Z(a)tracené klíče I. – Pytel blech: kapitola 20. Bet-daranský benthos

Když se Tederik probudil, vznášel se v husté teplé kaši a celé tělo ho brnělo. Všude kolem plavaly malé růžové chobotničky. Svítily vlastním světlem. Cítil, jak se ho dotýkají tenkými ohebnými chapadly, jak po něm kloužou. Byl by řval, ale zjistil, že má tu břečku i v puse a tím pádem i v plicích. Po stranách šíje, v místech, odkud vyrůstaly zbývající čtyři šupiny, to svědilo. Byl by se poškrábal, ale nemohl hýbat rukama. Měl je připevněné ke stranám té nádrže. Zmocnila se ho panika. Vykopl nohama ve snaze najít oporu, od které by se mohl odrazit. Konečky prstů cosi nahmatal, ale bylo to příliš daleko. Naštvaný a vyděšený sebou mrskal a kopal.

Odněkud zdálky se ozvaly kvílivé zvuky. Zaslechl dupot a vzdálené hlasy.

Pak se do břečky zanořila čísi ruka a zmáčkla Tederikovo rameno. Do jeho mysli se zaryl telepatický příkaz: Klid, mladý muži. Všechno jde podle plánu.

Něco s ním museli provést, protože ho znovu skolila dřímota.

Jakmile se opětovně probudil, byl pořád v nádrži. Tentokrát už měl představu, co se s ním děje. Toto je přece pověstný bet-daranský benthos, o kterém psal Sarvon. Endemon jednou prohlásil, že pouhé vědro toho léčivého média má větší cenu než klíče k zapečetěným laboratořím Vahanských bohů. Možná Endy trochu přeháněl, ale díky jeho nadšení Tederik věděl, že právě bet-daranský benthos je nejlepším a nejšetrnějším detoxikačním činitelem v Metaprostoru. Svět Bet Daran zanikl před pěknou řádkou století, ale výzkumnému týmu Aliance se podařilo zachránit malý vzorek benthosu, který byl později namnožen. Kdyby to jen Endemon viděl! Ale počkat. Však on to uvidí. Tederik se o to postará.

Střídavě usínal a probouzel se. Smířený s tím, že tohle neuspěchá, nechal věci plynout. S trochou škodolibosti si představil, jak asi takovou kůru snáší jeho impulzivní bratr. Danny, uvězněný v nádrži růžového slizu, bez možnosti hlasitě projevit nesouhlas. Až ho vytáhnou, bude jak bomba před výbuchem.

Tederikovy myšlenky se toulaly. Přemýšlel o otci. Už mu bylo jasné, proč na ně Urbiel pohlížel s takovou nedůvěrou, když přišli s tím, že se narodili na Ok-Sawonu. Jestliže je otec příbuzný s jedním ze tří staro-vahanských bohů, vypadá jeho ženitba se smrtelnicí naprosto neuvěřitelně, hodnoceno z pohledu aristokracie starých světů. Nedá se ani říct, že by se oženil hluboko pod svou úroveň. Pro něco takového zkrátka neexistuje přirovnání. Tederik si vybavoval pasáže z Manuálu praktické diplomacie starých světů. Je známo, že potomci bohů (včetně těch vahanských) se občas s nějakou smrtelnicí spustí. Sem tam s některou zplodí dítě, které pak obtížně lavíruje mezi oběma neslučitelnými světy. Ale nikdy, zásadně nikdy se potomci starých bohů se smrtelnicemi nežení, natož aby s nimi systematicky budovali početné rodiny. Tederik si dokázal představit, co by to bylo za skandál, kdyby něco takového vešlo do veřejného povědomí. Ochránci dobrých mravů by to jistě pokládali za čin absolutního zoufalství. Konstatovali by, že uprchlý vahanský arcidesmon to udělal ve snaze ukrýt se před stíháním, nic více, nic méně.

Ještěže Tederik najisto věděl, že otec mámu skutečně miloval. Dával jí to najevo každý den, nenápadnými a úspornými gesty. Přinesl deku a přikryl jí nohy, když musela vysedávat dlouhé hodiny ve špatně vytopené soudní síni. Osobně vyměnil vadnoucí květiny na jejím pracovním stole. Na plese ji nenápadně sledoval zpoza hloučku pánů hovořících o zbraních, zatímco ona na druhém konci sálu nenápadně probírala diplomatické záležitosti. Běda, když se královna v obležení dvořanů začala nespokojeně ošívat. Jakmile otec rozpoznal matčino nepohodlí, okamžitě ji vysvobodil. Vletěl tam jako dravý pták mezi slepice, a buď královnu vyzval k tanci nebo k procházce nebo ji odvedl ke stolům s občerstvením.

Nakonec je jenom dobře, že vztahy mezi světy Čtyřdohody s Vahanem jsou na úrovni mrazu. Všechno vahanské je metapolitickými strukturami okázale ignorováno. Naneštěstí právě ta aura tajemna vyvolává zvědavost bulvárních médií, a poptávka po vahanském zboží jejich zájem umocňuje.

Urbiel alespoň nevypadá jako chlápek, co miluje reportéry. Vždyť skandály jeho vlastní rodiny budily rozruch dlouhá desetiletí. Dějinami jinosvětů si Tederik soukromě doplňoval simin-lanská studia diplomacie, a pro Mizeonskou krizi měl slabost, protože skončila teprve před šedesáti lety. Všechno to začal Urbielův starší bratr Trrisiel. Ten se nedokázal smířit s tím, že právě Mizeon obklopuje nejméně rozvětvené richotonní pletivo, vlivem čehož patří ke světům s nejnižší zásobárnou volné magie. Trrisiel nabyl přesvědčení, že pro Mizeon bude lepší se bez magie obejít úplně. Po staletích tajných příprav propustil ze stáze starorodé mizeonské bohy v naději, že zlikvidují vládnoucí kastu arcidémonů, aby si on mohl zbývající démony vychovat podle svých představ. Jeho úsilí vyšlo naplano, protože sporné strany se nakonec usmířily, dokonce se shodly na osobě nového císaře. Trrisiel z Mizeonu potupně uprchl, a dodnes je nejhledanějším zločincem v Metaprostoru.

Urbiel žil v době krize na bredeonské akademické půdě, protože nesouhlasil s praktikami násilné genetické a magické transformace, kterými jeho dědeček, Rafedaxarr I. likvidoval politické oponenty. Od Trrisielových aktivit se distancoval a ve válce se postavil na stranu arcidémonů. S novou mizeonskou nobilitou prý udržuje ty nejlepší vztahy.

To všechno byla fakta, ke kterým nebylo těžké se dostat. Ale Tederik z různých zpráv a reportáží z té doby vyčetl náznaky dalších neveřejných souvislostí. Dalo se z nich vyvodit, že v době Mizeonské krize v Metaprostoru povstal jistý přísně utajovaný destruktivní fenomén. Aliance s tím bojovala a zvítězila za cenu strašných ztrát. Do médií prosáklo, že Urbiel tou dobou s Aliancí intenzivně spolupracoval, ale už nebylo objasněno, na čem. Tederikovi se nikdy nepodařilo vydedukovat, jestli ten ničivý fenomén s Mizeonskou krizí přímo souvisel, ani jaké síle tehdy Aliance čelila. Jestli to byl stroj, či živý tvor.

***

Ukrytý všem na očích

Skutečné probuzení provázel chlad a úžas. Nápor z opětovného propojení s pletení byl osvobozující a šokující. Bylo to tak intenzivní, jako opakované rány kladivem do hlavy. Dalo práci se uklidnit. Roztřídit vjemy, vyhodnotit nejbližší okolí.

Ocitl se ve světlé stroze vybavené místnosti. Spočíval na nízkém lehátku, hlavu měl podloženou měkkým polštářem. Někde v dálce šuměly hlasy, cinkal smích.

Dannavion. Jak si asi vede jeho impulzivní bratr? To musí rychle zjistit.

Posadil se, a šlo to zlehka. Oběma rukama si ohmatal krk. Na každé straně nahmatal řádku tří ostrých tvrdých šupin. Tří. Ne dvou. Takže ty chybějící v nádrži dorostly? Znamená to, že dorostly i Dannymu?

Vstal, a protože na sobě stále nic neměl, omotal si kolem pasu tenkou přikrývku. Vykročil hledat odpovědi a vzápětí mu došlo, že už zase vnímá stejně široké spektrum tvarů a barev jako před otravou. Viděl rozměry ukrývající další rozměry a skryté hloubky. Natáhl paže, zatřepal prsty. S radostnou úlevou sledoval, jak z konečků tryskají tenké pramínky síly. Ach ano, kdyby chtěl, mohl by si vykroužit portál na Ok-Sawon. Hned teď. Nejlépe přímo do doupěte Feustonových pohrobků, kde drží Endemona. Ale to by nebylo zdvořilé vůči hostiteli. Nejdřív musí poděkovat a dát dohromady jejich výsadek. Klesl pohledem k přikrývce a představil si, jak se přetváří, jak materiál těsněji povléká jeho tělo. A ono se to dělo, až měl na sobě úzké kalhoty a volnou košili. Zaklel, že ho to nenapadlo dřív. Z podolku košile utrhl pruh látky, kterým si omotal krk. Ještě boty by to chtělo. Pomyslel na své oblíbené holínky z měkké kůže, které poznamenané pobytem v horách teď jistě čekají někde na spálení. Soustředil tu představu nových krásných bot uprostřed své hlavy a držel ji, dokud se sama nezformovala kolem jeho chodidel, kotníků a lýtek. Spokojeně se uchechtl, když viděl výsledek. Někde na okraji mysli mu hlodal červík pochybností. S kreativní magií míval odjakživa potíže. Jeho výtvory bývaly nedokonalé. Než něco uplácal, trvalo to věky. Zatímco tentokrát to šlo nebývale snadno. Ale byl tak nadšený, že červíka zatlačil do stínu a vykročil.

Než stačil opustit místnost, Urbiel stál ve dveřích.

Teprve nyní mohl Tederik ocenit, co je arcidémon zač.

Mizeonský aristokrat se pohodlně opíral o futra. Nenamáhal se maskovat rozhraní, síla z něj tryskala jako z pece na mihoniovou rudu.

"Jak se cítíte, mladíku?" zeptal se. Vypadal napůl znuděně napůl přísně, ale v šedých očích mu prskaly ohníčky zájmu.

"Děkuji mnohokrát, pane děkane," odpověděl Tederik. "Cítím se lépe než kdy předtím."

"Není divu," prskl arcidémon. Máchl paží směrem do chodby. "Měl byste něco sníst. Půjdeme do mé pracovny. Musím vám něco říct. Asi vás to překvapí."

"Souvisí to s mým bratrem?" polekal se Tederik. Držel se za arcidémonem, ale nemohl nezírat na precizní reliéfy na stěnách. Zobrazovaly vývojové řady bitevních křižníků, kterým tak dobře rozuměl Danny, se všemi technickými detaily. Musely tam být i předtím, kdy je vidět nemohl. "Snad někoho nezranil? Je trochu impulzivní. Jestli byl dezorientovaný…"

"Ale nesmysl," houkl Urbiel. Z chodby zamířil vzhůru po širokém schodišti, jehož naleštěné dřevěné ostění zdobily rostlinné ornamenty z Robustuy. "Váš bratr dokončil kúru o den dříve a je naprosto v pořádku. Poslal jsem ho na Ok-Sawon pro vzorky kontaminované vody, půdy a vzduchu. Předpokládám, že se to svinstvo za rok naředilo, ale vybavili jsme ho pro jistotu generátorem skvapového pole, to ho ochrání."

"Takže to pro něj bude bezpečné?"

"Se skvapovým povlakem určitě," přikývl děkan. "Muselo to být silné, pokud to otrávilo Šerryzah. Soudím, že účinná látka je na bázi infonů, a v takovém případě působí i v extrémně nízké koncentraci. Váš bratr se dušoval, že bude opatrný. Čekám, že zítra se vrátí. Měl spoustu řečí, tak jsem zvědavý, jak pochodí."

"Aha," hekl Tederik a na víc se v té souvislosti zkrátka nezmohl. "A naši dva společníci? Elevína a Fenidion. Oni snad na Ok-Sawon neodešli, že ne?"

Vstoupili do starosvětsky zařízeného pokoje s krbem a tmavým pohodlným nábytkem. Na stěnách visely obrazy dam a pánů v cizokrajných historických kostýmech. Průchozím oknem se dalo vejít na terasu se spoustou květin zasazených v keramických nádobách.

Děkan pobouřeně zakoulel očima. "Takové riziko bych jim rozmluvil. Slečna a ten mladík vás spořádaně vystřídali v regeneračních nádržích. Ona obnoví přirozené rozhraní zdravé raisi démonky. A ten smrtelník… Inu zjistili jsme, že jeho krev obsahuje metabolity zhoubného buněčného bujení. Některý z jeho předků byl démon. Normálně platí, že v každé další generaci je ta démonická složka slabší, až téměř vymizí. Ale ve výjimečných případech při velké zátěži, v jakémsi pudu sebezáchovy, začne působit problémy, nejčastěji formou nemoci. Váš společník měl před sebou nevalné vyhlídky, kdybychom mu nenabídli jisté východisko."

"Jaké východisko?" vydechl Tederik a klesl do židle, na kterou hostitel ukázal. Na stole před ním ležely mísy s jídlem, džbánky, sklenice a příbory. Rozeznal typické bredeonské slané koláče se sýrem a zeleninou, masové závitky zalité vypečenou šťávou, drobné ořechové koláčky. V žaludku mu zakručelo.

"Jezte, dokud je to teplé," vyzval ho děkan, když se posadil naproti. "Takže ten váš lidský společník," vrátil se k tématu, "dostal na výběr. Buď bude navzdory léčení pomalu chátrat a během patnácti let zemře jako člověk, nebo se podrobí experimentální proceduře, ze které znovu povstane… jako zdravý… démon. Příliš se nerozmýšlel. Procedura bude dlouhodobá. Detoxikace v benthosu je prvním nezbytným krokem, než postoupíme do další fáze, kdy anti-fenn-texovým zářením přinutíme roztříštěné démonické fragmenty v jeho tkáních k organizovanému propojení."

Tederik se rozkašlal, jak mu lahodné sousto uvízlo v krku. "Nemluvíte náhodou o magické a genetické transformaci?" zachraptěl. "O procesu, který jste sám kdysi ostře kritizoval u mizeonského Trestného komanda?"

Urbiel překvapeně zvedl obočí. "Vy o tom víte? To, co se dělo na starém Mizeonu, se absolutně nedá srovnat s šetrným procesem, kterému vystavíme vašeho lidského společníka. Přiznávám, že nemůžu zaručit stoprocentně úspěšný výsledek. Sám jsem to ještě nikdy nezkoušel, ačkoliv jsem o tom četl v tajných Sarvonových poznámkách. Vyznali se v tom staří Paridiánci, a prý s tím koketovali i vahanští bohové. Ti to dokonce zkoušeli na obě strany, ale to vás asi nezajímá. Zkrátka udělám vše pro to, aby proces pro vašeho přítele dopadl dobře."

"Ale proč, pane děkane?" odvážil se zeptat Tederik. "Bet-daranský benthos je velice drahý. A to je, jak jste sám řekl, jenom první krok. Nechci vás urazit, ale těžko lze uvěřit, že to děláte kvůli Fenovým krásným očím. Co za to budete chtít?"

Urbiel ukázal na velký obraz nad krbem.

Byla tam namalovaná drobná boubelatá žena s tmavými vlasy, v dlouhé slavnostní róbě. Tvář byla oválná, rty rozehrával škádlivý úsměv. Pleť brázdily jemné vrásky, ale malíři se podařilo zachytit charisma, protože se zdálo, jako kdyby svítila vnitřním světlem.

"Tamarina, moje žena," řekl děkan. "Narodila se jako smrtelnice. Asi si dokážete představit ten poprask, když jsem se s ní tady na Bredeonu oženil. Můj dědeček, císař Rafedaxarr I. se mohl zbláznit. Důrazně mi vzkázal, abych se neopovažoval ji představit spřízněným aristokratům z ostatních starých světů, jinak by se jí snadno mohlo něco zlého přihodit. Nevadilo nám to. Tady na Bredeonu jsme byli šťastní. Dokázal jsem ji udržet při životě celých pět století, ale nakonec zemřela na pitomou infonovou chřipku, krucinál. Její prodlužovaná vitalita už byla neúnosně křehká. Dlouho jsem se s tím nedokázal smířit. Ona v sobě žádné démonické fragmenty neměla. Ale ten váš člověk ano a může být zachráněn. Mé důvody jsou dvojí. Samozřejmě to dělám pro vědu. Ale taky na památku mé milované ženy, protože ona by byla první, kdo by se za toho hocha přimluvil."

"Dobře," povzdechl si Tederik a vrátil se k jídlu. "Přijměte mou omluvu a poděkování současně. Budu doufat, že Fen přeměnu zvládne. A co se bezprostřední budoucnosti týká: Až se Danny vrátí s tím vzorkem, budete hledat prostředek, kterým ten jed zneškodnit?"

"To se rozumí," zamručel Urbiel. "Uvědomil jsem Alianci, aby informovali nejbližší světy. Jde nám o dobrodruhy, co na Ok-Sawon létají technickými dopravními prostředky. Kvůli nim agenti nainstalují na oběžnou dráhu varovné bóje." Zamračil se, když si všiml Tederikova nesouhlasného výrazu. "Vadí vám účast Aliance? Horší by bylo, kdyby se jim to doneslo odjinud, a oni dospěli k závěru, že jsem jim ty informace zamlčel. A vůbec. Aliance do historie svébytných světů běžně nezasahuje. Koná jen v případě, že aktivity naruší rovnováhu světů okolních."

"Indicie nasvědčují, že otrava pochází z ciziny," namítl kousavě Tederik. "A pokud se jedná o intervenci, tak to už se Aliance týká."

"Ano," kývl neochotně děkan. "Váš bratr mi podrobně popsal, co se vám podařilo zjistit od diákona Vaugena. Ten architekt, co přijel do Glenu s církevní delegací, byl opravdu s největší pravděpodobností cizinec. Jestli z Vahanu nebo odjinud, to zatím nevíme. Ale vy jste za dané situace ten poslední, kdo by do toho mohl šťourat."

"Proč?" štěkl Tederik. Popudilo ho, s jakou samozřejmostí se děkan ujal rozhodování o tom, co je a co není pro ně dobré.

Arcidémon se upřeně zahleděl do obsahu své sklenice. "Kvůli vašemu problematickému původu, přece. Tím, že jsem tu ok-sawonskou patálii oznámil a díky tomu, že jsem se sám přihlásil k jejímu prozkoumání a případnému vyřešení, jsem vás a vaše bratry ušetřil nežádoucí pozornosti, jestli mi rozumíte."

Tederik se celý život cvičil ve zdvořilé a diplomaticky účinné konverzaci. Ale toto bylo nad jeho síly. Odsunul napůl nedojedený talíř. "Oceňuji vaši péči, pane děkane," zasyčel, "ale až donedávna jsme se o sebe dokázali postarat docela dobře. Nejenom na Ok-Sawonu, ale i na jinosvětech. Nikde nás za ten, jak jste to nazval, problematický původ, nepranýřovali. Vůbec ho na nás nepoznali. Jestliže nás nechali projít strážci pokladů Dražebního paláce bohyně Exis, a nic závadného na nás nenašly ani hlídky posvátné Citadely bohyně Šaviry na Brrusedee…"

Urbielova tvář byla jako z kamene. "Já vás přece nechtěl urazit. Vlastně se tím konečně dostáváme k tomu, co s vámi nutně potřebuji probrat."

Tederik nechápavě zavrtěl hlavou. "Copak toho nebylo málo?" Fen prochází transformací s nejistým výsledkem. Danny na Ok-Sawonu konspiračně odebírá vzorky, přičemž se může semlít cokoliv. O otravě vědí i špioni od Aliance. Jakou horší novinu se má ještě dozvědět?

"Potřebuju, abyste se dobře soustředil na to, co vám povím, Tederiku," řekl Urbiel a vůbec se netvářil vesele.

***

Stál na terase soukromého bytu děkana nejprestižnější fakulty Tupi-iranské polytechniky a díval se na panorama obchodního a správního centra města, sestavené z různě vysokých a rozličně zbarvených věžáků. Leskly se v záři zapadajícího slunce jako krystaly. V rozmanitých výškových úrovních jednotlivé budovy spojovaly průhledné tunely pro pěší. Zvenčí kolem nich rejdila hmyzu podobná vznášedla. Mezi středem metropole a univerzitním komplexem se rozprostíral park protkaný stezkami a pěšinami. Parkem protékala řeka, po které líně pluly výletní lodě a svištěly sportovní veslice.

Tederik ani v nejdivočejších snech nedoufal, že se sem někdy dostane. Na polytechniku. K Urbielovi. Sakra.

Od rozhovoru s děkanem uplynulo už několik cyklů časomíry, kterou zde používali místo ok-sawonského časozvonu, ale on pořád ještě odmítal přijmout nové vyhlídky. Nebo se spíše odmítal smířit s tím, že se mu možnosti, které doposud pokládal za samozřejmé, náhle zavřely.

V bet-daranském benthosu proležel patnáct dní. Léčení mu trvalo o den déle než Dannymu. Zrovna tato informace jej tolik nepřekvapila. Jemu vždycky všechno trvalo déle. Horší bylo to, co následovalo:

Někdo vás bezprostředně po narození zmrzačil. Myslím, že to byl váš otec. Použil vázací kletbu. Starý velmi hrubý způsob omezení rozhraní, podle receptu skřetů z Tenerisu. Z větší části zablokoval vaše napojení na pleteň, čímž utlumil vaše kreativní schopnosti. V menší míře to Nasew provedl i vašemu bratrovi, ale na vás se tedy pořádně vyřádil. Divil bych se, kdybyste s takovou výbavou dokázal otevřít běžný subprostorový portál. Ještě tak průvlak. Takové zvěrstvo!

Tederika štvalo, že arcidémon ta slova pronášel se špatně skrývaným rozhořčením. Zjevně nechápal, jak mohl otec něco takového udělat vlastním dětem.

Ale Tederik se nijak fatálně podvedený necítil. Otec to udělal, aby je ochránil. Evidentně nejvíc omezil jeho a nejméně Endyho. Proto dokázal Endy jako batole zapalovat máminu vlečku. Na tom bylo jasně vidět, jaké škody by mohli on a bratři ve světě smrtelníků v dětském věku způsobit sobě a hlavně jiným, kdyby byli v plné síle. A nešlo jen o hmotné škody. Bylo nutné ochránit tajemství. Otec omezil jejich napojení na pleteň, ale výměnou jim nabídl zdánlivě prostou, přesto nenahraditelnou zkušenost každodenní lidské existence, lemovanou střípky žalu i kapičkami štěstí. Těch pětadvacet let mu teď zpětně připadalo jako sen. Ani za to nejdokonalejší rozhraní by ty roky nevyměnil. Teď mu konečně začaly dávat smysl tátovy sliby o tom, jaké to bude, až jednou uzraje. Nasew Tasilis Han-noden neměl v plánu ponechat syny "zakleté" navěky. Jenom jim dal čas překlenout období největší zranitelnosti. Přesně to Tederik řekl Urbielovi. Děkan sice připustil, že to otec nejspíš myslel dobře, ale dál trval na názoru, že takto omezovat potenciál bytosti ve vývinu bylo vysoce neetické.

Detoxikace v benthosu tu starou skřetí kletbu rozpustila společně s otravou, vysvětloval děkan. Jestliže Nasewa sebrali v tu noc, co udeřila sněhová bouře, nedá se vyloučit, že otrava měla uklidit hračky, které po něm zůstaly, pokračoval dál v úvahách. V akademickém zápalu mu vůbec nedošlo, že s jednou takovou osiřelou hračkou právě mluví. A Tederika ani nenapadlo se ohradit, protože měl co dělat, aby se v nových okolnostech zorientoval.

Divné, že jim to trvalo tak dlouho, než ho našli, lamentoval arcidémon. Na druhé straně byl Ok-Sawon jako úkryt paradoxně dobrá volba. Kdo by čekal, že se druhý nejvyšší vahanský generál zašije ve skanzenu náboženských fanatiků? No vážně. Tam bych ho nehledal ani já.

Tederik by mohl říct, že kamínek v lavinu nejspíše proměnil Dannavion prostřednictvím hotovostní platby advokátní kanceláři Ysmaelovo oko, ale už to nechtěl dál rozpitvávat. Zajímala ho přítomnost a budoucnost.

Dobře, že jste tady, konstatoval Urbiel. Naučte se ovládat své síly, protože jinak ovládnou ony vás. Už jsem poslal pro tu správnou osobu, která vám s tím pomůže. Vahanské dědictví je spojené se spoustou problematických sklonů jako jsou agresivita, neochota ke kompromisům, přehnaný sklon podléhat drilu, a naopak cílená ignorance.

Tederik byl v pokušení Urbielovi odseknout, že s vahanským dědictvím se to má podobně jako s tím mizeonským. To s sebou kromě těch vítaných také nese spoustu nevítaných sklonů jako jsou pýcha, arogance, a především neodůvodněná blahosklonnost vůči ničemům v případě, že jde o ničemy z řad vlastního příbuzenstva. Zůstal zticha ve chvíli, kdy pochopil, že jeho argumenty by pro Urbiela nebyly ničím novým. Akademik prostě jenom cítil potřebu vyslovit fakta nahlas.

Ať už jste měl do budoucna jakékoliv plány, musíte je korigovat. Až situaci na Ok-Sawonu napravíte, nebude pro vás a bratry bezpečné se tam dále zdržovat. Vyrovnejte se s tím.

Tederik se přistihl při myšlence, že je mu vlastně jedno, co s ním bude dál. Hlavně když budou Dannavion s Endemonem v pořádku. A Glenesie a vladařská zodpovědnost? Nakonec je dobře, že trůn obsadil právě Kall. Strýcova živelná chamtivost snad říši ochrání před plíživým ovládnutím Feustonovými pohrobky tak, jak se to stalo zemím, které jsou dnes součástí Tersonského církevního kondominia.

Bredeonské slunce zmizelo za obzorem a střed města hýřil rejem barevných světel. Tederik přistoupil k okraji terasy. Opřel se o zábradlí, které mu sahalo až k hrudní kosti, a natáhl paže do vzduchu před sebe. Z jeho roztažených prstů vyšlehly pramínky síly. Sledoval, jak mizí v nekonečnu. Lehounce to šimralo vzadu za krkem, jak se pevněji propojovaly s pletení reality, která jej obklopovala ze všech stran. Dokonce zaznamenal slabý tah. Věděl, že by stačilo za ta vlákna veškerenstva zatáhnout. Postačil by pohyb tak nepatrný, že to běžnými lidskými smysly nelze zaznamenat, a měl vlákna k dispozici. Mohl si pohrávat s tvorbou, které se běžně říká magie. Uplácat ze vzduchu židli, na kterou by se dalo posadit? To si nejdříve zformujete představu té věci uvnitř mysli a pak tu ideu obalíte hmotou. Mnohem obtížnější to bylo s něčím živým. Zhmotnit obyčejné jablko stálo tvůrce tolik sil, že bylo pohodlnější ho utrhnout ze stromu. Tady už se magie dostávala na třecí plochu s alchymií. Kopírovat ucelené systémy podle přírodních vzorů zvládají jenom bohové a jejich potomci. A do naprosté říše legend patří vytváření živých komplexních entit, jako je žížala, čirikava nebo vážka. O naprostý malér si koleduje tvůrce, který onu umělou entitu obdaří ještě intelektem. Kvůli takové živelné tvorbě zaniklo mnoho starých říší, protože se nejednou stalo, že se výtvor obrátil proti stvořiteli.

Kdykoliv si o tom Tederik četl, vždycky ho trápilo, jak je jeho vlastní napojení chabé. Kdykoliv ho chtěl využít k tvorbě, musel se spokojit s málem. Sotva zvládl zapálit oheň. Když přes sebe přehodil závoj klamu, aby se mohl ve změněné podobě pohybovat po paláci, musel si hlídat čas, protože to nevydržel dlouho. Otevření nejobyčejnějšího portálu jej vyčerpalo natolik, že na krátké cesty bylo lepší osedlat koně.

Ale to všechno se po kůře v benthosu změnilo. Cítil to. Jenom neměl odvahu to zkoušet sám. Protože… sakra, kdyby si ta nehmotná vlákna k sobě přitáhl trochu razantněji, mohl by zbořit děkanův dům.

***