Z(a)tracené klíče I. – Pytel blech: kapitola 19. Bredeonské rozpačité přijetí

Než aby riskovali ztrátu pracně vybudované důvěry, nakonec souhlasili, že se na Bredeon přesunou všichni společně. Koně převedli do salaše za kopec. Danny prohlásil, že ten ovčák se bude divit, jak bohatě mu tu ukradenou ovci vynahradili.

Už byla tma, když bohyně, jejíž jméno pořád ještě neznali, vykrojila ve vzduchu zeleně jiskřící smyčku, kterou propojila realitu stávajícího světa s realitou toho vzdáleného. Vstoupila do portálu jako první, Danny s vyděšenou Elevínou v pevném objetí šli za ní, Tederik s uspaným Fenem přehozeným přes rameno byl poslední.

Kdykoliv předtím byl pro Tederika přenos jako chvilkový propad nicotou. tentokrát bez napojení na pleteň se to dalo přirovnat k prodírání hustým bahnem plným ostrých střepů. V uších mu pískalo, žaludek se zvedal, srdce tlouklo jako časoměrný zvon. Naštěstí ho udržela pohromadě bazální magie, ale i tak byl naprosto vyčerpaný, když se vynořil. Dopadl na hladký lesklý povrch. Klesl na kolena dřív, než by se i s bezvládným Fenem rozplácnul o tvrdé dlaždice.

Tupé údery a bolestné syčení signalizovalo, že Danny s El jsou na tom obdobně.

"Tady býval trávník!" vztekala se cizinka. "Proč ho tu sakra nenechali? Doskočiště! Aby se padalo do měkkého!" Založila si paže v bok, pochodovala po pažitu jako biřic před šatlavou, až jí od holínek odletovaly kusy vyrytých drnů. "Copak se ten Urbiel pomátl na rozumu?" halekala. "Jeden přece nikdy neví, v jakém stavu přistane."

Ocitli se na uzavřeném vnitřním dvoře, sevřeném mezi vysokými budovami postavenými ze světle šedého kamene. Stěny se zdály v jedné chvíli být hladké a celistvé, a vzápětí byly plné oken, arkýřů, dveří a balkonů, které se přesouvaly a vlnily, až z toho šla hlava kolem. Klamné zrakové vjemy byly důsledkem zablokovaného rozhraní, a bylo lepší se kolem sebe příliš nedívat.

Uprostřed čtvercového půdorysu se ve stínu pozdního odpoledního slunce tyčila socha ze stříbřitého seenského mramoru. Znázorňovala štíhlého arcidémona s dlouhými vlasy zapletenými do tenkých copánků. Měl na sobě starou vojenskou uniformu, za jeho pravým ramenem vyčnívala hlaveň obrovité palné zbraně. Tvářil se zarputile a pod paží svíral tlustou knihu. Kolem soklu byly rozestavené velké truhlíky s rudě kvetoucími růžemi a lavičky. Na jednu z nich Danny uvelebil Elevínu, která hned po přesunu omdlela, a na další s Tederikem uložili Fena.

"Už by o nás měl vědět, ten mistr inovací," houkla bohyně. "Co já mu povím o tom zrušeném trávníku, to si za rámeček nedá. Počkejte tady, hned jsem zpět." Zmizela ve dveřích, které se ve zdech s mihotáním objevovaly a zase mizely.

"Hrozná ženská," zamumlal Danny. Seděl na kraji lavičky, ruku měl položenou na Elevínině čele.

"Budou v pořádku," zabručel Tederik, kterému neunikly starostlivé rýhy v bratrově tváři.

"Pamatuješ, jak často jsem se hádával s otcem?" vydechl Danny. "Jak mi vyčítal, že nebývám na jinosvětech dostatečně opatrný, a já si z něho utahoval, že to s tím utajováním přehání, a že na nás není nikdo zvědavý? Byl jsem takový hlupák! Než tátu odvlekli, nikdy jsem se o nikoho nebál. Ale ten uplynulý rok jsem se klepal permanentně. O mámu, o Endyho, o tebe." Přejel pohledem oba spáče. "A teď ještě o ty dva. Nedokážu si představit, že by se jim něco stalo." Zlehka pohladil El po spánku. "Bylo by pro ně lepší, se na mě nevázat, když jim nemůžu zaručit, že je ochráním."

"Hlavně to nerozhoduj za ně," broukl Tederik.

Zatímco Dannavion poskakoval kolem památníku a neutralizoval nervozitu řečnickým cvičením na téma funkčních nedostatků sochařského díla, Tederikovi se konečně podařilo rozklíčovat, jak se ohledně bratra cítí. Místo aby se dál vztekal kvůli tomu, co Danny svým nezodpovědným jednáním způsobil, cítil hlavně úlevu, že mu ta kaskáda katastrof konečně začíná dávat smysl.

"Podívej na tu hlaveň!" Danny ukázal na sochu. "Já se picnu. Kde jsou fenbrenové ilonátory? Toto přece není dezintegrátor řady kvau, které se používaly za skollských válek, ale mnohem novější typ. Možná z časů Kvarionské expanze. Jak mohli té soše podstrčit historicky nevěrohodnou zbraň? Vždyť je to Sarvon! Héééj, posloucháš mě vůbec?"

"No jistě," zabručel Tederik. Ve skutečnosti byl duchem jinde. Konečně mu došlo, že tím, kdo tu kaskádu katastrof katalyzoval, byl primárně otec. A jestli si Danny teď vyčítá indiskrétnost, minulost stejně nezmění. Pracovat se dá jenom s budoucností. Tederik se postará, aby měl bratr stále co na práci, než ho ty výčitky rozloží.

Šedivé hradby stěn kolem doskočiště se opět zavlnily. Objevily se široké dveře, z kterých se vynořil vysoký štíhlý muž. Kolem něj neklidně pobíhala krásná zlatokopka. Měla na sobě zlatavý zavinovací plášť převázaný širokým páskem, takže připomínala spíše placenou společnici z lepších kruhů. On byl oblečený v černých kalhotách z matné baziliščí kůže a volném šedivém svetru, upleteném z extrémně cenné pavoučí příze, jehož povrch hyzdily díry se spečenými a zkroucenými černými okraji od spálenin.

Ti dva byli tak zabraní do hovoru, že si nejspíš ani nevšimli, že už opustili budovu.

"Feen částice emitované z kapslí se mohly navázat na utrity richoton-enzymu," říkal cizince arcidémon. "Ale jestli to fungovalo právě tak a ne jinak, ověříme v kontrolovaných podmínkách. Doufám, že jsi ty řetězy pořádně zabalila, Šerry. Mí asistenti jsou vesměs míšenci. Záření by je mohlo poškodit. Chvíli potrvá, než přichystáme vhodné stínění."

"Celou dobu se ti snažím říct, strýčku," namítla, "že jsem musela jednat rychle. Chtěla jsem to svinstvo co nejdřív dostat pryč."

Arcidémon se zarazil. "Do čeho jsi je dala?" Zabrousil pohledem k Tederikově skupince, až se zastavil u hromádky položené na podstavci Sarvonovy Sochy. "Tys je přenášela v obyčejném pytli? To nebylo dvakrát šetrné k těm smrtelníkům. Ne že by bylo pro tebe dobré se na Ok-Sawonu vůbec ukazovat. Kolikrát ti mám opakovat, že v tvé situaci…"

Netrpělivě potřásla rudohnědou hřívou. "Ale já se snažím! Vážně."

"Až na to, že kam vkročíš, tam se něco semele," kontroval děkan. Udělal pár dlouhých rychlých kroků k podstavci. Sehnul se pro pytel. Tederik by přísahal, že než děkan zavazadlo uchopil, magicky ho odstínil, nejspíš silovým polem. Ne že by to Tederik s nefunkčním rozhraním dokázal vidět.

"Přísahám, že jsem ty řetězy přenesla sama, a mě poškodit nemohly," dušovala se. "Pochop, že jsem měla na krku dva imobilní a dva invalidní pasažéry! Tak se na ně konečně podívej!" Ukázala směrem k soše na Tederika, Dannyho a oba spáče.

Teprve tehdy je Urbiel vzal pořádně na vědomí. Mírně se rozkročil, a soustředěně se na Tederika a na Dannyho zahleděl. Tederik i bez rozhraní poznal, že je akademik pomocí magických nástrojů na dálku zkoumá, takže zůstal v klidu.

Urbiel Arci-Nubiel vypadal téměř stejně jako Sarvon. Nebylo divu. Všichni mizeonští arcidémoni jsou si fyzicky podobní, protože pocházejí z jediného božského páru. Ze Sarvonova pojednání O třinácti krevních liniích arcidomů mizeonských Tederik věděl, že Urbielův původ je dokonce cennější než rodokmen současného císaře Rafedaxarra III., protože akademik pochází ze starší pokrevní linie. Asi před šesti sty lety mladý Urbiel Mizeon opustil, a usadil se na Bredeonu. Založil tam odloučené pracoviště Mizeonské univerzity, které dalo později základ slavné Tupi-iranské polytechnice. Právě zde se mohl věnovat studiu magických disciplín, které by v mizeonském prostředí, chudém na propojení s pletení, rozvíjet nešly a získal v této oblasti značný věhlas. Dalším důvodem jeho setrvalého pobytu mimo domov byl prý jeho zarputilý nesouhlas s politikou mizeonské císařské rady, a přeneseně i s politikou samotného císaře Rafedaxarra I. To ale platilo za Staré říše. Po Dni Zkázy, kdy povstali ze stáze staří mizeonští bohové a vybili devět desetin arcidémoní populace, se akademikův postoj k mizeonským pohlavárům změnil. Nejspíš proto, že se změnila i jejich politika a se současným císařem prý děkana pojí upřímné přátelství.

Zatímco Urbiel na Tederikovu skupinu dál pokojně zíral, bohyně nezavřela pusu. Nezdálo se, že by ji děkan poslouchal. Vlastně ani Tederik se na ni příliš nesoustředil, dokud nezačala polemizovat o jejich spolehlivosti.

"…že by mohli být užiteční. Na druhé straně nemůžu zaručit, jestli s tím komplotem nemají něco společného. Ale sám vidíš, jak jsou zdevastovaní. Který blázen by si něco takového způsobil dobrovolně?"

"Co já vím? Náboženský fanatik?" prohodil neutrálním tónem Urbiel.

Tederik se úkosem podíval na bratra, který se mezitím postavil po jeho boku. Bylo by lepší, kdyby Danny vydržel mlčet co nejdéle. Ale zmínka o fanaticích ho dozajista vyprovokuje. A taky že jo.

Danny se Urbielovi lehce uklonil, a řekl: "Nepopírám, že se to u nás fanatiky jen hemží, vážený pane děkane. My mezi ně nepatříme. Přicházíme jako prosebníci. Kdybyste nám pomohl zbavit se následků té otravy, postaráme se o nápravu nejen v naší rodné říši, ale i v dalších ok-sawonských doménách. Učiníme Ok-Sawon opětovně bezpečným pro návštěvníky z jinosvětů bez toho, aby se tím musel zabývat kdokoliv další."

Tederik si v duchu oddechl, protože se zdálo, že bratr znovu našel svůj pověstný šarm.

Urbiel se křivě usmál. "Takže tím, že vám pomůžu, vlastně ušetřím na nákladech, mladíku?"

"Nesporně," přisvědčil sžíravě oslovený. "Máme důvodné podezření, že akci Velká Očista zrealizovali fanatici z Prorokova společenství. Sídlí v Nokwelu, hlavním městě Tersonského kondominia…"

"Já vím, kde sídlí," přerušil Dannyho Urbiel. Oči měl rozostřené tak, že se nedalo určit, nač přesně se dívá. Vypadal, že je duchem přítomný jen napůl.

"Jistě, že víte," přisvědčil netrpělivě Danny. "Můj bratr a já se ale domníváme, že je za tím něco víc. Dá se pochopit, proč si prorokovi uctívači tu genocidu objednali. Brali to tak, že když vyhladí všechny cizí nesmrtelné, monopol na veškeré zbytky magie připadne jenom jim."

"To je ten prostořeký, strýčku," ozvala se poťouchle bohyně. "Jmenuje se Da-nna-vi-on."

"Ale celá ta akce včetně použitých nástrojů," pokračoval bez ohledu na její poznámky Danny, "je na obyčejné smrtelné mágy příliš velká. Máme informace, že ji zrealizoval cizinec, který se vydával za architekta a nechal si říkat Siel. Rádi bychom vypátrali, kdo to je a co ho motivovalo. A popravdě, nemáme času nazbyt. Proto bychom ocenili, kdybychom to nezdržovali a…"

V té chvíli se Tederik rozhodl zasáhnout: "Omluvte naši netrpělivost, Excelence. Feustonovi uctívači nám unesli bratra. Je mu teprve sedmnáct. Prosím, pomozte nám s uzdravením, abychom ho mohli zachránit. A potom, jak už bylo řečeno, se zaměříme na Feustonovu církev a cizí přisluhovače. Srovnáme všechny extrémy, a ještě vám z toho pořídíme průběžnou dokumentaci."

Urbielovi poťouchle zajiskřilo v očích. "Ale jistě. Závěrečnou zprávu bych ocenil, pane…"

"Jmenuje se Te-de-rik," glosovala pohotově bohyně. "Jeden by z něj málem usnul, ale to on je má všechny na povel."

Arcidémon šlehl pohledem na Dannyho a pak zpět na Rika. "Na další řeči to zde není dost bezpečné. Půjdeme dovnitř."

Dodal, že o spící polovinu týmu se postarají jeho asistenti. Požádal zlatokopku, aby u spáčů počkala, než to zařídí. Potom bratry odvedl do domu, jehož stěny a vnitřní prostory se vlnily, ztrácely a zase objevovaly.

Následovali arcidémona chodbami a Tederik si připadal jako na rozhoupané palubě. Jak se mu před očima vynořovaly a mizely různé tvary, začínala ho bolet hlava. Měl potřebu se něčeho přidržet, ale nic pevného nebylo v dosahu.

"Asi budu zvracet," zaskřehotal Danny.

"Točí se vám hlava?" houkl přes rameno děkan. "To bude těmi nadbytečnými rozměry. Při absenci rozhraní zvládnete rozlišit pouhé tři. Dochází ke zmatení kognitivních funkcí mozku. Však už tam budeme."

Usadil je do hranatých nepohodlných křesel kolem skleněného stolu uprostřed světlé prostorné místnosti, jejíž stěny lemovaly police s knihami a přístroji. Okna směrující na dvorek s doskočištěm zůstávala na svých místech a nábytek se jevil stabilním.

"Tento konferenční sál je přizpůsobený pro smrtelníky. Tady počkejte," oznámil hostitel. Vrátil se za chvíli a bez řetězů. Zatímco bratři zatínali prsty do područek, potili se a lapali po dechu, on zůstal na nohou. Přecházel sem a zase tam, jako kdyby zvažoval, co všechno má říct.

Když už to ticho začínalo vypadat trapně, konečně promluvil: "Moje bývalá studentka mi ve zkratce poreferovala, kvůli čemu jste přišli. Poprosila mě, abych vám pomohl, protože vy jste prý pomohli jí. A protože ji znám, jsem nakloněný akceptovat, že k těm událostem skutečně došlo a jsem ochotný se vaším problémem zabývat. Ale něco mi v tom skřípe, pánové. Nemám na mysli akci Velká Očista, ale vás samotné. Uznávám, že jste mohli mít svoje vlastní důvody k mlžení. Ale ty na mě neplatí. Tak tedy znovu: Opravdu jste se narodili na Ok-Sawonu?"

"Samozřejmě," odpověděl dutě Tederik. "Já a mí bratři jsme se narodili v městě Glenu, metropoli Glenesijského království. Naše matka Jezenika Aurea byla člověk. Otec nikoliv."

"Šerryzah jste řekli, že byl uprchlík. Odmítli jste to blíže specifikovat, ale ona se domnívá, že utekl z Vahanu."

"Přesně tak."

"Jak se jmenoval? A dobře si rozmyslete, co mi odpovíte, pánové. Protože podle rodinné podoby," arcidémon se výmluvně usmál přímo na Tederika, "docházím k závěru, že jsem vašeho otce s nejvyšší pravděpodobností znal. A nerozešli jsme se zrovna v dobrém."

Tederik s Dannym vyměnili rychlý pohled. Tohle jde, jak se zdá, pěkně do kopru.

"Podotýkám, že jsem ten poslední, kdo by hříchy otců přenášel na potomky," dodal zvláštním tónem Urbiel. "Jenom chci mít jasno. Tak jak se jmenoval?"

Hop nebo trop, pomyslel si Tederik. "Hanoden z Jižní Brekonie," vydechl. "Pod takovým jménem se představil matce a už mu zůstalo."

"To s tou Brekonií," navázal plynule Danny, "je samozřejmě nesmysl. Ale otec nám řekl, že Hanoden je skutečně jedním z mnoha jeho jmen. Ta další nám neprozradil. Řekl, že na pravdu jsme příliš mladí," dodal hořce. "Možná už to tolik nevadí. Vzhledem k tomu, že je s nejvyšší pravděpodobností mrtvý."

Urbielovy koutky se svěsily. "To naneštěstí nemůžeme vyloučit." Copánky mu zavířily kolem širokých ramen, když si rázně přisedl ke společnému stolu a dlaněmi plácl do skleněné desky. "Hanoden," vybafl. "To je dobré. Jeho celé jméno by patrně zabralo několik řádků. Ale v historických análech figuruje jako Nasew Tasilis Han-anoden Krau Ramu-fakhar. V překladu z vahanštiny to znamená…"

"Nasew Tasilis znamená Nejostřejší čepel," předehnal akademika Danny se svým pokusem o překlad. "A to další: Hanův… ořech? Tišitel hněvu?"

Doposud vážný Arcidémon vyprskl smíchem. "Nejostřejší čepel je správně. Tišitel hněvu taky. Ale s tím ořechem…" Následovala další salva chechotu.

Zatímco Danny dotčeně cenil zuby, Tederik si pomyslel, že chlap, co se dokáže tak uvolněně zasmát, nemůže být takový kruťas.

"S tím ořechem," opakoval akademik poté, co se uklidnil, "jste se pořádně uťal mladý muži. Han-anoden Krau znamená Plod Hanova ledví. Tedy velice mocný arcidesmon a Hanův přímý pokrevní potomek," řekl důrazně. "Z toho jména není úplně jasné, jestli se tím míní syn, vnuk nebo pravnuk. Nasew mi to sám nikdy neupřesnil. Každopádně je ale nositel takového jména potomkem starovahanského boha Hana v přímé linii, což se cení nejen na Vahanu, ale i na všech starých světech."

Danny se vyčerpaně podíval na Tederika: "Mohla by to být pravda, Riku?"

Tederik se zmohl jen na pokrčení ramen.

"Podobáte se mu," řekl Urbiel. "Hlavně vy," ukázal na Tederika. "Smiřte se s tím, že váš otec Nasew Tasilis Han-noden Krau byl jedním ze sedmi zakladatelů vahanské Generality. Budoval nový Vahan na troskách starého poté, co bohové odešli."

"Říkal, že byl vojákem," zamumlal zaraženě Tederik. "Ale to je na Vahanu každý. Mysleli jsme, že byl důstojník. Ale tak vysoko jsme si ho nikdy nepředstavovali."

"Když jsme se viděli naposledy," řekl ponuře Urbiel, "měl v patách celou Generalitu. Šly po něm jednotky Aliance. Odměnu na jeho dopadení vypsaly Bredeonský klastr, Nikodemské obchodní konsorcium, dokonce i Sarvonova nadace ze Sunnisenu. Myslel jsem, že ten starý šupináč zmizel nejmíň za deset předělů. A on se zakope hned za humny, podle poučky, že pod svícnem bývá tma. Udělal to tak důkladně, že mu to pár desetiletí vydrželo, ačkoliv bych na to nevsadil jediný hřeben. A že se oženil a založil rodinu? Se smrtelnicí? Nevídáno!"

Tederika ty řeči uváděly do rozpaků. Znal otce jako starostlivého, milujícího, vzdělaného a trochu panovačného chlapa. Ale ani Hanoden sám nikdy nepopíral, že z Vahanu utekl, a že by mu šlo o život, kdyby ho dopadli. Takže něco nezákonného provést musel.

"Co tak strašného udělal, že ho všichni honili?" zeptal se popuzeně Danny.

"To bych zatím nechal na později," odpověděl akademik. "Alespoň dokud se vaše situace nějak nevyřeší." Rázně vstal: "S léčením začneme neprodleně. Nejdřív odebereme vzorky tkání a tělních tekutin, proměříme úroveň bazální magie, uděláme všechny možné i nemožné testy. Doprovodíte mě do laboratoře?"

***

Laboratoře se podobaly zařízením, která Tederik vídal na propagačních snímcích sunnisenských výzkumných institucí. Ale kvůli přehlcení smyslů vlivem vícerozměrné topologie prostoru nebyl ve stavu to ocenit. On i Danny měli co dělat, aby se udrželi při vědomí, zatímco je horda přičinlivých asistentů svlékla a vláčela od jednoho diagnostického přístroje ke druhému. Jejich pokyny mu šuměly v uších, jejich tváře mu splývaly. Odebírali mu krev. Jednou, podruhé, potřetí. Potom sliny a další tělní tekutiny. Pak přišly na řadu sondy a různé paprsky. Poslední, nač pamatoval, bylo poležení na vysokém stole. Shůry se na něj snášela šedivá načechraná oblaka, kterými se míhaly černé blesky.

***