal spojení s majorem Herdekenem a následně devíti dalšími důstojníky. Podařilo se mu je informovat o plánovaném útěku. Slíbil, že termín ještě upřesní. Ve zbývajícím čase úřadoval ve skladu prádla. Třídil kontejnery s poškozeným obalem od těch hermeticky uzavřených s odůvodněním, že funkční prádlo je základem vojákovy bojeschopnosti.

Tederik a Šerryzah se vytráceli ze společnosti ostatních, aby mohli být spolu. Už se nenamáhali vymýšlet výmluvy. Han s Kerrem předstírali, že si toho nevšímají, ale bylo těžké uvěřit, že by jim to bylo jedno. Nebo jim Tederik připadal tak nedůležitý, že na tom, co dělal s jejich sestrou, jim opravdu nezáleželo?

Napětí v bunkru vzrůstalo úměrně s tím, jak se blížil čas Akce Hlína, jak přesun zajatců z Kheru nazval Danny. Tederik byl za Dannyho přítomnost rád, protože bratr na plný výkon rozvinul své osobité kouzlo. Infantilními vtípky odzbrojil i cynického Dorresona, s Ottou Třepotavým přízrakem se rovnou skamarádil. Vyšlo najevo, že Dannavion několikrát hrál fackovací dohomon s Ottovým prvorozeným synem, Ottou juniorem.

Eseba se od společných aktivit držela stranou. Urnu s královnou nedala z rukou, neustále si něco mumlala pod nosem, balancovala na hraně mezi apatií a fanatickým zaujetím.

Čtvrtý den nad ránem osazenstvo vyburcovali draveni s jekotem, že integrita zařízení byla narušena. Útok shůry se zdál nepravděpodobný, jenomže Tay velice rychle ověřil, že poplašné zařízení někdo vyřadil z provozu. Zatímco se Dexey, Tay, Dorreson a Danny chápali zbraní s cílem důkladněji zkontrolovat chodby, Otta poslal na výzvědy draveny. Rychlostí myšlenky bunkr prošmejdili a zjistili, že jedna chybí.

Eseba.

Draveni vyletěli na povrch, a odchytili skollskou profesorku půl ekterenu od šachty. Štrádovala si to pouští s vizáží skollského údržbáře díky tvarovanu, který ukradla Hanovi. V baťohu na zádech vlekla kromě urny s Xawonou balíčky s proviantem od Máni, tři paprskomety a jeden patentní vojenský vibronůž.

Draveni ji přitáhli zpět. Nebyli právě jemní, ale až na pár oděrků od drsných stěn šachty jí nic nebylo. Hodně se vztekala. Odmítám ztrácet čas neplodným čekáním! Ohrožení existence mé královny se zvyšuje každým ťukem! Dostanu se tam sama! Nikoho dalšího nepotřebuju!

Od té doby ji museli trvale hlídat. K jejímu prospěchu svědčil fakt, že při útěku neodpojila dekontaminační jednotku v tubusu, takže zřejmě neplánovala je odrovnat. Kdyby ji zamkli v noclehárně, technicky zdatná skollka by se z ní dostala. A s magií na ni jít nemohli, protože bábu chránily verlenové linie.

Incident uspíšil další plánované opatření. Na řadu přišla imunizace. A ještě předtím kontaminace. Obnášelo to vyletět na povrch, vystavit se tam otravným prachovým částicím přinášeným suchým větrem, a následně nechat draveny, aby zanesené rozhraní vyčistili. Jenom tak mohli partyzáni nabýt jistoty, že dravení metoda je účinná i mimo laboratorní prostředí. Han s Kerrem velkohubě tvrdili, že oni žádnou imunizaci nepotřebují, že takovou nanicovatou otravu zvládnou zneutralizovat s prstem v nose. Přesvědčila je až Vuan, když jim zrekapitulovala nepříjemnou zkušenost z Ok-Sawonu.

Tederik se ověřovacímu procesu chtěl podrobit první. Kdyby to nefungovalo, ušetřil by ostatním potíže. Jednomyslně to rozporovali. Nemáme čas se venku promenovat každý zvlášť, namítal Dannavion. Ty jsi to byl, kdo pořád strašil s prozrazením, tak to nekomplikuj.

S Ottou jich tam bude celkem deset, a s draveny třináct. Esebu nahoru Tederik tahat nechtěl. Nepatrné rozhraní klonované smrtelnice nebude na infonovou nákazu reagovat. Ovšem Han tvrdil, že když ji nechají bez dozoru, znovu frnkne a všechno zkazí. Tederik tentokrát uznal, že idol má pravdu.

Bunkr opustili krátce před úsvitem, kdy živí tvorové tvrdě spí a bionické jednotky prodělávají údržbu. Vysoko na vymeteném nebi zářily tisíce hvězd. Zůstali na dně rokle, chránění v zákrytu příkrých stěn. Pokud by se blížilo hlídkové vznášedlo, zaznamenali by ho včas.

Skvapové náramky si pro výstup ponechali. Jestli všechno dobře dopadne, už je nebudou potřebovat. Jediný Otta skvapový náramek nenosil. Měl draveny.

"Když už se mám znovu dobrovolně otrávit, aspoň sám rozhodnu, v jakém rozpoložení k tomu dojde, že," prohlásil hořce Dannavion.

"Protestuji!" skřehotala Eseba. "Toto je zásah do mé osobní integrity!"

Zatímco ji Han s Kerrem uklidňovali, protože jedině ty dva po fiasku s útěkem ještě pokládala za hodné konverzace, bratr se smířeně usadil se zkříženýma nohama do štěrku, položil dlaně na stehna a zavřel oči.

"Dobrý nápad, Danny," broukl Otta s draveny freneticky těkajícími kolem hlavy.

"Posaďte se kolem, proces bude názorný a efektivní," zahlaholil spokojeně Bess.

"Až řeknu teď," přidal se skřípadě All, "všichni si sundáte ochrany."

"Já řeknu teď! Byl to můj nápad!" oponoval Bess a jeho přízračná chapadla a-la Třepotavý přízrak se teatrálně rozvíjela do prostoru.

Štěrk zachrastil, suchá trnitá vegetace lupala, jak se postupně všichni usazovali kolem Otty do nepravidelného kruhu. Tederik se s těžkým povzdechem sesunul k bratrovi, a vzápětí se k němu lehce snesla Vuan a vzala ho za ruku.

Přímo naproti se na obvodu pomyslného kruhu uvelebil Han a stáhl k sobě i vzpírající se Esebu, kterou z druhé strany přidržoval Kerr. Nalevo spočinuli Dexey s Tayem, pozici napravo zvolil osamocený Dorreson.

Draveni se mezitím překřikovali, kdo řekne teď, a čí to byl nápad.

"Pusťte se do toho," zavrčel drak.

"Budu počítat do tří," řekl Otta. "A teprve po čísle tři řekneme všichni, to znamená já a draveni naráz a společně: TEĎ, jasný?"

"Grrr, dobře," houkl Aul.

"Jako kompromis to beru, ale správně jsem to měl být já," podotkl líbezně Bess.

"Přijatelné," sykl hebce ten třetí, a bylo to snad poprvé, co promluvil.

"Jste připravení?" zeptal se Otta a postupně přehlédl všechny sedící. Rozvětvení draveni se bláznivě komíhali, svíjeli se, smršťovali a natahovali kolem jeho postavy. Vypadalo to hrůzostrašně a komicky zároveň.

"Jistěže jsou," vyjekl Aul. "Už to neprotahuj!"

Tederik toho chlapa obdivoval, jak ty otravné entity zvládá. Na druhou stranu to jejich hašteření odclonilo obavy z neúspěchu. Deaktivovat skvapový náramek, dobrovolně dopustit zablokování rozhraní, to chce jistou dávku odvahy. V ruce ho hřála Vuanina malá dlaň, a odnaproti ho probodával zeleně sršícím pohledem Han. Aspoň že Kerr cosi pološeptem řešil s Esebou a ostatní zarytě mlčeli.

"Jedna, dvě, tři, TEĎ!"

Tederik pustil Vuaninu ruku. Nahmatal uzávěr skvapového náramku na levém zápěstí a… zhluboka se nadechl. Jeho obzor se zamlžil, barvy vybledly, hlava se mu zatočila. Uvědomoval si, že spíš, než fyzické nepohodlí jsou na vině nervy. Při otravě na Ok-Sawonu zpočátku necítil vůbec nic. Že je něco špatně zaznamenal později, až když Endemon začal vyšilovat, že se mu ztratilo rozhraní. Zpočátku se domnívali, že změny v percepci způsobily strach a vyčerpání. Byli zmatení z otcova zmizení, matce se udělalo tak špatně, že musela jít do postele. Potom přišel Danny s tím, že nefunguje stacionární portál ve skříni. Tehdy jim došlo, že je zle.

Zatímco se trhaně nadechoval a vydechoval, dravení výběžky ho obklopily tak těsně, že neviděl nic jiného. Šedavé třásně se třely o jeho tělo, hladily kůži, vnikaly do nosu, do očí a do úst, až se zalykal. Cítil bodání a svědění na hraně bolesti. Něco se do něj prodíralo, vrtalo se v něm jako se červ prokousává hlínou. Pohltila ho hrůza a panika. Byl by křičel, kdyby toho byl schopen. Telepaticky vnímal ševelení v řeči, která byla cizí. Neznělo to nepřátelsky, ale když se na to zaměřil, způsobovalo to bolest uprostřed hlavy. Někde zdálky slyšel výkřiky, chrčení, vrčení, sténání a skučení. Byl tak utopený sám v sobě, že mu vše splývalo do jednoho vibrujícího chumlu. Nebyl si jistý, jak dlouho to vydrží, než vyletí z kůže, když ucítil na zápěstí její ruku. Pevně ho stiskla. Pak ho zaplavila její vnitřní hudba, nápěv vahanského jádra, známý rytmus a povědomá kadence, a on se tomu s úlevou poddal.

Najednou to přestalo. Kouřová chapadla opustila jeho zorné pole, otevřel se mu výhled na ostatní. Seděli strnule s vytřeštěnýma očima, jejich rozhraní svítilo intenzivněji než předtím. Barvy byly jasné a jednotlivé odstíny se slévaly a mihotaly, až nebylo pořádně poznat, od koho co pochází. Draveni stažení k obrysům Ottovy postavy si mezi sebou cosi rozjíveně šepotali. Nebylo jim rozumět, připomínalo to bzučení čmel kolem rozkvetlého stromu.

"Tak to bychom měli," ozval se kousavě Otta. "Navrhuji se zdekovat, než si nás seshora všimnou. A neškodilo by, kdybyste se laskavě trochu ztlumili…"

Tederik se cítil jak požvýkaný drakem. Soustředil se na své rozhraní, a podařilo se mu vtáhnout většinu záře pod kůži. Ostatní se s drmolením a nadávkami usilovali o totéž. Jiskření kolem postav se umravnilo. Tederik si pomyslel, že to snad nebude taková hrůza. V reálu to muselo trvat jen chvilku, ačkoliv on to cítil, jako kdyby uběhly roky.

"Dopadlo to dobře, zdá se," prohodil toporně Han. "Ne že bych tu vaši imunizaci potřeboval."

"Bude nášup?" uchechtl se dosud rudě prskající Kerr.

"Jo, ten dostaneš dole," zavrčel na bratra Han.

"Mně to tak zábavný nepřipadalo," zabručel hořce Dexey "Netuším, co to s mým vnitřním ustrojením udělalo."

Dorreson mlčel, ale podle toho, jak se na Ottu mračil, to vypadalo, že se mu něco nelíbí.

Danny ukázal vítězně pěst.

Tederik se těžce zvedl a vytáhl s sebou i Vuan. Tvářila se spokojeně. Jedinou známkou jejího obnoveného rozhraní byly stříbrné oči, ale Tederika už to neděsilo. Za chvíli změní barvu do civilní středně modré. Zatoužil ji pevně obejmout. Jak se společně trousili, k poklopu, promluvila do jeho mysli: Všiml sis toho taky?

Myslíš to, že všichni zářili až příliš?

To taky, odpověděla. Ale co Eseba?

Podíval se na skollku, kráčející mezi Hanem a Kerrem. Mezi Hanovým silně utlumeným zeleným a Kerrovým o něco méně omezeným rudým rozhraním spatřil další barvu. Co tam dělá fialová? Přidal do kroku, aby slyšel, o čem se vede řeč.

"Co to sakra je?" rozčilovala se skollka. Divoce třepala rukama, které fialově světélkovaly a křičela: "Sundejte to ze mě!"

***

"Zjevně jste madam nějakým způsobem transmutovali," řekl Tederik dravenům a Ottovi, když se shromáždili v jídelně. "Nejsem si jistý, jestli toto bylo v plánu."

"Bylo to nekoncepční a strategicky velice riskantní," přisadil si temně Dorreson.

Tederik chápal, co tím drak myslí. Kdyby se rozkřiklo, že je možné skollům vyčarovat rozhraní, přidalo by to k jejich vyspělým technologiím další přidanou hodnotu. Byli by prakticky neporazitelní.

"Protestuji!" zalykala se rozhořčením skollka. Zírala na ruce. Podrážděně si je třela, jako kdyby bylo možné fialový přísvit setřít. Verlenové linie na jejím obličeji ztmavly a pak se začaly rozpadat a mizet, jak je vnitřní imunitní systém postupně likvidoval. Sahala si na obličej a křičela: "Cítím se divně! Je to… nepříjemné!"

"Nebuďte tak pobouřená, drahá paní," řekl rozvláčně Kerr. "Vždyť jste dostala zadarmo totéž, co chcete vrátit naší společné přítelkyni Xawoně."

Otta se opřel zadkem o bednu s náboji a pokrčil rameny. "Draveni tvrdí, že jenom zregenerovali základ, který už byl v organismu té dámy přítomen. Omlouvám se, že jsem je nezastavil, ale nejsem si jistý, zda by to vůbec šlo."

"Dělají takové vylomeniny často?" uchechtl se Danny. Jeho slova potvrzoval fakt, že po dravenech nebylo ani stopy. Byli ukrytí v bezpečí Ottova těla.

"Prostě se nechali unést," povzdychl si Otta. Poklepal na spánek. "Právě se přehadují, čí to byl nápad. Když to chtěli vrátit zpátky, narazili na nečekané komplikace. Ale oni to vyřeší, uvidíte."

***