Z(a)tracené klíče I. – Pytel blech: kapitola 24. O Endeomonovi v semináři nikdo neví

Danny chňapl Tederika za rukáv, přiskočil k nejbližším dveřím, za kterými nebylo nic slyšet. Zatáhl oba dovnitř. Ocitli se v kumbále s uskladněným nábytkem. Skrze lavice a dlouhé stoly naskládané na sobě se propletli k zaprášenému oknu. Vedlo na malý dvorek sevřený stěnami dalších budov. Uprostřed se nacházela studna, z které hubený akolyta s oholenou hlavou vytahoval vědro. Víc informací ze skladu nevyzískali. Počkali, dokud lomoz na chodbě neustal, načež místnost opustili.

Aniž by Danny čekal na Tederikův souhlas, vrhl se k protějším dveřím a otevřel je. "Trefa!" rozzářil se, když našli kancelář. Z okna byl výhled do rozlehlé zahrady s dalšími budovami. Po pískových cestách mezi záhony se pomalu důstojně pohybovali preláti v oranžových kloboucích a svižně pobíhali dohola ostříhaní akolyté. Všichni měli na sobě bílé řízy a oranžové opasky.

"Vidíš tam nějaké normálně oblečené lidi?" zeptal se pochmurně Tederik.

"Jenom samé fanatiky," ujistil ho Danny. "U tří osob vidím svítit slabé rozhraní."

Z toho se dalo předpokládat, že vnitřní prostory komplexu nejsou přístupné laickým osobám. Jestli se mají obejít bez magie, nezbývá než čekat na tmu, nebo se převléct, ale i tak to bude drzost nejvyššího kalibru.

"Druven je sorim, Teliben akolyta," procedil skrze zuby Dannavion s očima upřenýma na odpolední promenádu. "Obě profese nosí komže s oranžovým přepásáním, ale jedni mají na hlavách klobouky a ti druzí skluzavku. Mám rád svoje vlasy. Hlasuju pro klobouk. Ale problém s rozhraním to neřeší," dodal s povzdechem. "To naše je ve srovnáním s tím, co vidíš venku, nesrovnatelně silnější. Uvidí ho na nás jenom ti nejnadanější, ale i tak je to průšvih."

Tederik odstoupil od okna s úmyslem najít něco, co by mohlo jejich situaci usnadnit. Podél zdí kanceláře se táhly police s různě barevnými očíslovanými krabicemi. Nejvíce pozornosti přitahovala hromada hustě popsaných a různě pokroucených úzkých papírků, která se vršila na stole.

"Chudák Teliben," ukázal na krabice. "To budou ty kazety, do kterých se strkají vytříděné prosebné listy. V červených budou prosby o movitého manžela či manželku. V zelených udání na nedostatečný náboženský zápal sousedů. A v modrých…"

"Přestaň," štěkl Danny. "Vím, oč se snažíš. Uklidnit mě, abych nezačal jančit, protože náš brácha je ve větším průseru, než jsme čekali. A je to hlavně moje vina, sakra. Ale neměj strach, ovládám se."

"Beru na vědomí," zabručel Tederik a otevřel truhlu pod oknem, jestli tam nenajde církevní ošacení. Byly tam jen knihy. Potom ho zaujal obraz na stěně, jehož barvy byly zašlé věkem. Znázorňoval preláta v bílé komži ve vlídné žehnající pozici. Jeho šerpa a klobouk nebyly oranžové, ale uhlově černé. I z malby bylo patrné, že materiály jsou utkané z kvalitní látky. Pod obrazem bylo napsáno:

Ebevan z Klodivnu

Nejvyšší sudí Pilíře víry

Pronásledovatel kacířů a heretiků

Ochránce řádu a Pravá ruka Prvního Zvěstovatele

340-399 ppz.

Danny se na obraz pozorně zadíval. "Na Pilíře víry jsem úplně zapomněl. Ta stuha, co má kolem pasu, to bude pravé simin-lanské hedvábí. Podle takové předlohy není problém uplácat kopie. Co říkáš? Budou nás mít za kontrolory a půjdou nám na ruku. Co je to ppz?"

"Jejich vlastní počítání dějin," zabručel popuzeně Tederik. "Letopočet se zkratkou ppz znamená, kolik let uplynulo po prvním Zvěstování. V letech rané církve byl Pilíř víry samostatnou institucí. Nepodléhal ani Prvnímu Zvěstovateli. Sídlil na venkově. Vyšetřovatelé a sudí se mezi klérem ukazovali zřídka. Ani netuším, jestli ten úřad ještě funguje."

"To můžeme využít!" nadchl se Danny. Zatahal se za rukáv špinavě bílé řízy a ruka mu látkou projela jako mlhou. Narychlo uplácané materie byla mnohem těkavější konzistence než kvalitně vyrobené plátno z přírodních vláken. "No jo, tohle jsi odflákl," zašklebil se na Rika. "Za chvilku se to vypaří. Stejně musíme přezbrojit. A když se tam vydáme jak obyčejní mnichové, každý prelát s minimálně funkčním rozhraním rozpozná to naše. Ale u vyšetřovatelů se dá výraznější rozhraní očekávat." Posadil se na truhlu a předpažil. Díval se na obraz, zatímco mezi jeho dlaněmi se objevil černý mihotající se chomáček.

"A víš, jak to chodí v každé staré zkorumpované organizaci," pokračoval s hlasem chvějícím se soustředěním. "Můžeme očekávat, že pravá ruka neví, co dělá ta levá. Navrhuju tam vlítnout. Nejvyšší Sudí nás posílá pro informace. V sázce je samotná budoucnost církve. Půjdeme po Karafovi. On už nám poví, co s bráchou je."

Tederik pokrčil rameny. Z možných alternativ tato vypadala nejvíc bláznivá. Ale okolnosti se změnily. I kdyby čekali do tmy, pak se vkradli do zahrad, konfrontaci se nevyhnou. Aby vypátrali místo bratrova pobytu, budou nuceni se ptát, což s sebou nese nutnost mazat dotazovaným subjektům vzpomínky. Riziko, že je při tom někdo další načapá, se bude zvyšovat s každou další akcí. Bez magie se neobejdou, jinak by se tu museli zabydlet na mnoho dní, a to si nemohou dovolit.

"Bude to krátká rychlá akce," ševelil vemlouvavě Danavion. "Odchytíme prvního nešťastníka a přikážeme mu, aby nás odvedl ke Karafovi. Nevadí, že nás to hovado pozná," usmál se zle Danny. "Má to spočítaný."

Chomáček hmoty držený ve skvapovém poli mezi jeho dlaněmi se mezitím přetvářel v plochou podlouhlou stuhu, na jejímž povrchu se začínala rýsovat textura luxusní tkaniny. "Udělám to pevnější," zabručel. "Kdybych tolik netoužil po létání stíhačkou, mohl bych fušovat do umění," prohodil, načež stuhu svinul do ruličky, podal Tederikovi, a hned začal vyrábět druhou. "Ty klobouky budou trochu oříšek, ale zkusím je vykroužit jako na hrnčířském kruhu…"

***

Překvapení u Třetího Zvěstovatele

Klobouky se s originály úplně zaměnit nedaly, ale Dannavion trval na tom, že zdejší osazenstvo se s činovníky Pilíře tak často nestýká. Na Tederikův dotaz, kde bere Danny tu jistotu, tázaný sžíravě odsekl, že je to instinkt. Ještě proběhla změna barvy kaftanů z šedé na zářivě bílou, klobouky byly usazeny na hlavách, šerpy opásány, a mohlo se vyrazit do zahrad. Bylo by k tomu došlo, kdyby se do kanceláře nevrátil její právoplatný obyvatel.

Vpadl dovnitř, v náručí komínek barevných kazet, skrze které mu byly vidět jen vykulené oči a lesklá pleš. Jakmile zaznamenal vetřelce, zapotácel se a byly by mu ty krabice popadaly na zem, kdyby je Dannavion pohotově nepřidržel.

"Ty budeš Teliben, nemám pravdu?" zaševelil vlídně, načež pomohl úředníkovi naskládat kazety na stůl.

"Aaano, vaše eee… Eminence," vypravil ze sebe šokovaný úředník.

"Přicházíme z pověření Nejvyššího Pilíře víry. Zaveď nás za Třetím Zvěstovatelem, synu. Neprodleně."

Tederik si oddechl, protože už se předem děsil, že Danny začne s dalším z oblíbených řečnických cvičení. A čím by byl jeho proslov květnatější a srdceryvnější, tím snadněji by se mohl podřeknout, protože Teliben není žádný venkovský kazatel. Ale bratr to tentokrát pojal stručně.

"Ale já netušil…," blekotal úředník. Byl to dobře živený mladý muž s kulatým obličejem a vodově modrýma očima a oroseným čelem. "Nemám žádné… instrukce. Měl jsem zato, že úřad Pilíře víry byl formálně zrušen po Koncilu Sebemrskačů v Dupalově tvrzi. To už je dobrých tři sta let."

"To byl účel," štěkl Danny. "Jedině tak mohl Pilíř víry nerušeně kontrolovat oddanost pravověrných. Ti nejvýše postavení o nás přirozeně vědí. Vystupujeme ze stínu jen za vážných okolností."

"Velice se omlouvám, velectění… otcové," zaúpěl Teliben. Ukláněl se až k zemi, celý se třásl. "Nikdy jsem si nepředstavoval, že se mi dostane takové cti… Já toho vůbec nejsem hoden…"

"Tak se tím tolik netrap, hochu, a rychle nás odveď ke Zvěstovateli Karafovi," vstoupil do dialogu Tederik v obavě, že chlápek, který si předtím tolik stěžoval na nudnou práci, teď spíše omdlí, než aby byl k užitku.

***

Kráčeli po pozemcích mezi budovami. Hrůzou zpocený Teliben v čele, a za ním dvě postavy v černých kloboucích vyšetřovatelů. A tak, jak Tederik předpokládal, budili všeobecný rozruch.

Černé klobouky?

To jsou vyšetřovatelé?

Copak Pilíř víry stále existuje?

Proč nám to nikdo neřekl?

Co dalšího nám vrchnost tají?

Ten šepot a mumlání se nedaly přeslechnout. Tolik vytřeštěných pohledů Tederik snad nikdy nezaznamenal. Ale žádný z prelátů se neodvážil je zastavit. A přesně o to jim šlo. Jakmile budou u Karafa, musí nastat rychlá akce, kterou Danny sliboval. A Telibena u sebe zadrží co nejdéle, protože toho budou rozhořčení preláti žádat o vysvětlení jako prvního.

Telibenovy kroky vedly nejdříve do samotného středu zahrady, k třípatrovému paláci z bílého kamene, který by nedělal ostudu ani samotnému simin-lanskému císaři. Hned ve vstupní hale jim zkřížil cestu vyděšený a zjevně ukřivděný vrchní sekretář. Od něj se dozvěděli, že Třetí Zvěstovatel se toho času věnuje kontemplaci ve své soukromé kapli. Bylo znát, že činovníka už nějaký rychlý milovník klevet stačil informovat, že se po areálu Semináře pohybují Černé klobouky, jako ztělesněné přízraky těžkých dob z počátků církve.

"Za běžných okolností tam nikdo nepovolaný nemá přístup. Ale pro záležitost Pilíře víry, to samozřejmě neplatí," lamentoval sekretář. Nedal jinak, než že je do kaple doprovodí osobně. Vedl je skrze nádvoří a pak brankou do další oplocené zahrady, přičemž stále dokola drmolil, jak moc se stydí, že nemohl ctihodným excelencím nabídnout důstojnější přivítání. Důvodem není nic jiného, než že nebyl informován. S politováním se dozvídá, že nepatří k vyvoleným, kterým bylo tajemství o přetrvávající existenci institutu Pilíře víry svěřeno.

Mezi rozkvetlými stromy a keři se topila menší stavba kruhového půdorysu, jejíž střecha se vypínala do ostré špice zakončené pozlaceným symbolem Feustonovy trumpety.

Tam Dannavion sekretáři stroze poděkoval, a požádal ho, aby se o jejich angažmá zbytečně nešířil, protože vše bude objasněno v pravý čas. Jako kdyby nevěděl, že ten nešťastník udělá pravý opak. Ale na tom už nesejde, pokud bude akce tak rychlá, jak Danny sliboval.

Slunce zapadalo, květiny kolem sladce voněly. Teplý vítr k Tederikovi donesl závan spáleného koření, který se dal čekat spíše v kuchyni než na zahradě.

Dveře kaple byly pootevřené, na což akolyta udiveně zavrtěl hlavou. Uvnitř bylo chladno a prázdno. Lavice podél stěn zalévalo bledničkové světlo vodních lamp. Uprostřed vydlážděného prostranství zel otvor do sklepení a nad ním se tyčil otevřený poklop. Z hloubky se ozývalo skřípání a nepravidelné ťukání. Ve vzduchu už byl jasně cítit zápach spalovaných bylin.

Teliben ohromeně ukázal na vchod do podzemí. "To je přece náhrobek Blahoslaveného Snačicha z Flonu! Někdo ho zvedl? Takové znesvěcení! Copak o tom Třetí Zvěstovatel neví? Kde vůbec je?"

"Řekl bych, že tam dole," prohodil Danny sestupující po schodišti. "Tak jdeme."

Protože schodiště nebylo osvětlené a akolyta neměl dostatek magie, aby si vyčaroval světlo, sejmul Tederik jednu vodní lampu z držáku a vtiskl ji mladíkovi do rukou. "Dostane se ti velké výsady, můj synu," zašeptal v potřebě chlapíka uklidnit. "Uvidíš Pilíř víry při práci. Hle, hniloba pronikla i do těch nejvyšších kruhů naší církve. Shledejmež, jak Třetí Zvěstovatel místo posvátných kontemplací holduje zakázaným alchymistickým praktikám." Pak ho nasměroval na schodiště. Šel až za ním, aby akolyta ze strachu nevzal do zaječích.

Opozdili se za Dannavionem jen o chvíli, ale jakmile byli dole, bylo patrné, že bratr neztrácel čas.

Uprostřed laboratoře s dlouhými stoly, na kterých stály aparatury z kovu a skla, stál rozkročený Dannavion. Svíral Karafa pod krkem, držel ho vysoko nad podlahou na napjatých pažích a řval: "…nebo ti natrhnu tu tvou zkurvenou zasranou smradlavou prdel!"

Pod baňkami a tyglíky hořely kahany. Štiplavý kouř stoupal ke stropu a systémem trubek skrze výduchy ve stěnách vycházel ven z budovy. Podél stěn stály řady povědomých beden z kvalitního dřeva glenesijských jirijanů. Na vzdáleném konci stolu se blýskala kupka broušených kamenů temně zelené barvy a vedle se zlatě tetelila hromádka mincí nestandardní velikosti. Tederik by se byl vsadil, že je na nich vyražený otcův profil, a že jsou to ty mince darované simin-lanským císařem.

Zvednutý a přiškrcený Zvěstovatel bezmocně kopal nohama ve vzduchu a chrčel. Dannavion planul spravedlivým hněvem a vzduch kolem jeho postavy zářil stříbrným světlem, jak si skrze rozhraní tahal sílu z pleteně, aby Zvěstovatele bez problémů udržel, protože ten darebák byl houževnatější, než se dalo předpokládat.

Tederik se shýbl pro Dannyho zakutálený klobouk a směrem k akolytovi s nuceným klidem poznamenal: "Tady vidíš, synu, jak pracujeme se zatvrzelými heretiky." A mnohem hlasitěji, tak aby to slyšel i Dannavion, dodal: "Jestli ho budeš dál škrtit, bratře, mnoho informací nezískáš."

Danny vzpurně zaklel, ale pak Karafa pustil.

Chlap s hlasitým buch dopadl na dlážděnou podlahu a zaskučel: "Nevím, co s ním je! Samotný Feuston ať mě zatratí, jestli to vím!"

Danny se k němu shýbl a chňapl ho za límec kutny. "Tak to z tebe musíme vymlátit, ty smrade!" Dřív, než stačil s chlapem mrštit o hradbu beden, mu Tederikova ruka sevřela rameno. "Teď já, když dovolíš, ctihodný mladší bratře."

"Heretik Karaf je tvůj, velectěný starší bratře," zasyčel se špatně skrývanou neochotou Danny a smýkl Zvěstovatelem tak prudce, že kdyby ho Rik nezachytil, chrchlající darebák by byl lavici přeletěl a skončil by pod ní. Takto ho Tederik usadil, a ještě ho dokázal familiárně poplácat po zádech.

Ukázal na cenné komodity na stole. "Jak se tak dívám, Karafe," zapředl téměř vlídně, ačkoliv krev se mu vařila, "máte tu pěknou sbírku cenností. Zlaté mince z velmi mimořádné výrobní série. A zelené azumagdy, vzácnější než ok-sawonské diamanty. Přesně takové byly ještě před nedávnem v majetku jisté rodiny. Jakpak jste k nim přišel, milý bratře?"

"To Endemon mi o nich řekl," zachrchlal Karaf.

"Nesmysl," houkl netrpělivě Danny. "Dobrovolně nikdy. Leda že bys ho nějak oblafl, ty hnido. Nebo přinutil?"

"Nemůžu za to, že byl naivní," bránil se odbojně tázaný. "Jenom jsem plnil posvátný cíl. Najít Posvátnou trumpetu. Udělal bych cokoliv."

"Lhal jsi a kradl náš majetek kvůli blbé legendě?" Danny máchl paží k bednám.

"Není to legenda," naježil se prelát. "A ty bedny jsou prázdné," posteskl si hořce. "Přesvědčte se… sami. Všechno mi sebrali ti neuctiví desmoni v brněních a v maskách. Poté, co jsme to sem klopotně dopravili, a co jsem to dny a noci třídil…" Nervózně si promnul obličej. "Magická zrcadla. Teleemitory. Dervosské paměťové mušle. Skořápky z Erektiadu. Sebrané spisy Smesmechovy. Kavanské zpěvníky. Katalogy z Podsvětní galerie bohyně Exis. Bredeonské obchodní letáky. Vůbec jsem neměl čas to všechno řádně prozkoumat. Tolik jsem doufal, že by mezi tím mohl být klenot nejcennější. Jednu bednu jsem ani nedokázal otevřít. Co když je trumpeta právě tam? Samozřejmě jsem našel zlato, šperky a surové i broušené přírodní drahé kameny. Kdybych si předtím trochu neulil," zakňoural, "nezbylo by mi vůbec nic."

"Ale kde je náš bratr?" zeptal se znechuceně Tederik. Zloději okradli zloděje. Měli by ho snad politovat?

Karaf se vyhnul jeho pohledu. "Pryč. Naposledy jsem ho viděl těsně po našem příjezdu sem. To už bude půl roku. Měl před sebou audienci u Druhého Zvěstovatele Lupecha. Místo aby se choval, jak jsem mu poradil, byl pyšný a drzý. Dokonce na Lupecha zaútočil. Nemůžete se divit, že skončil v internaci. Měl se kát a následně měl být upálen na hromadě z naplaveného dříví, jako ostatní heretikové."

"Znamená to, že utekl?" nadějeplně vydechl Danny.

Karaf se trpce usmál. "Z posvěcených řetězů církevní internace? Těžko." Vzápětí vykulil už tak vykulené oči, a hystericky zakrákoral: "Vaše magie. Máte ji zpět! Jak jste to dokázali?" Zíral na rozhraní, které úspěšně vyzařovalo i skrze skvapové pole s téměř posvátnou úctou. Jen tím potvrdil Tederikovo podezření, že ti nejvýše postavení dar vidění mají.

"Kde je náš bratr?" opakoval mechanicky Tederik, a jeho srdce svíral strach.

"Upálen nebyl," odsekl rychle tázaný. "Obřad Svatého žehu je veřejný. Poslední byl před dvacíti dny, a Endemon předveden nebyl. Ale milost také nedostal. Tomu by totiž předcházelo očištění v suwanovém dýmu. Mám u komory kajícníků své lidi, a ti by mi to řekli. Když jsem se na to Lupecha ptal, bylo mi řečeno, že už to není má starost."

To už Danny nevydržel, chňapl Karafa za předek kutny, zatřásl s ním jak s hadrovým panákem a zasyčel: "Ale není mrtvý, že ne? A ty dobře víš, co s ním je! Máš jenom strach, co s tebou provedeme, až se to dozvíme. Tak já tě uklidním, špíno. Zemřeš tak jako tak. Rozdíl bude jen v tom, jestli to bude trvat dlouho nebo rychle."

Z kouta se ozvalo zadunění. Vynervovaný akolyta se v mdlobách skácel na podlahu.

Tederik si odkašlal, a dodal: "Bratr to myslí tak, že vy smrtelníci vlastně umíráte od narození. Tak jako tak umřeš. Je na tobě, jestli zbytek života prožiješ jako relativně zdravý jedinec, nebo těch pár desetiletí pročekáš jako troska s přelámanými a nakřivo srostlými údy."

"Nejlépe bez očí, jazyka a koulí," pohotově hrozbu přibarvil Danny a spustil preláta zpět na lavici.

"Když vám to povím, necháte mě jít?" zachraptěl třesoucí se Karaf.

"Přinejmenším tě necháme v jednom kuse," zavrčel Danny. "A pospěš si, nemáme na tebe čas."

Zvěstovatel se poraženě podíval nejdřív na Dannyho, pak na Tederika a přikývl. "Jemu ne, ale vám věřím."

Načež začal vyprávět, jak se postranními informačními kanály dopátral, že Endemona odvedli titíž desmoni, kteří vyplenili jeho nakradené poklady. Připustil, že glenesijský princ byl s nejvyšší pravděpodobností deportován přímo na Vahan. Jednotce ozbrojenců velel silně arogantní chlápek, který při jednání s Lupechem vystupoval jako Jeho Povýšenost Dexey z Barnoy. Nosil rukavice, ale při jídle je sundával. Akolyta, který ho obsluhoval, zaznamenal na hřbetech jeho rukou rudozlaté šupiny. Karaf si z toho vyvodil, že Dexey z Barnoy musí nutně patřit k nejvyšším vrstvám vahanské vojenské šlechty. Byl to arcidesmon, tím spíše, že ho podřízení oslovovali generále, což vypověděl další akolyta, který díky Feustonovi studuje cizokrajné jazyky.

Tederika zpráva natolik zdrtila, že se musel posadit. Vahan. Místo, před kterým je otec nejvíce varoval. Užasle se přehraboval změtí informací zběsile kroužících v jeho mysli.

"A co ten architekt?" uhodil na Karafa. "Nechutně slušný chlápek s cizím přízvukem, kterého jsi vloni právě ty přivedl k Vaugenovi. Ten, co vydíral otce, a co má na svědomí tu toxickou sněhovou bouři," upřesnil kousavě. "Taky pracoval pro vahanské?"

Karaf vyděšeně zamrkal. "Mistr Siel? Jistěže ne! Ten spolupracoval se mnou! Nabídl mi, že očistí Ok-Sawon od magického zlořádu, a chtěl za to jedinou schůzku s vašim otcem. Po konzultaci s Druhým Zvěstovatelem Lupechem jsem na ten návrh přistoupil. Všechno šlo podle plánu až na to, že Hanoden té noci se sněhem někam záhadně zmizel. Mistr Siel byl velice zklamaný. Nejdříve měl za to, že jsme Hanodena někam ukryli."

Danny se zle uchechtl. "Vy? No to určitě."

"Jak do těch dohod se Sielem zapadají vahanští?" chtěl vědět Tederik.

"Nijak," odsekl popuzeně klerik. "Vyšlo najevo, že vahanští měli tajnou dohodu s Prvním Zvěstovatelem Moninem, o které jsme my níže postavení nevěděli. Jednali se členy Moninova kolegia, protože Monin už byl tou dobou ochrnutý a… ne zcela při smyslech. Chtěli si dezertéra odnést a trvali na tom, že to musí proběhnout v tichosti. Slíbili Moninovým poskokům uprchlíkovo zlato a drahé kamení. Sami pro sebe si rezervovali pouze cizokrajné artefakty, což ignorantům od Monina vůbec nevadilo. Jenomže se po Hanodenově zajetí těch pokladů jaksi nemohli dopátrat. Generálové to nesli špatně, ale stejně jako mistr Siel ani oni nechtěli, aby se o jejich přítomnosti zde dozvěděl někdo zvenčí, a proto nechali Nokwel stát. Potom k nim nějakým ostudným kanálem doputovala informace, že ty artefakty jsem získal… já." Karaf se zarazil a dodal: "Tedy ne pro mě osobně, ale pro můj úřad, jak jistě chápete. Vahanští sem vtrhli, a všechno mi zabavili. Nakonec prý sebrali i vašeho bratra. Víc o tom opravdu nevím."

Ve sklepě se rozhostilo dusné ticho, které jako první rozbil Dannavion, když se zarputilým výrazem začal kontrolovat nakradené bedny.

Poté, co si ověřil, že jsou skutečně prázdné, shrábl do klobouku zelené kameny a zlaté mince, a houkl přes rameno: "Musíme jít, Riku."

Tederik ztěžka vstal. Podíval se na Karafa: "Zůstanete v Nokwelu a budete pokračovat ve své ubohé existenci. Ostatním řeknete, že Pilíř víry vyšetřuje neoprávněné nakládání s církevním majetkem, a že jste zavázán mlčením, dokud nebude záležitost uzavřena. Možná se ještě setkáme, tak si dávejte pozor, aby to nebylo naposledy." Ukázal na bezvědomé tělo akolyty Telibena. "Toho nešťastníka zavážete mlčením, ale necháte ho na pokoji. Ať vás ani nenapadne ho zlikvidovat."

***

Ještě v zahradě si otevřeli portál na Bredeon. Dokonce i netrpělivý Danny totiž pochopil, že pokud se chtějí vypravit na Vahan, nemohou to udělat bez přípravy.

***