Z(a)tracené klíče I. – Pytel blech: kapitola 18. Jak na zablokované rozhraní

Ještěže nebylo snadné v pustině rozpoznat přesné poledne, jinak by Tederik z těch dvou přišel o rozum. Byli jako na trní. Místo aby cudně mlčeli, neustále do sebe ryli. Obviňování, kdo způsobil, že Dannavion odjel bez doprovodu, bez svačiny, bez rezervní deky, nebralo konce. Až to Tederik nemohl dál poslouchat, začal z čirého pudu sebezáchovy recitovat starou robustuanskou ukolébavku, o které se říkalo, že dokáže uklidnit i zuřivého draka. Slýchával ji od mámy a Endemon k ní znal i melodii. Dokonce ji uměl vybrnkat na gukrekt.

Čelo líbá jarní vánek

Burcuje tvůj zimní spánek

Závoj z jinovatky puk puk puk

na střípky rozpraská

Korunky bodláků ťuk ťuk ťuk

po skráni polaská

Huňatých bodlinek modrý samet

Bzukalky buclaté láká na med

Když vyslovoval ty zdánlivě prosté rýmy o bodlácích a bzukalkách, dával si záležet, aby dodržel kýžený rytmus. Protože nejen v obsahu, ale především v intonaci a kadenci spočíval relaxační účinek. Báseň byla ve staré dwentenštině, takže El jí mohla rozumět jen napůl a Fen vůbec. Přesto zabrala. Uklidnili se, dokonce si na chvilku zdřímli, zatímco on se směl v poklidu užírat sám. Aby zabil čas, dělal věci, do kterých se mu předtím nechtělo. Zašel k potoku. Seškrábal ze sebe špínu uplynulých patnácti dnů, a rychle se opláchnul v ledové vodě. V táboře u plápolajícího ohně si vyčistil nehty a oholil roští na bradě. Při pomyšlení, jak by se na takovou péči tvářil jeho komorník, se tlumeně rozchechtal.

Potom se ti dva probudili. Hned poznali, že poledne minulo a hrnuli se osedlat koně.

Tederik seděl u venkovního ohniště a zíral do doutnajících oharků. Už nemělo cenu přikládat. Těsně předtím, než vstal, aby zahlásil odjezd, se nebe bez mráčku rozzářilo modravým bleskem.

Vzápětí se cosi tmavého těžkého mihlo oblohou.

Žžžžuch.

Zřítilo se to na hromadu dříví vedle chatrče.

Z oblaku tmy se postupně vytvaroval a vybarvil uřvaný propletenec dvou těl.

"To bolí, ty blbá, blbá, blbá, náno!"

"Tak sebou nemel, nevděčný trole!"

Dannavion a Zlatokopka.

Tederik si zhluboka oddechl, když viděl, že bratr vypadá v pořádku. Ačkoliv byl o dvě hlavy vyšší než cizinka, byl to on, kdo v tandemu představoval roli břemene, zatímco úkolu dopravního prostředku se zhostila ona.

Teprve tehdy Rikovi docvaklo, proč ta ženská na bratrovi visí jako opičí mládě na matce. Proč se tiskne stehny okolo jeho pasu, a proč pažemi pevně objímá jeho hrudník. Byl to zřejmě jediný způsob, jak rychle letecky přenést někoho daleko větší postavy z bodu A do bodu B, aniž by bylo nutné použít portál nebo teleport.

"Okamžitě ho pusť," obořila se na cizinku Elevína.

"Kde jste nechali koně?" ozval se praktický Fen.

Všechno se dělo tak rychle, že Tederik nestačil říct jediné slovo. Cizinka a Dannavion se od sebe konečně odtáhli a oba vstali. Ona lehce, on s obtížemi.

Danny v ruce držel pytel. Zvedl ho. Zařinčelo to. Furiantsky odhodil vlasy z obličeje a houkl: "Mám to! Koně jsem tam nechal, protože tady Zlatokopka potřebovala spáchat dobrý skutek."

"Nevděčníku!" vřískla. "Za to, že jsem tě sebrala vojákům!"

"Kdo se tě prosil?" prskal Danny. "Kdes vůbec trčela takovou dobu? Proč ses neukázala dřív? Hodila by se nám pomoc. Ale tebe asi baví jenom šmírovat, že?"

Přimhouřila oči, zatvářila se rozhořčeně. "Šmírovat? Vás?" Nevěřícně potřásla hlavou. Pak zabloudila pohledem k Tederikovi. Dívali se jeden na druhého, jako dva rodičové, kterým doutnají došky na střeše, ale synek fňuká, že mu přece slíbili, že půjdou na trh. I když neviděl její rozhraní, pochopil, že jestli jeho posláním bylo najít Endemona, tak její úkoly nejsou o nic menší a hledání diamantů to nebude. Když se na ni chápavě usmál, její tvář se uvolnila. Mnohem klidnějším tónem řekla: "Měla jsem jiné starosti, než šmírovat divnolidi z Buranova!"

Elevína mezitím tahala podrobnosti z Dannyho. "Vážně po tobě šli vojáci?"

Danny ji objal a plácl po zádech vyděšeného Fena. "Dával jsem pozor, na mou duši. Když mi dáte něco k jídlu, povím vám, jak to přesně bylo."

Velice zlehčujícím tónem jim popsal, jak na zpáteční cestě od štoly narazil na vojenskou hlídku. Chtěli ho jistě jen zkontrolovat, možná i vyslechnout, protože hledali uprchlého démona… A kdyby ta zbrklá zlatokopka nezazmatkovala a neunesla ho přímo z koňského sedla, určitě by se z toho nepříjemného setkání úspěšně vylhal, tak jako vždycky. Místo toho absolvoval krkolomnou cestu vzduchem přes tři hluboká rozeklaná údolí, kdy mu každou chvíli hrozilo, že bude upuštěn, aby se roztříštil o ostrá skaliska… Ještěže měl dostatek duchapřítomnosti a ve chvíli, kdy byl uchvácen, neupustil pytel s řetězy.

Cizinka a Tederik to poslouchali a žasli.

Zajímavé, že Dannavion události interpretoval dvojjazyčně. Po větě glenesijské následovala dwentenská. Zjevně chtěl, aby mu rozuměla i Zlatokopka. Pomalu ale jistě odváděl Fena a El ke koním a přichystaným zavazadlům, snad aby mu do vyvrcholení té konejšivé litanie Tederik nebo cizinka nějakým argumentem nezasahovali.

A zatímco Fen odstrojoval koně, a Elevína lovila v zásobách jídlo, vyčerpaný hrdina dál rozvíjel možné varianty průběhu událostí, které by mohly nastat v případě, že by do nich Zlatokopka tak nevybíravě neřízla. A žvanil a žvanil.

Tederik neměl problém uvěřit, že by si bratr s vojáky poradil. A důležité bylo, že tomu věřil i Dannavion sám. Jeho sebevědomí konečně obdrželo kýženou vzpruhu.

Když hrdina prohlásil, a udělal to dostatečně nahlas, že nebýt onoho dobrého skutku, měli by minimálně o jednoho koně navíc, cizinka popuzeně zavrtěla hlavou.

Ukázala na Tederika prstem. "Ty," vybafla. "Vysvětlíš mi, co se zde děje. Nebo tvého drzého bratra, u všech šupinatých sůsů, zanesu zpět."

"Tak dobře," přisvědčil Tederik. Při pohledu na zlomyslně se pochechtávající trojici usoudil, že bude mnohem rozumnější, když se mu do rozpravy nebudou vměšovat. Ukázal dolů k potoku. "Co se trochu projít?"

***

Kráčela vyšlapanou pěšinou, její nohy se sotva dotýkaly podkladu. Tak proto se v pohádkách píše, že víly plují vzduchem. Z pohledu smrtelníka to tak opravdu vypadalo. Tančila nad stébly rašící trávy, zatímco on se ztěžka štrachal za ní, a musel dbát na každý kámen, aby si nevymkl kotník. Funěl a pokašlával, ale raději by si ukousl jazyk, než aby jí požádal, aby zpomalila.

Dospěla k hromadě balvanů a na jeden se posadila. Zdálky k nim doléhalo hučení rozvodněné bystřiny, mladá tráva se tetelila v mírném vánku. S bzučením přilétla vážka a pak druhá a nakonec třetí. Zakroužily cizince nad hlavou a bzučely a ona je s přivřenýma očima poslouchala. Pak máchla rukou a ony odletěly. Tederik vytušil, že její rozhraní nakrátko splynulo s životní energií hmyzu, i když to nedokázal zaznamenat. Zvláštní. Tak vysoko v horách v tomto ročním období se vážky běžně nevyskytují. Byly moc velké a příliš pestře vybarvené. Ledaže by to nebyly vážky, ale něco úplně jiného.

Opřela se o dlaně, vypjala hrudník, nastavila tvář slunci a zavřela oči. Tmavě hnědé těžké vlasy s červeným nádechem se jí třely o křivku zad. "Já čekám," broukla zlověstně.

Konečně doklopýtal až k ní. Nelíbilo se mu, jak na něj shlížela. Nemohl si pomoct, ale působila jinak než před osmi dny, kdy ji poprvé potkali. Dospěleji. Cílevědoměji. Více rozhodně a sebevědomě. Byla pořád stejně krásná, ale sálalo z ní nebezpečí. Tederik se zatvrdil. Pokud si ta ženská myslí, že ho oblbne svým luzným zjevem, šeredně se plete. Svezl se na nejbližší kámen a řekl: "Jestli jste nám uvěřila, co se vzájemně představit? Mně říkají Rik a můj bratr se jmenuje Danny."

Otevřela oči a obdařila ho vychytralým pohledem. "Rik? To jako vážně? Jestli ty jsi Rik, tak já jsem Zlatokopka. Chci vědět, co tu sakra provádíte za experimenty. Hrajete si na burany, ale vyjadřujete se jak akademici. Nemáte rozhraní, takže pocházíte ze Sunnisenu. Někde tu musíte mít přinejmenším mobilní teleport nebo dokonce transportér. Poslala vás polytechnika? Hledáte surovinové zdroje na chráněném světě? Čtyřdohoda o tom ví?"

Ačkoliv je právě obvinila z činnosti, kterou na Ok-Sawonu sama podloudně prováděla, nechtěl jít do konfrontace. Rázně ji přerušil: "Nic takového. Jsme domorodci. Přesněji, tři z nás se tu narodili, čtvrtý se přistěhoval velmi dávno. Žádný transportér ani teleport k dispozici nemáme. A teď se zase budu ptát já: Řekněte mi, co přiměje slečnu z dobré rodiny kamarádit s bandou hrdlořezů v zaplivaném pajzlu ve Městě Bláznů? Nač potřebujete pravé diamanty, když si můžete uplácat náhražku, kterou vezme za vděk každý bredeonský klenotník?"

Tady vařil z vody. Vůbec si nebyl jistý, co všechno cizinka se svou magií umí. Ale podle toho, jak se zbavila otravy, nebude žádná amatérka.

Pobaveně se zašklebila. "Záleží, k čemu ty kameny potřebuju. Pro klenotnické využití jsou magické náhražky ideální. Ale k uchovávání vysoce komplikovaných kleteb se nehodí. Na to musíte mít jedině přírodně utvářené nerosty. Krystalům zrajícím ve velkých hloubkách, se nic nevyrovná."

Odpověděla mu tím na vícero otázek, než na kolik se zeptal. Nepřímo potvrdila, že patří někam mezi bytosti Druhého a Třetího řádu. Jestliže umí plácat náhražky diamantů, znamená to, že využívá kreativní magii. Pokud sestavuje kletby, koketuje s alchymií, což je alarmující. Alchymie donedávna patřila mezi zapovězené disciplíny, snoubící exaktní vědy o energii a hmotě s čistou magií myšlenky a slova. Ještě dnes má Aliance výuku a praxi alchymie pod kontrolou. Jestliže té ženské takové aktivity procházejí, musí patřit do některého ze starých pantheonů. Není divu, že se dokázala z otravy uzdravit. A jestli spřádá kletby, je mnohem tvrdší, než jak na první pohled vypadá. Takovým stvořením je lepší se vyhnout, protože bývají chtivá, zákeřná a mstivá. Protože si zahrávají s velice nebezpečným nástrojem, snadno podléhají korupci všeho druhu a téměř všechna končí špatně. Na experimenty s kletbami doplatil i velký encyklopedista Sarvon. Jenom během posledních dvou staletí kvůli živelným pokusům s alchymií vymřely světy Sevenek a Dervos.

"Takže… vaším zaměřením jsou kletby?" konstatoval obezřetně. Rychle pátral v paměti, kteří staří bohové nebo jejich potomci měli nebo stále mají co do činění s kletbami. V prvé řadě ho napadla Exis, podsvětní bohyně riiberionská. Ale tu od vidění znal, takže ta to být nemůže. Potom její neteř Trepena. Ale ta je provdaná za krenevského krále, a drží své temné sklony na uzdě. Skvěle to s kletbami uměla Beriona Sevenecká, ale ta vyvanula při zkáze Seveneku. Pak Smesmesch z Tenerisu, ale ten prý vyvanul na Mizeonu za blíže neurčených okolností.

"Ne výhradně," odsekla. "Načpak potřebujete ty řetězy?" narušila proud jeho myšlenek.

Spolkl hrdost a rozhodl se jít s pravdou na trh. "Potřebujeme se… uzdravit."

"Z čeho se potřebujete uzdravit?"

"Z otravy, která zablokovala naše napojení na pleteň," zachraptěl. "Chceme zopakovat proces, jakým jste otravu eliminovala vy. Máme za to, že blokádu rozhraní neutralizovaly feen emise z řetězů, kterými vás svázali. Proto se pro ně Danny vrátil."

Překvapeně naježila obočí. "Nevypadáte zablokovaně."

"Ale jsme," hlesl.

Než stačil zaznamenat náznak pohybu, tyčila se nad ním. Dostalo se mu podívané na její pěkně tvarovaný hrudník. Ovanula ho její vůně. Med a nějaké koření? Nic, co by znal. Chtěl něco říct, ale nezmohl se na slovo.

A zatímco tam seděl jak pecka, natáhla ruce a sevřela jeho hlavu v dlaních.

V jeho zorném poli vzplála supernova.

***

"Jak jsem mohla vědět, že je napěchovaný magií? Všechno v něm prská uvnitř a nejde to ven. Hraje si na tichošlápka a nosí v sobě bombu!"

"Ten tichošlápek je můj bratr Tederik, mrcho! Je chytřejší a statečnější a hezčí, než všichni dohromady! Jestli jsi mu něco udělala, jestli zůstane slepý nebo chromý, tak tě na mou duši zadupu pod zem!"

"Tak to v něm trochu blaflo, no. Však jsem toho včas nechala. Nebude to s ním horší než předtím."

"Jenom aby!"

"Taky na sebe nemusíte tak řvát," ozvala se smířlivě Elevína. "Hlavně, aby byl v pořádku."

A že na sebe Danny s cizinkou řvali o sto šest. Tederik by jim rád vyčinil, ale nedokázal ani otevřít oči, natož cokoliv říct. Pochopil, že ho přenesli do tábora a položili k ohništi. Pod sebou a kolem sebe cítil měkké přikrývky. Takže hmat by tu byl. A sluch taky.

"Řekl mi, co plánujete s těmi řetězy. Není to dobrý nápad. Mě to vyšlo, ale nikomu bych to nedoporučila. Feen částice jsou pro tvory vašeho typu devastující i v naprosto nepatrném množství. Příliš blízko k vyvanutí."

Tederik si z jejích slov jen potvrdil své dřívější domněnky. Když ji mikro-emise feen částic nezabily, musí náležet do vyššího řádu. Prastará struktura s vizáží sotva odrostlého děvčete. No, potěšte nás, Spící bohové!

"Máš na skladě něco lepšího, Zlatokopko?" vřískl Danny.

"Jestli mě nepřestaneš urážet, tak ne."

Po nezbytné odmlce se bratr opanoval. Hlasem, ze kterého stále ještě prosakovalo rozčilení, obřadně zadeklamoval: "Ach dobrá tedy. Mohla byste nám sdělit, ó, milostivá paní, vznešená a zářivá bohyně, jakým způsobem by se dalo bratrovo ochromení napravit? A když už jsme u toho, mohla byste k nám, převzácná světelná bytosti, sestoupiti z nedostupných výšin, a pomoci nám s obnovou napojení na richotonní pleteň?"

"Milostivá paní postačí. A ano, nějaké možnosti by tu byly."

To Rika přinutilo konat. Sebral všechny síly a otevřel oči. Naskytl se mu detailní výhled na Fenův nos. Bratrův poručík klečel nad ním a starostlivě se mračil. "Výsosti, jste vzhůru? Jakpak se cítíte? Víte, kolikátého dnes je?"

"To sakra nevím ani já, Fene," houkl Danny. V momentě poručíka odstrčil a vecpal se na jeho místo. Oči mu divoce plály, ústa křivily obavy. "Riku? Rikinečku? Jestli nemůžeš mluvit, tak aspoň mrkni." Danny usilovně třel Tederikovy paže a hrudník, ve snaze posílit krevní oběh, což docela svědilo. "Potřebuju tě příčetného, chlape. No tak! Mysli na Endyho!"

"Hmf," vypravil ze sebe nesouhlasně Tederik. Vlastně chtěl říct něco mnohem přesnějšího, ale obličejové svaly měl jako zalité voskem. Pokusil se pohnout, ale dokázal sotva ohnout prsty.

Sledoval, jak se bratrův opatrný optimismus přetavuje v rozhořčení, a jak se jeho pozornost obrací na cizinku. "Tak se na něj laskavě podívej!" zařval.

A vzápětí se silou mocí stáhnul a kontrolovaným tónem válečného vyjednavače dodal: "Vidíš? Není v pořádku! Proto tě poníženě prosím, abys to napravila. Když Tederika uzdravíš, zahrnu tě poklady. Nejsem žádný troškař, vážená. Všechny zaručeně přírodní ok-sawonské diamanty, rudé krenevské zlorubíny, zelené dervosské azumagdy a modré a černé mizeonské axionity z otcovy tajné pracovny budou tvé. A klidně přihodím tvarové zářiče a pár magických zrcadel. K čemu mi sakra budou, když mi stejně nefungují, že? Můžeš si to haraburdí zabalit a odnést do svého křišťálového doupěte, vystlaného hedvábím, v nějaké luxusní přísvětní dimenzi, kde určitě bydlíš! Hlavně když bude můj bratr mobilní a při zdravém rozumu, protože já toho, milá zlatá, ehm… milostivá paní, poslední dobou ztratil docela hodně a o nic dalšího přijít nehodlám!"

"Klíče k vahanským laboratořím by tam nebyly?" zapředla sladce.

Ona žertovala?

"Hmf, hmf, hmf," zaprotestoval ztěžka Tederik. Pochopil, co tím Danny sleduje. Chce bohyni naznačit, že jí stojí za to s nimi ztrácet čas. Ale nelíbilo se mu, že odkrývá tolik karet naráz. Proč jí sakra vypráví o tajné otcově pracovně? Ještěže nevyžvanil, kde ji hledat. Ve snaze dát najevo, že to s jeho rozumem není tak zlé, trhaně zacloumal rukama.

Konečně vešla do jeho zorného pole. Přiklekla k němu z druhé strany, než kde hlídkoval naježený Dannavion. Ošklivě se na bratra podívala. "Mohl byste ho na chvíli nechat? Podívám se na něj."

"Abyste mu ještě přitopila?" houknul Danny.

Potřásla hlavou. "Nemusíte být tak nedůtklivý." Položila dlaň na Tederikův hrudník a zavřela oči. "Budu opatrná," šeptla.

Zlehka mu položila druhou ruku na čelo. Zalilo ho modré světlo a teplo, ale tentokrát to bylo mírné a konejšivé. Jako kdyby ho ponořili do lázně plné praskajících bublinek. Ucítil, jak se do něj prolínají tenké pramínky cizí síly, jak v něm krouží, vytvářejí drobné víry. Zaslechl zvuky, které zvolna sílily. Byl v tom rytmus. Tóny stoupaly a klesaly a splétaly se navzájem, až z toho byla celá symfonie, velebná a krásná. Brněla z toho kůže v zátylku, bolelo u srdce… Přistihl se, jak se zhluboka nadechuje a vydechuje, jak se té neznámé energii otevírá, jak ji nadšeně vítá, a současně se toho děsil, protože ještě nikdy předtím si nepřipadal tak zranitelný.

Postupně hudba mizela a nahrazovalo ji šumění krve v Tederikových žilách a zvuky jeho vlastního dechu. Ale on by se byl vsadil, že tam někde v koutku jeho mysli střípky té melodie uvízly, aby jako nasazení špehové čekaly, až budou vyzvány ke spolupráci.

Když místo modré záře opět rozpoznal její obličej, dívala se mu přímo do očí. Ty její byly v té chvíli stříbřité jako rozlitá rtuť. Jasně vnímal, že za její vnější podobou se skrývají tisíce dalších. Mohl jenom tušit další detaily. Něco nedozírného a tajemného. Hořkého a sladkého současně. Skryté rysy bytosti, které z perspektivy smrtelníka nebyl schopný obsáhnout, ale cítil je a byl uchvácený. Byl by dal cokoliv, kdyby k ní dokázal skrze tu omezující bariéru proniknout. Zaplavila ho radost z pouhého náznaku té možnosti. Vzápětí zklamaně vydechl, když mu došlo, že něco takového se nikdy nestane. Vysílením se roztřásl jako v zimnici.

"Vaše oči jsou jako rtuť," vypravil se sebe. "Normálně je máte modré, že?" Co vlastně ví o bohyních? Jenom to, co se píše v Sarvonově encyklopedii.

Popuzeně od něj odskočila. A hned se obořila na Dannyho: "Vidíte? Te-de-rik je v pořádku. Nejvíc, jak to v dané situaci jde."

Tederik se posadil. A šlo to zlehka. Poprvé po dlouhé době se cítil odpočinutý. Neměl rozhraní a o napojení si mohl nechat zdát, ale pořád to bylo lepší než ta hrůza předtím. Vzhlédl k cizince: "Díky," zabručel. "Až se mi příště odhodláte nabourat do hlavy, ocenil bych předběžné upozornění. Jsou i méně invazivní postupy, jak zkoumat něčí bazální magii. Nedokončili jsme náš rozhovor. Kde jsme to přestali?"

Pobaveně se uchechtla. "Bavili jsme se o řetězech, ale tu metodu jsem vašemu bratrovi rozmluvila. Je příliš drastická. Když jste byl bez sebe, vaši společníci mi pověděli o Velké Očistě. Takže tady na Ok-Sawonu se pomoci nedoberete, pokud byste se ovšem neobrátili na Feustonovu církev, která má ten bordel na svědomí. Je alarmující, co si ti fanatici dovolují!" Udělala znechucený obličej. "Musím dát vědět pár známým, aby před otravou varovali ostatní turisty."

"Koho mají oběsit, ten se neutopí," ozvala se upjatým hláskem Elevína. Tederik si jí všiml až teď. Seděla na druhé straně ohniště, míchala cosi v kotlíku a tvářila se zamyšleně.

"Jak jsem řekla, musím varovat známé," pokračovala cizinka. "Chystám se na Tupi-iranskou polytechniku. Působí tam můj dobrý přítel, děkan Urbiel. Můžu vás k němu přenést. Určitě by vám dokázal pomoct."

"Urbiel Arci-Nubiel?" zpozorněl Tederik.

"Ten mizeonský arcidémon, co učí na Bredeonu?" zhrozila se Elevína.

"Vy ho znáte?" podivila se cizinka.

"Slyšeli jsme o něm," prohodil Danny. "Má tu nejlepší reputaci, to jistě. Ale je až příliš pevně ukotvený v nejvyšších formálních strukturách, jestli mi rozumíte."

Podrážděně rozhodila rukama. "Jakože občas dělá pro Alianci? Nebo že jeho synovec, mizeonský císař, je tajným radou Čtyřdohody? Koho to zajímá? Urbi je vědec. Není pletichář. A vlastně…" Zarazila se. Založila si paže na prsou a zaměřila se na Tederika a Dannyho. Pomalu a soustředěně si je prohlédla. "Vy dva bráchové," zavrčela. "Před čím se tu ukrýváte? Myslíte, že jsem nepoznala váš původ? Že mi hadr na krku zabrání vidět typicky vahanské znaky?"

"Jsme míšenci," procedil skrze zuby Tederik. "Na Vahanu jsme nikdy nebyli."

"Co dělají míšenci vahanských arcidesmonů na zavšiveném Ok-Sawonu? Co jste provedli? Vykradli jste sunnisenskou genovou banku?" Rozverně zamrkala. "Nebo nějaké zbraňové technologie? Pašujete vitrexx? Nebo že by cihusové šustí? Jenom mi neříkejte, že jste pašeráci. To byste mě vážně zklamali."

Dannavion zaklonil hlavu k obloze a zoufale zaúpěl. "Riku, vysvětli jí to. Na tohle nemám nervy. Jdu na ryby, nebo se zblázním."

Přibližně mezi dvěma údery zde nepřítomného časového zvonu Tederik cizí bohyni povyprávěl vše, co uznal za vhodné. Přiznal, že otec byl uprchlík. Že jim zakázal o zemi svého původu s kýmkoliv mluvit, a měl k tomu vážné důvody. Ukázal jim nejbližší světy, ale naléhavě jim připomínal, aby na sebe za žádných okolností neupozorňovali. Nesměli mluvit o domově ani o rodině. Nehlásit se do žádných soutěží. Vyhýbat se veřejným diskusím. Nenavazovat nahodilá přátelství. Neúčastnit se sportovních turnajů. Vyhýbat se akcím, kde se rojí reportéři… Vylíčil jí tu podivnou noc souběhu otcova únosu s akcí Velká Očista. Mluvil o šoku ze ztráty magie, o matčině smrti, o strýcově vpádu, o Dannyho uvěznění a Endemonově únosu, až dospěl přesně do chvíle tady a teď.

Zatímco mluvil, sledoval ji, jak přebírá od Elevíny misku s polévkou. Jak čichá k horké páře, která z ní stoupala. Zůstala v klidu i poté, co se Dannavion vrátil od potoka a v tichosti se k nim posadil.

"Jak vidíte, milostivá," dodal zaníceně Danny, "nejsme ani prospektoři, ani pašeráci. Jenom zatraceně naštvaní domorodci, co se nechali okrást o nejmladšího bratra, domov a veškeré rodinné statky. A právě Endemon je mnohem důležitější než všechno ostatní. Čím déle ho budou mít kněžouři v prackách, tím vyšší riziko, že ho zblbnou, protože je tak mladý a zranitelný. Čeká nás srážka s fanatiky. Bylo by fajn mít magii zpět." Unaveně se uchechtl. "Ale když to nepůjde, stejně ho vysvobodíme."

Zatvářila se prohnaně. "Rozumím tomu dobře, že tajná pracovna vašeho otce, plná drahokamů, je v současnosti na území, které má pod kontrolou váš mazaný strýček?"

"Přesně tak," přikývnul Dannavion, a rychle sklouznul do obchodnického tónu. "A myslel jsem to vážně. O nic nepřijdete. To místo je dobře skryté. Kall o něm neví. Dostanete, co jsem vám slíbil."

Netrpělivě si povzdechla. "Ty poklady chci vidět. Zvlášť takové, které pochází z Vahanu. Ale nejdříve byste se měli ukázat Urbielovi. Zabijeme dvě čirikavy jednou ranou. Já předám varování o otravě a vy se necháte vyšetřit u toho nejlepšího z nejlepších."

Tederik její návrh zvažoval. Cesta koňmo do Nokwelu by jim i při nejlepším počasí zabrala minimálně dvacet dní. Jsou bez peněz, jejich zásoby jsou omezené. Kdyby cestovali konvenčně, museli by krást, nebo žadonit u vzdálených příbuzných s rizikem, že je udají regentovi. Jistěže by to nějak zvládli. Oproti tomu cizinčina nabídka přenosu na Bredeon byla plná těžko předvídatelných rizik. Jedinou nadějí na úspěch byla dobrá pověst toho mizeonského vědátora. Otec o něm mluvíval vždycky v dobrém. Dokonce i kdyby jim Urbiel pomoci nedokázal, snad by je alespoň přenesl portálem rovnou do Nokwelu, takže by tam nakonec byli dřív, než kdyby se tam plahočili na koních. Tederik se tázavě podíval na bratra, a ten se podle očekávání jen široce zazubil.

Než stačili bratři zareagovat, přiloudala se Elevína. "Někdo musí zůstat u koní," prohlásila dwentensky. "Hlásím se dobrovolně."

Fen vystrčil hlavu z chatrče a soukal se ven. "Rozuměl jsem každé páté slovo, ale beru to tak, že ten Bredeon platí. Neříkala El, že tu na vás počká? Nesouhlasím. Budu to já. Na mě ten učenec nemá co napravovat."

Bohyně se podívala pod stromy, kde se na mladé trávě pásly čtyři koně. "Koníky můžete nechat v salaši za kopcem. Místní se o ně postarají." Pak se obrátila na Fena: "A proč se tak usilovně vyhýbáš nevinné vědecké konzultaci, mladý muži?"

Teprve tehdy Tederikovi došlo, že promluvila glenesijštinou tak čistou, jako kdyby se narodila na břehu Mumravy. Zatímco na sebe s Dannavionem ohromeně hleděli, Fen zlatokopce bez emocí vysvětlil, že je člověk. Nemá rozhraní, které je třeba obnovit. A že při průchodu portálem by ho museli uspat, neboť je známo, že smrtelníky při plném vědomí taková procedura buď zabije nebo připraví o rozum. A on nechce nikomu přidělávat další starosti, už tak jich mají dost.

Bohyně strojeně přimhouřila oči a prohlásila, že takové sebeobětování není nutné, a že si s přenosem lidské bytosti portálem snadno poradí. Přesunula pozornost na démonku. "A co ty? Ty mi jako člověk nepřipadáš. Příliš jemná stavba kostí. Běska nebo démonka?"

"Raisi démonka," hlesla skřípavě El. "Na Bredeonu jsem už byla. Prostě tu raději počkám."

Cizinčin výraz se zatvrdil. "Něco jste mi zamlčeli?" osopila se na Tederika. "Čeho se ti dva bojí? Co mi skrýváte?" Z jejího projevu čišela arogance, která se od stvoření jejího druhu dala očekávat. Ne že by to Tederik neznal, i když doma se tak k níže obdařeným nikdy nechovali. Otec se k lidem choval laskavě. Mnohdy vykazoval větší ohledy k poslednímu podomkovi než k vlastním dětem. Ušlechtilý původ ještě nezaručuje ušlechtilost ducha, říkával. Tederik vypozoroval, že arogantně se k níže postaveným chovají především tací, co si nejsou jistí sami sebou nebo něco skrývají. Motivací bývá strach. Jen málokdy to dělají z čiré hlouposti nebo zloby.

Danny tu narážku vyhodnotil stejně jako Tederik. Přešel k El, která vypadala, že se dá na útěk, konejšivě ji vzal kolem ramen. "Problém je v tom," řekl bohyni, "že Urbiel pochází z Mizeonu. Elevína odtamtud utekla už za prvního císaře. Stále čeká, kdy na ni vybafne Trestní komando."

Bohyně smířlivě nakrčila čelo. "Zažité modely se opouštějí těžko, ale současný císař Rafedaxarr III. udělil uprchlým raisi démonům amnestii. A děkan Urbiel? To je ten nejlaskavější arcidémon, co kdy z Mizeonu přesídlil na Bredeon."