Z(a)tracené klíče I. – Pytel blech: kapitola č.14. Mince s profilem hledaného

Odjížděli z vršku Kajícníků do zabydlenější čtvrti. Byla tma jako v pytli, do tváří jim narážely ostré krupičky ledu poháněné dotěrným větrem. Mířili k hostinci U Šikuly, ve kterém to Fen znal. Chodí tam příslušníci následníkovy ozbrojené družiny. Pod svícnem bývá tma. Tederik se s ním nepřel. Po tom, co se dozvěděl v klášteře, neměl chuť diskutovat s nikým o čemkoliv.

Jeho hlavou jako v kolovrátku dunělo poslední Vaugenovo doporučení: Smiřte se s novými poměry, princi. V zemích prorokova zvěstování už žádné nadpřirozené kejkle provádět nebudete. Naučte se pokoře jako všichni ostatní. Ani já nejsem nadšený, že mě poslali do této bohy zapomenuté díry…

***

"Do prdele, ty mu to věříš?" rozčiloval se Dannavion, jakmile se svalil na kavalec v cimře, kterou si U Šikuly za poslední peníze pronajali. "Do prorokovy zavšivené prdele, to snad není možný! Proč nic neříkáš?"

"Přemýšlím," houkl Tederik. "To s tím sněhem by si těžko vymyslel. Cizinec, co umí být podivně nenápadný. Samozřejmě zastiňující magie. Počestní preláti z ústředí bojují proti magii zase jenom magií."

"Znehodnotit půdu, vodu i vzduch," zabručel Danny. "Běžná praktika při dobývání území. Svině proradný, chtějí mít celý Ok-Sawon jenom pro sebe. To by mě zajímalo, co byl ten architekt zač. Na Vahance mi to nesedí. Ti, kdyby chtěli otce ulovit, by kolem toho nedělali takové tanečky. Když pomyslím, že mě den předtím od toho hajzla dělily jedny dveře… Sakra, že já v té chodbě nezůstal. Mohl jsem aspoň vidět, jak vypadal. A Feustonovým prelátům to sakra taky nedaruju. Nejdřív se spřáhli s nějakým pochybným intrikánem, potom zabrnkali na strunku Kallovy nenažranosti. Neštítili se ničeho. Musel jsem se držet, abych Vaugena nerozšlapal."

Tederik si pomyslel, že Vaugen je ten poslední, kým by se měli zabývat. Bez jeho informací by dál tápali ve tmě. "Šetři energii na jiné věci, blbečku. Byl jsi mrtvý. Bojím se, v jakém stavu najdu Endemona."

"Endy není rapl jako já. A oba víme, že jsem tak docela nezemřel."

Vahanské dědictví jim dávalo jisté výhody. Jejich těla dokázala regenerovat i po velkém poškození, pokud si postižený prostřednictvím rozhraní mohl z pleteně nasát energii k uzdravení. Ale takové možnosti Danny v Lakomcově skrýši neměl. Kdyby ho Tederik neodvezl, vhodili by jeho tělo na jaře na dno nějaké strže, a zasypali by ho nešťastníky, co na hromadě v márnici leželi pod ním. Spočíval by tam položivý polomrtvý pod tlejícími ostatky tak dlouho, dokud by ho nesežrala lesní havěť.

"Kdyby mě stačili pohřbít," ozval se Danny, "ty bys mě vyhrabal."

"Ale jenom pokud bych byl naživu," usadil ho Tederik. "A to je tvůj problém. Pořád zapomínáš, že naše možnosti jsou omezené. Vaugen měl pravdu, že nám chybí pokora. Takže se přestaň vztekat a zaměř se na praktické věci."

Dannavion se na kavalci posadil, přehodil nohy přes pelest, jeho boty s tupým buch dopadly na podlahu. Oči mu modře hořely. "Praktické věci?" zakrákoral. "Nemáš ani tušení! Právě o to jsem se snažil, než tatíka odnesli běsi, a tohle je výsledek."

"Nechápu, o čem mluvíš."

"Předloni v létě jsem se přenesl na Bredeon," prohlásil hněvivě Danny. "Na studijní oddělení Tupi-Iranské polytechniky. Chtěl jsem vědět, co všechno musím splnit, aby mě přijali. Obdržel jsem termín vstupního pohovoru. Na přípravu mi dali rok. Ale v zimě otce unesli. V době, kdy jsem se měl hlásit k přijímacímu pohovoru, jsem bídně prohrával bitvu u Mumravské nivy."

"Byl jsi na univerzitě? Že o tom nic nevím?" zpozorněl Tederik.

"Nikdo to nevěděl," vydechl Danny a oči mu neklidně těkaly. "Kromě Fenendiona, který měl odejít se mnou. Elevína pořád žije ve strachu z dávno překonaných mizeonských restrikcí. Možná by se časem přidala. Nevím."

"Chtěl jsi prásknout do bot?"

Danny zakoulel očima. "Samozřejmě bych to rodičům, Endymu a tobě řekl, až by nastal čas odchodu. Až bych byl připravený."

"To je od tebe hezké," poznamenal jedovatě Tederik.

"Víš, že jsem vždycky chtěl pryč," rozkřikl se rozhořčeně Danny. "Tebe otec ustanovil následníkem. Neměl jsem s tím problém. Ale já se tady v tom skanzenu dusil! Vždyť ani rodiče tu neplánovali zůstat natrvalo. Jakmile by ses etabloval na trůně, plánovali přesídlit na Vress, aby zpomalili mámino stárnutí. Předloni v létě jsem si uvědomil, že jenom čekám, až se rodina rozdělí, abych mohl vypadnout taky. Že se tu plácám od ničeho k ničemu a jenom ztrácím čas. Rozhodl jsem se to dál neprotahovat. Chtěl jsem vystudovat polytechniku co nejdřív a potom se přihlásit do pilotních kurzů, abych se dostal k obchodnímu loďstvu. Až bych nalétal dostatek hodin, měl bych šanci na něco lepšího. Třeba u speciálních sil na světě, kde tolik neřeší etnikum pilotů. Na Vressu, na Nikodemu nebo Sunnisenu."

"Mrzí mě, že ti to nevyšlo," zamumlal zaraženě Tederik. Z bratrova hlasu sálalo tolik zklamání a vzteku, že ho z toho začala pobolívat hlava. "Teď se musíme soustředit na současné sračky. A jestli se z nich vyhrabeme, udělám všechno pro to, aby ses mohl k těm plánům vrátit."

Když Danny dlouho neodpovídal, Tederik usoudil, že bratr usnul, ačkoliv původně měl spát ve vedlejším pokoji s El a Fenem. V cimře bylo chladno a šero. Tederik ležel na kavalci, sledoval stíny, které vykreslovalo mihotání olejové lampy na dřevěném stropě a stále dokola přemýšlel o tom, co se dozvěděli od Vaugena. Feustonovi pohrobci uspořádali plošný zátah na všechny nesmrtelné pobývající na Ok-Sawonu. Ovšem technicky ten zásah provedl jakýsi cizinec, který mezi smrtelníky také nepatřil. Otec toho chlapa znal. Den předtím se setkali a porafali. Cizinec dal otci pár dní na rozmyšlenou, to znamená, že po něm něco chtěl. Lhůtu cizinec podle všeho nedodržel a ještě téže noci zamořil Ok-Sawon jedovatým sněhem. Otec té noci zmizel. Celé to působilo zmateně a nesouvisle. Jako kdyby nějaká důležitá informace chyběla.

Někdo s ním třásl. Neurvale.

"Riku! Riku, vstávej! Musím ti něco říct!"

"Co, sakra? Hoří?" Polekaně se posadil. Lampa ještě svítila, takže spal jen chvíli.

Bratrova tvář ozářená mizerným světlem byla stažená děsem. "Já už vím, jak otce chytili! Vím, kdo je za to může!"

"Překvap mě," zaskuhral. Byl přesvědčený, že se Dannymu něco zdálo. Z toho mála, co věděli, se nedalo dobrat k žádným konkrétním závěrům. Hrůzy z lágru si vybírají svou daň. Ale on bude tolerantní a chápající. Od toho přece bratři jsou.

"To já," zaúpěl Danny. Klesl na kolena, zaryl nehty do pelesti Rikovy postele, hlavu zabořil do shrnuté deky. "To já to přivolal," zahuhlal.

Tederik zaklel, chňapl bratra za límec a zvedl ho na kavalec. "Vysvětli to," vybafl.

***

Dannavion roztřeseným hlasem vyprávěl, jak si předloni v létě na studijním oddělení Bredeonské Technické univerzity vyzvedl soupis otázek k přijímacímu pohovoru. Nikde se nepředstavoval, nezapisoval, nikoho na sebe neupozorňoval. Následně navštívil jistou advokátní kancelář, protože ho napadlo s předstihem sehnat slušnější, a hlavně moderní bydlení.

"Ta kancelář byla chyba," zajíkl se. "Měla takový vznešený název: Ysmaellovo oko. Na letáku v chodbě univerzity stálo, že firma pečuje o nemovitosti předních bredeonských bafuňářů. Líbilo se mi, že je to stará renomovaná společnost, tak jsem tam zašel. Představil jsem se jako Tlamin z Nikodemu. Naznačil jsem, že pocházím ze staré zchudlé větve nikodemských arcidémonů. Řekl jsem, že máme malou spediční firmu v překladišti. Takové firmy vznikají a zanikají, mění názvy, protože bývají namočené v pašování, takže se dají těžko vystopovat."

"Vidím, že sis to promýšlel," poznamenal ironicky Tederik.

"Jo, bral jsem to jako hru," přisvědčil dutě bratr. "Ředitelka, taková tlustá ewoui, byla moc vstřícná. Zavalila mě hromadou nabídek na doplňkové služby. Chtěl jsem jenom ten dům, ale ze slušnosti jsem ji nechal mluvit. Šlo mi to jedním uchem tam a druhým ven. Ale po tom, co prozradil Vaugen, jsem si něco z toho, co říkala, zpětně vybavil. Že mají pobočky i na dalších světech. Jejich firemní ideou je vytvářet mosty mezi kulturami."

Čím více toho Tederik vyslechl, tím méně byl tolerantní a chápající.

"…samozřejmě chtěla zálohu. Trochu se divila, že naše rodina nemá otevřený účet u žádné bredeonské banky. Nabídl jsem jí zlato a ona se s tím spokojila, že to nebude zbytečně komplikovat…"

"Jakým zlatem jsi jí zaplatil?"

Dannavion nasucho polknul. "Zlatými mincemi. Tebencie z nich byla nadšená. Dala je zvážit a stanovit ryzost…"

"Jak přesně ty mince vypadaly? Co na nich bylo vyražené?" zhrozil se Tederik.

"V tátově laboratoři jich byla plná krabice. Byly větší než ty, kterými obvykle platíme, a byly po ruce…"

V otcově laboratoři se daly nahrabat celé hromady mincí. Válely se na policích, dokonce i v koutech. "Nebyla to spíš bedna než krabice?" zakrákoral Tederik. "Bedna z růžového dřeva, co na ní byly vyřezané znaky simin-lanského císařství?"

Když Danny přikývnul, Tederik zůstal jako opařený. Bylo mu všechno jasné.

V bedýnce spočívalo sto zlatých pamětních mincí s oslavným nápisem, které otec dostal darem od simin-lanského císaře během státní návštěvy před deseti lety. Hanoden z pochopitelných důvodů nikdy nedovolil, aby se mince s jeho věrohodně vyvedeným profilem dostaly do oběhu. Plánoval je roztavit, ale k tomu se nikdy nedostal.

"Myslel jsem, mince jak mince," provinile blekotal Danny. "Hlavně že jsou zlatý. Až teď jsem si vzpomněl, že tam byly vyryté nápisy v glenesijštině. A když jsem si vybavil ty ředitelčiny žvásty o mostech mezi kulturami, a že mají pobočky na jiných světech, došlo mi, že to s těmi mincemi byla chyba."

"Stálo tam: Sláva Hanodenovi, ochránci Glenesie, ty blbče,"procedil skrze zuby Tederik. "Bredeon je neutrální svět. Bredeonští advokáti jsou vyhlášení špioni. Právo mají jako přidruženou činnost, protože tou hlavní je sběr informací! Jestliže vahanští dali tátu hledat, bredeonští ho měli na úkolové listině. Je jedno, že to bylo před pětadvaceti lety. Zběhlý vahanský důstojník, co dlouho uniká dopadení? Jaká senzace! Sakra, my byli tak bláhoví! A ty jsi jim, idiote, strčil pod nos mince s tátovým jménem a jeho podobou!"

Danny se nahrbil, oči mu zaplavily slzy. "Takže je to pravda," zachraptěl. "Je to moje vina."

"Nejspíš jo," odsekl nelítostně Tederik.

***

Ráno Fen a Elevína oba bratry zastihli v urputném mlčení. Fen přinesl podnos s nevábnou kaší, chlebem a studeným masem, korunovaný kousky ulepeného jablečného koláče. El položila na stůl dva džbánky ječného piva.

"Zmizme co nejdřív," utrousil Fen. "Štamgasti se moc přátelsky netvářili."

"U brány se odkážeme na Vaugena," řekla El. "Ta svině prodejná nás neudá."

"Teď si odporuješ," rozesmál se Fen.

"Nenapráská nás, protože jsou s Tederikem rodina. Hanba by dopadla i na něj, tak proto," vysvětlila prakticky El. "Těžko by vysvětloval, že neztropil povyk hned, jak jsme za ním přišli. A aby spoluzpytovatele připravil o tu vzácnou ušní lžičku? To nikdy!"

Ti dva jedli a vtipkovali. Snažili se vtáhnout bratry do hovoru, načež si vyměňovali tázavé pohledy, když viděli, že ani Tederik ani Dannavion na jejich nahrávky nereagují.

***

V plamenech pekelných

Ráno vyjeli ještě za šera. Strážní právě otevírali městské brány. Jak očekávali, nikdo se jich na nic neptal. Sestupovali z náhorní plošiny po hlavní silnici a budou po ní pokračovat skrze Soofův průsmyk, aby byli z Kallesijských hor pryč co nejdříve.

Dannavion po nočním rozhovoru vypadal ještě hůře než po svém zmrtvýchvstání. Přestal komunikovat, celý se zhroutil do sebe, ruce se mu třásly, pokašlával, zimomřivě se hrbil v sedle. Fen s Elevínou si to vysvětlili tak, že se princ ještě nedoléčil z předchozích traumat, a teď ho kosí náročné cestovní podmínky. Tederik jim to nevymlouval. Vyhověl jejich naléhání, aby přestali přespávat venku. S ohledem na Dannyho zdraví vezmou za vděk noclehem v bezplatných církevních ubytovnách. Stojí v osadách podél hlavního tahu. Podmínkou noclehu je povinná účast na večerním zvěstování, ale to určitě půjde vydržet.

Když už se nemuseli proplétat postranními stezkami, cesta ubíhala velice rychle. Po poledni minuli Sešlen, a k večeru se přiblížili k napůl opuštěné hornické osadě. Ještě jim zbývalo pár měďáků, za které je bača nechal přespat v seníku.

Jen co se uložili do zbytků loňského sena, Elevína s Fenem tvrdě usnuli. Tederik zíral do černého stropu a rozebíral, jak má naložit s informacemi od Vaugena a jak do plánů zakomponovat Dannyho přiznání. Popravdě nevěděl, jak se má k bratrově podílu na jejich těžkostech postavit. Přemýšlel o tom celý dlouhý den.

Do nosu se mu vtíral ostrý odér ovčích bobků, seno ho šimralo za krkem. Z místa, kde ležel Dannavion, se každou chvíli ozývalo lupání a chrastění.

"Přestaneš se konečně vrtět?" zasyčel Tederik.

"Můžu za to, že nemůžu spát?"

"Můžeš, protože jsi blbec."

"Jsem zrůda. Měl jsi mě tam nechat. Zabil jsem vlastní rodiče."

"Ty jsi je nezabil," povzdechl si Tederik. "Otec to podcenil. Vzhledem k tomu, že utekl z Vahanu, je zázrak, že mu to krytí vydrželo tak dlouho. Dřív nebo později to prasknout muselo."

"Ale mohlo to fungovat dodneška, kdybych nedal do oběhu ty blbé mince."

"Přestaň se bičovat a přemýšlej se mnou," vyzval bratra Tederik. "Feustonovi uctívači odjakživa chtěli rozšířit sféru vlivu. Kall vždycky chtěl matčin trůn. Náš otec jim stál v cestě. Věděli, že není místní, a že nemá zájem se nikde ukazovat. Neměli odvahu si s ním zahrávat, protože netušili, co je zač. Pracovali s předpokladem, že sem na Ok-Sawon se běžně uchylují znudění nesmrtelní, co vyznávají přírodní životní styl. V Žahavé bažině míval kdysi prázdninovou tvrz riiberionský bůh Zmar. V Kallesijských horách natrefíš na kočičí měniče z Brussedey. V uličkách Nokwelu zahlédneš hloučky bredeonských turistů. Namaškaření do replik oděvů ok-sawonských vesničanů, obrážejí jeden Feustonům chrám za druhým. A Gwimmorská proláklina? Erektiadští draci tam načerno závodí v kluzácích. Všechno mocní nesmrtelní, nebo přinejmenším bohatí dlouhověcí, které je lepší nechat na pokoji. Preláti a Kall zkrátka nemohli vědět, s kým je otec spřízněný, a do jakého vosího hnízda by píchli, kdyby si dovolili proti němu něco podniknout."

"Jenomže potom jsem použil ty mince," zaúpěl Danny. "Když právníkům došlo, koho objevili, najisto o tom Vahance zpravili. Nevím, jak do toho zapadá jakýsi cizí architekt, ale je mi jasné, jak by postupovali vahanští. Těm by nestačilo otce ulovit. Rozhodli by se zničit všechno, co vybudoval. Proto by přizvali ke spolupráci preláty a ti by zase pustili k lizu Kalla.

"A to mi právě připadá přitažené za vlasy," namítl Rik. "Proč by se nafoukaní vahanští generálové zahazovali s ubohými ok-sawonskými preláty? Proč by se bratříčkovali s blbcem jako je Karaf? Vydávali se za architekty? Ne! Ti by sem poslali ozbrojené komando, které by tátu prostě čaplo a dovleklo na Vahan k exemplární popravě. Ani by je nenapadlo se s preláty o něčem vybavovat."

"Ledaže by táta něco důležitého věděl," napadlo Dannyho.

"I to je možné," připustil Rik. "Ale tím, že se budeš obviňovat, ničemu nepomůžeš. Jestli je otrava tím svinstvem nevratná, čeká nás úplně jiná budoucnost, než jakou jsme si kdy představovali. Teď potřebujeme zachránit Endyho. Takže budeme improvizovat."

"Nevratná?" nadskočil Danny. "Ty si myslíš, že není?"

"Jestli nás otrávili pomocí magie, mělo by to jít i naopak," připustil Tederik. "Chce to najít turistu, na kterého zamoření neplatí. Budeme hledat quosibana nebo stromistu. O těch se přece traduje, že jsou vůči jedům extrémně odolní. Víš, některého z těch týpků, co se tu poflakují z rekreačních nebo studijních důvodů."

"Ale jak ho poznáme, když nevidíme rozhraní?" lamentoval Danny.

"Trpělivým pozorováním. A to bude trvat věky," uznal Tederik. "Stejně nejdřív osvobodíme Endyho, a teprve potom budeme řešit otravu."

"Uvidíme, jak to bude vypadat v Nokwelu," zabručel smířeně Dannavion.

V nastalém tichu se Tederik snažil rozpomenout, co všechno o nokwelském ústředí prorokovy církve věděl. Předně se tam nachází Institut Hledačů. Rarita, kvůli které je Ok-sawon častým předmětem posměšků na ostatních civilizovaných světech. Jedná se o přísně střežené zařízení, které cvičí nadané děti pro hledačskou službu. Hlavním výběrovým kritériem není zbožnost, nýbrž schopnost nakládat s magií. Takových jedinců je mezi smrtelnou populací jako šafránu. Většinou jde o míšence, kteří mají někde mezi vzdálenými předky dlouhověkého démona nebo běsa. Po desetiletém výcviku jsou Hledači odesíláni na jiné světy, aby pátrali po posledním čtyřverší prorokovy Písně písní, které má odkazovat na trumpetu. Cestují obskurními kanály, které nejsou určené pro smrtelníky. Mnozí během přesunu zemřou, jenomže jsou tak zblblí, že to pokládají za přípustné riziko.

O vzniku Institutu rozhodl Sedmý koncil Pilíře víry před čtyřmi sty lety. Zvěstovatelé tehdy konstatovali, že na domácí půdě už bylo prohledáno vše, proto je nezbytné působnost rozšířit na sousední světy. Samozřejmě se tím jasně narušila prorokova doktrína o nepodporování magie. Preláti si rozpor snadno obhájili. Hledači jsou posvěceni svatým účelem a basta.

Všichni Hledači skládají přísahu, že se nevrátí, dokud nebude poslední odstavec nalezen. Každých padesát let vysílá hierokracie Feustonova kultu nových dvaadvacet zoufalců bez jistoty, zda přesun přežijí. Díky tomu se na světech v sousedství, jako jsou Teneris, Riiberion nebo Bredeon, několik přeživších Hledačů potuluje. Svým kolegům se z konkurenčních důvodů vyhýbají. Zato obtěžují každého, kdo před nimi nestihne utéct. Zajímá je jedině ten zatracený svitek. Dotazovací činnost provozují zásadně ve verších a jsou přitom neskonale otravní. Naprogramovaní k hledání, žijí z almužen jako toulaví psi, jedinou radostí je jim vědomí vlastní úpornosti po vzoru opěvovaného proroka.

Tederik jednoho takového zoufalce na vlastní oči viděl v bredeonském obchoďáku. Páprda v kutně, přepásaný oranžovou šerpou způsobil malou senzaci, když na dvojici nic netušících matron spustil veršovanou litanii žádosti o poslední verše prorokovy knihy. Okolní nakupující to brali jako zábavné povyražení, smáli se a tleskali. Ale Tederik, vědomý si toho, že Hledač své žadonění míní zcela vážně, se zalykal studem.

"Pamatuješ na ty osvětové letáky, co rozdávají misionáři?" narušil ticho Dannavion. "Jeden takový jsem našel na stole v hospodě."

"Vážně? Ty přece do hospod nechodíš."

"Psalo se tam o hrdinných Hledačích, kteří obdařeni prorokovou milostí, překračují hranice prostým věřícím zapovězené. Nebylo tam uvedeno, jakým způsobem to dělají, ale zaznamenal jsem termín Sunniport. Už tehdy mě napadlo, že by mohlo jít o starý sunnisenský teleport. To znamená technologické zařízení, protože sunnisenští inženýři s magií nepracují."

"A k jeho spuštění magii nepotřebuješ," pochopil Rik. "Samotný transport, to je něco jiného. Smrtelníka v bdělém stavu většinou zabije. Ale když víš, na co si dát pozor…"

"Musíme ten teleport najít. Stejně to máme při cestě."

***