Z(a)tracené klíče I. - Pytel blech: kapitola 27. Na koberečku u Aliance

Probudil se nahý za bílého dne. V dálce křičeli ptáci. V první chvíli netušil, kde je. Zahrada. Altán. Šerryzah. Byla pryč.

Motala se mu hlava jako po cihusových kapkách. Matně si vybavoval, že než oba upadli do dřímoty, o něčem mluvili, ale nedokázal si vybavit o čem. Chvíli trvalo, než našel cestu k budově děkanátu. V chodbách bylo živo, muselo být krátce před polednem. Jak je možné, že tak dlouho spal? I když po takové jízdě… Odmítl se tím dál zabývat. Jestli odešla, dala najevo, že šlo o jednorázovou záležitost. A on potřebuje vysvobodit Endemona a tátu. Další komplikace nepotřebuje.

Rozhodl se jít rovnou do modulačního sálu. Ditrux s Dannavionem se vznášeli těsně pod stropem, zaklesnutí jeden do druhého v absolutním tichu. Kolem nich se v průhledných spirálách ovíjely kotouče syrové síly. Protože cvičebna byla odstíněná od okolní pleteně, jednalo se jednoznačně jen o jejich bazální magii. Energie byla tak intenzivní, že Tederik vyjekl obdivem.

Dvojice z výšky dopadla na zem poté, co jeho reakce přerušila soustředění.

"Tady chce někdo nakopat prdel," prohlásil sžíravě arcidémon.

"Kde ses flákal?" obořil se na něj Danny.

"Šel jsem se projít do parku. Našel jsem altán. Usnul jsem tam."

Arcidémon se zlomyslně zašklebil. "Sám?"

"No ovšem," odsekl Tederik.

"Ale jo," řekl smířlivě Danny, když uviděl arcidémonův nedůvěřivý výraz. "Můj bratr už je takový. Úplný světec. Být smrtelník, už by předsedal kolegiu Feustonova konviktu."

"Leda ve snu," zabručel podrážděně Tederik.

"Pořádně bráchu prožeň, generále," zabručel arcidémon. Vrazil Dannymu do náručí těžký dezintegrátor. "Zdá se, že to potřebuje."

***

Na koberečku u Aliance

Další dva dny je Ditrux nenechal vydechnout. Buď trénovali nebo jedli nebo spali. Z chráněného prostředí modulačního sálu se přesunuli do běžného terénu. Ditrux otevíral brány a mizel na jiných světech. Danny s Tederikem měli za úkol počkat, až se brána úplně zavře, a teprve potom se podle energetické stopy snažili vypátrat Ditruxovo zacílení. Zpočátku se to zdálo téměř nemožné, ale nemohli mít lepšího učitele. Arcidémonův rodný Mizeon se vyznačoval prostředím specificky chudým na hustotu richotonní pleteně. Z toho důvodu uměl Ditrux vyčenichat a využít sebenepatrnější rezonanční ozvy a dokázal to bratrům názorně předvést.

Plácali věci z ničeho. Tvořili naslepo i podle předlohy. Výsledky byly mnohem dokonalejší, než napodobeniny feustonských kuten a klobouků. Nehrozilo, že "řídký produkt" v té nejméně vhodné chvíli vysublimuje do nicoty. Div, že vám to ok-sawonští vůbec sežrali, komentoval chabé kopie Ditrux. Pomůže mít nastudováno, jaké hadry se nosí na nejvýznamnějších světech. Ne vždycky po přesunu narazíte na domorodce. Někdy to ani nechcete. Naučte se tvořit popaměti. Ditrux položil na stůl knihu od Laskany Vrtošivé s obšírným názvem: Kroje a tradiční doplňky národů žijících na světech v zájmovém okruhu říše Čtyřdohody.

A samozřejmě létali. Za bílého dne. Volně a všem na očích, což na Ok-Sawonu mohli jenom za tmy, když byly měsíce za obzorem a hvězdy clonila oblaka. Tady na univerzitním poloostrově na vás nikdo zírat nebude, ale ve městě to nezkoušejte. Většina bredeonců jsou míšenci s řídkou krví. Ti se nevznesou ani náhodou. Darmo byste provokovali. A už vůbec se necpěte do koridorů pro vznášedla, varoval je arcidémon.

Na Vahanu je podobná koncentrace pleteně jako tady. Ale jak jsem říkal, nemůžete si tam nepozorovaně otevřít portál. Naštěstí se dá pod kvederickou sítí volně poletovat.

Po Šerryzah nebylo ani stopy, a Tederik se po ní neptal. Ne že by na ni nemyslel. Nejenom na její hraní a zpěv, i to by ale stačilo. Kdykoliv nechal myšlenky toulat, pokaždé uvízl v ozvěně melodické smyčky.

Byl rád, že Danny o jeho úletu nemluví. Ten lump samozřejmě vytušil, že Tederik v altánu nespal sám. O to více Rik ocenil, že ho bratr před arcidémonem kryl, ačkoliv mu to vůbec nebylo podobné.

Třetího dne Ditrux vzkázal, aby trénovali sami, protože on musí na schůzku s pohlaváry Aliance. Odpoledne pro bratry do parku přišla Jawrilla. Mají se dostavit k děkanovi.

***

Děkan je očekával v podzemní kanceláři, do které sestupovali dobrých pět podlaží. Možná tam někde měli i výtahovou šachtu, ale z nějakých důvodů ji nepoužívali. Chodby v minus pětce byly vylámané v rostlé skále. Z kamenných trhlin visela vlákna tenerisského svítícího mechu. "Nepoužívají externí energetické zdroje. Žádná elektřina ani plazma," komentoval vybavení Danny. Ukázal na otevřené dveře do postranní chodby. "Uzávěry mechanické nebo magické. Eliminují odposlech."

"Hezké," broukl netrpělivě Tederik. "Ty se hlavně soustřeď, abys nežvanil víc, než je nutné. A kroť svůj temperament. Známe se."

V místnosti, která připomínala vězeňskou celu seděli na kamenných lavicích za kamenným stolem kromě děkana a Ditruxe další dva muži a jedna žena.

Dáma v sobě nemohla zapřít vznešenou aristokratku. Byla drobnější postavy, bledá, štíhlá a pohledná. V černých vlasech nebylo ani stopy po stříbrných nitkách, takže nemohla pocházet z Mizeonu. Možná z Robustuy?

Vedle ní seděl rozšafně vyhlížející podsaditý vousatý človíček s širokým obličejem. Jeho nohy byly tak krátké, že z lavice nedosahovaly k podlaze. Ale Tederika ani nenapadlo to pokládat za zábavné. Toto byl skřet, nejspíš příslušník praprastaré původní tenerisské rasy. O takových se říkalo, že vládnou specifickou formou magie a není možné je zmanipulovat nebo proklít.

Rodný svět posledního cizince se Tederikovi odhadnout nepodařilo. Zatímco jeho společníci se tvářili přinejmenším neutrálně, tady ten se hrozivě mračil. Jeho kůže nebyla ani růžová ani bronzová, ale světle šedá jako čirikaví peří. Dlouhé stříbřité vlasy měl sčesané z vysokého čela. Pokožku obličeje brázdila síť tenkých jizev. Následky nemoci nebo úrazu. Určitě se s tím nenarodil. To bylo samo o sobě divné. Z toho chlapa sálala tak silná magie, že se pozorovatel musel ptát, proč si takové postižení sám nevyléčil. Možná nechtěl? Zvláštní, že nad oběma cizincovými rameny Tederik zaznamenal těkavé iluzorní pole. Ale nebyla to obyčejná světlomamná iluze, ale cosi mnohem dokonalejšího. Přesto Tederik nejspíš díky vylepšenému rozhraní dokázal rozpoznat špičaté obrysy. Že by to byla… křídla? Kdysi dávno v Metaprostoru existovaly humanoidní magické rasy s křídly, ale ty, pokud bylo Rikovi známo, dávno vymřely. Co je potom zač tenhle morous? Jediným kontrastním prvkem jeho osobnosti byly sytě fialové duhovky. Barva očí evokovala cukrářskou polevu, ale jinak na tom chlapovi nic sladkého nebylo.

"Nasewovi synové Tederik a Dannavion," představil bratry děkan. Pokynul jim, aby se posadili na volnou lavici.

Jakmile to bratři udělali, zjizvený muž je hned oslovil: "Vzhledem k časové tísni budu stručný." Mluvil tiše a chraptivě. Díval se chvíli na Dannyho a chvíli na Tederika. Bylo znát, jak na ně zaměřuje pozornost, jak je zkoumá. Nápor jeho magie připomínal sněhovou vánici. Bolelo to a štípalo. "Aliance vyšle na Vahan formální diplomatickou misi," pokračoval. "Zjistíme, oč Generalitě únosem vašeho bratra šlo. Pokusíme se vyjednat podmínky jeho propuštění. Možná výměnou za obchodní výhody nebo za krátkodobé zrušení embarga."

"A co náš otec?" skočil mu do řeči Dannavion a jeho hlas se ani nezachvěl.

Zjizvený se tvrdě ušklíbnul. "To se spíš celá vahanská generalita zúčastní soutěže v pletení čepic, než aby vám vydala elitního velezrádce a dezertéra. Smiřte se s tím, že váš otec je mrtvý nebo brzy bude."

"Promiňte, pane," nedal pokoj Danny, "ale mohl bych vědět, s kým nesouhlasím?"

Kdykoliv jindy by se Tederik zlobil, že bratr kalí vodu předčasně, ale tentokrát s ním byl plně v souladu. Ať je ten chlap kdovíjaké zvíře, základní pravidla slušné komunikace by ignorovat neměl. A jak se říká. Každý se k vám chová tak, jak mu sami dovolíte.

Černovlasá dáma se kousla do rtu, skřet se nepokrytě rozchechtal. Tederik v té chvíli dokázal rozlišit jejich vtíravé působení. Oba se snažili jeho a bratra zkoumat. Ženina intervence připomínala poklepávání malým kladívkem, z kterého šimralo za krkem. Její soused zaléval prostor hustou záplavou infonových částic. Tederik bytostně cítil, jak prostupují rozhraním a zaplavují jeho hmotné i nehmotné tělo, aby z něj vyplavily kýžené informace. Když k tomu přičetl pichlavou smršť, kterou je oblažoval ten zjizvený, dalo mu spoustu práce se vůbec soustředit. Když viděl, s jakým ledovým klidem na ten nápor reaguje Danny, bylo mu jasné, že bratr je ve stavu nejvyšší pohotovosti, že se přísně ovládá, aby nedal najevo nepohodlí. V duchu se zatetelil pýchou.

Zjizvený si v reakci na Dannyho dotaz vyměnil pohled s děkanem. "Děcka!" vyprskl. "Říkal jsem, ať je z toho vynecháš, Urbi. Nechápu, co sis od toho sliboval."

Děkan zakoulel očima a zabručel: "Jsou mladí. A pořád to jsou Nasewovi synové. Ani nevědí, co všechno vědí."

"Vám jde o ty klíče," konstatoval pomalu Tederik. "Nám o bratra a otce. Pochopili jsme dobře, že s námi se v té misi nepočítá? Protože to se musíme ohradit. Nemůžete nás z toho vynechat."

Urbiel zarputile zavrtěl hlavou. "Právě že musíme."

"Vzít vás dva na Vahan by bylo šílenství," doplnil děkana zjizvený.

"Odmítáme otce pohřbívat," oponoval Danny, "dokud je tu naděje, že žije." Vyzývavě na morouse shlídl. "Co kdyby to byl váš otec? Taky byste ho pochoval zaživa?"

Zjizvený se zatvářil zamyšleně. "Můj otec si nic jiného nezasloužil. Takže jednoznačně ano."

To bylo docela tvrdé, ale Tederik odhodlaně převzal Dannyho štafetu: "Ale my… našeho tátu… milujeme," vypravil ze sebe navzdory tlaku magie, kterým ho ti tři trvale zavalovali. "A co se týká… Endemona, ten je skutečně… ještě dítě. Pokud Vahanci chtějí… mermomocí držet Nasewova syna, ať si vezmou… mě. Jsem nejstarší. Ochotně se s Endemonem… vyměním. Kus za kus."

"Nebo radši mě," skočil mu do řeči Danny. "Já jsem druhorozený. A tátu chytili kvůli mně."

"Neplácej nesmysly," okřikl ho Tederik.

"To je realita," zasyčel Danny. "Kdybych na Bredeon nepřinesl ty mince s jeho profilem…"

Prásk!

Pěst zjizveného dopadla na stůl. Z místa nárazu se rozlétly fialové jiskry. "Zatracené rodinné vazby!" zahromoval. "Příčina veškeré zranitelnosti! A vy dva," ukázal na bratry, "jste… neuvěřitelní blázni." Jeho zaťaté rysy se přetavily do výrazu neochotné sdílnosti. "Proč na sebe berete otcovu vinu? Nasew měl mít rozum. Neměl si pořizovat rodinu v tak blbé situaci."

"Jako kdybys ty kdysi dávno neudělal totéž v rodném Equíziu, Igore," ozval se potutelným tónem skřet.

"A protože jsem díky tomu o všechny přišel," pokračoval sžíravě zjizvený, "může mě požvýkat Launa, když vidím cosi podobného! Dlouhověcí se mají rozmnožovat co nejmíň. Nesmrtelní vůbec. Šmytec."

"Ehm, budu dělat, že jsem to neslyšel, První," vstoupil do debaty Ditrux. "Ale neříkal jsi, že nás tlačí čas?"

"Navrhuji ty kluky na Vahan vzít," řekl skřet.

"Vyloučeno," odsekl Zjizvený.

"Trvám na tom," naježil se skřet. "Kdo jiný je dokáže ochránit vyjma nás. Ať Generalita vidí, že je máme pod palcem. Věky s nimi hrajeme na slepého trolla. Je nezbytné vytýčit nové meze soužití. Toto je stejně dobrá příležitost jako každá jiná."

"Jak to myslíš s těmi mezemi, Kaebi?" zpozorněla dáma.

"Co jim předložit návrh, kterému neodolají? Podmínkou bude jejich začlenění do moderních společenských struktur, na které je navázáno jiné, slušnější, chování."

"Partnerství?" podivila se. "Co by nás to stálo?"

"Získáme ty klíče společně, Izzel," odpověděl skřet. "Otevřeme ty zatracené laboratoře. Vytvoříme smíšené expertní skupiny. Prozkoumáme artefakty pod společnou kontrolou. To mám na mysli."

Když se rozhostilo napjaté ticho, skřet dodal: "Všichni víme, že ty laboratoře jsou tichá časovaná bomba. Upřednostňuji výbuch pod dozorem, než aby to vyvolalo nový metaprostorový průser viz flesshingové emanace Trissielova typu."

"Nejsem z toho nadšená, ale bylo by to lepší, než kdyby ty klíče sebrali Vahanci samotní," pronesla dáma.

"A to se klidně může stát," podotkl Urbiel. Podíval se na Tederika. "Už mají samotného Nasewa, získali jeho trezor a konečně i toho kluka. Jestli je Nasew tak dobrým otcem, jak se nám jeví, dřív či později jim tu kletbu prozradí, aby syna ochránil. Nehledě na to, že způsoby, jak kreponní závory obejít, by tu byly, že."

"Ale stály by je asi tolik energie, kolik vyprodukuje celá sunnisenská soustava," utnul ty neblahé vyhlídky zjizvený. "Byla by to až poslední možnost. Zatímco když přijdeme s pomocnou rukou…"

Tederik to poslouchal a nestačil se divit. Opravdu jsou pohlaváři Aliance ochotní Vahance přibrat do klubu? A skutečně jde obejít kreponní kletba? Něco takového zajisté patří do balíku nejpřísněji střežených tajemství organizace, s kterými můře nakládat jenom velice omezená množina osob. A oni se tu o tom baví jak matróny u čaje a sušenek. Znamená to, že je potom plánují zabít? Vyměnil si vyplašený pohled s Dannavionem a vytušil, že bratr myslí na totéž. Opět mu vytanulo na mysli, že pokud otec klíče odmítl komukoliv vydat už před lety, musel k tomu mít dobrý důvod. Nedůvěra, kterou předtím velkoryse zahnal do kouta, začala znovu vytahovat drápky.

"Tou pomocnou rukou máme být my dva?" obořil se na zjizveného Danny. "Protože vám na rovinu říkám, že my s bratrem tu otevírací kletbu neznáme."

"Počkej," přerušil bratra Tederik a obrátil se na zjizveného. "Existuje možnost…, že otec tu kreponnovou kletbu zaznamenal do deníku. Jeho deníky… jsou tuplovaně zašifrované. Skutečně důležité zápisky ukládal pod běžné viditelné písmo, do paralelní podprahové vrstvy. Přístup je chráněný krevním zámkem, ale…"

"Neříkal jsi, že všechny knihy shořely?" podivil se Danny.

"Až na ty deníky," špitl Tederik a s úlevou zaznamenal, že magický útok poněkud polevil. "Sebral jsem je z kaluže a ukryl." Znovu se obrátil na zjizveného: "Ty zápisky dokáže přečíst jen osoba pokrevně spřízněná s pisatelem. Náš otec byl na takové záležitosti hodně pečlivý a teď už chápu, proč. Musel počítat s tím, že ho Vahanci najdou. To heslo někam zaznamenal. Pro nás. A kam jinam, než do deníků? Nemohl tušit, že nás fanatici zmrzačí."

"Kampak jste ty deníky schoval, princi?" zeptal se skřet.

Tederik se ošil. "To si při veškeré úctě nechám pro sebe, sire. Zatím nevíme, co vahanští s mým otcem a bratrem provedli. Bude lepší mít něco v záloze."

"Nedůvěřujete nám?" obořil se na něj zjizvený.

Tederik cítil, jak se Danny vedle něj rozčileně nadechl. Chytil bratrovo zápěstí a stiskl, aby dal najevo, že ví, o čem mluví. "To jsou příliš silná slova, pane," řekl zjizvenému. "Náš otec a bratr jsou v nebezpečí. Jsou pro nás mnohem důležitější než všechny kletby a klíče světa. Já vám tu přísahám, že jakmile budou v bezpečí, tak vám tu kletbu najdu a předám. Dokonce i kdyby s tím otec nesouhlasil."

"Faktem je, že bez jejich přičinění," ozval se zamyšleně Urbiel a ukázal na bratry, "nám ty zápisky budou k ničemu. Dokonce i kdyby Nasew už nežil, rudimenty návazností v paralelních rovinách pravděpodobnostních polí udržují krevní zámek funkční. Nikdo kromě jeho sourozenců či potomků ty deníky nepřečte."

"Přísahám, že nás to otec učil," prohlásil Tederik. "Mě osobně trénoval tvrději než bratry. Slibuji, že vám to heslo najdu, ale nejdřív musím vědět, že budou táta, Endy i Dannavion v pořádku."

"O mě tu vůbec nejde," zabručel sžíravě Danny. "Postačí mi záruka, že otce a bratra ušetříte, až bude po všem." Tederik se už nadechoval, aby mu řekl, ať si ty sebeobětovací kecy strčí někam, když ho Danny plácl po ruce a zavrčel tak, aby to všichni slyšeli: "To si vážně myslíš, brácha, že nás pak nechají jenom tak jít?"

Černovlasá dáma se podrážděně narovnala. "Tak to snad…"

Danny ji drze přerušil: "Jenom se nesnažte nám namluvit, že nás pak pustíte z pracek. Velíte Alianci, a přesto jste nám ukázali tváře. Slyšeli jsme vaše jména. Tak co? Zabijete nás? Nebo nám vymažete paměť?"

Skřet se drsně rozesmál. "Na tuto otázku jsem čekal. Ale vy, mladý muži," podíval se na Dannyho, "byste si s tím přece neměl dělat starosti. Už jste se nabídl vyměnit za mladšího bratra. Jestliže vás ugrilují na Vahanu, nemusíte se bát bezpečnostních opatření Aliance."

"Přestaň toho kluka strašit, Kaebi," okřikl skřeta Urbiel, zatímco Ditrux se nesouhlasně zašklebil, naklonil se k sousedce a cosi jí neslyšně šeptal do ucha.

"Už nejsem kluk," zavrčel Danny.

"Má pravdu, Kaebi," prskl příkře zjizvený. "Velel armádě. Posílal chlapy na smrt. Rvalo ho to na kusy, ale nesložil se z toho. Copak to z něho necítíš?"

Skřet Kaebi se přestal smát. Překvapeně se na zjizveného podíval. "No jo, občas žertuju nepěkným stylem. Ale toto je vážná věc."

V té chvíli Tederik zaznamenal, že trojitý nápor cizí magie na jeho osobnost se jemně a úplně rozplynul. Bylo mu jako po vynoření z hustého bahna na hladinu. Zhluboka se nadechl a vydechl.

Kaebi se s novým elánem obrátil na Dannaviona a následně na Tederika: "Abyste tomu rozuměli, mladí přátelé, celou tu dobu, co tu spolu plácáme, jsme vás testovali. Energeticky, psychologicky a především magicky. Nikdy jste nebyli smrti blíž než před chvílí." Skřetův hlas zazněl tak ostře, až se Tederik otřásl. "Kdybychom došli k závěru, že jste prolhaní nebo zaprodaní, už byste tu neseděli, ať se Urbiel dojímá nad vaším pohnutým osudem, jak chce. Ale vy jste všechno to, co o sobě říkáte, a ještě mnohem víc. Syrový materiál, s kterým se dá pracovat. Ať už mise na Vahanu dopadne jakkoliv, váš život se změní. S vaším potenciálem byste se za pár století mohli stát naší hrozbou nebo posilou. K vašemu i našemu prospěchu upřednostníme tu druhou možnost. Na Ok-Sawon už se natrvalo nevrátíte. Necháme vás žít, ale už nikdy vás nepustíme z dohledu. Vyrovnejte se s tím."

***

Toho dne navečer Danny přijal pozvání nových přátel z řad Urbielových asistentů na partii dohomonu. Tederik se ho snažil odradit, protože nazítří je čekal přesun na Vahan. Jeho snaha přišla vniveč. "Nechtěj po mě, abych ležel v peřinách, čuměl do stropu, a strachoval se o bráchu s tátou, protože usnout stejně nedokážu," usadil Rika větroplach. "A ty si zajdi za holkama, ať si naposledy užiješ, protože vůbec není jistý, v jakém stavu se zítra vrátíme a jestli vůbec."

Nakonec ani Rik nedokázal jít do postele. Vypravil se do klubu v naději, že by tam mohl narazit na Šerryzah. Jejich podivná schůzka v altánu mu nešla z hlavy. Štvalo ho, že si na to pamatoval tak mlhavě. Vzpomínal na hudbu, vybavoval si doteky, a že se cítil báječně. Měl podezření, že ho nějak podvedla. Že si od něj něco vzala, aniž by o to předem požádala, a to ho znervózňovalo.

Ve sklepení pod ústavem Kosmologických studií bylo o poznání klidněji než minule. Místo živých Smrťáků tam na obří videxové plotně pouštěli záznam z hudebního festivalu. U stolků podél stěn posedávali studenti s videxovými tabulkami, někteří dokonce s papírovými skripty. Že by se učili v hospodě? Šerryzah mezi nimi nebyla. Tederik zamířil k barovému pultu. Rozčílený a zklamaný si objednal vitrrex. Hned zaplatil a jedním dlouhým douškem do sebe obsah sklenice vyklopil. Nebyl to dobrý nápad sem chodit.

"Vás jsem tu ještě neviděla," zapředla okatá barmanka, když si přebírala prázdnou sklenici.

"Jsem tu jenom na skok," zabručel. "Vlastně někoho hledám," dodal a vyslovil její jméno.

"Šerryzah? Ta sem chodí jenom když hraje živá kapela. Jinak jí nejsme dost dobří. Pro pořádek bydlí u děkana Urbiho, ale spíš ji zastihnete v pajzlu U Lomcováka v riiberionském podsvětí."

Marisana ho ukecala ještě na jednu skleničku, a když odcházel, vtiskla mu do dlaně kartičku s kódem na její komunikační náramek. Řekla, v kolik končí, a že by jí nevadilo, kdyby na ni počkal. I když byla hezká, okamžitě ji pustil z hlavy, protože myslel na Šerryzah. Nedostupnou. Nafoukanou. Tajemnou. Měl se po ní poohlídnout dřív, protože další šanci možná nedostane.

Deštivou nocí se vracel k děkanátu, neochotně se vyrovnával s neúspěchem. Přecházel pusté prostranství s lavičkami a vodotryskem, když zaslechl dlouhý tichý hvizd. Nezpomalil, protože to nemohlo patřit jemu. Déšť houstl, vítr sílil. Vykašlal se na dlážděné chodníčky a vzal to rovnou přes trávník. K budově doběhl promočený a prokřehlý. Otevíral dveře, když ucítil, že za ním někdo stojí. Prudce se otočil, připravený na cokoliv.

Zablesklo se.

Šerryzah ozářená modrofialovým světlem se rošťácky ušklíbla. Měla na sobě černou pláštěnku s kapucí, která jí padala hluboko do tváře, přesto Rik ani chvíli nepochyboval, že je to ona.

"Hledal jsem tě," vypravil ze sebe, ale jeho slova přehlušilo burácivé zahřmění.

"Tak jsi mě našel," vydechla. Z kapuce jí na nos stékaly pramínky vody. "Nebo jsem možná já našla tebe," dodala. "Jestli s tím chceš něco udělat, konej rychle. Je mi zima."

Na jazyk se mu drala bezelstná poznámka, že pokud tady bydlí, nemá důvod dál moknout venku, ale zavčasu si to rozmyslel. Znovu se blýsklo. A zas. Šerryzah se netrpělivě ošila. "Potřebuješ se zahřát," konstatoval a natáhl k ní ruku. "Bydlím v třetím patře. Tak půjdeme?"

Její dlaň byla studená a mokrá, ale jakmile ji sevřel v té své, a jejich rozhraní se prolnulo, vzepjal se pod zášlehem její magie. Ucítil všechny kosti v těle, jako kdyby tentokrát blesk udeřil přímo do něj. Sípavě se nadechl a bylo by to s ním praštilo o zem, kdyby ho nepodepřela.

"Šššš, to bude dobré," zaševelila. "Trochu jsem se zapomněla, ale už se to nestane."

"Trochu?" vyjekl, když ho táhla do schodů jako pytel ovsa. Uvědomoval si, že kdyby chtěla, zvládla by ho drapnout a vyletět k jeho pokoji na jeden ráz, stejně jako přenášela Dannyho v horách. Že by šetřila jeho city?

Naštěstí se jeho otřesený organismus rychle stabilizoval. Do pokoje už vešel bez pomoci a hned se chopil iniciativy: "Dáme dolů to mokré oblečení, ano?"

Svlékali se navzájem, a potom se ponořili do vany s horkou vodou, přičemž oba věděli, že spolu hrají dohodnutou hru na smrtelníky. Ve skutečnosti měli oba dostatek jiných, magických způsobů, jak se zahřát nebo jak se dešti vyhnout. Mohli se obklopit silovým polem, nebo se obalit světlolomnou iluzí, která na omezený čas odpuzovala i tekoucí vodu. Ale oni to tělesné nepohodlí potřebovali. Využili ho jako záminku, aby mohli být spolu.

Zmizela, než se za úsvitu probudil. Jakkoliv si původně plánoval, že se jí zeptá, na to jejich poprvé, vůbec se k tomu nedostal. Tentokrát si toho zapamatoval mnohem víc, i když nepatrné výpadky pozornosti tu byly. Ale možná je vyvolalo emocionální přepětí. Anebo ta hudba, co cítil v kostech, podobně jako ten blesk, který jím projel, když na ni sáhl.

Po těle se cítil lehký jak pírko, ale srdce měl těžké. On jí nic neslíbil, ona nic neslíbila jemu.

***