Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 22: Operace Hlína

Nazítří po poledni Dorreson obdržel zprávu z ústředí, že akce Hlína bude spuštěna následující den v univerzálním čase 01:78. Generál vyletěl na povrch a poslal zajatcům depeši: Tady generál Dexey! Útěk proběhne v čase 01:78 na sanitárním překladišti. Očekávejte stromistí komando Aliance, které vás dopraví na Vahan. Po přesunu podstoupíte imunizaci rozhraní. Proces je ověřený, zachovejte disciplínu a řád. Další rozkazy budou následovat.

Těsně před vytyčeným termínem vyletěl Otta s draveny nahoru k poklopu. Tederik s Dexeyem spěchali za ním, připravení předejít zmatkům. Rikovi až nahoře došlo, že stoupání zvládl bez obvyklých štrapácí. Asi proto, že neměl čas se hroutit.

Byla to tichá a spořádaná akce. Stromistí komando v počtu osmi agentů se vylouplo z hyperprostoru a zakořenilo v obtížném kamenitém terénu Warhofenovy rokle. Bylo legrační pozorovat, klestí čnící do výšky a pak najednou mizející v subprostoru. Dalo se to přirovnat k obrázku, kterému někdo vymazal horní část. To pokračování stromistí anatomie tam bylo, ale už ne pro tuto dimenzi reality.

Spletené větvoví se rozestoupilo. Postupně propouštělo unesené vojáky a vojandy. Muži a ženy se pohybovali ztěžka a toporně. Čtyři byli v bezvědomí, a jejich kolegové je museli nést. Někteří nosili dýchací masky. Jejich tváře byly sinavé prachem, jehož barva s maskami splývala. Tederik se snažil nacházet známé obličeje, ale všichni byli tak špinaví a zbědovaní, že nikoho nepoznával.

Nákazu a zpětnou imunizaci Dexey zorganizoval prakticky za pochodu, aby vojáci neměli čas panikařit. Zajatci pokládali bezvládné kolegy na zem, ujišťovali se o úspěšném přechodu ostatních, pak teprve se začali rozčilovat, když zaznamenali změnu v percepci a absenci rozhraní, jak na ně zaútočila infonová rezidua přítomná ve vzduchu a unikající z kontaminované půdy. To už mezi ně vletěli draveni tak bohatě rozvětvení, že vojáci neměli možnost zaznamenat jejich spojení s Ottou. Obklopení šedými přízračnými výběžky vojáci ohromeně sledovali, jak se jejich zanesené rozhraní obnovuje, jak obrysy postav jiskří slabým ale čistým zeleným, rudým a modrým světlem, kdosi se dokonce zasmál. Ti ležící se začali pomalu probírat a rozhlížet. Vojáci, jejichž rozhraní bylo zablokované v den anexe, se hromadně zbavovali masek, a vystavovali se dravení medicíně.

Žádné řečnění se nekonalo. Nebylo rozumné se nahoře zdržovat. Dexey vedl přibyvší k poklopu, a oni se viditelně otupení nevšedním zážitkem postupně spouštěli dolů.

Po ukončení přesunu se stromistí klícky semkly do kompaktních tvarů. Sedm jich vystřelilo do výšky a vzápětí zmizelo v nicotě. Osmý fytobiont se proměnil do formy muže střední postavy se stříbřitou bradkou, s nezvykle zbarvenou kšticí rudých a stříbřitých nakrátko střižených vlasů. Jeho pleť se stříbrně se leskla, což naznačovalo, že v jeho rodokmenu figurují i jiní než stromistí předkové. Tvářil se nepřístupně, ba přímo nafoukaně. A byl to tentýž agent, který Rika a trojčata přenesl na Vahan.

"Já zůstávám tady," oznámil polohlasně agent. "Vysvětlíme si to dole," dodal a hrnul se k poklopu, v kterém před chvílí zmizel Dexey.

***

Po návratu do hlubin se Tederik zamíchal mezi osvobozené zajatce, které Dexey odváděl do tělocvičny. Snad proto, že měl na sobě prostou bojovou uniformu bez označení, si ho nikdo nevšímal. Poslouchal, jak nespokojeně lamentují. Chtěli okamžitě vědět, co se děje a nebyli ochotní čekat na večerní nástup. Kromě únavy a vzteku z nich sálala nedůvěra. Tederik je chápal. Po té ideové masáži od skollů se nebylo čemu divit.

Dexeyovy rázné rozkazy z tělocvičny se zvučně rozléhaly chodbami. Když to vypadalo, že generál má všechno pod kontrolou, Rik se odpojil od hlavního proudu a zamířil do jídelny, Našel tam Dorresona s Tayem a Ottou, kterak od nutričního automatu odebírali připravené porce, a pokládali je na stoly.

"Jeden ze stromistího komanda nám tu zůstal," ohlásil se Tederik. "Je takový… odtažitý. Podle vzhledu to není čistokrevný stromista."

Na drakově tváři vykvetl zlomyslný úsměv: "Á, Eudor z Robustuy. Jasně, že poslali zrovna jeho. Ten má skolly v malíčku. Je kybernetik."

"Eudy je můj švagr," oznámil Otta. "Na Sunnisenu dlouho pracoval. Zná jejich technologie. Dělá dojem suché huby, ale když ho líp poznáte…"

Otta strnul, když velitelské řvaní doléhající k nim z tělocvičny přehlušily vzdálenější a burácivé výkřiky z mnoha hrdel: "To je ona! Co tu dělá? Zrada!" Následovaly rány, potom dunění, jak se něco kácelo a bortilo.

A je to tady! Vzpoura. Tederik se rozběhl k tělocvičně. Zastavila ho zátka natěsnaných těl v chodbě před tělocvičnou. Zevnitř se ozývalo dunění a výkřiky slévající se do nesrozumitelné vřavy. Rik nejbližšímu desmonovi poklepal na rameno a křikl: "Co se tam děje, vojáku?"

Oslovený se otočil a zůstal vyjeveně zírat. "Veličenstvo?" Hned se začali otáčet i ostatní. "Skollové říkali, že jste se zdekoval," dodal někdo druhý.

"Tak aspoň vidíte, že vám lhali," zahalekal Rik.

Z tělocvičny se zatím dál ozývaly rány, ale výkřikům už bylo rozumět.

"Je to zrada! Ozbrojte se!"

"Nevěřte Dexeyovi! Další kolaborant!"

"Vidíte ten šedý hnus, co tu poletuje?"

"Přestaňte, Herdekene! Generál by nás nezradil!" tento hlas byl Rikovi povědomý. Tessana? Že by ji poslali za trest na Khor? Se zablokovaným rozhraním? Rikovi už bylo jasné, proč viděl některé ze zajatců s maskami.

"Dexey je stejný jako ten podvraťák, co si říkal král!" křikl kdosi. "Zaprodal nás a zmizel!"

"Proč by potom Dexey zařizoval naše osvobození?"

"To je vzpoura!" burácel Dexey z ohniska konfliktu. "Složte zbraně a ustupte, nebo vás bez milosti popravím, Herdekene!"

"Vidíte Hery?" to byla zase Tessana. "Nikdo nám hlavy netrhá! Všechno se vysvětlí!"

Tederik požádal desmony, s kterými předtím mluvil, aby ho nechali projít, když se za jeho zády ozval Otta. Draveni, připomínající nenápadné stužky dýmu se vinuli pod stropem a mizeli za nejbližším zákrutem chodby. "Vzkazují," šeptl Orkenec, "že vzpouru katalyzovalo objevení Eseby. Obvinili Dexeye, že se paktuje s nepřítelem, doráželi na Eudora. Stromista se rozvětvil, ale zakořenit v betonu nedokázal. Draveni Eudora s Dexeym zaštítili a vytlačují útočníky z místa střetu třemi směry: Ke střelnici, k ewariovým nádržím a sem k nám."

"Už jsem je upozornil," informoval kradmo Otta, "aby nelámali kosti. Potřebujeme vojáky bojeschopné."

"Pěkný blázinec," zavrčel sarkasticky Dorreson, postupující vytvářenou uličkou za Tederikem a Ottou. "Taky mohl Kerr tu skollku někam uklidit, než se všechno vyjasní."

Konečně se propasírovali do středu sálu, míjeli tváře sevřené zlostí, nedůvěrou i údivem, když někteří Tederika poznali. "To je král!" neslo se mezi nimi. "On neutekl?"

Průhledem mezi sloupy spatřili plácek, kde se Dexey a Eudor, obklopení šedými přízračnými šlahouny dravenů, potýkali s neklidně sršícím davem. Esebu vidět nebylo, ale podle lomozu z opačného konce sálu, byla nejspíš tam.

"Okamžitě se začněte chovat jako vojáci regulérní vahanské armády!" soptil Dexey.

V čele vzbouřenců dominoval major Herdeken, inženýr a konstruktér plazmových reaktorů. Byl otrhaný a špinavý, na tváři měl krvavé šrámy, které se rychle zavíraly díky zeleně prskajícímu rozhraní. V rukou třímal kus kryhonitové traverzy, kterou nejspíš vyrval z nějaké konstrukce. Za ním se blýskaly hlavně dezintegrátorů, sebrané v nedalekém skladu. Všichni se tvářili nenávistně a pomstychtivě.

"Nevím, jakou hru s námi hrajete, Dexeyi," vyrážel ze sebe trhaně Herdeken. "Zrovna jsme na Khoru naplánovali vzpouru, když jste se ohlásil vy. Co s tím má společného Aliance? Proč jste nás odvlekli do pustiny? Co znamenala ta hrůza na dně rokle! Jaký mělo smysl nejdřív nás otrávit a potom to zase zvrátit? Abyste nám předvedli, že nás máte v hrsti? Co vám ti impotenti od Aliance slíbili? K čemu dalšímu nás chcete zneužít?"

"Všechno se dozvíte, až složíte zbraně," zavrčel generál. "Jinak vás čeká degradace a polní soud!"

"Nenecháme se prodat do ciziny!" křikl kdosi za Herdekenem.

"Nebudeme otročit Alianci!" přidal se další.

"Chceme bojovat za Vahan!

"Osvobodit naše rodiny!"

Dělo se toho spousta současně. Hrozivě sršící Dexey cosi odpovídal, a podle rudých blesků se s kýmsi potýkal. Ozývalo se chroptění a tupé rány. Hlasy splývaly ve všeobecné vřavě.

Udělej něco! Dolehl k Rikovi Dannyho telepatický vzkaz. Jinak Dexey bude nucený Herdekena popravit, a to by byla škoda!

"Majore Herdekene!" křikl Rik, a vystoupil z davu. "Poznáváte mě?"

V davu to zašumělo: "To je on! Lžikrál! Co tu dělá? Jak se opovažuje?"

"Vím, co vám cpali do hlav!" prohlásil Tederik. "Nic z toho není pravda!" Mohl ztišit hlas, protože rozbouřené dunění davu se ztlumilo do neklidného šumu. Jak se k němu pod ostrým světlem plazmových lamp obraceli, vynikalo jejich poškozené vystrojení, odřené výztuže na pracovních mundůrech, špinavé tváře, horečnatě planoucí oči. "Aliance neplánovala útočit na Vahan!" prohlásil. "A vahanští bohové nezmizeli! Není pravda, že neexistovali. Existují a existovat budou!"

Herdeken ho obdařil opovržlivým pohledem: "A kde teda jsou, Vašnosti?"

Rozhostilo se takové ticho, že bylo slyšet syčení vzduchotechniky. Dokonce i vřava vzadu u skladů ustala. V té chvíli by Tederik opravdu moc rád věděl, kde se ti nezodpovědní idolové schovávají. Prosebně se podíval na Ottu, který neznatelně kývnul, pak teprve se Rik obrátil na Herdekena a polohlasně prohlásil: "Tady, majore. Jsou všichni tři s námi, a velice brzy se dostaví."

Vzbouřenec se znechuceně zašklebil, ohlédl se přes rameno ke svým podporovatelům, a pak zase upřel zrak na Rika. "Lžeš!"

Ze zástupu se vyloupl další muž. Jeho obličej připomínal masku dvorního šaška v kombinaci černé a bílé. Byl drobné postavy, vychrtlý a šlachovitý. "My ti to nesežereme, podvraťáku!" vypískl.

A teprve tehdy v něm Tederik rozpoznal bývalého Druhého zvěstovatele Karrafa z Wemmu. Dvoubarevný obličej zapříčinila maska, kterou si fanatik před chvílí sundal po dlouhodobém užívání. "Všem jsem to řekl!" vřískal Karaf a oči mu zaníceně plály. "Ať mě ctihodný prorok zatratí, jestli lžu, když tvrdím, že tě sem dosadila Aliance! Tebe i s tou falešnou bohyní najali, abyste to tu rozbořili! Měli jste vytvořit podmínky pro jejich příchod. A že byli zadrátovanci rychlejší? To se stává. Nakonec s námi jednali poctivěji než prohnilá Aliance v žoldu ještě prohnilejší Čtyřdohody!"

Tederik nevěřícně zavrtěl hlavou, když se za Karafem ozvalo souhlasné bručení. Ukázal na Karafa: "Toto je trumpetář z Ok-Sawonu, co se paktoval s Trrisielem. To on dopustil, že se před několika lety rozhraní nesmrtelných na Ok-Sawonu zablokovalo. Skollové zde ten postup jenom zopakovali. Věříte ubožákovi, kterého znáte necelý rok? Nebo Dexeyovi, který s vámi žije celá staletí?"

Nadechl se, aby pokračoval, ale slova mu uvízla v hrdle, když uslyšel hudbu. Nezněla jenom uvnitř mysli. Ozývala se hlasitě a rázně. Známý rytmus tvrzený pulzováním vahanského jádra rozvibroval chodby bunkru stejně jako nahloučená těla. Dav se rozestupoval…

Vojáci a vojandy zvedali hlavy ke stropu, pod kterým pomalu a velebně jeden za druhým jako ryby pluli tři vahanští bohové: Zeleně, ostře až bodavě pableskující Han, Rudě rozpálený Kerr, skutečně sálající horkem, a ledově modře chladivá Vuan. V této podobě připomínala spíše pradávnou bohyni mrazu než vědecky zaměřenou vahanskou botaničku. Teprve teď Tederik viděl, že měla s mizeonskou Brexou hodně společného.

Dobře, že byli staří vahanští stavitelé velkorysí a vyprojektovali v bunkru vysoké stropy. Jinak by se idolové nemohli nad davy vznášet, ačkoliv i tak se zády otírali o instalační potrubí. Bylo to chytré. Lepší, než kdyby se snažili mezi desmony prodírat, protože v takovém případě by snadno mohli někoho přivést k úrazu. Ne že by takové vodorovné klouzání vzduchem nad hlavami ostatních bylo něco nemožného. Dokázal by to každý šikovný arcidesmon. Ale nikoho z přítomných to nenapadlo. A i kdyby ano, nedokázal by se zvětšit do dvojnásobných rozměrů. A ne, nebyla to žádná světlolamná iluze, dobrá leda pro ošálení smrtelníků. Trojčata si tu Rikovu poznámku o návratu ke kořenům, kdy se po Vahanu promenádovala v nadživotní velikosti, vzala za své.

Dav šuměl ohromením. Pochybnosti byly ty tam. Tederika rozčilovalo pomyšlení, že se špetkou magie by se něco takového dalo snadno zfalšovat. Nejvíc přesvědčivé bylo pulzování v kombinaci s melodií. A hudba dál plnila prostor, zahlcovala smysly a obměkčovala zatvrzelá srdce.

Jsme doma.

Vrátili jsme se.

Už tu zůstaneme.

Každý promlouval zvlášť a sděloval něco jiného. Do toho zněla hudba v rytmu jádra, ačkoliv jádro bylo fuč. Idolové doklouzali na uvolněný plácek a pomalu klesli nohama na betonovou podlahu. Bylo jasně patrné, jak jsou vysocí. Han s Kerrem se temeny dotýkali stropních kolektorů se vzduchotechnikou. Vuan byla o dvě hlavy menší, ale i tak k ní Tederik musel vzhlížet. Desmoni a arcidesmoni posbíraní ze všech kast klesali na kolena. Bylo to jako lavina. Dokonce i Dannavion, který se odkudsi vynořil, poklekl vedle Tay Wena a sklonil hlavu. Tederik věděl, že by se měl k ostatním přidat, ale ani při nejlepší vůli pokleknout nedokázal. Nakonec zůstali stát jen on, Otta z Orkenu, Dorreson a ten stromistí agent, který se opět vrátil do humanoidní formy. Jaksejenomjmenoval?

Byly to okamžiky velkého dojetí a naděje. Ale Tederik se přistihl, že na něj všeobecné pohnutí nepůsobí. Byl rád, že se jeho teorie o nepředvídatelnosti reakcí vymytých hlav dokázala. Bohové se nutně musí stejným způsobem prezentovat v převýchovném táboře, protože jejich obyvatelé budou stejně nedůvěřiví jako vojáci. Možná i víc.

Hudba pomalu doznívala, a nahrazovalo ji ticho podbarvené šuměním klimatizace. Tederika to všeobecné dojímání uvádělo do rozpaků. "Tak jsme se všichni přivítali," prohlásil, "a teď abychom pokračovali v práci." Obrátil se na Dexeye: "Generále, převezměte velení."

Dexey započal rychle sumírovat základní fakta: Skollové o plánovaném útoku Aliance na Vahan lhali. Pomoc agentů Aliance s útěkem z Khoru inicioval král Tederik. Aliance pověřená Čtyřdohodou pomůže se zablokovaným rozhraním našich soukmenovců. Agentura nepožaduje žádnou protislužbu, protože se prokázalo, že Skollové se paktovali s Trrisielem, nejhledanějším masovým vrahem v Metaprostoru. Jeho promluva byla stručná, ale po tom spirituálním divadélku se jevila jako dostačující.

Han s Kerrem a Vuan se mezitím zmenšili do snesitelných rozměrů. Přihlíželi, jak Dexey přikazuje Herdekenovi a jeho kohortě uklidit zbraně. Han se nabídl, že "děti" do skladu doprovodí. Kerr vyzval každého, kdo potřebuje lékařskou pomoc, aby ho vyhledal ve zdravotnickém oddělení. Vuan vyzvala přítomné dámy, aby ji následovaly do sprch, než je zaberou pánové. Dexey vyvolával z davu důstojníky, delegoval pravomoci, Dannavion se bouřlivě zdravil s nějakým kamarádem ze studií.

Ve všeobecném mumraji kdosi Rika zatahal za rukáv.

Hospodyně jeho královské domácnosti, otrhaná, ušmudlaná a vyhublá, s obličejem poznamenaným dlouhodobým nošením masky a zahlásila: "Majorka Tessana hlásí příchod, sire. I s tím chudákem trumpetářem je nás sto osmdesát."

"Rád vás vidím, majorko." Ustrnul pohledem na zbytcích její parádní uniformy. Všiml si, že Tessana má ruku zavěšenou na pásce. "Měla jste to zlomené?"

Vykulila oči. "Rozdrcené. Nechtělo se to hojit. Už jsem myslela, že o tu ruku přijdu, když jsem zachytila Dexeyovo volání. A po tom… mysteriózním… uzdravení… tam nahoře, co to vůbec bylo, to mi jistě vysvětlíte, to vypadá zase nadějně. Jejda! Svědí to. Nejspíš známka hojení. Asi bych to měla ukázat doktorovi, že?"

Odněkud se vynořil Danny: "Zdravíčko, Tesso. Ta vaše ruka, už jsem o tom slyšel. Pojďte se mnou. Kerr se vám na to podívá,"

"Kerr? Ten Kerr?" vydechla. Toporně přikývla, a zmizela s bratrem v davu.

Chodby se vyprázdnily, Tederik zamířil do jídelny, kde by mohl být nějak užitečný.

***

Pochybnosti před předem vyhranou bitvou

Zmoženě se složil na kavalec. Natáhl si nohy, ani se neobtěžoval zbavit bot. Paže položil pod hlavu, hleděl do drsného betonového stropu cimry a vydýchával napětí. Navzdory výjimečným regeneračním schopnostem ho bolelo v krku, od neustálého vysvětlování a zdůvodňování. A to mu otec radíval, že zdůvodňování si má šetřit jen pro nejbližší. Jenomže nejbližšími se stávali všichni, protože mnohé prakticky posílal na smrt. Nemohl předpokládat, že skollové prchnou bez boje. Doufal, že bohové nepřátele dostatečně vyděsí, možná je přimějí k útěku, ale spoléhat na to nemohl. I když se Han, Kerr a Vuan v internačním táboře zjeví v základní mýtické podobě, nějakou dobu potrvá, než se skollové přesvědčí, že to není projekce. A bionické jednotky? Těm to bude jedno, Budou útočit na všechno, na co budou naprogramované. Dalším slabým článkem byli samotní vahanci. Herdekenova vzpoura by nemusela být poslední.

Zabralo dva dny a dvě noci, než se vojáci zkonsolidovali. Dexey jim při té první večeři v hrubých rysech vylíčil plánovanou akci Vítr. Popsal, že proces očisty infonové matrice bude zahájen za úsvitu. Bude to dřív, než stráže desmony přepraví na každodenní směnu do průmyslových lokalit. Očistu provede expert na staré zbraňové technologie, tajný agent Aliance s kódovým označením "O". Generál zdůraznil, že agent O bude pracovat samostatně. Mechanismus ozdravného procesu je tajný. Léčebné nástroje mají podobu stružek dýmu, a po jejich původu není třeba se blíže pídit. Bohové, král, agenti Aliance a tři speciálně vystrojené oddíly po dvanácti mužích se do hlavního tábora infiltrují předem. Jejich úkolem bude zabránit panice a vzpourám. Většina armády, rozdělená do menších bojových útvarů, zaútočí na vnější opevnění ve stejný čas, v jaký se spustí akce Vítr. Vahanci s obnoveným rozhraním dostanou možnost podpořit útok zevnitř, zneschopní skollské ozbrojence a bionické jednotky.

Tay Wen, Tessana, Dannavion a Herdeken, kterého vzal Dexey konečně na milost, utvořili provizorní generální štáb, a sumírovali podrobnosti. Dorreson a Otta se prozatím usadili v pozici externích poradců. Eudor z Robustuy si vzal na starost dozor nad Esebou, což jak se ukázalo, bylo tím úkolem, který obdržel od Aliance. Někomu v ústředí zřejmě došlo, že Dorreson bude příliš soustředěný na bojovou operaci, a Otta zase na koordinaci dravenů. Ono, rozvětvit se nad městem, očistit každou inteligentní entitu s vahanským infonovým vzorcem, a dál se prohnat nad celým povrchem Vahanu, nebude procházka růžovým sadem.

A bohové? To bylo na celé záležitosti nejvíce udivující. Han, Kerr a Vuan se ujali svých rolí a chovali se přesně tak, jak to popisoval Sarvon v Encyklopedii: Traduje se, že vahanská trojice se k plemeni v alchymistické dílně vytvořeném stavěla jako rodičové k potomkům. Bohové se osobně angažovali. Prosti pýchy učili desmony náležitým dovednostem, aniž by nárokovali posvátných obětí. Tímto přístupem se zásadně odlišovali od tyranských netrebů na Tenerisu, hašteřivých idolů z Riiberionu, od nekompromisní Kay z Erektiadu, pasivních božstev z Ok-Sawonu, či hysterické Kahalei z Robustuy.

Slavný mizeonský historik čerpal informace z fragmentů regenerovaných paridiánských krystalů, ale všeobecně nikdo v akademické obci nevěřil, že by takové rodičovské chování bohů k vlastním výtvorům bylo možné. Riiberionské bohyně s lidmi jednali jako s figurkami na dohomonové desce. Staří netrebové s nimi zacházeli jako s masem, dokonce je prý jedli. Ok-sawonští prý inscenovali životy celých národů do stavů rozmarné nečinnosti. Stavěli se proti jakýmkoliv náznakům pokroku ať už v technice nebo v samotném myšlení. Přesto se mnozí pitomci s Karafem v čele snaží je probudit.

Jenže teď se ukázalo, že Sarvonovy prameny nelhaly. Han řešil s vojáky technické záležitosti a výzbroj, Kerr se staral o jejich zdraví a duchovní rozpoložení, Vuan pečovala o prosté hmotné potřeby jako jsou jídlo, spaní a prádlo. Han věcnou a neomalenou komunikací ztělesňoval racionálně jednající autoritu. Užvaněný a relativizující Kerr podněcoval fantazii a víru v improvizaci. A Vuan fungovala jako konejšivý a láskyplný element. Mluvila s desmony o úplně prostých věcech. Ptala se jich, co rádi jedí, jaké činnosti vyjma bojování je baví, jaká zvířata se jim líbí. A vojáci ze čtvrté kasty, donedávna prodávání jako dobytek, se začali rozpomínat na dětské sny. Vuan mezi nimi rozverně povlávala jak modravý blesk, a oni ji naprosto zbožňovali, ale ne z tíže její velkoleposti, ale čistě… z lásky? Byli jí fascinovaní!

Díky propojení s Šerryzah Rik pozoroval, jak bohové kontaktem s desmony posilují. Jejich rozhraní se rozpínalo doširoka, a schopnost nasávat sílu z pleteně narůstala. Když si Han s Kerrem nedávali pozor, byli nebezpeční ostatním. Vuan si destruktivní účinky rozhraní dávno vyzkoušela na Tederikovi, a byla mnohem opatrnější. Posílení trojčat bylo dobrou zprávou pro Vahan, ale špatným signálem pro Tederika, protože Vuan se mu tím pomalu vzdalovala. Vůbec netušil, jak se s tím vyrovná. Obnovené společenství vahanských arcidesmonů a desmonů se Stvořiteli nabíralo na obrátkách, vyhlídky na budoucnost se rýsovaly pozitivně, a všechno se jevilo dobře, snad až příliš.

Skřípot posuvných dveří ho z neveselých úvah probral. Jako modrý blesk se mihla pokojem a měkce žuchla na jeho natažené tělo.

"Te-de-ri-ku?" Zněla rozverně a byla cítit kouřem. "Tady ses mi schoval."

Pevně ji objal, zavřel oči a zavětřil. "Že ty sis hrála s matachorami, Še-ry-zach?"

"Chystáme s Kerrem speciální emisi," prohodila. "Ty nové poblázní i bionické jednotky. Než je plecháči vyhodnotí, stačíme je poslat do šrotu!"

Otírala se líčkem o jeho skráň. Přejížděl jí dlaněmi po zádech, vnímal, jak se její rozhraní prolíná tím jeho. Nebolelo to, už dávno ne. Buď si dávala pozor, nebo se jeho odolnost zlepšila.

"Zdá se mi to, nebo jsi… smutný?" vydechla.

"Ani ne," zabručel. "Jenom… přemýšlím. Všechno vypadá až podezřele nadějně, proto hledám zakuklené zárodky potíží."

"Dopředu si projektuješ problémy. Uvědomuješ si, že já s bratry, když se to toho vložíme, to tvoje řetězení příčin a následků výrazně… nabouráme?"

Pobavilo ho, jak usilovně se ona snaží používat výrazy osvojené během desetiletí na Bredeonu. To je ta moje člověčí polovina, krásko. Lidi žijí s vědomím, že jistou mají jen smrt. S tím nic nenadělám."

Zatahala ho za vlasy. "Celý den jsi mi chyběl."

Unaveně se usmál. Potkávali se v chodbách. Míjeli jeden druhého, ale věděli o sobě. V jídelně seděli nedaleko od sebe. Slyšel, o čem ona rozmlouvá s Taharou, ona jistě zaslechla, jak se on dohaduje s Dannavionem o detailech akce "tunely". Odpoledne se pozdravili pohledem v tělocvičně, kde Dexey s Dorresonem u projekce vahanského povrchu bojovníkům ukazovali, z jakých pozic povedou útok. Byla přítomná u komorní porady s Eudorem a Esebou.

Plán byl takový, že se idolové po zahájení Akce vítr proženou táborem v nadživotní velikosti. Nastane velké divení a shromažďování, kterého využijí draveni k čištění rozhraní. Infiltrovaní partyzáni budou akci jistit. Současně na opevnění zaútočí hlavní Dexeyova armáda zvenčí. Pro nezúčastněného pozorovatele to bude jeden velký nepřehledný chaos, ale když se to dobře zorganizuje…

Skutečnost, že Han, Kerr a Vuan neviděli žádné překážky v tak komplikované operaci, a že byli celí říční roztrhat skollskou kvederickou síť, jasně potvrzovala Rikovy závěry ohledně navyšování jejich síly. Co bude dál, až skolly vyženou? Nad tím odmítal přemýšlet.

"Taky jsi mi chyběla, lásko," zašeptal, nahmatal lem jejího vojenského trika a přetáhl jí ho přes hlavu, protože jejich čas se krátil.

***