Probudil se časně zrána. Na židli vedle lůžka našel nové solidní oblečení, něco mezi civilním bredeonským společenským úborem a mizeonskou vojenskou uniformou, v odpovídající velikosti.
četba na pokračování
V současnosti čteme trilogii Z(a)tracené klíče

Tederik byl od útlého věku připravován pečovat o blaho smrtelníků na zaostalém Ok-Sawonu, zatímco jeho mladší bratři plánovali cestu za štěstím na atraktivnější světy Metaprostoru. Nalinkovaná budoucnost se hroutí, když otce odvlečou vahanští generálové, a bratři se ocitnou na pospas mocichtivých hodnostářů církve svatého Feustona. Cestu jim zkříží prostořeká Zlatokopka i nejvyšší pohlaváři Aliance. Z nenápadného incidentu na Ok-Sawonu se rodí lapálie mnohem závažnějšího dosahu. Všichni a každý zvlášť něco hledají. Něco cenného. Cosi tak vzácného, jako jsou třeba klíče k laboratořím Vahanských bohů.
E-knihu vydal Martin Koláček E-knihy jedou 2025, najdete ji třeba tady
Fenidion a Elevína pokojně spali v benthosu, který zvenčí vypadal jako hemžící se růžový rosol.
Když se Tederik probudil, vznášel se v husté teplé kaši a celé tělo ho brnělo. Všude kolem plavaly malé růžové chobotničky. Svítily vlastním světlem. Cítil, jak se ho dotýkají tenkými ohebnými chapadly, jak po něm kloužou. Byl by řval, ale zjistil, že má tu břečku i v puse a tím pádem i v plicích. Po stranách šíje, v místech, odkud...
Než aby riskovali ztrátu pracně vybudované důvěry, nakonec souhlasili, že se na Bredeon přesunou všichni společně. Koně převedli do salaše za kopec. Danny prohlásil, že ten ovčák se bude divit, jak bohatě mu tu ukradenou ovci vynahradili.
Ještěže nebylo snadné v pustině rozpoznat přesné poledne, jinak by Tederik z těch dvou přišel o rozum. Byli jako na trní. Místo aby cudně mlčeli, neustále do sebe ryli. Obviňování, kdo způsobil, že Dannavion odjel bez doprovodu, bez svačiny, bez rezervní deky, nebralo konce. Až to Tederik nemohl dál poslouchat, začal z čirého pudu sebezáchovy...
Tederik přikládal na oheň, a přemýšlel. Danny zavěsil ovci na větev a začal z ní stahovat kůži. Elevína s Fenem se vrátili k potoku pro kotlík a pro ryby.
Chodba se klikatila, po stranách se nacházely malé výklenky s uskladněnými bednami a sudy. Končila dalšími vraty. Zabezpečoval je visací zámek, tentokrát ještě masivnější.
Od strážných se Endemon doslechl, že Lupech se z útoku vylízal. Prý chodí o holi a všude rozhlašuje, že o jeho uzdravení se zasloužil prorok. Že se stal zázrak. Věřící kondominia očekávají, že Lupech právem povýší na Prvního Zvěstovatele, jen co se ten současný odebere k prorokovi.
Odjížděli z vršku Kajícníků do zabydlenější čtvrti. Byla tma jako v pytli, do tváří jim narážely ostré krupičky ledu poháněné dotěrným větrem. Mířili k hostinci U Šikuly, ve kterém to Fen znal. Chodí tam příslušníci následníkovy ozbrojené družiny. Pod svícnem bývá tma. Tederik se s ním nepřel. Po tom, co se dozvěděl v klášteře, neměl...
Ráno v Sešlenu nakoupili oblečení a nějaké tretky, a potom se vydali do Kallovy Výspy. Po srázech crčely potůčky z tajícího sněhu, a zaplavovaly stezku. Promočení a prochladlí vystoupali na náhorní plošinu, a napojili se na širokou silnici, na které míjeli ozbrojené konvoje, dovážející do Kallovy výspy zabavené glenesijské potraviny. Starodávná...








