Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 18: Vážný rozhovor a vpád posil od Aliance

Tederika probudily ho nejasné zvuky, vanoucí do cimry průduchy vzduchotechniky. Zaslechl útržky debaty mezi Tayem a Kerrem. Idol generála bombardoval dotazy na šlechtění sůsů, protože se doslechl, že jeho žena šéfovala biotechnologickým laboratořím. Kerr chtěl vědět, proč vahanští ten proces nedokončili, proč nechali takový slibný genetický potenciál ležet ladem. Tay Wen Kerrovi nakvašeně odpověděl, že kdyby z Vahanu neodešel, mohl na proces šlechtění dohlížet osobně. Následovalo dusání těžkých bot a dutá rána, jak dveře práskly, podle které Tay rázně opustil místo diskuse.

Po nějaké době Rika vytrhla z polospánku Kerrova lamentace. Idol si stěžoval Dexeyovi na Tayovu nerudnou náladu. Uráželo ho, že generál na jeho nevinné otázky reagoval tak úsečně. Tvrdil, že Tay nemá k nevlídnému jednání důvod. Aliance přistoupila na spolupráci, a skolly se dozajista z Vahanu podaří vypudit a budoucnost vypadá tak pozitivně. Dexey Kerrovi s nečekanou trpělivostí vysvětlil, že arcidesmoni na rozdíl od bohů vnímají okolní realitu poněkud odlišným způsobem. Nemohou se radovat z naplánovaných lepších zítřků, dokud se ty plány nepřemění v realitu.

Pak byl zase na chvíli klid, než Tederikovu dřímotu přetrhla salva praskavých zvuků, následovaná tlumenými ránami a prokládaná funěním, ječením a mlaskáním. Už už se hrabal z postele, aby se podíval, co se děje, ale uklidnily ho Hanovy vzteklé výkřiky a Dexeyovy nadávky, prokládané halasným smíchem. Dannyho hýkání a Vuanino chichotání? Tak to se nebude rozčilovat. Rozruch pomalu ustával, a on se znova nořil do snů.

***

Kovové veřeje zaskřípaly. Do cimry vešla Vuan. Obrysy její postavy modře zářily.

Zůstal ležet, protože hromada zatuchlých dek, do kterých ho bratr pohřbil, byla tak zmuchlaná, že ani nevěděl, kam sáhnout, aby se vymotal. Nebylo mu úplně dobře, ale třesavka byla pryč. "Děje se něco? Co ti poradci? Ještě se neobjevili?"

"Pořád nic," broukla do šera. "Ale věřím, že Aliance nás nevyšplouchne. Dobře, že Protokol skýtá prostor k improvizaci."

"Většinou platí, že co není zakázáno, je povoleno," zakrákoral. "Ustanovení, co není časově ohraničené, platí kdykoliv A Igor to moc dobře věděl."

Navzdory hromadě přikrývek měl tělo jako rampouch. Vyprostil ruce a zkoumal jejich obrysy. Zelené okraje rozhraní byly stále rozježené. "Jak dlouho jsem spal?"

"Ne dost," řekla a rozvalila se na protějším kavalci. "Jestli to budeš lámat přes koleno, zimnice se vrátí."

Její okatě ustaraný tón ho provokoval. "Co to bylo za rámus?" zabručel, aniž by se na ni podíval.

"Myslíš ty matachory?" Rošťácky se zakřenila. "Danny našel plnou krabici. Staré ale funkční. Spousta barevného kouře, jisker, slizu a skřeků. Museli jsme je vyzkoušet. Chystáme se je roztřídit podle barev."

Matachory. Vuan užila slangový výraz pro materializované choriony. Zhmotnělé produkty tvůrčí magie, volnočasové verze seriózních poštovních fantómů. Můžou mít jakýkoliv tvar, který je tvůrce schopný vizualizovat a vizi udržet, dokud se díky napojení na pleteň sama nezhmotní. Nejčastěji vypadají jako chlupaté, zubaté, růžky a chapadly vybavené příšerky. Nemají vlastní rozum, fungují podle programu, který jim tvůrce vtiskl. Přechovávané ve stázi ve formě suchých šupinatých kuliček o velikosti rotofolových ořechů vydrží věky. Po aktivaci, nejčastěji po tom, co s nimi někdo práskne o zem, se rozvinou do plného tvaru, zasrší, zaskřehotají, zasmrdí nebo zavoní a po chvíli zanikají. Věky se používají jako zábavná pyrotechnika. Tederik někde četl, že kriminální živly na periferních světech používají matachory při ozbrojených akcích, když chtějí odvést pozornost.

"Matachory se můžou hodit," zabručel po chvíli chvějivého ticha. "Doufám, že jste je všechny nevypráskali."

Udělala kyselý obličej. "Dexey nám to včas zarazil."

Nervózně se ošil, protože nevypadala, že se chystá odejít. Upřeně zírala, jako kdyby měla něco důležitého na srdci. A jak se ticho prodlužovalo, už to nemohl vydržet a vybafl: "Potřebuješ něco?"

"Proč jsi na mě tak jedovatý?" vyjekla.

"Nejsem," zasyčel tak jedovatě, jak jen dokázal.

"Han tě setrvale uráží a Kerr popichuje. Ale mluvíš s nimi úplně jinak, než se mnou. Utrhuješ se na mě, chováš se přezíravě. Je to snad proto, že oni jsou muži a já ne?" Z jejího hlasu čišela hrozba. Byla připravená mu to vytmavit v případě, že by její domněnku potvrdil.

Přesto jí tu otázku nevěřil. Zdálo se, že hledá záminku k hádce. On se hádat nebude. Trhl hlavou a podíval se jí do tváře: "Tvrdíš, že hodnotím osoby podle pohlaví, nebo věku, či snad podle Sarvonova třídění hierarchie nesmrtelných?" Zeptal se tónem tak sžíravým, že sebou poplašeně trhla. "Matka byla smrtelnice a otec mocný arcidesmon. A nikdo matku nerespektoval víc než on."

"Ale… váš otec matku… miloval. Že je to tak?"

Podrážděně si odfrkl. "Ke všem ženám se choval stejně uctivě. Od poslední vymítačky krbu po trojici manželek simin-lanského císaře. Mohl si to dovolit. Nepotřeboval si nic… kompenzovat." Už když dořekl poslední slabiku, věděl, že si naběhl na vidle.

Vítězoslavně se usmála: "Aha! A ty do mě ryješ! To znamená, že si něco kompenzuješ."

"Já, velevážená bohyně," procedil skrze zuby, a založil si ruce pod hlavu, "hodnotím bližní podle charakteru. Tomu nemůžeš rozumět. Stejně tak nepochopíš rozdíly v komunikaci osobní a pracovní. K Hanovi a Kerrovi se chovám uctivě. Jejich rýpance neberu osobně, protože je to práce. Kdybychom měli vztah na osobní rovině, rozhodně bych se tolik nekontroloval."

Bojovně vystrčila bradu. "Ale se mnou se nehlídáš vůbec, že?"

"Jestli jsem ti řekl něco urážlivého? Na nic si nepamatuju."

Přimhouřila oči. "Nejde o slova, ale o ten tón! Všechna ta vele uctivá oslovení! Říkáš je způsobem, který mě uráží. Teď se tomu říká sarkasmus. Navenek se chováš uctivě, ale vskrytu si ze mě utahuješ. A já už asi chápu proč. Vlastně jsi mi to před chvílí vysvětlil."

Poraženě se nadechl. Jak z toho ven? Zapírat. Důsledně zapírat. A příště si dávat pozor na "ten" tón. V rozpacích z jejího upřeného pohledu se rozhodl vysvobodit z přikrývkové krusty, aby si před ní nepřipadal tak bezmocně. Deky byly tak tvrdé, že místo aby tělo zahřívaly, spíš ho izolovaly od tepla v místnosti. S velkým úsilím odhodil několik horních přikrývek na podlahu. Založil ruce za hlavu a zíral do šedého stropu. "Nevím, o čem mluvíš," zaskřehotal. Chtěl, aby odešla, než mu rupnou nervy a všechnu tu hořkost na ni vychrlí. Těsně po vahanotřesení překonal zdravé zábrany a vyznal jí lásku. Stalo se to v jeho ložnici a v jeho posteli. Oba byli nazí. Podal jí srdce na dlani, odkopla ho jako roztrhaný škrpál. Nechtěl se k tomu vracet.

Ale ona nedala pokoj: "Tvůj vztah ke mně není ryze pracovní. Je poznamenaný tím, co jsme spolu měli předtím, než Han s Kerrem vyletěli z jádra. Myslím, že se na mě zlobíš. Víš, jak jsi mi řekl, jak moc ti na mě záleží, a já…"

"Poslala jsi mě odklízet trosky," doplnil skřípavě. "Netřeba se v tom… hnípat. Uznávám, že nějaké zbytky ukřivděného… sentimentu mohly zabarvit můj současný postoj vůči tvé osobě. Za neuctivé jednání se… omlouvám. Polepším se." Aspoň se vynasnaží. "Teď bych… ocenil, kdybys mě nechala… spát." Byl by křičel, kdyby měl dost sil. Zuřil, že ho tak snadno přiměla se k té ponižující události vrátit. Třásl se, až hromada přikrývek nadskakovala. Nebo to byla další zimnice? Měl nechat ruce pod dekou, sakra.

"Já nechci, aby ses polepšil!"

"Co tedy chceš?" vypravil ze sebe.

Protější kavalec zavrzal, jak vstala. Konečně bude mít klid. Jenomže ona nemířila ke dveřím, ale k němu. Snesla se na pelest, přisedla okraje naštosovaných přikrývek.

"Já… chci," vyhrkla a lehce položila dlaň do míst, kde se pod krustou propocených dek dal vytušit jeho hrudník, "vlastně… potřebuju… ti být nablízku. Když jsem poblíž tebe, cítím se líp, než když se mnou nejsi. Vídala jsem to u jiných. Jednou jsem tomu sama podlehla a skončilo to velice špatně. Citové zaujetí. Nebezpečný stav mysli. Když takové postižení opanuje mysl boha, dějí se hrozné věci. Boří se světy a kácejí říše. Neměj mi za zlé, že jsem se tomu bránila. Jenomže… marně. Čím déle tě pozoruju, tím víc docházím k názoru, že jsi jiný než ten, který mě kdysi tolik zklamal."

Zaraženě na ni zíral. Vybavila se mu letmá zmínka, kterou prohodila o tom, že bratři jí nevěří, protože to ona udělala "chybu" s Dwu Nakharem. Myslí mu prosvištěla legenda, jak vahanští bohové experimentovali se šlechtěním sůsů a dalších tvorů, až se rozhodli vytvořit tvora schopného čerpat energii z richotonní pleteně a současně odolného vůči "tahu" kolektivního pravděpodobnostního pole. Toto pole generované pletení, nutí jednotlivce, vyvíjet se podle preferencí představ o takovém směrování existence, které v daném kolektivu (rodině, světě, univerzu) převažují. Platí, že "tah" kolektivního pole je nekompromisní. Nebylo zaznamenáno, že by mu kterákoliv živá bytost v Metaprostoru, kromě stvoření třetího řádu jako jsou Launa a Merrikana anebo draveni, dokázala odolat. Vahanským se ale nějakým záhadným způsobem podařilo uplácat tvora, který se dokázal z toho "tahu" vyčlenit. Neměl žádnou potenciální budoucnost. Jeho budoucí osud se nedal vysledovat z nekonečné změti pravděpodobnostních linií. Samotnou existencí porušoval všechna pravidla. Dwu Nakhar, kterého staří paridiánci nazvali Nekontrolovatelným prvkem, se zpočátku vyvíjel v silnou inteligentní a mocnou bytost, ovšem jakmile dospěl, vzbouřil se a utekl. Vahanští ho pronásledovali a zmizeli. Konec legendy. Teď už víme, že Dwu Nakhara dostihli. Porvali se. On je zmasakroval, ale nezabil je. Buď proto, že to nedokázal, nebo protože nechtěl. Potom se ztratil neznámo kam.

Jak se zdá, v legendě toho hodně chybí. Vuan měla s Dwu Nakharem románek, a on ji zklamal? Není divu, jestli s ním zacházela jako s pokusným králíkem! Tederik v sobě sváděl boj dvou protichůdných postojů. Ten první radil, aby jí znova neskákal na špek. Ten druhý užasle a hlasitě mlčel.

"Asi mi nevěříš," povzdechla si.

"Přesně tttak," zadrkotal.

Tajuplně se usmála. "Mám návrh. Pamatuješ, jak jsem si od tebe vzala vitální energii po tom vahanotřesení? Hrála jsem o čas, jednala jsem bezohledně. Máš plné právo se na mě zlobit. Teď bych ti to mohla oplatit. To, co mám, pochází od mahmuy a zbytek jsem nabrala tady," uličnicky se usmála, "jenom tím, že jsem doma mezi svými."

"Vysáváš Dexeye, Taye a Dannyho stejně jako jsi po vahanotřesení pumpla mě?" zhrozil se.

Zamračila se. "Jistěže ne! Tebe jsem vysála ve stavu časové tísně a nervového zhroucení! Když jsem v pohodě, dokážu se napravit i jinak." Rozhodila paže. "Jde o důvěru výtvorů ve schopnosti tvůrců! Tyto prostory jsou velice staré. Vírou ve mně a bratry jsou přímo prosáklé. Jsme tu necelý týden, a už se cítím mnohem silnější!" Na důkaz svých slov ostře modře zaplápolala. "Můžu se podělit."

"Nnnepřipadá v úúúvahu!"

"Jestli se chceš podílet na záchraně Vahanu, nemůžeš to odmítnout."

Odhodlaně zavrtěl hlavou. V žádném případě jí na to neskočí.

"Mám více síly než ta nejsilnější arcidesmonka. Přeprala bych i Dexeye, kdyby na to přišlo. Dokonce jsem na tom líp než Han s Kerrem. Oni se v hladové brázdě vysilovali proti něčemu, co je mnohonásobně převyšovalo. Já věděla, že je to marné, a že musíme čekat na spásu zvenčí. Proto se dávají dohromady pomaleji." Četla mu ve tváři nesouhlas, ale to ji nezastavilo. Poposedla, chytila zbývající vrstvu přikrývek a trhla. Hromada plesnivých dek žuchla na podlahu.

Dřív, než stačil zvednout hlas k protestu, skočila po něm. Položila se na něj jako na matraci. Zalehla ho úplně stejně, jako on zalehl ji, když byl vyděšený z křečovité reakce jejího těla potom, co ji vytáhli z čemeřicové jámy v Truborohu. Sevřela jeho zápěstí, konečky prstů na nohách se vzepřela o jeho holeně, jako kdyby opravdu předpokládala, že ho tímto způsobem dokáže znehybnit. Hlavu vtiskla do prohlubně mezi jeho ramenem a hrdlem, rty se šimravě dotýkala jeho kůže. "Ber to jako splátku půjčky, Te-de-ri-ku," sykla.

Pokouší se kšeftovat? "Nessstojím… o takový… obchod," zachraptěl. I navzdory slabosti věřil, že by ji dokázal ze sebe shodit stejně jako ona shodila ty deky, až na to, že nechtěl. Na rozdíl od těžkých a plesnivých přikrývek byla lehká a hřála.

Ucítil, jak strnula. "Dobře," broukla. "Tak to ber za důkaz," hlas jí zakolísal, "mého zájmu."

"Je v tom rozdíl?"

Modře se rozzářila. "Zásadní," zašeptala. "Přísahám, že už vím, co pro mě znamenáš. Tentokrát tě neobejdu. Už nikdy tě z ničeho nevynechám. Prosím, věř mi, jinak to nebude fungovat."

Zavalila ho vlnou tepla, ale bylo to jiné, než když se ohříval u rozpálených kamen. Nevšedním, naprosto nepochopitelným způsobem ho omývala oblakem modrého světla. Hlava mu burácela v dobře známém rytmu. Poprvé ho zaslechl, když mu položila ruce na čelo, tam na břehu bystřiny v Kallesijských horách.

Její naléhavost korumpovala. Ztrácel sílu odporovat a vlastně ani nechtěl. Slyšel hudbu. Hořkosladkou, znepokojující, a přece plnou utajené radosti. Hřejivé a lehké tělo pradávné zlobivé bohyně vibrovalo magií. Cítil, jak do něj prostupuje. Jak se spojuje s něčím, co tam bylo zanecháno předtím, a co spalo, ale teď je probouzeno. Měl by být vyděšený, ale místo toho se přistihl, že to nadšeně vítá.

Pramínky její síly, se v něm stáčely, vytvářely drobné víry. Zvuky sílily, tóny stoupaly klesaly, splétaly se navzájem do známé, a přesto nové symfonie. Její drobné dlaně přejížděly po jeho ramenech a zátylku, její rty se dotýkaly jeho kůže. Ztratil pojetí o čase. Mohlo to trvat chvilku nebo celý den.

Když s ním skončila, bylo mu o hodně lépe.

Pomalu se vzepřela na loktech, zírala mu do tváře. "Záleží mi na tobě, Te-de-ri-ku," šepotala. Oči jí modře zářily, rty se chvěly. Ještě nikdy mu nepřipadala tak krásná. "Záleží mi na tobě víc než na čemkoliv jiném. Už to vím. Věř mi, prosím."

Vzpomněl si na jejich poprvé. Jak byl z projevu její přízně ohromený, jak nejistě a současně povzneseně se cítil. Ona ho svedla, on to nadšeně přijal. Moc dobře věděl, že ho nějakým způsobem využívá. Na Bredeonu vytěžila jeho vzpomínky, když pátrala po klíčích, na Vahanu ho obrala o vitalitu, o kterou přišla při přesunu bratrů do jádra. Byl tak převálcovaný její velkolepostí, že ho ani nenapadlo ji odmítnout. Lichotilo mu, že ona si vybrala právě jeho. Jeho ochota pramenila z nízkého sebevědomí míšence, a současně z naléhavé a třeskuté potřeby ji mít. Chtěl ji za každou cenu. Bylo načase si přiznat, že veškeré očekávání, které předtím ohledně vztahu s ní měl, bylo založené jen a jen na jeho nesměle a tajně formulovaných domněnkách, že ona ho možná časem bude brát stejně vážně jako on ji. V plné šíři si to uvědomil až poté, co ho odkopla. Ale ať už si od něj vzala cokoliv, nesnažila se ho ovládat jako loutku, na čemž tak důkladně pracovala Kora. Vuan ho využila prvoplánově, zatímco Kora ho manipulovala zákeřně a vskrytu.

Teď to bylo jiné. I on se změnil. Poučený předchozími nezdary zůstane ostražitý. Existovalo milion rozumných důvodů, které ho od vztahu s Vuan odrazovaly. Byla prastará a společensky naprosto nedosažitelná. Ale byla tady. Tak sladká a skutečná. Její tělo lnulo k tomu jeho způsobem, který se v dobré společnosti pokládal za vysoce skandální. Jestliže se předtím třásl v zimnici, teď to bylo potřebou. Jestliže mu ještě před chvílí bylo na umření, teď nadopovaný její silou mohl lámat skály… nebo ji milovat.

"Te-de-ri-ku."

Otřela se o něj jako žádostivá kočka. Energie mezi nimi modro zeleně zapraskala. Tehdy uzavřel dohodu sám se sebou: Předně si nebude dělat iluze, že spolu zůstanou. Dá tomu šanci, i kdyby to mělo být jednou a víckrát už nikdy. Protože jenom když byl s ní, srdce se mu svíralo a sladce bolelo. Pochopil, že by toho do smrti litoval, kdyby ji odmítl, a vzhledem k jejich situaci může ta smrt přijít mnohem dříve, než kdy čekal.

Vysmekl se z jejího sevření a chytil ji kolem pasu, až polekaně vyjekla. Jedním prudkým pohybem se přes ni překulil. Doširoka otevřela oči, když se na úzkém vojenském kavalci ocitla pod ním. Byl těžký a mnohem větší. Mlčky studoval výraz její tváře, a teprve až když se spiklenecky uchichtla, pomalu a neomaleně zasunul ruce pod její patentní vojenské spodní triko. S vážným a patřičně zachmuřeným výrazem škádlivě přejížděl prsty po klenutí jejích žeber, držel se na uzdě, aby nezajel výš.

Pořád jí dával možnost vycouvat, ale ona se k tomu vůbec neměla. "Jestli mě chceš tak moc, jako já tebe, Šerryzah," zašeptal a pohledem zabrousil k vyústění vzduchotechniky ve stěně, "musíme být velice zticha."

***

Klid před bouří

Po hodně dlouhé době se oba osprchovaní a částečně převlečení plížili chodbami, kterými se rozléhalo zpravodajství Kořiných poskoků: "…že tyto šeptem předávané zvěsti o masožravých přízracích, co vylézají z tunelů, roznáší naši méně uvědomělí spoluobčané!"

U amplionu v jídelně netrpělivě posedával Tay Wen. Pokud ho překvapilo, jak rychle se Tederik zregeneroval, nijak to nekomentoval. Nervózně prohodil, že ostatní jsou na střelnici. S úlevou předal službu a zmizel do své improvizované dílny.

"…nehmotní a neškodní bubáci jsou výrazem strachu ze změny životního stylu," hřímalo z reproduktoru. Podle procítěného projevu Tederik poznal pucfleka generálky od svačinářů, který se před anexí angažoval v ochotnickém divadle.

Snažil se soustředit na vysílání, ale jeho pozornost rozptylovala Vuan. Převzala Tayův popisovač, naklonila se nad mapu severního kontinentu, a studovala umístění nových průmyslových aglomerací, o kterých se Tay ze zpráv doslechl. Podívaná na její pružnou drobnou postavu, navlečenou v přiléhavém vojenském prádle, klenoucí se nad stolní deskou, ho naplňovala nezměrným úžasem. U všech Spících! Předváděla mu svůj malý pěkný zadek. Vrtěla se do rytmu patetického přednesu. Něco načmárala do svrchní vrstvy mapy a pak se podívala přes rameno, aby se ujistila, že ji sleduje.

Její uličnický výraz a mrknutí ho ujistily, že je v pořádné kaši. Flirtování ve společných prostorách odjakživa pranýřoval. Ale když ji sledoval, srce mu bušilo jak kovadlina.

"Zde už není místo pro excentrickou magii ani imaginární pravěká božstva. Pro nahlášené světelné jevy existuje racionální vysvětlení: Pracovní tábor číslo 1, na jehož místě postupně vznikne průmyslové centrum Dehua, je situován u soutoku řek Sváry a Vády. Jedná se o oblasti s geologicky propustným grufiovým podložím, obsahující četné podzemní kaverny, které byly v minulosti propojeny tunely a využívány. Pokud byly v této lokalitě pozorovány bíle světélkující fenomény, jistě se jednalo o…"

S poraženým povzdechem udělal krok, a pak druhý. Přitiskl se zezadu k Vuan, a naklonil se nad mapu. Pobaveně se nadechla, ale s ohledem na probíhající zprávy zůstala zticha. Byl o dvě hlavy vyšší. Neměl problém pohodlně dohlédnout na místa, do kterých Danny už zakreslil pravděpodobné polohy nově budovaných sídlišť a průmyslových zón. Danny si dal tu práci a nastavil do horní vrstvy i názvy řek a pohoří, a Rikovi bylo jasné, že to udělal kvůli němu.

Pohoří a doliny, úžiny a kotliny. Hrudníkem, boky a stehny kopíroval její záda, zadeček a stehna. Dlaněmi se podpíral o kraje stolní desky. Pod bradou ho šimraly její vlasy. S potěšením vnímal, jak přirozeně jeho pozornost přijímá ona.

Naštěstí Kořini poskokové při výchovných reportech nešetřili detaily. Po zákazu a odpojení všech jinosvětských videxových kanálů vzniklo informační vakuum, které usilovně vyplňovali, aby převychovávaní Vahanci neměli čas na vlastní myšlenky. Tederik tomu úsilí rozuměl, protože si ze simin-lanského institutu pamatoval, jak důležitá je po vyhrané válce propaganda. Podmanitel si usnadní práci, když poražené přesvědčí, že byli osvobozeni. Nově povstalí propagandisté u mikrofonu tedy oslavovali všechny úspěchy, kterých vahanští pod protektorskou vládou zatím dosáhli, a stejně tak bagatelizovali zádrhele. A právě z takových pasáží se daly vyseparovat užitečné informace.

Našel na mapě soutok řek Sváry a Vády a vyšrafoval tam pravděpodobné umístění pracovního tábora 1, kde budují průmyslovou zónu Dehua. Druhý pracovní tábor zatím nelokalizovali. Protože jednička od hlavního tábora v Novém Kerrhanu byla vzdálená necelých tři sta ekterenů, dalo se usuzovat, že dvojka bude buď doplňovat linii nebo trojúhelník. Uspořádání do trojúhelníku se zdálo být efektivnější, ale terén v té lokaci…

Ra-ta-ta-ta!

Ra-ta-ta-ta!

Zpravodajství přehlušilo dunění ze střelnice. Stěny bunkru zavibrovaly. Tederik toho o zbraních moc nevěděl. Ale není to trochu moc?

Ra-ta-ta-ta!

Ra-ta-ta-ta!

Stěny se opětovně otřásly. Reproduktor zabublal, z jeho útrob se ozvalo nesrozumitelné chrčení. Oni se úplně zbláznili? Narovnal se a Vuan táhl s sebou. Pružně se k němu otočila a vlepila mu pusu. "Jdu je zarazit, než nás to zasype," prohodila a odvlála.

***

Pomalou chůzí se vydal za ní. Jestli je ochotná jim vynadat místo něj, vděčně to přijme. Střelnice se nacházela v nejodlehlejší sekci bunkru. Minul doskočiště s vyústěním přístupové šachty a pokračoval v naději, že dál už trefí. Hlavně o tom moc nepřemýšlet.

Otřesy přestaly, což dávalo naději, že Vuan to zarazila.

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!

Polekaně nadskočil, zježily se mu chlupy v zátylku. To je alarm, co Danny namontoval nahoře u poklopu! Otočil se a klusal zpět. Aliance nebo skollové? Blížil se k doskočišti, alarm dál vyřvával. Dopadová zóna pod vyústěním se rozsvítila v potvrzení, že dekontaminační jednotka je v akci, protože šachtou právě někdo klesá.

Žuch.

Z kulatého průřezu vypadl první dáreček. Byl to chlap jako hora, což dávalo naději, že o skolla nejde. Tlumeně dwentensky zaklel, ještě z podřepu pružně odskočil stranou a jeho místo zaujal další. Žuch. Žuch.

Alarm se konečně odmlčel.

Tederik nestačil zírat, když v prvním příchozím rozpoznal agenta Dorresona, draka z Erektiadu. Bývalý první ministr erektiadského Rexe zamračeně kývnul: "Zdravíčko, Tederiku," zahučel. "Kdo to tu má na povel?"