Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 17: Igorův neochotný příslib

Zíral přímo do ústí otevřeného průvlaku.

Tederik nepředpokládal, že je technicky možné, aby Igor dohlédl až k němu. Když plánoval stejným způsobem oslovit desmony na Khoru, měl za to, že to bude fungovat obdobně, jako když smrtelník vyvolá raisi démona na daleký Mizeon. Raisi démon smrtelníka na cizím světě také nevidí. Jen cítí jeho výzvu a instinktivně vklouzne do škvíry smrtelníkem vymodlené. Přesto měl Tederik pocit, že se ten chlap dívá přímo na něj. Igorův obličej i držení těla reflektovaly intenzivní zaujetí. Bylo téměř slyšet, jak mu v hlavě cvakají ozubená kolečka.

Už už se chtěl Tederik stáhnout, protože zkouška dopadla úspěšně, ale těsně předtím, než průvlak rozpustil, se Igor odrazil a skočil.

Fííííí. Buch.

Vuan vykřikla.

Pohlavár Aliance doskočil přesně na místo, kde před okamžikem Tederik seděl. Naštěstí Rika Vuan těsně před tím, než by do něj Igor narazil, strhla na stranu.

"Ale no to se podívejme," zavrčel přiškrceně Igor, když se zvedal ze země. Ačkoliv se dalo čekat, že Rika zavalí vlnou rozhořčených výčitek, vypadal obdivuhodně klidně. Spíše nežli hněv, se na něm dala pozorovat zvědavost. Zběžně se kolem sebe rozhlédl a pak klesl pohledem na své bosé nohy. "Ty papuče jsem měl rád," zabručel. Teď zblízka vypadal jeho domácí oděv ještě obnošeněji. Vytkávaný vzor na látce zobrazoval mostní křížení a viadukty, liniové stavby na nějakém industriálním světě.

"Já…, ehm…, velice se omlouvám, pane," vypravil ze sebe Tederik. Udělalo se mu fyzicky špatně od žaludku a začínala ho bolet hlava, zatímco Vuan za jeho zády se přidušeně pochechtávala. Ona se fakt smála!

"Byl to test," zamumlal, jak přemáhal nastupující záchvat nevolnosti. "Potřeboval jsem… ověřit, jestli dokážu… otevřít průvlak pro naše vojáky, uvězněné… na satelitu, víte? Vůbec jsem… nepředpokládal, že na tu evokaci… zareagujete… takto." V hrůze si uvědomil, že tady na volném povětří stále hrozí otrava. Igor žádný výlet neplánoval. Bylo by pošetilé předpokládat, že si před spaním nasazuje generátor skvapového pole.

Pohlavár se zle usmál. "Kdybyste nekecal, mladíku! S tou možností, že výzvě neodolám, jste přece musel počítat."

Začala se mu točit hlava. Prudce nasál vzduch do plic. Necítí slokvoně? Při pomyšlení na ten průser, jestli se Igorovo rozhraní zablokuje… "Je vám dobře, pane?" vyhrkl.

Igor se kolem sebe nakvašeně rozhlédl. Kontury jeho postavy zlověstně potemněly. "Myslíte kvůli té infonové nákaze? Takové blbosti na mě dávno nefungují."

Vuan se rozchechtala na plné kolo.

Než stačil cokoliv říct nebo udělat, obrátil se Igor na Vuan: "Bavíte se dobře, madam?"

***

Seděli na lavicích v jídelně a snažili se změnit Igorův zarytý postoj ohledně nezasahování. Tederik se opíral o předloktí položená na stole, a doufal, že se nezhroutí. Návrat dolů si pamatoval letmo, protože sletěl jako ořech ze stromu. Kdyby ho Vuan k ústí šachty přímo nedostrkala a následně do něj nevrazila, byl by nejspíš odpadl už na povrchu. Tak unavený se naposledy cítil v Kallesijských horách poté, co vypil půl flašky pálenky na protest proti dalšímu kolu hádek mezi Elevínou a Fennidionem. Naštěstí se Vuan o všechno potřebné postarala. Ochotně se Igora ujala, vedla ho od šachty k jídelně a zplna hrdla ječela: "Poplááách! Vedeme hostááá!"

Tederik se vlekl za nimi a přidržoval se zdí. Její pronikavý hlas ho bodal do uší, ale v zásadě byl rád, že nemusí nic organizovat. Výhodou bylo, že Igor všechny aktéry znal. Dexey, přivolaný od zpravodajství, se na hlavu Aliance hrozivě mračil a Tay se tvářil jako ztělesněná výčitka. Oběma generálům bylo ke cti, že místo sebe nechali mluvit trojčata. Zdravý pud sebezáchovy jim napovídal, že bohové – byť invalidní – budou mít u Igora větší váhu.

"…použili u nás totéž svinstvo," referoval Han, "jakým Trissielovo komando zlikvidovalo dlouhověké na Ok-Sawonu." Ukázal na Dannyho: "Tady mladej to zažil na vlastní kůži. Může srovnávat."

"Průvodním jevem," reagoval na Hanův podnět seriózním tónem Dannavion, "je aroma slokvoňových povidel. Jasně jsme to cítili v ulicích Kerrhanu. Napumpovali to do tunelů, a pak to použili plošně nad povrchem. Při masové aplikaci se látka naváže na vodní páry, a ve formě deště nebo sněhu kontaminuje ovzduší. Po vdechnutí blokuje energeticko-informační matrice, které zajištují propojení bazální magie s richotonní pletení. Na Ok-Sawonu Trrisiel dodal prelátům protijed, který jejich směšná rozhraní před zablokováním ochránil. Netuším, na jakém principu to funguje, ale možná by se to dalo využít i tady."

"To… potvrzuje," dodal ztěžka Tederik, "že kontakty skollů… s třetí stranou…, s Trrisielem… existují. Podle odstavce 1… Protokolu Aliance…"

"Ty vazby mohou být staré stovky let," setřel jeho snahu Igor.

"Možná," vydechl Rik, protože přesně takovou odpověď čekal. Ještě že se ty úvodní odstavce Protokolu naučil opravdu důkladně. Narovnal se, máchl paží tak, aby obsáhl všechny účastníky odboje, a zakrákoral: "Ale o časovém… rozvrstvení konfliktu se v Protokolu… nic nepíše." Vyrovnal balanc a dodal: "Z toho se… nevykroutíte, excelence. Leda byste si ustanovení… Protokolu vykládal…, jak se zrovna hodí."

Strhla se hádka, kterou nezvládal sledovat, protože se mu před očima dělala rudá kola.

Kdosi, a byla to Šerryzah, vykřikl jeho jméno.

V hlavě mu bušilo, lapal po dechu. Ještě zaznamenal, že ho kdosi podpírá a kamsi táhne, pak už nebylo nic.

***

"…možná pokládáte barvu tlejícího mokřadu za nudnou, ovšem právě tento odstín vedl prim na posledním benefičním večeru v Dražebním paláci bohyně Exis. Experti prohlašují, že močálová barva nejlépe ladí s říčními perlami z vyhlášených kavanských farem. Jejich exkluzivně matný lesk…"

Co to sakra je? Otevřel oči a uviděl Vuan, uvelebenou na břiše na protějším kavalci. Opírala se o lokty a před sebou měla rozevřený obstarožní magazín. Proč ho čte nahlas?

"…jako jsou aktuální barvy a střihy. Neváhejte, protože náš obchodní dům nabízí poslední kolekci přechodových plášťů této sezóny…"

Zakašlal.

Zarazila se a vzhlédla. "Jak se máme?"

"Proč čteš nahlas takové sračky?" zakrákoral.

Posadila se a zmoženě si vydechla. "Tvůj bratr to chtěl. Něco mu čti, aby věděl, že jsme ho neodepsali, řekl mi. Byl jsi tři dny mimo. Nešlo tě probudit. Kerr tvrdí, že jde o následky smrtelnického průvlaku. Nepomohlo ani to předchozí volání bratrovi." Zapíchla prst do vzduchu směrem ke stropu. "Vždyť víš. Teleemitor od Tří zubů. Jak ses prolamoval tím axionitem."

"Nerozumím."

"Poprala se v tobě polovina smrtelníka s polovinou dlouhověkého. Tvoje rozhraní dostalo zabrat, a my si toho vůbec nevšimli, protože jsi ho držel celou dobu uvnitř sebe." Přimhouřila oči, jako kdyby mu brala míry na sako. "Ale už se dáváš dohromady. Zase trochu zeleně prskáš. Igor vzkazuje, aby ses na průvlaky vykašlal. Mohlo tě to zabít."

Podíval se na svoje ruce. Vzpomněl si na Grenedonovu lekci o diskrepancích magického rozhraní, kterou obdržel na cestě k hladovým brázdám: ruka s přiznaným rozhraním může připomínat huňatou rukavici, co úhledně kopíruje tvary těla, nebo naježenou žlabuchu, která má každý trn jinak dlouhý. Jeho současné rozhraní připomínalo hodně rozčepýřenou žlabuchu. Jak je potom možné, že v kvadrantu We-en se takové následky nedostavily?"

"Tamější pleteň byla poškozená," přerušila ho, "proto se rozhraní nemohlo zapojit. Ale tady pleteň je, a dva odlišné principy napojení na realitu: magie versus víra, tě trhaly na kusy. Kerr tvrdí, že jsi byl na hraně vyvanutí."

"Ale my ten průvlak potřebujeme," vzepřel se. "Musíme osvobodit ty zajatce."

"To zařídí Aliance."

Zůstal paf. No tohle?

Pověděla mu, že Igor už se vrátil zpět na základnu, ale slíbil dílčí podporu. Aspoň do té doby, než se Čtyřdohoda usnese, že zasahování je v tomto případě přípustné. "Dohadoval se s námi pět úderových cyklů," poznamenala pobaveně. "Všechny naše návrhy odmítal. Potom prohlásil, že jeho čas vypršel a až úplně na závěr dodal, že Čtyřdohoda bude o přímé účasti Aliance jednat co nejdříve. A že než se to odklepne, pošlou nám poradce a taky pomůžou s přesunem zajatců z Khoru. Do té doby prý nemáme vystrkovat nosy, protože naše utajení je podmínkou úspěšného postupu."

Na Rikovu otázku, jak se sakra Igor mohl dostat skrze kvederickou síť, se potutelně usmála. "Dexey ho varoval, ale ten náfuka se tvářil tak sebejistě, že jsme ho nakonec nechali. Dan s Hanem trvali na tom, že ho nahoru doprovodí. Chtěli ho při marném pokusu včas zastavit. Jenže ten rabiát vyletěl na povrch, vyhrnul si rukáv a aktivoval "cosi" na předloktí. Prý to vypadalo jako dvojitě zalomený blesk, vsazený do kůže. Fungovalo to jako vysílač. Chvíli na to ze dna rokle vyrašilo stromistí komando. Jejich velitel, jakýsi Eudor, se vztekal kvůli problematickému terénu. To víš," usmála se, "stromisté potřebují k zakořenění aspoň trochu hlíny. Pokud Igor dodrží slovo," zvážněla, "tak zajatce z Khoru osvobodí právě stromisté. Jsou tiší, a dobře vycvičení. Dokázali by to udělat přesně tak, jak potřebujeme. Nenechají po sobě žádné stopy. A když zajatci z ničeho nic zmizí, jejich strážce ani nenapadne, že by se mohli vrátit na Vahan, protože tomu brání kvederická síť."

"Pokud do rovnice nedoplní stromistí proměnnou, tak snad," zabručel.

Tvrdila, že by měl něco sníst, dokonce mu nabízela, že něco přinese. Rázně to odmítl a vstal. Ploužil se k jídelně, odhodlaný exhumovat nějakou konzervu.

***

Následky a důsledky

V podivně otupělém rozpoložení kráčel betonovým koridorem a už zdálky slyšel Kořin jásavý přednes, rušený praskáním pravěké aparatury.

"Moji milí pokrevní bratři a sestry," hřímala z reproduktoru, "množí se nám tu spory a sváry, vznikají ohniska nedorozumění. Stále častěji se musíme my, co zajišťujeme hladkou konsolidaci společenských poměrů, potýkat se stížnostmi na vaši nedůvěru a neochotu ke spolupráci. V pracovním táboře III. Kventua se dokonce několik nezodpovědných jedinců, pod vedením bývalé důstojnice Tahary, pokusilo fyzicky zaútočit na civilní pomocný technický personál dosazený sem Sunnisenskou republikou. Žádný z přívrženců této rádoby vůdkyně hnutí odporu si neuvědomil, že nic takového tu nemáme zapotřebí, protože soudruzi a soudružky z intervenčních konsolidačních sborů nejsou nepřátelé, ale naopak usilovně pracují v náš prospěch. Ujišťuji vás, že všechny další pokusy o odpor budou neutralizovány stejně důsledně, jako ten v táboře III. Kventua…"

Došel až k otevřeným dveřím spojovací místnosti a nahlédl dovnitř. Našel tam Dannaviona, rozvaleného na kovové židli, div že se na ní udržel. Oči měl zavřené. Na tváři mučednický výraz.

"Hej, ty!" houkl Tederik.

Bratr se probral a zamračeně si ho změřil. "Vypadáš jak vytažený z hrobu, ty blázne. To s Igorem se ti povedlo, ale za tu hrůzu mi to nestálo! S průvlaky končíš. A vůbec. Máš být v posteli."

Nechtěl slibovat něco, co nemůže splnit. Ukázal na amplion. "To máš za trest?"

Kora dál řečnila že neshody mezi domácími a intervenčními aktéry si vynutily přídatná opatření. Do portfolia reedukačních přednášek přibydou metodiky k lepšímu pochopení konsolidačního procesu. Občanům mladším sta let se navíc dostane zvláštního prémiového bonusu ve formě lekcí o zvládání nevole, které bude mentorovat věhlasný znalec nikodemského Institutu duševní rovnováhy, profesor…

"Nedá se to poslouchat," referoval znechuceně Danny. "Proto se střídáme. Musíme vědět, co pečou. Ale nejradši bych ten vysílač rozmlátil."

"Opatrně, abys nemusel na lekce zvládání nepohody."

Danny zakoulel očima a ukázal na reproduktor: "S tímhle ses chtěl oženit. To by tě ty vtípky rychle přešly. Vlastně ne. Ty přece nemáš smysl pro humor. Aspoň vidíš, že je to skutečně taková mrcha, jak jsem říkal. Nebo ještě větší."

***

Tederik důkladně vyzpovídal Dexeye, ale nedozvěděl se o výsledku jednání nic nového než to, co už předtím řekli Vuan a Danny. Igor přislíbil, že zařídí přesun zajatců ze satelitu a pošle poradce, kteří pomohou s přípravou odboje. Ale neupřesnil, kdy k tomu dojde. Osazenstvo bunkru bylo odsouzeno k setrvalému očekávání. Rik měl na sebe vztek, že při jednáním s Igorem tak hloupě odpadl. Kdyby se udržel, byl by trval na detailech.

V bunkru panovala nervózní odtažitá atmosféra, protože už i Dexeyovi došlo, že dohadování s Igorem neukočíroval. Nechal to na idolech, protože byl od narození vychovávaný v přesvědčení, že vahanští bohové vždycky všechno dělali nejlíp. Teď z toho měl kocovinu, ale vrozená úcta k stvořitelům mu bránila se k tomu vyjádřit.

Han a Kerr nešetřili jízlivými vtípky na adresu Rikovy slabosti. První tvrdil, že hlavním důvodem jeho kolapsu bylo sebepřeceňování, ten druhý viděl příčinu v těžko předvídatelné reakci organismu míšence. Kerr se navzdory zlomyslným kecům projevil jako starý medicínský praktik. Prohlásil, že Rikovo rozhraní je narušené, že pravděpodobně cítí brnění a svědění po celém těle, a odeslal ho zpět do postele. Podotkl, že mnohem rychleji by se rozhraní regenerovalo na povrchu než v bunkru obklopeném axionitem. Jedinou zbývající alternativou vedoucí k plnému uzdravení prý bude ničím nerušený plnohodnotný spánek v délce několika dní.

Vyhlídka na několikadenní spánek v předvečer zahájení partyzánské války se mu vůbec nelíbila. Prozatím se rozhodl Kerrova doporučení ignorovat. Bylo zapotřebí produktivně využít čas. Viděl, jak se spolubojovníci plácají od ničeho k ničemu, protože nevědí, kdy to Aliance spustí. Když opakovaně revidovali arzenál, a průběžně se pobuřovali nad propagandistickými žvásty z reproduktoru, zavalil je hromadou podnětů, ačkoliv si vůbec nepamatoval, že by o nich předtím přemýšlel.

Zajímal se o Tay Wenův teleemitor. Dozvěděl se, že přístroj je ve fázi testování. Chtěl vědět, jakým způsobem Dexey plánuje oslovit zajatce tak, aby mu uvěřili. Kherra vyzval, aby prozkoumal látku, kterou skollové zamořili vahanský povrch a podzemí. Až vyvstane potřeba zablokované rozhraní desmonů odblokovat, nechtěl být odkázaný jen na pomoc Aliance. Bet-daranského benthosu je málo a je extrémně drahý. Je třeba přijít s alternativou.

Vzorky půdy a vzduchu zachytily testery generátorů skvapového pole v náramcích od Aliance. Marodka bunkru oplývala sterilizačním boxem, lednicí, zastaralými diagnostickými přístroji a skříní napěchovanou chemikáliemi nejasného složení v zašlých prachovnicích ze skutečného hnědého skla. Kerr se kroutil, že v takových podmínkách toho moc nedokáže, ale nakonec podlehl zvědavosti a jal se vybavení marodky prozkoumat.

Vuan s Hanem a Dannavionem se střídali u vysílače. Zapisovali informace o umístění nových průmyslových provozů v okolí Kerrhanu. Prozatímní ubytovací kapacity jsou v Převýchovném táboře na staveništi Nového Kerhanu. Výhledově skollové chtějí část pracovních sil natrvalo přestěhovat do dvou menších táborů v průmyslových zónách. K tomu snad už nedojde. Výstavba obytných čtvrtí v novém Kerrhanu byla obnovena, ale Vuanina věž na Třaskavém návrší se dokončovat nebude. Křišťálové bloky se využijí při stavbě Paláce Smíření, kde se budou pořádat motivační přednášky o týmové práci.

Jak odbojáři vysílání propagandy vyhodnocovali, nepřetržitě do sebe ryli. Dannavion skoro každou Hanovu neomalenost dokázal vykrýt anebo přeměnit na vtip. Slyšel, jak se Vuan směje, a několikrát se mu zazdálo, že zaslechl i Hana.

Dexey s Tay Wenem a Hanem vedli mnohokrát přerušovanou debatu o skollských systémech individuálního zaštítění. Tederik zaslechl cosi o fasilidách, entitách fungujících na křemíkové bázi, které by za specifických podmínek snad dokázaly naleptat integritu verlenových linií. Nerozuměl tomu konce kraje. Bez komentáře sledoval, jak se ti tři odebrali do skladu náhradních dílů, kde chtěli mezi staletým haraburdím hledat agregáty a materiály, které by se daly využít.

***

Tederik se ploužil studenými chodbami a organizoval ostatní, aby zabránil konfliktům a udržel společenství v chodu. Sebe sama vnímal jako z dálky. Zvuky k němu doléhaly se zvláštní ozvěnou. Postupoval jako stroj. Systematicky si ukládal do paměti rozvržení základny, slídil ve strojovnách a skladištích, která už před ním prozkoumali ostatní.

V nenápadné komoře za strojovnou vzduchotechniky objevil spisový archív, a v něm zapadlou za regálem vyštrachal svazek starých plastexových map. S kořistí pod paží se dovlekl do jídelny a rozložil listy po stolech. Barevné, znázorňovaly fyzikální povrch Vahanu. Průhledné byly vybavené černými značkami a zakřivenými liniemi a fantómovým šrafováním, které se nekoordinovaně přemisťovalo. Rozčilovalo ho, že se v tom vůbec nevyznal. Už chtěl zajít pro Dexeye nebo Taye, když ho v jídelně zastihl bratr.

"To jsou vrstevnaté foliony!" zahalekal. "Nejspíš první generace fantómových implementací. Kde byly? Barevná mapa je základní podkladová, a ty další průhledné se pokládají ve vrstvách na ni."

"Nějak se v tom nemůžu zorientovat," přiznal otupěle Tederik.

Bratr obcházel stoly a zasvěceně na karty mžoural. "Musí se to roztřídit podle časové osy a podle značek na rozích. Zabere to nějaký čas, protože některé rohy jsou ulomené…"

"Aha. Ulomené."

Danny se zamračil a přenesl pozornost na Rika. "Prostě to nechej na mě. Ty se sebou něco udělej. Vypadáš hrozně. Musíš něco sníst."

Strčil mu pod nos otevřenou konzervu. Plechovka obsahovala prapodivnou směs vařených obilovin a mletého masa. Maso mělo fialovo šedou barvu, a Danny o něm poťouchle prohlásil, že pochází z takvijských ropušnic. Tederik spolkl několik soust, a rychle je zapil filtrovanou vodou mdlé chuti, čímž odolal otázce, která se mu ohledně bližší specifikace zmíněných ropušnic drala na jazyk.

"Co kdyby sis šel zdřímnout, Riku? Víš, co říkal Kerr."

Otázka byla položena známým pečovatelským tónem, který používala matka v situacích, kdy Tederika unavilo nějaké marginální nakládání s magií, zatímco mladší bráchové byli naprosto v pořádku. Napadlo ho, že možná pomůže trocha studené vody. Naposledy se myl ještě na Sarvonovi. Navštívil hygienickou sekci, využil dobrodiní jediné sprchy, kterou se Tay Wenovi zatím podařilo zprovoznit. Ale už když se navlékal do rezervní soupravy patentního spodního prádla, roztřásla ho zimnice. Návratu do postele se asi nedalo vyhnout. Chtěl přemluvit Taye, aby mu do spací cimry natáhl reproduktor skollského zpravodajství, že se bude střídat s Hanem a Dexeyem a bude aspoň nějak užitečný. Jeho vrchní zbrojmistr to nekompromisně odmítl. Takovou oběť prý po něm nikdo nežádá.

Nedokázal odporovat, když ho Dany strkal do postele, a když na něj naházel hromadu starých přikrývek. Další rozmazlování odmítl. Poslal bratra oblažovat někoho jiného. Ležel se zavřenýma očima a drkotal zuby. Zaháněl vtíravé myšlenky na smolaře uvízlé v zavalených tunelech. Na muže a ženy pozavírané v převýchovných táborech. Na rodiče, kteří jsou nuceni nečinně přihlížet, jak skollové oblbují jejich děti. Jejda, děti. Vůbec netušil, kolik jich anexi přežilo. Nezbývá než uvěřit, že problém s plodností trojčata opravdu vyřeší.

***