Blog

Glosa pro autory fantastiky i pro laskavé čtenáře

17.09.2021 19:11

Kamarádi Lucka a Jonáš ze skupiny OSK dali na FB upoutávku na článek na Sardenu, ve kterém autorka popisuje, jakým způsobem reagují někteří bližní na to, že se věnuje psaní fantastiky (=sci-fi, horor, fantasy), a jak jí často v dobré vůli doporučují, aby se raději zaměřila na příběhy "ze skutečného života" nebo na "pohádky pro děti", protože potom by se její knihy jistě prodávaly lépe. Odkaz na článek: sarden.cz/2021-09-12-2147/nedelnik-zuzana-hartmanova-napis-radsi-detskou-knihu-nebo-neco-ze-zivota?fbclid=IwAR0MbS8BTWTmUkCW1Qs10OOC7WB6leOrUA8tTESlI6tx0BsinCB9i0QcJnc

Pobavila jsem se, protože v tom článku je to vystiženo naprosto přesně. Mám podobnou zkušenost - včetně toho, že nejvíc devastující komentáře mívají dávní spolužáci (aha, takže něco jako Harry Potter?), přátelé příbuzných (no, takové fantasmagorie já nečtu...) a to i bez toho, že by se jich na to někdo ptal, nebo že bych to byla já, kdo na otázku žánru anebo psaní vůbec zavedl řeč. Většinou jsou to lidi, se kterými se vídám po letech, a kteří se mi chtějí předvést tím, že vědí, že teda píšu, ale hned pohotově dodávají, že to není nic pro ně. Pomohlo mi, když jsem se naučila ty jejich motivace rozluštit, a beru to s klidem. Oni tím jasně dávají najevo, že mě jako autorku "fantasmagorií" pokládají za exota. Ale tím, že to téma nastolili oni (a ne já), na sebe prozrazují, že jsou jak ta liška, co prohlásila, že ty hrozny jsou kyselé:)) Naštěstí takových nevyžádaných poradců není moc a neděje se to často. Ano, a já si uvědomuju, že jako autorka fantastiky patřím do velice nepočetné a úzce vyprofilované množiny exotů, a jsem za to ráda.

 

Nakrmená bestie

26.08.2021 09:21

V jedné FB skupině byl vznesen dotaz, zdali i ostatní účastníci komunikace mluví sami se sebou. Tazatel potřeboval vědět, zda je jenom on takový blázen, nebo zda je těch bláznů víc, či zda se náhodou nejedná o běžný jev. A mě napadlo, že když se můj vnitřní či vnější monolog (případně kvazi dialog) týká jenom reálných záležitostí nebo idejí s reálným podkladem, tak je to ještě dobrý. Horší je, když začnu fabulovat a modelovat si různé alternativy, co by se stalo, kdyby... Mám to tak odjakživa a je to vyčerpávající až do té míry, že jsem si proti tomu musela vypěstovat specifický druh obrany, abych neulítávala od reality příliš (abych dokázala komunikovat a koexistovat s manželem a dětmi a širší rodinou a přáteli). Takže proto posledních patnáct let píšu romány. A nakrmená bestie mé obrazotvornosti mírumilovně podřimuje, občas prskne nebo se převalí, a všichni jsme (rámcově:)) v pohodě :)))

 

Notariát - tři kroky před a dva vzad (+ ukázka)

08.07.2021 15:18

Peru se s Notariátem. Je to tři kroky vpřed a dva vzad. Zjišťuju, že čím více knih mám za sebou, tím častěji přehodnocuju a škrtám v té aktuální. Přitom první delší příběhy, někdy před patnácti lety, jsem psala jak v tranzu. Panikařím, jestli to krásné běsnění (tu úpornost, která mě nutí formulovat příběhy z jiných světů navenek), v sobě pořád ještě mám, když mi to dává tolik zabrat. Ale pak si vzpomenu na ten spálený chleba z minulého týdne. Ten, který jsem zapomněla v troubě, když jsem psala (pokolikáté už). A to mi dává naději, že to v sobě pořád ještě mám:)) 

 

Tady jedna malá ukázka z rozepsané knihy: 

(děj se odehrává na Zemi, v roce 2010, zápletka je mysteriózní a místy tragikomická)

 

Za časů Karlovy babičky býval zahradní domek oblíbeným místem schůzek Dámského okrašlovacího spolku. Za pěkného počasí se stolovalo venku pod slunečníkem, čaj a koláčky dámám přinášela služka v krajkované zástěře. V dobách Karlova dětství byly tyto prostory už značně poznamenané časem, a skýtaly skvělé kulisy na hry na rytíře a draky, čaroděje a démony. 

S klíčem v hrsti se odhodlaně prodíral skrze přerostlé kopřivy a lebedu. Boční stěny stavby tonuly v břečťanovém houští, snítky rozbujelé zeleně se plazily až na střechu, ze které volně přepadaly nad skleněným průčelím. To se musí ořezat. V prosklené stěně byla osazena široká francouzská okna, kterými se vcházelo dovnitř. Jako velké zrcadlo odrážela Karlovu postavu a jezírko za ním. S temným odhodláním strčil klíč do zarezlého zámku. Očekával, že to půjde ztěžka nebo vůbec. Jenže bylo odemčeno. Uvnitř hlavní místnosti bylo šero, protože světlu bránily listy břečťanu a skleněné tabule zevnitř pokrýval povlak prachu. V nehybném vzduchu se vznášela vůně koření. Badyán nebo anýz?

Zmátlo ho, že starý kdysi zeleně natřený zahradní nábytek, který byl původně naskládaný uprostřed, byl nyní odsunutý ke zdi. Vůbec si nevzpomínal, že by s tím od dědovy smrti jakkoliv hýbal. Gauč byl posunutý. Na křesle spočívalo staré album s fotkami. Vypadalo stejně jako to z knihovny. Na kávovém stolku ležel otevřený časopis Vlasta v černobílém provedení ze sedmdesátých let. Pocházel z hromady magazínů, které Karel odnesl z mansardy do garáže, že je později odveze na sběrný dvůr. A vedle stála docela čistá zavařovačka z tlustého skla. Uvnitř byl cukr, do kterého se bořila zašlá polévková lžíce.

Odněkud se ozvalo ťuknutí, jako když zazvoní lžíce o talíř. Nejspíš z kuchyňky. Dveře dovnitř byly pootevřené.

V té chvíli Karel zaváhal, zda by nebylo lepší rychle vycouvat a zaskočit si do kůlny pro zbraň. Sekyru. Rýč. Pohrabáč. Ale při představě, že by na toho nešťastníka šel se sekerou, si to rozmyslel.

„Vyjděte ven, a nic se vám nestane!“ houkl. Uvnitř hrudníku se mu sbírala zlost. Nějaký zablešený bezdomovec si tu zařídil bydlení. No dobře, to se stává. Ale že se mu plíží po domě, zatímco on je v práci, nebo mu funí za krk, když spí, to ho opravdu naštvalo. Taková drzost!

Nic.

Kdoví, co je to za chudáka. Třeba je mentálně zaostalý nebo senilní. Třeba vůbec neví, co dělá. „Podívejte se, tady bydlet nemůžete,“ navolil smířlivější tón. „Jestli nemáte kam jít, pomůžu vám s tím. Znám se s panem Veverkou ze sociální odboru. Sežene vám místo na ubytovně v Kliňanech.“

Nic, ani ťuk.

„Není tu teplá voda. Není tu koupelna. Žádné topení. V zimě byste umrznul, člověče!“

Cosi zašelestilo. Dveře z kuchyně se skřípavě otevřely dokořán. Z šedivého obdélníku se ke Karlovi plavným, téměř kočičím, způsobem blížila útlá lidská postava.

Karlův hrudník sevřela podivná tíha. Jeho oči se zalily slzami. Byl by utekl, ale nohy mu vrostly do země. Byl by křičel, ale sotva lapal po dechu. Usilovně mrkal, aby se zbavil slz. Když pochopil, co vlastně vidí, vybavily se mu verše z Erbenovy Polednice:

Malá, hnědá, tváři divé,

pod plachetkou osoba;

o berličce, hnáty křivé,

hlas - vichřice podoba!

 

Tato osoba, nepochybně ženského pohlaví, ovšem nebyla malá. Byla téměř stejně vysoká jako Karel. Neměla křivé hnáty, naopak se pyšnila dlouhými údy. Její tvář nebyla hnědá, ale šedavě bílá. Její rysy nebyly hrůzně zkroucené, ale docela pravidelné, téměř pěkné. Nekrčila se pod plachetkou, ale byla navlečená v šedozeleném motgomeráku, který ještě donedávna spokojeně visel ve skříni v komoře pod schody. Ten svrchník podle dědova svědectví patříval nechvalně známému Rudolfovi. Karel nikdy neměl to srdce ho vyhodit, protože z toho kusu dýchala jakási těžko popsatelná elegance.

Právě podívaná na ten vojenský kabát, se zapnutými knoflíky a pevně utaženým páskem, vrátila Karla na zem. Pokud si ho to stvoření vybralo, nemůže být tak děsivé, jakým se na první pohled jeví.

Zatímco chaoticky zvažoval co dál, zastavila se. Vlnila se tři kroky před ním a zírala. Její oči byly velké s ledově modrými duhovkami. Měla elegantně klenuté obočí, tenký nos a široká ústa. Hladké šedivé vlasy jí v neuspořádaných pramenech splývaly po ramenou. 

„Kde jest Rudolf?“ zeptala se.

Karel se zlomil v pase a zakňučel. Někde uprostřed jeho mozku explodovala bodavá bolest. Vítězoslavně si pomyslel, že tato osoba určitě není člověk.

„Kde jest Rudolf?“ opakovala ta osoba.

Nový výbuch bolesti. Karel si uvědomil, že neslyšel její hlas. Zaznamenal ten dotaz v hlavě jako útočnou a palčivou myšlenku. „Rudolf… je… v… Doleboru,“ vypravil ze sebe. Narovnal se a prstem si zaťukal na čelo. „A mohla byste komunikovat hlasem? Tohle docela bolí!“

„A Karel s Ludmilou?“ zeptala se mátoha nahlas. Znělo to, jako když vlečeš zrezivělou rouru od kamen po betonových schodech.  

Tvářila se jako prokurátor při předkládání důkazů. Jako někdo, kdo pra-prarodiče důvěrně znal. „Prababička a pradědeček jsou pochovaní na hřbitově pod Křemenným vrchem,“ odpověděl věcně a odpotácel se ke křeslu.

„A Bohuslav, mladší bratr Rudolfův? Ten jest kde?“

„To byl můj dědeček. Umřel před pěti lety.“ Usedl tak těžce, až se zvedl oblak prachu. Jeho pohled spočinul na albu s fotkami. „A vy jste kdo?“

Její oči na něj dál upřeně civěly. Zlehka naklonila hlavu na stranu. „Jakého roku se nyní píše?“

Karel se popuzeně ošil.  „Šmejdila jste mi po domě, madam. V Kuchyni na zdi visí kalendář. Musela jste si tedy všimnout, že se píše rok 2010.“

„Tak jest to pravda,“ konstatovala. Podívala se na sepnuté ruce a vzdychla. „Téměř sedm desetiletí jsem spala.“

***

Do postele se Karel dostal až před půlnocí. Usínal a k pomyslnému výčtu skutečností, který si zesumíroval předminulou neděli, přidával další nová fakta:

  • Zahradní domek není neobydlený.
  • Žije v něm nelidská bytost, která se představila jako Mora.
  • Údajně se tam nastěhovala v roce 1818, na základě laskavého svolení prapradědečka Maxmiliána.

Zatím se mu nepodařilo z mátohy vypáčit, odkud pochází, ani čím se zabývá. Domluva s ní byla obtížná. Mnoho Karlových otázek ignorovala, ale sama naopak odpovědi vehementně vyžadovala. A příliš často se ptala na totéž, jak jí dělalo problém rozumět některým pojmům. Působila v první řadě arogantně a ztraceně, teprve potom děsivě. Ale tak by asi vypadal každý, kdo byl sedmdesát let mimo, a našel úplně jiný svět. Přesně na tato témata směřovala své dotazy. Jak jest možné, že jsem v hale nenašla telefonní přístroj? A proč jsem v domě ani jednou nezahlédla služku, kuchařku ani podomka? Copak mají dovolenou všichni současně? A co je to za šumící plochou černou kazetu na stole v pracovně, co v noci bliká červeným a modrým světélkem? A kam zmizel Blahoslavův psací stroj? A jestliže je v garáži automobil, kde je potom řidič?

Karel odpovídal, jak nejlépe uměl a postupně se uvolňoval. Tak má na zahradě strašidlo, no. Poté, co byly nejnaléhavější otázky zodpovězeny, uvolila se vyprávět ona: V roce 1942 přihodilo se cosi podivného, co způsobilo, že jsem začala být velmi unavená. Chtěla jsem zajít do vily, abych se pozeptala Ludmily, ale nedostalo se mi sil opustit budoár. Ulehla jsem tedy na otoman, abych si zdřímla…

A probudila se v pátek před čtrnácti dny. Překvapilo ji, jak jsou její prostory neupravené. Při pohledu na neudržovanou zahradu dospěla k závěru, že válka ještě neskončila, nebo skončila velice zle. Zpočátku se vydávala na výpravy do vily. Nalézala tolik udivujících skutečností, že jí to vydrželo několik dní. Teprve ve středu v noci se odvážila vyjít do města. Vzala to zadem. A tam, kde bylo kdysi pole, našla park. V zátoce řeky Modrávky, kde bývaly malé domečky se zahradami a slepičími kurníky, se tyčilo betonové sídliště. V Akátovém údolí, tam kde stávaly lázně, našla jakýsi sklad. V místech předválečné zahradní restaurace u Svozilů, kam kdysi chodívala s Rudolfem, se roztahovala hala supermarketu s obřím parkovištěm. Povědomá místa našla až v uličkách starého města. Když Karlovi krkolomně a nesouvisle popisovala své objevné zážitky, musel ji jednoduše politovat. Dokázal si představit, jak asi bylo stresující plahočit se po prázdné betonové parkovací ploše, pod tvrdým světlem pouličních lamp přebíhat od jednoho přístřešku na nákupní vozíky k druhému.  

Karel zatím neměl představu, co s ní udělá. Nevypadala, že se chystá odstěhovat jinam. Tvářila se, jako kdyby tu byla doma. Pokud nelže, nebude snadné ji vystrnadit. Ale mohla by se odstěhovat do Doleboru, že?

Uklidňoval ho jedině fakt, že pro běžné lidi je nepostřehnutelná. Ve slunečním světle mě lidé nevidí ani necítí. V umělém světle lamp plynových či elektrických mě nemnozí cítí. Je možno popatřiti mně ve tmě, ovšem zrak lidský není k zírání do tmy uzpůsoben.  

Jestli Moru lidi nevidí, znamená to, že Karel může bez obav objednat úklidovou firmu Jiřinky Floriánové, aby domek vypulírovala a možná i trochu dovybavila. Zabije tak dvě mouchy jednou ranou. Připraví podmínky pro zahradníky a vylepší bydlení trvalé nájemnici.  

***

 

Sarvonův odkaz a Kozel zahradníkem - nové obálky a nové anotace!

22.06.2021 21:50
 
Včera jsem obdržela obálky pro dva e-booky, který připravujeme k vydání. Obrázky namalovala Nela Korbelová a já jsem uchvácená, protože výsledek naprosto geniálně zobrazuje mé slovní zadání!
 
Na první obálce vidíme rabiáta Ottu z Orkenu s trojicí jeho prostořekých symbiontů (to jsou ty stuhy, co se ovíjejí kolem - a v běžném provozu nejsou vidět), a nahoře vidíme Violu Robustuanskou, která se mimoděk zaplete do jejich podniku. Vydání e-booku připravujeme na dvou nakladatelských platformách, to první bude co nejdříve. Obrázek zatím bez nápisů, ale už se na nich pracuje.
 
Na druhé obálce se skví Aderawen z Herkenu, proponent nového vydání novely "Kozel zahradníkem" (Na Google play je kniha v původní verzi dosud ke stažení pod názvem "Ozvěny Twinsidoru"). Obálka se vyvíjela s časem, až jsme se konečně dostali k té nejdokonalejší! Příběh pojednává o Aderawenovi, který se navzdory svému ateismu stal veleknězem bohyně Krassiony, a svými neortodoxními metodami dohnal církevní hodnostáře v Paláci Světla k vzteklému pláči:))
Tak se na ty obálky podívejte!
 

Ještě přidám anotace:

Kozel zahradníkem: Druhorozený syn rondorského císaře, plukovník Aderawen ab Herken je zapřisáhlý ateista a ze všeho, co souvisí s církví a vírou, má srandu. Je přinucen své postoje přehodnotit poté, co je uvězněn za vzpouru a po několika nezdařených pokusech o útěk dostává na výběr: Buď se zaslíbí bohyni světla a štěstí, Krassioně, a stane se veleknězem, nebo bude společně s ostatními vzbouřenci odeslán do dolů, což znamená brzký a bolestný konec. Rawen, aby zachránil ostatní, návrh přijímá. Náhle se ocitá v prostředí, ze kterého měl vždycky husí kůži. Jediným světlým bodem je fakt, že jako velekněz může dál pokračovat v pátrání po vrazích svého otce. Rawen vždycky podezíral nového císaře a svého nevlastního bratra - Konvexe. Teď dostane možnost ho usvědčit.

 

Sarvonův odkaz: Císař Ottumor z Orkenu, známý též jako Šílený Otta, kdysi úspěšně vládl mocné říši smrtelníků. Posledních několik století ale působil v podsvětí, kde dělal špinavou práci pro svou matku, riiberionskou bohyni Exis, majitelku vyhlášené Dražební síně. On a jeho tři neviditelní symbionti, kradou magické artefakty, zastrašují a likvidují konkurenci, a přitom se vzájemně nesnášejí. Po dlouhé době dostávají ryze samostatný úkol: Získat originály Sarvonových diářů z nepřístupného archívu robustuanské královny. Nebezpečí, které s obsahem diářů souvisí, přinutí Ottu a draveny poprvé v jejich společné historii opustit vyšlapané chodníčky a při tom potká Violu.

pozn: Viola Robustuanská je dcerou taškáře Trajanise, jehož příběh máte možnost v současnosti pročítat v sekci Četba na pokračování (Trilogie Vykladač). A ano, Trajanis se v Sarvonově odkazu vyskytuje rovněž, ale jen jako vedlejší postava, přičemž není nezbytně nutné ty předcházející knihy z megasérie znát.   

 

O lidech a nelidech

05.06.2021 18:39

Starám se o zahradu, smolím jisté nudné analýzy kvůli obživě, ale především jsem se vrátila k loni opuštěnému příběhu „O lidech a nelidech,“ který by měl být úvodním kouskem k úplně nové sérii. Tato kniha není součástí Metaprostoru. Většinově se odehrává na staré dobré Zemi, dokonce v našich zeměpisných šířkách, a dokonce v naší době. Ne, není to současný román ze života, protože bych se nemohla vyhýbat některým společenským tématům, a na to nemám dost tlustou hroší kůži. Je to mysteriózní, trochu odlehčený příběh o notáři Karlovi, jemuž se při vypořádávání jedné pozůstalosti obrátí svět vzhůru nohama. Knihu jsem odložila na straně 168, protože jsem s ní nebyla spokojená, ale nedokázala jsem rozpoznat, v čem je chyba. Až teď - po roční přestávce mi to došlo (tolik o užitečnosti časového odstupu). Proplétalo se tam mnoho dějových linií současně. Příliš se tím rozptylovala čtenářova pozornost, útvar ztrácel dynamiku. Tak jsem jednu linii vyštípala, i když to bolelo (a příběh je hned o padesát stran kratší), a hned to vypadá líp! Je to jako průklest růží. Nechají se jenom ty nejsilnější letorosty.  

 

Sarvonův odkaz nebo Sarvonův testament?

28.05.2021 19:59
Třetí editace Sarvonova odkazu dokončena. Jen teď úplně nevím, jestli bude lepší název Sarvonův odkaz, nebo Sarvonův testament. Protože Sarvonův odkaz mi zní trochu moc pateticky.
Je legrační, že onen Sarvon je v době, kdy se příběh odehrává, už dobrých osm století po smrti. Kdo to vůbec byl?
Sarvon Arci-Quinn z Mizeonu se zapsal do dějin Metaprostoru jako respektovaný historik a expert na Netreby, ale především jako autor Encyklopedie Metaprostoru, nejčastěji citovaného dokumentu všech dob.
Je zapotřebí zmínit, že Sarvonovo stěžejní dílo vznikalo ve vězení poté, co byl historik odsouzen Radou mizeonského císaře za velezradu, které se dopustil v době skollských válek. Jako klíčové svědkyně v procesu se Sarvonem vystupovaly Její Osvícená Výsost Krassiona Riiberionská a Její Velkolepost Assi-Siona Dervoská.
S popravou se čekalo dvě staletí, dokud odsouzený dílo nedokončil.
Od Sarvonovy smrti je Encyklopedie z vůle Čtyřdohody průběžně doplňována institucí sídlící na Sunnisenu (Sarvonova nadace).
Nikdo přesně neví, proč se z uznávaného encyklopedisty stal velezrádce a masový vrah. Ale v právě připravované knize (Sarvonův odkaz/Sarvonův testament) se to děsivé tajemství aspoň nepatrně objasní

 

Chronologie knih a sérií v megasérii podle děje

18.05.2021 15:19

 

Napadlo mě, že by bylo možná užitečné seznámit čtenáře s pořadím, v jakém jsou jednotlivé knihy a série v megasérii po sobě, a přihodila jsem tam i podrobnosti k různým vydáním, zajímavosti o provázanosti a anotace. Dávám v plen:

 

  1. Ani párem volů
  2. Kozel zahradníkem
  3. Podej ďáblovi prst (povídka),
  4. Vykladač (trilogie)
  5. Sarvonův odkaz (nové, připravuje se k vydání)
  6. Návrat na Mizeon (sedmidílná série)
  7. Za devatero mlhovinami (sbírka tří povídek)
  8. Igor ničitel (rozepsáno)

 

Anotace, podrobnosti a zajímavosti:

 

Ani párem volů: novela vydaná v únoru 2018 na Google play jako e-book, romantická temná fantasy. Anotace: Zachary se probouzí v seně nad konírnou a do uší mu zní cinkání kravských zvonců. Zkušený čtenář může předpokládat, že vzápětí se idylická venkovská scéna zvrátí v pořádný nářez. A nebude zklamán. Svět Leberion je pouhou kapkou v moři ponuré Říše Mlžného roje. Následkem rodinných okolností se Zachary ocitne na dvoře císaře Urvala Nirruviena, v ohnisku mocenských tahanic a nenávisti. Aby se Zachary v tom marastu neutopil, řídí se principy správného hospodáře, které zná z domova. Jeho jednání je chápáno jako hloupé, ale on ví, že plevel je nutno ničit i s kořeny. Před setím, je nezbytné pole poorat. A škodnou je třeba zabít.

V tomto příběhu se poprvé setkáváme s Igorem Nirruvienem, který se znovu objeví ve třetím díle Vykladače (Vykladač III - Slzy Netrebů) jako exponent Aliance Čtyřdohody. Mrzouta Igora zastihneme i v románu Sarvonův odkaz a rovněž Mizeonské sérii.


 
Kozel zahradníkem: novela vydaná v roce 2017 na Google play jako e-book, pod názvem Ozvěny Twinsidoru (aneb kozel zahradníkem). Anotace: Generál Aderawen ab Herken, syn zavražděného rondorského císaře, je zapřisáhlý ateista a ze všeho, co souvisí s církví a vírou, má srandu. Je přinucen své postoje přehodnotit poté, co je uvězněn za vzpouru, a dostává na výběr: Buď se stane veleknězem bohyně Krassiony, nebo bude společně s ostatními vzbouřenci odeslán do dolů. Volí církevní dráhu, a ocitá se v prostředí, ze kterého měl vždycky husí kůži. Jediným světlým bodem je fakt, že jako velekněz může dál pokračovat v pátrání po vrazích svého otce. Rawen vždycky podezíral nového císaře a svého nevlastního bratra, Konvexe. Teď dostane možnost ho usvědčit.  

Kniha byla na třetím místě v kategorii "novela" (pod názvem Kozel zahradníkem) v literární soutěži Cena Karla Čapka (dále jen CKČ) v roce 2016.
Poprvé se setkáváme s Aderawenem, který se při vyšetřování vraždy staršího bratra zaplete do tahanic nadsvětních a podsvětních bohů, ve které nikdy nevěřil. Aderawena potkáváme mnohem později ve třetím díle Vykladače, v románu Sarvonův odkaz, a v několika dílech Mizeonské série.

 

Podej ďáblovi prst: povídka poprvé vydaná na Strakách na vrbě (v rámci Žoldnéřů fantazie, ve sbírce Lovci Monster 2016, podruhé vydaná jako součást sbírky Za devatero mlhovinami, 2020 Google play). Děj začíná na Zemi v letech 1625-1631 jako historická fikce a končí na ... (to by byl extra drsný spojler). Poprvé zde potkáváme Jeronýma Podivného, kterého známe z trilogií Vykladač a ze série Návrat na Mizeon, a z románu Sarvonův odkaz.

 

Trilogie Vykladač

  • Vykladač I - Zuby poražených: Janis z Morfenu, nechutně bohatý a přiměřeně zkažený králův rádce, je objektem obdivu, závisti a pomluv, ale současně i vykladačem triftových karet. Ovšem vykladač na Tenerisu, který se jednou jedenkrát v předpovědi mine, propadá ohni. Z pragmatických důvodů uzavírají vykladači dohody se silami, které je před omyly chrání. Janis nabídkám o dohodu zarytě odolává, ale jeho předpovědi, kupodivu, stále vycházejí. Pokouší svůj osud tak úporně, jako kdyby si o tu hranici koledoval. (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí na Tenerisu.) Vydáno jako e-kniha na Google play 2014, a jako e-kniha v nakladatelství Nová vlna, Praha 2017, (Pod názvem Vykladač se tento první díl trilogie umístil na druhém místě v CKČ 2013 v kategorii novela).
  • Vykladač II - Střípky sváru: Někdejší vykladač akezonského krále se po rituální popravě ocitá za oponou, ve světě, který doposud znal jen z náboženských knih. Zjišťuje, jak se realita světů Senedina náhrdelníku od teorie značně liší. Rád by se pustil do pátrání po příčinách zkázy Grenedonu, ale nejdříve musí sahíjiny přesvědčit, aby se usmířili s krenevy. Plánuje, intrikuje, konspiruje, vymýšlí básničky pro vyšinutou věštkyni, až se jeho plány dostanou do kolize se zájmy Aliance. Trajanis uzavírá problematickou dohodu, a dostává pouhých jedenadvacet dní, aby životaschopnost svých návrhů dokázal. Nemusí se obávat o život, nýbrž o svobodu, což – jak dobře ví, je mnohem horší. Jeho čas se krátí. (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí na světech Senedina náhrdelníku). Vydáno jako e-kniha na Google play 2016, a jako e-kniha v nakladatelství Nová vlna, Praha 2017.
  • Vykladač III - Slzy Netrebů: Trajanis nechává za sebou Teneris a přichází na základnu Aliance. Doprovázený Trsuahem nastupuje první misi. Při vyšetřování trojnásobné vraždy na Robustue se zpožděním zjišťuje, že jeho srdce už mu nepatří. Jako nedobrovolně zverbovaný agent nepřestává tajně hledat Hiria-Abhama, protože je přesvědčený, že nástroj obnovení krenevské moci do trezorů nepatří. Obrací naruby všechna dogmata a riskuje úplně vše. Zatímco bojuje své malé bitvy, pletivo reality Metaprostoru se hroutí. Podivnou shodou okolností právě Trajanis, agent s nálepkou kverulanta, možná ví, co s tím. Budou mu exponenti Aliance naslouchat? (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí v celém Metaprostoru), vydáno na Google play 2017 a Nová vlna Praha 2017.

 

Sarvonův odkaz - připravujeme k vydání (podzim - zima 2021). Romantická temná fantasy. Anotace: Ottumor z Orkenu, známý též jako Šílený Otta, kdysi úspěšně vládl mocné říši smrtelníků. Posledních několik století ale působil v podsvětí, kde dělal špinavou práci pro svou matku, riiberionskou bohyni Exis, majitelku vyhlášené Dražební síně. On a jeho tři neviditelní symbionti, kradou magické artefakty, zastrašují a likvidují konkurenci, a přitom se vzájemně nesnášejí. Až Exisina touha po Sarvonových denících Ottu a jeho společníky zavane mimo vyšlapané cestičky. Po dlouhé době dostávají ryze samostatný úkol.

 

 

Série Návrat na Mizeon: Poprvé tiskem vyšla jako trilogie v nakladatelství Nová vlna Praha 2017 – 2018, pod názvy: Návrat na Mizeon I - Na hranici zkázy, Návrat na Mizeon II - Jiskřičky v popelu, Návrat na Mizeon III - Dárce života. Podruhé vydávána elektronicky od roku 2021 v nakladatelství E-knihy jedou a na platformě Google play, jako sedmidílná série, s obálkami od Nely Korbelové:

  • Arrakiel - Návrat na Mizeon – díl první: Vítejte na Mizeonu, domově démonů zrozených z Krvavého deště, kde čas plyne pomalu, vzduch je sladký a víno perlivé. Arrakiel Arci-Quinn, příslušník císařovy rodiny, je obviněn z vraždy přítele a odsouzen k exkomunikaci. Při nucených pracích v klempířské dílně dochází k závěru, že jeho proces měl zakrýt mnohem závažnější malér. Utíká z Mizeonu, ale namísto úspěšné kariéry mezi smrtelníky upřednostní pátrání po příteli, za jehož vraždu byl potrestaný, byť se to zdá nemožné. A mezitím se mezi mizeonskou nobilitou rozšíří zvěsti, že relikviář v Chřtánu se otřásá.
  • Lissarius - Návrat na Mizeon – díl druhý: Lissarius Arci-Nubiel, první císařův sekretář, se netěší té nejlepší pověsti. Sari je byrokrat bez srdce a bez špetky fantazie. Nemá čas na přátele (ne že by o nějaké stál), ani na ženy (až na jednu jedinou, která ho nenávidí). Jeho práce je nevděčná a náročná, proto nedělá kompromisy. Teprve ve chvíli, kdy má podepsat rozsudek k eliminaci uprchlého kadeta Chřtánu, Sari zaváhá. Vědomý hrozící zkázy dává poprvé v životě přednost instinktu před paragrafy. Jen hrstka nejmocnějších tuší, že císařova dovolená a stále častěji hlášené otřesy v Chřtánu spolu souvisejí. Sari je ochoten spojit se s kýmkoliv, třeba i s nechvalně proslulými Arci-Quinny, jen aby zkázu odvrátil.
  • Essius - Návrat na Mizeon – díl třetí: Essius, mizeonský arcidémon poznamenaný stigmatem smíšené krve, věky marnil svůj technický talent jako údržbář v Trrisielově dílně. Jednoho dne je povolán k havárii reaktoru a udělá mnohem více, než oč je žádán, čímž na sebe upozorní nechvalně známého císařova sekretáře. Jako jeho nový náměstek se ocitá v tajném tažení proti Moretě a Radě. Současně dostává šanci se legitimně ucházet o extravagantní sochařku Owianu Arci-Quinnovou, které už dávno patří jeho srdce. Essiovo štěstí nemá čas okorat. S probouzející se hrozbou z hlubin už není možno dál udržovat veřejnost ve sladkém nevědomí.
  • Sibiel – Návrat na Mizeon – díl čtvrtý: Mizeon, domov démonů zrozených z Krvavého deště, opanovali Staří bohové, debhátarové. Poražení si lížou rány na vesmírné vojenské základně pod vedením Sibiela Arci-Quinna. Sibi, poznamenaný pobytem Chřtánu, odmítá post císaře a vládne exulantům jako regent. Ačkoliv nikdy nechtěl dělat do politiky, vyjednává s draky a kuje pikle s agenty Aliance. Všichni slibují pomoc výměnou za Dárce života. Sibiel v zájmu záchrany rasy vymýšlí kompromis a uzavírá podivnou dohodu o kuřeti, které se ještě nevylíhlo. Naštěstí je tu Sibielův všehoschopný bratr Arrakiel, který má dva dobré ryze osobní důvody, aby Dárce života k drakům doprovodil. A bude to právě Arrakiel, kdo způsobí největší rozruch.
  • Teggen - Návrat na Mizeon – díl pátý: Někdejší kapitán arci-quinnovské ochranky, raisi Nerteg, obdrží nevděčný úkol. Má tajně proniknout na obsazený Mizeon a zabránit Owianě v atentátu na Essia.  Aby udržel svéhlavou arcidémonku v bezpečí, je nucen kontaktovat organizaci, před kterou se celých osm století skrýval. Owianě padají klapky z očí. Nerteg, kterého odjakživa tak ráda provokovala, má ještě další, mnohem temnější stránku. Dlouho odkládaná poprava zběha Aliance se stává otázkou několika příštích hodin a Owiana je jedinou osobou, která může situaci ovlivnit. A jak do toho zapadá Essius? Přestane dělat debhátarům šaška? Zdánlivě neměnná dogmata se otřásají, zatarasené cesty se otevírají.
  • Ditrux - Návrat na Mizeon – díl šestý: Jestliže ve vyhrocené situaci někdo pronese něco nevhodného, bude to zaručeně Ditrux Arci-Jeen, někdejší neúspěšný kandidát na post kapitána císařovy gardy. Ditova prostořekost je šperkem i štítem. Umístěný na nejvyšším místě žebříku mizerů si na své pověsti zakládá. Že mu vyvraždili většinu příbuzenstva? Ditrux spokojeně prudí dál. Obrat nastane až ve chvíli, kdy ztratí jedinou osobu, která mu jeho otravné manýry tolerovala. A na základně přituhuje. Pokud Sibiel rychle něco nevymyslí, Aliance Mizeon promění v prach. Dokonce i starý cynik Ditrux je připraven jednat přiměřeně vážnosti situace. A potom jedno náhodné setkání během tajné mise obrátí Ditův život vzhůru nohama.
  • Rawantes - Návrat na Mizeon – díl sedmý: Arcidémoni se vracejí domů za cenu tvrdě vybojovaného kompromisu. Město Kernok vstává z trosek, území je rozděleno, dohody podepsány. Zbývá maličkost: Probudit Rafedaxarra. Jak se bůh, císař a prapředek Rafedaxarr vyrovná s novými okolnostmi? A co udělají debhátarové, až vyjde najevo, že jejich zatracovaný bratr nevyvanul? Mezi dvěma nesmiřitelnými tábory stojí jediný arcidémon – Rawantes, Dárce života. Ten, kvůli kterému na Mizeon už jednou padal Krvavý déšť.

 

 

Za devatero mlhovinami Sbírka tří povídek, vydaná na Google play 2020bonusová sbírka, s obálkou od Nely Korbelové, dostupná volně ke stažení, vydaná pro věrné čtenáře při příležitosti desátého výročí od obdržení 1. ceny MLOK 2010 v CKČ za novelu Kazisvět.

 

 

Mrzout Ničitel – (rozepsané) Igor Nirruvien pochází z Equízia, ale už celé milénium čeří kalné vody Metaprostoru, jako jeden z vůdčí Triády Aliance Čtyřdohody.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak je důležité míti ilustrátora

09.03.2021 13:22

Jak je důležité mít správného ilustrátora: Kamarádi autoři o tom vědí své. Najít ilustrátora, který dokáže vystihnout atmosféru příběhu, rovná se nalezení Zlatého grálu! Zkušenosti mě přiměly zpracovávat ke každé knize obsáhlé propozice, aby ilustrátor věděl, co přibližně od něj čekám. Vypisuju se o posravách, o prostředí, o hlavní zápletce. Ale ani to někdy nestačí, pokud se výtvarník na ten motiv naladit nedokáže, navzdory tomu, že se upřímně snaží. Mám to štěstí, že jsem ilustrátorku s oním šestým smyslem našla. Jmenuje se Nela Korbelová, je absolventkou magisterského studijního programu “Chemie konzervování-restaurování” na Masarykově univerzitě v Brně. Kromě kreslení se zabývá restaurováním starožitností, šije historické oděvy, vyrábí repliky středověkých předmětů denní potřeby a individualizované figuríny pro muzejní expozice. Nela je renesanční osobnost a má před sebou velkou budoucnost. Já jenom doufám, že mi jako ilustrátorka autorce zachová přízeň!!!

 

 

Psací resume za roky 2019 a 2020 (tedy v době před pandemonií a po)

17.12.2020 17:14

 

V roce 2019 jsem měla rozepsané dva romány, oba navazující na již vydané příběhy z Metaprostoru. Jak jsem obě ty knihy psala, postupně jsem se přistihla, že do toho promítám jisté nesnadné události z rodinného života, které jsem v té době prožívala. Oba romány byly nakonec tak komplikované, a tak nekonzistentní, že jsem toho musela nechat. Kdybych se dál úporně snažila to dopsat, stejně by to nebylo dobré a čtenář by si ťukal na čelo (v lepším případě). Ten první příběh o Igorovi Ničiteli jsem opustila téměř před závěrem, ten druhý o Ottovi Riiberionském asi ve třetí třetině. Až se k nim vrátím (a to určitě udělám), nebudu přepisovat, ale začnu raději úplně od začátku.  

V roce 2020 jsem nechala obě výše uvedené rozepsané knihy i nadále v šuplíku a pustila jsem se do něčeho méně náročného (aspoň jsem si to zpočátku myslela). Vrátila jsem se z Metaprostoru na Zem a stvořila jsem svět notáře Karla, bytem na malém moravském městě, kterému se po vypořádání jedné pozůstalosti začnou dít podivné věci. Jde to pomalu, protože v důsledku světové pandemonie (to není překlep) jsou můj manžel i nejmladší ratolest nuceni pracovat v převážné míře z domova. A to jsou teď samé telekonference a videokonference, jeden aby se bál projít barákem s čerstvě vypraným prádlem k pověšení, aby nenarušil nějakou světobornou pracovní debatu. A taky potřebují ti mí drazí doma pracující géniové něco jíst, a sem tam kolem nich uklidit, protože oni přece tvoří velké věci. Na dalším „vyrušování“ ze psaní se pilně podílení příznivci astrologie (a v tomto případě se nechám vyrušit ráda a s respektem). K tomu průběžně dělám na editacích tiskem vydané série Návrat na Mizeon pro účely vydání v elektronické verzi (už sem u čtvrtého dílu, takže ještě tři). Taky jednám s ilustrátory (například propozice pro nových sedm obálek série mají celkem osm stran ve wordu psáno jedenáctkou). Co dalšího jsem ještě letos stihla? Stejně, jako vloni jsem hodnotila Cenu Karla Čapka, a byla to moc pěkná práce, a stejně jako v předcházejících sedmi letech chystám články o PAF (Přebor autorů fantastiky). K tomu jsem napsala několik článků o psaní do Interkomu, a několik statusů o psaní na FB a na web. S Martinem Balcárkem jsme na Google play vydali povídkovou sbírku „Za devatero mlhovinami“ – jako dárek čtenářům ke stažení zdarma, a podle čtyř hvězdiček si vede docela dobře. 

Pokud ke mně bude osud i nadále vlídný, doufám, že v roce 2021 se mi podaří ten kousek o notáři Karlovi dokončit, tak mi držte palce (děkuji předem).

 

Virtuální Fénixcon a Parcon 2020

17.12.2020 16:18

36. Fénixcon a Parcon 2020 se měl konat 4. až 6. 12 v hotelu Vista v Brně. Ze známých důvodů byl odložen na březen. Pořadatelé to úplně nevzdali a pro radost fanoušků zrealizovali v pátek a v sobotu on-line vstupy, které lze dohledat na youtube. Došlo i k vyhlášení vítězů literárních soutěží Daidalos a Cena Karla Čapka. K vyhlášení vítězů Přeboru autorů fantastiky (PAF) se dostaneme až v březnu, protože s ohledem na komplikované vnější okolnosti nestihli pořadatelé všech soutěží dodat data ke statistickému zpracování. Jako tisková mluvčí PAF můžu už nyní slíbit článek na Interkomu, který budu sdílet i zde i na FB, a pozdější tradiční rozhovory s trojicí vítězů (které ihned po vyhlášení oslovím a vyzpovídám). 

Odkazy na youtube:

www.youtube.com/watch?v=oJptptnnBq8

www.youtube.com/watch?v=Q4495tUDpFg

 

 

1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>