Teggen - 25. kapitola (V. kniha série Návrat na Mizeon)

(Dráždit kobru bosou nohou)

Tady, signalizoval Xan, a ukázal na černý krihonitový poklop zasazený v betonovém rámu. Opatrně ho nadzvedl a podíval se dolů. Byl tam klid jako v hrobce. „Zdravím vás, Seenovy čubky!“ zařval do hlubiny.

Tawada si klekla, naklonila se nad vstup a vypískla: „Ahoj děvčata! Tady máte něco na hraní!“ Vytáhla z kapsy hrst matachor a vhodila je dolů. Matachory se po dopadu do podzemí rozprskly a rozvinuly se v různě hmotné fantomy. V podobách tradičně známých běsů se vznášely nad zemí, výhrůžně cvakaly zuby a chřestily šupinami, ale to bylo tak všechno, co mohly dělat, než se za půl hodiny neškodně rozplynou. Jít na proměněnce s matachorami bylo, jako jít na rozlícenou xiru a vějířem. Všechno to bylo absolutně směšné. Dole byl klid jak v hrobce.

„Co vůbec děláte v té díře?“ zahulákal škádlivě Sibiel rozhodnutý přitvrdit. „Sedíte a honíte si péra? Aha, já zapomněl, že to bez povolení nejde, že? Máte modrý koule? Chudáčci,“ roztesknil se, „když budete hodní, dostanete ledový obkladek!“

 Zezdola se ozvalo zarumplování.

***

Xan, Tawada a Sibiel letěli nízko nad povrchem satelitu a za nimi se s řevem řítili proměněnci. Kdyby arcidémoni běželi, Seenovi psi by je díky implantátům snadno dohnali, ale při letu, kdy je poháněla interní magie, byly šance vyrovnané.

***

Sebevrahové v konstruktivním rozhovoru

„…to na tebechety platit nebude,“ vysvětloval Essius. „Když je klarionští konstruovali, tak s tvorbou vyššího řádu počítali a udělali je vůči magické invazi odolné. Proto nebudu přetvářet přímo tebechety, ale zaměřím se na jejich okolí. Zvýším jeho citlivost vůči kreativní invazi – obohacením jeho struktury o novou progresivní složku, přesně jak bylo napsáno v tom shrnutí od vahanských bohů. A ta progresivní složka bude záporný čas.“

„Eee?“ zafuněl Ditrux.

Essius zakoulel očima: „Rychlost realizace musí být tak velká, až se časový interval, po který to bude trvat, posune do záporných čísel. Nezáleží na tom, kolik interní magie při formování konstruktu vydám, ale spíš na tom, jestli dokážu být dostatečně pohotový. Když jsem to zkoušel na maketě základny, nebylo to zapotřebí. Proto jsem si ani neuvědomil, že bych se tolik nevyčerpal, kdybych si dokázal tady,“ zaklepal na čelo, „svižněji představit, co vlastně formuju. Na tebechety musím jít mnohem rychleji. Potřebuju být hotový dřív, než se informace o tvorbě konstruktu kolem agregátu dostane k rozhraní mezi okolním prostředím a jeho povrchem.“

Ditrux si znechuceně odfrkl a obrátil na Teggena: „Tak co? Chápeš, o čem byla řeč? Protože já teda ne. Máš nějaký návrh?“

Teggen si Essia změřil skrze přivřená víčka a pak se podíval na Ditruxe: „Teoreticky tomu rozumím. Chce přetavit představu o představě. A hodlá to udělat tak rychle, aby to současná realita pokojného stavu nestihla zvrátit. Tak rychle, až se ten děj, který katalyzuje, odehraje v záporném čase. Jako kdyby zpětně upravoval minulost. Je to… dost… brutální zásah do přirozeného stavu věcí.“

„Aha,“ hekl Ditrux a soucitně se na Essia podíval. „Už chápu, proč čekáš, že ti to uvaří mozek.“

Jejich lebkami zaduněla Xanova zpráva: Hřiště je volné, děcka! Vstup do podzemí máte označený matachorami. Až budete mít hotovo, dejte vědět Cadwenovi, pošle vám souřadnice. To byl celý Xan. Ani slovo naznačující, že by mohli selhat.

Jdeme na to, odpověděl Essius.

***

Wertexova soutěska, sebevrahové v akci

Essius následovaný Teggenem a Ditruxem se zlehka kradl podzemní chodbou opuštěné ubytovny a v duchu blahořečil Tawadě za ten nápad s matachorami, protože zvolna vyhasínající fantómy dělaly dost rámusu, aby jejich přítomnost zamaskovaly. Vzduch tu byl cítit plísní a stěny osvětloval jen tenerisský mech. Za každým ohybem chodby Essius čekal, že už na tebechety narazí, a pořád nic. Tudíž když k tomu konečně došlo, téměř tomu nevěřil.

V prostoru někdejší tělocvičny čekaly tři matně šedivé nehybné agregáty s naježenými ostny. Každý z nich měkce spočívající na podvozku s tichounce syčícím polštářem silového pole. Umístili je do řady, naštěstí nepříliš daleko od sebe. Essius radostně vydechl, protože to mu umožní zvládnout všechny tři naráz. Ohlédl se na svoje společníky a položil si prst na rty. Poťukal si na čelo a zavrtěl hlavou, aby dal najevo, že bude lepší to nezkoušet ani s telepatií. Naznačil gestem, aby už se víc nepřibližovali. Pak si klekl, roztáhl kolena a posadil se na paty, aby získal co nejstabilnější polohu. Položil ruce na stehna a dýchal. Zhluboka a pomalu. Pak začal v mysli formovat představu o představě. Splétal konstrukt prostorové sítě, kterou agregáty obklopí včetně podvozků a kusu podlahy, na níž stály. Dál síť posiloval novými vlákny. Důsledně se držel zpátky, aby zatím nic z jeho tvorby nepřekročilo hranice jeho mysli. Věděl, že až se to stane, musí k tomu dojít v jediném rychlém impulzu.

Málem vyjekl leknutím, když jeho soustředění narušil dotyk dlaní na jeho ramenou. Teggen? Pokusil se ty ruce setřást, ale Teggen mu zarazil prsty do svalů, čímž mu jasně naznačil, že zůstane. Takže se Essius uvolnil a jakmile tak učinil, ucítil, jak se do něj tlačí příliv Teggenovy síly. Sakra, bylo to jako znásilnění. Jeho tělo mu přestávalo patřit. Instinktivně se vzbouřil a pokusil se to zastavit, ale další Teggenův štípanec ho přinutil toho nechat. Až tehdy mu došlo, že Teggen ho sice okupuje, ale jeho vědomí nechává na pokoji. To mu připomnělo, proč tu oba jsou.

Znovu se vrátil ke své představě sítě. V duchu ji nabíjel energií. Soustředil se, aby skutečně dobře vytyčil její hranice, kde měla odkrojit hmotu podlahy pod tebechety od tělesa stavby. Až teď ho napadlo, že taková díra nejspíš poškodí konstrukci. Měl ty dva varovat, ale už bylo pozdě.

Když měl všechno připravené a patřilo se představu o představě jen vypustit, znovu si vzpomněl na Teggena a kývnul, aby naznačil, že je připraven. Čekal, že Teggen ustoupí, ale ruce na jeho ramenou naopak zpevnily stisk. No, dobrá, jak chce.

Udělat všechno naráz. Udržet to pohromadě.

Rychle.

Rychle.

Rychle.

Kdyby teď běžel, dýchal by tak usilovně, že by mu prasklo srdce.

Uvědomoval si, že jakmile představu o představě vypustí, proces, který vyvolá, se odehraje tak rychle, že ho sám nebude schopný sledovat.

Naposledy se nadechl a… pustil to.

A vzápětí se jeho vnitřní svět promísil s tím vnějším. A jak se vše tříštilo, Essius se propadal do tmy. Věděl, že umírá, a byl naštvaný, protože se nikdy nedozví, jestli byl jeho postup úspěšný.

***

Neznámo kde, neznámo kdy

Je to v podstatě slisovaný starý dobrý černý střelný prach.

Aha. A není potřeba upravit trysku? Je navržená s přesností na desetiny. Není to málo?

Záleží, jak moc bazíruješ na maximálním výkonu. Úpravou trysky, a to ještě tak nějak od oka nějakým přípravkem, výkon rapidně klesá, to je fakt.

A co to trochu přiživit? Třeba stříknout tam nějakou hořlavinu?

Do raketového motoru? Je tam heterogenní směs paliva a okysličovadla, obojí má vyrovnanou kyslíkovou bilanci. Jakákoliv kapalná hořlavina v motoru je naprosto kontraproduktivní, protože hořlavina potřebuje k hoření kyslík a kde bys ho v uzavřeném prostředí asi tak vzal?

Ach ták! Tak proto ty moje motory nechtěly zaboha chytit.

Jistě. Hořlavina v tomto případě funguje jako hasicí látka! A to neberu v potaz, že každá kapalina má určité výparné teplo, takže dostaneš tepelnou energii, která je potřebná na zážeh.

Nejdřív to bylo jenom nesrozumitelné brnění.

Po čase se zformovalo do slov a pak i do vět.

Dva hlasy diskutovaly o konstrukci raketového motoru. Essius je chvíli poslouchal, a když se chtěl už už taky zapojit, s údivem poznal, že jedním z diskutujících je on sám. Kolem bílá tma, jinak nic, jenom ty dva hlasy. Bez potíží si vzpomněl, že poslední, co viděl, byly tři kvarionské tebechety v podzemí na Maharáví. Ale kde je teď? Tak vypadá smrt?

A co říkáš na nízkotlaké motory? V dobách riiberionské krize jsem na ně narazil na veletrhu v Tupi-iranu.

Ty mají poměrně malý tah, zareagoval pohotově Essius. Řádově desítky pondů. Ale jejich výhodou je dlouhý chod. Používaly se úspěšně na pohon kluzáků. Občas ještě na nějaký narazíš na vahanském vrakovišti. Vzápětí se vyděsil a vybafnul: S kým to, sakra, mluvím?

Fajn. Konečně ti došlo, že vůbec mluvíš. Zanícený tón nahradila kousavá ironie. Teď mi řekni, jak se jmenuješ.

Proč se nejdřív nepředstavíš ty sám? naježil se Essius.

Jmenuju se Teggen Sarvon Arci-Quinn. Jsem synem Sarvona Arci-Quinna a netrebské bohyně Kiary a jsem vnukem prince Quinna a skollské princezny Xawony. Teď ty.
 

Jestli jsi opravdu Teggen, zareagoval nakvašeně Essius, tak určitě nepotřebuješ, abych se ti právě já představoval.

Raketový motory ovládáš, takže vím, že racionální myšlení a dlouhodobá paměť ti funguje, génie. Zbývá ověřit, že ti zůstalo všech pět pohromadě. Tak co, představíš se mi?

Essius Okren Arci-Nubiel, odpověděl upjatě Essius. Můj otec se jmenoval Okren a byl synem prince Quinna a skollské princezny Xawony.

Takže máme společnou babičku, konstatoval Teggen. A dál? Pamatuješ si, co jsi podnikal v posledních letech? Nějaké nové životní situace? He? 

Essius si uvědomil, že se mu vůbec nechce odpovídat, protože pravda týkající se nedávné minulosti jej zraňuje. Ale dobře, ať to má za sebou: Oženil jsem se s Owianou Arci-Quinnovou a převzal jsem její rodové jméno. Mám dceru Melisu, které budou tři roky. Poznal jsem se s ní nedávno. Je nádherná. Když jsem nedobrovolně pobýval na Mizeonu, pořídila si má žena dalšího manžela a další dítě s intrikánem, špionem a idiotem, který se jmenuje Teggen Arci-Quinn. Stačí? Teď mi řekni, co děláš v mé hlavě! A jak to dopadlo s tebechety? A kde vlastně jsme?

Netuším, kde jsme! odsekl Teggen a Essiovi se zdálo, že z jeho hlasu cítí náznak paniky. Ale protože jsem vydržel o něco déle než ty, vím, jak to pokračovalo s tebechety. Tvoje síť je skutečně izolovala. Než jsem odpadl, nespustily se. Takže můžeme předpokládat, že je Ditrux a ostatní přetáhli bránou někam do pustých končin metaprostoru a zalarmovali Alianci, jak bylo dohodnuto.

Jak to myslíš, že jsi odpadl? podivil se Essius. To já jsem přece odpadl! Cítil jsem, jak mě to trhá na kusy. Myslel jsem, že umírám.

Jo, taky jsem to cítil, připustil rozpačitě Teggen.

Tak co se stalo? uhodil na Teggena Essius.

Je to zatím jenom hypotéza, řekl opatrně Teggen.

Tak se o ni statečně poděl, vyzval ho Essius.

A Teggen začal mluvit: Formoval jsi představu o představě. Napojil jsem se na tvou interní magii, což jsem dokázal jen proto, že jsme příbuzní. A když jsi svůj konstrukt vypustil ven a když tě to úsilí začalo trhat, snažil jsem se tě udržet pohromadě. Jenomže… tvoje úsilí proces urychlit a obejít tak pokojný stav reality bylo tak masivní, že moje úsilí udržet tě při tom pohromadě muselo být ještě větší. A tak se stalo, že jak jsme byli propojení, jaksi jsme splynuli v jedno. Protože jsem nechal tvoje vědomí na pokoji, existujeme dál každý jako svébytná osobnost. Myslím, že pořád žijeme, ale netuším, v jaké formě. Nevím, jestli máme vůbec tělo.

Essius se snažil srovnat si to v hlavě, i když nevěděl, jestli ještě nějakou hlavu má. V jeho barevné fantazii se začaly rýsovat šílené představy. Co když z nich zůstal slizký slepenec bioplazmy? Co když leží v podobě velké růžové hroudy někde v laboratoři a někdo NORMÁLNÍ nad nimi stojí s nachystaným skalpelem? Co když je z nich chiméra? Ocitl se v nicotě s chlapem, kterého nemůže ani cítit. Bezva, hekl.

Probral jsem se dřív než ty, pokračoval Teggen, ale nemůžu říct, jak dlouho tento stav trvá. Nic nevidím, fyzicky nic necítím. Jediný, jehož přítomnost vnímám, jsi ty. Čekal jsem, až se vzpamatuješ. Přiznávám, že se mi ulevilo.

Mně teda ne. Při diskusi o raketovém palivu jsem se cítil mnohem líp, poznamenal sžíravě Essius.

Jestli chceš, můžeme se k ní vrátit, řekl smířlivě Teggen.

Chci se probudit.

Tak vymysli jak a jdu do toho s tebou.

Tsss, no… jak, zahuhlal Essius. To je přece jasný, jak… V zásadě je to opravdu „jasný“. Nejhorší bude překonat strach.

***

„Prsty! Hýbou se mu prsty!“

Essius ucítil, jak s ním někdo třese. To je dobré, protože to znamená, že má tělo. Někdo mě drží za ramena, referoval Teggenovi.

Skvělý! Mě taky někdo drží za ramena, odpověděl křečovitě Teggen.

„Essie, slyšíš mě? Haló! Jsi při smyslech?“

Essius otevřel oči. Někdo se nad ním skláněl. Ditrux. Vidím nad sebou Ditruxe, informoval Teggena, co ty?

Taky nad sebou vidím Ditruxe.

„Probral se!“ zařval Ditrux. „To je průlom! Wrello, okamžitě to ohlas na velitelství!“

„Kde to jsme?“ vypravil ze sebe ztěžka Essius. Chtěl jsem se zeptat na totéž, poznamenal kousavě Teggen.

„Essie? Jsi v pořádku, chlape?“ Ditrux řval jak na lesy.

„Nevím,“ zamumlal Essius. Asi nejsme v pořádku, když máme jenom jedno tělo, ozval se Teggen. Zajímalo by mě, který. Já jsem byl o něco hezčí.

„Základna Olixu.“

Essius otočil hlavu za tím hlasem a uviděl svou švagrovou, Wrellu Arci-Quinnovou.

„Můůžu ddostat zrcadlo, prosím?“ vydechl Essius.

Wrella vykulila oči, ale po krátkém zaváhání beze slova odběhla.

Postel se prohnula, jak Ditrux ztěžka dosedl na pelest. Zašermoval Essiovi rukou před obličejem. „Hej, chlape,“ řekl a z jeho hlasu čišely obavy, „kolik prstů vidíš?“

„U exempláře se zmutovaným mozkem bych očekával nejmíň sedm, ale kupodivu jich máš nudných pět, Dite.“ Essius se slyšel, jak to říká, ale nebyl to on, kdo formuloval tu kousavou větu. To Teggen. Héééj! Co to děláš? obořil se na Teggena.

No co? Jenom jsem mu odpověděl, reagoval Teggen.

Ditrux se spokojeně zakřenil. „Dobře, vtipálku. Asi tě zajímá, jak to dopadlo, že? Takže, když jsi ty agregáty izoloval, zavolal jsem Cadwena. Ten mi zadal koordináty asteroidu CCT52 v Pochranském pomezí. Otevřel jsem bránu. Mezitím se na místo dohrabali Grennon s Kewadou a pomohli mi ty hnusy přenést. Aliance zezačátku řvala, že jsme porušili Protokol 03, ale když si ověřila, že tebechety zůstaly intaktní, sklapla. Přesto nám nařídili z preventivních důvodů Maharáví zničit. Tak jsme se přesunuli všichni sem a…“

„Tady,“ Wrella přiběhla se zrcadlem a nastavila ho tak, aby se v něm Essius mohl vidět. „Vypadáš stejně jako dřív,“ řekla přičinlivě.

Essius civěl na svůj odraz v zrcadle. Tvář byla nepochybně jeho, protože na ní nebyla značka Aliance. Možná, že oči vypadají zelenější než dřív, ale to může být jen klam. Je to moje tělo! řekl Teggenovi.

„No jo, jsi pořád k nakousnutí,“ zapitvořil se škodolibě Ditrux. Pak se přes jeho tvář přehnala vlna lítosti. „Asi by tě mohlo zajímat, že až na sedm vojáků, co je dostali proměněnci, jsme to všichni přežili. No,“ Ditrux si povzdechl, „kromě Teggena, přirozeně.“

„Co se stalo s Teggenem?“ zaskřehotal Essius, zatímco Teggen někde uvnitř jeho hlavy zaraženě mlčel.

Ditrux si z obličeje odhrnul pramen vlasů, který mu vyklouznul z culíku. „Byl jsem tam a viděl to,“ řekl pomalu a hlas se mu chvěl rozpaky. „Přesto mi to museli vysvětlit jiní. Hm. Flebussion má za to, že ten bláznivej špion do tebe přelil úplně všechnu interní magii, co měl. Fleb přiznal, že si dlouho lámal hlavu, jak to špion vůbec dokázal, protože něco takovýho umí jenom bohové. Prej to zvládl proto, že byl ze tří čtvrtin bůh a ještě jste měli tři společný předky. Rafedaxarra, Ryanu a tu skollskou princeznu. Prej to bylo něco na způsob vyvanutí, ale do tebe, aby tě udržel naživu. Jinak bys to nepřežil, to je jasná věc.“

„Jeho tělo. Kde je?“ vyštěkl Essius, ale slova mu do úst vložil Teggen.

Ditrux zavrtěl hlavou. „Nikde. Rozzářil se a pak zmizel. Zůstalo z něho pár vloček bílého popela. Je to na pytel. S pohřbem jsme čekali, až se probereš. Nemáme tu diamantovou stěnu, ale Jerones se dušuje, že nějakou opatří.“

„Žádný pohřeb nebude zapotřebí,“ zasyčel Essius.

Ditrux vykulil oči. „Heeej, já vím, že tě štval. No, mě taky. Děsně mě provokoval, jak se pořád naparoval. Ale vem v úvahu, že on se, sakra, obětoval. Pro nás i pro tebe. Takže si zaslouží… naši úctu.“

Slyšet a vidět Ditruxe Arci-Jeena, to prostořeké hovado, kterému nebylo běžně svatého vůbec nic, jak mluví o oběti a o úctě, dohnalo Essia na hranu a vybuchl smíchem.

„Asi šok,“ pronesla soucitně Wrella.

„Vyřiďte Jeronesovi, ať tu diamantovou plotnu neshání,“ prskal Essius. „Teda, chci říct, že ji nemusí shánět kvůli Teggenovi. Protože ten otravný agent žije.“

Opravdu! Je to veliká sranda, génie! špačkoval v reakci na Essiův záchvat Teggen.

„A kde je?“ otázal se opatrně Ditrux. Tvářil se, jako kdyby mluvil s mentálně retardovaným smrtelníkem.

„Tady,“ houknul Essius a poklepal si na čelo.

***

V knize byly citovány matematické věty a definice uveřejněné na portálech:

Ø  Matematika, odkaz: www.matematika.cz

Ø  Matematika pro každého, odkaz: https://maths.cz/clanky/analyticka-geometrie-kruznice-a-primka.html

Konec pátého dílu

Pokračování série Návrat na Mizeon se dočkáte v šestém dílu nazvaném Ditrux