Tederik byl od útlého věku připravován pečovat o blaho smrtelníků na zaostalém Ok-Sawonu, zatímco jeho mladší bratři plánovali cestu za štěstím na atraktivnější světy Metaprostoru. Nalinkovaná budoucnost se hroutí, když otce odvlečou vahanští generálové, a bratři se ocitnou na pospas mocichtivých hodnostářů církve svatého Feustona. Cestu jim zkříží prostořeká Zlatokopka i nejvyšší pohlaváři Aliance. Z nenápadného incidentu na Ok-Sawonu se rodí lapálie mnohem závažnějšího dosahu. Všichni a každý zvlášť něco hledají. Něco cenného. Cosi tak vzácného, jako jsou třeba klíče k laboratořím Vahanských bohů.
E-knihu vydal Martin Koláček E-knihy jedou 2025, najdete ji třeba tady
Zamaskovaní jednoduchým světlolomným kouzlem se už týden potloukali po rodném paláci, a kontrolovali každý kout. Samozřejmě všichni společně, protože vahanští nevěřili vyslancům Čtyřdohody, že by si nález neodnesli na základnu Aliance a vyslanci Čtyřdohody zase nevěřili vahanským.
Po pěti dnech vyjednávání se přenesli na Ok-Sawon. Tři vahanští generálové, tři vyslanci Čtyřdohody a tři Nasewovi synové. Všichni společně, chránění světloklamnou iluzí doprovodili Tederika do pokojíku ve věži a přihlíželi, jak deníky vybírá ze skrýše.
Tentokrát je neuvedli do chladně zařízeného rokovacího sálu, ale do luxusně vybaveného salonu. Tederik předpokládal, že je potentáti uvítají v plném počtu. Mýlil se. Opět byli jen tři. Vaysu a Dexeye doplňoval nový arcidesmon s vysokým čelem, které na hranici vlasového porostu lemovaly nablýskané zelenozlaté šupiny. Všichni tři vypadali jako hasiči...
V úniku před třeskutou skutečností si Tederik ani nevšiml, že se jeho tělo pohybuje společně s ostatními. Kráčeli halou k široce rozevřeným vratům vedoucím do jasně osvětlené chodby. Drapl Dannaviona za rukáv, a tázavě se na něj podíval.
Tederik s Dannym, navlečení do elegantních matně černých kalhot a bund, stáli v rozlehlém sále tajné univerzitní zbrojnice před regálem s vojenskými botami, které podle popisku na štítku prokazatelně pocházely z vahanských zbrojíren. Kompozitní materiál obsahující kreponní vlákna, letannatové partikule a kdoví co dalšího. Tlusté podrážky, výztuhy...
Probudil se nahý za bílého dne. V dálce křičeli ptáci. V první chvíli netušil, kde je. Zahrada. Altán. Šerryzah. Byla pryč.
Tederik s Dannavionem bez potíží přistáli na doskočišti Tupi-Iranské univerzity a vydali se informovat Urbiela. Našli ho na terase se zelenými rostlinami ve společnosti Ditruxe Arci-Jeena. Na stole se povalovaly dvě barevně svítící videxové tabulky a plno starých map, některé byly napůl rozvinuté, zatížené sklenicemi.
Dupání po chodbě se blížilo. Endy se vrávoravě posadil. Hlava ho setrvale bolela. V hrudníku ho bodalo. Tak mizerně se cítil neustále. Opřel se o kovovou stěnu, a zamžoural na svá zápěstí. Rány od okovů byly ještě čerstvé. Po výprasku elektrickým bičem, o kterém Dexey prohlašoval, že tady na Vahanu slouží maximálně k umravňování školní mládeže, ho...
Danny chňapl Tederika za rukáv, přiskočil k nejbližším dveřím, za kterými nebylo nic slyšet. Zatáhl oba dovnitř. Ocitli se v kumbále s uskladněným nábytkem. Skrze lavice a dlouhé stoly naskládané na sobě se propletli k zaprášenému oknu. Vedlo na malý dvorek sevřený stěnami dalších budov. Uprostřed se nacházela studna, z které hubený akolyta s...
"Pamatuješ na mapu, co visívala v studovně nade dveřmi? Byla na ní nakreslená Feustonova svatyně v Nokwellu. Vzadu by měl být ovocný sad. Misionáři o něm rádi mluví. Ty stromy vysadili asi dvě stě let po prorokově smrti, takže by měly být pěkně staré. Co doskočit mezi ně? Teď na jaře tam nikdo nebude. Odtamtud se nenápadně vmísíme do města,...