Blog

Přebor autorů fantastiky 2019

25.02.2020 10:09

Publikuju zde článek, který vyšel v Interkomu 1/2020. Ve formátu pdf si Interkom můžete stáhnout z tohoto zdroje: interkom.vecnost.cz/, ale vězte, že elektronická verze časopisu bývá publikována s určitým zpožděním poté, co je rozeslána verze tištěná.

Přebor autorů fantastiky 2019

 

Vyhodnocení PAF 2019

Na sklonku roku 2019 byly na Fénixconu v Brně vyhlášeny výsledky jubilejního desátého ročníku Přeboru autorů fantastiky (PAF 2019), ve kterém se hodnotí četnost úspěšného umístění autorů zúčastněných v literárních soutěžích.

V roce 2019 soutěžilo celkem 852 povídek. Žebříček PAF byl sestaven z podkladů jedenácti soutěží. Do vyhodnocení PAF se dostalo 104 povídek od 74 autorů. Počet soutěžících i počet vyhodnocovaných povídek je vyšší, než v minulém roce (pro srovnání: v roce  2018 v jedenácti soutěžích o umístění bojovalo 512 povídek. Do hodnocení PAF bylo zahrnuto 91 povídek od 67 autorů).

V letošním vyhodnocení si první místo vybojoval Radovan Kolbaba se ziskem 36,5 bodů. Na druhém stupínku stanula Irena Moravcová (Arenga) s úrodou 36 bodů (ano bylo to těsné, a to ještě stojí za připomínku, že Irena byla vloni první). Třetí post a 21 bodů získal Jan Pečenka. Skvělé pozice uhájili i laureáti z loňska a předloňska – Radmila Tomšů byla čtvrtá (v roce 2017 byla první a v roce 2018 se dělila o páté a šesté místo s letos vítězným Radovanem Kolbabou), Zbyněk Moravec byl pátý, Věra Mertlíková šestá (Věrka byla první v letech 2015 a 2016).

Úspěšným přeborníkům srdečně gratulujeme.

Historie PAF:

Přebor autorů fantastiky spatřil světlo světa v roce 2008. Jedná se o žebříček úspěšnosti autorů žánrů sci-fi, horor a fantasy, sestavený dle výsledů v literárních soutěžích v daném roce - podobně jako je tomu ve sportovních kláních. Duchovním otcem počinu je Michael Bronec, ku pomoci přispěli Vladimír Němec, Harv a Darth Zira za Fandom. Cílem přeboru bylo a je upozornit veřejnost na nejúspěšnější autory, a povzbudit soutěžící k dalšímu psaní.

Od počátku vyhodnocování do současnosti (2008-2019) bylo do žebříčku PAF zahrnuto 473 autorů a 1328 povídek z celkového počtu 9890 povídek ve všech sledovaných soutěžích (statistiku zpracoval Vladimír Němec).

Prezentace trojice vítězů PAF 2019

Radovan Kolbaba - první místo v PAF 2019

Radovan na sebe upozornil už vloni, kdy se v žebříčku PAF s Radkou Tomšů podělil o páté a šesté místo. V roce 2019 nejlépe zabodoval v soutěži Vidoucí, kde za povídku Formicidae získal první místo. Dalším zářezem na pažbě je druhé místo v Žoldnéřích fantazie za povídku Nejlepší přítel rytíře. Třetí místo získal v soutěži O stříbřitělesklý halmochron s povídkou O studentovi a tempoteroristce.  Dál bodoval v CKČ s mikropovídkou Poslední krok k dospělosti a v soutěži Daidalos s kouskem nazvaným Tady tě nenávidí.

Irena Moravcová (Arenga) – druhé místo v PAF 2019

Irena, která mimo jiné publikuje články o gramatice a tvůrčím psaní pod nickem Arenga, si cestu mezi čtenáře s úspěchem razí už několik posledních let. V roce 2016 získala titul Lady Řádu fantasy za povídku Knižní trh, v roce 2018 v žebříčku suverénně zabrala 1. místo (2 x bodovala v CKČ a jednou v Žoldnéřích). V roce 2019 Irena do žebříčku PAF přispěla prvním místem v literární soutěži Žoldnéři fantazie za povídku Chtít nestačí, a další výkony vykázala v CKČ, kde bodovala ve všech soutěžních kategoriích:  1. místo v kategorii mikropovídka (za kousek nazvaný Na malinách), 2. místo v kategorii krátká povídka (Příživník), 5. místo v kategorii povídka (Slečna z lepší rodiny) a 2. místo v kategorii novela (Zašlá sláva).   

Jan Pečenka  - třetí místo v PAF 2019

Honza v uplynulém roce dvakrát zazářil v soutěži CKČ, kde vyhrál první místo v kategorii krátká povídka s povídkou Cestující, a v kategorii mikropovídka vybojoval 4. místo s povídkou Brána dokořán. V soutěži Žoldnéři fantazie se mu podařilo získat 4. místo s povídkou Život na cestě.

Rozhovory s vítězi PAF 2019

Přebor autorů fantastiky je sice míněn s mírnou nadsázkou, ale přesto vypovídá o míře úsilí, kreativitě a zdravé úpornosti oceněných autorů. Abychom motivovali k účasti v literárních soutěžích i další autory, položili jsme držitelům prvních tří míst přeboru několik otázek.

MD: Čteš raději klasiku nebo moderní autory a proč?

Radovan: Nejraději čtu všechno, co se mi líbí. Nevyhýbám se románům, komiksům, ani literatuře faktu. Čtu očima i ušima (audioknihy mi zpříjemňují především manuální práci). Není to tak dlouho, co jsem si přečetl novou knihu největšího z klasiků J. R. R. Tolkiena a před pár týdny jsem dorazil hepta(okta)logii Stephena Kinga Temná věž, což je taková moderní klasika.
 

Arenga: Jak kdy. Spíš čtu současnou literaturu, ale občas ráda sáhnu i po klasice. Většinou si ale beru ke čtení buď texty odborné - anebo naopak texty oddychové. A když chci něco extra oddychového, sáhnu po nějaké inteligentní „červené knihovně“ (a nestydím se to přiznat). Co naopak už skoro vůbec nečtu, jsou historické romány z období středověku, které jsem hodně četla jako dospívající. Vzhledem k mé profesi je pro mne dost těžké najít něco, co by se mi opravdu líbilo.

Jan: Čtu podle chuti, takže klasiky i moderní autory často střídám a rád měním žánry. Většinou se rozhoduji podle něčího doporučení, podle recenzí, nebo když mě opravdu zaujme, anotace. U těch starších děl se chci také seznámit s příběhem, který byl natolik dobrý, aby se stal klasikou.

MD: Jaký je Tvůj názor na různé literární akademie a kurzy tvůrčího psaní? Máš s nimi pozitivní zkušenosti, nebo se spíše kloníš k názoru, že k úspěšnému psaní postačí talent, fantazie a vytrvalost?  

Radovan: Spíše se kloním k názoru, že k úspěšnému psaní stačí fantazie a tuna vytrvalosti. Talent nezmiňuji, neboť bych tím diskvalifikoval sám sebe. Na druhou stranu, v počátcích svého literárního lopotění jsem jezdil na společné psavecké víkendy s kamarády. Někteří psali všemožnou prózu, od humoristické po cestopisy, jiní poezii, další třeba písně, ale ten duch kolektivního porozumění mi v počátcích dodal spousty sil a pomohl mi překonat neúspěchy.

Arenga: Talent, fantazie a vytrvalost... Nedá mi to nepřipomenout na tomto místě onu pasáž ze Saturnina, kde se mluví o tom, že strýc František by si byl ušetřil popálené prsty a zánovní vestu, kdyby si před jedním ze svých pokusů přečetl učebnici chemie pro nižší třídy středních škol.

Žádným kurzem tvůrčího psaní jsem neprošla, takže osobní zkušenosti nemám. V době, kdy bych to časově zvládala, jsem totiž zastávala právě názor, že postačí talent a fantazie a kdo nemá, tomu kurz nepomůže. Později jsem začala některé věci vidět z jiného úhlu, snad jsem byla už i trochu moudřejší a pokornější, ale už jsem měla rodinné a pracovní povinnosti a byla na tom s časem úplně jinak. Osobně mne nejvíce posunula a posouvá zpětná vazba od betačtenářů a nějaká ta načtená teorie. Čímž chci říci, že mít talent, fantazii a vytrvalost je sice důležité, ale není to samospasitelné. Stejně jako nejsou samospasitelné jakékoli kurzy nebo příručky.

Jan: Nikdy jsem se neúčastnil žádného kurzu tvůrčího psaní, ačkoliv bych to chtěl jednou zkusit. Myslím, že takové kurzy jsou důležité hlavně pro začátečníky, kteří se potřebují naučit základy dobrého vyprávění. Jako hlavní výhodu ale vidím v tom, že člověk, který se takového kurzu zúčastní, se ocitne v okruhu podobně smýšlejících lidí, se kterými se může bavit o svém vlastním psaní nebo o literatuře jako takové, může od ostatních získat zpětnou vazbu na své dílo, sám může hodnotit ostatní, sdílet mezi s sebou zkušenosti, vzájemně se podporovat, hecovat se… Aspoň tak nějak si to ideálně představuji. Psaní je ale – aspoň v mém případě – práce samotářská, nejlépe za zavřenými dveřmi se zapnutou muzikou v pozadí. Nevím, jaká cesta vede k úspěšnému psaní (ať je to, co chce), ale myslím, že to zjistím jedině tak, když zasednu ke klávesnici, pustím cokoliv od Radiohead a začnu psát.

MD: Který z tvých literárních výtvorů (bez ohledu na umístění v soutěžích) bys nám doporučil(a) jako zatím nejpovedenější?

Radovan: Pro mě je to těžká otázka. Píši různé žánry a myslím si, že víc záleží na čtenáři a jeho vkusu, než na povídce či knize. Máte-li rádi military sci-fi, zkuste povídku Formicidae, se kterou jsem vyhrál letošní Vidoucí, a najdete ji v listopadové Pevnosti. Humornou fantasy zase reprezentuje Nejlepší přítel rytíře, který vyjde v příštích Žoldnéřích fantazie. Za nejpovedenější nejspíš považuji povídku s milým názvem Tady tě nenávidí, která v Daidalovi skončila čtvrtá, což je ze všech mých umístěných povídek za rok 2019 nejhorší výsledek :-).

Arenga: Novelu Zašlá sláva, která se v roce 2019 umístila jako druhá v CKČ a měla by vyjít v KOČASU 2020. Odehrává se v Praze na Vinohradech v roce 1980 a čtenáři se zde mohou setkat mj. s některými postavami z mé povídky Hostitel (KOČAS 2019) a s některými postavami z povídky Cizinec (MLOK 2017). A také je to první text, do něhož mi vstoupila Doramo Krásová, která je hlavní hrdinkou knihy, kterou mám právě rozepsanou.

Jan: Z mého pohledu má dosud nejpovedenější povídka vyjde v letošním sborníku Žoldnéřů fantasie. Jmenuje se Život na cestě.

MD: Jak tě napadají tvé postavy? Stojí ti podvědomě předlohou konkrétní lidé?

Radovan: Moji známí i blízcí jsou předobrazy pro některé postavy tak v necelé polovině dosud napsaných děl. Trochu se děsím, že se v tom někdy poznají. Ještě horší ale je, když v nějaké fiktivní osobě poznají mě, přece jen mám často se svými hrdiny obdobné postoje.
 

Arenga: Mám pocit, že postavy ke mne přicházejí tak nějak samy. A někdy poměrně nečekaně: píšu, píšu a najednou se sama nestačím divit. Ale některé postavy mají řekněme určitý předobraz, třeba jen v nějakém detailu. Týká se to např. i výše zmíněné Doramo Krásové. Potkávala jsem v naší ulici jednu takovou starou dámu, opravdu dámu, vždy perfektně upravenou - i když šla jenom na nákup. Vídala jsem ji pravidelně a vždycky měla rukavičky, takové ty tenké háčkované, které se dnes už nenosí. Doramo Krásová má takovéhle rukavičky hned v první scéně, kterou jsem o ní napsala, a má i stejný hlas jako ta paní. Bohužel jsem ji už docela dlouho nepotkala, tak doufám, že se třeba jen odstěhovala...

Jan: Spisovatel Neil Gaiman říká, že když chce napsat postavu např. sedmdesátileté babičky, která ráda štrikuje a sbírá keramické sošky slonů, tak musí někde hluboko ve svém mozku najít přesně tu část, která je sedmdesátiletou babičkou a pak ji prostě jen nechat mluvit. Zní to sice trochu hloupě (on to přece jenom říká trochu líp), ale myslím, že na tom bude něco pravdy (s postavou např. jaderného inženýra by to asi bylo trochu složitější).

Mojí poslední reálnou předlouhou byl náš kocour Gilbert, který má křivý dolní špičák – ten mu vystupuje z tlamy a on tak vypadá, jako by se neustále šklebil. Zmínil jsem právě tenhle detail v povídce Život na cestě, protože mi přišel zajímavý. A tak je to s většinou mých předloh. Vypůjčuji si to, co mi přijde zajímavé nebo nějak specifické pro danou postavu.

MD: Je něco, co bys chtěl(a) vzkázat či doporučit čtenářům nebo začínajícím autorům? (Klidně se chlub a propaguj!)

Radovan: Čtenářům bych vzkázal, že čtení je super (to oni vědí) a že čtení opravdu dělá člověka chytřejším (to vědí taky), což mám odpozorované z práce. A pokud čtou něco ode mě, tak jim děkuji, a když se jim to líbí, tak mi dělají velkou radost (a klidně to mohou napsat někam na legii. info, databázi knih, nebo tak).
Necítím se být povolán udílet doporučení začínajícím autorům, ale využiji té vzácné příležitosti a zkusím to. V prvé řadě bych doporučil nenechat se odradit neúspěchy, které jsou, aspoň zpočátku, nevyhnutelné. Je docela zhoubné hledat radost a motivaci v úspěších - třeba v publikaci knihy, nebo umístění v soutěži, většině smrtelníků něco takového trvá několik let. Pokud člověka psaní baví a je rád už jen za to, že zvládl dát do kupy příběh a dokončit ho, stojí to za to. A když už to napíšete, vyšlete to do světa. Dejte to do soutěže, publikujte to na netu. Nikdy nevíte, co dobrého z toho vzejde. Navzdory svým soutěžním úspěchům dodnes nedokážu odhadnout, s jakým přijetím se ta či ona povídka setká. Většinou jsem velmi překvapený (někdy příjemně, jindy naopak). Možná bych to shrnul slovy: Pište pro sebe, ale vyšlete to do světa, ať to může potěšit i jiné. Takto jsem si nedávno přečetl svoji jedinou vydanou knihu Pevnost zoufalství z roku 2012. Na jednu stranu jsem hudroval, jak bych to dnes napsal líp, na druhou mě ta kniha ohromně bavila. Prostě jsem ji psal pro toho prvočtenáře za klávesnicí. No a tímto jsem se také pochlubil a propagoval...

Arenga: Začínajícím autorům jsem na tomto místě vloni doporučovala, aby se nebáli literárních soutěží. Letos to trochu rozšířím o radu, aby se, pokud jim nějaký text v soutěži neuspěje, pokusili přijít na to, proč, a případně se ho pokusili dobrousit či úplně přepsat. Zejména pokud jde o soutěž, která poskytuje jako zpětnou vazbu slovní hodnocení, je docela fajn si to hodnocení přečíst a aspoň o něm uvažovat, případně pokud hodnotící poukáže na konkrétní přešlapy proti pravopisu a gramatice, tak opravit přinejmenším tohle. Ono vážně docela zamrzí, když jako porotce napíšete docela dlouhé slovní hodnocení s vypíchnutím konkrétních chyb a za cca půl roku se s tímtéž textem setkáte v literárním workshopu prakticky v původním znění. Berte to, prosím, tak, že porotce, který vám píše zpětnou vazbu, vám chce v první řadě opravdu pomoci.

Čtenářům bych především ráda poděkovala za to, že čtou. Moc si vážím toho, když si někdo najde čas a má chuť si přečíst právě můj příběh.

Do nového roku bych pak nám všem ráda popřála spoustu skvělých nových příběhů, které si budeme moci vychutnat ve zdraví, v klidu a pohodě.

Jan: Nám začínajícím autorům vzkazuji, ať dál píšeme jen to, co chceme my sami, to, co nás zajímá a co nás baví. Nechci nic doporučovat, spíš nám jen popřeju co nejvíc vytrvalosti, trpělivosti a ochoty na svém psaní dál pracovat, co nejlépe přijímat konstruktivní kritiku a zkrátka se neustále zlepšovat.

A čtenářům přeji jediné – co možná nejvíc dobře vyprávěných příběhů.

MD: Děkuji Radkovi Kolbabovi, Ireně Moravcové a Honzovi Pečenkovi za rozhovor, a do dalšího období přeji hodně skvělých nápadů a tu nejlepší odezvu od čtenářů.  

Za realizační tým PAF: Miroslava Dvořáková

Prosinec 2019 – leden 2020

 

Společensky podporovaná „pokroková“ témata a cesta do pekel

17.02.2020 17:10

Na Sardenu vyšel článek slečny nebo paní (nebo to byl možná nějaký nebinární tvor = ono to z toho nicku nejde poznat), která/který/které si říká Eylonway o tom, že česká fantastika je zkostnatělá, a že neřeší aktuální témata – jako jsou feminismus, qeer, ekologie, rasismus – že náměty zabředla do dávno překonaných stereotypů, a že v cizině místo toho vychází spousta pokrokově zaměřených knih, jejichž autoři a autorky vyhrávají jednu cenu za druhou… Článek najdete zde: https://sarden.cz/2020-02-07-0941/zkostnatela-ceska-fantastika?fbclid=IwAR2-mEsP-TIn0CrnqY5U0qSLzrtCPTD-B-g1E2hs7tTBgUvUkD8OuTCt77c

A pak se strhla bouřlivá diskuse – jak na Sardenu, tak na jiných platformách. Do diskuse na FB skupině odstartujte svoji knihu na efektivní komentář Terezy Kadet Kadečkové k tomu článku přispělo 225 názorů včetně těch mých.  

Článek o málo pokrokové české fantastice komentoval i Leonard Medek – a zhostil se tématu pečlivě a výstižně zde: https://www.sarden.cz/comment/42267#comment-42267

Mně ten článek od tajemné Eylonway evokoval rétoriku jiného opusu, který vyšel někdy předloni či předpředloni, pranýřujícího genderově stereotypně vyvedené obálky Mloků (Mlokem je míněna antologie vydaných vítězných děl literární soutěže Ceny Karla Čapka, vycházející každoročně). Konkrétně si tehdy autorka stěžovala, že ženy na obálkách jsou nakresleny málo důstojně a že jejich ztvárnění vyvolává dojem, že jsou slabé a submisivní. Jako kdyby se jí nelíbilo, když jsou ženy na obálkách příliš krásné a sexy, a muži příliš silní a sexy:))

Když hodnotím CKČ (jako porotci tu soutěž hodnotíme anonymně, tzn. že neznáme jméno ani pohlaví autora) - mám tu zkušenost, že úplně nejpříšernější bývají právě kousky křečovitě napěchované nějakým pokrokovým poselstvím. Jako nejzábavnější (ale ne v tom dobrém slova smyslu) vnímám hlavně soutěžní příspěvky s urputně ekologickou tématikou. Vzhledem k tomu, že jsem se dlouho živila jako průmyslový ekolog, psala jsem výukové materiály, učila jsem odpadovou legislativu, mohlo by se zdát, že budu z takových témat nadšená. Ale opak je pravdou. Bývá to hrůza hrůzoucí, protože autoři zpravidla neznají o té problematice vůbec nic, a pak píšou úplné kraviny.  

Jinak při hodnocení CKČ zažívám spoustu radosti pokaždé, když mezi soutěžními kousky nacházím perfektní texty, psané unikátním, vtipným nebo ušlechtilým jazykem, s nápaditě zkonstruovanými zápletkami, nebo s ďábelskou pointou, nebo dokonce se všemi těmito kvalitami současně.  A kde beru tu drzost tvrdit, že poznám, co je dobré a co ne? Odhlédnuto od toho, že sem tam nějakou tu knihu také napíšu, jsem především čtenář. Nejsem literární teoretik, ale světovou i domácí fantastiku čtu od útlého věku (takže cca pětačtyřicet let).  

Napíšu, co v tom článku od Eylonway nejvíc nadzvedlo mě. A sice, že tam napsala (cit): "Že jsme u nás ve všem asi o dekádu pozadu za moderním světem, na to už jsme si zvykli. To, co tady opěvujeme jako nejžhavější novinku, je za mořem už dávno pasé..." Já prostě zásadně nesouhlasím s názorem, že svět je moderní, a my tady jsme sto let za opicema, jenom proto, že to někdo vehementně tvrdí. Myslím, že je někdy lepší nepřejímat každou kravinu, která se v cizině propaguje - zejména toto mi zavání propagandou jak za socíku - kdy byli autoři stranou a vládou také vedeni k tomu, aby psali angažovaně.

 

 

Vánoční pohlednice laskavým čtenářům a kolegům psavcům

23.12.2019 20:51

Nad dopisy čtenářů - "Vraž tam tři vejce, žejdlík mléka, kostku másla..."

11.12.2019 21:03

Jak se tak povaluju v teple domova, mám čas odpovídat na dotazy, které mi chodí na webové stránky. Jeden takový mi napsala paní, co právě odešla do důchodu a má prý v plánu napsat knihu. Chtěla vědět, co k tomu bude potřebovat. Způsob, jakým ta paní dotaz formulovala, se mi líbil. Jako kdyby se ptala, co bude potřebovat k upečení koláčků z převalovaného těsta. Protože dotazů na totéž téma, i když ne tak vtipně osvěžujících, dostávám více, překopíruju se odpověď, kterou jsem té paní poslala. Třeba se bude hodit i dalším začínajícím autorům:  

 

Dobrý den paní XXXská,

podle Vašeho dopisu soudím, že vhodné nástroje k psaní knihy byste měla:)) 

1. umíte formulovat, co chcete 

2. vyjadřujete se jasně a srozumitelně

3. nemáte v textu pravopisné ani stylistické chyby. 

 

Co potřebujete dál: 

  1. Musíte si stanovit, o čem ta kniha bude
  2. Jaký žánr - nebo jaké pomezí žánrů 
  3. jaké cílové skupině čtenářů tu knihu píšete
  4. Jakou formou ji napíšete  (ich forma, er forma, atd)

Co Vám pomůže: 

Skvělé webové stránky jiných autorů, kteří radí těm začínajícím, např:

https://triumvirat.cz/ (stránky Karla Doležala, Ciirat Xaverové, a Ekyelky - v Praze a okolí)

https://www.literarnialchymie.cz/ (stránky Katky Kalivodové -  Foltánkové - dělá knížky pro děti, žije v Brně)

a na mých stránkách je (nevím, jestli jste ho našla) můj mini seminář o tvůrčím psaní - dá se najít na horní vodorovné liště a dá se v něm listovat.

 

Na FB se můžete přihlásit do FB skupiny, která se jmenuje "Odstartujte svoji knihu"  - tam můžete diskutovat s ostatními psavci a můžete získat spoustu cenných rad. Existuje i web nazvaný https://www.odstartujtesvojiknihu.cz/  který provozuje zakládající členka FB skupiny Veronika Matysová a je moc užitečný - hlavně pro začínající autory.

 

Takže toho snad už máte pro začátek dost.

 

Hodně štěstí a radosti ze psaní přeje

Mirka

 

 

 

 

Fénixcon a PAF 2019

11.12.2019 20:59

Na Fénixconu jsem sice nebyla, ale to neznamená, že nenasmolím pravidelný příspěvek o PAF, jehož výsledky se tam stejně jako každý rok vyhlašovaly. Pokud mi Vladimír pošle podklady a Michael dodá kontakty na vítěze přeboru, se kterými spáchám rozhovor pro Interkom.  

Co je to PAF? To je  zkratka pro Přebor autorů fantastiky.  Přebor má pod palcem Michael Bronec, vydavatel ze Strak na vrbě, statistiku zpracovává Vladimír Němec (protože umí počítat – protože má matfyz), a kecy okolo už poněkolikáté obstarávám já  (protože já počítám mizerně, verbální projev mám taky dost zmatený, proto mi nezbývá, než zdokonalovat se v projevu psaném). 

Na první pohled vyhlíží moje čestná funkce Tiskového mluvčího Paf jako vtip – protože jsem povětšinou tím nejméně přítomným tiskovým mluvčím na místě samém (= všech možných conech, kde se literární soutěže vyhodnocují) v této části spirálního ramene naší galaxie. 

Pro méně znalé připomínám, že v PAF se hodnotí autoři, kteří uspěli nejlépe v literárních soutěží v daném roce – vyhodnocení probíhá stejným způsobem, jako účast ve sportovních soutěžích. Původně byl celý přebor PAF myšlen jako nadsázka – ale ujalo se to, a zařazení autora v žebříčku má svou specifickou výpovědní hodnotu. Starší rozhovory s vítězi PAF se dají vyhledat na Interkomu (většinou jsou v prvním čísle vydaném v nově nastupujícím roce).

 

 

Fénixcon 2019

11.12.2019 20:58

Letos mi zdravotní komplikace v rodině znemožnily účastnit se literárních akcí. Conový cvrkot jsem tedy sledovala jen skrze sociální sítě a Interkom. Zvláště líto mi bylo neúčasti na Fénixconu (minulý víkend), protože jsem chtěla osobně vzdát hold Marii Domské, jejíž novela „Kchrat“ (cena Pulec) mě na jaře při anonymním hodnocení literární soutěže Cena Karka Čapka (dále jen CKČ) absolutně posadila na zadek (pro neznalé podotýkám, že autory soutěžních příspěvků jsme se my, hodnotitelé CKČ, dozvěděli, až po vyhodnocení, když administrátorka Jiřina oznámila nominace). Mrzelo mě, že na Fénixconu nepotkám Vláďu Němce a že se konečně neseznámím s jeho dcerou Kateřinou (oba mají povídky v letošním Kočase). Taky jsem se těšila na Irenu Moravcovou a Věru Mertlíkovou (obě letos zabodovaly jako první v kategoriích, Irena chytila Pulce, a Věra úžasného Mloka). Popřála jsem jim už při nominacích na dálku a svět se nezbořil, příští rok se určitě setkáme.

 

Statistika z Google play

17.11.2019 00:13

od r. 2014 do r. 2019 (k datu 16.11. 2019) bylo z portálu Google play staženo celkem 42 695 knih, kterých jsem autorkou, a kterých je Martin Balcárek redaktorem.

Rejstřík - pro ilustrátory - k připravované elektronické verzi Návratu na Mizeon

16.11.2019 21:47

Chystáme nové - tentokrát elektronické - vydání mizeonské série. Pro potenciální ilustrátory (oni vědí, koho myslím), přidávám kopii rejstříku, ze kterého lze čerpat informace o mizeonských reáliích a ústředních postavách a v neposlední řadě o kosmologii Metaprostoru:

Jedná se o tentýž restřík, který je uvedený na konci v každého dílu tištěné trilogie.

Další propozice obdrželi ilustrátoři (oni vědí, koho myslím) na šesti stránkách textu a dvanácti obrázkových přílohách. 

PS: pokud by se mezi návštěvníky tohoto webu našel další opovážlivec – nadšený pro ilustrování obálek mizeonské trilogie, ať mi napíše na miradvor@seznam.cz – pošlu ty propozice    (jsou tam uvedeny preference ohledně výtvarné a grafické koncepce s odkazy na příklady možného zpracování)   


 

A teď už ten rejstřík:

 

Návrat na Mizeon – slovník pojmů

 

Světy Aliance:

  • Mizeon – svět démonů a arcidémonů. Monarchie, kde moc drží Debhátarové. Dvě třetiny území patří šesti Debhátarům (Aisovi, Gromovi, Huatovi, Nareně, Monetě a Brexe), jedna třetina území patří Debhátarovi Rafedaxarrovi a devíti liniím jeho potomků – arcidémonů. Společnost na Mizeonu sestává z obecných démonů – původně smrtelníků zmutovaných vlivem Krvavého deště, z raisi-démonů a arcidémonů. Industriální a technologický svět, částečně energeticky závislý na magii, která je získávána transformací z emočních pnutí smrtelných hominidů (např. z Ok-Sawonu, ze Země, Riiberionu atd.). Za tímto účelem je vypracovaný sofistikovaný systém těžby a přepravy energie ze světů obývaných smrtelníky (přirození „potravní“ konkurenti Erektiadů).  

 

 

  • Erektiad – svět inteligentních antropomorfních draků (plazi schopní transformace v hominidy) nadaných metafyzickými předpoklady. Tribální společnost respektující nejsilnějšího a nejlstivějšího draka (Rexe). Titul je dědičný, ale následník ho musí uhájit při inauguračním zápase. Následník je povinen všechny vyzyvatele, kteří se opováží mu postavit, zabít, byť by to byli jeho bratři nebo nejbližší přátelé. Čistokrevní Erektiadé se rozmnožují v lidské formě, ale snášejí vejce, ze kterých se líhnou dráčata. Až do puberty vyrůstají jako plazi, pak se dostávají do krize, kdy se poprvé mění v hominida mužského pohlaví. Děvčátka se rodí normálně. Schopnost přeměny obecně je odvislá na kvalitě magie, kterou draci čerpají na smrtelných světech (emoce – nejčastěji strach). Erektiadé jsou „potravní“ – „energetičtí“ konkurenti démonů. Erektiadé uctívají pramatku bohyni Kau, jejíž božská podstata se před dvanácti tisíci lety „rozplynula“ do jejich populace. Současný Rex a nejvyšší Kaiin velekněz se jmenuje Vikkason. Po smrti princezny Tariony (před 2000 lety) začala válka mezi draky a arcidémony, která skončila příměřím a návratem části Tarioniných a Tassiových potomků na Erektiad.

 

  • Sunisen – svět skollů, technologicky vysoce vyspělý. Skollové jsou sice smrtelníci, obsahují ale tak vysoký podíl mechanických součástí, že někteří jedinci se s postupujícím věkem stávají čím dál více stroji. V minulosti (před 2000 lety) spolu Mizeonci a Sunisenci válčili. Později Sunisen postihla epidemie „skollí chřipky“, na kterou vymřely čtyři pětiny populace. Nákaza skosila všechny, kdož byli alergičtí na bioimplantáty a vyznávali životní styl okořeněný špetkou přírodní magie. Poprvé v historii se stal přenašečem nákazy umělý nanovir – ničil všechno, co mělo co dělat s transformací energie v magii. Skollí chřipka jako první z typu chorob postihujících systémové soustavy nebiologického typu průlomově ovlivnila dějiny. Mizeonci a Erektiadé skolly téměř vyhladili, aby je přinutili vyvinout proti skollí chřipce vakcínu. V současnosti jsou vztahy mezi arcidémony a skolly korektní. Skollí chřipka se v méně nebezpečné formě občas vyskytne na různých místech Metaprostoru. Na Sunisenu vládne královna Xawona, babička Essia Arci-Nubiela a Teggena/Nertega Arci-Quinna.  

 

  • Robustua – svět stromistů a lichů a smrtelníků. Rasa fytohominidních stromistů se specifickými výživovými potřebami a vývojovými cykly je přirozeným potravním konkurentem skollů . Obě rasy totiž spotřebují obrovské množství vzácných barevných kovů. Skollové na bioimplantáty a stromisté na výstavbu svých rostlinných těl v prostředí, které je chudé na plynné exhaláty. (Nejvíce se jim daří ve znečištěném životním prostředí raných fází industriálního vývoje civilizace smrtelníků). Jakmile mají stromisté dostatek mědi, rtuti, stříbra, ruthenia, rhodia a palladia, jsou vtipní, mírumilovní, berou věci s nadhledem. V opačném případě se mění v monstra útočící na cokoliv a kohokoliv, kdo u sebe, na sobě či v sobě má alespoň stopu vzácných kovů, byť by to měla být implantovaná zubní protéza či kardiostimulátor. Rasa lichů, které vládne královna Ania Zlověstná, je blízce příbuzná mizeonským arcidémonům. Lichové mohou mít plodné potomstvo se stromisty a s arcidémony. Lichové a míšenci stromistů a lichů žijí ve městě Duanzaná na ostrově v jižním oceánu, odcloněni od světa robustuanských smrtelníků.

 

Světy v zájmovém okruhu Aliance

  • Ok-Sawon – svět smrtelníků v předindustriální fázi vývoje, nepříliš ochotný k přejímání cizorodých vlivů. Feudální patriarchální společnost, skládající se ze samostatných království, se zajímavým vývojovým potenciálem. Někteří smrtelníci vykazují stopy paranormálních vloh. Zdejší mágové jsou zatíženi na pěstování čemeřice, zejména čemeřice nachové. Podle pozorování Aliance (raport pod kódem HHK3547-8) se ok-sawonští bohové do života smrtelníků nezapojují. Sídlí v podzemí, užívají cihusová narkotika a zabývají se výkladem Kodexu proroka Feustona Úporného, nebo spí.

 

  • Země – svět smrtelníků, v předindustriální fázi vývoje, lze ho přirovnat k Ok-Sawonu. Existenci démonů si vysvětlují prostřednictvím náboženství založeného na existenci jediného boha a jeho protějšku – ďábla (z toho důvodu lidé démony s oním bájným ďáblem identifikují). Mizeonský císař Rafedaxarr s lidmi vyjednal podmínky, za kterých může legálně docházet k předávání vitální energie. Došlo k tomu v Uru 3000 let př. Kristem, ale tato skutečnost na Zemi upadla do zapomnění. Lidé věří, že když uzavřou smlouvu s „ďáblem“ a získají kýžené požitky, po smrti půjdou do „Pekla“. Dále věří, že ke špatným činům je svádějí démoni, a trénují se v odolávání ďáblu. Na rozdíl od Ok-Sawonu lidé na Zemi neznají účinky čemeřice. Existence Boha na Zemi dosud nebyla vědci z civilizovaných světů Metaprostoru prokázána, ale podle nejčastěji prosazované hypotézy se pozemský bůh vsákl do materiální podstaty světa.

 

  • Bredeon – svět smrtelníků a ewoui (hybridů lidí a vyhynulých magických jachadei, původní božské rasy). Státní zřízení je vedeno podle demokratických principů – parlamentní demokracie. Politickou moc reprezentuje Konvent. Výrobní prostředky a faktickou moc zde mají v rukou vlivné korporace sjednocené v Klastru. Bredeon je světem magie a technologií, obchodu a umění. Těží ze své neutrality, ustanovené před dvěma tisíci lety Dohodou z Rean-Kwanteru (neutralita byla válečnou retribucí za vybití všech čistokrevných jachadei) a otevřenosti jiným kulturám.

 

  • Riiberion – předindustriální svět smrtelníků ovládaný hrstkou nesmrtelných čarodějů a čarodějnic, žijících z temné magie. Vládnou jim bohové podsvětí a nadsvětí v čele s bohyní – královnou Krassionou (nadsvětí) a Exionou (podsvětí). Brutálně feudální a matriarchální společnost. Z tohoto světa si Aliance výjimečně nabírá strážce do hlídek, ačkoliv Riiberion není členem Aliance.

 

  • Vahan – svět běsů. Vahanští bohové Kerr, Vua a Han zmizeli tak dávno, že se jejich existence zachovala jen v legendách. V jejich časech se Vahanu říkalo Ker-Vua-Han, podle jeho bohů. Božská trojčata Ker, Vua a Han se zabývala proměňováním živých tvorů. Nechtěně vytvořili dwu-nakhara, mutanta tak silného, že je všechny pohltil a zmizel někam za hranice Metaprostoru. Trojčata po sobě zanechala svět plný nevypočitatelných a krvelačných monster – sůsů. Ti nejchytřejší z nich se začali organizovat. Pojmenovali svůj svět Vahan a začali budovat vojenské tábory. Do dnešních dnů v těchto táborech cvičí své jednodušší příbuzné a pak je prodávají jako bojovné otroky potentátům z jiných světů. Vahanští sůsové jsou ti nejlepší nájemní žoldáci, zabijáci. Cestují branami. Slouží komukoliv a zabíjejí na objednávku. Popravili i Flebussionovu manželku Exionu (s nejvyšší pravděpodobností si vraždu objednali Erektiadé). Na produkty z Vahanu je uvaleno embargo. Do světů Aliance se z Vahanu pašují destiláty (kupř. vahanský vitrexx obsahující zakázanou tresť z cihusových cibulí, která má omamné účinky dokonce i na bohy).

 

  • Brusedea – svět brůssů, kočičích měničů žijících v symbióze s bohem Kahalei. Brůssové jsou vysoce sportovně angažovaní, povýšili praktikování sportovních aktivit na ideologii. Moc se realizuje prostřednictvím zastupitelské demokracie, ale formálně zde vládne početně omezená kasta Risadei.

 

  • Teneris – svět v systému Teneris sestávající s planety Teneris a devíti satelitů, kterým se říká světy Senedina náhrdelníku. Na Tenerisu žijí smrtelníci, na satelitech jejich bohové, Sahíjinové. Sahíjinové jsou už třetí generací teneriských bohů. Před nimi to byli Krenevové a ještě před nimi Netrebové. Netrebové byli totálně vybiti, Krenevové dvě stě let přežívali mezi smrtelníky jako otroci obraní o tvůrčí sílu, načež byli zásluhou Trajanise z Grenedonu rehabilitováni. V současnosti Krenevové žijí částečně na satelitu Vress a částečně na Tenerisu.

 

  • Dervos – svět v systému Wemur, který byl zničen kolizí s asteroidem. Devět desetin světa tvořilo moře. Smrtelní obyvatelé Dervosu byli obojživelní. Žili ve společnosti nesmrtelné božské rasy Sionů. Uctívali mořskou bohyni Assi-sionu. (Z Dervosu pocházela Sibielova snoubenka princezna Eliana-siona, dcera bohyně Assi-siony).

Rasy

  • Arcidémoni, lichové – míšenci bohů a nesmrtelných démonů nebo běsů.
  • Démoni, běsové – příbuzné rasy žijící v systému Mizeon a Robustua.
  • Antropomorfní draci – měniči z Erektiadu, mají dvě formy, dračí a humanoidní.
  • Stromisté – inteligentní fytobionti, nejvyspělejší a nejstarší jedinci se přemisťují mezi světy po větvích, které vyraší z jejich těl a po přenosu se opět stáhnout zpět.
  • Ewoui – hybridé jachadei a smrtelníků, dlouhověcí míšenci z Bredeonu.
  • Lidé (ze Země, z Riiberionu, Ok-Sawonu, Bredeonu) – smrtelní humanoidi.
  • Sůsové z Vahanu – subspecies démonů, původně smrtelní humanoidi, nejčastěji magicky pozměnění do různých forem (často přechod mezi zvířaty a lidmi).
  • Brůssové – kočičí měniči žijící v symbióze s bohem Kahalei.
  • Skollové – původně smrtelníci, v současnosti do různé míry biomechaničtí humanoidi ze systému Sunisen.
  • Polymorfové – bytosti ze systému Pochranu, K-lio a Berbesin. Jejich těla tvoří roj. Existují buď ve formě koule, nebo se tvarují do podoby humanoidů, což jim usnadňuje sociální interakci s jinými rasami. Milují odhalování záhad. Často se angažují jako pátrači a vyšetřovatelé. Množí se dělením (podle jisté teorie jsou polymorfové nižším vývojovým stupněm metamorfů).
  • Kahabrisové – inteligentní tvorové ze systému Klakanta (příbuzný polymorfů), mění strukturu těla dle okolností, jeho podstata je rostlinná, tkáně obsahují zelené barvivo na bázi chlorofylu, pomocí kterého váže ze vzduchu částice uhlíku. Jeden exemplář žije sice jen dvanáct dní, ale z jakéhokoliv oddenku vyraší nový tvor. Paměť a dovednosti se přenášejí z rodiče na potomstvo. Do hmotné podstavy kahabrisů se běžně vtěluje jejich bohyně Iqui.

 

Bytosti vyššího řádu:

  • Bohové – nesmrtelné entity existující na energetické bázi. Existují na satelitech Senedina náhrdelníku (Sahíjinové), v podsvětí a nadsvětí Riiberionu, na Mizeonu (Debhátarové – kde se zkřížili s původní rasou démonů), aj.
  • Metamorfové – (Dárci života), entity schopné katalyzovat plodnost u exponenta jakékoliv rasy, se kterým se spáří. Ale potomstvo, které pomůže zplodit, nese z devadesáti devíti procent znaky druhého partnera. Svoje vlastní vlohy ve větší míře metamorf předává vzácně. Potomek metamorfa, který nese alespoň polovinu jeho vloh, se časem vyvíjí v nového metamorfa. Odhadem se to může stát v jednom z tisíce případů. Průkazně k tomu v Metaprostoru došlo jen dvakrát během deseti tisíc let. Metamorfové tudíž slouží jako Dárci života pro jiné rasy, ale sami se vlastně rozmnožovat nepotřebují. Jsou proti smrti téměř imunní. Pokud jejich tělo nějakým nedopatřením postihne fyzický zánik, jejich podstata neumírá a po čase se reinkarnuje do jiného těla. Vývojový cyklus je specifický. Prvních dvě stě až tři sta let existuje metamorf jako běžný příslušník rasy, do které se narodil, později se jeho genetická paměť probouzí a on si rozpomene, čím je a čeho je schopen.
  • Launa z Truo-fi
  • Merrikanská obluda
  • Fleshingové emanace ve stavu splynutí – tak zvané megafleshingy.

Reálie z dotčených světů:

Ok-Sawon:

  • Ternod - hrabě z Ternogradu
  • Magineta (Giny) – Ternodova manželka
  • Equidus – Ternodův a Maginetin syn
  • Kerencie (Keren) z Kereltenu
  • Vilen z Kretewu
  • Nokwel – hlavní město Brigiovy říše Tersonu
  • Gwimmorská proláklina – lokalita nestandardních parametrů
  • Brigius, král z Nokwelu

Bredeon

  • Ron Katar – (dříve Rea-Kwanter) hlavní město Bredeonu, Dohoda z Rean-Kwanteru zajistila Bredeonu neutralitu a blahobyt
  • Tupi-iran – druhá metropole Bredeonu
  • Zena a Zera Gdori-Dosovy – dvojčata reprezentující bredeonské oligarchy (členky Klastru)
  • Právnička kanceláře Ysmaellovo oko doktorka Tebensie Gina Swer...
  • Ewoui – hybridi hominidů a vyhynulých jachadei, jedinci na Bredeonu nadaní metafyzickými schopnostmi, genetické dědictví po jachadei
  • renegare – pozdrav na Bredeonu – doslova „zdraví tobě“
  • První epobyt Trui-Fan – vůdčí oligarcha Klastrů, zemřel na srdeční slabost při tajné schůzce Rexe s mizeonským císařem
  • Huberron – jeden z oligarchů Klastru
  • Magistr Sana-Ton – předseda bredeonského Konventu
  • Ubereon – Sana-Tonův asistent, agent Klastru

 

Erektiad

  • Vikkason ev-Vikkason – Rex Erektiadů
  • Tariona – Vikkasonova sestra, manželka prince Tassia, zemřela žalem před dvěma tisíci lety
  • Dorreson ev-Tadae – náčelník generálního štábu, snoubenec Keren
  • Dassana ev-Tadae – Dorresonova sestra
  • Ysyan – syn Kerencie a Arrakiela
  • Sioretta – ředitelka Rexovy kanceláře
  • Hutasson – předseda Rexovy komise
  • Eweddon – kapitán dračí ochranky
  • „Ezri- kom“ – dračí pozdrav, přivítání dává najevo obezřetnou zdvořilost. Draci ho používají v situacích, kdy nemají v plánu bojovat, ale stejně tak neplánují se s protějškem sbratřovat.
  • „Mehvi-kom“ – dračí pozdrav, třetí nejsrdečnější, jakým se zdraví známí a vzdálení příbuzní. Dává najevo, že rozhovor se bude odehrávat na mírně formální rovině.
  • „Ahreo-sio-kom“ – dračí pozdrav, druhý nejsrdečnější, kterým se zdraví blízcí příbuzní a přátelé. Deklaruje, že mluvčí nečeká v rozhovoru žádné formality.

Agenti Aliance:

  • Razziel – arcidémon původem z Mizeonu, dvojče Destruktiela Arci-Quinna, jeden z Trojice
  • Jeroným – koordinátor Aliance, humanoid, jehož původ je nejasný, zdá se, že nedisponuje žádnou interní magií
  • Trsuah – agent, démon modré pleti, pravděpodobně původem z Tenerisu
  • Sinnea – agentka, podle vizáže pravděpodobně původem z Dervosu, podle interní magie zjevně příbuzná bohyně Assi-siony
  • Aderawen ab-Herken – jeden z Trojice
  • Igor Urval Ničitel ab-Nirruvien – jeden z Trojice
  • Bahui – polymorf, koordinátor Aliance
  • Hedis – Wemuřan, koordinátor Aliance
  • Alkana – stromista, koordinátor Aliance
  • Kendrick – brůss, koordinátor Aliance
  • Orena ab-Herken – dcera bohyně Krassiony, agentka Aliance

Mizeon

Osoby dávno mrtvé nebo nezvěstné:

  • Destruktiel Arci-Quinn – Arrakielův otec
  • Quinn – otec Wertexe, Destruktiela a Razziela. Padl v Sunisenských válkách, zemřel před 6 000 lety při výbuchu satelitu, třetí císařův syn,
  • Wertex Arci-Quinn – starší Destruktielův a Razzielův bratr, měl pět potomků, tři padli v bojích s draky, jeden nezvěstný. Wertexe sežrala dračí královna Drebedea přímo před zraky jeho mladších bratrů dvojčat. Rok na to Drebedeu Razziel a Destruktiel zabili v bitvě nad Prewexem (vše před 2 000 lety). Wertex po sobě zanechal jediného syna Trixena.
  • Ewrelon Arci-Lered – nezvěstný, mluví komplikovaně, je to otravný akademik
  • Rawantes Arci-Nubiel – mladší syn arciknížete Trrisiela
  • Loriana – princezna, poslední jachadei z Bredeonu, dávno mrtvá
  • Rafedaxarr (Dax) – císař a bůh, zakladatel třinácti linií arcidémonů – v komatu

 

Osoby, které zemřely při pádu Mizeonu a osvobození Debhátarů:

  • Trixen Wertex Arci Quinn – polní generál, syn Wertexův. Má čtyři dcery a manželku Brigitu z rodu raisi. Trixen zahynul při pádu Mizeonu. Na Maharáví se jeho ženě narodil pohrobek Qadren Trixen Arci-Quinn
  • Korel Arci-Jeen – druhorozený syn radního Krepena, správce statků a hmotných rezerv, zahynul při pádu Mizeonu, bratr Ditruxe
  • Loreta (Lora) Arci-Klirenová – Arrakielova ex, provdala se za Jeronese Arci-Lereda (dramatik, později sekretář regenta), zahynula při pádu Mizeonu
  • Moreta – manželka Trrisiela, matka Lissariova a Rawantova – zahynula při pádu Mizeonu
  • Lissarius Arci-Nubiel – starší syn arciknížete Trrisiela, sekretář císaře a ministr vnitra, později císař Rafedaxarr II., (bylo mu 470) – zahynul při pádu Mizeonu
  • Igisius Arci-Kliren – předseda senátu, radní, Arrakielův prastrýček, zahynul při pádu Mizeonu
  • Tanog Arci-Kesall  – syn prince Kesalla, radní, mistr výchovy a strážce protokolu
  • Seen (alias Studená Huba) – mladší syn Tanoga, velitel Chřtánu, Sedenův bratr
  • Rigidus Arci-Lered – syn princezny Leredy, radní, arcikníže, zodpovídal za energetické toky, otec Jeronese
  • Krepen Arci-Jeen – první radní a ministr války, otec Ditruxe
  • Fezziel Arci-Fezziel – syn princezen Turiany a Rajany, otec majora gardy Keinona a dědeček plukovníka Lennyho
  • Antrea Arci-Kesallová – matka gardistky Risey, zahynula při pádu Mizeonu
  • Ewen Arci-Kesall – gardista, prvorozený Seena, velitele Chřtánu, bratr Grennona

 

Osoby aktivní:

  • Ditrux Arci-Jeen – prvorozený syn padlého arciknížete Krepena, kapitán císařovy gardy
  • Sibiel Norris Arci-Quinn – v raném mládí přezdívaný Fialka (250 let), voják gardy, později trestanec, později tajný pověřenec císaře, po smrti císaře regent
  • Arrakiel Ysyan Arci-Quinn – (50 let) katalyzátor skandálů, tajný pověřenec císaře, později tajný pověřenec regenta, Sibielův mladší bratr
  • Razziel Arci-Quinn – agent Aliance, Destruktielovo dvojče a Sibielův a Arrakielův strýc
  • Izzel Arci-Quinnová – Arrakielova, Sibielova, Wrellina, Dirianina a Owianina matka. Izzel je licha z Robustuy, ale její matka pocházela z linie princezny Loriany, poslední jachadei.
  • Renona – raisi-démonka, provdaná po pádu Mizeonu za krále Essia
  • Teddyra – raisi démonka, asistentka na ministerstvu války
  • Twen – raisi, levoboček arciknížete radního Igisia
  • Wrella, Diriana a Owiana – Arrakielovy a Sibielovy mladší sestry trojčata
  • Wrella – rozvedená s Korelem Arci-Jeenem, má syna Attesia s mrtvým císařem Lissariem, v současnosti žije s Jeronesem
  • Tessa Arci-Klirenová – arcidémonka, která po Dni Zkázy emigrovala na Bredeon
  • Norden Arci-Pawner – bývalý tajemník radního Igisia
  • Awen Arci-Fezziel – nejmladší syn plukovníka Lennyho Arci-Fezziela a lichy Uani z Robustuy, v současnosti přítel riiberionského prince
  • Jerones Arci-Lered – tajemník regenta exulantů na Maharáví, syn riiberionské bohyně plodnosti Issey
  • Padeara Arci-Fezziel – v gardě, sestra plukovníka Lennyho
  • Keinon Arci Fezziel – major císařovy a později regentovy gardy, vnuk prince Fezziela a bratranec Padeary a Lennyho
  • Teggius – arcidémon stvořený splynutím Teggena a Essia
    1. Teggen Sarvon Arci-Quinn byl vyřazeným koordinátorem Aliance. Jeho otcem byl Sarvon Arci-Quinn, matkou poslední netrebská bohyně. Teggenovou babičkou je skollská princezna Xawona, dědečkem byl princ Quinn.
    2. Essius Arci-Nubiel Arci-Quinn byl synem lorda Okrena a raisi Tebevy. Jeho babičkou je skollská královna Xawona, jeho dědečkem byl princ Nubiel.
  • Trrisiel Arci-Nubiel – arcikníže, syn Nubiela, prvního syna císaře Rafedaxarra
  • Soliss – raisi, šéf Trrisielovy ochranky a raisi domu Arci-Nubielů
  • Tebeva – raisi domu Arci-Nubielů a Essiova matka
  • Hokrius – rasi, majordomus domu Arci-Nubielů, Trrisielova venkovského sídla v Abderanské vrchovině, jeho žena je drbna a jmenuje se Viereta
  • Tubures – raisi, správce budov Trrisielova venkovského sídla
  • Jedd – obecný démon z klanu Arci-Nubielů, samozvaný prorok a revolucionář a jistým způsobem inspirující, čímž i nebezpečný
  • Grennon Arci-Kesall, Haren Arci-Tassius, Mia Arci-Pawner – armádní kadeti pověření hlídáním Arrakiela, přežili pád Mizeonu
  • Lenny Arci-Fezziel – plukovník, v aktivní službě na základně v Maharáví
  • Borden Arci-Jeen – plukovník na základně v Olixu, mladší bratr ministra války radního Krepena a strýc Ditruxe Arci-Jeena
  • Xan Arci-Ukresius – generál na základně Maharáví, jeho manželka je Adwena Arci-Pawnerová
  • Banea Arci-Ukresius (dcera generála Xana) – přežila pád Mizeonu, protože v době masakru pobývala v sídle Arci-Quinnů
  • Drisea Arci-Kesallová – v gardě císaře, přežila pád Mizeonu, v současnosti zaměstnaná pod jménem Abiela Hoa-Tanová na Bredeonu v advokátní kanceláři Ysmaellovo oko
  • Seden Arci-Kesall – prvorozený vnuk prince Kesalla, syn radního Tanoga, starší bratr Seena Studené Huby, velitele Chřtánu, pád Mizeonu přežil, protože byl tou dobou na Bredeonu
  • Grennon Arci-Kesall – syn Seena, velitele Chřtánu, vychovávaný jeho bratrem Sedenem, manžel Diriany Arci-Quinnové
  • Urbiel Arci-Nubiel – mladší bratr Trrisiela, rektor pobočky mizeonské univerzity na Bredeonu
  • Adwena Arci-Pawnerová – starší dcera princezny Pawnery, majorka v armádě, má vnoučata Nordena a Miu, po exodu se provdala za generála Xana
  • Ulrika Arci-Pawnerová – mladší dcera princezny Pawnery, náměstkyně ministra Tanoga, v době masakru pobývala na Bredeonu
  • Issak Arci-Tassius – v císařově gardě, později v regentově gardě
  • Cadwen Arci-Ukresius – major armády, někdejší pobočník generála Trixena, bratr generála Xana
  • Tawada Arci-Fezzielová, Kewada Arci-Fezzielová – dvojčata, dcery prince Fezziela, expertky na obranné a útočné strategie, léta působily v cizině

                                  

Rodiny Rafedaxarrových potomků a od nich odvozené Arcidomy na Mizeonu

  1. Arci-Nubielové: Nubielovi synové Trrisiel, Urbiel, Okren. Trrisiel – Nubielův prvorozený, radní a ministr vnitra (pověřil správou resortu vnitra svého syna Lissaria), Urbiel – druhý Nubielův syn, Okren – Nubielův uznaný levoboček. Lissarius – Trrisielův prvorozený, císařův sekretář, Rawantes – Trrisielův mladší syn. Essius – Okrenův jediný syn. Klanové barvy: modrá a zlatá.
  2. Arci-Kesallové: Kesallův syn Tanog, radní, mistr výchovy a strážce protokolu.Seden – Tanogův prvorozený je v císařské gardě. Druhorozený Seen (alias Studená Huba) – velitel Chřtánu. Tanogova prvorozená dcera Drisea je v císařově gardě. Seenův prvorozený Ewen je v císařově gardě, zemřel při pádu Mizeonu. Seenův mladší syn Grennon je v armádě. Klanové barvy: zelená a stříbrná.
  3. Arci-Quinnové: Quinnovi legitimní synové: prvorozený Wertex, dvojčata Razziel a Destruktiel, Quinnovi levobočci: Sarvon a Bewex (Sarvon popravený za velezradu v době sunisenské krize). Wertexovi potomci: syn generál Trixen, dále čtyři dcery. Trixenů syn Qadren se narodil až po otcově smrti. Destruktielovi synové: Sibiel, Arrakiel, Destruktielovy dcery: Wrella, Diriana, Owiana. Owianina a Essiova dcera: Melisa. Další člen domu Arci-Quinnů: Teggius, syn Sarvona Arci-Quinna, bývalý agent Aliance. Klanové barvy: černá a stříbrná.
  4. Arci-Tassiové: potomci prince Tassia a dračí princezny Tariony (jsou za ně provdané sestřenky Arci-Quinů i Arci-Fezzielů). Tassiův jediný syn: Flebussion řečený Šlupka, koordinátor Chřtánu, Issak – Flebussionův prvorozený syn, v gardě, Haren – Flebussionův vnuk, v armádě. Klanové barvy: bronzová a modrá.
  5. Arci-Leredové: Rigidus – radní, zodpovídá za energetické toky; Hanet – Rigidův mladší bratr, plukovník, velitel Lestenu. Jerones – Rigidův vnuk, poručík císařovy gardy, vzal si Loretu. Rigidova mladší dcera majorka Hania slouží na základně Olixu. Klanové barvy: bronzová a černá.
  6. Arci-Jeenové: Krepen – první radní a ministr války. Borden – plukovník, velitel základny Olixu, Krepenův mladší bratr. Krepenovi synové: Ditrux – Krepenův prvorozený a kapitán císařovy gardy. Korel – druhorozený, správce císařských statků. (Wrella + Korel Arci-Jeen), Klanové barvy: rudá a stříbrná.
  7. Arci-Fezzielové: Fezziel Arci-Fezziel – syn princezen Turiany a Rajany). Fezzielovi potomci: Keiran a Tessiwen (oba padli v bojích s Erektiady). Keinon (Keiranův prvorozený) – pobočník kapitána císařovy gardy, později vrchní velitel. Padeara (Tessiwenova prvorozená) – v gardě. Lenny (Tessiwenův mladší syn) – plukovník mizeonské armády. Awen (nejmladší syn Lennyho a lichy Uani z Robustuy), raisi Vrex a jeho sestra raisi Renona (později přešla k Arci-Klirenům). Klanové barvy: modrá a stříbrná.
  8. Arci-Pawnerové: princezna Pawnera a její potomstvo: Pawneřina dcera Adwena – majorka v armádě, vnoučata: Norden, Mia. Druhá Pawneřina dcera Ulrika – náměstkyně ministra Tanoga. Klanové barvy: zelená a zlatá.
  9. Arci-Klirenové: Rehen – univerzitní učitel, Igisius – člen Rady, předseda soudu, ministr spravedlnosti. Jeriviel Arci-Kliren – Rehenův prvorozený, přechodně šéf gardy. Igisiovy dcery: Tessa, Loreta. Raisi Twen – sesazený kapitán Igisiovy ochranky, Igisiův neuznaný levoboček. Klanové barvy: bronzová, zelená.
  10. Tredila: zahynula při Dračím masakru, neporodila potomky v manželství, zanechala jen levobočky s obecnými démony, ze kterých se manifestovali raisi
  11. Quassila: neporodila žádné potomky, nezvěstná od Sunisenské krize
  12. Klebius: nezvěstný od Dračího masakru, žádní uznaní potomci, zanechal levobočky s obecnými démony, ze kterých se manifestovali raisi
  13. Ukresius – zahynul při Dračím masakru. Nezplodil potomky v manželství, zanechal ale levobočky, které uznal – dvojčata Xana a Cadwena a dceru Baneu, jejichž matkou je riiberionská bohyně Krassiona. Krassiona se potomků z politických důvodů zřekla, Ukresius je legitimizoval. Xan Arci-Ukresius slouží v armádě jako brigádní generál, zatím nezadán. Dcera Banea přežila pád Mizeonu, protože v době masakru pobývala v sídle Arci-Quinnů. Xanovo dvojče major Cadwen pracoval jako pobočník generála Trixena. Klanové barvy: černá a zlatá.

Staří bohové Mizeonu (Debhátarové)

  • Aisus – pán nebes
  • Grom – pán hlubin
  • Huat – vládce větru
  • Narena – vládkyně světla
  • Moneta – vládkyně tmy
  • Brexa – vládkyně mrazu
  • Rafedaxarr – vládce ohně

Zvířata

  • krodoch – tlustý přežvýkavec
  • sikossa – hmyz s ostrým dlouhým žihadlem
  • xira – šelma, modrá tříhlavá, chlupatá, žije v mrazu na Noxu, ojediněle i na pólech Mizeonu a světech v systému Robustua
  • tyra – žije na Noxu, je žíhaná a chlupatá
  • čirikava – pták podobný pozemskému rackovi
  • bregenta – divoký přežvýkavec z Riiberionu
  • saddgový med – macerát ze sikossích vajec

Zbraně

  • ortexový stillet – zbraň používaná na Mizeonu, jedovatá tenká dýka. Protože démona lze zabít jen roztrháním na kusy, tato dýka nezabíjí, jen oslabuje a natrvalo odebírá vitalitu.
  • leptodýka – dýka z krihonitu s čepelí, která proniká pancířem tím, že ho naleptává. Dál pak naleptává tkáně. Pokud se postižená tkáň včas nevyřízne, postupně rozloží i tělo arcidémona.
  • matachory – předem vytvořené a komprimované fantómy udržované v intaktním stavu (vypadají jako hliněné kuličky a jsou o něco větší než semena hrachu). Po aktivaci se rozvinou do tvarů nejděsivějších příšer. Jejich úkolem je rozptýlit a demoralizovat nepřítele.
  • feentexový emitor – emitor feentexových paprsků, které rozrušují všechny živé tkáně. Dají se odstínit pancíři.
  • dezintegrátor – těžká palná zbraň, dokáže roztrhat draka nebo arcidémona na malé kousky, střelivem jsou magnetické pulzy
  • rušička – funguje na principu kapsle naplněné živným roztokem s kolonií Inouhrua, inteligentních řas z Diamáhrá. Jakmile se kapsle ohřeje na tělesnou teplotu, řasy se proberou ze stáze. Jejich metabolická aktivita katalyzuje mechanické vlnění o extra nízkém kmitočtu, které ruší většinu sledovacích zařízení.  
  • kvadrionský tebechet – bojový stroj, který dokáže replikovat sám sebe z infrastruktury napadeného světa i těl protivníků. (Kvadrion byl svět, odkud pocházejí skollové. Byl zničen přibližně před patnácti tisíci lety. Při replikaci tebechetů na Kvadrionu nedopatřením zkolaboval jejich stabilizační imperativ.) Na světě s dostatkem staveních kamenů tebechet dokáže replikovat své dvojče. To je ale jen jedna jeho funkce. Tou hlavní je ničení nepřátelské technologie. Jakýkoliv stroj přestaví podle svého vzoru.

Materiály, fyzikální fenomény a další pojmy

  • krihonit – kov odolný vůči fyzikální a částečně i vůči magické destrukci
  • kreppon – materiál z kůže vahanských krepponů. Jakákoliv schránka z tohoto materiálu se dá zabezpečit magickým časovým zámkem a osobní kletbou. Pokud se k předmětům zabaleným v krepponí kůži dostane nepravá osoba, její obsah se zničí, ale kromě toho zničí kletbou i onu nepovolanou osobu. Trrisiel kdysi s obaly z krepponu experimentoval. Chtěl vědět, jestli může neoprávněná osoba obálku nějak přechytračit. Zjistil, že i v případě, kdy schránku otevře stroj, osoba, která k tomu vydala pokyn, byť by byla na druhém konci mizeonské soustavy, kletbě podlehne.
  • fleshingoví hadi – částečně hmotné entity prodírající se trhlinami časoprostoru. Jejich emanace mají na některé typy bytostí narkotizační účinek. Živí se mentální energií inteligentních tvorů, zvláštní zájem mají o interní magii prosakující z těl arcidémonů nebo draků. Parazitují na nich a většinou nezpůsobí velkou škodu. Jen ve specifických případech útočí a zabíjejí.
  • letannatové silové pole – síť ze spletených letannatových vláken
  • richotonní pozadí – tmel Metaprostoru, matrice jsoucna, je-li narušována (např. při otevírání bran či průrev v prostoru), vydává slabé měřitelné vibrace
  • videx – medium sloužící k přenosu a sdílení informací nejen na Mizeonu
  • fereta – skupinová bojová hra oblíbená na světech Aliance, na Mizeonu má i stolní podobu. Stojí proti sobě dvě mužstva a přetahují se o košík s klubkem hadů. Úkolem je košík s hady umístit do branky protivníka, ačkoliv se při přesunech hadi vehementně snaží dostat ven a hráči konkurence se snaží košík sebrat. Košík v bráně je ceněný podle toho, kolik hadů se v něm podaří udržet.
  • vion – délková míra používaná pro měření vzdáleností v Metaprostoru
  • kvederická síť – energetická bariéra sloužící k obraně území, někdy celého světa

 

Historické a zeměpisné reálie Mizeonu

  • Dohoda z Rean-Kwanteru – dohoda o statusu quo uzavřená před dvěma tisíci lety mezi arcidémony z Mizeonu a draky z Erektiadu, ke které se připojily další dvě rasy. Oficiálně zde byla založena Aliance, neoficiálně došlo k rozdělení zájmových území. Draci si rezervovali Riiberion, démoni Ok-Sawon, stromisté, lichové a skollové si umanuli na Zemi (brzy z toho vznikly mezi nimi třenice). Studená válka mezi draky a démony od té doby trvá dodnes.
  • Světy čtyřdohody – Mizeon, Erektiad, Sunisen, Robustua, signatáři Dohody z Rean-Kwanteru, zakládající světy Aliance
  • rituál Kre-wi-si – pohřební rituál na Mizeonu
  • Kernok – hlavní město Mizeonu
  • bitva u satelitu Brexen – princ Tassius tam byl sežrán draky (před 600 lety)
  • sunisenské války – války Mizeonu proti skollům a později i Erektiadům. Destruktiel v bitvě nad Prewexem před dvěma tisíci lety společně se svým dvojčetem Razzielem odhalili tajné hnízdo dračí královny Drebedey, která rok předtím sežrala jejich nejstaršího bratra Wertexe.
  • Aliance – organizace ustavená po bitvě nad Prewexem Dohodou z Rean-Kwanteru. Hlídkuje v pohraničí a dozoruje status quo. Nabírá mezi sebe členy z ras, jejíž příslušníci si potravně konkurují.
  • Abderanská vrchovina – lokalita na Mizeonu, kde se nachází Trrisielův palác a jeho dílny
  • Maharáví, Olixu, Lesten – satelity s vojenskými základnami patřící Mizeonu
  • Krex, Etuum – satelity v systému Bredeonu

 

Princip získávání magické energie od smrtelníků, který používají raisi

Přenos z prstu do prstu: smrtelník a raisi-démon se dotýkají prostředníky levé ruky, v místě kontaktu přeskočí fialová jiskra.

Životní síla smrtelníků, kterou démoni odebírají a přeměňují na magii, se nedá přepočítávat na roky. Je to kompilát mnoha faktorů, záleží na motivacích, odhodlání, vůli. Čím jsou vyšší, tím méně smrtelníkům odběr uškodí.

Typy portálů

  • subprostorová průrva – trhlina v richotonním pozadí vytvořená spontánně nebo uměle, která se později sama zapouzdří (kapsa)
  • prostorový portál – brána v richotonním pozadí uměle otevřená a mentálně vyztužená, kterou používají k cestám vyšší démoni a draci
  • prostorový průvlak – kolektor, který vzniká mentální výzvou smrtelné bytosti, jež ho sama prakticky použít nedokáže. Používají raisi, stromisté, elementálové, skollové

Aliance

Organizace ustavená po bitvě nad Prewexem Dohodou z Rean-Kwanteru. Byla založena čtveřicí světů Čtyřdohody, do které patří: Erektiad, Mizeon, Sunisen a Robustua. Cílem je monitorovat ohniska napětí v Metaprostoru a preventivně zasahovat. Aliance dozoruje konsensuální sdílení společného zmapovaného prostoru. Do vnitřních poměrů soustav a světů zpravidla nezasahuje. Existují však výjimky uvedené v kodexu. (Výňatek z kodexu Dohody z Rean-Kwanteru, cit.: „… mohou agenti Aliance zasahovat do suverenity určitého světa v případě, že se tam vyskytne faktor, který by mohl vážně narušit ustálené poměry a následně i rovnováhu sil v prostoru. Pokud je takový rušící prvek detekován, v první fázi je cílem dostat ho pod kontrolu. Ve druhé fázi je vynaloženo úsilí tento subjekt získat pro potřeby Aliance. Jestliže se subjekt i následně chová těžko předpokladatelným způsobem, nastupuje třetí fáze procesu, ve které je prvek eliminován…“).

Alianci třídí Trojice, jí jsou podřízeni koordinátoři, jim pak agenti. Agenty Aliance rekrutuje z ras, jejichž příslušníci si potravně konkurují (arcidémoni z Mizeonu, draci z Erektiadu, stromisté a lichové z Robustuy a skollové ze Sunisenu), aby byla zaručena nestrannost. Identita agentů pro veřejnost z různých světů v Metaprostoru zůstává tajná, aby nemohli intervenovat na svých rodných světech a aby nebyli zatahováni do vnitřních třenic a bilaterálních sporů, případně korumpováni. Valná část vzdělané veřejnosti na světech Metaprostoru zastává názor, že Aliance je zapotřebí a že Aliance koná dle jejich nejlepších zájmů, jen ojediněle se vyskytnou připomínky, že organizace je příliš uzavřená a bez kontroly.

    

Pojmy týkající se Aliance

  • NZB – nouzový záchytný bod – tajná základna Aliance zbudovaná na světech v zájmovém okruhu. Zpravidla o její existenci na svém výsostném území nemá nobilita dotyčného světa tušení.
  • Launa – tvor velikosti kosmického křižníku třetího řádu žijící na základně Aliance na planetce Truo-fi. Biologicky je Launa suchozemský hlavonožec. Je využívána k popravám vyřazených agentů Aliance. Je poslední svého druhu, imunní vůči jakékoli formy magie detekovatelné v Metaprostoru.
  • Leno-o-win – svět, na kterém se nachází hlavní základna Aliance
  • Equízianský kolaps – událost z doby před devíti sty lety. Došlo ke zhroucení richotonní pleteně a průniku a částečnému promísení energií a hmot dvou různých kontinuí a rovněž k napadení části Metaprostoru entitami z Equízia – Devy. S tímto konfliktem souvisí pozdější zmizení agentky Aliance Oreny ab Herken.
  • Devové – dlouhověké a technicky vyspělé bytosti pocházející z Equízia, kontinua alternativního Metaprostoru.

 


 

 

Knižní trailery

12.10.2019 15:01

Viděla jsem perfektní knižní trailery na webu spisovatelky Petry Štarkové (www.petrastarkova.cz/knihy/ ). Petra píše knihy pro malé děti, zatímco já spíš pro ty odrostlé. Myslím, že na způsobu, jak zpracovat trailer, nezmusí mít žánr skoro žádný vliv. Na příkladu těch Petřiných trailerů jsem zjistila, že se to dá udělat poměrně jednoduše, přesto efektně a vtipně. To znamená, že budu otravovat mé děti (hlavně tu nejmladší, protože ta má na to dokonce školy) a jejich kamarády, aby mi s tím pomohli:)) Už teď je vidím, jak se kroutí. Ale umím být úporná. Tak mi držte palce. 

Zápisky z cest - aneb Jak se dvě kozy nažraly, a vlk mohl zůstat v doupěti:

02.09.2019 12:23

Od 27.8 do 1.9. jsme s Aničkou objevovaly krásy jižní Francie.

Přiznávám dobrovolně, že jsem pohodlný člověk. S cestováním jsou spojené jisté útrapy, které zdravotně nesnáším zrovna nejlíp. Ale tentokrát nás tatínek vyhecoval, abychom s Andulkou jely. Prohlásil, že vzhledem k tomu, že Mirek je právě v Tennessee v Kouřových horách, a Ríša odletěl přednášet na konferenci o betonu do Manchesteru, my dvě přece nemůžeme trčet doma. Svým machiavelistickým způsobem nás Richard senior přesvědčil, že cesta za památkami Jižní Francie prý dokonale prospěje našim uměleckým buňkám, zatímco on se samozřejmě „obětuje“ a zůstane doma s dědou a Geraltem, kocourem, slepicemi, dohlédne mi na řízky růží a veskrze ohlídá pevnost.  Je mi jasné, že nám chtěl udělat radost. Protože on sám špatně snáší slunce, zařídil to tak, aby se kozy nažraly, ale vlk mohl zůstat v doupěti.

 

Ve středu jsme s Andulkou docestovaly do Monaka. Viděly jsme slavné kasíno v Monte Carlu. Prohlédly jsme si avantgardní sochy na Albertově promenádě. Prošly jsme kolem části závodního okruhu F1 s bronzovými sochami  slavných vozů i jezdců. Nejvíce nás zaujal Knížecí palác, před kterým stojí socha Záludného Francoise. To byl první z dnes vládnoucích Grimaldiů, který se v převlečení za františkánského mnicha zmocnil města úkladem a už ho nepustil. Moc pěkné expozice Oceánografického muzea jsem zvládala s posledním vypětím sil.

 

Ve čtvrtek – Marseille: Navštívili jsme kostel Naší paní Strážné, který se tyčí nad městem i s desetitunovou pozlacenou sochou. Viděly jsme ostrov If s pevností, do které Alexandr Dumas zavřel Edmonta Dandese. Na trhu u loděnice jsme Andulce koupily „boho“ šaty z bílé madeiry. Marseille je trochu ošuntělé město, ale má osobitého ducha. Tak trochu mi tou atmosférou připomínalo Oděsu, kterou mám ráda a na kterou nemůžu zapomenout. A jo, s tou trojicí ostrovů, která je vidět z pobřeží, bych si to tam dokázala zamilovat.

Potom jsme s Andulkou viděly starý římský akvadukt Pont du Gard –ležící mezi městy Avignon a Nimes. Pochází z prvního století. Je to nádherně masivní třípatrové dílo z žuly a travertinu, klenoucí se nad údolím řeky Gard. Stavba je 49 metrů vysoká a 275 metrů dlouhá a byla součástí komplexní starověké vodo-distribuční sítě, která měřívala desítky kilometrů. Jeho spád je velice mírný, rozdíl mezi jedním koncem mostu a tím druhým není větší, než 2,5 cm. A já tam stála a hleděla a brečela, protože jsem se nedokázala ubránit představám, kolik událostí se tu ze ty dva tisíce let semlelo… a dělala jsem, že mi něco spadlo do oka, a Andulka pohoršeně vrtěla hlavou…

V podvečer přišel na řadu Avignon – a já konečně viděla ten nedostavený most, o kterém jsem slýchávala zpívat písně jako malá. Ach Bože… „Tam kde se Rhona vine v zahradách, stojí starý most, co sedá na něj prach…“ Bylo těžké se tvářit nezúčastněně, když se mi zase chtělo brečetJ)

Na náměstí u papežského paláce Andulka vytáhla skicák a strávily jsme tam pěknou hodinku, kdy ona malovala a já jenom ohromeně zírala na tu masivní nádheru, na chrliče vysoko na věžích…

 

V pátek jsme zamířily do Arles – jako první jsme viděly Coloseum. Nachází se mezi mladší městskou zástavbou a jde o něco menší dvojče colosea v Římě. Dal ho postavit Titus Flavius Vespasianus  v 80 – 90 letech prvního století. Sloužilo jako gladiátorská aréna, dnes jsou v něm býčí zápasy, sportovní a kulturní akce.

V Arles působil Aniččin a můj oblíbenec Vincent Van Gogh. Toulaly jsme se úzkými a zakroucenými uličkami (to kvůli mistralu, který tu vane až sto dnů v roce), a viděly jsme ho na každém rohu…. Myslela jsem na všechna ta Jezírka s lekníny, s můstkem i bez můstku, které Vincent namaloval, na tu úžasnou dramatickou změť vertikálních tahů štětcem (klesající větve smuteční vrby) a horizontálních tahů (vodní hladina), které v komplexu dávají nenapodobitelnou a dechberoucí podívanou… Vzpomínala jsem, jak jsem v jedné knize četla, o tom, že když Van Gogh bydlel s Paulem Gauguinem, vařili si společně fazole, protože všechny peníze vynaložili na barvy…

Na jednom malém náměstí mě Anna Marie zavlekla do obchodu a vyhecovala mě ke koupi úžasných šatůJ)

V Arles jsme viděly i obrovitý nádhernými reliéfy zdobený kostel na náměstí (vyfotila jsem si detaily kamenických prací – protože se mi to bude hodit na popisy v knize „Cizinec ve věži“), a nahlédly jsme na pozůstatky římského divadla, postaveného Oktavianem Augustem (adoptivním synem Julia Caesara)…

Potom jsme zavítaly do města s komplikovaným názvem Aigues-Mortes, které místní zkracují na Egmor a v českém překladu to znamená Mrtvá Voda. Město je obehnané hradbami – uff, které jsou impozantní a celé zachovalé. Má tvar obdélníku a rozměry 500 krát 300 metrů. Uvnitř jsou natěsnané pravoúhlé uličky s kouzelnou atmosférou… Andula si v jednou krámku koupila černý obsidiánový prsten, a pak jsme šly do rybí restaurace, kterou nám poradila paní, co nám prodala ten prsten, a tam jsme se napráskaly mušlemi… Ach.

Pak jsme se jely podívat do okolí Mrtvé vody. Ten název je příhodný, protože řeka Rhona se zde rozlévá do široké delty, voda sladká se mísí se slanou, rostou tu jen odolné trávy, na kterých se pasou polodivocí bílí koně (podle legendy znovuzrození z mořské pěny) a žijí tu ještě divočejší černí býci, které je možno vidět na býčích zápasech (není to prý takový krvák jako ve Španělích, prý jde jen o to, zda se toreador stihne zmocnit ozdobné kokardy, kterou má býk na sobě). Těží se tady sůl a žijí zde plameňáci…

Večer jsme si užili písečnou pláž a plavání v teplém moři ve městě Saint Mary de la mere (svaté Marie od moře), které je proslulé právě těmi býčími zápasy.

 

V sobotu jsme byly v Nice – a já byla už tak zhuntovaná, že jsem ztrácela sílu fotit. Byly jsme na vyhlášeném trhu s vínem, se sýry a plesnivými klobásami a mořskými potvorami. Všechno to vypadalo moc dobře, ale víno máme doma taky dobré, tak mě nenapadlo ho tahat zrovna z Francie (asi jsem divná). Andu z té nabídky zajímaly jen ty mořské potvory, ale ty by cestu domů stejně nevydržely.  Pokračovaly jsme hlouběji do města, kde jsme pustily z uzdy nákupní vášeň. Prosmejčily jsme několik obchodů s módou známých značek – nic moc jiného než u nás tam neměli. Pak Anda objevila sekáč – značky Givenchy a Dior, ale až na ty kožichy, taky nic moc. Zlatým hřebem byl správně strategicky zapadlý obchod, ve kterém měli snad všechny šaty, které jsme viděli v těch nejluxusnějších prodejnách, akorát bez těch cedulekJ) No, takže jsme se staly spolumajitelkami jedné úžasné kabelky (klenot – malá hranatá, design hadí kůže, černá…ňam), a mechově zelených elegantních šatů z perfektního materiálu, lichotivého střihu (ach), které budouskvěle vypadat s tou kabelkou a černými těžkými kotníkovými komisňáky s tlustou podrážkou (kterým se nějak nově říká, ale já si teď nemůžu vzpomenout, jak).  Pak jsme šly na pláž, kde jsme se uložily na podklad z velkých tlačících valounů (ještě mám na zadku modřinyJ), mezi plaváním v báječně teplém moři jsme spaly – já zastíněná dědečkovým deštníkem… Zbytek času jsme protrajdaly po městě a proseděly v kavárně na šachovnicovém náměstí s vyhlídkou na taneční breakdance představení tří dobře osvalených mládenců. Na náměstí Massena nás zaujaly sochy umístěné na vysokých stožárech, které v noci barevně svítí. Prošly jsme kolem chrámu Svaté Reparáty, a po poslední fotce Anny Marie (v těch nových mechově zelených šatech) na náměstí Rosseti před Solární fontánou se sochou vysokého krásně skandálně nahatého boha Apolla, jsme se vydaly k autobusu… Národní muzeum Marc Chagall ani muzeum Matisse jsme nestihly, ale alespoň jsme profrčely kolem Stavitelské hlavy – Tet Carré - což je obří hlava přeměněná do technokratické krychle se svítivými segmenty, posazená na lidském krku – ta by se asi líbila našemu staviteli Ríšovi. Odjížděly jsme s Nice, a nebe zvolna temnělo, a světla na Promenádě Angličanů se rozsvěcela…

 

 

 

1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>