Střípky sváru (kapitola dvacátá osmá)
06.01.2020 19:36
Stál venku, opíral se o fasádu Smesmechova domu a těžce dýchal. Něco tak intenzivního ještě nepoznal. Jako oživlý sen. Jakmile spolu skončili, úplně se složil. A než se vzpamatoval, byla pryč. Tudíž se vypotácel po schodech nahoru a bočním vchodem se dostal na vzduch. Sakra, ať si přátelé myslí, co chtějí, on už se tam nevrátí. Nemá sílu cokoliv vysvětlovat. A nemá odvahu ji znovu potkat a čelit těm zeleným očím. Neví, co je zač a nezná její jméno. Bude lepší, když ji už neuvidí. Je přece na odchodu...
+++
Téměř celý den prospal....