Jsem – autorkou odpočinkového žánru o dracích, arcidémonech, drndalech, marastnicích a další havěti. Hraju si s kosmologií Metaprostoru jako předškolák, co vcupital do tatíkovy garáže, a našel tam na ponku podomácku sestavený tokamak. Já, která nějaký web design neviděla ani z tryskáče - pod virtuální supervizí laskavé, ale ne nekonečně trpělivé technické podpory webnode, smolím mé nové literárně zaměřené webové stránky.  Ten starý editor, co používám od roku 2011, totiž webnode už brzy přestane podporovat, protože je zastaralý! Upozornili mě na to jemně v březnu tohoto roku. A prý, že je ovládání toho nového editoru úplná hračka! No není, alespoň ne pro mě. A prý je to intuitivní! Nevím jak vy, ale já, když slyším v souvislosti s IT slovo intuitivní…

Víte, co se stane, když vložíte troglodytovi do pracek logaritmické pravítko? Tak nějak to vypadá, když já tvořím nový web:)) Bojuju s novým editorem! Někam kliknu (jo, nejspíš na přerušovanou čáru, grrr) a ono se mi to celé popřehazuje a žádná zpětná šipka to do pořádku nedá (zkoušela jsem, ale vždycky se to rozházelo ještě víc. Asi dělám někde chybu). Postupuju metodou dva kroky vpřed a tři kroky zpět.

Nový web zatím není přístupný (přidávám aspoň náhledový obrázek), ale ke stěhování dojde brzy, doména a adresa budou stejné jako u toho starého. Jakmile bude práce s novým editorem jakž takž dokončená, dojde k přesunu domény a adresy ze starého webu na nový. Stěhování dle laskavé paní Zuzany z technické podpory webnode prý zabere den nebo dva. Pokud se někdo chce podívat na ten starý, a tedy už zastaralý web, odkaz na něj dávám do prvního komentáře. Piplala jsem se s ním pětadvacet let, a pořád jsem tam nacházela záhadné funkce, které jsem ještě neměla odvahu vyzkoušet v obavě, abych si to nějak nerozházela! Vidíte, je to stejné, jako když se furt někde píše, že lidi před smrtí nejvíce litují ne toho, co udělali, ale toho, co neudělali.

Ve žhavé reálné současnosti píšu příběh Igora ab-Nirruviena, šéfa Aliance. Igorovi nikdo neřekne jinak než Mrzout. V románu „Ani párem volů,“ který se vzhledem k chronologii cyklu odehrává v hluboké minulosti, už nám Igor o sobě něco málo prozradil (když on a Zachary frnkli Denervosovi z roštu a kuli pikle za Předělem). V posledním díle trilogie „Vykladač“ (Vykladač III – Slzy Netrebů) se o Igorově minulosti taky něco málo dozvíme (když sedí Ighuor s Trajanisem v izolační kapsli, kam ho zavřeli jeho zrádní kolegové). Ovšem v románu, který píšu teď, se o Mrzoutovi dozvíme úplně všechno a popořádku. Třeba že se původně nejmenoval Igor, a že poprvé se do Metaprostoru dostal jako špion. A s nechvalně známou bohyní Assi-Sionou se poznal na Vahanu na burze zbraní. A jak se to semlelo s Merrikanskou obludou? Muselo se toho ještě hodně přihodit, než se Ighuor Urval ab-Nirruvien, syn císaře Urvala z Equízia, stal šéfem výkonné agentury Čtyřdohody v sousedním univerzu. V této knize, až ji teda dopíšu, toho bude ještě mnohem víc, protože v druhé polovině děj plynule naváže na události uvedené v závěru trilogie Z(a)tracené klíče. Kdo Klíče četl, ten ví, že příběh tří vahanských bratrů se sice uzavřel, ale Trrisielovy lumpárny trvají a gradují. Zničení celé soustavy vyspělých světů (schválně nepíšu kterých, protože spojler) hovoří za vše. Motivace exkomunikovaného mizeonského arcikníže Trrisiela mohou normálnímu běsovi, démonovi či drakovi připadat připadat šílené, ale to Trrisiela nezastaví. A bude to Igor, komu připadne ten nelehký úkol, zatnout Trrisielovi tipec. Tak uvidíme, jestli to dá, a co ho to bude stát.   

Včera jsem do půlnoci pročítala pdf soubor prvního dílu trilogie Vykladač („Vykladač I – Zuby poražených“), který mi můj nakladatel Martin Koláček (E-knihy jedou) poslal k posledním opravám. Toto druhé vydání se bude honosit novými obálkami a doplněným rejstříkem. Od roku 2017, kdy Vykladače poprvé vydala Nová vlna Praha, jsem napsala hromadu dalších knih z toho univerza. Tím vznikl volný cyklus Báječný Metaprostor.

Samotný „Vykladač“ - Trajanis z Grenedonu (a později z Robustuy) má své speciální místo v Sarvonově encyklopedii Metaprostoru, ale ve vydáních pro veřejnost jsou informace o jeho činech kráceny cenzurou. V zasvěcených kruzích se šušká, že ačkoliv se z práce pro Alianci vyvázal sňatkem, tajně s agenturou dál spolupracuje. Stopy jeho zásahů lze detekovat v událostech kolem Mizeonské krize (Návrat na Mizeon), v té lapálii s Třepotavým přízrakem (Sarvonův odkaz), i v té ostudné záležitosti s navrátivšími se Vahanskými bohy (Z(a)tracené klíče). Dějinné události v příbězích z Metaprostoru jsou provázané, a vlídně se usmívající manipulátor Vykladač jimi prochází, jen o něco starší, mazanější a nebezpečnější – o to víc, že mu záda kryje početná horda jeho potomků.  

Ovšem v prvním díle - Zuby poražených - Trajanisův příbeh teprve začíná! 

Dostala jsem pozvání do FB skupiny AUTORSKÉ EGO SEM! SKROMNOST VEN. Vznikla z potřeby nás autorů bez zábran prezentovat naše knihy bez trapného pocitu, že tlučeme za zabarikádované dveře a zatlučená okna. Věc se má totiž tak, že existuje hromada FB a IG skupin o knihách, ale my autoři tam smíme prezentovat všechny možné knihy, jen ne ty naše vlastní. "Sebeprezentace" je zakázaná, nebo se musí dělat pod nějakým nedůstojným maskováním. Jsem toho názoru, že nám autorům (mě tedy určitě) o žádnou sebeprezentaci a už vůbec ne o prachy nejde. Jde nám o prezentaci našich knih. Chceme se podělit o naše příběhy. Takže když Anna Foster tuto skupinu vytvořila, s radostí jsem se přidala!  

Radostně hlásím, že audiokniha "Kazisvět" spatřila světlo světa. Fenomenálně ji načetla Veronika Jedlinková. 

Novela Kazisvět vyhrála Mloka - 1. místo v literární soutěži Cena Karla Čapka roce 2010. Vyšla ve sborníku MLOK 2010 spolu s ostatními nominovanými povídkami, ale samostatně jsme ji s kamarádem ajťákem Martinem Balcárkem vydali jenom "nadivoko" na Google play někdy v roce 2014 (na nic jiného jsem tehdy neměla dostatek kuráže, netušila jsem nic o tom, jak to v knižním světě chodí, a netvrdím, že se to od těch dob nějak zásadně zlepšilo:)). Jako obálka nám tehdy posloužila fotka nitra vysoké pece, kterou jsem pořídila na exkurzi v Ostravě, když jsme dětem (tehdy byli ještě dětmi) s Richardem ukazovali industriální architektonické památky. 

Protože o vydání Kazisvěta vloni projevilo zájem skvělé nakladatelství audioknih Čti-mi! , usoudila jsem, že ta původní obálka a-la vysoká pec už není dostatečně atraktivní. I požádala jsem o nové výtvarné zpracování naši dcerku Annu Marii (studovala grafiku a užitou malbu, provozuje tetovací studio). Anďa mi nachystala několik variant, do nakladatelství jsem poslala tři, ať si experti z grafického týmu Čti-mi! vyberou. Ten nejpovedenější návrh jsem ukázala na FB a k němu jsem přihodila i obálku Mloka z roku 2010 i tu inkriminovanou obálku s fotkou vysoké pece - někdy z roku 2012.

Do nakladatelství jsem poslala tyto tři Aniččiny návrhy: 

Megasérie Báječný Metaprostor je komplexní a obsahuje synergie. Historie a reálie v jednom příběhu se jemně odrážejí v těch dalších. Některé postavy se vracejí, další se zapisují do legend, které ty další v jiných příbězích zmiňují.

Příklad: Ve včerejší 47. kapitole četby na pokračování (Sarvonův odkaz) se Eudor Zlověstný Otty vyptával, co všechno ví o Equíziu, kde měl legendární archivář dvě staletí pobývat na stáži. Eudor je vůči Ottově převleku skeptický.  Na rozdíl od optimisty Grewina Eudor nevěří, že bude Otta s draveny působit autenticky, a že bude na dotazy všetečných dam na Ořechové burze odpovídat kvalifikovaně. Otta ale Eudyho ohromil celou kaskádou detailů o reáliích a historii, čímž dokázal, že toho o sousedním univerzu ví opravdu hodně. 

To, o čem Otta mluvil, je součástí románu „Ani párem volů,“ který existuje jako e-kniha (vydalo nakladatelství E-knihy jedou), i jako audiokniha (vydalo nakladatelství Čti-mi!).    

Co teď píšu: Konečně jsem se po cca půlroční nucené přestávce vrátila k Igorovi ab Nirruvienovi. V příbězích z Metaprostoru se tetnto výtečník vyskytuje často a ne pokaždé k radosti zúčastněných.

1. v románu Ani párem volů Igor drsně buzeroval Zacharyho a odůvodňoval to přípravou na těžký úkol (víc nemůžu spojlerovat)

2. v sérii Návrat na Mizeon mu Owiana Arci-Quinnová nemohla přijít na jméno, protože chtěl dát popravit Teggena za velezradu.

3. v třetím díle trilogie Vykladač svolávala na Igora hromy a blesky Eryn Zlověstná z Robustuy - protože chtěl zlikvidovat osobu jí velmi blízkou (víc nemůžu spojlerovat)

4. v románu Sarvonův odkaz (ten právě teď čteme) bude s Igorem z vážných důvodů ve velké rozepři celá rozvětvená rodina Zlověstných

5. V trilogii Z(a)tracené klíče bude Igor hodně skeptický vůči účasti Tederika s Dannavionem na vahanské misi (a pak se bude divit).

Jistěže je Igor exot. Vždyť ani nepochází z Metaprostoru. Jeho domovem je univerzum za Předělem, kterému metaprostořané říkají Equízium. Igor o sobě příliš nemluví, o to více o něm klevetí ostatní. Proto nazrál čas sepsat jeho příběh. Román bude ze dvou částí, ta první vylíčí události v Igorově životě předtím, než se stal Prvním z Triády (dozvíme se tam mimo jiné, jak to bylo s tou Merrikanou, a co měl Igor s Assi-Sionou Dervosskou), druhá část bude plynule navazovat na události ze závěru trilogie Z(a)tracené klíče - protože zúčtování s Trrisielem je nevyhnutelné a Igor bude v ohnisku dění.

První vydání Vykladače realizovalo nakladatelství Nová vlna v roce 2017. Futuristické a extravagantní obálky všech tří e-booků nakreslila naše dcerka v dobách, kdy na střední studovala grafiku. Protože jsem od té doby napsala hromadu dalších knih z volného cyklu Metaprostor, jejichž děj s příběhem Vykladače volně souvisí, došla jsem k závěru, že Vykladač si zaslouží nové vydání. Trilogie potřebuje doplnit data v přílohách. V rejstříku postav a reálií přibudou hesla propojující Vykladačův příběh s dalšími příbehy a historií světů Metaprostoru. V soupisu vydaných knih přibudou kousky napsané po roce 2017 (Sarvonův odkaz, Z(a)tracené klíče). Stejně tak budou doplněny anotace. A především pro mě Anna Marie přichystala nové šmrncovní obálky. Nejdříve jsme zamýšlely na obálky umístit magické artefakty, které Trajanis používal. Na obálce prvního dílu mělo být žezlo Hiria abhama, druhý díl měl zobrazovat střípky sváru jako broušené krystaly, třetí díl ukazoval tytéž krystaly nasypané v Larionině poháru. Poslala jsem návrhy nakladateli Martinu Koláčkovi. Napsal mi, že drahokamy jsou fajn, ale dlouholetá praxe mu potvrzuje, že figurální motivy s ústředními postavami jsou pro čtenáře mnohem atraktivnější. Tak jsme se s Aničkou pustily do dalších návrhů. Ještě to chce trochu doladit, ale myslím, že to bude dobré.    

První vydání: 

Návrhy pro druhé vydání: 

A poslední návrhy - zatím bez nápisů

Tuto trilogii jsem psala déle než jiné kousky, protože její postavy a události jsou provázané s jinými příběhy z cyklu Báječný metaprostor a já si musela dávat poroz, abych příliš nespojlerovala, a abych děj v Z(a)tracených klíčích udržela životaschopným i bez toho, aby čtenář musel znát ty ostatní knihy. To, jestli a zde se mi to podařilo, se teprve uvidí - podle reakcí vás, čtenářů.

A o čem to je? 

Podrobnější anotace máte v pravé liště na titulní stránce tohoto webu, ale tady  si neodpustím ty zkrácené (ty mi daly mnohem víc práce než ty běžné): 

Extra krátké dvou řádkové verze:

Z(a)tracené klíče I. – Pytel blech: Legendární laboratoře vahanských bohů jsou zapečetěné, a klíče zmizely v propadlišti dějin. A vahanští bohové dávno vyvanuli, takže se nemůže nic stát. Tak určitě.

Z(a)tracené klíče II. -  Ve veřejném zájmu: Tederik našel ztracené klíče vahanských laboratoří, a získal odměnu, o kterou nestál. Panovat pyšným vahanským generálům dokáže jenom užitečný idiot. Ale Tederik má výzvy rád.

Z(a)tracené klíče III -  Obrušování hran: Legendami opředená vahanská trojčata se vrátila domů s razancí neřízených střel. Už i agenti Aliance o nich mluví jako o létajících zkamenělinách. Existuje vůbec někdo, kdo jim dá šanci?