Střípky sváru (kapitola dvacátá osmá)
Stál venku, opíral se o fasádu Smesmechova domu a těžce dýchal. Něco tak intenzivního ještě nepoznal. Jako oživlý sen. Jakmile spolu skončili, úplně se složil. A než se vzpamatoval, byla pryč. Tudíž se vypotácel po schodech nahoru a bočním vchodem se dostal na vzduch. Sakra, ať si přátelé myslí, co chtějí, on už se tam nevrátí. Nemá sílu cokoliv vysvětlovat. A nemá odvahu ji znovu potkat a čelit těm zeleným očím. Neví, co je zač a nezná její jméno. Bude lepší, když ji už neuvidí. Je přece na odchodu...
+++
Téměř celý den prospal. Tu poslední noc přede dnem D chodil po břehu jezera a sledoval, jak se hvězdy odráží na jeho hladině. Každou chvíli zaháněl vtíravé vzpomínky na předchozí noc. Zelená nádhera.
V kapse žmoulal váček s Vivoninými střípky. Měl takový zvláštní pocit, jako kdyby mu něco důležitého unikalo. Probíral se pamětí a rekonstruoval si setkání s Dewi-tanem, Trsuahem, Neceomem. Ale vždycky se vrátil zpět k rozhovoru s polymorfem. Pořád mu vrtalo hlavou, kde vzal polymorf informace o jeho vpádu do Sebassova domu. A jak je možné, že se tak rychle dozvěděl, kde Janis ukrývá Trepenu. Stále a znovu se mu vtírala vzpomínka, jak se polymorf z tvaru deky náhle rozletěl na segmenty a jak rychle se zase složil dohromady. Přemýšlel nad tím, zda by některé z oddělených částic dokázaly existovat mimo dosah hlavní bytosti. Dokázal by ten tvor vyslat nepatrné části sama sebe z jednoho konce města na druhý? A co z jednoho satelitu na druhý? Mohl by tak špehovat nejen Janise, ale kohokoliv dalšího. Janise zajímalo, proč to Tyneonovi nevadí, protože není možné, aby o tom nejvyšší bůh nevěděl.
Hlavou mu šuměla polymorfova slova: kdyby krenevy neutlumili sahíjinové, musela by to udělat Aliance. Otřásla s ním zima. Krenevská anomálie. Běžní bohové po opuštění domovského světa slábnou, krenevové nikoliv. Kdyby se sahíjinové rozhodli kletbu Honor-re zrušit, narazili by na Alianci. Aliance už by se postarala, aby to nevyšlo.
Je třeba to navléknout tak, aby s jeho řešením primárně souhlasila Aliance. Potom to skousnou i sahíjinové.
Nazítří dopolene se Janis s naprosto uraženou zakaboněnou Grewinou vypravovali na Tyneon ke slyšení. Těsně před jejich odchodem, dorazil na Grew Trsuah se vzkazem. Tyneon prý slyšení přesunul z Jingivonu na Mreon. Všichni se sejdou v poledne v Mreonově Duhovém paláci.
Zvláštní, že tu akci přeložili tak na poslední chvíli.
+++
Mreonův Duhový palác viděl Janis jen jednou a zdálky, když obrážel satelity a otravoval byrokraty v pobočkách Prorokolu, aby měl záminku hledat Bellsambaru. Stavba z průhledných křišťálových kvádrů se v slunečních paprscích mihotala všemi barvami duhy. Tentokrát se mu dostane té cti, prohlédnout si ji zevnitř. „Slyšel jsem, že na nádvoří je zpívající fontána,“ prohodil, když s Grewinou a Cinetem procházeli křišťálovou bránou k průčelí paláce.
Grewina se na něj zavile shlídla a stiskla rty.
Janis odmítl se její rozmrzelostí dál zabývat a s potěšením klouzal pohledem po hladkých poloprůhledných zdech skrze které prosvítaly mlhavé kontury vnitřních interiérů. Vypadalo to krásně, ale působilo to poněkud chladně. „Nevím, jestli by se mi líbilo, kdyby mi zvenčí bylo vidět do ložnice,“ uchechtl se.
Uvnitř už na ně čekali Mreonovi dešťoví démoni. Cinet zůstal v přijímací hale, Grewinu s Janisem odvedli po velkolepém průsvitném schodišti do Mreonova kabinetu. Sahíjinové usazení za oválným stolem vypadali, jako kdyby je do jednoho bolely zuby.
Janis s Grewinou se posadili na zbývající dvě volné židle.
„Princi Trajanisi, požádal jsi o slyšení u Devítky. Jsme připraveni tě vyslechnout. Máš na to dvě hodiny. Mluv,“ řekl kysele Emdewon.
Janis vstal a řekl: „Vážení příbuzní, děkuji, že jste mi dali možnost vás oslovit. Opravdu si toho cením. Jak jistě víte, většinu dosavadního života jsem strávil jako smrtelník, potom jsem se stal na půl roku krenevem a nakonec jsem skončil jako jeden z vás. Tři různé identity a tři naprosto odlišné zkušenosti. Jako člověk jsem dělal tak dlouho šaška mocným, až jsem pochopil, jak ti, kteří se jako elity prezentují, uvažují. Abych mezi nimi obstál, naučil jsem se šikovně zamlžovat pravdu. Když jsem se stal krenevem, naučil jsem se vytěžit maximum i z těch nejnepříznivějších poměrů. A konečně teď jako sahíjinovi mi nezbylo, než smířit se s tím, že i kompromis je za jistých okolností lepší, než nic. Takže, proč jsem vlastně tady? Mám na vás otázku: Z jakého důvodu tak vehementně trváte na tom, aby starorodí otročili smrtelníkům? Proč, když oni už svou lekci dostali?“
Nejvyšší Sahíjin zlatě zaplápolal. „Jak se můžeš tak hloupě ptát? Jakmile je pustíme z řetězů, okamžitě s námi začnou bojovat. Všechno, co jsme vybudovali, by rozvrátili. Máme zodpovědnost za démony tady za oponou i za věřící na Tenerisu. Jsme živi z jejich víry. Jde o naši holou existenci.“
„Jen, co by se otřepali, vybili by všechny královské rody na Tenerisu,“ ozval se ponuře Mreon. „A světské mocenské elity, ne kněží, jsou pro nás zárukou trvání víry.
„Nejdřív,“ přidal se Henrex, „by si srovnali účty se smrtelníky a pak by vyrazili proti nám!“
„Ještě než zabředneme do katastrofických scénářů,“ pokračoval zarytě Janis, „zkusme se zamyslet nad minulostí a přítomností. Soupeřili jste s krenevy o vládu a oni prohráli. Chápu, že jste je museli omezit. Ten systém sice fungoval, ale svůj účel už splnil, ba stává se kontraproduktivním. Krenevové jsou jiní než vy. Impulzivní, svéhlaví a svobody si cení nadevše. Nemohli jste jim vybrat horší muka, než nekončící otroctví u bytostí, které si na nich vylévají vlastní komplexy. Krenevové se s tím vyrovnávali a vyrovnávají různě. Někteří si v úsilí po smrti řezali hlavu, jiní se váleli v roztopené peci, všechno marně. Další to vzdali. Nechali zetlít svou osobnost a změnili se v apatické stíny.“
„K věci, Trajanisi!“ houkl kysele Tyneon.
„Už jsem u toho, sire,“ zamračil se Janis. Nečekal, že ho budou poslouchat s nadšením, ale taková nevraživost jej překvapila. „Protože jsem ten útlak zažil na vlastní kůži, došel jsem k závěru, že ponechat krenevy bez jakékoliv kontroly smrtelníkům, sice přineslo krenevům ponaučení, ale pro smrtelníky to bylo a je demoralizující. Oni, křehcí a krátkověcí získali moc nad tvory, kteří jsou silní a téměř nesmrtelní. Běžte se podívat, jací jsou ti vaši smrtelní vyznavači! A nedívejte se do chrámů. Podívejte se, jak zacházejí s těmi bezmocnými. Jak nakládají s krenevy. Ponižování, mučení jen tak pro zábavu, znásilňování...“
„Úplně stejně se starorodí chovali k lidem!“ ušklíbnul se Henrex.
„Jsou to už dvě staletí. Oni se poučili! Jsem přesvědčený, že kdyby dostali šanci, nechtěli by mít s lidmi nic společného. Takže se ptám: Není dvě stě let dost?“
„Řekni, jak by sis to představoval!“ křikla impulzivně Ixona. Ostatní podrážděně zasyčeli. Ixona se provinile podívala kolem a položila si ruku na ústa, jako kdyby jí došlo, že řekla něco, co neměla.
Janisovi se to přestávalo líbit. Něco tu smrdí. Ale nebude panikařit. Na takovou nahrávku přece čekal. „Mohli byste krenevy od smrtelníků vykoupit a dát jim svobodu. Nevrátili byste jim tvůrčí síly,“ loupnul očima po Tyneonovi, „ne, že by to šlo, že,“ ušklíbnul se, „ale zrušili byste inperativ, který je nutí poslouchat smrtelníky. Nechali byste je žít na Tenerisu. Tam, kde se původně rozkládala Grenedonská říše. Nebyl by problém to území od stávajících držitelů dostat zpět, pokud to bude vůle bohů.“
„To je šílenství!“ ozvala se Seneda.
„Je to reálný životaschopný návrh,“ ohradil se Janis.
„Jakou bys nám dal záruku, ty hazardére, že se budou chovat slušně?“ uchechtl se Henrex.
„Žádnou!“ houknul bůh dohody Fasius.
Sahíjinové si mezi sebou začali šeptem vyměňovat názory. Nedbali na to, že Janis sedí u stolu s nimi. Pitomost. Hazard. Naivní altruismus. Šumělo kolem stolu. Grewina ani nehlesla a Ixona právě tak, jen otráveně vzdychala a ošívala se. Tyneon jí nejspíš Ternaka už slíbil. Byla odhodlaná držet vrabce v hrsti, než chytat holuba na střeše. Protože ty dvě mlčely a evidentně neměly potřebu cokoliv namítat, vypadalo to, že mezi Devítkou panuje shoda.
Tyneon si odkašlal: „Oceňujeme, že ses s námi podělil o své nápady, Trajanisi. Ty myšlenky ohledně demoralizace smrtelníků byly...podnětné. Jsem přesvědčený, že každý, co tu sedíme, si z toho něco užitečného odnese jak pro sebe, tak pro svůj kult. Můžeme působit na smrtelníky, aby se k níže postaveným začali chovat s většími ohledy. Můžeme podnítit...“
Bla, bla, bla. Janis ho přestal poslouchat. Srdce se mu sevřelo panikou. Vůbec se to nevyvíjí dobře. Přece to nenechá jít do kopru? Přece nedopustí, aby Trepenu dál drželi v železech a nakonec ji předali Alianci? Nemůže dovolit, aby Erijen dál pletl biče z Direnovy kůže! Sáhnul do kapsy společenského saka, které mu matka pro tuto příležitost vnutila a nahmatal měkký materiál koženého váčku se střípky. Opatrně zatáhnul za šňůrku a prsty váček roztáhnul. Zabořil se do chladných tvrdých kamínků a promnul je mezi prsty. Kdy jindy to má udělat, když ne právě teď?
„Chtěli jste záruky?“ skočil Tyneonovi do proslovu. „Dám vám je.“
Tyneon se zamračil. „Myslím, že jsme to právě uzavřeli.“
Janis zavrtěl hlavou. „A co ta nová proroctví?“
Mreonovu pracovnu rozduněly rozhořčené výkřiky: No to je vrchol! Tak je to přece pravda! Chce nás zničit! On to skutečně otevřel!
Erix vstala a opřela si dlaně o stolní desku: „Myslíš ty výplody, které spáchala ta retardovaná riiberionka?“
„Není retardovaná a je to pořád princezna,“ utřel Erix Janis. „A ty věštby už jsou venku. Takže si je poslechněme a rozeberme. Vždyť není, co ztratit. Ta první je pokračováním Proroctví běsky z Gondotu a týká se mé osoby. Určitě jste ji už slyšeli, musela se zachytit na síti tak před šesti týdny:
Vítěz bude oslaven
jeho slovo zákonem
Poražený jsa očištěn
mystickým plamenem.
V horoucnosti vypálené
Světlem ohně osvícené
V lůně zrady zplozeno
Sémě pravdy vloženo.
Mreon šťouchnul Fasia loktem. „Říkal jsem ti, že z toho bude průšvih.“
„Jenom změť zmatených slov,“ vypískla Seneda.
„Tady Trajanis nám to zajisté vyloží,“ poznamenal ponuře Tyneon.
Janis úplně cítil, jak se mu pod kůži zabodávají jehličky jejich zášti. Podíval se na matku. Seděla bez hnutí a v očích jí doutnalo zoufalství. Pochopil, že se děje něco, co nepředpokládal. Kdyby tak věděl, co? „První sloku znáte,“ řekl a znovu důkladně promnul střípky sváru. „Odrecitoval jsem ji jen proto, aby bylo jasně patrné, nač ta další – nová, navazuje. Je zajímavé, že ze znění té nové sloky není poznat, jestli ve druhém souboji nad Henrexem zvítězím nebo nikoliv, ale naprosto jasně se tam říká, že mám pravdu. Protože je vypálená žárem, osvícená světlem a zakalená zradou.“
V Emdewonově kabinetu se rozhostilo tíživé ticho. Janis dál si pohrávající se střípky spolkl úvahu týkající se té zrady, protože kvůli tomu tu teď není a pokračoval:
„Ta druhá předpověď se týká věškyně samotné a jistého krále zatracených, jejího budoucího manžela. I tuto věštbu alespoň někteří z vás již museli slyšet:
Šerými mlhami tápaní
ukončí lásky mé hledání
Krále prokletých stříbra jas
umlčí můj pronikavý hlas
V chaosu šílenství a vzdoru
Těžce nalézající oporu
Oheň zasnoubený s ledem
Až zůstane jen jeden.
„Manžela?“ podivil se Emdewon. „Z čeho usuzuješ, že by se král prokletých stal Trepeniným manželem?“
„Král prokletých,“ vydechla zasněně Ixona. „To je Diren, král krenevů, ne?“
„No to je nádhera!“ zazubil se jedovatě Henrex. „Konečně vidíme vykladače při práci. Jako kdybyste to neznali. Je schopný z prosté věty „Spadla do bláta“ vyvodit, že to znamená rituální koupel spojenou s léčením nežitů na zadku.“
„Já ti nevím,“ ošil se Mreon a zlomyslně se na Henrexe zašklebil. „Mě to spíš připadá, že nežity na zadku máš ty. Odjakživa jsi z vykladače celý divý. Jako kdyby tě fascinoval...“
„Tebe fascinuje, ty idiote!“ obořil se na Mreona Henrex.
„Nehádejte se! Idioti jste oba!“ vřískala Seneda.
„Jak slyšíte,“ pokračoval trpělivě Janis, „v těch verších stojí, že král prokletých má tu moc, aby umlčel věštkynin pronikavý hlas. Stejně tak se dá z veršů odvodit, že oheň krále prokletých, jeho chaos, šílenství a vzdor, může zchladit led té riiberionské věštkyně. Pokud ti dva vytvoří pár, budou se vzájemně kultivovat a krotit.“ Na chvíli se odmlčel, aby si urovnal myšlenky a podíval se po sahíjinech. Každý se tvářil jako sopka před výbuchem. Možná to souviselo i s tím, že se nepřestal hrabat ve váčku s kamínky. „Pokud budou ti dva spolu šťastní,“ řekl, „Trepena nebude mít důvod věštit a Diren se vykašle na pomstu. Ani jeden nebude riskovat, že by kvůli tomu toho druhého ztratil. Jak už jsem řekl, navrhuji krenevy vykoupit a věnovat jim půdu. Mou půdu v Grenedonu. Rovněž navrhuji propustit bohyni Trepenu a provdat ji za krenevského krále. Je to koncepční řešení. Bude to fungovat.“
„Ještě jsi zapomněl na tu poslední věštbu,“ řekl ponuře Tyneon. „Tu která se na síti zachytila těsně před tím, než jsme tu věštkyni chytili.“ Bůh si důležitě odkašlal. „Zněla takto: Přiletěla vrána, sedla do trní...“Z jeho hlubokého dramaticky rozvibrovaného hlasu, čišela tíseň.
„Přiletěla druhá, sedla vedle ní,“ skočil mu do řeči Janis. „Jasně. To není věštba, ale dětská říkanka. Jedná se o způsob, jakým Trepena svá nutkání věštit kontroluje. Alespoň vidíte, že to funguje.“
Ticho prolomil poprask, kdy sahíjinové spustili všichni najednou. Působili překvapeně a zmateně, hašteřili se a zvyšovali hlas. Mreon s Henrexem si vyměňovali urážky. Fasius s Emdewonem na sebe vzájemně syčeli. Grewina si cosi šeptem vyřizovala se Senedou, Ixona vjela do vlasů Erix.
Jen Tyneom mlčel. Jeho tvář připomínala kamennou sochu. Vstal a zařval: „Ticho!“ Rozpřáhl ruce. Mísnost osvítil energetický výboj, který srazil rozvaděné příbuzné ze židlí.
Za velkého rachotu se sahíjinové včetně Janise hrabali na nohy. „Co blázníš? Ztratil jsi rozum? Skoro jsi nás zabil!“ prskala Seneda.
„Držte už, konečně, huby!“ houknul Tyneon. Obrátil se k Janisovi: „Tvůj výklad je...zajímavý. Přesto ti vyhovět nemůžeme. Vzhledem k tomu, že argumentuješ tak nezodpovědně a protože jsi vynesl na světlo ta nebezpečná protoroctví, jsme si jen potvrdili, že krenevové představují pro naši soustavu vážné ohrožení. Zejména ve spojitosti s tvou osobou. Takže musíme přistoupit k řešení, kterému jsem se původně chtěl vyhnout. Zatímco tady sedíme, je na Tenerisu připraveno šest a devadesát obětních hranic. Kněží jen čekají, až jim orakula dají pokyn je zapálit. A je jen na tobě, Trajanisi z Grenedonu, zda to skutečně udělají. Máš na výběr. Buď hned teď z naší soustavy odejdeš, nebo krenevové shoří.“
Janis tam stál, jako kdyby do něj udeřil blesk. Oni ho vůbec neposlouchali! Takto se na něj připravili?Podíval se na matku. Zírala do ztracena a pečlivě se vyhýbala očnímu kontaktu. Jak mu mohla něco takového udělat? Šest a devadesát? Takže ten devadesátý sedmý je Ternak. Má být uchráněn pro Ixonu, dovtípil se. Vytáhl ruku z kapsy a zaťal ji v pěst. „To neuděláte,“ zasyčel.
„Že ne?“ usmála se Seneda. „Tak nás sleduj!“ Zamířila ke dveřím. Ostatní kromě Tyneona ji s brbláním a váhavě následovali.
„Stát!“ zařval. Vzpomněl si, jakým způsobem roloval polymorfa. Napřel všechnu vůli, kterou měl a přinutil sahíjiny zastavit. Ještě chvíli se pohybovali, ale jejich pohyb se zpomalil, až zcela ustrnul. Jejich naštvané protesty utichly, protože nedokázali hýbat ústy, jen Henrex rozzuřeně vrčel a Mreon šokovaně syčel.
„Pokud to neodvoláte,“ řekl Janis, „budu vás tu držet roky. Já mám čas.“ Samozřejmě, že lhal, protože čas byl právě ten luxus, který mu chyběl.
„Okamžitě toho nechej, Trajanisi!“ zahřímal zlověstně Tyneon. Až teď Janis postřehl, že na Slunečního boha jeho tvořivá vůle nepůsobí. Tyneon zůstal v čele stolu, zatímco ostatní se nahrnuli ke dveřím a Janis se zaměřil jen na ně.
Pak ho téměř srazil na kolena nápor Tyneonovy síly. Vší mocí dál držel příbuzné v šachu, ale vůůůha, Tyneonův útok ho trhal na kusy. Klátící se jako stéblo ve větru rozdělil svou pozornost na obě strany. Nakonec Tyneonovu tlaku odolal, ale cítil, že to nevydrží dlouho.
„Co to děláš, synovče?“ rozčiloval se Tyneon.
„Chráním krenevy před genocidou!“ vypravil ze sebe ztěžka Janis. „Pošlete na Teneris démony. Ať kněží přinutí ty popravy zrušit.“ Pohodil hlavou k zmrazené osmičce sahíjinů. „Teprve pak je pustím.“
Tyneon se zhrouceně posadil a položil sepjaté ruce do klína. Janise překvapilo, jak nešťastně se u toho tvářil. Vypadal téměř bezradně. Jeho oči upřené k časomíře pověšené nad krbem neklidně těkaly.
Těkaly? Sakra. Janis se otočil směrem, kterým se díval Tyneon. Hleděl na dřevěnou vzácnými dýhami vykládanou hodinovou skříňku. Soustředil se na detaily. Hledal cokoliv, co by vybočilo z pravidelného uspořádání.
A pak to našel. Jemně se chvějící bod. Malý jako bobule rybízu. Jeho lehce zvrásněný povrch se z dálky zdál matně šedohnědý. Až při důkladném zkoumání bylo možno rozlišit detaily. Jako puchýřek na míčku na mumraj v kabinetu shlíželo malé mihotající se oko.
Janis se vymrštil, přeletěl přes stůl a sevřel tu věc v dlani. Musel dávat pozor, aby ji nerozmačkal.
Sahíjinové, které tím pádem pustil ze zřetele, popadali k zemi jako kuželky.
„Už toho mám dost!“ štěkla Erix.
„Chci jít domů!“ fňukala z podlahy Ixona.
„Krenev!“ pištěla nepříčetně Seneda a ukazovala na Janise. „Má krenevskou sílu! Musíme ho
zničit! Hned teď!“
„Aspoň pro jednou mlč,“ obořil se na ni roztřesený Fasius.
Grewina nejdřív pomohla na nohy Ixoně. Pak se přitočila k Senedě a vlepila měsíční bohyni mlaskavou facku. „Necháš mého syna na pokoji, ty mrcho!“
„Co to, sakra, je!“ zahřímal Henrex s pohledem upřeným na Janisovu pěst.
„Tyneon vám to zajisté vysvětlí,“ odpověděl Janis.
„Říkají tomu separovaná sledovací jednotka,“ řekl apaticky Tyneon. „Technicky jde o segment těla pozorovatele Aliance. Právě proto jsem chtěl schůzovat tady na Mreonu. Doufal jsem že přes tolik křišťálu se polymorf nedostane. Jenže on je dotěrný, jak stájová moucha. Vidíte, že se uhnízdil na dřevěných hodinách. Někdo ho musel pronést dovnitř. A taky přepravit z Tyneonu na Mreon, protože mezi satelity se v takovém stavu přenášet nedokáže. A musel to udělat jenom ten, kdo věděl, že jsem schůzi na poslední chvíli přeložil.“
„Démon, co vyřizoval vzkazy!“ ozvala se snaživě Erix.
„Trsuahu?“ zařval Tyneon.
„Nemyslím, že to byl Trsuah, ale to můžeme řešit později,“ vložil se do toho Janis. „Musím vědět, kdo přišel s tím hnusným nápadem postavit obětní hranice. Nechce se mi ani pomyslet, že by to byl některý z vás.“ Zamával pěstí, ve které svíral polymorfovu částici. Poplašeně sebou mlela. Šimralo to. „Jestliže vás k tomu navedl tady ten zmetek, chci vědět, jaké uvedl důvody, že jste ho tak ochotně poslechli.“
Henrex se prodral k Tyneonovi. „Je to pravda, bratře? Ten nápad se mi nelíbil už od začátku. Ale podřídil jsem se většině, protože jsi nám řekl, že pokud s krenevy neskoncujeme my, skoncují oni s námi. Že je Trajanis s tou věštkyní povedou proti nám. Ukázal jsi nám ty nákresy... Přesvědčil jsi nás, že krenevové jsou přichystaní nás rozcupovat. Ale teď to vypadá, že jsi figurka na špagátku, se kterou hýbe ten šmejd z Aliance!“
„Měli byste asi vědět, že kromě šmejda tu Aliance má další dva lidi,“ ozval se Janis. „Oba mají větší pravomoci, než šmejd. S oběma jsem návrhy konzultoval...“
„Konzultoval?“ štěknul Tyneon. „A mě budete mlátit o hlavu, že jsem na špagátě!“
„Neplánoval jsem to,“ bránil se Janis. „Prostě se to tak semlelo. Co je ale důležité: Představitelé Aliance byli stran mých návrhů názorově nejednotní. Zatímco polymorf byl ostře proti, dokonce mě fyzicky napadl, agenti prohlásili, že můj návrh za pokus stojí. Polymorfa to opravdu naštvalo. Tak moc, že mohl Tyneonovi nabulíkovat cokoliv. Sprostě zneužil svůj mandát. Neměl právo se vměšovat!
Tyneon frustovaně zasyčel. „Skutečně za mnou přišel. Řekl mi, že ty,“ nepřátelsky Janise probodl očima, „ses nechal naverbovat. Během pouhých několika dnů zmizíš. Řekl mi, že nás nenávidíš. Že než odejdeš, chceš splnit slib, který jsi krenevům dal. Řekl mi, že je ti jedno, když se navzájem povraždíme, protože ty už tu nebudeš. Dal mi tvoje nákresy, ve kterých sis plánoval, v jakém časovém rozpětí bude Trepena přenášet krenevy přes oponu...“
„Jaké nákresy, sakra?“ zamračil se Janis. „Nic takového neexistuje!“
Tyneon mrsknul prsty a papíry na podlaze, které při předchozích zmatcích sklouzly ze stolu, se lehce vznesly k jeho ruce. Sluneční bůh je Janisovi podal. „Podívej se,“ řekl přiškrceně a hlas se mu třepal zlostí. „Je to psané tvou rukou. Ještě pořád chceš tvrdit, že to neexistuje?“
Janis papíry rozložil po stole. Cítil, jak mu ostatní dýchají za krk. Na prvním byl seznam všech krenevů. Na druhém změť šipek, zkratek různých slov a časových údajů. Na třetím kresba nové verze schodiště z matčina domu. Téhož schodiště, které přetvaroval a pak na žádost matky vrátil zpět. Později ho napadlo svou variantu hodit na papír, aby nezapomněl, jak vlastně vypadala. „Toto,“ ukázal na seznam, „je přes dva roky staré. Psal jsem to společně s Ravensem, když jsme si plánovali...“
„Lžeš!“ zasyčel Emdewon. Prstem zaťukal na papír. „Kdyby byl dva roky starý, bylo by tam i Ravensovo jméno. Ale není tam. Takže ten seznam musí být nový.“
„Aha,“ podivil se Janis. „No, Ravens mi ta jména diktoval. Na sebe zapomněl. To se stává. Všimněte si, že tam není Diren, protože tehdy byl ještě démonem.“ Ukázal na druhý papír s šipkami a šiframi. „O tomto vám řekli, že je to rozvrh, podle kterého má Trepena přenášet Krenevy přes oponu, předpokládám. No, tak ta čísla, to je soupis otevíracích hodin poboček Protokolu na satelitech. A ty šipky? Pořadí, podle kterého jsem je navštívil. Přiznávám, že to vypadá konspirativně, ale ty otevírací hodiny sedí a dají se ověřit.“
Emdewon vzal papír se šipkami a čísly do ruky a rozačitě se poškrábal za krkem. „No ano, ta čísla...opravdu...odpovídají. Kdo by to byl řekl?“
„A konečně toto,“ ukázal Janis na schodiště, „je návrh nového schodiště v domě mé matky. Nedovedu si představit, co jste si mysleli, že je to jiného.“
„Ty stupně,“ řekl Tyneon a ukázal na nákres. „Vypadá to jako pokroucená pyramida. Polymorf tvrdil, že je to návrh památníku krenevského vítězství.“
Ke stolu se připlížila Grewina, oči jako talíře, ztělesněná vina. Podívala se na obrázek. „Ach ano!“ řekla zaraženě. „Zdálo se mi to nějaké povědomé...“
„Ale když jsem to ukazoval včera, neřeklas ani slovo!“ houkl rozhořčeně Emdewon.
„Nenapadlo mě to!“ povzdechla si zlomeně Grewina.
Janis nad tím nadělením znechuceně zavrtěl hlavou. Kdyby jim polymorf vrazil pod nos čtverečkovaný papír s piškvorkami, byli by z toho vyrobili strategii bitvy kosmických rozměrů.
„Neplánoval jsem krenevy poštvat proti vám,“ řekl nevesele. „A už vůbec jsem neplánoval postupně je přenášet přes oponu. Vlastně by mě zajímalo, jak jste si to představovali. Krenevové teď nemají tvůrčí sílu. Jak jste si mysleli že by vás porazili?“
„Nebáli jsme se, že nás přímo porazí,“ zamumlal podrážděně Mreon. „Ale je jich víc a jsou odhodlaní. Mohli by tu nadělat velké škody.“
„Asi to nevíš,“ obrátil se k Janisovi Henrex. „Honor-re platí jedině na Tenerisu. Jedině tam musí starorodí poslouchat lidi a nesmějí se obrátit proti nám. Tady za oponou by se z nich stala dravá zvěř...“ Temný se šklebil, jako kdyby mu rvali maso z těla.
„Myslím, že už jsme si to ujasnili,“ řekl chadně Janis, „že se v dohledné době za oponu nedostanou. Takže vás žádám, abyste dali rozmetat ty hranice a abyste přistoupili na můj návrh. Ukázal na domělé důkazy. „Vaše rozhodování ovlivnily pomluvy, předsudky a falešná obvinění. Vyzývám vás, abyste se rozhodli znova.“
+++
