Jako každoročně po vyhodnocení žebříčku PAF (přebor autorů fantastiky) chystám rozhovory s finalisty. Letos to bude za ročníky 2020 a 2021 současně. Připomínám, že PAF je pomyslný žebříček autorů, kteří uspěli s nejvyšším počtem bodů v literárních soutěžích žánrů sci-fi, fantasy a horor, které souhrnně řadíme mezi fantastiku, jako jsou např. Cena Karla Čapka (dále jen CKČ), Vidoucí, Daidalos, Rokle šeré smrti a další, za uplynulý kalendářní rok. Cílem ankety je podpořit autory v dalším psaní a inspirovat ostatní. Hlavním patronem žebříčku PAF je Michael Bronec ze Strak na vrbě, elektronické vyhodnocení zajišťuje Vladimír Němec, prostor k zveřejnění výsledků v Interkomu poskytuje Zdeněk Rampas, a já se usilovně snažím s nejúspěšnějšími autory prohodit pár vět, přičemž mi rok od roku dá více práce vymýšlet otázky, které jsem ještě nepoložila, protože někteří laureáti, jako například Radka Tomšů, Petr Klepal nebo Marie Domská, jsou mezi vítězi už poněkolikáté, takže s nimi nebudu (virtuálně) rozmlouvat poprvé. Naštěstí jsem jako hodnotitelka měla to potěšení některá jejich díla číst, tak se mám od čeho odpíchnout. Ty povídky se ve Vidoucí i v CKČ hodnotí anonymně, ale vždycky se těším, až si ke kouskům, které mě zaujaly, po vyhodnocení přiřadím jména.

Mění se paradigmata. Překreslují se geopolitické mapy. A člověk se furt učí. Já v mých pětapadesáti kupříkladu došla k "objevnému" závěru, že autor a jeho dílo vůbec nemusejí být v souladu (jasně že o tom existuje spousta odborné literatury, ale znáte to: zkušenost je nepřenosná). Přesněji řečeno: nemusí být v souladu, jak na vás autor a dílo působí. Mám ráda knihy Sergeje Lukjaněnka (Hlídky a další jeho knihy) a taky filmy režiséra Nikity Michalkova (Znaveni sluncem a další jeho kousky). Vždycky jsem si tudíž myslela, že v zásadě rozumím (rozuměla jsem?), co chtěli čtenářům či divákům sdělit. Měla jsem je za nadané a chytré chlapy. Ale teď, když čtu jejich komentáře k současné situaci (zejména Lukjaněnkovy opravdu hloupé poznámky o naší "nevděčné" zemi), tak jenom čučím. Nezbývá mi než konstatovat, že i když se mi jejich tvorba líbí, tak to ještě neznamená, že jsou ti autoři se mnou ve věcech morálky a etiky (a dokonce i určitého základního povědomí o historii či přírodních vědách) na stejné vlně, ačkoliv jejich dílo ve mně původně ten dojem vyvolávalo. To neznamená, že úplně zanevřu na jejich tvorbu, ale už to prostě není, co to bývalo.

Anotace: Jestliže ve vyhrocené situaci někdo pronese něco nevhodného, bude to zaručeně Ditrux Arci-Jeen, někdejší neúspěšný kandidát na post kapitána císařovy gardy. Ditova prostořekost je šperkem i štítem. Umístěný na nejvyšším místě žebříku mizerů si na své pověsti zakládá. Že mu vyvraždili většinu příbuzenstva? Ditrux spokojeně prudí dál. Obrat nastane až ve chvíli, kdy ztratí jedinou osobu, která mu jeho otravné manýry tolerovala. A na základně přituhuje. Pokud Sibiel rychle něco nevymyslí, Aliance Mizeon promění v prach. Dokonce i starý cynik Ditrux je připraven jednat přiměřeně vážnosti situace. A potom jedno náhodné setkání během tajné mise obrátí Ditův život vzhůru nohama.

Obálku od Nely Korbelové - je na ní Ditrux mezi jeho oblíbenými kaktusy - si můžete prohlédnout v galerii

dostupné zde: www.martinus.cz/?uMod=list&uTyp=search&c=%C4%8D%C5%A1%C5%A5%C4%8F&uQ=Ditrux

Je 2.2.2022 a tady jsou všechny mé e-knihy dostupné na platformě Google play - kam se můžete dostat skrze banner na pravé svislé liště. 

S Novým rokem se mi jako obvykle navalila hromada práce. Přišly soubory s povídkami obou soutěží, které hodnotím. Takže první kolo Vidoucích musí být vyhodnocené do druhé třetiny února a povídky z Ceny Karla Čapka někdy do druhé třetiny května. Budu mít co dělat, abych to všechno přelouskala a posoudila. Do toho moje civilní práce. A ještě se blíží každoroční strašák v podobě daňového přiznání a dalších k tomu navázaných laskomin (ještěže mám kamarádku, která mi s těmi hauznumery pomáhá). Proč tu vůbec běduju? Že to přece není taková hrůza? Jasně že ne. Jenom to má takovou zajímavou synergii. Každý konec zimy a předjaří, vždycky když mám největší fofry, mi totiž nejlépe odsýpá vlastní psaní. V době, kdy bych se měla zabývat deseti důležitějšími aktivitami jsem schopná napsat celý román a začít další. Jenom během včerejška jsem urazila patnáct stran a kdybych se dnes nepromenádovala tady na webu, bylo by to stejné (takto to bude minimálně deset kousků – pokud vydržím do půlnoci). A teď už mě omluvte.  

Aktuální Chronologie knih a sérií z megasérie Metaprostor podle děje:

Po zralé úvaze jsem se rozhodla aktualizovat tento článek z roku 2017 www.miroslava-dvorakova.cz/news/chronologie/ popisující souslednost jednotlivých knih odehrávajících se v Metaprostoru, protože jsem od té doby napsala další. Anotace a odkazy na distribuci najdete zde:www.miroslava-dvorakova.cz/knihy/ a anorace najdete zde: www.miroslava-dvorakova.cz/eknihy/. Ke knihám, které vyšly na Google play nebo na Apple Books, se dostanete přes bannery vpravo nahoře na hlavní stránce, ty ostatní hravě vygooglíte. 

1. Ani párem volů (novela vydaná v únoru 2018 na Google play jako e-book, romantická temná fantasy).
2. Kozel zahradníkem (vydáno 2016 na Google play jako e-book, romantická tragikomická fantasy)
3. Podej ďáblovi prst (povídka, co začíná na Zemi v sedmnáctém století a končí na Mizeonu dvě stě let před kataklyzmatem, vyšlo tiskem Straky na vrbě, Lovci monster 2016),
4. Vykladač: trilogie: Vykladač I – Zuby poražených (poprvé vydáno 2013), Vykladač II Střípky Sváru  (vydáno 2016),  Vykladač III – Slzy Netrebů  (vydáno 2017), vyšlo na Google play i na Nová vlna Praha.
5. Sarvonův odkaz (nové, připravuje se k vydání na rok 2022)
6. Návrat na Mizeon (tištěná trilogie vydaná Nová vlna, Praha v letech 2017-2018, nebo sedmidílná série e-knih, vydávaná Martin Koláček od roku 2021 – venku jsou čtyři díly ze sedmi, dostupné na běžných knižních serverech, a Martin Balcárek na Apple Books)
7. Za devatero mlhovinami (Bonusová sbírka tří povídek, vydaná v roce 2020. S exkluzivní obálkou od Nely Korbelové, dostupná volně ke stažení, věnovaná věrným čtenářům od autorky při příležitosti jejího desátého výročí od obdržení 1. ceny MLOK 2010 v CKČ za novelu Kazisvět).
8. Igor Ničitel (rozepsáno od roku 2019 – zatím nedokončeno): Igor Urval Nirruvien pochází z Equízia, ale už celé milénium čeří kalné vody Metaprostoru, jako jeden z vůdčí Triády Aliance Čtyřdohody. Metaprostor a Equízium jsou dvě univerza ve Veškerenstvu oddělené Předělem.  V Metaprostoru nemají problém s plevelnými fytobionty, v Equíziu zase nikdy neslyšeli o infonové chřipce. Obě univerza ale přesto mají něco společného. Vlastně někoho: Igora Urvala ab-Nirruviena. Zatím se mi nedaří Igorův příběh dokončit tak, abych s tím byla spokojená, protože samotná Igorova osobnost je výzva. Ale ono to přijde.
9. Zatracené klíče (aktuálně rozepsáno) – o které klíče že se jedná? Mluvíme o klíčích k nedobytným laboratořím starých Vahanských bohů, kteří tam prováděli experimenty tak nebezpečné, že od nich nakonec sami vyděšeně utekli. Naštěstí za sebou nezapomněli pořádně zamknout, aby se k tomu nadělení nikdo nepovolaný nedostal. A právě po těch klíčích je v Metaprostoru už několik tisíciletí pěkná sháňka. Kdykoliv se v předcházejících knihách mluvilo o něčem, co nelze získat, bývalo to přirovnáváno ke klíčům od laboratoří Vahanských bohů...

Na sociálních sítích, které sleduji, přibyl odkaz na rozhlasový podcast, kde skupinka nadaných a ambiciózních pokrokově smýšlejících mladých osob hodnotí nevalnou kvalitu současné tuzemské prózy, až na to, že to hodnocení nemůže být považováno za dostatečně objektivní, protože toho ti hodnotitelé (jak sami připouštějí) zase tolik nepřečetli. S odkazem na ten pořad se rozpoutala diskuse, ve jedna účastnice napsala: (cit) "Tak nezmínili tam jedinou sci-fi a fantasy z českého rybníku, měli tam samé takové až zvláštní knihy, které já vůbec nečtu. Takže za mě jsou co se týče mého odvětví úplně mimo bo České fantasy/sci-fi je na vzestupu." A na to jí druhá účastnice odpověděla (cituji): "Myslím, že většina lidí sci-fi a fantasy nečte, max sem tam něco." 

S tím prvním názorem se docela ztotožňuji, ale s tím druhým (...většina lidí fantasy nečte...) budu trochu polemizovat. Tak jako každý žánr má i fantastika svůj okruh skalních čtenářů a pak i čtenáře "hraniční" (co v pohodě lavírují na pomezí žánrů, nebo žánry střídají, protože je pro ně rozhodující, když je příběh zaujme), ale to je stejné celosvětově. A ano, v minulosti se často stávalo, že dobré kousky českých autorů byly upozaďovány ve prospěch špatných překladů špatných autorů cizích, ale poslední dobou se to pomalu lepší. 

Co se týká zájmu čtenářů, fantastika je až daleko na chvostě za jinými preferovanými žánry  jako jsou současné kriminální thrilery, detektivky, romány pro ženy (všeho druhu od upířích romancí po klasickou červenou knihovnu). Na první pohled se tedy dá připustit, že většina lidí sci-fi a fantasy nečte (jak prohlásila druhá diskutující), ale navzdory tomu tito lidé (tato většina) znají jak Harryho Pottera, tak Hry o trůny či Zaklínače, protože jinak by mezi vrstevníky vypadali "divně". A není zas tak důležité, že ty příběhy znají hlavně z filmů, protože ty byly natočeny podle knižních předloh.  

Znamená to tedy, že i když "většina lidí sci-fi a fantasy nečte", pořád je jich dost na to, aby autory bavilo pro ně psát. Samozřejmě nebudu zastírat, že patřím mezi ně - jako autorka i jako čtenářka - a že jsem ta potrefená husa, která kejhá:)).

Odkaz na dobrý článek: Dělala jsem si pořádek v počítači a narazila jsem na článek od Martina Kechlibara, který okomentoval a přeložil "Antiomluvu" světového autora fantastiky, Larryho Correii (jeho knihy jako třeba Lovci monster s.r.o. jsou nářez a mám je ráda). Kechlibarův komentář i samotný Correiho článek upozorňují na sílící manipulace ze strany různých aktivistů, kteří se pasují na SJWs (Social Justice Warriors). Tito SJWs promlouvají za všechny ostatní normální čtenáře ve svém tažení za Nový ideální svět. Bojují za absolutní spravedlnost ve všem a pro všechny, tlačí autory knih k přebujelé autocenzuře, aby nebyly uraženy či dokonce zraněny něčí city. Je to článek z roku 2019, ale nepřestává být aktuální. Odkaz zde: https://kechlibar.net/.../o-otrokarstvi-psat-nesmis.../...

Správkyně mé oblíbené FB skupiny, "Odstartujte svoji knihu", Veronika Matysová, dnes nastolila tuto výzvu (cit): "Dneska si lusknutím prstu můžete přenést jakoukoliv postavu ze své knihy do svého života. Kdo by to byl?" (konec citace). To mě pobavilo. Většina respondentů začala popisovat, koho by si vybrala a co by s tou postavou dělala. Ale mě napadlo, že pro moje postavy by to nebylo žádné terno. I když existuje hodně takových, jejichž přítomnost bych uvítala, ony by v tomto našem vesmíru moc šťastné nebyly. Protože tento svět je mnohem nudnější, než jejich domácí univerza, případně roviny reality, případně dimenze:)) A vůbec. Už tak moje nejoblíbenější postavy přeskakují z jedné knižní série do druhé, a já sotva stíhám psát, abych jim poskytla další prostor na hraní. S takovou jsem ráda, že zůstávají, kde jsou. Jinak by mi nezbýval čas na to nejhezčí, co tento "nudný" svět nabízí - tím myslím mého chlapa, naše děti a vnoučata, kamarády a čtenáře:))