Z(a)tracené klíče I. – Pytel blech: kapitola 15. Chrusta a Huhla u lovce démonů

Odsouzenec Posvátného žehu

Od strážných se Endemon doslechl, že Lupech se z útoku vylízal. Prý chodí o holi a všude rozhlašuje, že o jeho uzdravení se zasloužil prorok. Že se stal zázrak. Věřící kondominia očekávají, že Lupech právem povýší na Prvního Zvěstovatele, jen co se ten současný odebere k prorokovi.

Termín Posvátného žehu se zvolna přibližoval, aniž by Endy dokázal cokoliv podniknout. Vzpomínal na rodiče a na svůj život předtím. Litoval času stráveného studiem zbytečných knih. K čemu je mu znalost zákonů termodynamiky, nebo složení krve, nač je mu metodika třídění bylin podle obsahu léčivých silic, když nezná život samotný? Zlobil se na sebe, že toho tolik promeškal, a teď už nebude šance to napravit. Holky z kuchyně, kupecké dcerky i rozmazlené komtesy, všechny se mu samy nabízely, ale on je odmítal, protože mu nepřipadaly dost chytré nebo dost hezké. Zemře jako panic, jehož jedinou zkušeností bude otřesný zážitek s Lupechem. Paráda.

Často myslel na bratry. Doufal, že se Tederikovi podařilo Dannyho najít včas. Představoval si ty dva, jak se řítí na koních ze severu na jih, aby ho vyrvali ze spárů církevní moci. Jeho hranice už plápolá, když bratři dorazí do Nokwelu. Tederik jde pro něj do ohně, zatímco Danny se ohání mečem, proti celé armádě církevních vojáků. Ty představy naplňovaly nadějí a stejně tak děsily. Jak znal své bratry, byli by takového šílenství opravdu schopní. Snad bude lepší, aby přišli pozdě, aby nezemřeli v marném boji. Pokaždé, když to na něj všechno dolehlo, brečel. Ale jenom, když ostatní spali, aby ho nikdo neviděl.

***

Možná že to byl jenom sen.

Jedné noci Endemona probudilo ostré světlo. V jeho oblaku stál vysoký a hubený chlápek. Upřeně na Endyho hleděl. Na hladké bledé tváři mu pohrával vlídný úsměv. Jeho oči byly hluboké a tak černé, až připomínaly bezedné tůně. V hladkých černých vlasech mu svítily stříbrné nitky. Mizeonský arcidémon? Co ten tady dělá? Ani podle oblečení na Ok-Sawon nepatřil. Měl na sobě vypasované černé sako, upnuté nohavice vězely ve vysokých naleštěných holínkách.

Endy se vydrápal do sedu. Obezřetně se rozhlédl. Když viděl, že ostatní kajícníci tvrdě spí, jeho srdce se zatetelilo. V naději, že ho ten chlap přišel zachránit, k němu vzhlédl a zašeptal: "Posílá vás otec?"

Muž překvapeně zvedl obočí. "Ó nikoliv, drahý hochu," jeho hlas připomínal chrastění suchého listí. Zněl přátelsky, téměř ustaraně. V ruce držel cosi kovového. Endy s hrůzou rozpoznal patentní injektor vzor Nimba 88 sunnisenské výroby. "Žádný strach, holátko," zaševelil arcidémon. "Jenom se tě na něco zeptám, a potom tě už nebudu rušit…"

Endy se vyděšeně vzepjal. Začal cizinci překotně vysvětlovat, že má před popravou, že ho tu přece nemůže nechat.

Chlapova ruka silou ocelových kleští sevřela jeho rameno. Injektor se zlověstně přiblížil k Endyho zátylku. V té chvíli Endymu konečně došlo, že cizinec rozhodně není jeho přítel. Pak ucítil slabé bodnutí a…

Probral se s bolavou hlavou a opuchlýma očima. Vybavil si nebezpečně vlídného cizince s injektorem, který se chtěl na něco zeptat. Vpíchl mu nějakou oblbovací drogu, aby z něj mohl tahat informace? Ať už mu Endy řekl cokoliv, zůstal klidný. Určitě nešlo o nic důležitého. Všechno podstatné předtím už vyžvanil Karafovi.

Ale možná to byl jenom zlý sen.

***

Nocleh u lovce démonů

…a s upřímným odevzdáním naslouchejte zvěstování…

Ble ble ble, snažil se dál kazatel a oči mu zaníceně plály. Vypadal, že upřímně věří ve Feustonovo proroctví. Netuší, že ok-sawonští bohové ve skutečnosti nespí spánkem, ze kterého by potřebovali probudit. Ne. Oni jsou trvale zfetovaní cihusem, aby se nemuseli zabývat přízemními smrtelníky, kteří se k nim stále (ale marně) po vzoru Feustona Úporného upínají s prosbami marginální povahy – jako jsou žádosti o více vláhy nebo méně horka.

Kázání v modlitebně církevní ubytovny obce Truborohu se dalo jedině přetrpět. Tederik by si nejraději zacpal uši. Danavion, ten lump, se opíral hlavou o jeho rameno a bezostyšně spal. Jeho pobočník měl taky zavřené oči, ale držel se zpříma, takže tolik neprovokoval. Elevína si cosi čmárala olůvkem na výchovný leták, který sebrala na pultíku u dveří.

Tederik měl nepříjemný pocit z toho kazatele. Nelíbilo se mu, jak pečlivě si ho prohlíží. Kolikrát už předtím slyšel, jak moc se podobá otci? Ale možná preláta jenom uráží Dannyho pochrupování. Jestli to tak půjde dál, tak je z noclehárny vyrazí. A bez večeře. Šťouchl bratra loktem do žeber, ale ten se jen zavrtěl a spal dál. Ignorant.

Naštěstí je nevyhodili. Po kázání se modlitebna přeměnila v jídelnu, prostým přisunutím stolů od stěn do středu místnosti. Večeře sestávala z vody a placek, ve kterých bylo víc otrub než mouky, ale oni si nemohli vybírat. Elevína si znovu posteskla, jak ji mrzí, že většina jejích peněz padla na nové regentovy daně. Tederik mlčky žvýkal opečené těsto, zatímco Fen s Elevínou zapředli další kolo debaty o receptu na koláčky s ořechovou nádivkou, do které se tentokrát zapojil i Dannavion příspěvkem, že prapůvodní recept pochází z Tenerisu, protože to četl v Sarvonově encyklopedii, a Sarvon to přece musel vědět.

Na poslední chvíli stačil Tederik kopnout bratra do kotníku, aby svou velkou hubu zavřel, protože se objevil kazatel. Obtloustlý chlap středního věku s dobrosrdečnou tváří a krátkými předčasně šedivějícími vlasy. Měl na sobě tradiční ustrojení Zvěstovatelů, původně bělostný plášť, převázaný širokou šerpou v prorokově oblíbené barvě.

Když zaznamenal, že ho Tederik pozoruje, sepjal ruce a přistoupil ke stolu. "Prorokovi chvála," pozdravil. "Vidím, že právě dojídáte, drazí poutníci. Jaká radost mě jímá, když vidím upřímný zájem tolika duší o prorokovo dílo. Cítím potřebu otázati se na vaše dojmy z dnešního zvěstování." Přehodil nohu přes protější lavici a vecpal zadek do úzké mezery mezi Fenem a šikmookým poutníkem ze simin-lanských nížin, čímž toho chlapa donutil se kousek posunout. Když se kněžour usadil, prstem ověnčeným oranžovým polodrahokamem ukázal na Dannaviona. "Tak třeba vy, milý hochu. Povězte mi, jak se jmenujete, a jaké ponaučení jste si odnesl z dnešního kázání."

Fen s Elevínou se na sebe škodolibě podívali, protože věděli, co bude následovat. Tederik jejich pobavení nesdílel. Tady jim bratrova užvaněnost bude spíš ke škodě. Snad to zase nepřežene.

Dannavion Aurea ab Hanoden vypjal prsa a nasadil uctivý výraz. "Jmenuji se Chrusta Kvílech, velebný otče," pronesl cituplně. "Vaše fenomenální kázání pojednávalo o úskalích, která jsme my, prorokovi následovníci, nuceni překonávat, když se usilujeme pochopit a alespoň neuměle napodobit jeho svaté snažení. Byť jsme slabí na těle a nepevní na duchu, přestože jsme chybující svými činy, nejdůležitější je, že naše úmysly zůstávají čisté."

A Dannavion mlel a mlel. Spousta vzletných okrajkovaných keců a žádné zásadní sdělení. Tederik si pomyslně rval vlasy. Jistojistě věděl, že o něčem takovém se v kázání vůbec nejednalo. Ale bratrův slovní průjem, napěchovaný samými anobrž a pakliže, učinil své.

Kazatel překvapeně vykulil oči. "Vidím, že jsem narazil na velice vzdělaného poutníka. Takové štěstí zde v Truborohu často nemívám. Kde jste studoval, mladý muži. A čímpak se živíte?"

Danny se skromně pousmál. "Jsem pouhý veršotepec, ctihodnosti. Neumělých znalostí ušlechtilého jazyka a písma jsem nabyl ve Vivekově lyceu v Kretewu. Skládám narozeninová Oslovení k prorokově chvále."

Tederik si v duchu oddechl. To by snad mohlo projít. Na Ok-Sawonu se narozeninám přikládá zvláštní význam. Ať už zdejší bohy zahnalo do Přísvětí cokoliv, lidé věří, že oslavenec má ve výroční den svého narození zvláštní moc bohy probudit. Každý smrtelník se tak večer o svých narozeninách při rituálu Oslovení snaží pomocí rýmovaných čtyřverší bohy z letargie probrat. Někteří přidávají i přání a prosby. Nejvýznamnějším dnem v roce jsou přirozeně narozeniny Svatého Feustona, ačkoliv se klerikové o jejich přesný termín dlouho přeli. Na onen svátek sepisují církevní činovníci Oslovení namísto Feustona. Soutěží o čtyřverší, které nejvíce splňuje představu o podobě onoho posledního dovětku Písně písní. Nejpovedenější kousky pak recitují dojatým davům ve všech modlitebnách Kallesie, Simin-lanu, Tersonského kondominia a v nepatrné míře dokonce i v Glenu. Bez ohledu na to, že je ten zvyk praktikován od nepaměti, se pořád nic neděje. Ale ok-sawonští věřící jsou trpěliví. V období mezi narozeninami si každý smrtelník vymýšlí text Oslovení a skládá jej do čtyřverší. Ti, kteří jsou méně nadaní, za to platí narozeninovým veršotepcům.

Kazatel uznale pokýval hlavou. "Dobrých veršotepců nikdy není dost. Dokonce i já sám občas nějaké to čtyřverší sepíši, když mě o to některý z věřících požádá. Takže vy pocházíte z Tersonského církevního kondominia?"

"Ó nikoliv, ctihodnosti. Narodil jsem se v glenesijských planinách. Rodiče obdělávali půdu. Chovali vepře na sádlo, z kterého vyráběli léčivé masti. Obchodům se dobře dařilo, tak mi mohli zaplatit studia. Naneštěstí nás vloni opustili, a proto jsem se musel vrátit domů, abych pomohl bratrovi s živností."

"Jste tedy sirotek, drahý hochu?"

"K mé velké lítosti ano," povzdechl si Danny. "Tatíček zemřel na obchodní cestě přes Gwimorskou poušť. Jeho povoz se propadl do písečné výdutě. Očití svědkové přísahali, že mu nebylo pomoci. Když matince tu zprávu sdělovali, právě škvařila sádlo. Jak byla otřesená tím tragickým oznámením, zavrávorala, a kotel na sebe převrhla." Vypravěč se odmlčel, aby měli posluchači čas to zpracovat, načež se povzbudivě usmál a dodal: "Ale stále mám bratra a sestru s manželem." Ukázal postupně na Tederika, Elevínu a Fena, a oni kazateli uctivě pokývali.

"A jak to přijde, že cestujete pospolu v takové nevlídné roční době?" vyptával se neodbytně kazatel.

"Tady bratr Huhlen Kvílech," ukázal Danny na Tederika, "převzal správu rodičovských statků. Já jsem připravený domlouvat obchody se zákazníky z ciziny. Ovšem chyběl nám někdo, kdo dohlédne na výrobu mastí. A tady švagr Brblal Odvahuvzdal pracoval pro lékárníka ve Výspě. Jeli jsme ho přesvědčit, aby se zapojil do rodinného podniku. Bez vrchního škvařiče není naše sádlo tak kvalitní a utíkají nám zisky. Do toho přišly ty nové regentovy daně. Potřebovali jsme švagra získat co nejdříve, jinak bychom přišli na buben. Naložili jsme poslední zásoby mastí, a vyrazili jsme.

"A jak vidno, povedlo se," rozzářil se kazatel. Vzápětí se jeho široký obličej ustaraně zavlnil. "Tak vy vyrábíte masti z vepřového sádla? Nemáte u sebe náhodou extrakt ze žlabuších jater? Pokud vím, přidává se do mastí na bradavice. V nepatrném množství, protože je to prudká žíravina."

Danny zamrkal. "Áááá, to mě velice mrzí, ale samotný extrakt u sebe nemáme. A poslední tři krabičky masti na bradavice jsme prodali v Sešlenu a peníze jsme použili k doplacení švagrova smluvního závazku u lékárníka."

Duchovní prosebně naklonil hlavu na stranu. "A nemáte u sebe jinou účinnou chemikálii s rozkladným účinkem na živé tkáně? Třeba kofiol nebo warazin. Byl bych vám opravdu moc vděčný."

"Že jsem tak smělý, ctihodnosti," narušil dialog Tederik, "nač takovou nebezpečnou látku potřebujete?"

"Na démony, milý synu," zašeptal kněz.

Danny sekl pohledem k mísám, z kterých stoupal čemeřicový kouř. "Na démony přece odjakživa platí čemeřice, a té máte, jak se zdá, dostatek. A vůbec. Tady, v Kallově říši, jsou všichni lidé odevzdáni zvěstování. V tak oduševnělém prostředí by žádný démon nepřežil."

Kazatel důležitě našpulil rty. "K prorokově zarmoucení tomu tak není. O doby, co církev zahájila očistné tažení proti temným silám, čemeřice na démony neúčinkuje tak jako dříve. A jako naschvál se to tu démony přímo hemží."

"Ale to je hrozné," zděsil se Tederik.

"K závažnému odhalení došlo v Hořkém úvozu před dvacíti dny," pokračoval ponuře klerik. "Tři bledí a nezvykle odění chlapíci vpadli do krámku s lampami. Nechtěli lampu, ale ptali se po vodě, nejlépe z hluboké studny. Působili vyčerpaně a zmateně, téměř jako kdyby se o ně pokoušela nakažlivá choroba. Lampářka Flaxína, za mlada sloužívala v Kretewu. Tamější hradní paní se vyznala v lovu démonů a matka Flaxína od ní leccos pochytila. Protože jí ti zákazníci přišli podezřelí, přihodila do kamen zbytky čemeřicového šustí. Byla si téměř jistá, že jsou to démoni. Ale oni, místo aby padli v mdlobách k zemi, se rozkašlali. Vztekle křičeli, že je rozbolelo břicho, demolovali vnitřní zařízení obchodu, obviňovali lampářku, že je otrávila."

"Takže to nemohli být démoni, když na ně nefungovala čemeřice," konstatoval spokojeně Danny.

"Právě že byli!" nadskočil kazatel. "Pocházeli z prokletého nadsvětí riiberionského. Sami se k tomu přiznali. Do našeho světa vtrhli nepozvání, a vlivem Velké očisty zde pozbyli veškerých temných sil. Na první pohled urostlí mužové byli náhle slabí jako nedospělí chlapci. Sousedé v Hořkém úvozu je snadno přemohli a svázali, než přijelo církevní komando. Vojáci naložili těla do dřevěných truhel, zasypali je čemeřicovým kořenem, a spálili je na popel.

Když to Tederik poslouchal, nedalo mu práci udržet zděšený výraz. Napadlo ho, že jinozemci se nejspíš otrávili druhotně z vody, nebo z výparů, co vycházely z půdy. Proces zablokování rozhraní v takovém případě mohl trvat o něco déle. Potom už čemeřice zlikvidovat nemohla. Nejspíš je dým z čemeřicového šustí jen přidusil. To znamená, že byli upáleni zaživa. Danny se oběma rukama držel hrany stolu, a Elevína se schoulila do Fenova náručí.

"Díky prorokově požehnání to dobře dopadlo," podotkl skřípavě Tederik. "Tři démoni naráz? Vypadá to na ojedinělý incident. Je přece malá pravděpodobnost, že by se tu objevili další."

"A to se právě mýlíte, mistře Huhlene," oponoval kazatel a jeho hlas nabral ostřejší tón. "Protože ono se to stalo znova. Dokonce u nás."

"Ach to ne!" zhrozil se Danny. "Ulovili jste další?"

"Jenom jednoho, zato mnohem silnějšího. A naléhavě potřebuji účinnou žíravinu, protože čemeřicové šustí na něj nestačí," přiznal kazatel. "Pro jistotu jsme použili posvěcené řetězy, co zde uchovával jeden z mých předchůdců, ale opatrnosti nikdy není dost. Jestli komando co nejdříve nedorazí, budeme nuceni toho démona spálit sami." Ustaraně pokrčil rameny. "A dřevo je tady vysoko v horách hodně drahé."

Elevína setřásla z ramen Fenovy paže, napřímila páteř, natáhla krk a ustrašeně se rozhlédla po sále. "Jenom doufám, ctihodnosti," zakníkala, "že toho nečistého tvora nedržíte přímo tady. To bych samou hrůzou umřela."

***

O zlomvaz

Tederik nespal. Zůstal obutý a ozbrojený. V temnotě a pachu nemytých těl čekal. Když bylo po půlnoci, odhodil přikrývky a lehkým krokem zamířil ven. Tlumeně zaklel, protože zapomněl na lampu. Těsně přede dveřmi se otočil a… narazil na něčí tvrdý hrudník.

"Tlučhubo?" zasyčel Danny. "Sám nejdeš. Jo a lampu jsem vzal."

Venku v krátké uličce vydlážděné kostrbatě přitesaným kamením bylo mrazivo a bezvětří. Na temném nebi se mihotaly hvězdy, nesvítil ani jeden ze tří měsíců.

"Zapal tu lampu, sakra," zasyčel Tederik. Nebylo vidět na krok a on se potřeboval zorientovat.

"Tady ne, hlavo skopová," šeptal Danny. "Nebudeme na sebe upozorňovat. Vím, kde to je." Vedl je téměř po hmatu. "Včera jsem to tu obhlídl. Ani jsem netušil, že je večer před bitvou. Prostě nemoc z povolání," holedbal se.

Osada Truboroh sestávala z jedné ulice, kde domy lemovaly stěžejní horskou stezku, a z několika postranních krátkých uliček s domky zasazenými do skal. V kamenitém terénu žádná cesta nemohla vést rovně, naopak se lomily do ostrých úhlů. Jedna z příčných uliček končila slepě skalní stěnou, v které byla osazena těžká železná vrata, opatřená masivním visacím zámkem. Uzavírala vstup do vytěžené štoly. Místní ji zřejmě používali jako skladiště, ale v poslední době ji opanovala církev. "Vytěžených štol je tu víc," referoval Danny, zatímco zapaloval lampu. "Ale žádná není zavřená tak důkladně. Musí to být tady."

Tederik vytáhl paprskomet a odpálil zámek. Vrata nepříjemně zaskřípala. Vešli dovnitř, Tederik s paprskometem, Danny s vibromečem v jedné ruce a lampou ve druhé. "Zajímají mě ty posvěcené řetězy," zašeptal Danny. "Jak asi fungují?"

Kráčeli chodbou, jejíž stěny a strop podpíraly tlusté dřevěné trámy. Pod nohama jim chrastil drobný štěrk. Vzduch byl suchý a studený.

"Mě zajímá ten rádoby démon," zašeptal ponuře Tederik. "Jestli si nevšiml, že svět kolem se zploštil a barvy pohasly, tak moc rozumu nepobral. Když neumíš vyhodnocovat fakta, nelez na Ok-Sawon. Jen si vzpomeň, co se s námi táta natrápil."

"Stejně nám to nebylo nic platný," zahučel Danny.