Teggen - 16. kapitola (V. kniha série Návrat na Mizeon)
(Teď když máme, co jsme chtěli…)
„Okamžitě mě pusťte!“ ječela Owiana. Pohodlně se opírala o zeď a rukama si objímala kolena, ale řvala, jako kdyby jí dloubali oči. „Chci vidět Nertega! Jestli mě k němu nepustíte, onemocním! Jestli se dítěti něco stane, můj bratr z vás udělá žrádlo pro bsebechy!“
Nejdřív ječela a mlátila pěstmi do zdi. Když ji to příliš vyčerpalo, sesunula se na zem a po krátkém odpočinku začala znova, jen bez toho bušení. V přiměřených intervalech svoje řvací memorandum opakovala. Navenek dělala ramena, ale v hloubi duše byla vyděšená k smrti. Co když je pozdě? Zatímco ona se tu vysiluje, Nertega cpou Launě do tlamy!
Její odmlky se prodlužovaly. Do očí se jí tlačily slzy. Byla na sebe tak naštvaná. Všechno zkazila. Měla s tím pavučinovým chlapem jednat jinak! Tolik podlehla vzteku, že úplně zapomněla aktivovat emotivní emitory ve špercích a na oblečení. Ten její temperament ji do průšvihu přivádí běžně, ale tentokrát za to někdo zaplatí životem. Owiana se roztřásla a konečně nechala slzy volně kanout. Připadala si tak ubohá. Nejdřív ji opustil Essius a teď jí popraví Nertega. Ucítila pošimrání v podbřišku. Dítě. Další, které porodí bez otce. „Co jenom budeme dělat, zlatíčko?“ Potom si vzpomněla na Melisu. Její srdce se sevřelo. Kdyby zůstala u ní, možná by ji před únosci ochránila. Jako matka zklamala. Svoji sladkou holčičku zavrhla kvůli ukřivděné pýše. Odmítla malou přijmout, protože její existence jí připomínala, jak byla naivní, když se zahodila s jejím zrádným otcem. Jenže, podle toho, co jí řekl Nerteg, Essius nezradil. Navzdory tomu, že z něj Padlí udělali krále, pomáhá arcidémonům. Dělá vše proto, aby se té koruny zbavil. Essius je vlastně stejný sebevrah jako Nerteg, který se radši dal chytit s vyhlídkou popravy, jen aby ji dopravil do bezpečí. Při tom pomyšlení se Owiana rozbrečela ještě víc.
Slzy nakonec vyschly. Mohlo to trvat hodiny nebo celé dny, co tam ležela stulená do klubíčka a tupě zírala do zdi.
Zeď se zavlnila a – puf, zmizela. Místnost se zvětšila o další celu, úplně stejnou s tím rozdílem, že v ní ležel na zádech muž oblečený v jednoduchých kalhotách stažených v pase šňůrkou a v triku nudné tmelové barvy. Jednu paži měl za hlavou, druhou si překrýval oči. Musel zaznamenat, že se něco změnilo, přestože Owiana nevydala ani hlásek. Posadil se a podíval se na ni. Zalapala po dechu, protože v první chvíli nevěděla, kam ho má zařadit. Na hlavě měl kratinké blonďaté vlasy a na bradě mu rašilo stejně světlé strniště, ale rysy v obličeji se podobal Essiovi víc než jakýkoliv jiný arcidémon. Jenom oči měl ještě sytěji zelené než Essius.
Vždyť je to Nerteg! Nikdy předtím ho nezažila bez líčení. Teď poprvé ho vidí bez arci-quinnovských ornamentů, jen s cejchem tří blesků zarámovaných kosočtvercem potupy na levé tváři. Vypadal – nádherně.
Nevěřícně zamrkal a na tváři mu vykvetl úsměv, jakmile ji poznal. Pomalu se sebral z podlahy, přesunul se k ní. Klesl na kolena a přitáhnul si ji do náruče. Bylo jí fuk, jestli je nějaký zvrhlík sleduje. Důležitý byl jen on a jeho polibky. Po chvíli se od ní odtáhl a pátravě se na ni podíval. Prsty jí přejel přes víčka. „Máš napuchlé oči,“ zašeptal.
Chytila mu ruku a vtiskla mu na ni další polibek. „No a? Ty zase nemáš vlasy,“ odsekla a zářivě se zazubila: „Ale ty dorostou. Brzy budeš jako dřív!“ S potěšením zpozorovala, že devastující stopy polymorfova objetí na jeho těle se začínají zahlazovat. Jeho kůže už nebyla tak průsvitná a šedivá a zvrásněná, na kostech přibývaly působivé svaly.
„Owiano, Owiano,“ vydechl. „Proč mě nikdy neposloucháš? Kdybys zůstala v tom sklepě zticha, jak jsem ti radil, nedostala by ses do téhle šlamastyky.“
Položila jeho ruku na svůj podbřišek. „Toto je taky šlamastyka?“
Jeho tvář se bolestně stáhla. „Naše dítě,“ vydechl. „Rozhodla ses bez toho, abys mi to předem řekla, ale přísahám, že bych ho miloval, kdybych mohl zůstat.“
„Taky, že s námi zůstaneš!“ rozdurdila se. „Kam jinam bys šel, když budeš otcem?“
Zavrtěl hlavou. „Vzpomínáš, co řekl Jeroným, když mě probudili? Že si Aderawen vymínil, že můj trest nic z toho, co řeknu, neovlivní? Kdyby mě ušetřili, vytvořili by precedens. Zpochybnili by Protokol a znevážili by pravidla. S přestupky by se v Alianci roztrhnul pytel.“
Sžíravě se zasmála. „Je legrační, jak zodpovědně to dokážeš zdůvodnit, když v té organizaci už osm set let nepracuješ. Myslím, že kdyby tě chtěli poslat Launě, neobtěžovali by se tě mýt a převlékat a stříhat.“
Zatvářil, se jako kdyby ho bodali do břicha. „Spíš si myslím, že mě k tobě pustili, protože nechtějí, aby se Sibiel naštval, když mu tě předají vysílenou a uplakanou. Mně se to taky nelíbí. Chci, abys byla silná a zdravá. Pro sebe, pro obě děti, i… pro Essia. Pokud se z toho dostane celý, on se o vás postará. I když mě drásá to říkat, je to dobrý chlap. A miluje tě. A tohle dítě,“ vydechl a jemně ji pohladil po břichu, „bude milovat stejně jako to první.“
Naštvaně ho od sebe odstrčila. „Essia mi, sakra, ani nepřipomínej. Znovu se oženil, takže už mě k němu nic neváže! Možná není zrádce, ale založil rodinu s Renonou. Udělal z ní královnu. Čeká s ní dítě, krucinál!“ hystericky se zapitvořila. „Tolik dětí na cestě! Takže, ať už to dopadne jakkoliv, já jsem s ním skončila!“
Znovu si ji k sobě přitáhl. „Copak tebe vážně nenapadlo, že to může být jinak? Celá ta záležitost s Essiovým otcovstvím Renonina dítěte bude stejného druhu jako ta s Essiovým nadšením pro nový mizeonský režim.“ Políbil ji do vlasů a něžně ji pohladil po zádech. „Byly doby,“ řekl s povzdechem, „kdy jsem Essia nenáviděl, protože tě získal, zatímco já tu šanci nikdy neměl. Ale… taky jsem ho obdivoval, že měl koule o tebe vůbec usilovat. Vyrůstal s Moretou za zády, a přesto se nepokroutil. Takže je málo pravděpodobné, že by vzal zavděk Renonou, když ví, že na něj čekáš ty. Není tak hloupý, aby vyměnil diamant za kus bláta.“
Uraženě ho praštila do hrudníku. „Ještě mu dělej advokáta!“
„Tak mu dej aspoň šanci,“ zamručel a jeho hlas se třepil smutkem. „Chci, abys byla šťastná a aby naše dítě i vaše holčička měly milující silné rodiče.“
***
Věky se líbali. Svíral ji tak pevně, jako kdyby to mělo být naposledy. A možná, že to tak je. V panice se roztřásla. Ne, ještě jsou spolu. Ještě může bojovat a taky že bude! Vzdechy a zběsilé dunění jejich srdcí přerušilo decentní odkašlání.
„Nerada ruším,“ ozvala se stromista. Objevila se ve dveřích, které se vykrojily v místě, kde předtím byla stěna Nertegovy cely. „Chtějí s vámi mluvit. S oběma.“
***
Alkana je odvedla do téže zasedací místnosti, ve které byli předtím. Ještě tam nikdo nebyl. Dámy se posadily, Nerteg se postavil za Owianu a položil jí ruce na ramena.
Vešli Razziel a ten pavučinový okřídlený neurvalec Igor, který je předtím testoval. Oba se tvářili úředně a nekompromisně. Z jejich postoje se nedalo rozpoznat, zda Aderawen Orenu našel či nikoliv. Owiana moc dobře věděla, že přes veškeré kecy o neměnnosti původního trestu závisí Nertegův život právě na tom. Popadla ji iracionální potřeba jim ty bezvýrazné masky z obličejů strhnout. Udělat něco bláznivého, co je donutí reagovat jako živé bytosti. Třeba hodit jim pod nohy hrst matachor. Naštěstí u sebe žádné nemá.
„Kde je Aderawen?“ zajímala se stromista.
„Už tu měl být,“ řekl dutě Razziel. „Poslal jsem pro něj Kena. Začneme zatím bez něj. Ví, co máme v plánu,“ dodal na vysvětlenou a pak se podíval na Owianu. „Owiano Arci-Quinnová, požádala jsi o uplatnění zákona o Dožádání, protože s tímto arcidémonem čekáš dítě. Je to tak?“
„Ano,“ souhlasila Owi.
„Teggen Sarvon Arci-Quinn je degradovaný koordinátor Aliance a zločinec odsouzený k smrti sežráním. V takovém případě ustanovení zákona o Dožádání uplatnit nelze.“
Owiana strnula, znova si v duchu zopakovala strýcova slova a svět kolem ní se zhoupnul, barvy se rozpily, jak její oči zaplavily slzy. Na ramenou ucítila sladkou tíhu Nertegových dlaní. Razziel to přece nemůže myslet vážně! Otevřela pusu k protestu, ale Nertegovy prsty ji jemně stiskly.
„Aliance tohoto odsouzence nemůže vydat na základě zákona o Dožádání,“ pokračoval neúnavně Razziel, „ale právní nástroj, kterým bys Teggena mohla exekuce ušetřit, existuje. Je starý jako naše civilizace, nepoužívá se často, ale je respektován i Protokolem Aliance. Jde o známý institut „Hrdelního sňatku“. Umožňuje bezúhonné svéprávné a svobodné osobě získat odsouzence pro sebe za účelem sňatku. Můžeš Teggena mít s podmínkou, že si ho vezmeš za muže a celým svým dalším životem za něj poneseš odpovědnost. Pokud to uděláš, bude propuštěn a může s tebou odejít.“
Owiana horlivě zakývala na souhlas.
„Tedy se tě ptám, Owiano Arci-Quinnová,“ převzal si slovo ten s kresbou pavučin na kůži, „jsi ochotna se za Teggena provdat? Tady a teď? Jsi ochotna spojit svůj život s usvědčeným a odsouzeným zločincem? Jsi ochotna ustát negativní tlak společenského okolí, kterému takové uspořádání bude vystaveno? Jsi ochotna dopustit, že se tento negativní sociální kredit bude vztahovat i na vaše děti?“ Igor se odmlčel, jako kdyby si rovnal myšlenky, a pak dodal: „Dobře si rozmysli, co odpovíš, arcidémonko. Rozvod v takovém případě neexistuje. Pokud bys chtěla manželství zrušit, Nerteg by se vrátil na popraviště.“
Konečně našla Owiana řeč, když vykřikla: „Ano! Provdám se za něj!“
V té chvíli do zasedačky nakráčeli Aderawen a Kendrick. Oba se usadili vedle Razziela a Igora. Brůss se na Owianu uličnicky ušklíbl a vyťukal prsty do stolní desky náznak oslavné fanfáry.
„Začněte s obřadem!“ dodala už klidněji Owi.
Igor se pobaveně podíval na Razziela a řekl: „Ne tak zhurta, madam. Ještě se musíme zeptat odsouzeného. V historii se vyskytly případy, že odsouzený raději zemřel, než aby se spojil s osobou, která se uvolila ho zachránit. Takže se tě ptám, Teggene Sarvone Arci-Quinne, zda jsi ochoten se s Owianou Arci-Quinnovou oženit a zda si uvědomuješ, že to bude ona, kdo bude mít navěky tvůj život ve svých rukách.“
Ticho.
Owiana cítila, jak sundal ruce z jejích ramen a jak udělal několik kroků vzad, než do něčeho narazil. Ozvala se rána, jak to cosi spadlo na zem.
Aderawenovou tváří se mihnul výraz znechucení. Naklonil se k Razzielovi a řekl hlasem, který připomínal šumění listí ve větru, ale tak aby to všichni slyšeli: „Dej si svoje příbuzenstvo do lati, než mě z toho jebne. Na takové krodošiny nemáme čas!“
„Můžeme ti dát maximálně deset minut, Teggene,“ zapředl podivně soucitně Razziel.
„Nemá si co rozmýšlet,“ ozvala se mrazivě Owiana, naštvaná, co to Nerteg vyvádí. Copak ona je tak hrozná osoba, že ten blbec raději zemře, než aby zůstal s ní? „Prostě se se mnou ožení!“ Vstala a vyřítila se k němu připravená ho seřvat a zadupat do země, udělat cokoliv, jen aby ho přinutila k rozumu. Ale nezdálo se, že by to on dokázal vnímat. S výrazem děsu a cizoty se sotva držel na nohou. Opíral se o stěnu, pod nohama se mu válely trosky police, kterou nechtěně strhl i s předměty, které v ní byly. Owianu v té změti zaujala zvláštně tvarovaná matně červeně zbarvená ulita o velikosti dětské dlaně. V konkurenci různých mnohem lákavějších serepetiček, které určitě byly posbírané ze všech koutů Metaprostoru, se zdála až nudná. Owiana se pro ni shýbla a fascinovaně na ni hleděla. Ta ladnost tvarů. Ten úžasný reliéf. „Je krásná,“ řekla okouzleně.
„Musí to být kopie,“ řekl nepřítomně Nerteg. „Originál patřil bohyni Assi-Sioně z Dervosu.“
„Existuje hypotéza, že ten reliéf je šifra,“ ozval se měkkce Igor. „Je to jedná věc, která se z královnina sídla zachránila v den, kdy byl svět Dervos zničen.“
„Mohla bych si to vzít?“ vyjekla Owi. Velice dobře si uvědomovala, jak teď vypadá. Nejdřív vyletí jak lítá saň, aby chlapa odvlekla k oltáři, a pak žadoní o cosi, co sebere ze země, aniž by dokázala vysvětlit, proč.
„Je to skutečně kopie a originál je v depozitáři,“ řekl otráveně Aderawen. „Takže podle mého názoru si to můžeš vzít, aby se to dalších padesát let válelo někde jinde. Když si s sebou vezmeš i Teggena, není co řešit.“
„Synovče?“ vyzval Teggena Razziel.
Aderawen si prohrábnul nedbale sepnuté vlasy. „Už to, sakra, přestaň zdržovat, Teggene. Chci se vrátit ke své ženě.“
Owi radostně nadskočila. „Takže jste ji našli?“
Aderawen se ušklíbnul, ale jeho oči se zamžily úlevou. „Zajala ji ta důra, její matka. Orenka byla celou dobu ve stázi. Krassiona ji držela ve tmě, aby se nemohla probudit a utéct. Teď je v pořádku. Deficit interní magie, který si navodila na Merrikanu, je kompenzován. Seznamuje se s historií, kterou zaspala.“ Obrátil se k Nertegovi: „Potvrdila všechno, cos řekl. Je ti… vděčná, žes ji nechal do Equízia odejít, i když já to tak pořád nevidím. Taky přinesla údaje o metodách, jak řasit richotonní pleteň, jak vám devové slíbili.“
„Teggene?“ Razzielův hlas zavibroval nevyslovenou hrozbou.
Všichni upřeli zraky na Nertega. „Dobrá,“ řekl tak nadšeně, jako kdyby po něm žádali, aby si ďobnul z dobře uleželých zapáchajících sůsích vnitřností. „Ožením se s Owianou.“
Aderawen vstal a řekl: „Vy dva. Postavte se vedle sebe.“
Když mu vyhověli, řekl: „Já, Aderawen z Herkenu, jako vysvěcený velekněz té mrchy, bohyně Krassiony, vám prokážu tu čest a oddám vás.“
Obrátil se na Owianu: „Owiano Arci-Quinnová, jsi ochotna převzít zodpovědnost za usvědčeného a k smrti odsouzeného a potupně ocejchovaného Teggena Sarvona Arci-Quinna a bereš si ho dobrovolně a bez postranních úmyslů za manžela a slibuješ, že s ním budeš snášet dobré a zlé, dokud vás nerozdělí smrt?“
Owiana se na Aderawena zaškaredila, drapla Nertega za ruku a řekla: „Ano.“
„Teggene Sarvone Arci-Quinne,“ pokračoval zlověstně Aderawen, „jsi ochoten oženit se se zde přítomnou Owianou Arci-Quinnovou v režimu „Hrdelního sňatku“? Jsi srozuměn s faktem, že tvůj život, který až doposud patřil Alianci, bude tímto odevzdán do rukou této ženy? Jsi připraven se podvolit jejímu vedení a budeš s ní snášet dobré i zlé, dokud vás nerozdělí smrt?“
„Ano,“ řekl dutě Nerteg.
***
