Střípky sváru (kapitola třicátá první)
Když bylo v kuchyni konečně prázdno, Janis vyběhl schody do patra, zabušil na dveře pokoje, ze kterého cítil tlumený chichot a houknul: „Ixono, Ternaku! Do půl hodiny ať jste venku. A dohlídněte na ostatní!“
Pak se vydal zpět za Direnem. Cítil se trochu provinile, že Smesmecha tak nevybíravě vyhnal, protože k tomu neměl žádný pořádný racionální důvod, jenom pocit.
Krenevský král stále ještě seděl v trávě a hladil Trepenu po vlasech. Jeho tvář působila nevykle cize. Samé ostré linie, oči hluboko zapadlé, na oholené hlavě mu už rašilo kratinké strniště. Jeho dorůstající kůže se napínala přes kosti. Chce to čas, než se docela zregeneruje.
Janis si nebyl úplně jistý, jestli to břemeno zodpovědnosti, které hodlá na Direna naložit, není příliš těžké. Těžko si vůbec představit, jaké hrůzy má za sebou. Nebylo by divu, kdyby běhal po čtyřech a slintal. Navzdory tomu všemu se Diren jevil příčetným. Jediným vychýlením z normálnosti byla jeho fixace na Trepenu. Držel bohyni u sebe s takovou samozřejmostí, že se žádný neodvážoval to komentovat.
„Smesmech je pryč, Ixona s Ternakem ti za chvíli pomůžou,“ referoval Janis. „Anakis je trochu mimo, nasměroval jsem ho do knihovny. My s Neceomem a Qadem teď poletíme pro kesonské.“
„Mrzí mě, že nemůžu jít s tebou,“ broukl bezbarvě Diren. Oba to věděli. Diren je sice stokrát silnější než člověk a je téměř nesmrtelný, ale bez žezla nemůže létat, nemůže se přemisťovat, nemůže tvořit.
Janis si unaveně povzdechl. „Mě taky,“ přiznal, „ale kdyby tě museli démoni přenášet, jen by se to komplikovalo.“ Den pomalu končil a z devadesáti sedmi krenevů zatím stačil vykoupit jenom dvaadvacet akezonských. Jeho čas se krátí a ještě toho musí hodně udělat. Snad poprvé za tu dobu, co se probral z komatu, se cítil unavený. Bylo vidět, že Diren je taky vyčerpaný. Za dva roky, co byl v Erijenových prackách, se změnil. Janisovi se zdálo, že krenevský král teď mnohem efektivněji nakládá s emocemi. Lépe se ovládá. Nevyskakuje kvůli každému slovu. Mluví úsporně, ale k věci a zdá se, že ho krenevové, alespoň ti akezonští, respektují.
„Nedělej si o nás starosti,“ řekl Diren, jako kdyby mu četl myšlenky. „Hned jak odletíš, pustím se do práce. Jenom jsem si potřeboval uspořádat myšlenky.“ Opatrně podebral spící bohyni pod zadečkem a vstal. Trepena něco zamumlala, zaklesla paže kolem Direnova krku a spala dál. Krenev ji k sobě ještě těsněji přitiskl a povzbudivě se usmál: „Všechno tu zvládneme, jen je přiveď domů.“
+++
V Kesonu už na ně čekali. Zprávy se říší rychle. Vévoda Ren z Kesonu, majitel kesonských hemakrittových dolů se domníval, že se mu podaří smlouvat. Spoléhal se na to, že se s Janisem zná. Nabídl pět krenevů a dodávku deseti pugetů surového minerálu ročně, pokud mu Janis zbývajících sedm ponechá. Pochopitelně, že se mu Janis vysmál. Vévoda se tedy začal vymlouvat, že těch zbývajících sedm otroků je někde hluboko v dole a že ani pořádně neví, kde. Janis proměnil knížecí holínky v hady ve smyčkách ovíjející jeho holeně a strašidelně se pnoucí k jeho rozkroku. Ren z Kesonu si rychle vzpomněl, kam otroky zavřel. Za těch dvanáct měďáků ještě roztřeseně poděkoval.
Postupně s Qadem a Neceomem přenesli kesonské k akezonským a pak pokračovali do Daresie. Z principu vyplatil Janis i Ternaka, pak z rozlícené Ikbaly vytřásl i zbývající pětici daresijských krenevů.
V Kewendonu jim jedenáct krenevů osobně a bez průtahů předal arcipreát bohyně Erix. Než všechny přenesli, blížila se půlnoc.
Neúnavně pokračovali do Seveneku. Dorazili v hodině Berdeke. Sevenecký prelát Emdewonova řádu celebroval mimořádnou noční mši. V chrámu z růžového mramoru byl snad celý královský dvůr. Z první řady sledovala obřad panovnická rodina. U jejich nohou klečeli krenevové se zlatými obojky.
„Ó, přiletěla vrána, sedla do trní. Ó, přiletěla druhá, sedla vedle ní...“
Recitoval s vytřeštěnýma očima prelát.
„A ta třetí na špičku, zazpívala písničku...“
Odpověděli sborově věřící.
„Hle, bratři a sestry, slyšme poselství smíření od boha Spravedlnosti, patrona Seveneku, veleváženého Emdewona,“ prozpěvoval prelát. „Usmiřme se navzájem, nepřechovávejme trny v srdcích svých. Zvedněme hlavy k nebesům a chvalme boha písní,“ deklamoval zaníceně prelát. „A jak náš patron, bůh Spravedlnosti nakázal, čiňme blaho jiným a oslavme spravedlné vypořádání.“ Zlatým klíčem otevřel skříňku položenou na oltáři a vytáhl z ní malé černé kladívko. Třikrát s ním udeřil do kamene oltáře. „Ve jménu spravedlnosti nechť se jeho vůle naplní!“
„Staniž se, staniž se, staniš se,“ recitoval dav.
Všechny tváře se upíraly na diákona, nikdo si Janise nevšiml, dokud se k prelátovi nepřitočil a nenaklonil se k jeho uchu: „Staniž se,“ zaševelil. Sáhnul do kapsy a položil na oltář hromádku mincí. Pak jen pokynul zírajícím krenevům, aby ho následovali.
Aniž by se Janis zastavil, pokračoval ve vykupování neúnavně dál. Noc už bledla, když dorazili na gondotskou náhorní planinu k vysokým hradbám města Gondotu. Ani Resten Skrčenec se nehádal. „Já to věděl!“ zubil se vesele. „Věděl jsem, že s tebou budou ještě problémy, princi.“ Navzdory svým slovům Janise radostně objal. A hned se chlubil, že Riva porodila holčičku, a že se znovu šťastně provdala. „Moc hezky na tebe vzpomíná,“ řekl císař. „Kdybys nebyl tak hrr, poslal bych jí do Sornetu vzkaz, aby se na tebe přijela podívat.“ Janis přiznal, že by se rád zdržel, kdyby ho tolik netlačil čas. „Takové partnery k šermu už nikdy neseženu,“ šklebil se Resten, když otroky Janisovi předával.
+++
Tři dny snášel Janis s démony devadesát sedm krenevů k shromaždišti na pomezí Grenedonského pralesa. Čtvrtý den se měli podle dohody zpoza opony dostavit mladorodí, aby společně zrušili kletbu, která krenevy nutila smrtelníky slepě poslouchat.
Bylo časné dopoledne. Janis mladorodé nečekal dřív než v podvečer.
Ewona a křehká Genira se držely v domě, ale většina krenevů se hemžila kolem. Po dvou staletích služby nedokázali čekat se založenýma rukama.
Vrentis se Šerbanem poráželi stromy na dřevo. Ternak efektivně podporovaný Ixonou razil příkop, kterým sem přivedou vodu z lesního potoka. Wendon hloubil studnu. Kresen rázoval po louce s plány a ukazoval Ewoně, kam zatloukat kolíky, aby vytyčili místa, kde postaví další domy. Proč jsou ty domy tak daleko od sebe? Musí být dost místa pro zahrady...
Diren v závěsu s Anakisem vybaveným tabulkou na poznámky, chodil od jedné skupiny ke druhé a řešil zmatky. Trepena – docela učesaná Trepena, oblečená ve slušivých a nepotrhaných šatech - pobíhala kolem a se smíchem honila motýly.
Janis se povaloval na terase u domu. Hověl si v dobře vypolstrovaném lehátku a popíjel vychlazenou třešňovou šťávu. On na rozdíl od krenevů přebujelou aktivitou netrpěl. Bez mrknutí oka čelil Vrentisovým pobídkám, aby se chopil sekery. Stejně tak odolával lákání Wendona, aby si šel zašermovat rýčem. Zavřel oči a snažil se vytěsnit vtíravé myšlenky na zelenookou krásku, na Alianci i na Eryn z Robustuy. Zaměřil se na dosud neznámého škůdce, který do Grenedonu před přiceti lety přilákal sůsy. Skutečnost, že v pátrání po původci zkázy svého domova nikam nepokročil, pokládal za velké selhání. Kdyby neztrácel čas muchlováním s Lijanou, byl by dnes dál... Tehdy si vůbec nedokázal představit, že Tenerisský systém opustí. Vlastně si to nedokáže představit ani teď. Zatím si nebyl jistý, zda udělal dobře, když odsouhlasil odejít k Alianci. Ta organizace se mu nelíbila hned od začátku a polymorfovy kousky to nezlepšily. Jenže, oni mají žezlo. A Janis někde hluboko v kostech cítil, že krenevské síly bude jednou naléhavě zapotřebí. Jo, Tyneon udělal obrovskou chybu, když dal žezlo z rukou...
„Cos udělal s Erijenem?“ vyrušil proud Janisových úvah Diren. Krenev se svalil na zbývající volné lehátko a zcela přirozeně natáhnul ruce, aby se Trepena mohla přitulit k němu.
„Nemohl jsem ho zabít. Slíbil jsem mladorodým, že to neudělám.“
„Nevěřím, žes ho jenom tak nechal,“ naléhal Diren.
„Nenechal. Vzpomínáš na toho draka v jámě? Když se z ní konečně vydrápal, mrsknul jedno všetečné prase ocasem.“
„Můžeš být konkrétnější?“
„Drobná kosmetická vychytávka,“ ušklíbnul se Janis. „Nic velkého. Místo nosu a chlebárny má Erijen výstavní prasečí rypák. Moc mu sluší. Má na něm takové roztomilé bradavičky. A je pořád příjemně slizký od sekretu, který vylučují ty drobné žlázky...“
„Nevěděl jsem, že jsi takový poeta,“ poznamenal zadumaně Diren.
„Gwenovi jsem, pochopitelně v dobré víře, poradil, aby toho úchyla někam zavřel. Aby neděsil děti, znáš to. Taky jsem Gwenovi řekl, že pokud to neudělá, pořídím mu to vylepšení taky, aby dělal Erijenovi společnost.“
„Erijen už nesmí nikoho mučit,“ poznamenal Diren s očima upřenýma do prázdna.
„Tak to ti můžu slíbit, můj králi.“
+++
Barevné zášlehy na obloze napověděly, že mladorodí se blíží. Než se stačili krenevové sehnat do houfu, sahíjinové už zvědavě obcházeli kolem domu, až zůstali na plácku u nedokončené studny, ve které se s rýčem činil Wendon. Starorodý syn boha války si jejich přítomnosti všiml a vylezl ven. Budiž mu ke cti, že se mezi nimi propletl a neřekl přitom ani slovo. Ono bohatě stačilo, jak arogantně se cestou k Direnovi tvářil.
Kromě Velké devítky se dostavili i Sebass a Ordana s Lijanou a Smesmechem. Členové devítky s výjimkou rozvrkočené Ixony, která jejich počet přičinlivě doplnila, se tvářili nepřístupně, Ordana zvědavě, Sebass s Lijanou naštvaně a Smesmech pobaveně.
Mezitím už si přítomnosti mladorodých všimli ostatní a všichni se trousili k Direnovi. Král ze sebe opatrně sesmeknul Trepenu a vstal. Kývnutím dal najevo Wendonovi, že jeho zdrženlivost oceňuje. Pohodil hlavou k mladorodým: „Jak je znám,“ zašeptal, „neobejde se to bez trapných dojemných scén. Kroťte emoce, ať si to nerozmyslí.“ Objal bohyni věštby kolem útlých ramen: „Zůstaň s Trajanisem, koláčku. Ani se od něj nehni.“
Janis pochopil, že Diren Trepenu v blízkosti mladorodých nechce. Vzal ji za ruku a vedl ji až na kraj lesa k hromadě poražených kmenů. „Odtud to máme jak na dlani,“ řekl Trepeně.
Diren se mezitím postavil na travnatou louku nad domem a písknul na prsty tak pronikavě, že ho museli slyšet až v Daresii. Na ten signál se krenevové seskupili kolem něj. Janis to seshora pozorně sledoval. Snažil se je spočítat, ale nebylo to snadné, protože starorodí přecházeli tam a sem a polohlasně se o čemsi přeli. Pak Diren zařval a oni utichli a strnuli na místech. Stejně jako je pozoroval Janis, je sledovali mladorodí. Diren se od skupiny odpojil a kráčel směrem k nedokončené studni.
V té chvíli bylo slyšet jen šumění trávy ve větru. Diren se pět kroků před Tyneonem zastavil. Na jeho tváři se nehnul jediný sval. „Jsme připraveni, sire,“ řekl civilně. Pronesl ta slova tiše, ale i Janis s Trepenou vzdálení na padesát kromů, to zaznamenali.
„Nebudeme to zbytečně protahovat,“ řekl Nejvyšší Sahíjin. „Zrušíme kletbu. Ale jen za podmínky, že necháte smrtelníky na pokoji. Za tím účelem sem pošlu pozorovatele z rasy démonů.“
Janis nesouhlasně zamlaskal. Tohle se krenevům líbit nebude. I když oni sami démony stvořili, nebudou nadšení, když se tu budou potloukat, aby mohli na satelitech hlásit každou pitomost.
„Kolik?“ procedil skrze zuby Diren.
„Jen tři,“ ušklíbnul se Tyneon. „Na výběru se dohodneme. Nemusí to bolet.“
Diren přikývnul, i když od krenevů za jeho zády se ozývaly polohlasné námitky. „Necháme smrtelníky na pokoji,“ řekl. „Ale co když oni nenechají na pokoji nás? Až se Ren z Kesonu dozví, kde nás hledat, určitě to alespoň zkusí. To se pak musíme bránit.“
Tyneon pokrčil rameny. „V takovém případě je nutná obrana přípustná. Ale podotýkám, jen přiměřená obrana. Grenedon je váš. Pokud sem smrtelníci vtrhnou ozbrojení, musí počítat s následky.“
„Dobrá,“ řekl Diren.
„Bohyni Trepenu ti svěřujeme do opatrování. V případě, že by vyslovila jedinou věštbu, ti ji vezmeme a předáme Alianci. A nepomůže, když bude mít řvoucí dítě u prsu. Jedna věštba a letí.“
Diren neochotně přikývnul.
„Bohyně Ixona má naše svolení navštěvovat partnera. A vy jí v tom nebudete bránit.“
„Ovšem,“ sykl Diren.
„Běž zpátky ke svým, krenevský králi,“ vyzval Direna Tyneon.
Jakmile se Diren vrátil ke krenevům, členové Devítky se seřadili a tichými hlasy začali prozpěvovat tesknou melodii. Pak ve starém netrebském jazyce každý z nich odrecitoval jednu a tutéž větu. Nakonec ji zopakovali sborově. Následovalo hromové zadunění a obloha nad Tenerisem se rozzářila fialovým zábleskem. „To je všechno,“ pronesl ponuře Tyneon. Na jeho povel se všichni přemístili pryč.
Trepena s radostným vyjeknutím seskočila z kmenů a pelášila k Direnovi. Král roztáhl ruce a ona mu vletěla přímo do náruče.
„Takže tě fialka může navštěvovat, jo?“ zakřenil se na Ternaka Vrentis. „Příště by mohla vzít pár kamarádek...“
„Jenom to zezačátku nepřehánějte,“ povzdechl si Janis. „Mladorodí budou čekat, až někdo z vás udělá chybu.“
„To jako máme žít v celibátu?“ mračil se Šerban.
„Ty si máš nač stěžovat,“ řekl mu Vrentis, starorodý pán hlubin. „V Gondotu vám bylo hej. To my v Kesonu jsme byli dvě stě let nasuchu.“
„Však ono se něco najde,“ uchechtl se Janis. „Spousta démonů pracuje tady na Tenerisu. A mladorodí neříkali nic o tom, že se s nimi nemůžete stýkat.“
„Démoni nás zradili!“ křikl Kresen. „Někteří jako třeba Trsuah a Weyna přeběhli ještě před pořážkou.“
„Protože věděli, že nemáme šanci,“ řekl Diren. „Kdyby s námi zůstali, zemřeli by a výsledek by stejně nezvrátili. Zachránili si život. Já je za to nesoudím a ty bys taky neměl, strýčku.“
Kresen svraštil obočí. „Budiž. Jen po mně nechtěj, abych se s nimi teď bratříčkoval.“
+++
Až do večera Janis krenevům pomáhal. Postavil tři další domy, rozoral cíp louky na květinové záhony pro Geniru. Mezitím se z Jingivonu vrátila Ixona a okamžitě se s Ternakem někam ztratili. Nad loukou se ozýval křik, nadávky i smích. Janis se bavil, když sledoval, jak se krenevové znovu učí svobodně fungovat. Zjistil, že to s nimi není tak zlé, jak se obával. Jistěže jsou poznamenaní. Někteří víc, někteří méně. Ale bylo až dojemné sledovat, s jakým respektem se k sobě navzájem chovají. A to na sebe prý před Jestřábí horou bývali jako vzteklí psi a jedině Senedon je dokázal dát do lati. Janis jen doufal, že jim to vydrží.
Po setmění rozdělali na louce velký oheň. Kresen, někdejší hlavní zbrojíř seveneckého krále a starorodý bůh umění, si opřel o rameno harfu a začal hrát. Divoce a rytmicky a krásně. Ewona s Genirou se daly do tance. Nic takového Janis ještě neviděl. Vznášely se jak pápěří. Kroužily jako větrné víry. Jejich jemně tvarované postavy ozářené plameny se vlnily v rytmu hudby. Bylo to oslavné a radostné a plné naděje.
„Kde, sakra, vzal tu harfu?“ podivil se pobaveně Diren, který k ohni právě přišel od domu. Výjimečně u sebe neměl Trepenu.
Janis s očima upřenýma na míhající se křehké údy tanečnic pokrčil rameny. „Nejspíš od Ixony,“ zamumlal. Přesně takovou viděl v Ixonině načinčaném budoáru. „Bude mi to chybět,“ řekl, aniž by si uvědomil, že mluví nahlas.
„Vážně k nim musíš odejít?“ zabručel Vrentis, který si k nim přisedl.
Janis se narovnal a vzhlédl k hvězdnatému nebi. Metaprostor. Cizí světy za hranicemi soustavy.
„Ještě pořád byste jim mohl vyklouznout sňatkem s tou robustuanskou princeznou,“ ozval se prokurátorským tónem Cinet. Ten všetečný šťoura. Ó ano, Janis chápal, že se ho Cinet snaží zmanipulovat, aby nabídku z Robustuy přijal. Pořád se pokládá za jeho opatrovatele. Nejspíš je přesvědčený, že kdyby se Janis oženil s Eryn, nemusel by se o něj tolik bát.
Janis se ohlédl přes rameno a zamračil se: „Co ty tady? Nemáš být tak náhodou se svou snoubenkou?“
„Hledal jsem vás na Grewu, můj pane. Děje se něco, co byste měl vědět,“ řekl Cinet a tvářil se, jako kdyby mu řezali palec. „Načapala mě tam vaše paní matka. Vzkazuje, že jakmile vás najdu, okamžitě vás mám přivléct domů.“
„A proč tu princeznu nechceš?“ vložil se do toho Ternak, který je celou dobu zvědavě poslouchal. „Ixona říkala, že ji zná. Je prý chytrá a hezká.“
„Může být jaká chce.“ řekl Janis, „Kdybych si ji vzal, uvíznul bych na Robustue. A na to nemám čas. Závazek k Alianci moje plány nenaruší. Svým způsobem mi hraje do karet.“ Být ženatý bylo to poslední, nač teď myslel. Neměl zapotřebí jim vysvětlovat, že agenti mu prakticky dali nůž na krk. Buď s nimi odejde, nebo ho zničí. Matka sice tvrdí, že sňatkem s princeznou by se jich střepal, ale nechtěl vztahy mezi Tenerisem a Aliancí hrotit, protože agenti mu vyšli vstříc s Trepenou. A je tu ještě jeden důvod, proč by měl zmizet. Diren. Jeho postavení by mohlo utrpět. Janis cítil, že mladý král má sklon se ho ptát na rady. Na sobě pozoroval, že má sklon mu ty rady udělovat. Nedělalo by to dobrotu. Diren musí dělat svoje rozhodnutí a svoje chyby. Janis prostě věděl, že kdyby zůstal v tenerisském systému, nedokázal by novou krenevskou říši ignorovat. A protože je napůl sahíjin, přineslo by to potíže. Nejenom jemu, ale hlavně krenevům. „Už musím jít, Dire,“ řekl zamyšleně. „Říkal jsi, že se něco děje?“ obrátil se k Cinetovi.
Démon prkenně přikývnul. „Jde o Trsuaha. A dost to spěchá.“
+++
Janis chňapl Cineta za předloktí a přemístil je na Grew. Nikoliv k domu, ale ke včelínu. Ano, musí si promluvit s matkou, ale to s Trsuahem je přednější, než Grewininy nářky, že zahazuje šanci na skvělou partii z Robustuy. „Co je s Trsuahem? Tyneon mu dal úkol, který se mu příčí? Jenom mi neříkej, že ho posílá hlídat krenevy!“ lamentoval Janis.
„Je to mnohem horší,“ řekl posmutněle Cinet. „Tyneon, aby zjistil, kdo předává informace Alianci, sbalil své elitní démony a zaletěl na ambasádu za polymorfem. Demostrativně mu vrátil křišťálovou krabičku s okem a chtěl po něm odpovědi, jinak že pošle na ústředí protestní nótu. Polymorf mu řekl, že by si neměl tolik vyskakovat. Že by měl být vděčný, že se stará. A že si má udělat pořádek v kurníku. Tyneon chtěl vědět, co tím vyslanec myslí. Tak mu polymorf prozradil, že ví, kdo před dvěma lety přinesl Hiria-abhama Ravensovi. A rovnou ukázal na Trsuaha, protože ten tam byl taky. Tyneon svého Prvního démona konfrontoval. A Trsuah se přiznal. Takže ho hned na místě Tyneon odsoudil...“
„Žije ještě?“ vybafnul Janis. Rozčileně si vjel rukama do vlasů. Tohle se nemělo stát.
„Tyneon ho oficiálně vyřadil, ale ještě ho nezabil,“ řekl Cinet. „Všechno se to semlelo dost nešťastně. Tyneon byl už předem naštvaný na polymorfa. Nezabil Trsuaha vlastně jenom proto, že potřebuje, aby se doznal i k té špionáži. Chce, aby ostatní démoni viděli, jak dopadnou, když ho zradí. Jenže Trsuah spoluráci s Aliancí popírá. Nejvyšší předal Trsuaha Sebassovi, aby z něj to doznání vymlátil. Nakonec se přizná. Nezáleží na tom, jestli to udělal nebo ne. A potom ho Sebass,“ Cinet nasucho polknul, „zabije.“
„Jenom přes mou mrtvolu,“ procedil mezi zuby Janis. Pak se na Cineta překvapeně podíval: „Jak to vlastně víš? Na síti to určitě nebylo.“
„Od Kerris,“ syknul Cinet. „Ta to ví od bratra a ten zase od Henrexe. Henrex to ví od svých psů, kteří se kamarádí s Tyneonovými gardisty. Tichá pošta.“ Démon se ošil. „Tyneon šel na ambasádu hned ten den, co jsme se spustili na Teneris. Z toho vyplývá, že Modrák je u Sebasse už čtyři dny. Vím, co pro vás ten démon znamená, takže...“
„Musím jít,“ šeptl Janis. Nedovolí, aby Sebass Taha zabil. Ravens. Bell. Už dost!
Cinet ho chytil za rukáv. „Sebassův dům je prolezlý hlídkami od sklepů až po střechu. Jsou tam Tyneonovi elitní démoni, Henrexovi psi i Sebassovi strážní. Pokud tam vejdete, sesypou se na vás jak sršni. Ne, že by vám mohli vážně ublížit, ale v přesile vás můžou omráčit, svázat a nadopovat cihusem. Potom vám vaše schopnosti budou k ničemu.“
„Nedovolím jim se ke mně přiblížit,“ ohradil se Janis.
Cinet zamítavě potřásl hlavou. „Abyste jim v tom zabránil, musel byste je pozabíjet. Opravdu to chcete? Tyneonovi gardisté i Henrexovi psi jenom poslouchají rozkazy. Nic jiného neumějí. Nezaslouží si zbytečně zemřít. A taky musíte myslet na krenevy. Jste částečně krenev. Pokud vyvoláte vzpouru proti nejvyšší autoritě, vylijou si vztek i na nich.“
To by byl problém. „Tak co mám podle tebe dělat?“ zasyčel Janis.
„To, co umíte nejlíp,“ vydechl démon. „Vyjednávat. S Tyneonem. Není tak nepřístupný, jakým se dělá. A je mnohem rozumější, než jakým se zdá.“
Janis si vzpomněl na závan připálené skořice, který zůstal po Bell. „Mám prášit hubou? Mezitím může být pro Taha pozdě! To ne!“
„Vždyť oni tam na vás čekají!“ zařval Cinet, když pochopil, že Janis vyjednávat nehodlá a zamíří přímo k Sebassovi. „Tak se alespoň na chvilku zastavte a všechno si promyslete! Jste excelentní vyjednavač! Nehlídal jsem vás celé ty roky proto, abyste se teď nechal převálcovat!“
