Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 16: Jak angažovat alibisty z Aliance

Ocitl se v široké dlouhé temné chodbě, lemované špalírem těžkých kovových dveří. "To jsou další cimry na spaní," prohodila za jeho zády. "Běž pořád rovně a na první křižovatce se dej doprava. Tayovu dílničku najdeš snadno, protože uslyšíš nadávky. Já abych se vrátila třídit konzervy."

Sledoval její vzdalující se záda. "Počkej," zarazil ji. Ohlédla se přes rameno.

"Jak to vzali?"

Netrpělivě pohodila hlavou. "Kdo? Co?"

"Ty víš, nač se ptám."

Jak k němu stála zády, pokrčila rameny. "Dobře, myslím. Han s Kerrem se opravdu snaží být… vstřícní. Z jejich pohledu jste se zase tolik nezměnili. Jste… vnímaví a… nedovtipní současně. Ani za starých časů jsme si nepotrpěli na nějaké… adorování. Pochopitelně jsme zaznamenali, že na nás tví generálové hledí trochu…, jak se to říká na Bredeonu? Přes prsty? Chápu, že od nás očekávali mnohem víc. Han s Kerrem… ačkoliv to nepřiznají, to chápou taky. Ale…," tón jejího hlasu přešel z lehce rozmarného do hrozivě kovového, "jsme připravení to napravit, tomu věř."

"To doufám," šeptl. Netušil, jestli ho slyšela, protože její postava zmizela ve tmě.

Držel se instrukcí, statečně kráčel temným koridorem, vdechoval lehké pachy technických kapalin. Přemýšlel o tom, co mu řekla. Han s Kerrem se snaží být vstřícní? Proto se mu i ona zdála až podezřele vstřícná. Záhada vyřešena. Překonal křižovatku a už zdálky viděl odsunuté dveře a slyšel útržky hovoru.

Nahlédl do cimry s pracovním stolem a regály u stěn, z kterých různě trčely kusy zařízení a součástek. Nad změtí kovového šrotu se hrbil Tay Wen, na bedně z těžkého dřeva seděl Han.

"…a možná by se to dalo propojit," bručel Tay a podával Hanovi spletenec kovových součástek a plastexem obalených drátů.

"Co řešíte?" řekl místo pozdravu.

"Tederiku!" rozzářil se Tay. "Improvizujeme," odpověděl. "Tady lord Han tvrdí, že dokáže sestavit vysílač, který skollové nezaměří."

"Vážně?" Rik udělal skeptickou grimasu. Nedovedl si představit technologii, kterou by skollové neznali. Ale vzápětí si vzpomněl na zařízení, co mu věnoval koordinátor Aderawen. Krystalová technologie dvanácté generace. Zlatá krychle s řetízkem.

"S tím, co máme, moc nezmůžu," zabručel Han. Jak zasmušile mžoural na klubko zaprášených drátů, připomínal experta na reklamace z jedné bredeonské videxové reklamy, který zákazníka nakonec přesvědčí, že lepší než opravovat starý krám, bude zakoupit fungl nový ultramoderní cenově zvýhodněný aparát. Starorodý idol měl na sobě pracovní overal hnědožluté barvy, jednoznačně pocházející z letitých zásob bunkru. Zasmušile si povzdechl: "Ale jestli v té hromadě krámů najdeš pájku, synku, zkusíme umotat emitor na bázi tegritových kvalionů..."

"O něčem takovém jsem nikdy neslyšel," prohodil ostražitě Tay. "Myslíte, lorde, že by se tím dalo dovolat Alianci? Aspoň jeden barel betdaranského benthosu kdyby ti lakomci poslali."

Tederikovi došlo, že Tay chce ten benthos především pro svou ženu, a nemohl mu to mít za zlé. Jenže jeden barel není koncepčním řešením.

"Chlapeček se nám vyhajal?" Danny se vynořil z temného průchodu. Ozářený mizerným plazmovým světlem připomínal skalního běsa.

Tederik se na něj místo pozdravu zaškaredil: "Dannavione, pamatuješ na tu epesní vysílačku, co jsem ti svěřil před odletem? Byla na krevní zámek. Nasměrovaná na Alianci. Proč se tady pánové mordují s nějakou exotikou?"

Bratr se ošil. "Myslíš tu šedou kamennou kostku a tu malou zlatou krychličku, co byly propojené s čidly okolo rubínových vrat. No, když to skollové spustili, byl jsem zrovna ve sprše. Uslyšel jsem sirény, naházel jsem na sebe oblečení, běžel jsem do pozorovatelny. Pak jsem se vrátil pro zbraně. Já na ty krámy…," rozpačitě si povzdechl, "prostě zapomněl. Soudím, že aspoň té zlaté kostičky se zmocnila Kora."

Tederik si vzpomněl, že Koře se zlatá kostka, co nosil na krku, líbila. Mnula ji v prstech. Tahala za řetízek. Smála se, že jeho by na milovníka moderních šperků nikdy netipovala. Nejspíš doufala, že jí tu "tretku" věnuje. Jestli ji po anexi našla v Dannyho pokoji, krevní zámek ji k vysílačce nepustí. Co už s tím? Změnil téma: "Vuan mě informovala o té zpravodajské relaci. Máte něco nového?"

Danny rozhodil rukama. "Ale ovšem! Soudruzi spasitelé zavětřili, že jsme s Dexeyem a Tayem práskli do bot. Veřejnou cestou nás povolávají do Nového Kerrhanu, nebo toho, co z něj udělali. Slibují, že nám vysvětlí, jaké máme štěstí, že nás obsadili. A všude nás hledají. Bude lepší pár dní nevylézat, než dojdou k závěru, že jsme odrovnaní. Mluví se o vahancích, co uvízli v zhroucených tunelech." Bratrova ústa se stáhla do úzké linky. "Následek bombardování. Naši osvoboditelé mají plnou hubu slibů, že je všechny postupně vyprostí. Zlatý oči! Podzemní síť je tak rozvětvená, že…" Prudce se nadechl, v očích se mu zaleskl smutek. "Dexey nevěří, že do toho půjdou. Čistě statisticky tam musely zařvat stovky našinců. Hlavně v sekundárních spojkách. Budou tam trčet věky. Zasypaní. Zpřelámaní. Ti, co plyn nezasáhl, to nejspíš i přežijou. Upadnou do stáze…"

Při pomyšlení, že k tomu neměli daleko ani Danny s oběma generály, přejížděl Rikovi mráz po zádech. "O trojčatech ještě nevědí?" ujišťoval se.

Bratr, opřený o veřeje, zavrtěl hlavou. "Ani o tobě, falešný monarcho. Dexey s Kerrem vysedávají ve spojovně u vysílače a poslouchají, co se kde šustne. Musíme se dohodnout na dalším postupu." Vyčkávavě se na Rika podíval. "První výkop je na tobě, Tlučhubo," dodal s křivým úsměvem. "Trojčata nám to řekla. Že Zářivka pověřila tebe."

"Ne že by nás to těšilo," ozval se od stolu nakvašeně Han.

"Ne že bych se o to prosil," odpověděl stejným tónem Tederik.

***

Danny vzal Tederika na průzkum bunkru. Ukázal mu palivové nádrže, strojovnu, sklady, střelnici, hygienickou sekci i doupě zdravotníka. Bratr žvanil jako vždycky, komentoval každou pitomost. Bylo to samé hahaha a checheche. "Podívej se! To slizké cosi je zbytek fantómové orientační jednotky…" Pod vrstvou vtípků ale Tederik cítil neklid a obavy.

Překonali šest křižovatek. Vuanin smích, ozvěny Dexeyových nadávek, střípky Hanova lamentování, to vše postupně zanikalo v šumění vzduchotechniky. Teprve když se zdálo, že je nikdo neuslyší, se Danny zastavil, opřel se o drsnou stěnu chodby a gestem naznačil, že teď se budou bavit vážně: Vysvětli mi, jestli se mi to zdá, nebo je to pravda. V knihách se píše, že byli nejmocnější ze všech starorodých. Ale oni… působí jako středně silní desmoni. Kde jsou jejich tvořivé schopnosti?

Danny, který si nikdy nebral servítky, se netázal nahlas, ale telepaticky. Tím potvrzoval, jak moc je ta záležitost citlivá i pro něj, polovičního arcidesmona. Jak moc potom může být citlivá pro pravorodé? Když jsi spal, řekli nám, že mahmua je zachránila z Hladové brázdy, ale že musela odejít. Tvrdí, že ona se jistojistě vrátí. Ale nemají tušení, jestli to bude za rok, nebo za tisíc let. Dexey a Tay Wen prožívají to, co se dá nazvat… bratr se na moment zamyslel, jak lovil odpovídající výraz… psychospirituální krizí. Jsou vyvedení z konceptu z toho, jak trojčata nakonec vypadají, jak se chovají a čím disponují nebo spíš nedisponují. Aspoň že ty problémy s plodností dětí Vahanu prý můžeme hodit za hlavu. Kerr prohlásil, že oni jako externí fragmenty mahmuy to vyřeší jenom tím, že jsou tu přítomní.

Tederik se neobtěžoval s telepatií. Rovnou a bez příkras povyprávěl o všem, čeho byl při honu po trojčatech účastný. Připustil, že oslabení idolů je průšvih. Současně ale připomněl jisté pasáže v Sarvonově třídění nesmrtelných, podle kterých jsou idolové Druhého a Třetího řádu v krizových situacích obdaření talentem čerpat sílu ze svých výtvorů za předpokladu, že tyto výtvory v ně věří. Jestliže je rozhraní trojčat oslabené, lze je posílit vírou desmonů a arcidesmonů. A podle toho, jak ohromeně a vstřícně a obdivně na idoly reagují Tay Wen s Dexeyem, tu nějaká víra pořád ještě zbývá. Jestli je to dobře nebo špatně, to se teprve ukáže.

Dál bratrovi pověděl o živoucí legendě Trajanisovi z Robustuy, o jeho zábavně roztržitém synkovi Grenedonovi, co dokáže rozeznat narušené rozhraní a studuje fraktální geometrii pletiva. Neopomněl zmínit Rawanta z Mizeonu a jeho nezvykle přátelský poměr s Endemonem. Nejdůležitější je, že Endy teď vypadá mnohem spokojeněji, možná dokonce šťastně.

"Říkáš, že ho tam můžeme s klidnou duší nechat?" ujistil se Danny. "Jestli je ten Rawantes takovej frajer, kdo jsem já, abych to rozporoval? Spíš mi dělá starosti Zářivka. Docela jsem si na ni zvykl. Že je unikát, to jsem věděl od začátku, ale že je až zas takový super unikát…" Smutně se zakřenil. "Snad se s ní ještě někdy potkám."

***

Společně se sešli v jídelně. Prostorná betonová haluzna byla zařízená dlouhými kovovými stoly, ke kterým náležely prosté lavice. Místo oběda na stolech v řadě vedle sebe ležely těžké dezintegrátory domácí provenience, mizeonské ruční paprskomety, a dokonce dva staré a hodně nespolehlivé feen-texové emitory. Rik vyrozuměl, že je tam Han s Kerrem natahali, zatímco spal. Staré ale zachovalé palné zbraně bez magických vychytávek. Doplněné optickým zaměřováním, vybavené obyčejným mechanickým zásobníkem. Budou je rozebírat a kontrolovat a připravovat k použití. U zdi stály narovnané bedny s náboji, další byly plné konzerv, co nanosila ze skladu Vuan.

"Navrhuju přepadnout meteorologickou stanici v Zapadlé úžině," prohlásil Dexey, jen co se posadil. "Mají tam stacionární teleport, nasměrovaný na satelity. Skákali tam sbírat klimatická data." Generál měl kruhy pod očima a tvářil se stejně sveřepě, jako když ho Tederik viděl poprvé. Zatím neřekl ani slovo o své ženě a dceři, ale jeho rozhořčení bylo jasně patrné podle černých jehliček vzteku, střílejících z jeho rudého rozhraní. "Odtud budeme pokračovat na Khor, kde osvobodíme bojeschopné vojáky. Zapadlá úžina je odsud půlden letu. Když se budeme držet při zemi a když budeme mít štěstí…"

"Vyplatí se předem ověřit, že ten teleport funguje," houkl Tay a hrnul se ke dveřím. "Hlásím se na průzkumnou misi. Jenom si zaběhnu pro paprskomet, a…"

"Ještě s tím počkej," zarazil ho Tederik.

"Nejdřív teleport, potom zajatecký tábor," obrátil se na Dexeye Han. "Pro obě akce potřebujeme hodně zbraní a střeliva. Nejenom pro sebe, ale hlavně pro zajatce. Dopravit k teleportu zbraně pro dvě stě vojáků dá zabrat. Můžeme je objemově zkomprimovat, ale váha zůstane stejná…"

Dexey dotčeně objasňoval, že partyzánská válka je založená na improvizaci. Pořád lepší než sedět na zadku a kývat nohama. Primární je dostat se na Khor, osvobodit a vyzbrojit zajatce, potom se vrátit na Vahan a zaútočit na ostrahu tábora v Novém Kerrhanu. Je třeba jednat rychle než stačí skollové přivolat posily. A co se týká zbraní, nemusí k teleportu tahat všechny. Většina železa může zůstat tady na Warhofenu, je to stejně jediná základna, která je k mání.

Rikovi takový plán připadal šílený a nebyl sám. Přesun zajatců ze satelitu nemůže projít bez rozruchu. Než vojáky připraví k boji, skollové povolají posily. Danny se generála zeptal, jak se potom taková strategie "čelem proti zdi" liší od té Dan Adonovy. Tay připustil, že akce na Khoru skollským místodržícím na Vahanu nemůže uniknout. I kdyby teleport v Zapadlé úžině neměli podchycený, tak ten na Khoru pod kontrolou určitě bude. A zadrátovanci se mazlit nebudou.

Dexeyovo řešení bylo neprůchodné, a nejspíš to tušil i generál sám. Ostatní mezitím chrlili jedno šílené řešení za druhým.

Danny navrhoval infiltraci převýchovného tábora. Vpašujeme tam zbraně. Idolové a Rik se budou vydávat za skolly díky tvarovanům. Generálové a já se připotácíme v uniformách od krve a prachu, a budeme tvrdit, že jsme se prokopali ze zasypaných tunelů. Když všichni společně povstaneme… Zásadní zádrhel takového plánu spočíval v oslabené vitalitě internovaných spoluobčanů. Ani ten nejdokonalejší vojenský výcvik a nejzapálenější rozhořčení nenahradí funkční rozhraní. Bez něho jsou vůči palné síle skollů zranitelní jako smrtelníci. Tímto způsobem by je Danny hnal na porážku a rychle od svého návrhu sám ustoupil.

Tay Wen fantazíroval o způsobu, jak ochromit nepřátele technicky: Co sestavit emitor silných magnetických pulzů a plošně vyřadit jejich implantáty? A taky rušičku, co odrovná bionické jednotky? Ovšem když se ho Han zeptal, kde chce vzít pro takové zařízení materiál a energii, krčil Tay rameny: Však bychom něco posháněli.

Vuan do debaty nezasahovala, jen poslouchala.

"Zajatce z Khoru nezbytně potřebujeme," prohlásil Tederik tak rázně, že se k němu všichni otočili. "Ale nebudeme tábor dobývat v počtu sedmi mužů. S největší pravděpodobností bychom tam uvízli. Uděláme to jinak."

"Tak se předveď, Tlučhubo," vybídl ho uštěpačně Danny. "Teleport je hlídaný, divoký portál ti zablokuje kvederická síť, na stromistu tu nenarazíš. Nic jiného mě nenapadá."

Tederik pokrčil rameny. "Mě ano."

Vuan nadskočila a vypískla: "Už vím! Udělá totéž, co v Hladové brázdě!"

Chvíli trvalo, než Tederik osazenstvu vysvětlil, jak si to představuje. Nasměruje do zajateckého tábora subprostorový průvlak. Zachová se jako smrtelník, co k sobě přivolává démona z jiného světa. Dá si záležet, aby byl průvlak dostatečně prostorný, a aby ho udržel otevřený dostatečně dlouho. Akci naplánují na půlnoc, kdy budou všichni v klidovém režimu.

K zajatcům se informace o plánovaném útěku musí dostat s předstihem. Tay Wen s Hanem sestrojí obyčejný teleemitor, a nasměrují ho na Khor. Dexey s teleemitorem začne telepaticky vyvolávat všechny jemu známé důstojníky a důstojnice v naději, že se alespoň v několika případech trefí.

***

Tay s Hanem se odebrali do dílny, Dexey s Kerrem se vrátili ke zpravodajství. Budou se střídat a průběžně pomůžou Dannymu a Vuan kompletovat munici.

Tederik si dal za cíl vyletět na povrch a ověřit, jestli dokáže otevřít průvlak ve vahanském prostředí. V hladových brázdách si mohl počínat jako smrtelník. Nebyla tam prostorová pleteň, která by reagovala na jeho arcidesmoní polovinu, a tím by "vyvolání modlitbou" rušila. Ale tady na Vahanu je koncentrace magie průměrná až středně vysoká. Vzpomněl si na lekce profesora Tauka a na jeho experimenty s reverzními pravděpodobnostními liniemi. Kéž by měl na učení více času!

***

Nečekaný průlom

Vydal se k šachtě vedoucí na povrch. Zprvu nepřemýšlel, jestli má zabočit doprava nebo doleva. Chodby se křížily do tmy. Zastavil se a studoval orientační značky na betonových stěnách. Piktogramy namalované zašlou barvou byly odřené a nečitelné. S nadávkou se otočil a… zpoza rohu se vynořila Vuan.

V černobílém spektru připomínala postavu ze starých videxových nahrávek. Oblečená v přiléhavé sportovní kombinaci, obklopená studeným drolícím se betonem, a vyzbrojená dezintegrátorem středního kalibru přehozeným přes rameno, tvářila se tak rozmarně, jako kdyby kráčela po kavanské lázeňské promenádě za jasného slunečného dne.

"Všechno to vypadá stejně, že?" prohodila. Ukázala doleva. "K šachtě se jde tudy. Ty ostatní jsou zasypané."

"Díky," odsekl a vykročil vytyčeným směrem.

Dohonila ho. "Jdu s tebou. Danny tvrdí, že jinak zabloudíš."

"To fakt není zapotřebí," zavrčel. Napadlo ho, že jestli měl Danny takové starosti o jeho orientační smysl, mohl ho doprovodit sám. Nechtěl, aby s ním šla. Rozčilovala ho.

"Až budeš generovat průvlak, někdo ti musí krýt záda," pronesla mentorským tónem. Dál se snažila udržet krok. "Zajímá mě, jak to uděláš. Čistě technicky. Budeš přivolávat konkrétního démona nebo to zkusíš naslepo?"

Zlomyslně se usmál. Původně chtěl zacílit do doků na nikodemské orbitě, kde pracují jenom démoni. Pocházejí ze všech možných končin Metaprostoru, jejich rozhraní je omezené. Nádeník z doků, co zavětří povolávací kletbu od smrtelníka z lidské říše, ji může ignorovat nebo vyslyšet. Může se propasírovat k volajícímu jenom proto, že rád cestuje. Taky může vyzyvatele obrat o vitální energii anebo ho přímo zamordovat v případě, že by se mu vyzyvatel nebo cílová destinace nelíbily.

Ale proč si dávat malé cíle? Místo na Nikodem zacílí na základnu Aliance. Osloví jednu konkrétní osobu. Plánoval průvlak okamžitě zavřít, jakmile si ověří, že dotyčný spojení zaregistroval. Tohle ho aspoň zvedne ze židle. Připomene mu to možnosti, o které se připraví, pokud nechá Vahan padnout.

Chodba ústila do známé komory s kruhovým půdorysem, ve stropě zela kulatá díra. Tederik se zadíval do jejího ústí, a nahrnula se mu krev do hlavy.

"Poletím první," prohodila Vuna, zatímco u kontrolního panelu vypínala alarm. "Vezmeme to zvolna, žádné problémy s bržděním."

Podrážděně zafuněl. Proč se sakra stará? Snaží se být užitečná Vahanu, a to se jí nedá upřít. Vlastně se chová mnohem líp, než čekal. Dokonce i Han s Kerrem nejsou tak nepoužitelní, jak se obával. Zatím.

"Za strach se stísněných prostor se stydět nemusíš," dodala nevzrušeně. "Taková Brexa, po tom, co prožila deset tisíc let v relikviáři, co měl rozměry bedny od matachor, by mohla vyprávět. Z představy, že by musela cestovat obyčejným mechanickým výtahem, mívá rozhraní na hranici vyvanutí."

Zhluboka se nadechl a vydechl. Chtěl ji sakra poslat pryč. Jenomže v jejím tónu neslyšel ani střípek pobavení, ani jiskřičku škodolibosti, ani vlákénko opovržení nebo soucitu.

"Poletím první a ty za mnou," pokračovala. "Celou cestu na tebe budu mluvit."

***

"Víš, že Brexa mívala romantický vztah s Fuonem Sekáčem než se zbláznil do Xawony?"

"A ten Fuon," hekl, "to byl kdo?"

"Tak se přece jmenuje nejvyšší ze Spících bohů. Nechápu, jak jste mohli zapomenout jejich jména…"

Vedený jasně znějícím hlasem stoupal vzhůru. Cítil, jak kolem proudí vzduch. Se zakloněnou hlavou a vytřeštěnýma očima sledoval podrážky jejích bagančat.

"Dobře, že spí, jinak by Ok-Sawon zatáhli do války," pokračovala v monologu. "Ale já vlastně mluvila o Brexe. Ona a já jsme mívaly společného koníčka. Hledaly jsme mrtvé světy a přizpůsobovaly je pro různé životní formy. Ona zajišťovala vodu, já dodávala živé organismy…"

"A jaké světy jste přetvořily?" zahuhlal.

Vychrlila salvu názvů, povědomý mu nebyl ani jeden. "Potom jsem odletěla stíhat Dwu Nakhara a ona se porvala s ostatními debhátary o Dárkyni života. Skončila v tom legendárním relikviáři. Po vysvobození na tom byla ze všech nejhůř. Dostávala nervové záchvaty kdykoliv narazila na cokoliv hranatého, protože ten relikviář měl tvar kvádru. Na pravé úhly reagovala vánicemi a krupobitím. To kvůli ní debhátarové postavili nové sídlo ve tvaru sněhové vločky. Nevím, jestli jsi někdy byl na Mizeonu, ale na Paláci debhátarů v Kernoku nenajdeš jediný pravý úhel. Brexe to stejně nepomohlo. Aby neničila infrastrukturu, utíkala do ledových jeskyní. Sourozenci ji chtěli z útrpnosti uspat a uložit do ok-sawonské přísvětní dimenze k Fuonovi Sekáčovi. Kdyby nebylo Ditruxe…"

Oslnilo ho světlo a ovanul čerstvý vzduch. Skulil se na kamenitý terén a vydechl úlevou. Klouzal pohledem po příkrých stěnách Warhofenovy rokle. Obdivoval trsy odolné oranžové trávy, co přežívala v puklinách. Sledoval trnité keře s červenými listy a žlutým a hnědým lišejníkem porostlé balvany. Úplně nahoře se klenula modrá obloha. Tolik barev!

Kdosi ho opatrně vzal za rameno. "Pustíš se do toho?"

***

Posadil se se zkříženýma nohama, položil dlaně na stehna, zavřel oči. Přemýšlel, jaké ukotvující verbální formule vybrat. Když osloví Alianci, tak modlitbu určitě ne. Ale kletba je zbytečně konfrontační. Jediné, nač si v souvislosti s Aliancí vzpomínal, byly výňatky z Protokolu. Před výpravou do sektoru We-en si je podrobně prostudoval, aby měl argumenty pro jednání s Izzel.

Tak dobře, jde se na to: Zatáhl rozhraní, jako kdyby se chtěl vydávat za smrtelníka.

Začal pomalu a rytmicky recitovat Odstavec 1 z Protokolu Aliance: Cílem agentury je monitorovat ohniska napětí v Metaprostoru a preventivně zasahovat v případech, že hromadně dochází k narušení zavedených poměrů v širokém rozsahu. Aliance nezasahuje do vnitřních poměrů světů a soustav. Nezasahuje ani do čistě bilaterárních sporů. Důvod k činnosti nastává v případě, že se do sporu dvou subjektů přidá další strana nebo strany, tedy že dojde k hromadnému narušení zavedeného stavu v daném kvadrantu.

Soustředil se na svůj vnitřní pocit víry, že ve vedení agentury fungují osoby, které ustanovení Protokolu opravdu respektují. S předpokladem, že nikdo není dokonalý, ale někteří s tím ideálem aspoň koketují, si vybavil osobu Igora ab Nirruviena. Připomínal si jeho spící tělo, rozhozené na kanapi v paláci Generality, když čekali, až se generálové poperou kvůli Evonymově zradě. Vzpomínal na jeho skeptickou reakci poté, co s Grenedonem úspěšně unikli Hladové brázdě: Průvlak? To je přece vysoce nestabilní psychofyzikální fenomén. Generují ho smrtelníci. My ho otevřít nedokážeme. Copak jste o něčem takovém slyšeli? A přece to byl právě Igor, kdo vzal vážně Tederikovu laickou žádost, aby ho nechali s Šupinkou po transformaci do obří rudé koule, promluvit osobně…

Ten pocit víry, že právě Igor navzdory nevlídnému vystupování dokáže uvažovat v širších souvislostech stejně, jako bere v potaz zdánlivě nepodstatné maličkosti, si Tederik usilovně držel v mysli, zatímco dokola (nejspíš už počtvrté) memoroval první odstavec Protokolu Aliance.

… nezasahuje do vnitřních poměrů světů a soustav. Nezasahuje ani do čistě bilaterárních sporů. Důvod k činnosti nastává v případě…

Detaily osobnosti zapšklého aristokrata původem z dalekého Equízia se mu formovaly na promítací ploše sevřených víček a tlačily na to nejcitlivější místo v mozku, kdesi hluboko.

Igor o sobě hodně prozradil při prvním pohovoru, v odstíněné komoře sklepení bredeonské univerzity. Tederik s Dannym tehdy Alianci žádali o účast na Vahanské misi. Chtěli zpět nejen Endemona, ale i tátu. A Igor na to reagoval prohlášením, že to se spíš celá vahanská generalita zúčastní soutěže v pletení čepic, než aby jim vydala elitního velezrádce a dezertéra. Bez veškerých ohledů jim sdělil, aby se rovnou smířili s tím, že otec je buď mrtvý nebo brzy bude.

Vzít vás dva na Vahan by bylo šílenství! Rozčiloval se. Pak se ho Danny zeptal, co by dělal, kdyby šlo o jeho otce, jestli by ho taky pochoval zaživa. Igor na to suše odpověděl, že jeho otec by si nic jiného nezasloužil. Následně spustil tirádu na téma zatracených rodinných vazeb, které jsou příčinou vší zranitelnosti. Nasew si neměl pořizovat rodinu v tak blbé situaci! A skřet Kaebi Igora setřel poznámkou, že on přece kdysi dávno udělal totéž. A protože jsem díky tomu o všechny přišel, reagoval na to Igor, může mě požvýkat Launa, když vidím cosi podobného! Dlouhověcí se mají rozmnožovat co nejmíň!

Rozumově si Tederik uvědomoval, že by bylo vhodnější nasměrovat průvlak k vstřícnému skřetovi než k morousovi Igorovi. Ale nemohl si pomoct. K Igorovi ho to táhlo mnohem víc.

…Nezasahuje ani do čistě bilaterárních sporů. Důvod k činnosti nastává v případě, že se sporu dvou subjektů přidá další strana nebo strany…

Tlak uprostřed hlavy sílil. Prolamoval ho kamsi mimo obvyklé parametry. Smrtelníci evokaci živelně používali věky, ale Rik si na rozdíl od nich alespoň nepatrně uvědomoval, o jakou nehoráznost se snaží. Vírou si prorážel skulinu do jiné úrovně jsoucna, a celý jev stabilizoval tím, že si ho vizualizoval. Cpal se mezi další rozměry, které pleteň reality generovala, pohyboval se pod hladinou těch frekventovaných. A možná se nikam necpal. Možná, že si ty rozměry teprve teď vytvářel. Vnitřním zrakem pozoroval, jak se subprostorové médium prohýbá. Vírou a očekáváním se strefoval do ideje vytyčeného cílového objektu a tuto představu k sobě přitahoval. Energii čerpal z víry v Igorovy kompetence, které byly zjevné a o kterých nebylo možné pochybovat.

A najednou se kýžený koridor, podobný dlouhatánské průsvitné punčoše zformoval!

Tederik uviděl cílový subjekt tak jasně, jako by s ním pobýval ve stejném pokoji. Igor seděl na kanapi s nohama na nízkém stolku. Na sobě měl hodně obnošený plášť z látky, která kdysi musela být cenná, protože z ní místy čouhaly přetrhané zlaté nitky. Bosé nohy měl obuté v nazouvacích trepkách. Vypadal, jako kdyby se nedávno probudil, nebo se naopak chystal na lože. Na klíně držel barevně blikající videxovou tabulku. Zamračeně v ní četl a mezi úzkými rty drtil nadávky. Náhle strnul a vzhlédl.

Zíral přímo do ústí otevřeného průvlaku.

Tederik nepředpokládal, že je technicky možné, aby Igor dohlédl až k němu. Když plánoval stejným způsobem oslovit desmony na Khoru, měl za to, že to bude fungovat obdobně, jako když smrtelník vyvolá raisi démona na daleký Mizeon. Raisi démon smrtelníka na cizím světě také nevidí. Jen cítí jeho výzvu a instinktivně vklouzne do škvíry smrtelníkem vymodlené. Přesto měl Tederik pocit, že se ten chlap dívá přímo na něj. Igorův obličej i držení těla reflektovaly intenzivní zaujetí. Bylo téměř slyšet, jak mu v hlavě cvakají ozubená kolečka.

Už už se chtěl Tederik stáhnout, protože zkouška dopadla úspěšně, ale těsně předtím, než průvlak rozpustil, se Igor odrazil a skočil.