Vyhlášení vítězů ankety PAF 2023 na Fénixconu v Brně: V sobotu 2. prosince na Fénixconu vyhlásil nakladatel Michael Bronec výsledky Přeboru autorů fantastiky (PAF) za uplynulý rok. V anketě PAF pravidelně statisticky vyhodnocujeme úspěšnost autorů žánrů sci-fi, fantasy a horor podle toho, jak se umístili v literárních soutěžích, kterých se toho roku zúčastnili. Získané výsledky zpracovávám do Interkomu, a následně pro web PAF. Součástí článku bývají rozhovory s vítězi. Letos vyzpovídám čtveřici nejúspěšnějších borců: Lucií Hřebečskou (1. místo za skvělé umístění v pěti literárních soutěžích), Mirkem Hokešem (2. místo) a Zuzanou Johanovskou a Martinem Novákem (oba se dělí o 3. místo). Na dalších příčkách žebříčku stanuli Štěpán Tůma, Miroslav Vlach, Tomáš Luksch a další a další skvělí borci. Všechny informace (podle statistických podkladů dodaných Vladimírem Němcem) bude obsahovat článek, který právě připravuji. Mirka Dvořáková (mluvčí PAF)  

Sláva! Jubilejní sbírka "100 povídek" vydaná k 10 letům nakladatelství Martin Koláček E-knihy jedou je venku. Je to dárek čtenářům a je volně ke stažení. Redakci dělal Jiří Halberštát - a odvedl heroickou práci, protože uspořádat a zredigovat příspěvky stovky autorů nejrůznějších žánrů a stylů dalo jistě zabrat.

Knihu si můžete stáhnout zde: eknihyjedou.cz/100_povidek

No jo, jak je vidět na obálce, jedu v tom s nimi. Tentokrát s mysteriózní povídkou "Muž, co viděl dvakrát"

Když nám - participujícím autorům – nakladatelství „E-knihy jedou“ poslalo finální pdf verzi sbírky k posledním kontrolám, trvalo mi nějaký čas, než se mi zadařilo prorolovat skrze ta kvanta výtvorů mých kolegů k tomu mému (Muž, co viděl dvakrát"). Přiznávám, že psát (a koneckonců i číst) krátký formát mě nikdy příliš nebavilo, preferuji spíše delší  příběhy. Takže  snad chápete, že to už muselo něco být, abych se k napsání krátké povídky vůbec dokopala.  Vloni a letos se mi to vzácně přihodilo hned dvakrát: Poprvé při účasti na projektu "Sci-fi cvičení" (spolu s bandou dalších autorů jsme psali sci-fi povídky podle předem zadaných a dost šílených názvů, projekt administrují Petr Krejzek a Longin Albert)  a podruhé mým dorbným podílem na této jubilejní sbírce nakladatelství E-knihy jedou Martina Koláčka. A jak jsem tedy rolovala a hledala tu mu povídku, abych ji mohla zkontrolovat, nedokázala jsem odolat, a několikrát se regulérně začetla do kousků ostatních autorů. A četla jsem a četla, a dobře jsem se bavila, přestože jsem si nedávno po odeslání hodnocení literárních soutěží (CKČ a Vidoucí) slíbila, že co se týká psaní a čtení krátkých literárních útvarů, mám pro letošní rok sakra splněno. Jenže sbírka „100 povídek“ obsahuje díla zkušených autorů, je zábavná, pečlivě sestavená, a výčtem žánrů, námětů a stylů připomíná obrovskou bonboniéru nebo (pro nás masožravce) tác plný barevných jednohubek. Něco ke čtení tam najde úplně každý:)))

V březnovém tištěném Interkomu číslo 3/2023 vyšel můj článek o výsledcích ankety PAF 2022, který v zájmu větší propagace vítězů a snadnějšího šíření světem virtuálních médií jako mluvčí přeboru (se souhlasem redakce Interkomu) publikuji i zde.

(Elektronická verze Interkomu 3/2023 bude přístupná volně ke stažení přibližně do čtrnácti dnů zde: interkom.vecnost.cz/ . Dále sdělujeme, že na stránkách  fandom.cz/ funguje nový rozcestník v pravém horním rohu, odkud se můžete dostat k informacím o PAF paf.fandom.cz/, které budeme dále doplňovat.) 

Vyhodnocení PAF 2022 a rozhovory s finalisty

Vyhlašujeme zde výsledky třináctého ročníku ankety PAF (Přebor autorů fantastiky), kde vyzdvihujeme autory, kteří v literárních soutěžích žánrů sci-fi, fantasy a horor získali v uplynulém roce nejvíce ocenění. Anketa PAF existuje od roku 2008, hlavním patronem je Michael Bronec ze Strak na vrbě, statistiku počítá Vladimír Němec. Výsledky a umístění v jednotlivých soutěžích statisticky vyhodnocujeme, s nejúspěšnějšími autory vedeme rozhovory, o které se dělíme se čtenáři Interkomu, a později je sdílíme i na sociálních sítích.

V roce 2022 bylo do ankety PAF zahrnuto celkem 533 povídek z 8 soutěží. Mezi tradiční soutěže řadíme Cenu Karla Čapka (dále jen CKČ), kde každou ze čtyř kategorií vyhodnocujeme zvlášť, soutěže Vidoucí, Daidalos a O stříbřitělesklý halmochron. Mezi zavedené počítáme soutěže O krvavý brk – tři věkové kategorie a Rokle šeré smrti – dvě věkové kategorie. Dále hodnotíme ostatní soutěže jako Sardenské legendy a soutěž Spisonátor. Z tradičních soutěží nám v statistice za rok 2022 chyběli respektovaní Žoldnéři fantazie, které Michael Bronec z důvodu únavy materiálu (sebe) vyhlásil až na letošek.

Do žebříčku finalistů PAF se vloni probojovalo 71 autorů s celkem 91 bodovanými povídkami.  Celkově od 2008 v anketě PAF evidujeme 1 600 bodovaných povídek z celkem 11 720 povídek, které za tu dobu poslali do soutěží autoři sledovaných žánrů.  

Na nejvyšší příčce žebříčku PAF 2022 stanula Marie Domská s povídkami: Podle protokolu (Vidoucí), Záchranná mise (Sardenské legendy) a Život nad loď (Daidalos). Dodáváme, že Marie vyhrála anketu PAF se slušným náskokem šesti bodů i vloni, a v letech 2020 a 2019 byla shodně čtvrtá.   

Druhé místo ankety PAF 2022 patří Martinu Novákovi za povídky: Bazilišek: Obrázky z nejasné budoucnosti (O stříbřitělesklý halmochron), Dobrodružství mladého trosečníka (CKČ krátká povídka), Estrella (Daidalos), Jak Artur zachránil roboty (CKČ novela), Jéžíšku, pomoz mi (CKČ mikropovídka), a Mulo (CKČ povídka).

Třetí místo žebříčku získal Lukáš Kos za povídky: Dobré ráno, admirále (O stříbřitělesklý halmochron), Revoluční prototyp (Sardenské legendy), Streamuj jako o život (Daidalos), Ztráta knihovní jednotky (Vidoucí).

Na čtvrtém místě PAF 2022 se umístil Petr Klepal, na pátém Vlastimil Boháč. Oba pánové jsou známé firmy, úspěšně bodovali v minulých ročnících. Petr byl první za rok 2020, Vlastimil byl druhý v roce 2021.

Všem finalistům srdečně gratulujeme!

Rozhovory s autory

Přebor autorů fantastiky je sice míněn s mírnou nadsázkou, ale přesto vypovídá o míře úsilí, kreativitě a zdravé úpornosti oceněných autorů. Abychom motivovali k účasti v literárních soutěžích i další autory, položili jsme držitelům nejvyšších míst přeboru několik otázek.

Jaké knihy nejraději čteš?

Marie Domská: Pochopitelně fantasy a sci-fi. Momentálně brouzdám po české scéně fantastiky, abych byla v obraze, kdo, jak a o čem píše. Úplně nejvíc jsem nadšená z Rosany Zvelebilové, která má svůj jedinečný styl, který mi prostě sedl. Jinak mám ráda fantasy, nejlépe takové to klasické: meč a magie. A když jsou tam elfové, je to plus navíc.

Martin Novák: To je široká škála. Od hororů, přes sci-fi, až k „vážné“ literatuře. K fantastice jsem se prokousal teprve před pár lety, předtím to byl snad jen Tolkien a Lovecraft. Teď se to snažím dohánět na povídkových sbírkách a antologiích, co vyštrachám po antikvariátech. Jinak jsem vyrůstal na klasicích (díky za povinnou školní literaturu!) a hodně se vracím i k divadelním hrám (kterou si sem tam i napíšu).

Lukáš Kos: Nejraději čtu cynické akční sci-fi/městské fantasy. Tomuto stylu vyprávění vděčím za hodně, neboť z něj primárně čerpám při svém vlastním psaní. Krom toho mám rád knihy od Brandona Sandersona, Miroslava Žambocha či Juraje Červenáka. Rád čtu také detektivky (hlavně drsnou školu) a knihy ze světa Warhammer 40K.

Co tě nejvíce inspiruje?

Marie Domská: obvykle sny. Několik povídek má v sobě střípek něčeho, o čem se mi zdálo. Pak jsou dobrou studnicí nápadů seriály, které sleduji se svým manželem. Vybírá pro mě samozřejmě ze žánru sci-fi nebo mystična (např. Black mirror). Výborní jsou také betačtenáři, kteří skvěle rýpou s otázkami proč a jak, nebo mi posílají odkazy na zajímavé články a podcasty.

Martin Novák: Má žena. Jako člověk i jako kritik. Jak nekompromisně dokáže říct, když napíšu nějakou blbost. A jak moc je na mě pyšná i při tom nejtitěrnějším úspěchu. To je neuvěřitelný hnací motor!

Lukáš Kos: Úspěch. Účastnil jsem se v roce 2022 asi 90% všech literárních soutěží (fantastických i mimožánrových), abych si dokázal, že mám na to stát se spisovatelem. A povedlo se mi publikovat 8 povídek, což mě hodně namotivovalo k tomu, abych udělal krok vpřed a začal svědomitě pracovat na delších útvarech.

Prošel/prošla jsi nějakými kurzy tvůrčího psaní nebo jsi samouk? Máš s nimi pozitivní zkušenosti, nebo se spíše kloníš k názoru, že k úspěšnému psaní postačí talent, fantazie a vytrvalost? 

Marie Domská: V poslední době, kdy jsem začala sklízet úspěchy v literárních soutěžích, ale přesto se mi nedařilo uchytit se v nakladatelství, jsem se dost ptala, jestli talent a vytrvalost stačí. Tehdy jsem se přihlásila do kurzů k Veronice Matysové. Potřebovala jsem zjistit, jestli někde v mých románech není zádrhel, o kterém nevím. Ty kurzy byly úžasné a určitě mi hodně daly. Spoustu věcí jsem dělala intuitivně a od Veroniky jsem dostala takové to ucelení, nadhled, zdůvodnění, proč to nebo ono dělat. Navíc spoustu tipů, co přidat. Román Sivá krev, který vyjde v červnu v nakladatelství Host, žádné zásahy nepotřeboval. Ale sci-fi z univerza Kchrat, jehož první díl chystám k vydání na podzim, jsem hodně vylepšila.

Martin Novák: Samouk. Hodně mi pomohla Kingova kniha O psaní a cyklus přednášek Brandona Sandersona, který je volně dostupný na YouTube. Oba zdroje mi přijdou geniální (obzvlášť pro začínajícího autora) – jeden učí formální stránce (stručnost jazyka, jasnost vyjadřování, redukce slov…), druhý se zaměřuje na obsah (struktura děje, poutavost, budování světa a charakterů…). Myslím, že talent je výhoda, ale pokud se člověk neučí od druhých, je odsouzen opakovat jejich chyby.

Lukáš Kos: Absolvoval jsem v roce 2021 kurz „Seď doma a piš“ pořádaný Městskou knihovnou v Praze a organizovaný Mílou Lincem. Tento kurz mě velice posunul a nasměroval správným směrem, takže jsem mu vděčný za hodně. Navíc jsem díky němu poznal řadu dalších talentovaných autorů a autorek, s nimiž si děláme vzájemně betačtenáře, a o nichž brzy více uslyšíme. V roce 2022 jsem absolvoval kurz „Jak napsat povídku do literární soutěže“ pořádaný Literární Alchymií a organizovaný Katkou Kalivodovou Foltánkovou. Tento kurz je více směřován na začátečníky, takže mi dal už jen pár drobností, ale i tak jej mohu s klidem na srdci doporučit. Kdybych byl na začátku své literární výpravy, posunul by mě hodně dopředu. S kurzy mám tedy pozitivní zkušenost. Samozřejmě, k úspěchu v psaní postačí talent, fantazie a vytrvalost (ta především), ale díky těmto kurzům nemusí člověk objevovat znovu kolo.

Někteří autoři preferují konkrétní žánry, jiní škatulkování odmítají. Jak jsi na tom Ty? Je nějaký literární žánr, který pokládáš za výzvu?   

Marie Domská: Určitě horor. Trochu jsem zkoušela něco hororového napsat. Bohužel pro jednoho betačtenáře to bylo až moc, zatímco jiný to považoval za slabý čajíček. Nevím, jestli bude příležitost zkusit to znovu. Ve sci-fi se mi líbí, a ještě nějakou dobu u něj zůstanu. Potom mám v plánu pár fantasy kousků. Nicméně během psaní zmíněného Kchrata se lehce otírám o detektivku, jindy o sociální problémy, nestraním se ani romantiky. Vlastně mi vyhovuje, že občas tam mohu vsunout kousek od všeho. Jediné, do čeho bych se nikdy nepustila, jsou historické žánry. Studium faktů bych nezvládla.

Martin Novák: Určitě se nepovažuju za žánrového autora. Pořád se hledám a ještě dlouho hledat budu. Rád experimentuju a obecně jsem pro překračování hranic – ale to až potom, co autor žánr ovládne. Jinak by se za experimentální dala považovat každá amatérská tvorba. A co je pro mě výzva? Nejspíš hard sci-fi – příběh poutavý, čtivý, zároveň plný faktů a akurátních problémů našeho současného chápání universa (vše se totiž nedá schovat za „abraka-kvanta“). To vyžaduje skutečného génia!

Lukáš Kos: Osobně preferuji psaní cynických akčních fantasy/sci-fi ala Kulhánek/Kotleta/Kopřiva. Ale tak tomu chtěl osud, když mi dal příjmení začínající na „K“. Nicméně jsem schopný psát i jiné žánry - publikoval jsem humoresku, western, detektivku či horor. Kdybych se měl pitchnout a zaškatulkovat, napsal bych o sobě: „Ten, co píše svižné akční fantasy.“ Výzva je pro mě epická fantasy. Teď nedávno jsem ji zkoušel a dala mi asi nejvíc zabrat.

Která z oceněných povídek Ti dala nejvíce zabrat, a proč?

Marie Domská: Pravděpodobně Záchranná mise. Sardenské legendy totiž mají rozsahové omezení. Tam, kde jsem měla skončit jsem se teprve rozjížděla. Mám ráda, když je v povídce život. Nejprve jsem se na to vykašlala s tím, že povídku pošlu do CKČ. Pak jsem se ale týden před termínem rozhodla, že zkusím 7tisíc znaků vymazat. Bylo to peklo. Tolik krásných vět muselo pryč! Šla jsem až na dřeň a povídka mi přijde strohá. Proto mě moc potěšilo, když uspěla.

Martin Novák: Jednoznačně Mulo. A myslím, že mi ještě zabrat dá! Vznikla úmorným přepisováním jedné povídky z dob, kdy jsem o psaní nevěděl zhola nic. A když se na ni dívám zpětně, ten výsledek mi přijde kostrbatý. Takže mě její umístění upřímně překvapilo. A protože ji mám rád, určitě se k ní ještě vrátím. Člověk se pořád učí…

Lukáš Kos: Z oceněných povídek mi dala nejvíce zabrat Ztráta knihovní jednotky. Tam jsem musel třikrát přepisovat konec, abych s ním byl dostatečně spokojený. Přepisování je každopádně mou nejneoblíbenější částí tvůrčího procesu. Snažím se, aby mé povídky byly co možná nejlepší na první dobrou, ale tady jsem se k textu musel vícekrát vracet, takže jsem dost skřípal zubama. Ale musí to být, aby bylo dílo tak dobré, jak jen to jde.

Co píšeš právě teď? (Klidně se chlub, propaguj)

Marie Domská: Momentálně trochu relaxuji. V roce 2022 jsem napsala 2 romány a novelu, plus 3 povídky mimo hlavní dějovou linku Kchrata. Ještě nikdy jsem toho za rok nenapsala tolik, takže jsem trochu kreativně vyčerpaná. Mám rozepsaný 6. díl Kchrata, ale netlačím na to. Pomalu opravuji 2. díl, který by třeba mohl vyjít za rok. Jinak si naplno užívám přípravy k vydání Sivé krve. Celý ten proces je pro mě nový a vzrušující.

Martin Novák: Momentálně jsem úspěšně překonal každoroční tvůrčí krizi spojenou s obdobím Vánoc (nejsem fanda) a zahlcením skutečně kvalitními knihami (ach, vždyť já vůbec neumím psát!) – teď jsem se vrhl na soubor povídek, které bych letos opět rád poslal do zavedených soutěží. A taky dělám na novele. A taky na divadelní hře, kterou by na konci jarního semestru mělo uvést Filosofické divadlo při Masarykově univerzitě (přijďte se mrknout!). Tak… snad to všechno klapne! Další tvůrčí krize je ostatně ještě rok daleko.

Lukáš Kos: Právě teď píšu román ze světa povídky „Revoluční prototyp“. Čtenáři se opět setkají s Kleinem a Marobem a zažijí jejich nové dobrodružství. Pokud čtenáři povídku nečetli (je volně k přečtení na Sardenu), popsal bych svět, ve kterém se děj odehrává, asi takto: fantasy inspirované počátkem 20. století, kombinující Kulhánkovskou akci s duchem filmu Adéla ještě nevečeřela a špionážním thrillerem. Snad mi budou Múzy nakloněny a práci na tomto textu dokončím co nejdříve.

Děkujeme nejúspěšnějším finalistům PAF 2022 za jejich odpovědi a doufáme, že inspirovali ostatní autory.

Miroslava Dvořáková

Dopady bájné trilokace v PAF:

aneb co se může přihodit, když se tentýž autor pod různá díla podepíše různě

psáno pro Interkom 4/2023

Víte, co je to bilokace? Jedná se o nadpřirozenou schopnost vyskytovat se v jeden okamžik na dvou místech současně. V církvi je bilokace řazená mezi zázraky a může být jedním z podkladů pro svatořečení osoby, jejíž přítomnost v různých lokalitách v témže časovém intervalu byla takto detekována.  Typickým představitelem bilokace bohatě zaznamenaný v novodobé církevní literatuře je římskokatolický kněz sv. Pio z Pietrelciny (1887-1968), a lze se o něm dočíst v on-line přístupných textech – např. „Některé neobvyklé mystické jevy v životě sv. Pia z Pietrelciny“. Ovšem zmínky o bilokaci evidujeme i v našem domácím prostředí, kupříkladu u sv. Vojtěcha (955-997) a lze se o nich dozvědět v článku „Legenda o zázračné bilokaci Svatého Vojtěcha“ od Václava Ryneše, který je součástí sborníku, vydaného k Vojtěchově miléniu (Praha: Zvon, 1997 s. 88-106.)

V běžném společenském prostředí vnímáme bilokaci jako paranormální fenomén, který nelze vysvětlit prostřednictvím současných exaktních vědeckých paradigmat. Zajímavě s uvedením četných příkladů z historie tento fenomén líčí například rakouský spisovatel a záhadolog Viktor Farkas (1945-2011) v knihách Zázračné skutečnosti (Praha: Knižní klub, 1997 s. 119 – 121.) a Skryté skutečnosti (Praha: Knižní klub, 1994, s.285 – 289.) 

Tímto čtenářům Interkomu s potěšením oznamujeme, že v naší fantazácké komunitě jsme počátkem tohoto roku zaznamenali nejen fenomén „obyčejné“ bilokace, ale dokonce trilokace! Došlo k tomu krátce poté, co jsme dali do tisku článek s názvem „Vyhodnocení PAF 2022 a rozhovory s autory“, který vyšel v březnovém čísle. Anketu PAF (Přebor autorů fantastiky) organizujeme spolu s nakladatelem Michaelem Broncem a spisovatelem Vladimírem Němcem od roku 2011. Vždycky koncem roku obdrží Vladimír podklady, které mu pošlou organizátoři literárních soutěží, statisticky je zpracuje v hodně vrstevnatém excelovém souboru, načež já na to téma napíšu článek, doplněný o rozhovory s nejvýše umístěnými autory, který potom, co vyjde (většinou v předjaří) v Interkomu, ještě různě sdílíme po všech možných sítích. Tentýž kolotoč jsme absolvovali i letos. Jenomže teprve když jsem výsledný článek a rozhovory s finalisty odeslala Zdeňkovi Rampasovi do tisku, a současně poté, co Vladimír poslal Pavlovi Mikuláštíkovi výčet finalistů, a ten je pověsil na web Fandomu, vyšlo najevo, že v našich podkladech zřejmě existuje tatáž osoba pod třemi různými identitami, což se ve statistickém excelovém vyhodnocení projevilo jako díla tří odlišných autorek.

V soutěži Daidalos v roce 2022 vyhrála povídka „Lisa, má láska“, kterou napsala Marie Pospíšilová. V soutěži O krvavý brk 2022 byla na pátém místě povídka „Můj miláček Lisa“, kterou napsala Madla Pospíšilová. A konečně v soutěži O stříbřitělesklý halmochron v roce 2022 získala za povídku „Pro matku“ třetí místo jistá Madla Pospíšilová Karasová.

Po martýriu opatrného ověřování jsme se zhrozili, protože z původního osmého místa žebříčku PAF 2022 se nám autorka (Madla Pospíšilová Karasová) po sečtení všech jejích identit (Marie – Madla – Pospíšilová Karasová) vyhoupla na místo druhé. 

Zpočátku jsme vůbec nevěděli, jak se k tomu postavit. Ačkoliv jsme (všichni tři – a každý zvlášť) vyhodnocení v excelových souborech poctivě kontrolovali, možnost, že tři odlišná jména mohou náležet jedné osobě, jsme nepředpokládali.

A na webu Fandomu už v té době (tedy v době našeho prozření) visel ten původní výčet, a já už měla za sebou všechnu tu korespondenci s trojicí finalistů, atd. atd. Kdybych neměla zpětnou vazbu, a kdybych nevěděla, že se autoři po těch datech na Fandomu intenzivně pídí a různě to oslavují, souhlasila bych s okamžitou výměnou žebříčku na webu a stejně tak s okamžitou předělávkou článku (pokud by to ještě bylo možné). Jenže prostou výměnou bez náležitého vysvětlení bych tím vystavila nezaslouženému trapasu jak původně vyzpovídané autory, kteří už se s odkazem na vyvěšený žebříček stačili pochlubit kamarádům, tak nás organizátory.  Jak už to chodí, lidi většinou nezajímá zdůvodnění, ale konečný výsledek, a ten by jednoznačně hlásal, že vyhodnocení bylo uděláno chybně. Protože jsme nechtěli, aby naše anketa ztratila kredit do budoucna, rozhodli jsme se tuto záležitost s trojnásobnou paní Pospíšilovou Karasovou vyřešit speciálně, a sice prostřednictvím tohoto článku.

To znamená, že respektujeme jak původní žebříček, v kterém figuruje trojice finalistů v Pořadí: 1. Marie Domská, 2. Martin Novák, 3. Lukáš Kos, tak i žebříček po sloučení tří identit paní Madly Pospíšilové Karasové v pořadí: 1. Marie Domská, 2. Madla Pospíšilová Karasová, 3. Martin Novák. Obě vyhodnocení jsou správně, jen každé platí v jiném časovém období. Tak.

Na závěr vám s radostí představuji onu bájnou paní Madlu Pospíšilovou Karasovou. Autorka je vystudovaná bohemistka, učitelka češtiny a externí redaktorka, narodila se v Šumperku, s manželem a syny žije v Uničově. Kromě pestré povídkové tvorby už vydala tiskem dvě knihy: „Kronika rodu Příšeráků“ popisující s černým humorem a ironií první léta manželství a sžívání se s mateřskou rolí (Epocha, 2020) a hororovou novelu odehrávající se v prostředí křesťanských kanadských sirotčinců „V pekle jsme všichni Hébert“ (Golden Dog, 2023).  

Stejně jako ostatním finalistům jsme i Madle položili několik otázek

MD: Jaké knihy nejraději čteš?

Madla: Můj čtenářský rozsah je poměrně rozsochatý J Poslední roky čtu převážně tuzemské autory a kolikrát mi až spadne bradička, jak výborné a kvalitní (ne-li lepší, v porovnání s literaturou překladovou) máme v tom malém českém literárním rybníčku autory. Miluju českou akční sci-fi školu reprezentovanou triádou KKK (zas ty trojky!), ráda se bojím o osud lidstva v postapokalyptických či dystopických románech (taková série Měst od Kristýny Sněgoňové prostě vždycky zůstane mou srdcovkou), ale nepohrdnu i dobrou duchařinou či detektivkou (obé krásně ve své tvorbě spojuje třeba Veronika Fiedlerová). Zvláštní místečko v mém srdci však zaujímají horory. Mám nesmírně ráda ten pocit mrazení v zátylku, rychle tlukoucího srdce, které mi bohatý a překypující hororový žánr nabízí. Mám doma téměř všechny knihy z produkce nakladatelství Golden Dog, protože Martin Štefko se mi prostě umí skvěle trefit do čtenářského vkusu. Horor nejsou jen krváky, monstra a obludy, ale i silné lidské příběhy, které nepotřebují žádný zásah nadpřirozena. Mám pocit, že témata těsně spjatá s temnou fantastikou jsou u nás ještě pořád tak trochu v pozici otloukánka oproti všem těm fantasy či sci-fi příběhům. A to je hrozná škoda, protože hororový žánr (i ten český) toho má opravdu dost co nabídnout.

MD: Co tě nejvíce inspiruje?

Madla: Život. Všechno. Vidím odpadek na kanále, dětskou botu uprostřed silnice, odraz něčí tváře ve skle, útržek zaslechnutého rozhovoru a v hlavě se mi začnou rozebíhat pavučiny, z nichž mé podvědomí vzápětí uplete příběh. A ten mě pak tlačí v hlavě tak dlouho, dokud ho nepřenesu na papír či spíše na monitor počítače. Mnohdy mě inspirují i sny, takže se čas od času stane, že se uprostřed noci probudím a běžím do obýváku, abych si tam do svého černého zápisníčku napsala kostru nějakého příběhu. Ani to však někdy nestačí a tak mě někdy děti naleznou, jak v šest ráno, s kruhy pod očima, za něž by se schovala celá pražská filharmonie, klápu do počítače příběh, který mi prostě nedal spát. Svůj zápisník nápadů mám už téměř z poloviny popsaný a potřebovala bych tak tři životy na to, abych měla čas to všechno rozepsat a zpracovat.

MD: Prošla jsi kurzy tvůrčího psaní? Máš s nimi pozitivní zkušenosti, nebo se spíše kloníš k názoru, že k úspěšnému psaní postačí talent, fantazie a vytrvalost? 

Madla: Během prvního ročníku bohemistiky jsem si v rámci studia zapsala i seminář tvůrčího psaní, který vedl úžasný pan profesor Zbyněk Fišer. Nebyl to úplně klasický kurz tvůrčího psaní, ale strašně moc mi toho dal a bavil mě a z metod pana profesora se snažím čerpat i při výuce slohu svých studentů. Ale myslím si, že sebelepší kurz tvůrčího psaní prostě nenahradí talent, fantazii a vytrvalost. Je důležité se nevzdávat, hodně, hodně číst a psát. A najít si správné beta čtenáře buď mezi autory daného žánru, nebo mezi čtenáři, kteří mají opravdu načteno a jsou schopni poradit s tím, co v textu funguje či nefunguje. Chvála je sice hezká, ale pro mě je osobně je hnacím motorem hlavně konstruktivní kritika, proto se vždycky sadomasochisticky tetelím, když jsou na mě mí beta čtenáři zlí. Jen díky jim se mohu ve psaní posouvat dál.

MD: Někteří autoři preferují konkrétní žánry, jiní škatulkování odmítají. Jak jsi na tom Ty? Je nějaký literární žánr, který pokládáš za výzvu?

Madla: Musím se přiznat, že v tomto ohledu jsem strašlivě promiskuitní. Mám ráda humor, hlavně ten černočerný a ironii a sarkasmus jsem zřejmě sála spolu s mateřským mlékem, proto na facebookových Zápiscích zhrzené spisovatelky často píšu o strastech a slastech rodičovství nebo o předem prohraném boji při snaze naučit pubertální výrostky literaturu a češtinu. Jenže v ten samý den jsem schopna napsat tak děsivou a nechutnou povídku, že ji pod hrozbou rozvodu odmítne můj manžel vůbec dočíst. Strašně mě baví střídat žánry a tak po dopsání něčeho těžšího a temnějšího často odskakuji do úplně odlišných žánrů.

Ale opravdovou výzvou by pro mě asi bylo military sci-fi. Jsem totiž technický a počítačový analfabet, a i když mě baví dělat si rešerše na témata, která mě aktuálně zaujmou, do tohoto žánru se ale asi nikdy nepustím. I když nikdy neříkej nikdy…

Občas mě láká napsat nějakou neobvyklou fantasy, strašně ráda míchám a splétám různé žánry a pár nápadů už mám, tak třeba v jednom z dalších životů…

MD: Která z oceněných povídek Ti dala nejvíce zabrat, a proč?

Madla: Bude znít moc samožersky, když řeknu, že žádná? Že mě strašně bavilo je psát a užívala jsem si každé slovo? Ale když se nad tím tak zamyslím, tak mi dala asi nejvíc zabrat povídka Pro matku, která je součástí románu a já ji tak osekávala až na dřeň a přitom jsem se do ní snažila i harmonicky zapojit téma cestování časem. Teprve loni jsem se do soutěží poprvé pořádně obula a tak mě ty úspěchy strašně potěšily. Ale zase bych to nebyla já, abych to sobě (a ostatním) pořádně nezkomplikovala. Takže tu místopřísežně prohlašuji, že se na další soutěže už vykváknu a nechám je mladším a dravějším.

MD: Co píšeš právě teď? (Klidně se chlub, propaguj)

Madla: Strašnou radost mám z novely V pekle jsme všichni Hébert, která nyní v únoru (2023) vyšla jako osmá kniha z edice Zrnka temnoty. Tyhle pidi knížečky v rozsahu do 140 stran vydává Martin Štefko v nakladatelství Golden Dog a jsou opravdu úžasnou přehlídkou rozmanitosti a hloubky hororového žánru. Nejen, že se v nich střídají tuzemští autoři s těmi zahraničními, ale zatím bylo každé Zrnko žánrově zcela jiné. Zpracování mé novely je založené na autentických vzpomínkách chovanců kanadských křesťanských sirotčinců, které tam fungovaly za éry vlády premiéra Maurice Duplessise v letech 1948 až 1959. Je to opravdu hodně silné a bolestné téma a já jsem moc ráda, že si u čtenářů zatím velice dobře vede. Myslím, že je důležité se v literatuře věnovat i bolestných kapitolám historie.

Jinak psacích plánů mám strašně moc, chystám se pořádně přepracovat pár povídek a ještě rozpracovávám výše zmíněný pohádkový příběh pro předškolní a mladší školní děti. A v úmyslu mám konečně dokončit ten svůj velký dystopický román… Ale to už je hudba budoucnosti.

MD: Děkuji za rozhovor

Na závěr ještě jednou gratulujeme všem finalistům PAF 2022: Marii Domské, Martinovi Novákovi, Lukáši Kosovi, a v neposlední řadě i Madle Pospíšilové Karasové. Rovněž tímto žádáme všechny stávající i budoucí autory, kteří plánují účast ve více literárních soutěžích během téhož roku, aby si ujednotili autorskou identitu, jinak se vystavují riziku, že budou v našem statistickém přehledu vyhodnoceny jako různé osoby.

Miroslava Dvořáková (mluvčí PAF)

V prosincovém čísle Interkomu jsem našla dvoustránkovou recenzi na první díl mé mizeonské trilogie "Na hraně zkázy" od Jiřího Grunta. A... Ufff. Chvilku jsem dokázala jenom dýchat. V tom nejlepším smyslu, samozřejmě. Už jsem ani nedoufala, že by si po pěti letech někdo mohl dát takovou práci, a napsat tak komplexní rozbor. A ano, právě takové recenze nám autorům dávají palivo k dalšímu psaní! 

Jen připomínám, že recenzovaná kniha Na hraně zkázy je součástí trilogie Návrat na Mizeon, vydané v letech 2017 - 2018 v nakladatelství Nová vlna Praha. Více zde: www.miroslava-dvorakova.cz/navrat-na-mizeon-i-na-hrane-zkazy-objednavky/ Tentýž příběh jsme podruhé vydali elektronicky s Martinem Koláčkem - v letech 2020 a 2021, jako sedmidílnou sérii, kde je každý díl pojmenovaný podle aktuální titulní postavy. To znamená, že tištěná kniha Na hraně zkázy (recenzovaná Jiřím Gruntem) je ekvivalentní trojici e-booků, nazvaných Arrakiel, Lissarius, Essius, a adekvátně druhý díl mizeonské trilogie Jiskřičky v popelu je ekvivalentní dvojici e-booků nazvaných Sibiel, Teggen, a třetí díl tištěné trilogie Dárce života je ekvinaletní dvojici e-booků nazvyných Ditrux a Rawantes. Obálky e-booků (Od Nely Korbelové) jsou v galerii. 

Konečně - po čtyřech letech jsem se zase dohrabala na Fénixcon! Jako absolutně nejlepší jsem shledala přednášku Františky Vrbenské, nazvanou "Ušáci magičtí, mystičtí, mazaní", pojednávající o mysteriózní a nevyzpytatelné roli králíků a zajíců napříč kulturami. Dobrá byla i přednáška Milana Halouska o astronautkách a astronautech, a zábavné bylo i extempore Jana Tomaštíka a Ladislava Loukoty n a téma "Jak vyrobit zaklínače pomocí vědy." To s těmi králíky bylo pro mě o to legračnější, že jsem z pátku na sobotu přespávala v synově brněnském bytě, kde mi společnost dělal králík, který mě kupodivu... nesežral.

Potkala jsem se s přáteli a známými, podobně praštěnými jako jsem já, a pěkně jsem si ta setkání užila. Se spoustou dalších milých osob jsem se minula, ale plánuju to za rok napravit:)) 

V červnovém tištěném Interkomu číslo 6/2022 vyšel můj článek o výsledcích ankety PAF 2020 a 2021, který v zájmu větší propagace vítězů a snadnějšího šíření světem virtuálních médií jako mluvčí přeboru (se souhlasem redakce Interkomu) publikuji i zde.

Přebor autorů fantastiky 2020 a 2021

Přebor autorů fantastiky neboli PAF je pomyslný žebříček autorů, kteří získali nejvíce ocenění v literárních soutěžích žánrů sci-fi, horor a fantasy za uplynulý kalendářní rok. Cílem ankety je podpořit autory v dalším psaní a inspirovat ostatní. Podklady v anketě PAF obsahují výsledky z literárních soutěží pořádaných od roku 2008, hlavním patronem žebříčku je Michael Bronec ze Strak na vrbě, elektronické vyhodnocení zajišťuje Vladimír Němec. Za celou dobu existence je v anketě PAF zaevidováno celkem 1505 povídek od 535 autorů. Absolutně nejvyšší počet bodů za celou dobu existence přeboru až do současnosti obdrželi tito borci: jako první Dana Rusková, druhá byla Kristýna Sněgoňová, třetí Karel Doležal, čtvrtá Věra Mertlíková, pátý Petr Klepal.

Každoroční výsledky žebříčku a jména nejúspěšnějších finalistů přeboru bývají vyhlašovány na pravidelném prosincovém Fénixconu v Brně. Vzhledem ke covidovým omezením v letech 2020 a 2021 došlo na vyhlášení PAF (stejně tak na Fénixcon) až v březnu, a to za oba ročníky současně.

Vyhodnocení PAF za rok 2020

V roce 2020 bylo do PAF zahrnuto celkem 97 povídek od 66 autorů z 11 soutěží (Cena Karla Čapka – čtyři kategorie, Daidalos, Žoldnéři fantazie, Vidoucí, Rokle šeré smrti – dvě kategorie, Sardenské legendy, O krvavý brk, O stříbřitělesklý halmochron). Na nejvyšších dvou příčkách PAF bylo v roce 2020 těsno. Podle Vladimíra Němce, který statistiku počítal, tam šlo doslova o krk, protože první dva finalisty od sebe dělí rozdíl jednoho jediného bodu. 

• Na prvním místě s 18 body je Petr Klepal za umístění s povídkou Marta v soutěži O stříbřitělesklý halmochron, s povídkou Ocelové nebe nad bory v soutěži Vidoucí, a s novelou Patálie s Rudou Hříbkem v CKČ. Připomínám, že Petr Klepal byl třetí v žebříčku PAF v roce 2015 a druhý v roce 2018.
• Na druhém místě se 17 body je Radmila Tomšů s mikropovídkou Apokalypsa v A dur v CKČ, za kterou mimochodem získala MLOKA, který byl prvním mlokem v kategorii mikropovídek za celou historii CKČ, a dále za povídku Docela obyčejná služební cesta v CKČ. Připomínám, že Radmila Tomšů byla čtvrtá v roce 2019, první v roce 2017, a v roce 2018 se dělila o páté a šesté místo s Radovanem Kolbabou.
• Třetí místo s 15 body patří Dávidu Mamrillovi za krátkou povídku Červený šíp v CKČ, a za další krátkou povídku Plavba cez neznáme more v CKČ.

Vyhodnocení za rok 2021

V roce 2021 bylo do PAF zahrnuto 76 povídek od 61 autorů z 10 soutěží (Cena Karla Čapka – čtyři kategorie, Žoldnéři fantazie, Vidoucí, Rokle šeré smrti – dvě kategorie, Sardenské legendy, O krvavý brk, O stříbřitělesklý halmochron). Jestliže bylo na vrcholu žebříčku PAF za rok 2020 těsno, tak příčky za rok 2021 jsou obsazené ještě mnohem těsněji. Sešla se tu nebývalá skvadra autorů se stejným bodovým ziskem, proto jim nezbývá než se o místa podělit. Kupříkladu třetí místo sdílí pět autorů a autorek, stejně tak čtvrté, čtyři páté, a tak to jde pořád dál. Uvidíme, zda se tento nový fenomén bude opakovat i v následujících ročních.   

• Na prvním místě s 19 body je Marie Domská za umístění s povídkou Noc díkuvzdání v soutěži Vidoucí, dále za povídku Sedm jmen v soutěži Daidalos a za vítěznou novelu Voják nepláče v CKČ. Pro zajímavost: v roce 2020 se Marie v žebříčku PAF umístila na čtvrté příčce, přičemž od třetího místa ji dělily necelé čtyři desetiny bodu.   
• O druhou příčku žebříčku PAF se dělí dva finalisté, kteří mají shodně po 13 bodech a jsou to: Dana Beranová za povídku Pláňata v soutěži Vidoucí a povídku Zloději v soutěži Vidoucí a Vlastimil Boháč za povídku Město kalných sluncí v CKČ a za povídku Zmizelí v soutěži Daidalos
• Na třetí příčce s 10 body se tísní tito borci: Jitka Švubová, Eliška Mostecká, Jan Kozák, Adéla Věchetová Kalousková a Vojtěch Žák.

Úspěšným borcům srdečně gratulujeme!

Rozhovory s finalisty PAF 2020 a 2021

Přebor autorů fantastiky je sice míněn s mírnou nadsázkou, ale přesto vypovídá o míře úsilí, kreativitě a zdravé úpornosti oceněných autorů. Abychom motivovali k účasti v literárních soutěžích i další autory, položili jsme držitelům nejvyšších míst obou ročníku přeboru několik otázek.

1. Co právě teď píšeš?

Petr Klepal: Vrtám se v jednom ze svých oblíbených vesmírů, který jsem začal už v roce 2018, ale vzhledem k tomu, že to je volné pokračování povídky, která soutěží, tak nebudu konkrétní. Docela rád se vracím k příběhům, které jsem napsal dřív a přidávám jejich hrdinům nová dobrodružství, to je případ Patálií s Rudou Hříbkem a Ocelového nebe nad bory. Marta je zase dalším střetnutím nových hrdinů se starým záludným protivníkem.

Radmila Tomšů: Přiznám se, že teď momentálně nic. Ale je to proto, že jsem na jaře odevzdala do nakladatelství Fragment knížku Strážci rozhraní s podtitulem Hrozba z minulosti – ta by měla vyjít v září letošního roku. Také jsem Michaelu Broncovi předala rukopis knížky pracovně nazvaný Začarované divadlo a na začátku prázdnin by měla vyjít kniha z naprosto jiného soudku, kterou jsme napsaly dohromady čtyři autorky. Jde o pokračování úspěšné beletristické knížky Statek je rodu ženského, tentokrát s názvem Statek v nesnázích. Pracovat na třech textech najednou bylo docela náročné, tak si teď dám pár týdnů oddech a pak se s chutí pustím do dalšího dílu Strážců rozhraní.

Dávid Mamrilla: Momentálne sa intenzívne venujem asi 80 stranovej novele žánru diplomová práca :-) Z toho dôvodu som v poslednom čase nemal toľko priestoru písať beletriu intenzívnejšie. Písal som teda aspoň poéziu, ale občas sa podarí aj nejaká krátka poviedka. V hlave a v desiatkach zápisníkoch či wordových dokumentoch mám samozrejme kopec nápadov, tak verím, že sa aspoň niektoré po dokončení štúdia dostanú na papier.

Marie Domská: Pořád se věnuji svému universu Kchrat, ze kterého jsou všechny mé úspěšné povídky a novela. Občas se poposunu v čase dál do budoucnosti, jindy si s Kchratem zavzpomínáme na jeho divoké mládí. Ten svět je prostě úžasný a může se v něm odehrát cokoli, od lechtivé romance, přes detektivku až ke thrilleru.

Dana Beranová: Vezmu to trochu zeširoka. Povídky Pláňata a Zloději, které se dostaly do finále soutěže Vidoucí, jsou součástí knihy o čarodějce Henice.  Kniha pod názvem Zpěv straky se v tuhle chvíli připravuje na vydání v nakladatelství Host. A já už pilně pracuju na druhém dílu.

Vlastimil Boháč: Právě teď dokončuji povídku pro další ročník soutěže Daidalos a poněkud hlemýždím tempem pokračuji v práci na své první knize.

2. Máš konkrétní autorský sen, o který se chceš podělit se čtenáři, nebo je pro tebe psaní způsobem spontánního sebevyjádření?

Petr Klepal: No, já měl vždycky bujnou fantazii a ta mi nedá pokoj, dokud jí ty nápady neztvárním v nějakém příběhu. A když něco dělám, tak se to snažím dělat naplno, aby to fungovalo, všechno sedělo a šlapalo jako dobře promazaný stroj. Je to výzva, od prvního písmene po poslední tečku.

Radmila Tomšů: Píšu proto, že mě to baví, a jsem moc ráda, když mé texty potěší i čtenáře. Sen už jsem si asi splnila – jako každý autor jsem snila, že jednou budu držet v ruce vlastní knížku. Teď už mám své knihy vydané dvě, dvě rozpracované v nakladatelstvích a u dalších dvou se čtvrtinově podílím. Je to úžasné, držet v rukou knihu a být na obálce jako autor, to se prostě neokouká. Takže ano, mám sen – aby se mé knížky líbily, prodávaly a tím pádem byl zájem o další a já mohla psát dál a dál…

Dávid Mamrilla: Momentálne mám dva autorské sny. Prvým je zavedenie systémovosti a konzistentnosti do môjho písania. Väčšinu mojich doterajších poviedok som skutočne napísal tým zmieneným spôsobom spontánneho sebavyjadrenia. Myslím si ale, že ak budem chcieť vziať moje písanie na lepšiu úroveň a písať komplexnejšie a prípadne dlhšie príbehy, už to nebude stačiť. Preto mojím prvým snom je  stanovenie si rutiny, napríklad že budem každý týždeň písať aspoň päť hodín. Ak to vydržím po dobu jedného roku, budem spokojný. Druhý sen je viac materiálny (aj keď myslím súvisí s tým prvým) a je to vydanie knihy : -)

Marie Domská: Už od puberty je mým snem vydat knihu (a rozhodně ne jen jednu). Úspěchy v literárních soutěžích mě k tomu pomalu ale jistě přibližují.

 Dana Beranová: Moje heslo, které mám na svých stránkách, zní: Fantazie plní sny. A tak já ke psaní přistupuju. Osudy mých hrdinů jsou plně v mých rukách, co se mně nepovedlo, oni dokážou. A zároveň skrze ně mohu předat svým čtenářům svoje názory a myšlenky.

 Vlastimil Boháč: Stejně jako pro řadu dalších kolegů a kolegyň má můj autorský sen podobu vydání vlastní knihy u solidního nakladatelství, to pro začátek. Tvrdím, že pro budování autorského portfolia je ideální období před narozením dětí nebo doba, kdy odrostou. Jelikož se mě momentálně netýká ani jedno z toho, svoji knihu píši mnohem déle, než bych si představoval. Kdo ale říká, že cesta za svým snem musí být jednoduchá?

3 Co tě nejvíce inspiruje?

Petr Klepal: Nejvíc? Asi člověk jako takový. Ať ho zasadíte kamkoli, vždycky něco vyvede. Chytrý a mazaný dovede být jako stará horákyně a přece si rád nevidí přes špičku nosu a pak seká boty jako ten největší blb. Nosí v sobě třaskavou směs emocí a dost často je jeho největším vítězstvím ukočírovat sám sebe. Když se to pak spojí s úklady a nástrahami fantastických světů, je z toho vždycky slušná mela.

Radmila Tomšů: Inspirací může být cokoli – pár vět zaslechnutých ve vlaku, hudba, setkání s kamarády, příhody, na které si člověk vzpomene…

Asi nejvíc vlastní fantazie a samotný rozepsaný příběh, který si časem začne žít svým životem a v podstatě mě v psaní sám vede. Nejlepší je, když postavy „ožijí“ a třeba se i trochu vzpěčují nechat se zařadit do škatulky, kde jsem je původně chtěla mít. To pak vznikají nejlepší pasáže a je radost psát.

Dávid Mamrilla: To je náročná otázka, ale keď sa nad tým zamyslím, povedal by som, že literatúra a hudba, v tomto poradí.

Marie Domská: V poslední době nejvíce lidé kolem mě, hlavně čtenáři, od kterých dostávám zpětnou vazbu na již publikované povídky. Často zmíní něco jen tak na okraj a mně bleskne hlavou, že by z toho mohla být povídka… Jinak cíleně si chodím pro inspiraci na pinterest, některé fantasy obrázky by mohly samy vyprávět.

Dana Beranová: Nejvíc toho vymyslím na procházce se psy po lese. Druhý zdroj je místo, které nějak souvisí se scénou, kterou právě píšu.  Konkrétně kvůli Henice jsem navštívila pár hradů, kde jsem nasála středověkou atmosféru. A do třetice jako v pohádce - hodně mi dávají rozhovory s mými betačtenáři.

Vlastimil Boháč: Největší zdroj inspirace pro mě představuje naučná literatura nejrůznějších oborů. Ta tvoří základní substrát, z něhož raší výhonky nových nápadů. Kromě ní mě silně inspiruje také atmosférická, melancholická hudba rozličných žánrů, která dokáže moji představivost brát na opravdu zajímavé výlety.

4. Chěl/chtěla bys něco vzkázat čtenářům nebo ostatním autorům?     

Petr Klepal: Je super, že tu jste, že je pro koho psát a hlavně, snažit se co nejlíp psát. A s kým soupeřit.

Radmila Tomšů: Čtenářům bych přála, aby nacházeli příběhy podle jejich gusta, a hlavně, aby četli. Protože jen s nimi má psaní smysl, psát si do šuplíku je zbytečná ztráta času. Příběhy jsou celé až ve chvíli, kdy si najdou čtenáře, a každý si v nich objeví to své.

Autorům bych přála, aby jim to prostě psalo. Aby si našli dobré beta čtenáře a aby se nebáli jít s kůží na trh, nenechávali to, co napíšou, v složkách počítačů a posílali své texty do soutěží. Sama za sebe můžu potvrdit, že úspěchy v soutěžích jsou dobrým odrazovým můstkem pro psaní delších textů a i pro vydávání knih.

A pokud se hned nezadaří, nezoufejte. Příště to třeba vyjde.

Dávid Mamrilla: Určite by som rád autorov vyhecoval k intenzívnemu písaniu aj keď sa im zdá, že to nejde, alebo že už „to stratili“. Nech máme čo čítať a môžeme sa vzájomne inšpirovať. Takže proletáři všech zemí, pište! : -)

Marie Domská: Ostatním autorům: ať jim to píše. A čtenářům, aby byli trpěliví. Kchrat bude! :-D

Dana Beranová: Svým dcerám říkám, že knížka je kamarádka, která má na ně vždycky čas. Mně osobně knížky, tedy jejich čtení, nejen psaní, pomohly přes mnohá těžká období. A dodnes, když odcházím z knihovny s plnou náručí, naplní mě blažený pocit, že bude dobře.  Takže můj vzkaz v podobě takového hesla zní: Než topit žal v lihu, dej si radši knihu.

Vlastimil Boháč: Čtenářům bych vzkázal, ať nikdy nezanevřou na domácí fantastiku. Kromě už ověřených autorů se stále objevují nová jména, jejichž texty mají co nabídnout. A neostýchejte se na internetu dávat autorům zpětnou vazbu, je pro nás důležitá. Ostatním autorům fantastiky bych vzkázal jediné: Pište dál, vybrali jste si skvělý žánr!

Děkujeme nejúspěšnějším finalistům PAF 2020 a 2021 za jejich odpovědi a doufáme, že inspirovali ostatní autory.

Miroslava Dvořáková, tisková mluvčí PAF

Hlásím, že článek o PAF s rozhovory s šesticí finalistů za dva poslední ročníky vyjde v Interkomu červnu, jak mi odepsal Zdeněk Rampas. Těm autorům, kterým jsem to slíbila, to samozřejmě individuálně oznámím, a stejně tak je uvědomím, až to hodím na sítě (se souhlasem Interkomu), aby to mohli sdílet a propagovat tzak své literární počiny mezi kamarády a čtenáři.  

Jedna z povídek v CKČ, kterou jsem hodnotila za rok 2021, mi silně utkvěla v paměti. Jmenovala se Takmer bezvýznamný chlap. Vzpomínám si, že jsem si říkala, že toho chlapa, co to napsal, bych fakt ráda poznala (jako autora, samozřejmě). A ejhle. Právě jeho mám na třetím místě žebříčku PAF za rok 2020. Jmenuje se Dávid Mamrilla. V PAF za rok 2020 se umístil především díky povídkám Červený šíp a Plavba cez neznáme more (obě v CKČ). Mimochodem Takmer bezvýznamný chlap se v hodnocení CKČ v kategorii Krátká povídka za rok 2021 umístil na 4. místě. Stejně jako ostatní laureáty PAF jsem chtěla i Dávida požádat o rozhovor. Ale shánět e-maily autorů je komplikovaný proces, musíte oslovovat pořadatele jednotlivých soutěží a dlouho to trvá. Proto jsem se po Dávidovi poohlédla na FB, a díky společným přátelům přes psaní jsem ho našla během chvilky. A píšu mu: „Ahoj Davide, jsi Flaviin kamarád, tak to určitě budeš ty! Jmenuju se Mirka Dvořáková, a obracím se na tebe jako tisková mluvčí PAF (přeboru autorů fantasy - pořádá Michael Bronec, data zpracovává Vladimír Němec) s prosbou o rozhovor - jako s laureátem, který se umístil v žebříčku PAF v roce 2020 na třetím místě (ale já si jako hodnotitelka CKČ dobře všimla i Tvé excelentní povídky "Takmer bezvýznamný chlap" v hodnocení za rok 2021 – A byla jsem zvědavá, co za chlapa ten kousek napsalo. Takže jsi to ty?:)“ A dotazovaný mi promptně odpověděl: „Ahoj Miroslava, ano kontaktovala si správného chlapa!“  Co dodat? Rozhovor mám slíbený, Tomu aspoň říkám efektivní korespondence. Celkem čtyři rozhovory se čtveřicí laureátů už mám předjednané. Můžete se těšit na Petra Klepala, Radmilu Tomšů, Dávida Mamrillu (vítězové žebříčku PAF 2020) a na Marii Domskou (První místo v PAF 2021). Kontakty na ty další dva laureáty za rok 2021 a sice Danu Beranovou a Vlastimila Boháče zatím nemám, ale snad se ještě zadaří (PS: kdyby o nich někdo věděl, budu ráda za každý tip).  

Jako každoročně po vyhodnocení žebříčku PAF (přebor autorů fantastiky) chystám rozhovory s finalisty. Letos to bude za ročníky 2020 a 2021 současně. Připomínám, že PAF je pomyslný žebříček autorů, kteří uspěli s nejvyšším počtem bodů v literárních soutěžích žánrů sci-fi, fantasy a horor, které souhrnně řadíme mezi fantastiku, jako jsou např. Cena Karla Čapka (dále jen CKČ), Vidoucí, Daidalos, Rokle šeré smrti a další, za uplynulý kalendářní rok. Cílem ankety je podpořit autory v dalším psaní a inspirovat ostatní. Hlavním patronem žebříčku PAF je Michael Bronec ze Strak na vrbě, elektronické vyhodnocení zajišťuje Vladimír Němec, prostor k zveřejnění výsledků v Interkomu poskytuje Zdeněk Rampas, a já se usilovně snažím s nejúspěšnějšími autory prohodit pár vět, přičemž mi rok od roku dá více práce vymýšlet otázky, které jsem ještě nepoložila, protože někteří laureáti, jako například Radka Tomšů, Petr Klepal nebo Marie Domská, jsou mezi vítězi už poněkolikáté, takže s nimi nebudu (virtuálně) rozmlouvat poprvé. Naštěstí jsem jako hodnotitelka měla to potěšení některá jejich díla číst, tak se mám od čeho odpíchnout. Ty povídky se ve Vidoucí i v CKČ hodnotí anonymně, ale vždycky se těším, až si ke kouskům, které mě zaujaly, po vyhodnocení přiřadím jména.

Mění se paradigmata. Překreslují se geopolitické mapy. A člověk se furt učí. Já v mých pětapadesáti kupříkladu došla k "objevnému" závěru, že autor a jeho dílo vůbec nemusejí být v souladu (jasně že o tom existuje spousta odborné literatury, ale znáte to: zkušenost je nepřenosná). Přesněji řečeno: nemusí být v souladu, jak na vás autor a dílo působí. Mám ráda knihy Sergeje Lukjaněnka (Hlídky a další jeho knihy) a taky filmy režiséra Nikity Michalkova (Znaveni sluncem a další jeho kousky). Vždycky jsem si tudíž myslela, že v zásadě rozumím (rozuměla jsem?), co chtěli čtenářům či divákům sdělit. Měla jsem je za nadané a chytré chlapy. Ale teď, když čtu jejich komentáře k současné situaci (zejména Lukjaněnkovy opravdu hloupé poznámky o naší "nevděčné" zemi), tak jenom čučím. Nezbývá mi než konstatovat, že i když se mi jejich tvorba líbí, tak to ještě neznamená, že jsou ti autoři se mnou ve věcech morálky a etiky (a dokonce i určitého základního povědomí o historii či přírodních vědách) na stejné vlně, ačkoliv jejich dílo ve mně původně ten dojem vyvolávalo. To neznamená, že úplně zanevřu na jejich tvorbu, ale už to prostě není, co to bývalo.