Teggen - 15. kapitola (V. kniha série Návrat na Mizeon)
Sibiel se hrbil nad soupisy modelových schémat sestavených pro operační týmy. Samozřejmě věděl, že v terénu to bude vypadat jinak, než jak to Cadwen Arci-Ukresius plánuje. Spíš než praktický nástroj, představují tyto manuály psychologickou berličku. Připravujeme se, abychom měli pocit, že něco děláme. Sibi by byl litoval, že s Aliancí vůbec nějakou přípravnou lhůtu dohodl, kdyby je samotné nezdržovala nutnost doladit technické serepetičky pro tým tři. První tým má osvobodit rukojmí. Druhý musí zlikvidovat Trrisiela. Třetí musí najít a zničit tebechety. A konečně čtvrtý tým má infiltrovat do Essiovy blízkosti a navázat s ním kontakt a podpořit ho v novém způsobu propagandy, kterou by narušil důvěru obecných v neomylnost Padlých. První až čtvrtý tým budou fungovat současně. Tým pět určený k vyjednávání s debhátary posbírají z agentů, kterým se poštěstí předchozí anabázi přežít.
Arcidémony do mise vybírali společně, přiřazování do týmů svěřili Cadwenovi, jehož druhou válečnou specializací je profilování osobnosti. Sibiel se spolu s Ditruxem a Keinonem ocitl v týmu čtyři, zaměřeném na Essia. Xan spolu s Grennonem a Trixenovou dcerou Larrisou budou osvobozovat zajatce. Lenny s Harenem a Nordenem mají sejmout Trrisiela, zatímco děkan Urbiel a jeho dvě asistentky, sestry Tawada s Kewadou Arci-Fezzielovy, se dostanou na vroubek tebechetům. Xan nejdřív výběr Urbielových parťaček rozporoval. Tvrdil, že akademické krysy do takové akce nepatří, ale Urbiel na nich trval. Že nemají vojenský výcvik? rozohnil se. Ty dívenky se pro válku narodily! Obě vystudovaly univerzitu válečných věd na Sunisenu. Tawada na lyceu Obrany na Dervosu přednášela obranné a útočné strategie. Kewada cvičila brance královny Assi-Siony. Po zkáze Mizeonu ukončily angažmá pro bredeonské zbrojaře a vrátily se k nám. Navíc jsou to jediné expertky na staré skollské a kvarionské technologie, které máme.
Dveře se rozlétly a do regentovy kanceláře vběhla rozrušená Izzel. Mávala šedivou kreponovou obálkou. Obezřetně se rozhlédla kolem. „Je tu čisto?“ Když Sibiel mlčky pohodil hlavou k nové rušičce, kterou mu Šlupka přivezl z Erektiadu a kterou měl v provozu téměř nepřetržitě, vybafla: „Owiana je v bezpečí!“
„A kde ji máš?“ otázal se. Konečně nějaký posun?
Matka se svezla na židli a vydechla: „Na velitelství Aliance.“
Sibiel se zamračil. „Co tam, sakra, dělá?“
„To netuším.“ Izzel ukázala na obálku. „Před chvílí jsem se vrátila z Bredeonu. Toto mi dal můj kontakt v knihkupectví. Je to vzkaz – víš, od koho. Jenom pár vět o tom, že Owiana byla z Mizeonu dopravena na jejich velitelství a že se vrátí hned, jak to bude možné.“
„To se mi vůbec nelíbí. Proč ji neposlali přímo sem? O Nertegovi tam není nic?“
Izzel ustaraně zavrtěla hlavou. „Myslíš, že ho chytili?“
„Vypadá to tak, že se s nimi musel zkontaktovat, aby mu pomohli Owianu protáhnout přes ty nové bariéry. A byli by na hlavu padlí, kdyby ho nechali jen tak jít, když jim osm set let úspěšně unikal.“
Izzel nakrčila čelo. „Oni ho… popraví! Ti blbci ho popraví! Musíme něco udělat, Sibi!“
„Ne, máti,“ zabručel. „V současné situaci si na ně nemůžeme vyskakovat. Potřebujeme se dostat na Mizeon. Co nejrychleji. Zatím se bez jejich pomoci neobejdeme. Musíme věřit, že si Nerteg poradí sám.“
***
Technika a magie – dvě strany téže mince
Essius urovnal knihy do hraniček a naskládal je na kraj stolu. Chystal se tak zamaskovat aparaturu, na které bude pracovat. Zatím ji má ukrytou pod prkny v podlaze. Chiméry usazené na prádelníku si brebentily to, co obvykle, ale bylo jasné, že jim neunikne ani muška. Jestli Essius vyštrachá tu věc ze skrýše, natáhnou krky a naostří zraky. Když usoudí, že Essius kutí něco nekalého, spustí povyk, což přivolá raisi z chodby. Bylo by fajn je trochu rozptýlit. Ale jak?
„Nechť f je funkce, x0∈Rx0∈R je hromadný bod definičního oboru funkce f. Pak řekneme, že L ∈ R je limitou funkce f v bodě x0,“ zakrákorala právě Druhá.
„Vlastní bod,“ pokračovala První, „v tomto případě znamená, že daný bod je reálné číslo. Později se budeme bavit o limitách v nevlastních bodech, což bude znamenat nekonečno.“
„Definiční obor funkce?“ skočil do toho Essius, šťastný, že mu podařilo konečně zachytit pojem, který zná a který dokáže správně zopakovat, „tak nějak mi vypadlo z hlavy, co to obnáší. Můžete mi o tom něco povědět, dámy?“
Druhá natáhla dlouhý šupinatý krk k Essiovi, upřela na něj oranžové oči a zasyčela. Třetí roztáhla křídla a dotkla se První. Vypadala, že se baví. Všechny tři chiméry na Essia civěly, jako kdyby mu z ucha vyrůstala kvetoucí višeň. Bylo to poprvé, co je vyrušil, protože předtím je okázale ignoroval.
„Definiční obor funkce,“ zakrákorala důležitě Druhá, „jsou všechny přípustné hodnoty, které můžeme ve funkcif(x) dosadit za argument x tak, aby daná funkce měla smysl.“
„Jednoduchým příkladem může být funkce f(x) = 1/x. Definiční obor je množina všech přípustných hodnot, které když dosadíme do funkce 1/x, tak získáme platný výraz,“ doplnila Druhou Třetí.
„Aha,“ řekl smrtelně vážně Essius. Pomalu a téměř ledabyle si dřepl a páčidlem, které si opatroval od anabáze v Trrisielově skladu, zvedl prkno na podlaze. „A co je to platný výraz?“ zeptal se, zatímco přímo před zraky svých hlídacích chimér lovil z prohlubně v podlaze ooxoner.
Chiméry nad primitivitou jeho matematického dotazu konsternovaně naježily hřbetní šupiny. Na to, že právě vyndal ze skrýše a položil na stůl nějakou divnou věc, nijak nereagovaly.
„Abys věděl, co je platný výraz, musíš znát vlastnosti funkcí a operací,“ prohlásila upjatě Druhá. „V naší funkci proměnnou x dělíme, proměnná x je ve jmenovateli zlomku.“
„Jakými hodnotami můžeme dělit?“ otázal se Essius.
„Všemi, kromě nuly, ty nádivo!“ prskla podrážděně První. „Nulou neumíme dělit, stejně tak nula nesmí být ve jmenovateli zlomku. Jiné omezení dělení nemá.“
„Aha,“ zabručel zaujatě Essius. Posadil se za stůl, z šuplíku vytáhl plazmatickou pájku a skrytý za hradbou knih se pustil do práce. „Takže tam dosazujeme jakékoliv reálné číslo kromě nuly.“
***
Essius s chimérami nad hlavou procházel po úzké lávce do Paláce Debhátarů. Oči upínal na vstupní portál, aby se nemusel dívat na sůsy zběsile trhající řetězy. Pod rukávem tuniky objímal jeho předloktí nový náramek. Ooxoner – tak tu věc pojmenoval. Na první pohled byla zkonstruovaná jako primitivní přijímač akustických vln. Technika a magie jsou dvěma stranami téže mince, říkal otec.
Kreativní procesy modifikujeme podle intenzity jinakosti prostředí zvýšením citlivosti objektu vůči kreativní invazi – obohacením struktury objektu o novou progresivní složku, jak stálo v příručce ztracených vahanských bohů. Essius se rozhodl obě „strany mince“ spojit. Ooxoner sestavil z drátů a křemíkových plátků, ale zdrojem, který ho bude udržovat v provozu, bude jeho vlastní interní magie. Dnes poprvé ooxoner vyzkouší.
Aniž by na někoho narazil, dostal se úspěšně do knihovny. Chiméry se uvelebily na své oblíbené skříni označené štítkem „politika“. Essius otevřel skříň se štítkem „magie“ a vytáhl první svazek, který mu padl do ruky. S otevřenou knihou se posadil na pohovku. Oči upínal na stránky, ale jeho pozornost patřila náramku pod rukávem. Představil si, že ta věc nejen přebírá jeho tělesnou teplotu, ale skrze kůži na předloktí se propojuje s jeho podkožím, cévami krví, svaly a vazivem a nervy. Představil si, jak se v místě, kde se vnitřní obvod náramku dotýká jeho těla, vytváří vodivá plocha. Kůže pod náramkem začala svědit. Koncentroval se tak usilovně, až cítil, jak to důležité místo uprostřed jeho mozku brní napětím. Svědění přešlo v pálení. Bylo tak intenzivní, že měl potřebu nějak reagovat – třeba skákat na jedné noze a křičet, ale nemohl dovolit, aby si chiméry všimly něčeho nepatřičného. Zůstával na místě, kousal se do rtů a tlumeně supěl. Když to trochu pominulo, usoudil, že je čas postoupit na další level. Vytvořil si v mysli představu místnosti, ve které se nachází, skrze kterou plyne tok událostí v korytě času. Pak do koryta ponořil aktivovaný ooxoner a vyvolal z hrobu zvuky, které rozezněly místnost v nedávné minulosti – předtím, než do ní zavítal…
…to mám strčit…
…další…
…starodwententsky…
…dloubat se v nose…
V jeho mysli vypukla taková vřava, že téměř prorazil hlavou strop. Rychle ooxoner odpojil od zdroje a vydechl úlevou. Zkontroloval chiméry na skříni. Dál řešily kvadratické rovnice, jako by se nechumelilo. Takže ony skutečně nic nezaznamenaly! To je dobrá zpráva. Protože pokud na ooxoner nereagují ony, je tu značná naděje, že ho nezachytí ani bohové.
Zaklapl knihu a pohodil hlavou k chimérám: „Jdeme se projít.“ Zamířil z knihovny k velkému sálu pojmenovanému „herna“. Tady míval Aisus ve zvyku hrávat se sourozenci debhátarskou verzi ferety. Essius šel pomalu a natahoval uši. Aby bylo jeho snažení úspěšné, musela být herna prázdná.
„Ale protože jsme si definovali definiční obor jako množinu hodnot, která můžeme dosadit za x, tak platí, že i jakákoliv podmnožina definičního oboru bude zase definičním oborem,“ krákorala První.
„Občas se nám může hodit omezit funkci jen pro nějaká x. Například v posloupnostech omezujeme jen na přirozená čísla, v goniometrii se často počítá jen s intervalem ⟨0,2π⟩⟨0,2π⟩,“ doplnila ji Druhá.
Essius vešel dovnitř a spokojeně se usmál, když tu nikoho nenašel. Kráčel k širokému oknu, ve kterém se místo skla chvěla tenká membrána letannatového pole. Chiméry se zmateně vznášely pod stropem a čekaly, co udělá. Když zjistily, že se opřel rukama o parapet a že zírá dolů na střechy Kernoku utopené v zeleni, s reptáním se posadily na ozdobnou římsu pod stropem.
„Pokud budeme mít zadání příkladu, kde se má vypočítat definiční obor funkce, obvykle se předpokládá, že máte vypočítat největší možný definiční obor,“ prohlásila Třetí.
První nadšeně vypískla a doplnila: „Definiční obor můžeme vyčíst i z grafu funkce. Pro příklad si vezmeme graf předchozí funkce f(x) = 1/x.“
Essius je pustil ze zřetele. Zhluboka nasál do plic vzduch a soustředil se, aby postup vyzkoušený v knihovně úspěšně zopakoval. Znovu propojil ooxoner s myslí a skrze pálení na těle a bolest v hlavě si představil, jak se prostor herny přesunuje do minulosti. Zpočátku slyšel jen chaotické útržky vět, debhátarové se navzájem uráželi a pošťuchovali v průběhu hry. Nic z toho Essia nezajímalo. Posunul prostor hlouběji do minulosti a celý postup opakoval. A znova. Netušil, jak dlouho tam stál, ale nohy už necítil, když konečně zachytil cosi důležitého.
Jak to myslíš, že jsi je pustil? Trrisiel je chtěl zpátky!
To jsem nevěděl! Nechal jsem je jít, protože mi bylo nepříjemný, jak se mi ty jejich fujtajxlový duhový těla otírají o nohy. Odporně to lechtalo.
Trrisiel vyletí z kůže! Víš, jak dlouho je cvičil, ty krodochu?
Tak si může vycvičit jiné, krucinál!
Na to nemáme čas. Kvůli tobě teď musíme vymyslet něco jiného. Ale co?
Ohohó! Máme tu další zasraný technický problém v této zasrané technické době! Jak narušit nulové pole na zasrané vojenské základně? Co zaúkolovat Essia? Sám jsi přece tvrdil, že je to hlava. Poslední dobou mi připadá docela poslušný.
Nedělej si srandu, G. Kdyby ten hoch věděl, že jsme ukořistili jeho těhotnou švagrovou s houfem arci-Quinnských děcek, vsadím svůj nejoblíbenější okren na to, že by dlouho poslušný nezůstal.
Jak to Essius poslouchal, jeho srdce se měnilo v kus ledu.
Proč? Má přece novou rodinu. Proč by se zalamoval kvůli té staré? Proč se tváříš tak naštvaně? No podívejte se, jak se Huat vzteká! Řekl jsem snad něco špatně?
Všechno! Jsme tři roky venku, ale ty ses pořád nic nenaučil. Svět je jiný!
Jo, je plný bezvýznamných a neschopných tvorů! Množí a požírají se mezi sebou stejně jako smrtelníci, ale navíc si nárokují právo na tvorbu vyššího řádu. Kdyby to byli jen kouzelníci, co vydrží s bídou tři sta let a pak chcípnou, to bych ještě snesl. Ti měli aspoň nějakou pokoru, ale ty nové rasy kříženců bohů mě zvedají ze židle! Jak mohli současní bohové tolik klesnout? Jak mohli tolik znehodnotit svůj status? Hrůza! Dokonce i oni se dnes bojí o rodinu!
Ha! Když ti ty nové móresy tolik vadí, proč tak vehementně chceš zpátky Ryanu, Aise?
Rawanta.
No tak dobře, Monetko, Rawanta.
Tak proč ho tedy chceš?
Chci ho čistě z principu. Je to cenný… majetek.
Kdyby nebyl Grom takový ignorant, mohli jsme si poslat fleshingy na Erektiad a…
No jo, vždycky za všechno můžu já. Však máme čas. Jakmile si draci od Rawanta vezmou, co potřebují, znovu je oslovíme. Dorreson mi slíbil, že už to s Rexem nějak skoulí.
Takže co? Pohoda. Věřící nás rozmazlují, Essius hezky káže, zabedněnci z Maharáví se sem nedostanou, Trrisiel se tetelí, že má dost masa na pokusy…
To maso, o kterém mluvíš, G, jsou v podstatě naši příbuzní.
Nevím, jak ty, Huate, ale já ty Rafedaxarovy křížence za příbuzné nepokládám.
Mně se ty děti docela líbí. Jsou tak roztomilé. Klidně bych si nějaké vzala.
Tss, jenom to kňučí a ječí!
Jednou se budou hodit. Trrisiel tvrdí, že v tomto stadiu bývají tvární. Však ona je Tebeva vycvičí. Ovšem, když jsem tam byl posledně, upozornila mě, že ty dvě ženské jsou na převýchovu staré. Pořád dělají potíže. Prý bude zapotřebí je utratit, jakmile porodí…
Cosi křuplo. Ozval se tříštivý rachot. Essius se s mučivým úsilím vytrhl ze záznamu minulosti a vrátil se do reality. Zíral na křišťálovou parapetní desku, která se v křečovitém sevření jeho prstů rozlomila na kusy a zřítila k zemi. Z ran na Essiových rukách stékala na průsvitné trosky temně fialová krev. Odpoutal se od okna a mechanicky kráčel ven. Brebentění chimér splývalo s duněním bouře v jeho hlavě.
***
