Napadlo mě, že by bylo možná užitečné seznámit čtenáře s pořadím, v jakém jsou jednotlivé knihy a série v megasérii po sobě, a přihodila jsem tam i podrobnosti k různým vydáním, zajímavosti o provázanosti a anotace. Dávám v plen:

1. Ani párem volů
2. Kozel zahradníkem
3. Podej ďáblovi prst (povídka),
4. Vykladač (trilogie)
5. Sarvonův odkaz (nové, připravuje se k vydání)
6. Návrat na Mizeon (sedmidílná série)
7. Za devatero mlhovinami (sbírka tří povídek)
8. Igor ničitel (rozepsáno)

Anotace, podrobnosti a zajímavosti:

Ani párem volů: novela vydaná v únoru 2018 na Google play jako e-book, romantická temná fantasy. Anotace: Zachary se probouzí v seně nad konírnou a do uší mu zní cinkání kravských zvonců. Zkušený čtenář může předpokládat, že vzápětí se idylická venkovská scéna zvrátí v pořádný nářez. A nebude zklamán. Svět Leberion je pouhou kapkou v moři ponuré Říše Mlžného roje. Následkem rodinných okolností se Zachary ocitne na dvoře císaře Urvala Nirruviena, v ohnisku mocenských tahanic a nenávisti. Aby se Zachary v tom marastu neutopil, řídí se principy správného hospodáře, které zná z domova. Jeho jednání je chápáno jako hloupé, ale on ví, že plevel je nutno ničit i s kořeny. Před setím, je nezbytné pole poorat. A škodnou je třeba zabít.

V tomto příběhu se poprvé setkáváme s Igorem Nirruvienem, který se znovu objeví ve třetím díle Vykladače (Vykladač III - Slzy Netrebů) jako exponent Aliance Čtyřdohody. Mrzouta Igora zastihneme i v románu Sarvonův odkaz a rovněž Mizeonské sérii.

 
Kozel zahradníkem: novela vydaná v roce 2017 na Google play jako e-book, pod názvem Ozvěny Twinsidoru (aneb kozel zahradníkem). Anotace: Generál Aderawen ab Herken, syn zavražděného rondorského císaře, je zapřisáhlý ateista a ze všeho, co souvisí s církví a vírou, má srandu. Je přinucen své postoje přehodnotit poté, co je uvězněn za vzpouru, a dostává na výběr: Buď se stane veleknězem bohyně Krassiony, nebo bude společně s ostatními vzbouřenci odeslán do dolů. Volí církevní dráhu, a ocitá se v prostředí, ze kterého měl vždycky husí kůži. Jediným světlým bodem je fakt, že jako velekněz může dál pokračovat v pátrání po vrazích svého otce. Rawen vždycky podezíral nového císaře a svého nevlastního bratra, Konvexe. Teď dostane možnost ho usvědčit.  

Kniha byla na třetím místě v kategorii "novela" (pod názvem Kozel zahradníkem) v literární soutěži Cena Karla Čapka (dále jen CKČ) v roce 2016.
Poprvé se setkáváme s Aderawenem, který se při vyšetřování vraždy staršího bratra zaplete do tahanic nadsvětních a podsvětních bohů, ve které nikdy nevěřil. Aderawena potkáváme mnohem později ve třetím díle Vykladače, v románu Sarvonův odkaz, a v několika dílech Mizeonské série.

Podej ďáblovi prst: povídka poprvé vydaná na Strakách na vrbě (v rámci Žoldnéřů fantazie, ve sbírce Lovci Monster 2016, podruhé vydaná jako součást sbírky Za devatero mlhovinami, 2020 Google play). Děj začíná na Zemi v letech 1625-1631 jako historická fikce a končí na ... (to by byl extra drsný spojler). Poprvé zde potkáváme Jeronýma Podivného, kterého známe z trilogií Vykladač a ze série Návrat na Mizeon, a z románu Sarvonův odkaz.

Trilogie Vykladač

• Vykladač I - Zuby poražených: Janis z Morfenu, nechutně bohatý a přiměřeně zkažený králův rádce, je objektem obdivu, závisti a pomluv, ale současně i vykladačem triftových karet. Ovšem vykladač na Tenerisu, který se jednou jedenkrát v předpovědi mine, propadá ohni. Z pragmatických důvodů uzavírají vykladači dohody se silami, které je před omyly chrání. Janis nabídkám o dohodu zarytě odolává, ale jeho předpovědi, kupodivu, stále vycházejí. Pokouší svůj osud tak úporně, jako kdyby si o tu hranici koledoval. (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí na Tenerisu.) Vydáno jako e-kniha na Google play 2014, a jako e-kniha v nakladatelství Nová vlna, Praha 2017, (Pod názvem Vykladač se tento první díl trilogie umístil na druhém místě v CKČ 2013 v kategorii novela).

• Vykladač II - Střípky sváru: Někdejší vykladač akezonského krále se po rituální popravě ocitá za oponou, ve světě, který doposud znal jen z náboženských knih. Zjišťuje, jak se realita světů Senedina náhrdelníku od teorie značně liší. Rád by se pustil do pátrání po příčinách zkázy Grenedonu, ale nejdříve musí sahíjiny přesvědčit, aby se usmířili s krenevy. Plánuje, intrikuje, konspiruje, vymýšlí básničky pro vyšinutou věštkyni, až se jeho plány dostanou do kolize se zájmy Aliance. Trajanis uzavírá problematickou dohodu, a dostává pouhých jedenadvacet dní, aby životaschopnost svých návrhů dokázal. Nemusí se obávat o život, nýbrž o svobodu, což – jak dobře ví, je mnohem horší. Jeho čas se krátí. (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí na světech Senedina náhrdelníku). Vydáno jako e-kniha na Google play 2016, a jako e-kniha v nakladatelství Nová vlna, Praha 2017.

• Vykladač III - Slzy Netrebů: Trajanis nechává za sebou Teneris a přichází na základnu Aliance. Doprovázený Trsuahem nastupuje první misi. Při vyšetřování trojnásobné vraždy na Robustue se zpožděním zjišťuje, že jeho srdce už mu nepatří. Jako nedobrovolně zverbovaný agent nepřestává tajně hledat Hiria-Abhama, protože je přesvědčený, že nástroj obnovení krenevské moci do trezorů nepatří. Obrací naruby všechna dogmata a riskuje úplně vše. Zatímco bojuje své malé bitvy, pletivo reality Metaprostoru se hroutí. Podivnou shodou okolností právě Trajanis, agent s nálepkou kverulanta, možná ví, co s tím. Budou mu exponenti Aliance naslouchat? (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí v celém Metaprostoru), vydáno na Google play 2017 a Nová vlna Praha 2017.

Sarvonův odkaz - připravujeme k vydání (podzim - zima 2021). Romantická temná fantasy. Anotace: Ottumor z Orkenu, známý též jako Šílený Otta, kdysi úspěšně vládl mocné říši smrtelníků. Posledních několik století ale působil v podsvětí, kde dělal špinavou práci pro svou matku, riiberionskou bohyni Exis, majitelku vyhlášené Dražební síně. On a jeho tři neviditelní symbionti, kradou magické artefakty, zastrašují a likvidují konkurenci, a přitom se vzájemně nesnášejí. Až Exisina touha po Sarvonových denících Ottu a jeho společníky zavane mimo vyšlapané cestičky. Po dlouhé době dostávají ryze samostatný úkol.

Série Návrat na Mizeon: Poprvé tiskem vyšla jako trilogie v nakladatelství Nová vlna Praha 2017 – 2018, pod názvy: Návrat na Mizeon I - Na hranici zkázy, Návrat na Mizeon II - Jiskřičky v popelu, Návrat na Mizeon III - Dárce života. Podruhé vydávána elektronicky od roku 2021 v nakladatelství E-knihy jedou a na platformě Google play, jako sedmidílná série, s obálkami od Nely Korbelové:

• Arrakiel - Návrat na Mizeon – díl první: Vítejte na Mizeonu, domově démonů zrozených z Krvavého deště, kde čas plyne pomalu, vzduch je sladký a víno perlivé. Arrakiel Arci-Quinn, příslušník císařovy rodiny, je obviněn z vraždy přítele a odsouzen k exkomunikaci. Při nucených pracích v klempířské dílně dochází k závěru, že jeho proces měl zakrýt mnohem závažnější malér. Utíká z Mizeonu, ale namísto úspěšné kariéry mezi smrtelníky upřednostní pátrání po příteli, za jehož vraždu byl potrestaný, byť se to zdá nemožné. A mezitím se mezi mizeonskou nobilitou rozšíří zvěsti, že relikviář v Chřtánu se otřásá.
• Lissarius - Návrat na Mizeon – díl druhý: Lissarius Arci-Nubiel, první císařův sekretář, se netěší té nejlepší pověsti. Sari je byrokrat bez srdce a bez špetky fantazie. Nemá čas na přátele (ne že by o nějaké stál), ani na ženy (až na jednu jedinou, která ho nenávidí). Jeho práce je nevděčná a náročná, proto nedělá kompromisy. Teprve ve chvíli, kdy má podepsat rozsudek k eliminaci uprchlého kadeta Chřtánu, Sari zaváhá. Vědomý hrozící zkázy dává poprvé v životě přednost instinktu před paragrafy. Jen hrstka nejmocnějších tuší, že císařova dovolená a stále častěji hlášené otřesy v Chřtánu spolu souvisejí. Sari je ochoten spojit se s kýmkoliv, třeba i s nechvalně proslulými Arci-Quinny, jen aby zkázu odvrátil.

• Essius - Návrat na Mizeon – díl třetí: Essius, mizeonský arcidémon poznamenaný stigmatem smíšené krve, věky marnil svůj technický talent jako údržbář v Trrisielově dílně. Jednoho dne je povolán k havárii reaktoru a udělá mnohem více, než oč je žádán, čímž na sebe upozorní nechvalně známého císařova sekretáře. Jako jeho nový náměstek se ocitá v tajném tažení proti Moretě a Radě. Současně dostává šanci se legitimně ucházet o extravagantní sochařku Owianu Arci-Quinnovou, které už dávno patří jeho srdce. Essiovo štěstí nemá čas okorat. S probouzející se hrozbou z hlubin už není možno dál udržovat veřejnost ve sladkém nevědomí.

• Sibiel – Návrat na Mizeon – díl čtvrtý: Mizeon, domov démonů zrozených z Krvavého deště, opanovali Staří bohové, debhátarové. Poražení si lížou rány na vesmírné vojenské základně pod vedením Sibiela Arci-Quinna. Sibi, poznamenaný pobytem Chřtánu, odmítá post císaře a vládne exulantům jako regent. Ačkoliv nikdy nechtěl dělat do politiky, vyjednává s draky a kuje pikle s agenty Aliance. Všichni slibují pomoc výměnou za Dárce života. Sibiel v zájmu záchrany rasy vymýšlí kompromis a uzavírá podivnou dohodu o kuřeti, které se ještě nevylíhlo. Naštěstí je tu Sibielův všehoschopný bratr Arrakiel, který má dva dobré ryze osobní důvody, aby Dárce života k drakům doprovodil. A bude to právě Arrakiel, kdo způsobí největší rozruch.

• Teggen - Návrat na Mizeon – díl pátý: Někdejší kapitán arci-quinnovské ochranky, raisi Nerteg, obdrží nevděčný úkol. Má tajně proniknout na obsazený Mizeon a zabránit Owianě v atentátu na Essia.  Aby udržel svéhlavou arcidémonku v bezpečí, je nucen kontaktovat organizaci, před kterou se celých osm století skrýval. Owianě padají klapky z očí. Nerteg, kterého odjakživa tak ráda provokovala, má ještě další, mnohem temnější stránku. Dlouho odkládaná poprava zběha Aliance se stává otázkou několika příštích hodin a Owiana je jedinou osobou, která může situaci ovlivnit. A jak do toho zapadá Essius? Přestane dělat debhátarům šaška? Zdánlivě neměnná dogmata se otřásají, zatarasené cesty se otevírají.

• Ditrux - Návrat na Mizeon – díl šestý: Jestliže ve vyhrocené situaci někdo pronese něco nevhodného, bude to zaručeně Ditrux Arci-Jeen, někdejší neúspěšný kandidát na post kapitána císařovy gardy. Ditova prostořekost je šperkem i štítem. Umístěný na nejvyšším místě žebříku mizerů si na své pověsti zakládá. Že mu vyvraždili většinu příbuzenstva? Ditrux spokojeně prudí dál. Obrat nastane až ve chvíli, kdy ztratí jedinou osobu, která mu jeho otravné manýry tolerovala. A na základně přituhuje. Pokud Sibiel rychle něco nevymyslí, Aliance Mizeon promění v prach. Dokonce i starý cynik Ditrux je připraven jednat přiměřeně vážnosti situace. A potom jedno náhodné setkání během tajné mise obrátí Ditův život vzhůru nohama.

• Rawantes - Návrat na Mizeon – díl sedmý: Arcidémoni se vracejí domů za cenu tvrdě vybojovaného kompromisu. Město Kernok vstává z trosek, území je rozděleno, dohody podepsány. Zbývá maličkost: Probudit Rafedaxarra. Jak se bůh, císař a prapředek Rafedaxarr vyrovná s novými okolnostmi? A co udělají debhátarové, až vyjde najevo, že jejich zatracovaný bratr nevyvanul? Mezi dvěma nesmiřitelnými tábory stojí jediný arcidémon – Rawantes, Dárce života. Ten, kvůli kterému na Mizeon už jednou padal Krvavý déšť.

Za devatero mlhovinami - Sbírka tří povídek, vydaná na Google play 2020 – bonusová sbírka, s obálkou od Nely Korbelové, dostupná volně ke stažení, vydaná pro věrné čtenáře při příležitosti desátého výročí od obdržení 1. ceny MLOK 2010 v CKČ za novelu Kazisvět.

Mrzout Ničitel – (rozepsané) Igor Nirruvien pochází z Equízia, ale už celé milénium čeří kalné vody Metaprostoru, jako jeden z vůdčí Triády Aliance Čtyřdohody.

Jak je důležité mít správného ilustrátora: Kamarádi autoři o tom vědí své. Najít ilustrátora, který dokáže vystihnout atmosféru příběhu, rovná se nalezení Zlatého grálu! Zkušenosti mě přiměly zpracovávat ke každé knize obsáhlé propozice, aby ilustrátor věděl, co přibližně od něj čekám. Vypisuju se o posravách, o prostředí, o hlavní zápletce. Ale ani to někdy nestačí, pokud se výtvarník na ten motiv naladit nedokáže, navzdory tomu, že se upřímně snaží. Mám to štěstí, že jsem ilustrátorku s oním šestým smyslem našla. Jmenuje se Nela Korbelová, je absolventkou magisterského studijního programu “Chemie konzervování-restaurování” na Masarykově univerzitě v Brně. Kromě kreslení se zabývá restaurováním starožitností, šije historické oděvy, vyrábí repliky středověkých předmětů denní potřeby a individualizované figuríny pro muzejní expozice. Nela je renesanční osobnost a má před sebou velkou budoucnost. Já jenom doufám, že mi jako ilustrátorka autorce zachová přízeň!!!

V roce 2019 jsem měla rozepsané dva romány, oba navazující na již vydané příběhy z Metaprostoru. Jak jsem obě ty knihy psala, postupně jsem se přistihla, že do toho promítám jisté nesnadné události z rodinného života, které jsem v té době prožívala. Oba romány byly nakonec tak komplikované, a tak nekonzistentní, že jsem toho musela nechat. Kdybych se dál úporně snažila to dopsat, stejně by to nebylo dobré a čtenář by si ťukal na čelo (v lepším případě). Ten první příběh o Igorovi Ničiteli jsem opustila téměř před závěrem, ten druhý o Ottovi Riiberionském asi ve třetí třetině. Až se k nim vrátím (a to určitě udělám), nebudu přepisovat, ale začnu raději úplně od začátku.  

V roce 2020 jsem nechala obě výše uvedené rozepsané knihy i nadále v šuplíku a pustila jsem se do něčeho méně náročného (aspoň jsem si to zpočátku myslela). Vrátila jsem se z Metaprostoru na Zem a stvořila jsem svět notáře Karla, bytem na malém moravském městě, kterému se po vypořádání jedné pozůstalosti začnou dít podivné věci. Jde to pomalu, protože v důsledku světové pandemonie (to není překlep) jsou můj manžel i nejmladší ratolest nuceni pracovat v převážné míře z domova. A to jsou teď samé telekonference a videokonference, jeden aby se bál projít barákem s čerstvě vypraným prádlem k pověšení, aby nenarušil nějakou světobornou pracovní debatu. A taky potřebují ti mí drazí doma pracující géniové něco jíst, a sem tam kolem nich uklidit, protože oni přece tvoří velké věci. Na dalším „vyrušování“ ze psaní se pilně podílení příznivci astrologie (a v tomto případě se nechám vyrušit ráda a s respektem). K tomu průběžně dělám na editacích tiskem vydané série Návrat na Mizeon pro účely vydání v elektronické verzi (už sem u čtvrtého dílu, takže ještě tři). Taky jednám s ilustrátory (například propozice pro nových sedm obálek série mají celkem osm stran ve wordu psáno jedenáctkou). Co dalšího jsem ještě letos stihla? Stejně, jako vloni jsem hodnotila Cenu Karla Čapka, a byla to moc pěkná práce, a stejně jako v předcházejících sedmi letech chystám články o PAF (Přebor autorů fantastiky). K tomu jsem napsala několik článků o psaní do Interkomu, a několik statusů o psaní na FB a na web. S Martinem Balcárkem jsme na Google play vydali povídkovou sbírku „Za devatero mlhovinami“ – jako dárek čtenářům ke stažení zdarma, a podle čtyř hvězdiček si vede docela dobře. 

Pokud ke mně bude osud i nadále vlídný, doufám, že v roce 2021 se mi podaří ten kousek o notáři Karlovi dokončit, tak mi držte palce (děkuji předem).

36. Fénixcon a Parcon 2020 se měl konat 4. až 6. 12 v hotelu Vista v Brně. Ze známých důvodů byl odložen na březen. Pořadatelé to úplně nevzdali a pro radost fanoušků zrealizovali v pátek a v sobotu on-line vstupy, které lze dohledat na youtube. Došlo i k vyhlášení vítězů literárních soutěží Daidalos a Cena Karla Čapka. K vyhlášení vítězů Přeboru autorů fantastiky (PAF) se dostaneme až v březnu, protože s ohledem na komplikované vnější okolnosti nestihli pořadatelé všech soutěží dodat data ke statistickému zpracování. Jako tisková mluvčí PAF můžu už nyní slíbit článek na Interkomu, který budu sdílet i zde i na FB, a pozdější tradiční rozhovory s trojicí vítězů (které ihned po vyhlášení oslovím a vyzpovídám). 

Odkazy na youtube:

www.youtube.com/watch?v=oJptptnnBq8

www.youtube.com/watch?v=Q4495tUDpFg

Tři povídky seřazené v této sbírce jsem napsala v letech 2016 až 2019. Vznikly „na objednávku“ – to znamená, že jsem se nechala vyhecovat k účasti v soutěži, nebo k přispění do společné antologie. Děj každé ze tří povídek se odehrává v naprosto odlišném prostředí, přesto mají něco společné.   

První z nich nazvaná „Podej ďáblovi prst“ čtenáře zavede do časů Třicetileté války v Čechách. Příběh žánrově osciluje mezi historickou fikcí a fantasy, a disponuje závěrem, který mi můj kamarád a přísný betačtenář, spisovatel Vladimír Němec, omlátil o hlavu s verdiktem, že se tím zakončením dopouštím na čtenáři podfuku. Vladimír tvrdil (a dodneška tvrdí), že tu závěrečnou pointu jsem zkonstruovala příliš krkolomně, a že organicky nezapadá do kulis, které jsem příběhu vytvořila. Uznávám, že na tom něco je, ale na svém vyústění trvám, protože Jeroným (titulní postava povídky) si to sakra zaslouží a protože Jeronýma potřebuju – budu potřebovat, potřebovala jsem (čas je při psaní knih relativní), v obou již vydaných trilogiích. Jeroným je prostě nepostradatelný. Vyskytuje jako nenápadná vedlejší postava ve druhém a třetím díle Vykladače, najdeme jej ve druhém a třetím díle Návratu na Mizeon, a bude se vyskytovat v připravované knize o Šíleném Ottovi (pracovní název „Cizinec ve věži“), a konců ho najdeme i v poslední povídce této sbírky.  Posuďte sami, jestli vám ten závěr připadá nebo nepřipadá jako podfuk. Klidně mi o tom napište (Třeba na www.miroslava-dvorakova.cz). Povídka „Podej ďáblovi prst“ vyšla tiskem ve sbírce úspěšných povídek v rámci soutěže Žoldnéři fantazie, kterou pořádá nakladatelství Straky na vrbě, v roce 2016 (sbírka „Lovci monster“ 2016).

Druhou a třetí povídku jsem situovala do jiných vesmírů, až někam za sedmero mlhovin a osmero předělů. Ale protože jsou všechny ty vesmíry propojené, je to skoro stejné, jako kdyby se ty příběhy semlely doma za humny.  

„O vlas“ jsem původně sesmolila na objednávku autorek projektu „Žena se lvem“. Jenže ta povídka připadala editorkám příliš hrrrr akční a divoká, proto jsem jim místo ní dodala jiný mnohem komorněji pojatý kousek („Návrat“ – Žena se lvem, Vydala Fortna 2016).  Osiřelou „postapo“ povídku „O vlas“ jsem poslala do soutěže Cena Karla Čapka, kde se v roce 2017 umístila na osmém místě ze hodnocených čtyřiceti pěti v kategorii povídka, a vyšla tiskem ve sborníku Kočas 2018, v redakci Jiřiny Vorlové (vydala Nová vlna, 2018). Jednu kratinkou, docela vlídnou kritiku na ni, najdete zde: https://multiverzum.sk/kocas-2018/

Třetí fantasy dystopickou povídku nazvanou „Poslední kapka“ jsem napsala z potřeby reagovat na jevy, které pozoruju ve svém okolí, dokonce i u lidí, které znám věky, a od kterých bych to neočekávala. Mám na mysli vytrácení ochoty ke svobodné výměně názorů, kdy je jedinec důsledkem předimenzovaného aktivismu manipulován k tomu, aby se zařadil do nějakého konkrétního propagovaného názorového proudu, přičemž jakýkoliv jiný názor, než ten progresivně deklarovaný, nemá nárok na existenci.

Všechny tři kousky symbolicky vykreslují jedince, který už má plné zuby života v podmínkách společenské smlouvy, která mu přestává vyhovovat. Ale nehledejte v tom žádné velké filozofování! Účelem je pobavit vás. Přeji příjemně dobrodružnou jízdu napříč vesmíry!  

Za devatero mlhovinami

Za devatero mlhovinami  - sbírka povídek (2016 - 2019)

Napsala: Miroslava Dvořáková

Obálka – výtvarné zpracování: Nela Korbelová

Grafické úpravy obálky: Nela Korbelová

Grafické úpravy textu, IT podpora a publikace: Martin Balcárek

Pravčice, 2019

Kchrat: Buď to půjde, nebo to půjde.

Takové úsloví se zdánlivě nelogickým vyzněním používal můj kamarád Drahomír. Znamená to, že pokud daný záměr nepůjde uskutečnit jedním způsobem, půjde to jinak nebo později. Přesně to mě napadlo, když jsem se dozvěděla, že crowdfundingová kampaň založená za účelem vydání knihy Marie Domské „Kchrat – ujasnit hranice“, nebyla úspěšná. Jinými slovy se nakladatelství nepodařilo od zájemců vybrat dostatek peněz na vydání.

Jenomže ten rukopis je příliš dobrý na to, aby ho sežraly myši. Takže držím Marii palce do dalšího boje a říkám: „Buď to půjde, nebo to půjde.“

Kchrat – Ujasnit hranice

Recenze na knihu od Marie Domské

Jako čtenáři často očekáváme, že v každém slušném hororu, jehož děj se odehrává v otevřeném vesmíru, by mohla figurovat alespoň jedna parádně děsivá a totálně nelidská vesmírná příšera. Vzpomeňme na klasická díla žánru jako jsou Wyndhamův „Den Trifidů“, Wellsova „Válka světů, nebo Heinleinova „Hvězdná pěchota“, kde jsou vesmírné bytosti zpodobněny jako tvorové nahánějící husí kůži, kdy cizost z nich čišící, například i pouhý způsob jejich pohybu, u čtenáře vyvolává šimrání v břiše a jektání zubů.

Titulní postava Kchrat z knihy Marie Domské „Kchrat – Ujasnit hranice“ všechny tyto atributy vesmírného „vetřelce“ splňuje (všimněte si, že píšu vetřelce s malým V, protože na toho s velkým se vztahují autorská práva). Kchrat je vysoký dva a půl metru, jeho páteř přechází do ocasu s trnovým bodcem, a jeho anatomie ne náhodou připomíná důvěrně známou postavu z „nejmenovaného“ kultovního filmu. Je to voják, prvorozený šestnácté generace, produkt genetického inženýrství. Dokonalá zbraň, kterou šachtrané vyšlechtili pro boj s nepřátelskou rasou jachtanoidů.

Na Zemi se píše dvaadvacáté století. Lidé postupně kolonizují okolní prostor. Jejich akční rádius se stále rozšiřuje. Doposud se nepodařilo navázat kontakt se zástupci jiné vesmírné civilizace.

Co všechno se asi semele, když se „dokonalá zbraň“ a vesmírný voják Kchrat střetne s pozemskou navigátorkou, jedinou přeživší v havarované lodi? Co se stane, když na sebe narazí dvě paradigmata založená na úplně odlišném vnímání svobody jednotlivce v konfrontaci se zachováním celku? Existují hodnoty, které mohou dvě diametrálně odlišné koncepce fungování společnosti spojit? Tato vážná a poněkud vousatá témata ale čtenář nahmátne až někde ve třetí vrstvě sdělení, protože v těch vrchních vrstvách ho čeká spousta zábavy a napětí. A především je tady Kchrat (skutečné šachtranské jméno Ikcherat je pro lidi obtížně vyslovitelné), jehož osobnost čtenáře chytí a uchvátí, fascinuje a nutí je držet mu palce od začátku až do konce (přičemž konce se v této knize nedočkáme, a musíme si počkat na další).

Příběh v sobě splétá několik dějových linií, přesto nepůsobí matoucím dojmem, naopak to přidává vyprávění na dynamice. Postavy a vztahy lidí a šachtranů působí tak autenticky, až to děsí. Zaujal mě způsob, jakým autorka pracuje s textem. Nejen že sugestivně popisuje objektivní události, ale také s lehkou bezprostředností vykresluje vnitřní prožitky aktérů. A činí to tak dobře, že čtenáře udržuje ve střehu. Mazaně nabízí prostor k dohadům, nabádá k pochybnostem o skutečném pozadí některých událostí, anebo o skutečných motivacích jednotlivých postav.    

Nebudu se dále rozepisovat o zápletce, protože nemohu čtenáře obírat o překvapení, které ho při seznamování s Kchratem čekají. Chci se jen podělit o radost, pobavení a respekt k dobrému příběhu, které jsem cítila, když jsem knihu „Kchrat – Ujasnit hranice“ četla.    

Miroslava Dvořáková (psáno pro Interkom)

Odkaz na předprodej: knihu bude možné zakoupit na pointa.cz (pointa.cz/project/2a4a2009-4909-11ea-854b-001dd8b72061?utm_source=author&utm_medium=social&utm_campaign=author_kchrat  během předprodeje, který poběží od 15.7.2020 do 14.8.2020

V červnu jsem napsala recenzi do Interkomu o knize Marie Domské, nazvané Kchrat - ujasnit hranice. Recenze vyjde buď nyní v červenci nebo v srpnu, a jakmile se tak stane, se souhlasem vydavatele Interkomu ji zveřejním i zde.

Ten námět mě totiž zaujal, už když jsem ho v roce 2019 hodnotila v literární soutěži o Cenu Karla Čapka. Protože soutěžní příspěvky se hodnotí anonymně, nemohla jsem vědět, kdo je autor, ale moc jsem se těšila, jak se s ním po vyhlášení vítězů seznámím, a jak ho sakramentsky pochválím za tak dobré čtení. Novela Kchrat se v soutěži CKČ v roce 2019 ve své kategorii umístila jako první, a já jsem autorce mohla konečně pogratulovat. A Marie Domská potěšila zase mě, když z tu novelu rozepsala do knihy. Chce ji vydat u pointy, což je to nakladatelství, kde si autoři musejí sami shánět peníze a promo. Protože vím, že takové samopropagování je pro autora obtížné, chtěla bych s tím touto formou pomoct. Prosím, mrkněte se na tento odkaz:pointa.cz/project/2a4a2009-4909-11ea-854b-001dd8b72061?utm_source=author&utm_medium=social&utm_campaign=author_kchrat

S laskavým svolením redakce Interkomu zde přidávám rozhovor s Veronikou Matysovou (najdete v čísle 4/2020), odkaz interkom.vecnost.cz/

Jde to i jinak

Rozhovor Mirky Dvořákové s Veronikou Matysovou o propagaci literárních počinů ve virtuální době

Často slyšíme, že vychází příliš mnoho knih, a příliš mnoho překladů, a že je těžké pro nového autora prorazit, pokud za ním nestojí mocný nakladatel, a ještě mocnější distributor. Až donedávna se mnohým autorům dařilo propagovat svá díla individuálně prostřednictvím blogů a webových stránek, ale nyní si stěžují, že čtenáři jejich blogy a weby přestávají navštěvovat, neboť si vystačí s Instagramem a Facebookem a Twitterem. Tyto a další „rychlé“ platformy jsem já sama dříve posměšně nazývala jako „instantní“, protože jsem měla dojem, že se jejich uživatelé nemusí snažit přemýšlet, že v těch aplikacích mají všechno předpřipravené pod nosem, stačí jen klikat, klik, klik, klik…

Veškerá má skepse se otřásla v základech, jakmile jsem narazila na tvrzení i přímá svědectví, hlásající, že tyto moderní platformy mohou být v propagaci individuální literární tvorby překvapivě efektivní. Byla jsem nucena připustit, že je to nástroj jako každý jiný, ale slouží dobře jenom těm, kdo ho umějí využívat. 

Proto jsem oslovila Veroniku Matysovou, která má právě v této oblasti za sebou hromadu odvedené práce. Veronika je česká spisovatelka a překladatelka knih z angličtiny. Z jejího profilu na webu veronikamatysova.cz se dočtete, že zatím napsala sedm knih a přeložila jich rovnou třicet, a že mimo náročné povolání v české diplomacii provozuje i blog nazvaný Odstartujte svoji knihu, určený k pomoci začínajícím spisovatelům. Před třemi lety k tomuto blogu založila stejnojmennou facebookovou skupinu, která v současnosti čítá 4 625 členů (mezi nimiž je opravdu hodně začínajících i zavedených autorů fantastiky). Veronika o tom při příležitosti tříletého výročí fungování skupiny napsala, že jen chtěla vytvořit prostor, ve kterém by se autoři mohli setkávat, kde by mohli sdílet slasti a strasti z psaní knih, kde by se mohli radit o tom, co a jak dělat lépe. Sama přiznala, že ani netušila, jak skvěle to bude fungovat. A já za sebe musím potvrdit, že to opravdu funguje skvěle, protože za tu dobu, co jsem členkou, jsem to mohla sama sledovat. Protože ten projekt shledávám fascinujícím, požádala jsem Veroniku, aby nám ho představila.

MD: Ahoj Veroniko, můžeš i těm dříve narozeným a sociálními sítěmi nepolíbeným vysvětlit, jaký je rozdíl mezi publikováním na blogu a na Facebooku, potažmo ve facebookové skupině?

VM: Ahoj, ze všeho nejdřív bych chtěla poděkovat za tento rozhovor, díky němuž se o projektu Odstartujte svoji knihu dozví zase více lidí. A teď už k odpovědím. Když člověk publikuje na blogu, tak o tom musí nejprve dát nějak vědět světu. A k tomu je ideálním nástrojem právě Facebook. Napíšete článek, dáte ho na svůj blog, a potom odkaz na tento článek umístíte na Facebook. Někteří autoři píší články tedy rovnou na Facebook, příkladem může být třeba Deníček moderního fotra – jeho autor Dominik Landsman dává své příspěvky rovnou na svou facebookovou stránku. Facebooková skupina je jako klubovna, kde se scházejí fanoušci stejného koníčku. Přichází ze všech stran, ať už zkušení spisovatelé, nebo pouze začínající autoři, a navzájem sdílejí rady, zkušenosti, inspiraci i motivaci.

MD: Členové FB skupiny Odstartujte svoji knihu mohou na zeď vkládat upoutávky na své knihy, mohou diskutovat o variantách anotací, nebo předkládat různé varianty obálek s žádostí o pomoc s výběrem. Od tebe dostávají upoutávky na články na Tvém blogu. Zatím nejzajímavěji se mi jeví Tvůj již uzavřený Projekt 2019 – Odstartujte svoji knihu (i Vy). Můžeš nám přiblížit cíl projektu, a prozradíš, jakým způsobem jsi to celé pojala?    

VM: Z Projektu 2019 nyní vzniká e-kniha Psaní knihy pro samouky. Je to návod, jak krok za krokem napsat knihu, od vlastního nápadu na příběh, přes konstrukci dějového oblouku, vývoj postav a vedlejších zápletek až k poslední větě celého příběhu. Články z Projektu 2019 upravuju, doplňuju a dávám tomu celkový rámec. K dispozici by e-kniha měla být během pár měsíců, jakmile se mi podaří zařídit Živnostenský list.

MD: Já sama jsem se díky diskusím ve skupině docela obšírně poučila o tom, jak funguje český knižní trh (a to jsem si dříve myslela, že to alespoň rámcově chápu). Taky jsem se dozvěděla spoustu zajímavých detailů, které může využít autor detektivek (třeba ohledně způsobů, jak zpomalit rigor mortis). Zajímá mě ale, co důležitého sis pro svou vlastní tvorbu ze skupinových diskusí odnesla Ty?  A co tě při administrování FB skupiny Odstartujte svoji knihu nejvíce překvapilo?

VM: Ano, otázky ve skupině jsou často velmi rozmanité, snad tím někde nebudíme podezření. Setkáte se tam třeba s dotazem, jak se nejlépe zbavit mrtvoly, případně jak přežít rok bez jídla a tak dále. Mě samotnou skupina mimo jiné inspirovala v jednom důležitém ohledu – uvědomila jsem si, že spousta lidí ráda píše fantasy. Fantasy jsem sice ráda četla, ale nikdy mě nenapadlo to psát. A tak jsem se rozhodla to vyzkoušet, jen tak. A zcela mě to pohltilo. Pracuju na fantasy románu Hodina psodava a jsem ráda, že jsem se do toho pustila.

Jinak z diskusi ve skupině si odnáším plno inspirace pro články, cvičení o psaní knih, i pro budoucí kurzy Akademie psaní, které nyní připravuju.

A co mě překvapilo – ono se ani nedá úplně mluvit o překvapení, spíš mě nepřestává zarážet, jak se k sobě někdy lidé dokáží chovat ošklivě, když jsou schovaní za monitorem počítače. Vím, že takový svět internetu zkrátka je, a musí se s tím počítat. Už jsem za ty roky získala i dost zkušeností, co už je přes čáru a co ještě nechat, ale to na tom všem bylo asi to nejtěžší. Skupina je jinak plná skvělých lidí a jsem moc ráda za ten nápad ji založit.

MD: V rámci skupiny probíhá povídková soutěž OSKAR – loni jako OSKAR 2019. Co nám o ní povíš?
VM: Soutěž zorganizoval člen skupiny, spisovatel Pavel Mondschein, autor dvoudílných Bordeřích povídaček. Jeho reakce na příspěvky ve skupině jsou vždy plné spousty informací a zároveň zábavné. Domluvil se ještě s Martinou Noskovou, také členkou skupiny, a společně tuto soutěž zorganizovali. Já ji pouze zastřešuji – díky mé skupině se dali dohromady lidé, kteří do těchto sborníku přispívají. Pavel vždy vyhlásí nějaké téma, v minulém ročníku to bylo například téma „ráno“, a lidé dostanou určitý čas na napsání povídky s tímto tématem. Ve skupině potom probíhá hlasování o několika nejlepších, které potom Pavel vydá ve sborníku.

MD: Asi se shodneme na tom, že tematicky zaměřená FB skupina může autorům pomáhat ve zdokonalování techniky psaní, nebo s výběrem motivu na obálku, nebo poradí způsob, jak oslovovat nakladatele. Ale jak jim může pomoci v propagaci?  

VM: To jsi v podstatě už zmínila výše – lidé tam často hovoří o svých knihách, o svých zkušenostech s jejich psaní, nebo se tam přijdou pochlubit, když dostanou to kýžené „ano“ od nakladatelství nebo když drží v ruce svou čerstvě vydanou knihu. Někteří jsou také členy prostřednictvím facebookové stránky příslušející k jejich knize.

MD: Vím, že se 20. 2. 2020 chystáš spustit nový projekt nazvaný Akademie psaní. V době, kdy tento rozhovor vyjde, bude akademie nejspíš otevřená. Naznačíš nám o ní něco bližšího?  

VM: Ano, na toto magické datum jsem se moc těšila, a ten den jsem na své stránky Odstartujte svoji knihu dala první video v rámci Akademie psaní. Akademie bude mít více podob. Každé pondělí se na stránkách jako obvykle objeví nový příspěvek, jak už jsou čtenáři zvyklí. Od spuštění Akademie jsou tyto příspěvky i v podobě videí, jsou zaměřené na cvičení na rozpohybování kreativity, s různými tipy pro psaní, pro odblokování psacího bloku a tak podobně.

Součástí Akademie budou i kurzy psaní knih, na kterých teď pracuju. Karanténa kvůli koronaviru mě vychýlila, práce v práci je víc než předtím – přešli jsme plně na videokonference, a tak od rána do večera pracuju z vlastního obýváku od počítače, takže přípravy jsou trochu pomalejší. Ale během několika měsíců bych kurzy ráda spustila. Bude tam jeden základní, věnovaný celému procesu psaní knihy, a pak několik dílčích, zaměřeních vždy na nějaký aspekt psaní.

MD: Děkuju za rozhovor a přeju hodně dobrých nápadů

Miroslava Dvořáková, únor až březen 2020

Publikuju zde článek, který vyšel v Interkomu 1/2020. Ve formátu pdf si Interkom můžete stáhnout z tohoto zdroje: interkom.vecnost.cz/, ale vězte, že elektronická verze časopisu bývá publikována s určitým zpožděním poté, co je rozeslána verze tištěná.

Přebor autorů fantastiky 2019

Vyhodnocení PAF 2019

Na sklonku roku 2019 byly na Fénixconu v Brně vyhlášeny výsledky jubilejního desátého ročníku Přeboru autorů fantastiky (PAF 2019), ve kterém se hodnotí četnost úspěšného umístění autorů zúčastněných v literárních soutěžích.

V roce 2019 soutěžilo celkem 852 povídek. Žebříček PAF byl sestaven z podkladů jedenácti soutěží. Do vyhodnocení PAF se dostalo 104 povídek od 74 autorů. Počet soutěžících i počet vyhodnocovaných povídek je vyšší, než v minulém roce (pro srovnání: v roce  2018 v jedenácti soutěžích o umístění bojovalo 512 povídek. Do hodnocení PAF bylo zahrnuto 91 povídek od 67 autorů).

V letošním vyhodnocení si první místo vybojoval Radovan Kolbaba se ziskem 36,5 bodů. Na druhém stupínku stanula Irena Moravcová (Arenga) s úrodou 36 bodů (ano bylo to těsné, a to ještě stojí za připomínku, že Irena byla vloni první). Třetí post a 21 bodů získal Jan Pečenka. Skvělé pozice uhájili i laureáti z loňska a předloňska – Radmila Tomšů byla čtvrtá (v roce 2017 byla první a v roce 2018 se dělila o páté a šesté místo s letos vítězným Radovanem Kolbabou), Zbyněk Moravec byl pátý, Věra Mertlíková šestá (Věrka byla první v letech 2015 a 2016).

Úspěšným přeborníkům srdečně gratulujeme.

Historie PAF:

Přebor autorů fantastiky spatřil světlo světa v roce 2008. Jedná se o žebříček úspěšnosti autorů žánrů sci-fi, horor a fantasy, sestavený dle výsledů v literárních soutěžích v daném roce - podobně jako je tomu ve sportovních kláních. Duchovním otcem počinu je Michael Bronec, ku pomoci přispěli Vladimír Němec, Harv a Darth Zira za Fandom. Cílem přeboru bylo a je upozornit veřejnost na nejúspěšnější autory, a povzbudit soutěžící k dalšímu psaní.

Od počátku vyhodnocování do současnosti (2008-2019) bylo do žebříčku PAF zahrnuto 473 autorů a 1328 povídek z celkového počtu 9890 povídek ve všech sledovaných soutěžích (statistiku zpracoval Vladimír Němec).

Prezentace trojice vítězů PAF 2019

Radovan Kolbaba - první místo v PAF 2019

Radovan na sebe upozornil už vloni, kdy se v žebříčku PAF s Radkou Tomšů podělil o páté a šesté místo. V roce 2019 nejlépe zabodoval v soutěži Vidoucí, kde za povídku Formicidae získal první místo. Dalším zářezem na pažbě je druhé místo v Žoldnéřích fantazie za povídku Nejlepší přítel rytíře. Třetí místo získal v soutěži O stříbřitělesklý halmochron s povídkou O studentovi a tempoteroristce.  Dál bodoval v CKČ s mikropovídkou Poslední krok k dospělosti a v soutěži Daidalos s kouskem nazvaným Tady tě nenávidí.

Irena Moravcová (Arenga) – druhé místo v PAF 2019

Irena, která mimo jiné publikuje články o gramatice a tvůrčím psaní pod nickem Arenga, si cestu mezi čtenáře s úspěchem razí už několik posledních let. V roce 2016 získala titul Lady Řádu fantasy za povídku Knižní trh, v roce 2018 v žebříčku suverénně zabrala 1. místo (2 x bodovala v CKČ a jednou v Žoldnéřích). V roce 2019 Irena do žebříčku PAF přispěla prvním místem v literární soutěži Žoldnéři fantazie za povídku Chtít nestačí, a další výkony vykázala v CKČ, kde bodovala ve všech soutěžních kategoriích:  1. místo v kategorii mikropovídka (za kousek nazvaný Na malinách), 2. místo v kategorii krátká povídka (Příživník), 5. místo v kategorii povídka (Slečna z lepší rodiny) a 2. místo v kategorii novela (Zašlá sláva).   

Jan Pečenka  - třetí místo v PAF 2019

Honza v uplynulém roce dvakrát zazářil v soutěži CKČ, kde vyhrál první místo v kategorii krátká povídka s povídkou Cestující, a v kategorii mikropovídka vybojoval 4. místo s povídkou Brána dokořán. V soutěži Žoldnéři fantazie se mu podařilo získat 4. místo s povídkou Život na cestě.

Rozhovory s vítězi PAF 2019

Přebor autorů fantastiky je sice míněn s mírnou nadsázkou, ale přesto vypovídá o míře úsilí, kreativitě a zdravé úpornosti oceněných autorů. Abychom motivovali k účasti v literárních soutěžích i další autory, položili jsme držitelům prvních tří míst přeboru několik otázek.

MD: Čteš raději klasiku nebo moderní autory a proč?

Radovan: Nejraději čtu všechno, co se mi líbí. Nevyhýbám se románům, komiksům, ani literatuře faktu. Čtu očima i ušima (audioknihy mi zpříjemňují především manuální práci). Není to tak dlouho, co jsem si přečetl novou knihu největšího z klasiků J. R. R. Tolkiena a před pár týdny jsem dorazil hepta(okta)logii Stephena Kinga Temná věž, což je taková moderní klasika.
 

Arenga: Jak kdy. Spíš čtu současnou literaturu, ale občas ráda sáhnu i po klasice. Většinou si ale beru ke čtení buď texty odborné - anebo naopak texty oddychové. A když chci něco extra oddychového, sáhnu po nějaké inteligentní „červené knihovně“ (a nestydím se to přiznat). Co naopak už skoro vůbec nečtu, jsou historické romány z období středověku, které jsem hodně četla jako dospívající. Vzhledem k mé profesi je pro mne dost těžké najít něco, co by se mi opravdu líbilo.

Jan: Čtu podle chuti, takže klasiky i moderní autory často střídám a rád měním žánry. Většinou se rozhoduji podle něčího doporučení, podle recenzí, nebo když mě opravdu zaujme, anotace. U těch starších děl se chci také seznámit s příběhem, který byl natolik dobrý, aby se stal klasikou.

MD: Jaký je Tvůj názor na různé literární akademie a kurzy tvůrčího psaní? Máš s nimi pozitivní zkušenosti, nebo se spíše kloníš k názoru, že k úspěšnému psaní postačí talent, fantazie a vytrvalost?  

Radovan: Spíše se kloním k názoru, že k úspěšnému psaní stačí fantazie a tuna vytrvalosti. Talent nezmiňuji, neboť bych tím diskvalifikoval sám sebe. Na druhou stranu, v počátcích svého literárního lopotění jsem jezdil na společné psavecké víkendy s kamarády. Někteří psali všemožnou prózu, od humoristické po cestopisy, jiní poezii, další třeba písně, ale ten duch kolektivního porozumění mi v počátcích dodal spousty sil a pomohl mi překonat neúspěchy.

Arenga: Talent, fantazie a vytrvalost... Nedá mi to nepřipomenout na tomto místě onu pasáž ze Saturnina, kde se mluví o tom, že strýc František by si byl ušetřil popálené prsty a zánovní vestu, kdyby si před jedním ze svých pokusů přečetl učebnici chemie pro nižší třídy středních škol.

Žádným kurzem tvůrčího psaní jsem neprošla, takže osobní zkušenosti nemám. V době, kdy bych to časově zvládala, jsem totiž zastávala právě názor, že postačí talent a fantazie a kdo nemá, tomu kurz nepomůže. Později jsem začala některé věci vidět z jiného úhlu, snad jsem byla už i trochu moudřejší a pokornější, ale už jsem měla rodinné a pracovní povinnosti a byla na tom s časem úplně jinak. Osobně mne nejvíce posunula a posouvá zpětná vazba od betačtenářů a nějaká ta načtená teorie. Čímž chci říci, že mít talent, fantazii a vytrvalost je sice důležité, ale není to samospasitelné. Stejně jako nejsou samospasitelné jakékoli kurzy nebo příručky.

Jan: Nikdy jsem se neúčastnil žádného kurzu tvůrčího psaní, ačkoliv bych to chtěl jednou zkusit. Myslím, že takové kurzy jsou důležité hlavně pro začátečníky, kteří se potřebují naučit základy dobrého vyprávění. Jako hlavní výhodu ale vidím v tom, že člověk, který se takového kurzu zúčastní, se ocitne v okruhu podobně smýšlejících lidí, se kterými se může bavit o svém vlastním psaní nebo o literatuře jako takové, může od ostatních získat zpětnou vazbu na své dílo, sám může hodnotit ostatní, sdílet mezi s sebou zkušenosti, vzájemně se podporovat, hecovat se… Aspoň tak nějak si to ideálně představuji. Psaní je ale – aspoň v mém případě – práce samotářská, nejlépe za zavřenými dveřmi se zapnutou muzikou v pozadí. Nevím, jaká cesta vede k úspěšnému psaní (ať je to, co chce), ale myslím, že to zjistím jedině tak, když zasednu ke klávesnici, pustím cokoliv od Radiohead a začnu psát.

MD: Který z tvých literárních výtvorů (bez ohledu na umístění v soutěžích) bys nám doporučil(a) jako zatím nejpovedenější?

Radovan: Pro mě je to těžká otázka. Píši různé žánry a myslím si, že víc záleží na čtenáři a jeho vkusu, než na povídce či knize. Máte-li rádi military sci-fi, zkuste povídku Formicidae, se kterou jsem vyhrál letošní Vidoucí, a najdete ji v listopadové Pevnosti. Humornou fantasy zase reprezentuje Nejlepší přítel rytíře, který vyjde v příštích Žoldnéřích fantazie. Za nejpovedenější nejspíš považuji povídku s milým názvem Tady tě nenávidí, která v Daidalovi skončila čtvrtá, což je ze všech mých umístěných povídek za rok 2019 nejhorší výsledek :-).

Arenga: Novelu Zašlá sláva, která se v roce 2019 umístila jako druhá v CKČ a měla by vyjít v KOČASU 2020. Odehrává se v Praze na Vinohradech v roce 1980 a čtenáři se zde mohou setkat mj. s některými postavami z mé povídky Hostitel (KOČAS 2019) a s některými postavami z povídky Cizinec (MLOK 2017). A také je to první text, do něhož mi vstoupila Doramo Krásová, která je hlavní hrdinkou knihy, kterou mám právě rozepsanou.

Jan: Z mého pohledu má dosud nejpovedenější povídka vyjde v letošním sborníku Žoldnéřů fantasie. Jmenuje se Život na cestě.

MD: Jak tě napadají tvé postavy? Stojí ti podvědomě předlohou konkrétní lidé?

Radovan: Moji známí i blízcí jsou předobrazy pro některé postavy tak v necelé polovině dosud napsaných děl. Trochu se děsím, že se v tom někdy poznají. Ještě horší ale je, když v nějaké fiktivní osobě poznají mě, přece jen mám často se svými hrdiny obdobné postoje.
 

Arenga: Mám pocit, že postavy ke mne přicházejí tak nějak samy. A někdy poměrně nečekaně: píšu, píšu a najednou se sama nestačím divit. Ale některé postavy mají řekněme určitý předobraz, třeba jen v nějakém detailu. Týká se to např. i výše zmíněné Doramo Krásové. Potkávala jsem v naší ulici jednu takovou starou dámu, opravdu dámu, vždy perfektně upravenou - i když šla jenom na nákup. Vídala jsem ji pravidelně a vždycky měla rukavičky, takové ty tenké háčkované, které se dnes už nenosí. Doramo Krásová má takovéhle rukavičky hned v první scéně, kterou jsem o ní napsala, a má i stejný hlas jako ta paní. Bohužel jsem ji už docela dlouho nepotkala, tak doufám, že se třeba jen odstěhovala...

Jan: Spisovatel Neil Gaiman říká, že když chce napsat postavu např. sedmdesátileté babičky, která ráda štrikuje a sbírá keramické sošky slonů, tak musí někde hluboko ve svém mozku najít přesně tu část, která je sedmdesátiletou babičkou a pak ji prostě jen nechat mluvit. Zní to sice trochu hloupě (on to přece jenom říká trochu líp), ale myslím, že na tom bude něco pravdy (s postavou např. jaderného inženýra by to asi bylo trochu složitější).

Mojí poslední reálnou předlouhou byl náš kocour Gilbert, který má křivý dolní špičák – ten mu vystupuje z tlamy a on tak vypadá, jako by se neustále šklebil. Zmínil jsem právě tenhle detail v povídce Život na cestě, protože mi přišel zajímavý. A tak je to s většinou mých předloh. Vypůjčuji si to, co mi přijde zajímavé nebo nějak specifické pro danou postavu.

MD: Je něco, co bys chtěl(a) vzkázat či doporučit čtenářům nebo začínajícím autorům? (Klidně se chlub a propaguj!)

Radovan: Čtenářům bych vzkázal, že čtení je super (to oni vědí) a že čtení opravdu dělá člověka chytřejším (to vědí taky), což mám odpozorované z práce. A pokud čtou něco ode mě, tak jim děkuji, a když se jim to líbí, tak mi dělají velkou radost (a klidně to mohou napsat někam na legii. info, databázi knih, nebo tak).
Necítím se být povolán udílet doporučení začínajícím autorům, ale využiji té vzácné příležitosti a zkusím to. V prvé řadě bych doporučil nenechat se odradit neúspěchy, které jsou, aspoň zpočátku, nevyhnutelné. Je docela zhoubné hledat radost a motivaci v úspěších - třeba v publikaci knihy, nebo umístění v soutěži, většině smrtelníků něco takového trvá několik let. Pokud člověka psaní baví a je rád už jen za to, že zvládl dát do kupy příběh a dokončit ho, stojí to za to. A když už to napíšete, vyšlete to do světa. Dejte to do soutěže, publikujte to na netu. Nikdy nevíte, co dobrého z toho vzejde. Navzdory svým soutěžním úspěchům dodnes nedokážu odhadnout, s jakým přijetím se ta či ona povídka setká. Většinou jsem velmi překvapený (někdy příjemně, jindy naopak). Možná bych to shrnul slovy: Pište pro sebe, ale vyšlete to do světa, ať to může potěšit i jiné. Takto jsem si nedávno přečetl svoji jedinou vydanou knihu Pevnost zoufalství z roku 2012. Na jednu stranu jsem hudroval, jak bych to dnes napsal líp, na druhou mě ta kniha ohromně bavila. Prostě jsem ji psal pro toho prvočtenáře za klávesnicí. No a tímto jsem se také pochlubil a propagoval...

Arenga: Začínajícím autorům jsem na tomto místě vloni doporučovala, aby se nebáli literárních soutěží. Letos to trochu rozšířím o radu, aby se, pokud jim nějaký text v soutěži neuspěje, pokusili přijít na to, proč, a případně se ho pokusili dobrousit či úplně přepsat. Zejména pokud jde o soutěž, která poskytuje jako zpětnou vazbu slovní hodnocení, je docela fajn si to hodnocení přečíst a aspoň o něm uvažovat, případně pokud hodnotící poukáže na konkrétní přešlapy proti pravopisu a gramatice, tak opravit přinejmenším tohle. Ono vážně docela zamrzí, když jako porotce napíšete docela dlouhé slovní hodnocení s vypíchnutím konkrétních chyb a za cca půl roku se s tímtéž textem setkáte v literárním workshopu prakticky v původním znění. Berte to, prosím, tak, že porotce, který vám píše zpětnou vazbu, vám chce v první řadě opravdu pomoci.

Čtenářům bych především ráda poděkovala za to, že čtou. Moc si vážím toho, když si někdo najde čas a má chuť si přečíst právě můj příběh.

Do nového roku bych pak nám všem ráda popřála spoustu skvělých nových příběhů, které si budeme moci vychutnat ve zdraví, v klidu a pohodě.

Jan: Nám začínajícím autorům vzkazuji, ať dál píšeme jen to, co chceme my sami, to, co nás zajímá a co nás baví. Nechci nic doporučovat, spíš nám jen popřeju co nejvíc vytrvalosti, trpělivosti a ochoty na svém psaní dál pracovat, co nejlépe přijímat konstruktivní kritiku a zkrátka se neustále zlepšovat.

A čtenářům přeji jediné – co možná nejvíc dobře vyprávěných příběhů.

MD: Děkuji Radkovi Kolbabovi, Ireně Moravcové a Honzovi Pečenkovi za rozhovor, a do dalšího období přeji hodně skvělých nápadů a tu nejlepší odezvu od čtenářů.  

Za realizační tým PAF: Miroslava Dvořáková

Prosinec 2019 – leden 2020