Z(a)tracené klíče I. – Pytel blech: kapitola 30. Ledy se hnuly

Tentokrát je neuvedli do chladně zařízeného rokovacího sálu, ale do luxusně vybaveného salonu. Tederik předpokládal, že je potentáti uvítají v plném počtu. Mýlil se. Opět byli jen tři. Vaysu a Dexeye doplňoval nový arcidesmon s vysokým čelem, které na hranici vlasového porostu lemovaly nablýskané zelenozlaté šupiny. Všichni tři vypadali jako hasiči po zásahu. Otrhaní, začouzení, vyprahlí. Vyztužené segmenty uniforem se leskly skvrnami, co nápadně připomínaly zasychající krev. A přesto se v pečlivě naaranžovaném poklidu rozvalovali v pohodlných křeslech, potažených suknem z vláken brussedeanských pavouků. Na stole z ořechového dřeva se povalovaly dokumenty rozličného stáří. Rozházené papíry i částečně zpráchnivělé a napůl srolované pergameny, zatěžovaly sklenice z těžkého zeleného dervosského skla, o to vzácnějšího, že svět Dervos před sto lety Aliance proměnila v prach.

"Jeho Povýšenost Evonymus a Jeho Povýšenost Wrax neustáli výměnu názorů a odebrali se do Zásvětních peřejí," pronesl prkenně Dexey. "Toto je generál Tay Wen, dříve pátý, nyní třetí ve velení," představil toho nového.

Igor, Ditrux i Sibiel sdělení přijali bez mrknutí oka. Tederik si vyměnil pohled s bratrem. Zásvětní peřeje? Eufemismus pro vyvanutí. Takže se pětice velících porvala? A dva z nich to nevydýchali? To znamená, že hierarchie se přeskupila. Dexey už není druhý. Na prvním místě velení nahradil Evonyma. Vaysa postoupil ze čtvrté příčky na druhou, a ten nový z páté na třetí. Ještě tak vědět, jestli je to dobře nebo špatně.

"Gratuluji k povýšení, generále Tay Wene," pronesl obřadně Igor. "Takže k jakým závěrům jste dospěli, generále Dexey?"

"Pověření od nejsvětější Vuan, jakož i rozhodnutí bohyně Brexy ohledně výběru panovníka, jsou pro nás závazná," řekl svíravým tónem oslovený. "Protože je vyvolený nominant po smrti, požádáme bohyni Mrazu, aby z nás tří vybrala nového."

"Proč právě z vás tří?" podivil se Igor. "Vuanino pověření žádné preference neobsahuje."

"Předpokládáme Brexin vstřícný přístup," odpověděl s potlačovanou nevolí Dexey. "A pokud nám bohyně vyhoví, budeme vstřícní i my, ve věci společného postupu v odpečetění laboratoří."

"Vyřídím vaši žádost Brexe," řekl Ditrux. "Mohu téměř s jistotou zaručit, že nového krále vybere. Ale nemohu předem přislíbit, zda vyhoví ohledně nominace."

"A z koho by měla bohyně Mrazu vybírat, když ne z nás, sakra?" zasyčel podrážděně Dexey. "Evonymus odmítl převzít zodpovědnost za lživé a nespravedlivé obvinění generála Nasewa. On a Wrax zásadně nesouhlasili s dalším jednáním s vámi. Plánovali vás uspat, vyrazit na Mizeon, a oslovit Brexu osobně. Evonymus se jí chtěl vlichotit, zatímco Wrax byl připravený ji přinutit jakýmkoliv způsobem. Oba chtěli ten post pro sebe. Vyhlídka na korunu přebila potřebu získat klíče a všechny další vahanské zájmy. A byli tak… ehm nerozvážní," generál se zuřivě zamračil, "že se o trůn začali rvát ještě před odletem. Díky tomu jsme jim to mohli zarazit."

"A čímpak že nás chtěli uspat?" broukl ironicky Ditrux.

"Dobře že jste to zatrhli," pronesl věcným tónem Sibiel. "Má prateta bohyně Brexa, její sourozenci, a všichni další příbuzní prodlévají v ochranném stínu mizeonského trůnu. Mizeon by takovou návštěvu bez předchozího ohlášení vyhodnotil jako napadení. A co teprve naši spojenci! Rozdat si to s Vahanem? Draci z Erektiadu a krenevové z Vressu se na takovou příležitost přímo třesou."

"Vyhrožuješ, Rafedaxarre?" zavrčel Vaysa.

"Upřesňuji fakta," broukl nevinně Sibiel.

"Nic takového nikdo z nás nechce, že Sibieli?" zapředl medovým tónem Zjizvený.

"Jistěže ne," vydechl hebce Sibiel. "Jenom jsem pocítil potřebu naznačit, jak by mohly věci probíhat, kdybyste začali dělat příliš prudké pohyby."

Vaysa vycenil zuby: "Potrefený krodoch nejvíce bučí, Rafedaxarre."

Tederik si vzpomněl na Ditruxovy narážky na Sibielovu prchlivost. Mizeonský císař je pověstný klidem a skálopevnou vůlí. Ale když se jednou za čas nasere…

Avšak Sibiel odfoukl Vaysovi vítr z plachet. Pokrčil rameny a prostě se usmál. Ne přímo provinile, ale jako rošťák, kterého načapali se zapáleným baziliškem u otevřených dveří skladu záclon.

Tím se napětí rozředilo a mohlo se jet dál.

"Všichni víme, že situace se změnila," namítl seriózním tónem Dexey. "Brexa ty klíče už nemá. Podle Vuanina pověření se měly stát symbolem královy autority. Vy nabízíte, že nám pomůžete klíče získat. Současně očekáváte, že se jich bezprostředně nato vzdáme, a že dopustíme, aby se staly kolektivním statkem."

"Bohyně Brexa dala klíče vahanskému králi," ušklíbl se Igor. "Připomínám, že jeho moc měla být absolutní. Bylo plně na Nasewově rozhodnutí, jestli a kdy vám klíče předloží. Jestli ho Evonymus podrazil, a udělal z něj velezrádce, byl by Nasew blázen, kdyby mu ty klíče nechal. Musel je vzít na Ok-Sawon. Možná se rozhodl vyčkat na vhodnější podmínky."

"Nasew už není aktuální," namítl Vaysa. "Tak proč ho řešit?"

"Abychom si ujasnili, že jeho nominace byla platná, a že Vahanu tím plynou jisté závazky vůči jeho potomkům," pronesl pokojně Igor. "A měli byste vědět, že naše metoda nalezení krepponové kletby, je závislá na spolupráci pokrevně spřízněných osob."

Pohledy vahanských se zaměřily na Tederika a Dannyho.

"Vy máte dva a my jednoho," prohlásil Dexey. "Už tak jste ve výhodě."

"Navrhuješ snad jednoho prince rozpůlit, aby to bylo spravedlivé?" usmál se Zjizvený. "A k čemu vám je ten nejmladší, když z něj neumíte tu otevírací kletbu k trezoru dostat?"

"Funguje jako pojistka," odpověděl zavile generál. "Nepopřete, že je pro vás důležitý. A když ne pro vás, tak pro jeho bratry určitě," dodal a výsměšně se na Tederika a Dannyho zašklebil. "Jestli nás podrazíte, pořád ho můžeme hodit sůsům."

Tederikovi se zatmělo před očima. To nevypadá dobře. Ještě aby Danny ztratil nervy a…

Ale Dannavion zřejmě poučený předchozími průšvihy jen zaskřípal zuby a zvedl bradu. Jeho temně zelené šupiny po stranách šíje se rozzářily a obklopily ho zeleným přísvitem. Bratr se sípavě nadechl a zvolal: "Ale pánové! S takovou se přece spojenectví budovat nedá. Náš bratr ještě ani není dospělý. Má zablokované rozhraní, je oslabený. Kde je ta vaše legendární vahanská válečnická čest? Myslel jsem, že bojujete s muži, a ne s nemocnými dětmi! Vydejte nám Endemona a vezměte si mě!"

"Co ty víš o válečnické cti, míšenče?" vyprskl Tay Wen.

"Neotírej se o míšence, Tay Wene," skočil mu do řeči Ditrux. "Moje matka byla čistokrevná vahanská arcidesmonka. Jmenovala se Ahrea Wen. Nebyla to náhodou tvá příbuzná? Utekla odtud před tři sta padesáti lety. Zakotvila v baru v nikodemském přístavišti. Vytrhala si šupiny ve snaze ulovit nejzazobanějšího ženicha. Narazila na mého otce, který hledal rodičku prvorozeného syna, kterého neplánoval milovat, protože měl zákonnou povinnost odevzdat ho císaři. Jakmile mě matka porodila, otec ji vykopnul. Ale mohl se zbláznit vzteky, když vyšlo najevo, že mám na těle vahanské šupiny. On oblafnul ji a ona zase jeho. Co chci říct je, že i já jako poloviční arcidesmon mám do té věci co mluvit. A ne, skutečně nehrozí, že by Brexa na trůn dosadila mě. Na to mě má příliš ráda. Ale kdyby na věc přišlo, na omezenou dobu by to udělat mohla. Proto kroť svá slova."

Tay Wenův obličej vystřídal během Ditruxova proslovu několik grimas, od opovržlivé, přes zaraženou k překvapené. "Tvoje vlasy," ukázal na arcidémonovu zrzavou kštici. "Sestra měla stejné, jenom bez těch stříbrných nitek. Co se s ní stalo?"

"Vím já?" opáčil dutě arcidémon. "Když zmizela, byly mi tři dny."

"Asi bychom se měli vrátit k předmětu sporu," využil rozpačitého ticha Dexey. "Bylo zde řečeno, že nejmladší Nasewův syn je hendikepované dítě. Inu, za ten rok, co jste ho ztratili z dohledu, poněkud dospěl. A vydat ani vyměnit ho stejně nemůžeme. Regeneruje v bet-daranském benthosu. Osobně jsem ho ponořil do škopku, jakmile vyšlo najevo, že není synem zrádce. Jen díky tomu ho Wrax nenašel, když ho šel zabít. Při výměně názorů se to naštěstí vyřešilo."

***

Endemonovo přeřazení

Buch…buchbuch…buchbuchbuch

Byl vzhůru. Jeho hlava rytmicky duněla jako kdyby mu v ní bušili na buben. Nebylo to zrovna příjemné, ale nebolelo to, spíš rozptylovalo. Nenacházel se ve své cele v řetězech na tvrdé zemi. Ležel v posteli v čistém pokoji s nábytkem a s malbami na stěnách. Stěny se podivně vlnily, předměty se mihotaly, jako kdyby hmota neměla pevně dané hranice. Zaznamenal, že křesla jsou kovová, stolek a skříně jsou z kouřově šedého plastexu. Na stole ležel podnos s jídlem a pitím, S podivem shledal, že hlad ani žízeň ho netrápí. Na obrazech bez rámů byli namalovaní chlapi v starobylých brněních. Všiml si nánosů barev, které se slévaly a mísily. A to bušení nepolevovalo. Procházelo celým jeho tělem. Že by následek drog? V pokoji nebyla okna a neviděl dveře, takže byl nejspíše pořád na Vahanu.

Vzpomínal, co se dělo, než odpadl. Po několika dnech, kdy ho nechali o hladu a žízni, ale zato v klidu, vtrhl do cely Dexey. Byl uřícený, jeho tvář byla sevřená vztekem, v ruce svíral těžký dvoubřitý meč. Tvůj otec byl zasraný idiot! zařval. Proč jenom šel za Evonymem a ne za mnou? Já první bych se poklonil! Aniž by cokoliv vysvětlil, napřáhl se a přeťal Endyho řetězy.

Není čas na blbosti, odsekl na Endyho žádosti o vysvětlení. Chňapl ho za límec akamsi ho vlekl dlouhými chodbami. Zastavili se až ve stísněné komoře s dřevěným sudem zakrytým víkem, o jehož bok se opíral kovový žebřík. Generál sundal víko a vyzval Endemona, aby po žebříku vylezl, a aby do sudu skočil.

Endyho napadlo, že o takovém vahanském popravním rituálu ještě neslyšel. Potomky zrádců přece dávají sežrat sůsům. Možná je v tom sudu nějaký rozkladný enzym, aby se tělo míšence lépe trávilo. O takové smrti se mu vážně ani nesnilo. Zvolna se ho zmocňovala panika. Kdyby nežvanil, otec by ještě žil. Ale vzdát se bez boje? I když mu bylo na omdlení a hlava mu třeštila, není sakra ovce. Jestli mě chcete utopit, nebudu vám v tom pomáhat, zasyčel skrze vyceněné zuby.

Vahanec zakoulel očima. Bez ohledu na jeho chabé pokusy o obranu, ho chytil. Pár mu jich vrazil, pak ho zvedl a pěkným obloukem ho do sudu vhodil. Endy se ani nestačil nadechnout a s mocným šplouchnutím zajel pod hladinu. Okamžitě se dral nahoru, ale jeho snahu zarazilo víko, kterým vahanec sud přiklopil. Teprve pak Endy zaznamenal, že tekutina v sudu je příjemně teplá, že je prosvětlená, a že v ní cosi plave.

Konečně přestal zadržovat dech a vypustil vzduch z plic. Zjistil, že dýchat nepotřebuje, a ztratil vědomí. Několikrát se probudil a opětovně vyděsil, než mu došlo, že to médium je k němu přátelské, že ho prostupuje, a že ho s nejvyšší pravděpodobností léčí. Ale proč?

Stejnou otázku si pokládal teď. A ano, až na to bubnování se cítil nebývale svěže. Pod přikrývkou byl nahý. Zvedl ruce a vyjekl překvapením, když spatřil svítící kontury svého rozhraní. Sáhl si na krk, a nahmatal šupiny. Posadil se a znovu se kolem rozhlížel. Vlnění a mihotání okolních předmětů, splývající barvy, to všechno byly jen průvodní rysy opětovného napojování jeho rozhraní na magii prostorové pleteně. V první chvíli chtěl nadšeně zařvat, než si uvědomil, že je pořád v zajetí. A věznitelé s jeho znovu nabytou sílou budou počítat. Zavalil ho smutek při pomyšlení, že otec a bratři jsou mrtví, a že už nemá za koho bojovat.

***

S bolavým srdcem se znova položil do postele, a civěl do stropu. Vyzkoušel si, že když se tomu otravnému bušení nebrání, tak ho tolik nevyčerpává. Po chvíli to přece nevydržel a vstal. Na křesle uviděl složené oblečení nebezpečně připomínající uniformu a těžké kotníkové boty. Napadlo ho, jak by vahanci vyskakovali, kdyby si místo toho šedého mundůru s pomocí magie uplácal něco jiného. Co takhle oranžové nohavice a tyrkysově modrou košili v bredeonském stylu? Ale ne, nebude provokovat.

Oblečený do darovaných kusů začal studovat nové prostředí. Teď obohacený o další smysly zaznamenal skryté spáry ve stěnách. Překvapilo ho, že v konstrukci zdí a stropu nenašel žádná monitorovací zařízení. Za posuvnou stěnou budou další místnosti nebo chodba. A v ní stráže. Ale to se nedozví, dokud to nezkusí. Nebude tu přece sedět jak pecka.

Právě přejížděl rukama podél spáry, a snažil se pod vrstvou plastexu najít skrytý mechanismus, když se stěna sama dala pomalu do pohybu.

Teď musel jednat rychle. Soustředil se na svoje dlaně. Všechnu nově nalezenou sílu zkoncentroval do dvou bíle pulzujících klubíček energie a čekal.

Konečně se stěna odsunula dostatečně na to, aby odhalila příchozí. Napřáhl se, a…

"Endy, ne!" zařval Dannavion.

To Tederik rovnou přiskočil a vyrazil Endynu sršící ergony z rukou. Klubka se zabořila do stěn a v oblacích kouře a smradu v nich vypálila doutnající černé díry.

Zatímco Tederik Endemona dusil v objetí, Dannavion mlátil bratra po pažích a dožadoval se pozornosti, přiběhli strážní a s nadávkami se pustili do hašení.

"Jste naživu, jste naživu," blekotal pořád dokola.

"Opětovné shledání s plnou parádou," prohodil kdosi z chodby přízvukem, který určitě nebyl vahanský. Endy toho chlapa neviděl, protože se o něj přetahovali bratři. "Nezapomeňte na dohody," dodal neznámý a zmizel spolu s vojáky.

***

"Museli jsme přísahat, že nebudeme jednat na vlastní pěst," řekl Tederik, když si vzájemně povyprávěli to nejnutnější.

Nejhorší pro Endyho bylo bratry ujistit, že otec je skutečně mrtvý, protože na vlastní oči viděl jeho přetavené šupiny. Řekl jim téměř všechno. Přiznal, jak ho mrzí, že tak hloupě naletěl Karafovi. Zkušenost s hnusákem Druhým Zvěstovatelem Lupechem si raději nechal pro sebe, ale jinak jim řekl všechno, co se od Dexeye dozvěděl. Vylíčil i ten zážitek s cizím arcidémonem v církevním vězení, z kterého se vyklubal tentýž darebák, kterého zmiňoval diákon Vaugen, a jehož chrastivý hlas skrze dveře otcovy pracovny den před sněhovou vánicí zaslechl Danny.

"Mistr Siel," prohodil lehce Dannavion. "Arcidémon, co dokáže otrávit celý svět za jedinou noc, a co má techtle s advokátní kanceláří na Bredeonu, a já se vsadím, že vím kterou. Laskavý a dokonale slušný chlápek, co nechce, aby o jeho aktivitách věděla Aliance. Jeden by se skoro domýšlel, že jde o…"

"Trissiela Arci-Nubiela," dopověděl polohlasně Tederik. "Chtěl ty klíče."

"Taky si to myslím," hlesl bezbarvě Endy.

"Vsadím boty, že Dexey k tomu musel dojít taky," ušklíbnul se Danny. "Ale vyslancům Čtyřdohody se s tím nepochlubil. Když mu Igor mlátil o hlavu paktování s Trrisielem, tak mlčel, i když to mohl v pohodě popřít."

"Mlčel možná proto, že se s Trrisielem paktovali někdy dřív," nadhodil Endy. "Aspoň mě hřeje pomyšlení, že ten hajzl odtáhl s nepořízenou."

"Znamená to, že na Oksawonu operovaly dva subjekty," řekl sžíravě Danny. "Obojí dostali befel od advokátů z Bredeonu. Navzájem o sobě nevěděli, ale chtěli totéž. Trrisiel roznesl nákazu, ale vahanci ho předběhli. Mizeonec to zabalil, ale pak se vrátil, aby vyslechl ještě tebe," podíval se na Endemona.

"Myslím, že ze mě nic důležitého nedostal," hořce se zašklebil Endy. "Potom mě tam zanechal fanatikům na podpal."

Tederik si zhluboka povzdechl a starostlivě se na Endemona podíval. "Štve mě, že tě odtud ještě nemůžeme dostat. Čtyřdohoda drží arcidesmony na uzdě pověřením od Vuany, vahanští zase mají sejf a tebe. Všechno záleží na tom, jestli se povede najít kletbu k trezoru. Tady Danny se nabízel, že se s tebou prohodí, ale…"

"…v hrůze to odmítli," dopověděl s úšklebkem Dannavion.

"Při představě, že ty bys tu hubu nezavřel, se jim ani nedivím," zakřenil se Endy.

"Spolu nás nedostanou," uzavřel debatu Tederik.

A Endy mu to beze zbytku věřil.

***

Tři zbývající vahanští generálové se dále dohadovali s trojicí vyslanců Čtyřdohody, zatímco Nasewovi synové (nikoliv už synové zrádce) se pod bedlivými zraky strážných seznamovali s vahanským prostředím.

***