Montovna III

Popis postav

píše: Vladimír Němec

Podobně jako při popisu reálií platí i zde, že pokud začnete čtenáře seznamovat s HHa stylem:

Vstoupila mladá dívka s oválnou tváří, přiměřeně velkým nosem, růžovými líčky a s ďolíčky ve tvářích; malá ouška skrytá pod kadeřemi neposlušných vlásků…

Tak tím čtenáři zcela jistě nepomůžete získat správnou představu, jak „vaše“ HHa vypadá!

I v této místnosti naší pomyslné stavby příběhu (kdy výstavbu literárního díla přirovnáváme ke stavbě domu) platí, abyste se soustředili na podstatné detaily (např. barva očí, délka vlasů) a zbytek nechali na fantazii čtenáře. Tyto detaily, samozřejmě, poschováváme ideálně opět do textu.

Jako příklad nám poslouží orkenský císař, jak ho Mirka popsala v knize Kozel zahradníkem

Ze stanu vyšel drobný plešatý stařec navlečený v bílé říze. „Vyslanci velekněze bohyně Krassiony,“ oslovil je krákoravě, „Jeho Veličenstvo Otta z Orkenu vás očekává.“ Podržel jim plachtu a nechal je vstoupit dovnitř. Rawen čekal, že vojáci půjdou s nimi, ale k jeho údivu zůstali i s plešatým mužem venku.

Uvnitř bylo útulno. Vzduch provoněný bylinami ohřívaly uhlíky ve dvou železných pánvích. Zem byla vystlaná koberci. Otta opřený o loket se povaloval mezi polštáři a při svitu vodní lampičky četl knihu v černé kožené vazbě. V dlouhé čistě bílé košili a kalhotách ze světle šedé broušené kůže, vypadal spíše jako učenec než válečník. Měl velmi bledou pleť a krátkou hezky přistřiženou bradku. Jako všichni orkenští, honosil se i jejich panovník složitým účesem. Jeho popelavě plavé vlasy spletené do copánků byly svázány na temeni a naaranžovány paprsčitě do stran jako svatozář. Prostitutky madam Frenetty používaly k natužení vlasů cukrový sirup. Co asi používá Otta? Z depeší Konvexových zvědů Rawen věděl, jak Otta rámcově vypadá a jak se chová. Je skvělý šermíř a dokonalý jezdec. Strefí prý cokoliv, nač namíří. Byl popisován jako nelítostný a brutální vládce a nepříliš trpělivý a ne právě schopný diplomat. Teď Rawen plně chápal i poznámky týkající se Ottovy výkonnosti v posteli. Ač nerad, připustil, že ten chlap má charisma.

Postavy obvykle mívají jména. Pokud to jde, vyhněte se tomu, aby různé postavy měly podobně znějící (vypadající) jména (Pavla, Pavel, Paul, Raul). Je dobré, aby jejich jména nezačínala stejným písmenkem. Pojmenování epizodních postav sice není nutné, ale pozor na to, aby se v nich čtenář vyznal. Kdysi dávno přišla do soutěže povídka, ve které HH bojoval se skupinou námořníků. Autor je nechtěl pojmenovávat (což bylo v pořádku) ani nějak odlišovat (což byla chyba). Popis boje pak vypadal nějak takto:

„Námořník se ohnal pěstí. HH (nějaké jméno) uhnul a kopnul ho mezi nohy. Námořník se s kvičením složil. Námořník udeřil HH zezadu a srazil ho na námořníka…“

Množství postav by mělo být tak nějak úměrné délce povídky (a ovlivněné dějem samozřejmě). Pokud se v jednostránkové povídce vyskytne deset postav (deset jmen), nemohou většinou mít žádný význam pro děj – jsou zbytečné.

Máte-li problém se jmény postav (jako já), můžete pro inspiraci nahlédnout na stránku https://www.20000-names.com/, kde najdete jména používaná v různých jazycích celého světa.

Ovšem na rozdíl od popisu reálií světa mají osoby jeden rozměr navíc – psychiku. A popis „psychologie“ postavy je trochu tvrdší oříšek.

Možná se vám to nebude zdát, ale správná psychologie postavy má často rozhodující vliv na to, jak čtenář (porotce tím spíš) povídku přijme. Proč? Každý z nás je totiž psycholog amatér (někdo i profesionál). Ve svém životě se každý z nás setkal s tisíci lidmi a naučil se odhadovat, co jsou zač. První „nástřel“ vzniká už podle vzhledu, chůze a výrazu tváře. Upřesnění nastává podle toho, jak a co mluví. Zcela podvědomě „škatulkujeme“ lidi – toho se zeptám na cestu, tamhle toho ne. Jasně, ne vždy je naše první zařazení správné – z mračouna s odtažitým chováním se časem může vyklubat příjemný společník.

Podobné škatulkování provádí i čtenář s postavou. Na základě toho, co říká a jak se chová (co jí autor předepsal), si ji čtenář někam „zařadí“. Když se pak v dalším textu začne chovat „jinak“ - pro čtenáře nelogicky – je zle. Extrémní příklad: děvka v bordelu se chová (hovoří, jedná) jako stydlivá panna. Vyloučíme-li situace, že to opravdu panna je a dostala se do bordelu omylem, nebo že si děvka na pannu hraje, tak autor nezvládl psychologii – stvořil neuvěřitelnou postavu. Tohle je případ mnoha povídek, kdy (beta)čtenář intuitivně tuší, že s povídkou není něco v pořádku, ale často nedokáže jasně říct, že na vině je nezvládnutá psychologie postav. (Postavy se chovají „divně“, hloupě, nelogicky… V povídce Slunovrat jste to popisovali jako emoce bez emocí.)

Jinou častou chybou je to, že postavy nemají psychologii žádnou. Jedna je jako druhá, nemají vlastní individualitu. (K tématu psychologie postav se ještě vrátím v „prvním patře“.)

Psychologie postav má ale zásadní význam až u delších povídek (a románů). U mikropovídek není obvykle (výjimkou jsou povídky na psychologii postavené jako právě Slunovrat) na „větší“ psychologii postav prostor. Takže pokud neuděláte opravdu botu (viz ta panna – děvka), zřejmě s ní u kratičkých děl nenarazíte.

Takže nezbývá než vyhlásit třetí domácí úkol.

Představte si situaci, kdy přichází někdo podřízený k nadřízenému s nějakou žádostí. Ta dvojice může být například: poddaný a šlechtic, rytíř a král, žák a učitel, učedník a mistr, novicka a představená kláštera… Cokoli si vymyslíte. Vaším úkolem je popsat onu scénu (obraz, situaci), kdy podřízený svou žádost vyslovuje. Přitom se pokuste vyjádřit nějakou vlastnost toho žadatele. Pochopitelně mluvím o oblasti psýché. Tedy například ten žadatel bude lakomý nebo roztržitý, nebo podlézavý nebo vypočítavý, sobecký, vášnivý… Opět, cokoliv se vám zlíbí. Nesmí to být vada „tělesná“ (kulhavost) a nesmíte název té vlastnosti v textu použít. Tedy pokud budete popisovat „roztržitost“, nesmíte použít: „…žák roztržitě odpověděl.“

My se opět pokusíme na základě chování oné postavy uhodnout, jakou vlastnost jste jí přiřadili. Předem upozorňuji, že někdy je obtížné už definovat rozdíl mezi určitými vlastnostmi, natož ho několika řádky popsat. Takže za správné bych v našem případě považoval jak lakota, tak skrblictví nebo povýšenost i namyšlenost a podobně.

Termín dáme opět týden a zatím se vyjadřujte k řemeslu, ale bez tipů na vlastnost!

Autory naopak požádám o vložení fotografie popisované osoby, abychom mohli srovnat naše představy. Nemusíte vkládat I, II a III, pokud je správně Skrblík, Baby a Marie Terezie.
Betačtenáři napíší, jak se jejich představa liší od fotografie.

Gramatický ventilek III

Psaní čárek je docela problém – i pro mě. Nebudu se vydávat za znalce a odkážu na jeden starší článek o psaní čárek na Neviditelném psu. (Autorka, Marie Suková, tam má zajímavých článků o gramatice mnohem víc.)

https://neviditelnypes.lidovky.cz/cestina.../p_kultura.asp...

Jeden příklad:

Staré noviny vzplály? a kůlna vyhořela.

Má být před „a“ místo otazníku čárka? A proč?