Letos mi zdravotní komplikace v rodině znemožnily účastnit se literárních akcí. Conový cvrkot jsem tedy sledovala jen skrze sociální sítě a Interkom. Zvláště líto mi bylo neúčasti na Fénixconu (minulý víkend), protože jsem chtěla osobně vzdát hold Marii Domské, jejíž novela „Kchrat“ (cena Pulec) mě na jaře při anonymním hodnocení literární soutěže Cena Karka Čapka (dále jen CKČ) absolutně posadila na zadek (pro neznalé podotýkám, že autory soutěžních příspěvků jsme se my, hodnotitelé CKČ, dozvěděli, až po vyhodnocení, když administrátorka Jiřina oznámila nominace). Mrzelo mě, že na Fénixconu nepotkám Vláďu Němce a že se konečně neseznámím s jeho dcerou Kateřinou (oba mají povídky v letošním Kočase). Taky jsem se těšila na Irenu Moravcovou a Věru Mertlíkovou (obě letos zabodovaly jako první v kategoriích, Irena chytila Pulce, a Věra úžasného Mloka). Popřála jsem jim už při nominacích na dálku a svět se nezbořil, příští rok se určitě setkáme.

od r. 2014 do r. 2019 (k datu 16.11. 2019) bylo z portálu Google play staženo celkem 42 695 knih, kterých jsem autorkou, a kterých je Martin Balcárek redaktorem.

Chystáme nové - tentokrát elektronické - vydání mizeonské série. Pro potenciální ilustrátory (oni vědí, koho myslím), přidávám kopii rejstříku, ze kterého lze čerpat informace o mizeonských reáliích a ústředních postavách a v neposlední řadě o kosmologii Metaprostoru:

Jedná se o tentýž restřík, který je uvedený na konci v každého dílu tištěné trilogie.

Další propozice obdrželi ilustrátoři (oni vědí, koho myslím) na šesti stránkách textu a dvanácti obrázkových přílohách. 

PS: pokud by se mezi návštěvníky tohoto webu našel další opovážlivec – nadšený pro ilustrování obálek mizeonské trilogie, ať mi napíše na miradvor@seznam.cz – pošlu ty propozice    (jsou tam uvedeny preference ohledně výtvarné a grafické koncepce s odkazy na příklady možného zpracování)   

A teď už ten rejstřík:

Návrat na Mizeon – slovník pojmů

Světy Aliance:

• Mizeon – svět démonů a arcidémonů. Monarchie, kde moc drží Debhátarové. Dvě třetiny území patří šesti Debhátarům (Aisovi, Gromovi, Huatovi, Nareně, Monetě a Brexe), jedna třetina území patří Debhátarovi Rafedaxarrovi a devíti liniím jeho potomků – arcidémonů. Společnost na Mizeonu sestává z obecných démonů – původně smrtelníků zmutovaných vlivem Krvavého deště, z raisi-démonů a arcidémonů. Industriální a technologický svět, částečně energeticky závislý na magii, která je získávána transformací z emočních pnutí smrtelných hominidů (např. z Ok-Sawonu, ze Země, Riiberionu atd.). Za tímto účelem je vypracovaný sofistikovaný systém těžby a přepravy energie ze světů obývaných smrtelníky (přirození „potravní“ konkurenti Erektiadů).  

• Erektiad – svět inteligentních antropomorfních draků (plazi schopní transformace v hominidy) nadaných metafyzickými předpoklady. Tribální společnost respektující nejsilnějšího a nejlstivějšího draka (Rexe). Titul je dědičný, ale následník ho musí uhájit při inauguračním zápase. Následník je povinen všechny vyzyvatele, kteří se opováží mu postavit, zabít, byť by to byli jeho bratři nebo nejbližší přátelé. Čistokrevní Erektiadé se rozmnožují v lidské formě, ale snášejí vejce, ze kterých se líhnou dráčata. Až do puberty vyrůstají jako plazi, pak se dostávají do krize, kdy se poprvé mění v hominida mužského pohlaví. Děvčátka se rodí normálně. Schopnost přeměny obecně je odvislá na kvalitě magie, kterou draci čerpají na smrtelných světech (emoce – nejčastěji strach). Erektiadé jsou „potravní“ – „energetičtí“ konkurenti démonů. Erektiadé uctívají pramatku bohyni Kau, jejíž božská podstata se před dvanácti tisíci lety „rozplynula“ do jejich populace. Současný Rex a nejvyšší Kaiin velekněz se jmenuje Vikkason. Po smrti princezny Tariony (před 2000 lety) začala válka mezi draky a arcidémony, která skončila příměřím a návratem části Tarioniných a Tassiových potomků na Erektiad.

• Sunisen – svět skollů, technologicky vysoce vyspělý. Skollové jsou sice smrtelníci, obsahují ale tak vysoký podíl mechanických součástí, že někteří jedinci se s postupujícím věkem stávají čím dál více stroji. V minulosti (před 2000 lety) spolu Mizeonci a Sunisenci válčili. Později Sunisen postihla epidemie „skollí chřipky“, na kterou vymřely čtyři pětiny populace. Nákaza skosila všechny, kdož byli alergičtí na bioimplantáty a vyznávali životní styl okořeněný špetkou přírodní magie. Poprvé v historii se stal přenašečem nákazy umělý nanovir – ničil všechno, co mělo co dělat s transformací energie v magii. Skollí chřipka jako první z typu chorob postihujících systémové soustavy nebiologického typu průlomově ovlivnila dějiny. Mizeonci a Erektiadé skolly téměř vyhladili, aby je přinutili vyvinout proti skollí chřipce vakcínu. V současnosti jsou vztahy mezi arcidémony a skolly korektní. Skollí chřipka se v méně nebezpečné formě občas vyskytne na různých místech Metaprostoru. Na Sunisenu vládne královna Xawona, babička Essia Arci-Nubiela a Teggena/Nertega Arci-Quinna.  

• Robustua – svět stromistů a lichů a smrtelníků. Rasa fytohominidních stromistů se specifickými výživovými potřebami a vývojovými cykly je přirozeným potravním konkurentem skollů . Obě rasy totiž spotřebují obrovské množství vzácných barevných kovů. Skollové na bioimplantáty a stromisté na výstavbu svých rostlinných těl v prostředí, které je chudé na plynné exhaláty. (Nejvíce se jim daří ve znečištěném životním prostředí raných fází industriálního vývoje civilizace smrtelníků). Jakmile mají stromisté dostatek mědi, rtuti, stříbra, ruthenia, rhodia a palladia, jsou vtipní, mírumilovní, berou věci s nadhledem. V opačném případě se mění v monstra útočící na cokoliv a kohokoliv, kdo u sebe, na sobě či v sobě má alespoň stopu vzácných kovů, byť by to měla být implantovaná zubní protéza či kardiostimulátor. Rasa lichů, které vládne královna Ania Zlověstná, je blízce příbuzná mizeonským arcidémonům. Lichové mohou mít plodné potomstvo se stromisty a s arcidémony. Lichové a míšenci stromistů a lichů žijí ve městě Duanzaná na ostrově v jižním oceánu, odcloněni od světa robustuanských smrtelníků.

Světy v zájmovém okruhu Aliance

• Ok-Sawon – svět smrtelníků v předindustriální fázi vývoje, nepříliš ochotný k přejímání cizorodých vlivů. Feudální patriarchální společnost, skládající se ze samostatných království, se zajímavým vývojovým potenciálem. Někteří smrtelníci vykazují stopy paranormálních vloh. Zdejší mágové jsou zatíženi na pěstování čemeřice, zejména čemeřice nachové. Podle pozorování Aliance (raport pod kódem HHK3547-8) se ok-sawonští bohové do života smrtelníků nezapojují. Sídlí v podzemí, užívají cihusová narkotika a zabývají se výkladem Kodexu proroka Feustona Úporného, nebo spí.

• Země – svět smrtelníků, v předindustriální fázi vývoje, lze ho přirovnat k Ok-Sawonu. Existenci démonů si vysvětlují prostřednictvím náboženství založeného na existenci jediného boha a jeho protějšku – ďábla (z toho důvodu lidé démony s oním bájným ďáblem identifikují). Mizeonský císař Rafedaxarr s lidmi vyjednal podmínky, za kterých může legálně docházet k předávání vitální energie. Došlo k tomu v Uru 3000 let př. Kristem, ale tato skutečnost na Zemi upadla do zapomnění. Lidé věří, že když uzavřou smlouvu s „ďáblem“ a získají kýžené požitky, po smrti půjdou do „Pekla“. Dále věří, že ke špatným činům je svádějí démoni, a trénují se v odolávání ďáblu. Na rozdíl od Ok-Sawonu lidé na Zemi neznají účinky čemeřice. Existence Boha na Zemi dosud nebyla vědci z civilizovaných světů Metaprostoru prokázána, ale podle nejčastěji prosazované hypotézy se pozemský bůh vsákl do materiální podstaty světa.

• Bredeon – svět smrtelníků a ewoui (hybridů lidí a vyhynulých magických jachadei, původní božské rasy). Státní zřízení je vedeno podle demokratických principů – parlamentní demokracie. Politickou moc reprezentuje Konvent. Výrobní prostředky a faktickou moc zde mají v rukou vlivné korporace sjednocené v Klastru. Bredeon je světem magie a technologií, obchodu a umění. Těží ze své neutrality, ustanovené před dvěma tisíci lety Dohodou z Rean-Kwanteru (neutralita byla válečnou retribucí za vybití všech čistokrevných jachadei) a otevřenosti jiným kulturám.

• Riiberion – předindustriální svět smrtelníků ovládaný hrstkou nesmrtelných čarodějů a čarodějnic, žijících z temné magie. Vládnou jim bohové podsvětí a nadsvětí v čele s bohyní – královnou Krassionou (nadsvětí) a Exionou (podsvětí). Brutálně feudální a matriarchální společnost. Z tohoto světa si Aliance výjimečně nabírá strážce do hlídek, ačkoliv Riiberion není členem Aliance.

• Vahan – svět běsů. Vahanští bohové Kerr, Vua a Han zmizeli tak dávno, že se jejich existence zachovala jen v legendách. V jejich časech se Vahanu říkalo Ker-Vua-Han, podle jeho bohů. Božská trojčata Ker, Vua a Han se zabývala proměňováním živých tvorů. Nechtěně vytvořili dwu-nakhara, mutanta tak silného, že je všechny pohltil a zmizel někam za hranice Metaprostoru. Trojčata po sobě zanechala svět plný nevypočitatelných a krvelačných monster – sůsů. Ti nejchytřejší z nich se začali organizovat. Pojmenovali svůj svět Vahan a začali budovat vojenské tábory. Do dnešních dnů v těchto táborech cvičí své jednodušší příbuzné a pak je prodávají jako bojovné otroky potentátům z jiných světů. Vahanští sůsové jsou ti nejlepší nájemní žoldáci, zabijáci. Cestují branami. Slouží komukoliv a zabíjejí na objednávku. Popravili i Flebussionovu manželku Exionu (s nejvyšší pravděpodobností si vraždu objednali Erektiadé). Na produkty z Vahanu je uvaleno embargo. Do světů Aliance se z Vahanu pašují destiláty (kupř. vahanský vitrexx obsahující zakázanou tresť z cihusových cibulí, která má omamné účinky dokonce i na bohy).

• Brusedea – svět brůssů, kočičích měničů žijících v symbióze s bohem Kahalei. Brůssové jsou vysoce sportovně angažovaní, povýšili praktikování sportovních aktivit na ideologii. Moc se realizuje prostřednictvím zastupitelské demokracie, ale formálně zde vládne početně omezená kasta Risadei.

• Teneris – svět v systému Teneris sestávající s planety Teneris a devíti satelitů, kterým se říká světy Senedina náhrdelníku. Na Tenerisu žijí smrtelníci, na satelitech jejich bohové, Sahíjinové. Sahíjinové jsou už třetí generací teneriských bohů. Před nimi to byli Krenevové a ještě před nimi Netrebové. Netrebové byli totálně vybiti, Krenevové dvě stě let přežívali mezi smrtelníky jako otroci obraní o tvůrčí sílu, načež byli zásluhou Trajanise z Grenedonu rehabilitováni. V současnosti Krenevové žijí částečně na satelitu Vress a částečně na Tenerisu.

• Dervos – svět v systému Wemur, který byl zničen kolizí s asteroidem. Devět desetin světa tvořilo moře. Smrtelní obyvatelé Dervosu byli obojživelní. Žili ve společnosti nesmrtelné božské rasy Sionů. Uctívali mořskou bohyni Assi-sionu. (Z Dervosu pocházela Sibielova snoubenka princezna Eliana-siona, dcera bohyně Assi-siony).

Rasy

• Arcidémoni, lichové – míšenci bohů a nesmrtelných démonů nebo běsů.
• Démoni, běsové – příbuzné rasy žijící v systému Mizeon a Robustua.
• Antropomorfní draci – měniči z Erektiadu, mají dvě formy, dračí a humanoidní.
• Stromisté – inteligentní fytobionti, nejvyspělejší a nejstarší jedinci se přemisťují mezi světy po větvích, které vyraší z jejich těl a po přenosu se opět stáhnout zpět.
• Ewoui – hybridé jachadei a smrtelníků, dlouhověcí míšenci z Bredeonu.
• Lidé (ze Země, z Riiberionu, Ok-Sawonu, Bredeonu) – smrtelní humanoidi.
• Sůsové z Vahanu – subspecies démonů, původně smrtelní humanoidi, nejčastěji magicky pozměnění do různých forem (často přechod mezi zvířaty a lidmi).
• Brůssové – kočičí měniči žijící v symbióze s bohem Kahalei.
• Skollové – původně smrtelníci, v současnosti do různé míry biomechaničtí humanoidi ze systému Sunisen.
• Polymorfové – bytosti ze systému Pochranu, K-lio a Berbesin. Jejich těla tvoří roj. Existují buď ve formě koule, nebo se tvarují do podoby humanoidů, což jim usnadňuje sociální interakci s jinými rasami. Milují odhalování záhad. Často se angažují jako pátrači a vyšetřovatelé. Množí se dělením (podle jisté teorie jsou polymorfové nižším vývojovým stupněm metamorfů).
• Kahabrisové – inteligentní tvorové ze systému Klakanta (příbuzný polymorfů), mění strukturu těla dle okolností, jeho podstata je rostlinná, tkáně obsahují zelené barvivo na bázi chlorofylu, pomocí kterého váže ze vzduchu částice uhlíku. Jeden exemplář žije sice jen dvanáct dní, ale z jakéhokoliv oddenku vyraší nový tvor. Paměť a dovednosti se přenášejí z rodiče na potomstvo. Do hmotné podstavy kahabrisů se běžně vtěluje jejich bohyně Iqui.

Bytosti vyššího řádu:

• Bohové – nesmrtelné entity existující na energetické bázi. Existují na satelitech Senedina náhrdelníku (Sahíjinové), v podsvětí a nadsvětí Riiberionu, na Mizeonu (Debhátarové – kde se zkřížili s původní rasou démonů), aj.
• Metamorfové – (Dárci života), entity schopné katalyzovat plodnost u exponenta jakékoliv rasy, se kterým se spáří. Ale potomstvo, které pomůže zplodit, nese z devadesáti devíti procent znaky druhého partnera. Svoje vlastní vlohy ve větší míře metamorf předává vzácně. Potomek metamorfa, který nese alespoň polovinu jeho vloh, se časem vyvíjí v nového metamorfa. Odhadem se to může stát v jednom z tisíce případů. Průkazně k tomu v Metaprostoru došlo jen dvakrát během deseti tisíc let. Metamorfové tudíž slouží jako Dárci života pro jiné rasy, ale sami se vlastně rozmnožovat nepotřebují. Jsou proti smrti téměř imunní. Pokud jejich tělo nějakým nedopatřením postihne fyzický zánik, jejich podstata neumírá a po čase se reinkarnuje do jiného těla. Vývojový cyklus je specifický. Prvních dvě stě až tři sta let existuje metamorf jako běžný příslušník rasy, do které se narodil, později se jeho genetická paměť probouzí a on si rozpomene, čím je a čeho je schopen.
• Launa z Truo-fi
• Merrikanská obluda
• Fleshingové emanace ve stavu splynutí – tak zvané megafleshingy.

Reálie z dotčených světů:

Ok-Sawon:

• Ternod - hrabě z Ternogradu
• Magineta (Giny) – Ternodova manželka
• Equidus – Ternodův a Maginetin syn
• Kerencie (Keren) z Kereltenu
• Vilen z Kretewu
• Nokwel – hlavní město Brigiovy říše Tersonu
• Gwimmorská proláklina – lokalita nestandardních parametrů
• Brigius, král z Nokwelu

Bredeon

• Ron Katar – (dříve Rea-Kwanter) hlavní město Bredeonu, Dohoda z Rean-Kwanteru zajistila Bredeonu neutralitu a blahobyt
• Tupi-iran – druhá metropole Bredeonu
• Zena a Zera Gdori-Dosovy – dvojčata reprezentující bredeonské oligarchy (členky Klastru)
• Právnička kanceláře Ysmaellovo oko doktorka Tebensie Gina Swer...
• Ewoui – hybridi hominidů a vyhynulých jachadei, jedinci na Bredeonu nadaní metafyzickými schopnostmi, genetické dědictví po jachadei
• renegare – pozdrav na Bredeonu – doslova „zdraví tobě“
• První epobyt Trui-Fan – vůdčí oligarcha Klastrů, zemřel na srdeční slabost při tajné schůzce Rexe s mizeonským císařem
• Huberron – jeden z oligarchů Klastru
• Magistr Sana-Ton – předseda bredeonského Konventu
• Ubereon – Sana-Tonův asistent, agent Klastru

Erektiad

• Vikkason ev-Vikkason – Rex Erektiadů
• Tariona – Vikkasonova sestra, manželka prince Tassia, zemřela žalem před dvěma tisíci lety
• Dorreson ev-Tadae – náčelník generálního štábu, snoubenec Keren
• Dassana ev-Tadae – Dorresonova sestra
• Ysyan – syn Kerencie a Arrakiela
• Sioretta – ředitelka Rexovy kanceláře
• Hutasson – předseda Rexovy komise
• Eweddon – kapitán dračí ochranky
• „Ezri- kom“ – dračí pozdrav, přivítání dává najevo obezřetnou zdvořilost. Draci ho používají v situacích, kdy nemají v plánu bojovat, ale stejně tak neplánují se s protějškem sbratřovat.
• „Mehvi-kom“ – dračí pozdrav, třetí nejsrdečnější, jakým se zdraví známí a vzdálení příbuzní. Dává najevo, že rozhovor se bude odehrávat na mírně formální rovině.
• „Ahreo-sio-kom“ – dračí pozdrav, druhý nejsrdečnější, kterým se zdraví blízcí příbuzní a přátelé. Deklaruje, že mluvčí nečeká v rozhovoru žádné formality.

Agenti Aliance:

• Razziel – arcidémon původem z Mizeonu, dvojče Destruktiela Arci-Quinna, jeden z Trojice
• Jeroným – koordinátor Aliance, humanoid, jehož původ je nejasný, zdá se, že nedisponuje žádnou interní magií
• Trsuah – agent, démon modré pleti, pravděpodobně původem z Tenerisu
• Sinnea – agentka, podle vizáže pravděpodobně původem z Dervosu, podle interní magie zjevně příbuzná bohyně Assi-siony
• Aderawen ab-Herken – jeden z Trojice
• Igor Urval Ničitel ab-Nirruvien – jeden z Trojice
• Bahui – polymorf, koordinátor Aliance
• Hedis – Wemuřan, koordinátor Aliance
• Alkana – stromista, koordinátor Aliance
• Kendrick – brůss, koordinátor Aliance
• Orena ab-Herken – dcera bohyně Krassiony, agentka Aliance

Mizeon

Osoby dávno mrtvé nebo nezvěstné:

• Destruktiel Arci-Quinn – Arrakielův otec
• Quinn – otec Wertexe, Destruktiela a Razziela. Padl v Sunisenských válkách, zemřel před 6 000 lety při výbuchu satelitu, třetí císařův syn,
• Wertex Arci-Quinn – starší Destruktielův a Razzielův bratr, měl pět potomků, tři padli v bojích s draky, jeden nezvěstný. Wertexe sežrala dračí královna Drebedea přímo před zraky jeho mladších bratrů dvojčat. Rok na to Drebedeu Razziel a Destruktiel zabili v bitvě nad Prewexem (vše před 2 000 lety). Wertex po sobě zanechal jediného syna Trixena.
• Ewrelon Arci-Lered – nezvěstný, mluví komplikovaně, je to otravný akademik
• Rawantes Arci-Nubiel – mladší syn arciknížete Trrisiela
• Loriana – princezna, poslední jachadei z Bredeonu, dávno mrtvá
• Rafedaxarr (Dax) – císař a bůh, zakladatel třinácti linií arcidémonů – v komatu

Osoby, které zemřely při pádu Mizeonu a osvobození Debhátarů:

• Trixen Wertex Arci Quinn – polní generál, syn Wertexův. Má čtyři dcery a manželku Brigitu z rodu raisi. Trixen zahynul při pádu Mizeonu. Na Maharáví se jeho ženě narodil pohrobek Qadren Trixen Arci-Quinn
• Korel Arci-Jeen – druhorozený syn radního Krepena, správce statků a hmotných rezerv, zahynul při pádu Mizeonu, bratr Ditruxe
• Loreta (Lora) Arci-Klirenová – Arrakielova ex, provdala se za Jeronese Arci-Lereda (dramatik, později sekretář regenta), zahynula při pádu Mizeonu
• Moreta – manželka Trrisiela, matka Lissariova a Rawantova – zahynula při pádu Mizeonu
• Lissarius Arci-Nubiel – starší syn arciknížete Trrisiela, sekretář císaře a ministr vnitra, později císař Rafedaxarr II., (bylo mu 470) – zahynul při pádu Mizeonu
• Igisius Arci-Kliren – předseda senátu, radní, Arrakielův prastrýček, zahynul při pádu Mizeonu
• Tanog Arci-Kesall  – syn prince Kesalla, radní, mistr výchovy a strážce protokolu
• Seen (alias Studená Huba) – mladší syn Tanoga, velitel Chřtánu, Sedenův bratr
• Rigidus Arci-Lered – syn princezny Leredy, radní, arcikníže, zodpovídal za energetické toky, otec Jeronese
• Krepen Arci-Jeen – první radní a ministr války, otec Ditruxe
• Fezziel Arci-Fezziel – syn princezen Turiany a Rajany, otec majora gardy Keinona a dědeček plukovníka Lennyho
• Antrea Arci-Kesallová – matka gardistky Risey, zahynula při pádu Mizeonu
• Ewen Arci-Kesall – gardista, prvorozený Seena, velitele Chřtánu, bratr Grennona

Osoby aktivní:

• Ditrux Arci-Jeen – prvorozený syn padlého arciknížete Krepena, kapitán císařovy gardy
• Sibiel Norris Arci-Quinn – v raném mládí přezdívaný Fialka (250 let), voják gardy, později trestanec, později tajný pověřenec císaře, po smrti císaře regent
• Arrakiel Ysyan Arci-Quinn – (50 let) katalyzátor skandálů, tajný pověřenec císaře, později tajný pověřenec regenta, Sibielův mladší bratr
• Razziel Arci-Quinn – agent Aliance, Destruktielovo dvojče a Sibielův a Arrakielův strýc
• Izzel Arci-Quinnová – Arrakielova, Sibielova, Wrellina, Dirianina a Owianina matka. Izzel je licha z Robustuy, ale její matka pocházela z linie princezny Loriany, poslední jachadei.
• Renona – raisi-démonka, provdaná po pádu Mizeonu za krále Essia
• Teddyra – raisi démonka, asistentka na ministerstvu války
• Twen – raisi, levoboček arciknížete radního Igisia
• Wrella, Diriana a Owiana – Arrakielovy a Sibielovy mladší sestry trojčata
• Wrella – rozvedená s Korelem Arci-Jeenem, má syna Attesia s mrtvým císařem Lissariem, v současnosti žije s Jeronesem
• Tessa Arci-Klirenová – arcidémonka, která po Dni Zkázy emigrovala na Bredeon
• Norden Arci-Pawner – bývalý tajemník radního Igisia
• Awen Arci-Fezziel – nejmladší syn plukovníka Lennyho Arci-Fezziela a lichy Uani z Robustuy, v současnosti přítel riiberionského prince
• Jerones Arci-Lered – tajemník regenta exulantů na Maharáví, syn riiberionské bohyně plodnosti Issey
• Padeara Arci-Fezziel – v gardě, sestra plukovníka Lennyho
• Keinon Arci Fezziel – major císařovy a později regentovy gardy, vnuk prince Fezziela a bratranec Padeary a Lennyho
• Teggius – arcidémon stvořený splynutím Teggena a Essia
  1. Teggen Sarvon Arci-Quinn byl vyřazeným koordinátorem Aliance. Jeho otcem byl Sarvon Arci-Quinn, matkou poslední netrebská bohyně. Teggenovou babičkou je skollská princezna Xawona, dědečkem byl princ Quinn.
  2. Essius Arci-Nubiel Arci-Quinn byl synem lorda Okrena a raisi Tebevy. Jeho babičkou je skollská královna Xawona, jeho dědečkem byl princ Nubiel.
• Trrisiel Arci-Nubiel – arcikníže, syn Nubiela, prvního syna císaře Rafedaxarra
• Soliss – raisi, šéf Trrisielovy ochranky a raisi domu Arci-Nubielů
• Tebeva – raisi domu Arci-Nubielů a Essiova matka
• Hokrius – rasi, majordomus domu Arci-Nubielů, Trrisielova venkovského sídla v Abderanské vrchovině, jeho žena je drbna a jmenuje se Viereta
• Tubures – raisi, správce budov Trrisielova venkovského sídla
• Jedd – obecný démon z klanu Arci-Nubielů, samozvaný prorok a revolucionář a jistým způsobem inspirující, čímž i nebezpečný
• Grennon Arci-Kesall, Haren Arci-Tassius, Mia Arci-Pawner – armádní kadeti pověření hlídáním Arrakiela, přežili pád Mizeonu
• Lenny Arci-Fezziel – plukovník, v aktivní službě na základně v Maharáví
• Borden Arci-Jeen – plukovník na základně v Olixu, mladší bratr ministra války radního Krepena a strýc Ditruxe Arci-Jeena
• Xan Arci-Ukresius – generál na základně Maharáví, jeho manželka je Adwena Arci-Pawnerová
• Banea Arci-Ukresius (dcera generála Xana) – přežila pád Mizeonu, protože v době masakru pobývala v sídle Arci-Quinnů
• Drisea Arci-Kesallová – v gardě císaře, přežila pád Mizeonu, v současnosti zaměstnaná pod jménem Abiela Hoa-Tanová na Bredeonu v advokátní kanceláři Ysmaellovo oko
• Seden Arci-Kesall – prvorozený vnuk prince Kesalla, syn radního Tanoga, starší bratr Seena Studené Huby, velitele Chřtánu, pád Mizeonu přežil, protože byl tou dobou na Bredeonu
• Grennon Arci-Kesall – syn Seena, velitele Chřtánu, vychovávaný jeho bratrem Sedenem, manžel Diriany Arci-Quinnové
• Urbiel Arci-Nubiel – mladší bratr Trrisiela, rektor pobočky mizeonské univerzity na Bredeonu
• Adwena Arci-Pawnerová – starší dcera princezny Pawnery, majorka v armádě, má vnoučata Nordena a Miu, po exodu se provdala za generála Xana
• Ulrika Arci-Pawnerová – mladší dcera princezny Pawnery, náměstkyně ministra Tanoga, v době masakru pobývala na Bredeonu
• Issak Arci-Tassius – v císařově gardě, později v regentově gardě
• Cadwen Arci-Ukresius – major armády, někdejší pobočník generála Trixena, bratr generála Xana
• Tawada Arci-Fezzielová, Kewada Arci-Fezzielová – dvojčata, dcery prince Fezziela, expertky na obranné a útočné strategie, léta působily v cizině

Rodiny Rafedaxarrových potomků a od nich odvozené Arcidomy na Mizeonu

1. Arci-Nubielové: Nubielovi synové Trrisiel, Urbiel, Okren. Trrisiel – Nubielův prvorozený, radní a ministr vnitra (pověřil správou resortu vnitra svého syna Lissaria), Urbiel – druhý Nubielův syn, Okren – Nubielův uznaný levoboček. Lissarius – Trrisielův prvorozený, císařův sekretář, Rawantes – Trrisielův mladší syn. Essius – Okrenův jediný syn. Klanové barvy: modrá a zlatá.
2. Arci-Kesallové: Kesallův syn Tanog, radní, mistr výchovy a strážce protokolu.Seden – Tanogův prvorozený je v císařské gardě. Druhorozený Seen (alias Studená Huba) – velitel Chřtánu. Tanogova prvorozená dcera Drisea je v císařově gardě. Seenův prvorozený Ewen je v císařově gardě, zemřel při pádu Mizeonu. Seenův mladší syn Grennon je v armádě. Klanové barvy: zelená a stříbrná.
3. Arci-Quinnové: Quinnovi legitimní synové: prvorozený Wertex, dvojčata Razziel a Destruktiel, Quinnovi levobočci: Sarvon a Bewex (Sarvon popravený za velezradu v době sunisenské krize). Wertexovi potomci: syn generál Trixen, dále čtyři dcery. Trixenů syn Qadren se narodil až po otcově smrti. Destruktielovi synové: Sibiel, Arrakiel, Destruktielovy dcery: Wrella, Diriana, Owiana. Owianina a Essiova dcera: Melisa. Další člen domu Arci-Quinnů: Teggius, syn Sarvona Arci-Quinna, bývalý agent Aliance. Klanové barvy: černá a stříbrná.
4. Arci-Tassiové: potomci prince Tassia a dračí princezny Tariony (jsou za ně provdané sestřenky Arci-Quinů i Arci-Fezzielů). Tassiův jediný syn: Flebussion řečený Šlupka, koordinátor Chřtánu, Issak – Flebussionův prvorozený syn, v gardě, Haren – Flebussionův vnuk, v armádě. Klanové barvy: bronzová a modrá.
5. Arci-Leredové: Rigidus – radní, zodpovídá za energetické toky; Hanet – Rigidův mladší bratr, plukovník, velitel Lestenu. Jerones – Rigidův vnuk, poručík císařovy gardy, vzal si Loretu. Rigidova mladší dcera majorka Hania slouží na základně Olixu. Klanové barvy: bronzová a černá.
6. Arci-Jeenové: Krepen – první radní a ministr války. Borden – plukovník, velitel základny Olixu, Krepenův mladší bratr. Krepenovi synové: Ditrux – Krepenův prvorozený a kapitán císařovy gardy. Korel – druhorozený, správce císařských statků. (Wrella + Korel Arci-Jeen), Klanové barvy: rudá a stříbrná.
7. Arci-Fezzielové: Fezziel Arci-Fezziel – syn princezen Turiany a Rajany). Fezzielovi potomci: Keiran a Tessiwen (oba padli v bojích s Erektiady). Keinon (Keiranův prvorozený) – pobočník kapitána císařovy gardy, později vrchní velitel. Padeara (Tessiwenova prvorozená) – v gardě. Lenny (Tessiwenův mladší syn) – plukovník mizeonské armády. Awen (nejmladší syn Lennyho a lichy Uani z Robustuy), raisi Vrex a jeho sestra raisi Renona (později přešla k Arci-Klirenům). Klanové barvy: modrá a stříbrná.
8. Arci-Pawnerové: princezna Pawnera a její potomstvo: Pawneřina dcera Adwena – majorka v armádě, vnoučata: Norden, Mia. Druhá Pawneřina dcera Ulrika – náměstkyně ministra Tanoga. Klanové barvy: zelená a zlatá.
9. Arci-Klirenové: Rehen – univerzitní učitel, Igisius – člen Rady, předseda soudu, ministr spravedlnosti. Jeriviel Arci-Kliren – Rehenův prvorozený, přechodně šéf gardy. Igisiovy dcery: Tessa, Loreta. Raisi Twen – sesazený kapitán Igisiovy ochranky, Igisiův neuznaný levoboček. Klanové barvy: bronzová, zelená.
10. Tredila: zahynula při Dračím masakru, neporodila potomky v manželství, zanechala jen levobočky s obecnými démony, ze kterých se manifestovali raisi
11. Quassila: neporodila žádné potomky, nezvěstná od Sunisenské krize
12. Klebius: nezvěstný od Dračího masakru, žádní uznaní potomci, zanechal levobočky s obecnými démony, ze kterých se manifestovali raisi
13. Ukresius – zahynul při Dračím masakru. Nezplodil potomky v manželství, zanechal ale levobočky, které uznal – dvojčata Xana a Cadwena a dceru Baneu, jejichž matkou je riiberionská bohyně Krassiona. Krassiona se potomků z politických důvodů zřekla, Ukresius je legitimizoval. Xan Arci-Ukresius slouží v armádě jako brigádní generál, zatím nezadán. Dcera Banea přežila pád Mizeonu, protože v době masakru pobývala v sídle Arci-Quinnů. Xanovo dvojče major Cadwen pracoval jako pobočník generála Trixena. Klanové barvy: černá a zlatá.

Staří bohové Mizeonu (Debhátarové)

• Aisus – pán nebes
• Grom – pán hlubin
• Huat – vládce větru
• Narena – vládkyně světla
• Moneta – vládkyně tmy
• Brexa – vládkyně mrazu
• Rafedaxarr – vládce ohně

Zvířata

• krodoch – tlustý přežvýkavec
• sikossa – hmyz s ostrým dlouhým žihadlem
• xira – šelma, modrá tříhlavá, chlupatá, žije v mrazu na Noxu, ojediněle i na pólech Mizeonu a světech v systému Robustua
• tyra – žije na Noxu, je žíhaná a chlupatá
• čirikava – pták podobný pozemskému rackovi
• bregenta – divoký přežvýkavec z Riiberionu
• saddgový med – macerát ze sikossích vajec

Zbraně

• ortexový stillet – zbraň používaná na Mizeonu, jedovatá tenká dýka. Protože démona lze zabít jen roztrháním na kusy, tato dýka nezabíjí, jen oslabuje a natrvalo odebírá vitalitu.
• leptodýka – dýka z krihonitu s čepelí, která proniká pancířem tím, že ho naleptává. Dál pak naleptává tkáně. Pokud se postižená tkáň včas nevyřízne, postupně rozloží i tělo arcidémona.
• matachory – předem vytvořené a komprimované fantómy udržované v intaktním stavu (vypadají jako hliněné kuličky a jsou o něco větší než semena hrachu). Po aktivaci se rozvinou do tvarů nejděsivějších příšer. Jejich úkolem je rozptýlit a demoralizovat nepřítele.
• feentexový emitor – emitor feentexových paprsků, které rozrušují všechny živé tkáně. Dají se odstínit pancíři.
• dezintegrátor – těžká palná zbraň, dokáže roztrhat draka nebo arcidémona na malé kousky, střelivem jsou magnetické pulzy
• rušička – funguje na principu kapsle naplněné živným roztokem s kolonií Inouhrua, inteligentních řas z Diamáhrá. Jakmile se kapsle ohřeje na tělesnou teplotu, řasy se proberou ze stáze. Jejich metabolická aktivita katalyzuje mechanické vlnění o extra nízkém kmitočtu, které ruší většinu sledovacích zařízení.  
• kvadrionský tebechet – bojový stroj, který dokáže replikovat sám sebe z infrastruktury napadeného světa i těl protivníků. (Kvadrion byl svět, odkud pocházejí skollové. Byl zničen přibližně před patnácti tisíci lety. Při replikaci tebechetů na Kvadrionu nedopatřením zkolaboval jejich stabilizační imperativ.) Na světě s dostatkem staveních kamenů tebechet dokáže replikovat své dvojče. To je ale jen jedna jeho funkce. Tou hlavní je ničení nepřátelské technologie. Jakýkoliv stroj přestaví podle svého vzoru.

Materiály, fyzikální fenomény a další pojmy

• krihonit – kov odolný vůči fyzikální a částečně i vůči magické destrukci
• kreppon – materiál z kůže vahanských krepponů. Jakákoliv schránka z tohoto materiálu se dá zabezpečit magickým časovým zámkem a osobní kletbou. Pokud se k předmětům zabaleným v krepponí kůži dostane nepravá osoba, její obsah se zničí, ale kromě toho zničí kletbou i onu nepovolanou osobu. Trrisiel kdysi s obaly z krepponu experimentoval. Chtěl vědět, jestli může neoprávněná osoba obálku nějak přechytračit. Zjistil, že i v případě, kdy schránku otevře stroj, osoba, která k tomu vydala pokyn, byť by byla na druhém konci mizeonské soustavy, kletbě podlehne.
• fleshingoví hadi – částečně hmotné entity prodírající se trhlinami časoprostoru. Jejich emanace mají na některé typy bytostí narkotizační účinek. Živí se mentální energií inteligentních tvorů, zvláštní zájem mají o interní magii prosakující z těl arcidémonů nebo draků. Parazitují na nich a většinou nezpůsobí velkou škodu. Jen ve specifických případech útočí a zabíjejí.
• letannatové silové pole – síť ze spletených letannatových vláken
• richotonní pozadí – tmel Metaprostoru, matrice jsoucna, je-li narušována (např. při otevírání bran či průrev v prostoru), vydává slabé měřitelné vibrace
• videx – medium sloužící k přenosu a sdílení informací nejen na Mizeonu
• fereta – skupinová bojová hra oblíbená na světech Aliance, na Mizeonu má i stolní podobu. Stojí proti sobě dvě mužstva a přetahují se o košík s klubkem hadů. Úkolem je košík s hady umístit do branky protivníka, ačkoliv se při přesunech hadi vehementně snaží dostat ven a hráči konkurence se snaží košík sebrat. Košík v bráně je ceněný podle toho, kolik hadů se v něm podaří udržet.
• vion – délková míra používaná pro měření vzdáleností v Metaprostoru
• kvederická síť – energetická bariéra sloužící k obraně území, někdy celého světa

Historické a zeměpisné reálie Mizeonu

• Dohoda z Rean-Kwanteru – dohoda o statusu quo uzavřená před dvěma tisíci lety mezi arcidémony z Mizeonu a draky z Erektiadu, ke které se připojily další dvě rasy. Oficiálně zde byla založena Aliance, neoficiálně došlo k rozdělení zájmových území. Draci si rezervovali Riiberion, démoni Ok-Sawon, stromisté, lichové a skollové si umanuli na Zemi (brzy z toho vznikly mezi nimi třenice). Studená válka mezi draky a démony od té doby trvá dodnes.
• Světy čtyřdohody – Mizeon, Erektiad, Sunisen, Robustua, signatáři Dohody z Rean-Kwanteru, zakládající světy Aliance
• rituál Kre-wi-si – pohřební rituál na Mizeonu
• Kernok – hlavní město Mizeonu
• bitva u satelitu Brexen – princ Tassius tam byl sežrán draky (před 600 lety)
• sunisenské války – války Mizeonu proti skollům a později i Erektiadům. Destruktiel v bitvě nad Prewexem před dvěma tisíci lety společně se svým dvojčetem Razzielem odhalili tajné hnízdo dračí královny Drebedey, která rok předtím sežrala jejich nejstaršího bratra Wertexe.
• Aliance – organizace ustavená po bitvě nad Prewexem Dohodou z Rean-Kwanteru. Hlídkuje v pohraničí a dozoruje status quo. Nabírá mezi sebe členy z ras, jejíž příslušníci si potravně konkurují.
• Abderanská vrchovina – lokalita na Mizeonu, kde se nachází Trrisielův palác a jeho dílny
• Maharáví, Olixu, Lesten – satelity s vojenskými základnami patřící Mizeonu
• Krex, Etuum – satelity v systému Bredeonu

Princip získávání magické energie od smrtelníků, který používají raisi

Přenos z prstu do prstu: smrtelník a raisi-démon se dotýkají prostředníky levé ruky, v místě kontaktu přeskočí fialová jiskra.

Životní síla smrtelníků, kterou démoni odebírají a přeměňují na magii, se nedá přepočítávat na roky. Je to kompilát mnoha faktorů, záleží na motivacích, odhodlání, vůli. Čím jsou vyšší, tím méně smrtelníkům odběr uškodí.

Typy portálů

• subprostorová průrva – trhlina v richotonním pozadí vytvořená spontánně nebo uměle, která se později sama zapouzdří (kapsa)
• prostorový portál – brána v richotonním pozadí uměle otevřená a mentálně vyztužená, kterou používají k cestám vyšší démoni a draci
• prostorový průvlak – kolektor, který vzniká mentální výzvou smrtelné bytosti, jež ho sama prakticky použít nedokáže. Používají raisi, stromisté, elementálové, skollové

Aliance

Organizace ustavená po bitvě nad Prewexem Dohodou z Rean-Kwanteru. Byla založena čtveřicí světů Čtyřdohody, do které patří: Erektiad, Mizeon, Sunisen a Robustua. Cílem je monitorovat ohniska napětí v Metaprostoru a preventivně zasahovat. Aliance dozoruje konsensuální sdílení společného zmapovaného prostoru. Do vnitřních poměrů soustav a světů zpravidla nezasahuje. Existují však výjimky uvedené v kodexu. (Výňatek z kodexu Dohody z Rean-Kwanteru, cit.: „… mohou agenti Aliance zasahovat do suverenity určitého světa v případě, že se tam vyskytne faktor, který by mohl vážně narušit ustálené poměry a následně i rovnováhu sil v prostoru. Pokud je takový rušící prvek detekován, v první fázi je cílem dostat ho pod kontrolu. Ve druhé fázi je vynaloženo úsilí tento subjekt získat pro potřeby Aliance. Jestliže se subjekt i následně chová těžko předpokladatelným způsobem, nastupuje třetí fáze procesu, ve které je prvek eliminován…“).

Alianci třídí Trojice, jí jsou podřízeni koordinátoři, jim pak agenti. Agenty Aliance rekrutuje z ras, jejichž příslušníci si potravně konkurují (arcidémoni z Mizeonu, draci z Erektiadu, stromisté a lichové z Robustuy a skollové ze Sunisenu), aby byla zaručena nestrannost. Identita agentů pro veřejnost z různých světů v Metaprostoru zůstává tajná, aby nemohli intervenovat na svých rodných světech a aby nebyli zatahováni do vnitřních třenic a bilaterálních sporů, případně korumpováni. Valná část vzdělané veřejnosti na světech Metaprostoru zastává názor, že Aliance je zapotřebí a že Aliance koná dle jejich nejlepších zájmů, jen ojediněle se vyskytnou připomínky, že organizace je příliš uzavřená a bez kontroly.

Pojmy týkající se Aliance

• NZB – nouzový záchytný bod – tajná základna Aliance zbudovaná na světech v zájmovém okruhu. Zpravidla o její existenci na svém výsostném území nemá nobilita dotyčného světa tušení.
• Launa – tvor velikosti kosmického křižníku třetího řádu žijící na základně Aliance na planetce Truo-fi. Biologicky je Launa suchozemský hlavonožec. Je využívána k popravám vyřazených agentů Aliance. Je poslední svého druhu, imunní vůči jakékoli formy magie detekovatelné v Metaprostoru.
• Leno-o-win – svět, na kterém se nachází hlavní základna Aliance
• Equízianský kolaps – událost z doby před devíti sty lety. Došlo ke zhroucení richotonní pleteně a průniku a částečnému promísení energií a hmot dvou různých kontinuí a rovněž k napadení části Metaprostoru entitami z Equízia – Devy. S tímto konfliktem souvisí pozdější zmizení agentky Aliance Oreny ab Herken.
• Devové – dlouhověké a technicky vyspělé bytosti pocházející z Equízia, kontinua alternativního Metaprostoru.

Viděla jsem perfektní knižní trailery na webu spisovatelky Petry Štarkové (www.petrastarkova.cz/knihy/ ). Petra píše knihy pro malé děti, zatímco já spíš pro ty odrostlé. Myslím, že na způsobu, jak zpracovat trailer, nezmusí mít žánr skoro žádný vliv. Na příkladu těch Petřiných trailerů jsem zjistila, že se to dá udělat poměrně jednoduše, přesto efektně a vtipně. To znamená, že budu otravovat mé děti (hlavně tu nejmladší, protože ta má na to dokonce školy) a jejich kamarády, aby mi s tím pomohli:)) Už teď je vidím, jak se kroutí. Ale umím být úporná. Tak mi držte palce. 

Od 27.8 do 1.9. jsme s Aničkou objevovaly krásy jižní Francie.

Přiznávám dobrovolně, že jsem pohodlný člověk. S cestováním jsou spojené jisté útrapy, které zdravotně nesnáším zrovna nejlíp. Ale tentokrát nás tatínek vyhecoval, abychom s Andulkou jely. Prohlásil, že vzhledem k tomu, že Mirek je právě v Tennessee v Kouřových horách, a Ríša odletěl přednášet na konferenci o betonu do Manchesteru, my dvě přece nemůžeme trčet doma. Svým machiavelistickým způsobem nás Richard senior přesvědčil, že cesta za památkami Jižní Francie prý dokonale prospěje našim uměleckým buňkám, zatímco on se samozřejmě „obětuje“ a zůstane doma s dědou a Geraltem, kocourem, slepicemi, dohlédne mi na řízky růží a veskrze ohlídá pevnost.  Je mi jasné, že nám chtěl udělat radost. Protože on sám špatně snáší slunce, zařídil to tak, aby se kozy nažraly, ale vlk mohl zůstat v doupěti.

Ve středu jsme s Andulkou docestovaly do Monaka. Viděly jsme slavné kasíno v Monte Carlu. Prohlédly jsme si avantgardní sochy na Albertově promenádě. Prošly jsme kolem části závodního okruhu F1 s bronzovými sochami  slavných vozů i jezdců. Nejvíce nás zaujal Knížecí palác, před kterým stojí socha Záludného Francoise. To byl první z dnes vládnoucích Grimaldiů, který se v převlečení za františkánského mnicha zmocnil města úkladem a už ho nepustil. Moc pěkné expozice Oceánografického muzea jsem zvládala s posledním vypětím sil.

Ve čtvrtek – Marseille: Navštívili jsme kostel Naší paní Strážné, který se tyčí nad městem i s desetitunovou pozlacenou sochou. Viděly jsme ostrov If s pevností, do které Alexandr Dumas zavřel Edmonta Dandese. Na trhu u loděnice jsme Andulce koupily „boho“ šaty z bílé madeiry. Marseille je trochu ošuntělé město, ale má osobitého ducha. Tak trochu mi tou atmosférou připomínalo Oděsu, kterou mám ráda a na kterou nemůžu zapomenout. A jo, s tou trojicí ostrovů, která je vidět z pobřeží, bych si to tam dokázala zamilovat.

Potom jsme s Andulkou viděly starý římský akvadukt Pont du Gard –ležící mezi městy Avignon a Nimes. Pochází z prvního století. Je to nádherně masivní třípatrové dílo z žuly a travertinu, klenoucí se nad údolím řeky Gard. Stavba je 49 metrů vysoká a 275 metrů dlouhá a byla součástí komplexní starověké vodo-distribuční sítě, která měřívala desítky kilometrů. Jeho spád je velice mírný, rozdíl mezi jedním koncem mostu a tím druhým není větší, než 2,5 cm. A já tam stála a hleděla a brečela, protože jsem se nedokázala ubránit představám, kolik událostí se tu ze ty dva tisíce let semlelo… a dělala jsem, že mi něco spadlo do oka, a Andulka pohoršeně vrtěla hlavou…

V podvečer přišel na řadu Avignon – a já konečně viděla ten nedostavený most, o kterém jsem slýchávala zpívat písně jako malá. Ach Bože… „Tam kde se Rhona vine v zahradách, stojí starý most, co sedá na něj prach…“ Bylo těžké se tvářit nezúčastněně, když se mi zase chtělo brečetJ)

Na náměstí u papežského paláce Andulka vytáhla skicák a strávily jsme tam pěknou hodinku, kdy ona malovala a já jenom ohromeně zírala na tu masivní nádheru, na chrliče vysoko na věžích…

V pátek jsme zamířily do Arles – jako první jsme viděly Coloseum. Nachází se mezi mladší městskou zástavbou a jde o něco menší dvojče colosea v Římě. Dal ho postavit Titus Flavius Vespasianus  v 80 – 90 letech prvního století. Sloužilo jako gladiátorská aréna, dnes jsou v něm býčí zápasy, sportovní a kulturní akce.

V Arles působil Aniččin a můj oblíbenec Vincent Van Gogh. Toulaly jsme se úzkými a zakroucenými uličkami (to kvůli mistralu, který tu vane až sto dnů v roce), a viděly jsme ho na každém rohu…. Myslela jsem na všechna ta Jezírka s lekníny, s můstkem i bez můstku, které Vincent namaloval, na tu úžasnou dramatickou změť vertikálních tahů štětcem (klesající větve smuteční vrby) a horizontálních tahů (vodní hladina), které v komplexu dávají nenapodobitelnou a dechberoucí podívanou… Vzpomínala jsem, jak jsem v jedné knize četla, o tom, že když Van Gogh bydlel s Paulem Gauguinem, vařili si společně fazole, protože všechny peníze vynaložili na barvy…

Na jednom malém náměstí mě Anna Marie zavlekla do obchodu a vyhecovala mě ke koupi úžasných šatůJ)

V Arles jsme viděly i obrovitý nádhernými reliéfy zdobený kostel na náměstí (vyfotila jsem si detaily kamenických prací – protože se mi to bude hodit na popisy v knize „Cizinec ve věži“), a nahlédly jsme na pozůstatky římského divadla, postaveného Oktavianem Augustem (adoptivním synem Julia Caesara)…

Potom jsme zavítaly do města s komplikovaným názvem Aigues-Mortes, které místní zkracují na Egmor a v českém překladu to znamená Mrtvá Voda. Město je obehnané hradbami – uff, které jsou impozantní a celé zachovalé. Má tvar obdélníku a rozměry 500 krát 300 metrů. Uvnitř jsou natěsnané pravoúhlé uličky s kouzelnou atmosférou… Andula si v jednou krámku koupila černý obsidiánový prsten, a pak jsme šly do rybí restaurace, kterou nám poradila paní, co nám prodala ten prsten, a tam jsme se napráskaly mušlemi… Ach.

Pak jsme se jely podívat do okolí Mrtvé vody. Ten název je příhodný, protože řeka Rhona se zde rozlévá do široké delty, voda sladká se mísí se slanou, rostou tu jen odolné trávy, na kterých se pasou polodivocí bílí koně (podle legendy znovuzrození z mořské pěny) a žijí tu ještě divočejší černí býci, které je možno vidět na býčích zápasech (není to prý takový krvák jako ve Španělích, prý jde jen o to, zda se toreador stihne zmocnit ozdobné kokardy, kterou má býk na sobě). Těží se tady sůl a žijí zde plameňáci…

Večer jsme si užili písečnou pláž a plavání v teplém moři ve městě Saint Mary de la mere (svaté Marie od moře), které je proslulé právě těmi býčími zápasy.

V sobotu jsme byly v Nice – a já byla už tak zhuntovaná, že jsem ztrácela sílu fotit. Byly jsme na vyhlášeném trhu s vínem, se sýry a plesnivými klobásami a mořskými potvorami. Všechno to vypadalo moc dobře, ale víno máme doma taky dobré, tak mě nenapadlo ho tahat zrovna z Francie (asi jsem divná). Andu z té nabídky zajímaly jen ty mořské potvory, ale ty by cestu domů stejně nevydržely.  Pokračovaly jsme hlouběji do města, kde jsme pustily z uzdy nákupní vášeň. Prosmejčily jsme několik obchodů s módou známých značek – nic moc jiného než u nás tam neměli. Pak Anda objevila sekáč – značky Givenchy a Dior, ale až na ty kožichy, taky nic moc. Zlatým hřebem byl správně strategicky zapadlý obchod, ve kterém měli snad všechny šaty, které jsme viděli v těch nejluxusnějších prodejnách, akorát bez těch cedulekJ) No, takže jsme se staly spolumajitelkami jedné úžasné kabelky (klenot – malá hranatá, design hadí kůže, černá…ňam), a mechově zelených elegantních šatů z perfektního materiálu, lichotivého střihu (ach), které budouskvěle vypadat s tou kabelkou a černými těžkými kotníkovými komisňáky s tlustou podrážkou (kterým se nějak nově říká, ale já si teď nemůžu vzpomenout, jak).  Pak jsme šly na pláž, kde jsme se uložily na podklad z velkých tlačících valounů (ještě mám na zadku modřinyJ), mezi plaváním v báječně teplém moři jsme spaly – já zastíněná dědečkovým deštníkem… Zbytek času jsme protrajdaly po městě a proseděly v kavárně na šachovnicovém náměstí s vyhlídkou na taneční breakdance představení tří dobře osvalených mládenců. Na náměstí Massena nás zaujaly sochy umístěné na vysokých stožárech, které v noci barevně svítí. Prošly jsme kolem chrámu Svaté Reparáty, a po poslední fotce Anny Marie (v těch nových mechově zelených šatech) na náměstí Rosseti před Solární fontánou se sochou vysokého krásně skandálně nahatého boha Apolla, jsme se vydaly k autobusu… Národní muzeum Marc Chagall ani muzeum Matisse jsme nestihly, ale alespoň jsme profrčely kolem Stavitelské hlavy – Tet Carré - což je obří hlava přeměněná do technokratické krychle se svítivými segmenty, posazená na lidském krku – ta by se asi líbila našemu staviteli Ríšovi. Odjížděly jsme s Nice, a nebe zvolna temnělo, a světla na Promenádě Angličanů se rozsvěcela…

Poslední týdny doma pořád něco slavíme, předevčírem Mirkovy lékařské promoce, dnes Štěpánčiny chemické promoce, v sobotu nás čeká oslava šedesátin kamaráda Jirky, prostě pořád se něco děje. Paradoxně v takových napěchovaných časech mívám největší nutkání psát - takže využívám každou minutu. Moje nynější rozepsaná knížka je součástí megasérie z Metaprostoru, ale píšu ji tak, aby se dala číst i samostatně. Úplně původní pracovní název byl "Drahoušek Otta" (myšleno v ironickém smyslu slova), potom jsem to přejmenovala na "I příšery mají své dny", a když mi došlo, že by to přece jen mohlo být zavádějící, zvolila jsem zatím konečný název "I příšery mají sny". Hlavní postava - Otta z Orkenu - je totiž padouch a příšera současně. Krátce se mihnul v novele Kozel zahradníkem (Ozvěny Twinsidoru), kde pořádně zatopil hlavnímu hrdinovi Aderawenovi. Už tehdy jsem věděla, že Otta má potenciál. Nemohla jsem mu ale v Kozlovi dát více prostoru, abych nenarušila konstrukci příběhu. Otta z Orkenu mi pak několik let strašil v hlavě a dožadoval se mé pozornosti. Proto mu teď dávám šanci v novém románu. 

Inspirace do zásoby: V rámci Víkendu otevřených zahrad (probíhá pod záštitou Národního památkového ústavu) jsme vyrazili do kroměřížské Podzámecké zahrady, tedy zahrady - kterou máme nejblíž, kterou bychom měli znát nejlépe. Jenomže s dobrým výkladem (a to on dobrý byl) se vždycky najde nějaký ten špek, o kterém člověk ještě neslyšel. Ulovila jsem fotky, které budou skvělé pro inspiraci - instantní pomůcka na období, kdy píšu a nechce se mi vystrkovat nos z domu.

Tak už ty výsledky OSKARA 2019 (čtenářská soutěž členů FB skupiny Odstartujte svoji knihu) známe! Jsou dostupné na: https://www.mondscheinovo.cz/inpage/oskar-2019-vyhlaseni-vysledku/.

 Je pro mě nesmírně zajímavé to zjištění, že do první desítky vyhodnocených se dostala jenom jedna z těch povídek, které jsem já (ryze subjektivně) pokládala za nejlepší. Ale tak už to chodí.

Tu podle mě nejlepší povídku, (která o několik světelných let předhání ostatní), napsala Rosana Zvelebilová, a jmenuje se Válečná hrdinka.

Druhou podle mě nejlepší povídku, (která je tak třeskutá, až jsem z ní byla paf po zbytek toho dne, kdy jsem ji četla) napsal Lukáš Boček a ta povídka se jmenuje "A vlákna praskat nepřestala". Těžko se mi chápe, že Lukášova povídka se do vyhodnocení první desítky vůbec nedostala a skončila až na dvacátém místě – (jo, až o dvě místa za mým light space-operovým výtvorem "Poslední kapka")).

 Tu třetí povídku, (která je krátká, ostrá a sakramentsky vtipná) napsal někdo, koho jméno zveřejněno nebylo a ta povídka se jmenuje „Jeden, dva kousky“, přičemž tento, podle mě excelentní kousek, skončil až na 22. místě.

Říká se sice: Hlas lidu, hlas Boží, ale nevim, nevim:))

Malá recenze:

Rosana v povídce Válečná hrdinka“ se odehrává ve dvoz různých časových liniích (druhá světová válka a současnost) a pojednává o tom, jak  zásadně odlišný může být náhled na události, na osobnostní rysy a morální kvality aktérů, podle různé interpretace těch událostí – v závislosti na osobě interpreta. Takže hodně současné téma.

Lukáš Boček v povídce „A vlákna praskat nepřestala“ šikovně  vyjádřil  téměř nesdělitelný proces mentálního, duchovního zrání  v mysli hlavní postavy. Chlapec Adam se učí rozpoznávat, že některé pocity a na náhledy na svět nemá nikdy šanci sdílet s jinými lidmi (že to prostě nejde, že nezáleží na tom, jak jsou ti jiné lidé blízcí, a jak jsou ochotní chápat, že uvnitř sebe jsme vlastně každý sám). Lukáš verbalizoval něco, co jsem nevěřila, že verbalizovat vůbec jde.

Už zítra nám Pavel Mondschein oznámí, jak dopadlo vyhodnocení literární soutěže FB skupiny Odstartujte svoji knihu, kterou organizovali Pavel Mondschein a Veronika Matysová. Moc se na to těším, hlavně jsem zvědavá, jestli vyhrála ta povídka, která mě posadila na zadek (a která všechny ostatní soutěžní příspěvky - včetně toho mého - přesáhla s náskokem o několik světelných let). Zatím se může až do půlnoci hlasovat, tak ještě nemůžu napsat, která povídka to byla (co mě tak ohromila:)), aby to bylo fér. Ale zítra to sem dopíšu:)) Taky jsem sakra zvědavá, který ze členů skupiny tu excelentní povídku spáchal.