Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 15: Warhofenova rokle a Rikův bolehlav

Nemohli použít divoký portál. Z tátových lekcí si Tederik zapamatoval, že každé otevření portálu v prostředí, kde se tomu neděje běžně, lze velice snadno zaměřit příslušnou technikou, zejména je-li nainstalovaná na oběžné dráze. Letěli nízko nad terénem, těly se téměř dotýkali vrcholků stromů, podobni čtveřici postřelených čirikav.

Byla tma a bezvětří, na obloze svítily tisíce hvězd. Nejvýraznější světla na nebi ale patřila sunnisenským bojovým lodím. Byly vysoko na orbitě a určitě sledovaly cvrkot na povrchu. Při přesunu spoléhali na to, že skollové spíše kontrolují vznášedla nad krajinou, než aby se zabývali pohybem těsně nad úrovní terénu, kde lze pozorovat stáda krodochů či tlupy lovících sůsů.

Letěl jako poslední, protože idoly se dušovaly, že přírodní útvar nazvaný Furratova rokle snadno najdou. Za jejich časů to prý nebyla rokle, ale jezero, na jehož břehu sídlil exulant z Tenerisu, jakýsi učený skřet Warhofen, od jehož jména odvodili název pro sklad, v kterém se ukrývá Dannavion.

"Warhofen vypálil první vitrex z flestulových bobulí. A pamatujete na tu jeho udírnu? Ani si nevzpomínám, jak se k nám vlastně dostal," hulákal Kerr.

"Protože jsi byl tehdy na Kavanu," odpověděl stejně hlasitě Han. "War u nás požádal o azyl, protože se doma porafal se stvořitelkou. Kam se poděl? Aspoň něco po něm zůstalo."

"Ten sklad je tajný, takže ani to jméno," ozvala se Vuan.

Tederik už se nenamáhal donekonečna připomínat, aby tolik neřvali. Rozrážel studený vzduch a bolest hlavy se nezlepšovala. Aspoň věděl, co ji způsobilo. Probíjet se mentálním impulzem skrze axionitový izolant je stejně obtížné, jako propichovat jehlou skořápku rokofolového ořechu. V duchu se tetelil úlevou, že je Danny v pořádku. Zatím.

Jak svištěl nad krajinou, vzduchové proudy k němu donášely útržky hovoru. Nejvýřečnější byl Kerr. Bombardoval Vuan otázkami na to desetiletí, které prožila na bredeonské univerzitě a bylo patrné, že jen pokračuje v tématech, na která se vyptával předtím, nejspíš od první chvíle, co je mahmua vytáhla z Hladové brázdy a dala dohromady. Kerr se ptal, Vuan odpovídala a Han to glosoval. Tederik si nedokázal představit, jak objemný balík informací o současném moderním světě synkům mahmua stačila při regeneraci napresovat do hlav. Nejspíš všechno, co se sama stačila dozvědět, když z jádra "poslouchala" děti vahanu. Základní historické události, ale bez hlubšího kontextu. Vlastně bylo udivující, jak dobře si oživlé prehistorické idoly zatím vedou. I když po tom, co navyváděli předtím, to zas tak překvapující nebylo.

"…začali se syntézou fantómových konstruktů, pamatuješ?"

"…jestliže byli jachadei vyhlazeni a jejich míšenci přežili, potom nechápu, proč se nikdo nepokusil je obnovit zpětnou hybridizací…"

"…současné metody se liší…"

"…a kdo ty metody stanovuje? Kdo to tu vlastně vede? Čtyřdohoda nebo Aliance? V obou případech jim velí změkčilí přizdisráči…"

Tederik si pomyslel, že kdyby nebylo těch přizdisráčů, neměli by ani tu výbavu, kterou teď disponují. Ale moudře mlčel. Na druhou stranu ho postoje Aliance pořádně štvaly. Ten jejich opatrný přístup. Jen se do toho nezamíchat víc, než je nutné.

Krajina pod nimi se měnila, husté lesy vystřídaly pastviny, potom mořský záliv. Blízkost rovníku napovídala písčitá poušť. Nervy mu vibrovaly přetížením. Představoval si, jak by to bylo úžasné skulit se do nějakého dolíku a usnout. Aspoň na chvíli. A to nepůjde, dokud nebudou bezpečně zalezlí v podzemí. Jen silou vůle se držel za Vuan, vděčný, že nemusí o ničem rozhodovat. Víčka mu padala a hlava mu bolestivě třeštila.

"Warhofenovo jezero!" Hanův výkřik ho spolehlivě probral.

Z výšky se v nudné skalnaté planině jasně rýsovala nepravidelně kulatá proláklina, v současných mapách označovaná jako Furratova rokle. Z jednoho konce na druhý mohla měřit necelé tři ektereny.

"Vážně je vyschlé!" lamentoval Kerr. "Taková škoda!"

"Vidím vyústění větrací šachty!" zajásala Vuan.

"To je spíš nějaký pařez," oponoval Han.

"Ne, je to zamaskované vyústění!" trvala na svém.

Byl to vykotlaný pařez z extra tvrdého dřeva. V suchém kamenitém terénu odolával času a vydával smutné svědectví o někdejším zalesnění.

Noc ustupovala svítání. Bylo nanejvýš potřeba zmizet z dohledu sunnisenské monitorovací technice. Tederik to všechno vnímal jako v mlze. Jak byl unavený, dopadala na něj tíže vší té zodpovědnosti. Zamaskované vyústění našli až po hodně klopotném hledání na dně rokle. Podařilo se to jen díky Dannavionovi. Vybavený skvapovou ochranou vylezl na povrch a slabě zeleně zablikal, aby je k sobě nasměroval. Kdyby byl Tederik v normální kondici, byl by bratra seřval, že je prozradí, než by mu došlo, že hluboko v rokli je riziko odhalení minimální.

Apaticky sledoval, jak se Vuan s vypísknutím vrhá jeho hezčímu bratrovi do náručí, a jak do toho Kerr mele cosi o ženské nevyrovnanosti a Han bručí o nedostatku úcty a uvolněné moderní morálce. Vuan bratrům Dannyho představila a on tak, jak bylo jeho zvykem, s nimi jednal stejně jako s kumpány z nikodemské putyky: Héj, ty jsi ten náš pra-pra-pradědeček? hulákal na Hana. Kvůli tobě musím každé ženské vysvětlovat, že ty zelené šupiny jsou ve skutečnosti z plastexu a že jsem si je nechal implantovat v tetovacím salónu po jedné zvlášť vydařené pařbě? A tebe jsem se chtěl zeptat, Kerre, kam jsi chtěl dojít, když jsi šlechtil sůsy? Dělá to na mě dojem, že jsi tu práci – tak nějak – nedokončil. Hodláš v tom pokračovat?

Ten poděs si vůbec nedával pozor na jazyk. Jeho náhled na realitu byl zjevně ovlivněný tím, že už jednou zemřel. A Han s Kerrem byli z takového bezprostředního přístupu natolik vyvedení z míry, že se zmohli jen na jednoslovné odpovědi. A Vuan? Ta se smála.

Hlasy splývaly do nepřehledného bzučení, a Rikovi se chtělo spát. Danny je dovedl ke kruhovému otvoru s odklopeným víkem, jehož povrch maskovaly přilepené kameny. Průměr díry byl jen o něco větší, než byla šíře Rikových ramen. Na obvodu slabě svítila kontrolní lišta oznamující, že dekontaminační jednotka dole je v provozu.

"Je to hladká roura," vysvětloval Danny. "Není se tam čeho chytit. Klesejte pomalu, protože nádrže jsou plné. Nechceme, aby nějakým nárazem popraskaly. V posledním úseku tubusu je vsazená dekontaminační jednotka. Stará technologie erektiadského typu na bázi prostorových zářičů, zatím funguje dobře. Hlavně zavčasu přibrzděte, až uvidíte světlo."

Tederik se otřásl. Úzké a sevřené prostory vůbec neměl rád. Do běžného antigravitačního výtahu nebo do teleportační kabiny vstupoval s předpokladem, že přesun zabere minimum času. Zvládal to, ale vždycky si oddechl, když byl venku.

"Tváří se divně," poznamenal Han.

"Nějak ho to vzalo," zaslechl Kerra.

"Následek bezprostřední blízkosti stvořitelů," dodal uštěpačně Han.

"Cestování potrubní poštou není pro každého," prohlásil úplně jiným hlasem Danny.

Že by se bavili o něm?

"Tederiku? Jsi na příjmu, brácho? Je ti dobře?"

Zaostřil na Dannyho obličej. "Hm, jistě."

Samotný sestup si moc nepamatoval. Klesal pomalu. Dávno před ním prosvištěla jedno za druhým trojčata. Jako poslední byl Dannavion, protože zavíral poklop. Jeho boty se prakticky dotýkaly Rikovy hlavy, ale ani jednou ho nepopohnal.

Dole se Rik prostým kývnutím přivítal s Dexeyem, vzal na vědomí, že Tay Wen se ve strojovně moří s nějakým přístrojem a trojčata se vydala prohlížet inventář. Než mu v tom někdo stačil zabránit, svezl se na zadek k jakési zdi a usnul.

***

Warhofen – proti všem.

Probral se na kovovém kavalci, přikrytý dekou, co páchla plísní a nějakým ředidlem. Museli ho tam přenést a uložit. Opancéřovaný mundůr mu nechali, proto si připadal otlačený. Aspoň že boty mu vyzuli. Stěny místnosti byly z hladkého surového betonu. Kromě jeho postele jich tam bylo ještě pět. Čtyři byly prázdné, na té páté seděla Vuan. Skláněla se nad zmuchlanými napůl zpuchřenými novinami. Stránky praskaly a rozpadaly se, když je obracela. Ona na rozdíl od tiskoviny působila svěže. Měla na sobě triko a volné kalhoty téže šedé barvy, jaké zahlédl na základně Aliance. Voněla mýdlem, vlasy měla ještě vlhké.

Pomalu se zvedl na loktech. "Hledáš nové typy kabelek?"

Zvedla hlavu a zašklebila se. "Byly by to rarity. Ten časopis je dvě stě let starý."

S povzdechem odhodil deku a spustil nohy na podlahu. Hlava ho pořád trochu bolela, ale to rozchodí. Sáhl po botách. Podle slabého brnění na kůži cítil, že se na něj dívá. "Mrzí mě, že jsem odpadl. Kde jsou všichni?"

"Han tvrdí, že tě skolilo přetížení smyslů. Pro míšence prý běžný neduh. Ale Kerr má za to, že tě zmordovalo to dálkové spojení s bratrem. A ano, řekla jsem Dannymu, že váš nejmladší se ze Sunnisenu vrátil, a že je v pořádku."

"Díky," zamručel. Zatraceně. To měla být první věc, kterou měl Dannavionovi sdělit, než vytuhl. Ještě aby jí byl vděčný!

"Už je ti líp?"

"Jistě," houkl, plně soustředěný na utahování přezek na holeních. Ona se zajímá o jeho zdraví? Na to jí tak skočí. Narovnal se a řekl: "Povíš mi, oč jsem přišel, prosím?"

Odložila časopis a pokrčila rameny. "Došlo k oboustranné výměně informací. Tví přátelé už vědí, co se semlelo v Hladové brázdě, že mahmua nás vyléčila, a co ji to stálo. My zase víme, že většina vahanské populace není bojeschopná. Můžeme počítat jen s tvým bratrem, a párem generálů." Navzdory nevalným vyhlídkám se povzbudivě usmála. "Toto místo je obrovské a relativně staré. Když ještě neexistovala kvederická síť, sloužilo jako nouzový bunkr pro tři sta vojáků. Později z toho udělali sklad paliv, a ještě později to úplně vyškrtli z bojových aktiv, asi aby se nemuseli zabývat likvidací ewaria. Tři nádrže z šesti jsou pořád napůl plné. Jedna z nich, asi vlivem vahanotřesení začala protékat. Dobře, že si toho Han všiml, jinak by nás to při prvním elektrickém výboji vyhodilo do vzduchu."

Tederik si vzpomněl, jak Trajanis z Robustuy, v odpověď na Igorovu otázku, nač právě myslí, prohodil cosi o podzemních nádržích, které je potřeba utěsnit.

"Našli jsme sklady nacpané starými zbraněmi a vyřazenou municí," referovala dál Vuan. "Jsou tu ubikace a sprchy, je tu kuchyně a jídelna a sklady s konzervami a prádlem. Spousta zastaralé techniky. Chlapi se v tom hrabou a zjišťují, co všechno se dá použít. Tay Wen našel zbytky komunikačního zařízení, co má vyvedené senzory až na povrch. Přizpůsobil ho k příjmu videxového signálu. Máme to bez obrazu. Ale pro představu toho, co se nahoře děje, to stačí."

Netrpělivě se ošil: "A co se tam děje?"

Vyprávěla, že skollové všechny desmony svážejí do narychlo vybudovaného tábora v místě rozestavěného Nového Kerhanu, kde je podrobují reedukačnímu procesu. Tederik měl v živé paměti výsledky sčítání obyvatel po kataklyzmatech. V době jeho odletu do Hladových brázd na Vahanu žilo třicet tři tisíc desmonů a arcidesmonů. Nedokázal si představit, jak je mohli skollové nacpat do jediného sběrného tábora. Současně se dozvěděl, že někde v okolí se budují dva menší pracovní tábory, do kterých uchvatitelé plánují přesídlit vahance na práce v nově vznikajících průmyslových provozech. Stavějí za tím účelem tři stacionární teleporty, budují tam nové ubikace. Než to bude hotové, přenášejí desmony nákladními vznášedly, a po pracovní době je vracejí do hlavního tábora nejspíše proto, že je nejlépe střežený. Bohové se odkládají do říše legend, je k diskusi, jestli vůbec kdy existovali.

Zatímco přemýšlel o tom, že něco takového ti zmetci museli plánovat dlouho předem, ona bez emocí líčila, že venku probíhá totální likvidace zbrojní výroby. Vojenské objekty pod povrchem, které unikly bombardování a které nezničilo vahanotřesení, jsou rozebírány a předělávány na výrobny bionických jednotek, těžebních a stavebních strojů, automatických linek k výrobě plastexových komponentů a syntetických potravin. Mnohé koncové produkty půjdou na vývoz, a valná část produkce skončí na Sunnisenu. První komisař Duseden Uneon se vrátil na Sunnisen. Technické stránce konsolidačního procesu teď velí nově jmenovaný Protektor, jakýsi Memex Taas. Péči o hmotné a duchovní blaho obyvatel Vahanu má v referátu Správkyně Kora…

"Nikdo se nebránil?" přerušil ji.

Pokrčila rameny. "Pokud ano, tak se o tom nemluví. Samozřejmě museli nějak okecat ten masakr při prvním střetu. Dan Adon a dvacet důstojníků a důstojnic širšího kruhu Generality zalarmovali šest set soldis, kteří se vrátili z misí. Měli právě pohotovost a tím i příslušné ochranné prostředky a zbraně. Pokusili se o protiútok, ale bylo jich málo. Tři čtvrtiny zemřely a čtvrtina padla do zajetí. Podle narážek ze zpravodajství se zajatci projevili jako zatvrzelí popírači reálné situace. Odmítají uznat dobrodiní intervence a Skollové jejich vzdor prezentují jako "Politováníhodné nedorozumění."

Zaťal zuby, až ho zabolely čelisti. Sakra. Cítil se za to odpovědný, ačkoliv neměl představu, jak by tomu mohl zabránit. "Jestli přežila čtvrtina z šesti set," zakrákoral, "zbývá nějakých sto padesát duší plus důstojníci. Co s nimi udělali?"

Předvedla znechucenou grimasu. "Deportovali je na satelit Khor. Nijak to neupřesnili, ačkoliv ohledně umístění převýchovných táborů a povznášejícího denního programu detaily nešetří."

"Vojáci měli v brnění integrované skvapové generátory," uvažoval nahlas. "Kdyby je skollové otrávili až jako zajatce, na Khoru by nepřežili. Tamější klima je vražedné. Smrtelník by to nevydržel, ale naši tam přežívají. Většinou za trest. Těží mihoniovou rudu, lámou axionitové kvádry, vyrábějí ewariový koncentrát."

Chápavě přikývla. "Hlavně je to zabezpečené proti útěku."

"Jestli chystají masovou výstavbu na Vahanu," pokračoval v dedukci, "budou potřebovat suroviny. Co pamatuju, pracovalo na Khoru přibližně šest desítek odsouzených. Ty poslední jsem tam poslal já. S válečnými zajatci tam bude přes dvě stě duší."

"Chceš z nich vybudovat armádu?" dovtípila se. Hrábla si prsty do vlasů, a vytřepávala z nich vlhkost. Sledovala ho skrze přivřená víčka. Pátravým pohledem zkoumala jeho boty, kontrolovala hrubost podrážek, spočítala snad každou přezku. Jedním dlouhým prstem ukázala k betonovému stropu. "Zadrátovanci obnovili kvederickou síť. Divokým portálem se tam nedostaneme. A stacionární teleport? To bychom se museli k nějakému dostat, ale všechny jsou prý hlídané." Pak se zaměřila na jeho uniformu. Od bot stoupala k holením a stehnům, načež rychle přenesla pozornost na jeho vyztužený hrudník a ramena."

Přistihl se, že na ni fascinovaně hledí. "No jo," zabručel.

"Další problém bude výzbroj a výstroj," dodala skoro snaživým tónem, zatímco se soustředila na jeho dalekohled, zasunutý v levém pažním pouzdře a na mapu stočenou v tom pravém, načež se přesunula ke kapsám. Dělala dojem, že snad přemýšlí, jaké poklady tam ukrývá.

"S otrávenými v Novém Kerrhanu počítat nemůžeme," houkl netrpělivě. S myšlenkou, že pro Dexeye a Taye bude těžké to skousnout, ztěžka vstal. A dřív, než to stačil zarazit, sám sebe uslyšel, jak říká: "Je něco, co se ti na mě nelíbí, Vuan?"

"Proč?"

"Že na mě tak kriticky zíráš."

Pohodila hlavou, rudohnědé vlasy zavlály. "Jenom mě napadlo, že jsem ti tu uniformu měla sundat. Že by se ti bez ní spalo líp."

Na to neměl slov. "Jdu se za nimi podívat," zachraptěl, ačkoliv původně neměl v úmyslu jí nic zdůvodňovat.

***