"Napadlo mě, že jediným fenoménem, který by dokázal jádro regenerovat, jsou vahanští bohové. Han, Kerr a Vuan se z jádra zrodili. Věděli by, jak ho uzdravit. Proto potřebuju dostat trojčata domů."

Generál od Karafova výslechu hauzíroval po těžebních satelitech v potřebě zkontrolovat pracovní morálku. Proto neměl příležitost vyslechnout, jak Tederik s Dannym pořídili na Bredeonu. Nyní byl zpět. Zachmuřeně civěl do soupisu jmen a poslouchal Tederikův komentář k tomu, co se soupisem plánuje udělat.

"Minule jsem na vás čekal marně," zabručel Tauk, když se Tederik objevil v pracovně jeho nově zrekonstruovaného domova poblíž Náměstí smíru. Byl to pěkný dům, napůl zapuštěný do skály, vybavený starým nábytkem, tak solidním, aby přečkal dvě kataklyzmata. Od Tessany Rik věděl, že Tauk ve volném čase obráží recyklační zařízení, přehrabuje se v horách...

Vykročili na Ústředním nádraží v Tupi-Iranu. Místo sloužilo jako startovní pole a doskočiště pro civilní cestovatele z nejvíce frekventovaných světů. Bylo vybavené stacionárními portály, propojenými s místy v cizině. Bezpečnost přesunu jistil automatický kyvadlový režim, stejně jako na Vahanu a v dalších destinacích. Kromě pevných teleportů nádraží...

"Letíš na Bredeon? A beze mě?"

Zatímco si Tederik na Bredeonu špital s Esebou, Danny úspěšně přivlekl Karafa na Vahan a předal ho Dexeyovi. Generál kněžoura zavřel do cely projektované pro špiony, zabezpečené vůči hyperprostorovým průnikům. Mohlo se to zdát přehnané, vzhledem k tomu, že Karaf byl smrtelník, ale pokud zvládl přesun až na Nikodem, nebylo radno jej podceňovat.

Tederik seděl na nízké kamenné zídce, lemující okraj budoucího jezírka, rozostřeným pohledem zíral na staveniště budoucího královského paláce. Kora brebentila, jak to bude pěkné, až do jezírka napustí vodu, a kolem vysejí trávník, zasadí květiny a keře. "…vznikne malá utěšená zahrada mezi dvěma velkými stavbami…"

Leno-o-vin – základna Aliance: "To jsem zvědavý, co tak důležitého mají, že to nesnese odkladu," brblal Dexey, když se chodbami budovy Q blížili k rokovacímu sálu. Zpráva ze základny se podobala spíše rozkazu, a to Dexey od cizích nedobře snášel.

Za bariérou silového pole se svíjel růžovo zlatý poloprůhledný hádek obklopený magickým rozhraním. Uzavřený v křišťálovém boxu neměl šanci napojit se na pleteň, která tady na Sunnisenu byla ještě řidší než na Mizeonu. Co na něm bylo tak ohromující? Povážlivě se podobal flesshingové entitě.

Sledoval její profil, ozářený posledními slunečními paprsky. Krásná bylo slabé slovo. "Jestliže jste mé pozvání přijala," pokračoval téměř líně, "mělo mi to naznačit, že o mé nabídce k bližšímu seznámení uvažujete?"