Střípky sváru (kapitola poslední)
V domě to bylo cítit spáleninou. Démonky nervózně pobíhaly po chodbách. Matku Janis našel v knihovně. Stála u police, u nohou jí ležely poshazované knihy. „Něco hledáš, mami?“ zajímal se.
Grewina bezradně rozhodila rukama. Ukázala na místo, odkud předtím knihy vyndala. „Tady za abhansko-dwentenstkým slovníkem jsem měla takovou krabičku. Je pryč.“
„Nemyslíš si, doufám, že já nebo Cinet...“
„Jistěže ne,“ odsekla. „Ale měla tam být a není, krucinál. Myslela jsem, že by se ti mohla hodit.“
„Co v ní bylo?“
„Berbezin. Opravdu vzácná věc. Dala mi to Seobhan. Je to dobrých stopadesát let.“
Janis zakoulel očima. „Aha. Hledáš něco, cos tu ukryla před stopadesáti lety. Nemohlas to někam přemístit a pak na to zapomenout?“
„V žádném případě,“ zavrtěla hlavou. Pomalu se posadila na opěrku křesla a zamyšleně se zadívala z okna.
„Občas se mi to stalo, když jsem byl ještě člověkem,“ řekl Janis. „Kupní smlouvu na pozemky v morfenském údolí jsem pečlivě uložil do trezoru. Potom jsem si potřeboval ověřit nějaké parcely a z trezoru ty papíry vytáhl. Byl jsem tehdy hodně zaneprázdněný, nechal jsem tu smlouvu ležet na stole. Asi po půl roce jsem tu smlouvu strčil do šuplíku, aby nebyla tak na očích. Pochopitelně jsem měl pořád v plánu vrátit ji do trezoru, ale...
„Je to kámen,“ řekla Grewina. „Pokud ho nosíš na těle, ruší účinky prokletí a dokonce i vliv cihusu. Chtěla jsem ti ho dát.“
Janis si vzpomněl na zážitek ve Smesmechově jeskyni. Štiplavá vůně linoucí se z mramorových mis. Cihus. Kdyby se ho nenadýchal, nejspíš se nebyl spustil s tím krásným zelenookým stvořením. Vlivem cihusu odhodil všechny zábrany. Nedokázal toho litovat. Byl za to vděčný. Ovšem v budoucnu by se mu mohl berbezin hodit... „Jak ten kámen vypadal?“
„Měl tvar slzy. Byl drsný a modrošedě žilkovaný. Nahoře byl provrtaný, aby se dal nosit na krku.“
„Takže vypadal jako šperk?“
Grewina váhavě kývla. „No, moc se šperku nepodobal, ale v zásadě...“
„Takže by sis ho mohla vzít k modrým nebo černým šatům? Řekněme na nějakou akci, kde se podávaly cihusem říznuté nápoje a ty ses nechtěla sejmout?“
Bohyně vytřeštila oči. Zjevně si na něco vzpomněla. „Jejda. Možná ho mám ve šperkovnici. Hned jsem zpět.“
+++
Trsuaha našel v tanečním sále s mečem v ruce. Na plachtě pod oknem se leskly další zbraně. Sekery, dýky, meče i rapíry. Všechny patřily Trsuahovi, na některé si Janis pamatoval. „Tyneon mi poslal můj arzenál,“ řekl na vysvětlenou Démon. Až na chybějící ocas vypadal jako obvykle, jen místo modré uniformy Tyneonovy gardy mě na sobě tmavě šedé kalhoty z broušené kůže a zářivě bílou košili utkanou z pavoučích vlákem. Takovou košili nosili jen ti nejmocnější bohové. Byla o to vzácnější, že byla přírodní. Téměř nezničitelné pavoučí vlákno se zatím nikomu nepodařilo stvořit ani napodobit. To bylo od Grewiny šlechetné a chytré, že dala Tahovi pavoučí košili. Kdekoliv se v ní démon ukáže, všude ho budou brát s respektem.
„Vidím, že se o tebe máti stará jak o vlastního,“ uchechtl se Janis.
Trsuah se zatahal za rukáv. „Nic tak vzácného jsem na sobě ještě neměl. Ale kdybych to odmítnul, urazila by se. Jakmile odejdeme, tak to sundám.“
„Pokud se ti líbí, jenom si ji nechej, slečinko,“ řekl kousavě Janis. Shýbnul se k blyštivé hromadě a vybral si dobře vyváženou středně velkou dýku.
„Líbí nelíbí, nehodí se to,“ zavrčel v rozpacích modrák.
Janis zamířil a hodil. Dřív, než se dýka stačila zabořit do modrákovy hrudi, byla chycena. Trsuah ji bleskurychle mrštil zpět. Janis dýku sice chytil, ale předtím stačil uskočit do strany. Byl to čistě reflex, ale při výcviku se za to srážely body. Trsuah nespokojeně zamlaskal: „Pěkně jsi nám zpohodlněl, koláčku. Vůbec nechápu, jak jsi toho Henrexe dostal. Nejspíš se nad tebou ten dobrák slitoval... Ale žádný strach. Dáme to do pořádku.“
Janis si vybral těžký jedenapůlruční meč a rozběhl se proti Trsuahovi. „Natrhnu ti prdel, slečinko!“
Poskakovali tam dobrou hodinu. Podařilo se jim shodit dvě zrcadla, jeden nástěnný svícen, poškrábat parkety. Přestat je přinutilo ostré zatleskání. „Už dost, pitomci!“ křikla Grewina. „Ať mi tu něco zůstane!“ Natahovala k Janisovi ruku. Na dlani měla poněkud popraskaný modře žíhaný kamínek navlečený na kožené šňůrce. „Nesundávej to,“ radila mu, když mu řemínek zavazovala za krkem.
Právě tehdy vběhla do sálu plamenná démonka. „Už jsou tady! Čekají v hale.“
Trsuah rychle sbalil plachtu s arzenálem do úhledného balíčku.
+++
Razziel Arci-Quinn a Jeroným Podivný stáli před vyhaslým krbem. A s nimi tam čekal ještě jeden. Vysokému Razzielovi byl sotva po prsa. Měl na sobě šedivou tuniku s kapucí, ale tu měl sundanou. Jeho pleť byla vrásčitá a měla barvu suchého ořechového listí. V zapadlých očních důlcích doutnaly černočerné oči. Měl plochý nos a tenké rty. Skřet.
„Co ten tady dělá?“ vyprskl Janis. Nebyl si jistý, ale vypadal jako jeden z těch Smesmechových.
„Princi Trajanisi,“ řekl Razziel, „představuji ti našeho externího spolupracovníka, kaebiho Pirze. Už jste se viděli, ale ještě nikdy jste spolu nemluvili. Kaebi odchází s námi. Tady ho oficiálně sežral drak, takže...“
„Myslel jsem, že ho neoficiálně rozmačkaly kameny v kesonském dolu,“ přerušil démona Janis. Zaťal pěsti, jak ho opanoval hněv. Co je to za tanečky? Jeden ze skřetů, co málem zavraždili Cineta je jejich agent? „Vy jste o té léčce v Kesonu věděli? A přesto jste to nechali dojít tak daleko?“
Lidský doktor rozhodil rukama. „Byl to test,“ vydechl. „Vzpomínáš, jak jsme ti říkali, že na tebe Mumu poslal stížnost na ústředí? Zabavili jsme ji a místo toho poslali stížnost my na něj. Jenže náš Mumu má opravdu dobré konexe. Tudíž to přijeli prošetřit. Mumu na tobě nenechal nit suchou. Chtěli tě eliminovat. Čistě preventivně. My s Razzim jsme byli zásadně proti. Inspektoři to vyřešili kompromisem. Nařídili opětovné prověření tvých schopností. Prý aby bylo potvrzeno, že za tolik potíží skutečně stojíš. Mělo k tomu dojít až po tvém odchodu ze soustavy. Ale pak nás kontaktoval tady náš spolupracovník,“ doktor pohodil hlavou ke skřetovi. „Když jsme slyšeli, co na tebe Smesmech upekl, navrhli jsme inspektorům, aby si tě prověřili ještě tady. Smesmechův úklad vlastně přišel jako na zavolanou. Sledovali tě. A obstál jsi. Bylo velké štěstí, že tě přátelé přišli zachránit v době, kdy už jsi to nepotřeboval...“
„A kdyby přišli dřív?“ hekl Janis. Proležel po závalem skoro celý den. Než vymyslel řešení, jak sebe a Cineta osvobodit, ztrácel se v panice a strachu.
„Tak bychom tu s tebou už nemluvili,“ ozval se ironicky Razziel.
„Pěkně jsi nás napínal,“ přidal se doktor. „Čekali jsme, nahoře a drželi ti pěsti. Po několika hodinách to inspektoři chtěli vzdát, ale přesvědčili jsme je, že to zvládneš. Byly to sakra dlouhé hodiny.“
Janis ukázal na skřeta. „Kde berete jistotu, že vás – nás nezradí?“
Promluvil skřet sám: „Smesmech mě a mé bratry zotročil před třemi sty lety.“ Jeho hlas skřípal jako sáně na štěrku. „Dostal nás k desátým narozeninám jako dáreček od tvého pradědečka Senedona. Navlékal nás do červených kabátků a zelených čepiček s rolničkami. Zakázal nám muvit, dokonce spolu navzájem. Cvičil nás jako opice. Vodil nás sebou a všude nás ukazoval. Byli jsme s ním, když se později zahleděl do tvé babičky. Zůstali jsme s ním, když ji navštěvoval v Akezonu po té, co byla Qlea prodána do smrtelníkům. Smesmech nás občas ke královně Teje odkládal, abychom mu v lesích lovili bazilišky. Když se narodil tvůj otec, potřebovala Qlea zamaskovat jeho energetické rozhraní. To já jsem příbuzným, co sloužili královně Teje, poradil, jak to má Qlea udělat.“
„To nic nedokazuje,“ skločil mu do řeči Janis.
Skřet prohnul tenké rty k neveselému úsměvu. „Opravdu? Víš, co by s tvým otcem Smesmech udělal, kdyby ho u Qley našel? Roztrhal by miminko na kusy a hodil drakům. Eudor byl napůl krenev. Nemám krenevy rád, protože to my si je vymodlili a oni nás zklamali. Naše stvořitele sice zničili, ale to bylo všechno. Přestali se o nás zajímat, jakmile si uplácali démony a lidi. Zahnali nás do jeskyní, jako kdybychom byli odpad. Ale Qlea, navzdory tomu, že byla krenevka, byla dobrá žena. A její syn si nezasloužil zemřít. Pomohl jsem jí dostat malinkého Eudora k Hachenovi do Grenedonu...“
„Myslel jsem, že Smesmech o Eudorovi věděl od začátku,“ namítnul Janis. „Tak proto to trvalo tak dlouho, než do Grenedonu povolal sůsy...“
Skřet přikývnul. „Skutečnost, že Qlea porodila Hachenovi dítě, se Smesmech dozvěděl až po třiceti letech. Řekli mu to mí příbuzní, co sloužili Teje. Byli Smesmechem fascinovaní. Záviděli mým bratrům a mně, že mu můžeme sloužit. A Smesmech je utvrzoval v naději, že je dostane z Tejiných služeb na svobodu. Ten slib ovšem nikdy nesplnil. Jakmile se bůh dozvěděl, že jeho stále zbožňovaná a stále odtažitá Qlea si dovolila porodit dítě jinému a to dítě dokonce už vyrostlo ve schopného muže, rozhodl se Hachena i Eudora zabít. Já a mí bratři jsme byli s ním, když na Grenedon poštval vahanské sůsy. Viděli jsme ten masakr. Všimnul jsem si, že jsi přežil. Viděl jsem tě, ja se krčíš pod mrtvými těly. Neřekl jsem o tom živé duši. Občas jsem se pokoušel tě znovu najít. Využíval jsem k tomu čas, kdy mě Smesmech posílal na Teneris lovit bazilišky. Poprvé jsem na tebe natrefil v Nemesii na pozemcích starého hraběte Erijena...Projel jsi kolem mě na koni po lesní cestě. Tvoje rozhraní jsem okamžitě poznal... Pak už jsem tě kontroloval pravidelně. Ani jednou sis mě nevšiml, protože my skřeti jsme nenápadní, když chceme.“
Janis se prudce nadechl. Konečně si vzpomněl, odkud je mu tvář toho skřeta povědomá. „Ten skřetí muzikant! Ten, co hrál v nemesijské hospodě...“ Utíkal tehdy před starým hrabětem. V téže hospodě natrefil na Ravense. A v téže hospodě ho oslovil Gwen z Hyberoku, budoucí akezonský král. Kolikrát se ještě do té zaplivané putiky musí vrátit, než to všechno pochopí?
Skřet se mírně uklonil.
„Kaebi Pirzi,“ ozvala se roztřeseným hlasem Grewina. „Zachránil jsi Eudora a teď jsi zachránil i našeho syna. Děkuji. Nedokážu ani vyjádřit, jak velkou vděčnost vůči tobě cítím. Kdybys potřeboval azyl před Smesmechem, tento dům je i tvůj.
Skřet se znovu uklonil. „Budu si to pamatovat, madam.“
„Je čas,“ ozval se Razziel.
Janis matku objal a pevně ji k sobě přitisknul. „Dávej na sebe pozor, Paní Plamenů,“ řekl s úsměvem.
„To ty na sebe dável pozor, větroplachu,“ zašeptala. Přísně se podívala na Trsuaha: „A ty se o něj dobře starej.“
Razziel se podíval po zařízení haly a pokynul k oknu. „Venku to bude bezpečnější.“
Postavili se na terasu. Razziel chytil jednou rukou Janise, druhou Trsuaha. Doktor se chopil skřeta. „Sleduj, kudy se budeme přenášet, abys tam příště trefil sám,“ řekl Janisovi.
„Už odcházíte?“ Od bylinkové zahrady se přiloudal Sebass obklopený svými démony.
Janis na něj nepřátelsky shlídnul. Sáhnul do kapsy na váček se střípky Sváru. Byl tam. „Tvůj úkol tady končí. Vypadni z matčina světa.“
„Až po tobě, bratranče,“ zasyčel Sebass.
+++
Barvy Grewu zmizely. Obklopila je růžová mlha. Janis si připadal, že stojí v růžovém rotujícím tunelu, až na to, že jeho nohy necítily žádnou oporu. Bylo to úplně jiné, než když se předtím přenášel mezi satelity Senedina náhrdelníku. Minuty plynuly a oni se stále vznášeli na jednom místě. V růžovém přísvitu se těla jeho společníků proměnila v napůl průsvitné nehybné stíny. Neviděl jim dobře do tváří. Chtěl otevřít ústa, aby se zeptal, jestli není něco špatně, ať nešlo to. Každý milimetr pohybu ho stál obrovské úsilí. Přistihnul se, že už hodnou chvíli nedýchá. Nepotřeboval dýchat, dělal to jen ze zvyku, ale zarazilo ho, že si toho všiml tak pozdě. Minuty se vlekly. Počítal do sta. A ještě jednou. A ještě jednou. Hlava ho brněla, jako kdyby měl místo mozku roj včel. Suché rty mu praskaly. Zakousla se do něj panika. Musí myslet na něco příjemného, co ho udrží pohromadě. Vera. Jeho malá nemesijská léčitelka. Pokusil si vybavit její tvář osvícenou plameny, když spolu za chladných nocí lehávali před krbem a hrávali dohomon. Jenže místo toho si vzpomněl na jeskyni prosycenou cihusovými výpary. Viděl sám sebe, jak sleduje ty démony a bohy na tom parketu. Jak se plný studu otočil a vrazil do dívky se zelenýma očima. Jak ji líbal. A jak ji potom zatáhnul za ty bedny...
Pak se mlha rozplynula a barvy se vrátily. První, co Janise zaujalo, byly ty zvuky. Vzdálené pískání, syčení, bouchání. A světlo tak bílé, že přivíral oči. Ocitli se v obrovském sále. Opodál stály naježené stříbřitě se lesknoucí stroje. Janis už o nic četl. Jsou to stíhačky. Bytosti, co se neumějí přenášet, s nimi létají metaprostorem od jedné soustavy k druhé.
Byl jako opilý. Uvědomil si, že doktor něco říká, ale jeho mysl nedokázala slova dešifrovat. Ani nezaznamenal, že Razziel pustil jeho ruku. Kráčeli směrem ke skupině bíle oblečených postav, které na ně zjevně čekaly.
Konec druhé části
Pokračování v knize Vykladač III – Slzy Netrebů
Vykladač
Jmenný rejstřík a vysvětlivky
Perweon – prvotní příčina a prvotní bůh v metaprostoru
Perweonův kotel – symbolické vyjádření metaprostoru. V kotli se dle legendy „vaří“ světy. Teneris je jen jedním z nich. Bohové Tenerisu jsou zodpovědní za Teneris, ale zajímají se i další všechny světy v kotli.
Teneris – jeden z mnoha světů Perweonova kotle. Teneris má devět satelitů –přesně tolik, kolik je i sahíjinských nejvyšších bohů (Božská devítka Druhého věku Tenerisu). Na satelitech se nacházejí sídla bohů.
Bohové z Tenerisu
- Bohové Prvního věku - netrebové stvořili rostliny, houby, zvířata a skřety. Netrebové byli vyhlazeni Krenevy.
- Bohové Druhého věku - krenevové stvořili smrtelné lidi a nesmrtelné démony. Krenevové byli potlačeni Sahíjiny a zotročeni smrtelníky.
- Bohové třetího věku (současnost) - sahíjinové stvořili bazilišky a draky
Údobí dne na Tenerisu:
- Emkener – čas před svítáním
- Berdeke – čas po půlnoci
Další pojmy a zeměpisné názvy
- Terdebre – devíticípá hvězdice malovaná krví, kterou mágové přivolávají démony
- Gaviál – měna na Tenerisu
- Ektereny – délková míra na Tenerisu
- Puget – objemová míra na Tenerisu
- Honor-re – kletba, prostřednictvím které vzali sahíjinové krenevům tvořivou moc a přinutili je sloužit smrtelnkům
- Dobhanský močál – místo, kde je ponořený artefakt Hiria-abhama – žezlo souručenství (Sahíjinové mu říkají Zuby poražených)
- Trnitý ostrov – nachází se na něm škola pro mágy, absolvent přechází po jehlovém mostě.
- Wobern – hlavní město zaniklé říše Grenedon. Vládl tam král Hachen a po něm Eudor
- Krixy - tři démonky s vizáží okřídlených a zubatých koz. Ve Druhém věku vytvořené ke stíhání osob unikajících spravedlivému soudu. Jejich cílem bylo kořist pronásledovat, dopadnout a přenést přes oponu před Senedonův stolec. Pokud i tam obviněný zarputile odmítal vypovídat, krixy jej k tomu otřesně znějícím mečením dohnaly. Po porážce krenevů krixy zdědil Emdewon.
Osoby:
- Trajanis Eudor Grenedon – princ z Grenedonu, sny bohyně Grewiny a krále Eudora (bývalý vykladač krále Gwena)
- Trsuah – démon bolesti, přebíral bolest od smrtelníků, případně bolest ukončil jedovým bodcem
- Cinet – První démon Paní Plamenů, původně démon krenevské bohyně Klidného spánku (jak tehdy nazývali smrt), Qley.
- Lijana dcera bohyně štěstí Erix a boha Tanaky (z Riiberionu) – ochránkyně rozumných obchodních transakcí i patronka hazardu, autorka triftových karet, je na kartě číslo 14 – symbol umírněnosti
- Eudor – Trajanisův otec, král grenedonské říše, sídlil v městě Wobernu
- Hachen – Eudorův otec, manžel královny Silsey, partner krenevky Qley, král grenedonský
- Zubatá Grewina – sahíjinská bohyně smrti a paní Plamenného moře, Trajanisova matka
- Mreon – sahíjinský bůh Počasí (z Třetího věku)
- Ternak – krenevský bůh Počasí (z Druhého věku) – bývalý bůh počasí, jeho mračné koně zdědil sahíjinský bůh Mreon
- Qlea – krenevská bohyně Klidého spánku z Druhého věku (upálená v Akezonu)
- Ravens – krenevský bůh Diplomacie z doby Druhého věku (zabilo ho Hiria-abhama)
- Diren – syn Ravense a Bellsambary, krenevský král
- Vivon – krenevská bohyně Sváru – z období Druhého věku
- Weyna – plamenná démonka, slouží Grewině
- Smesmech – sahíjinský bůh Veselosti a Zmatku
- Gwen Udatný (původně: Gwen z Hyberoku) – akezonský král
- Gisela – dcera krále Suecha – akezonská královna
- Bonet – akezonský generál (rodina sídlí v Bonu na úpatí hory bohyně Senedy)
- Nitea – starší Bonetova dcera, provdala se za daresijského prince
- Erijen junior – hrabě z Nemesie, později vévoda z Morfenu
- Vera – léčitelka v Nemesii (upálena Erijenem po Trajanisově útěku z Nemesie)
- Belten – diákon Temného pána
- Bellsambara – Paní démonů, Ravensova manželka
- Trepena Šílená – bohyně věštby z Riiberionu
- Kaebi Pirz – skřet, majetek boha Smesmecha
- Eryn Zlověstná – korunní princezna z Robustuy, dcera královny lichů, Klarisy Zlověstné..
Triftové Karty:
- Blázínek: první a současně poslední karta žádné číslo nemá. Obrázek na ní ukazuje pestře oblečenou žábu. Žáby jsou jak se známo tajemná stvoření schopné přežít tuhé zimy v ledu i suchá léta ve vyschlých říčních korytech. Není radno je podceňovat, ale svým skřehotáním dokáží lézt pořádně na nervy. Tento symbol může při výkladu zastupovat všechny ostatní a pokud padne, znamená, že otázka byla pošetilá nebo se vykladač musí přizpůsobit povaze sousedních karet a její význam vyvodit ze souvislostí
- Herec: Karta s číslem jedna zpodobňovala herce, který nikdy neztrácí dech a se vším umí držet krok. Dokáže měnit podobu a bere na sebe různé role. Vyzná se ve všem a je tak trochu i šarlatán.
- Vědma: Jde o symbolické znázornění víly Ordany. Znázorňuje moc pramenící z vědomostí a současně ukazuje na prasílu vyvěrající z pudů, instinktů a přirozených magických základů zušlechtěnou moudrostí.
- Královna: představující civilní ženský prvek – toužící po sdílení emocí
- Král: představující civilní mužský prvek – toužící po moci a výlučnosti
- Karta pátá ukazuje diákona. Jde vlastně o symbol bůžka Sebasse, který byl levobočkem boha spravedlnosti a vykonával úřad Strážce Protokolu (prakticky dohlíží na jeho dodržování v praxi a trestá porušení)
- Bitva na Jestřábí hoře – Symbolizuje osudovou křižovatku a rozhodování.
- Cesta se ukazovala na sedmé kartě – symbolizuje příležitosti, na které narážíme cestou za uskutečněním cílů
- Spravedlnost – osmá karta symbolizuje spravedlnost. Vyjadřuje ji obrázek kladívka boha Emdewona.
- Trnitý ostrov – karta číslo devět – symbolizuje osamělou pouť, která čeká každého, kdo se vydá za poznáním. Tato karta byla symbolem všech mágů.
- Jestřábí hora – karta desátá zpodobňuje horu, po jejímž srázu šplhají tři pololidské polozvířecí bytosti. Každá z nich se snaží dostat se nahoru, aby mohla stanout na vrcholu jako první, ale ani jedna netuší, že místo nahoře už je obsazeno zlatým dračím vejcem. Když padne tato karta, znamená to, že je dávno rozhodnuto.
- Zřídlo moci – symbolizované pramenem tryskajícím ze skal je namalované na kartě číslo jedenáct.
- Na dvanácté kartě je oběšený muž s modrou kůží. Podle legend jde o netrebského boha Viny. Symbolizuje odevzdání se do rukou osudu. Tato karta ukazuje na setrvalý stav věcí.
- Třináctka, to je Zubatá Grewina. Symbolizuje změnu anebo fyzický zmar.
- Čtrnáctka – umírněnost. Na obrázku je bohyně Lijana, patronka obchodu, dcera bohyně Erix a riiberionského boha tmy Tanaky. Právě Lijana triftové karty smrtelníkům věnovala.
- Pán temnot (Henrex), symbol jinotajů, skrytých informací, ale i lží.
- Jáma: Na šestnáctce je jáma, nejhlubší průrva v moři utrpení, kam padají ti, které Pán Temnot uchvátí.
- Erix – bohyně jasu a štěstí
- Seneda – měsíční bohyně – patronka domácího krbu
- Tyneon – sluneční bůh – patron vůle
- Emdewonův stolec: Na kartě dvacet je Emdewonův soudní stolec, karta symbolizuje přehodnocení stavu věcí, přeskupení všeho, nové uspořádání.
- Perweonův kotel: Karta dvacet jedna nese obrázek Perwonova kotle a symbolizuje svět, komplexní úspěch, celistvost a naplnění plánů.
Sahíjinský pantheon: (bohové Třetího věku)
- Tyneon – stojí na vrcholu pyramidy moci. Bůh slunce a vůle
- Seneda – ochránkyně domácího krbu a bohyně měsíce
- Erix - bohyně štěstí a jitřního jasu Erix
- Mreon - bůh živlů Mreon, bůh lží
- Henrex - Pán Temnot, jinotajů a klamu
- Ixona - bohyně zrodu
- Emdewen - bůh spravedlnosti a Protokolu
- Fasius - kolísavý bůh dohody Fasius
- Zubatá Grewina - bohyně zmaru, paní Plamenného moře
Kolem se točila spousta nižších bytostí, které členové Božské devítky zplodili s cizími bohy nebo s démony – jako např. Sebass – Strážce Protokolu (levoboček boha Emdewona), nebo víla Ordana - milovnice vědeckých disputací a starých tisků (dcera Mreona a stromisty Jevonary) a Lijana – bohyně rozumných obchodů (dcera bohyně Erix a riiberionského boha tmy Tanaky). Dále sahíjinkům sloužili démoni, kteří přežili porážku Krenevů.
Krenevský pantheon (poražení bohové z Druhého věku)
- Senedon – první a jediný pravý krenevský bůh
- Ewona - paní ozvěny - Senedonovova žena (stvořil si ji sám – stejně jako ostatní Krenevy první generace)
- Genira – bohyně květin
- Vrentis – pán hlubin
- Ravens – Senedonův syn, bůh diplomacie
- Diren- pán démonů, král krenevů (syn Ravense a Bellsambary)
- Ternak – bůh povětří – v současnosti dědičný mazlíček daresijských královen
- Kresen – bůh svobodné tvorby – sendevonský zbrojíř
- Anakis – bůh slov – smrtelníci ho udolali
- Šerban – krenevský bůh zvířat
Říše na Tenerisu:
- Akezon (hlavní město Akezon)
- Seveneke
- Nemesie,
- Daresie (hlavní město Timonn),
- Kewendon,
- Sandor (hl. město Herm),
- Gondot – království Restena Skrčence – v jeho území je Jestřábí hora
Dodatky:
Perweonův kotel - legenda přenášená smrtelníky:
V době, kdy na světě ještě nebylo nic, dostal Prvopočátek jménem Perweon, hlad. Naplnil kotel vodou a vhodil do ní jáhly a sůl. Výsledek mu nechutnal, tak pod kotlem zapálil oheň. Voda v kotli se začala ohřívat. Jak se Perweon nad kotlem nakláněl, aby se podíval, jestli je už hotovo, kýchnul, a slina dopadla přímo do vařící se polévky. A protože to, co vykašlal, bylo božské, nakazil tím každé zrníčko kolotající v kotli. Jáhlová zrnka se proměnila v živé světy… Byly jich myriády. Perweon zmírnil oheň, aby polévka nebyla příliš horká a jal se svým božským zrakem sledovat, co se na jednotlivých světech děje. Na některých povstali první bohové. Na Tenerisu netrebové, kteří tvořili zvířata a rostliny a skřety, na jiném světě, Olewenjenu, povstali glentechové, a na dalších světech zase další božské rasy. To, co uviděl, Perweona tak zaujalo, že od pozorovaného nemohl odtrhnout zraky. Sledoval život v kotli tak intenzivně a jeho pozornost se postupně natolik rozptýlila, až dokázal vnímat děj na deseti světech současně, pak na dvaceti… Množství Perweonem sledovaných světů se stále zvyšovalo, jak nechtěl přijít ani o jeden detail, až nakonec se svým kotlem splynul. Oheň, který zažehl, stále hoří a ještě mnoho dynastií bohů se vystřídá, než uhasne. Až se tak stane, světy v kotli přestanou vířit a bez energie zaniknou.
Perweonův kotel – synonymum pro metaprostor:
Perweonův kotel – symbolizuje metaprostor. V něm se vaří veškerenstvo – vše kolotá vlivem žáru, který Perweon svým tvůrčím impulzem roznítil. Světy víří a bohové se rodí a umírají spolu s živými tvory na nich. Život se rodí tam, kde jsou podmínky optimální. Ne přímo u zdroje horka, ani tam, kde je už je příliš velký chlad. Světy v kotli jsou unášeny energetickými proudy podobně jako zrnka krupice ve vařící se polévce… (viz legenda, jak Perweon stvořil svět)
Od jisté doby se metaprostorem šíří řeči, že oheň pod Perweonovým kotelem dávno vyhasnul. Polévka chladne a pohyb se zpomaluje. Až se zastaví docela, svět skončí.
Šestý zákon tvorby:
Tvůrce nikdy neztrácí kontrolu nad svým výtvorem. Žádná revoluce ani mocenské obměny to nemohou změnit. Naštěstí byli krenevové jako tvůrci živelní a deníky si nevedli. Vyjma tvůrců samotných si nikdo nepamatoval, kdo kterého démona stvořil. Ve Druhém věku smrtelníci na krenevské bohy žehrali, ale byli tvůrčí a dokázali pojmenovat nepřítele. A když jim rozjívení krenevové jen tak z dlouhé chvíle pobořili nějaké to město, přinutilo je to vymyslet, jak je příště postavit pevněji. Ano, krenevové byli bezohlední, ale současní sahíjinové jsou ohleduplní až příliš, což smrtelníky nijak nestimuluje k pokroku. Sahijinové namísto syrové krenevské tyranie zvolili taktiku láskyplné despocie. O to horší, že si ji postižení vůbec neuvědomují
Proroctví běsky z Gondotu:
Podle legendy dostali Krenevové každých sto let příležitost znovu bojovat za svou rehabilitaci. Musel by se mezi nimi najít jeden ochotný postavit se v rituálním souboji jednomu z Mladorodých. Dnes, po bezmála dalším století, nebylo žádných důkazů, že by tehdy k pokusům o výzvu vůbec došlo. Nepodařilo se to před sto lety, nepodaří se to ani nyní, když je dvousetleté jubileum vítězství Sahíjinů za dveřmi.
Napoprvé a napodruhé budou bojovat s démony a poražení budou rituálně upáleni vždy podle předem určeného pořadníku podle dwentenské abecedy.
Příběh o zkáze Grenedonu
Krenevka Qlea se jako členka doprovodu akezonské královny Teji na návštěvě hlavního města grenedonské říše, Wobernu, zamilovala do krále Hachena. Otěhotněla. Po návratu do Akezonu prodila syna Eudora, kterého později král Hachen odvezl domů. Grenedonští chlapečka vděčně přijali. Dokonce i královna Silsea (byla neplodná), králi nevěru odpustila, protože po dítěti zoufale toužila.
Eudor vyrostl ve zdatného krále grenedonské říše. Jeho sláva a moudrost byla tak neobyčejná, že si ho začali bohové všímat. Především je zaujala jeho inteligence a neochota přejímat fakta bez diskuse. Když vyhnal ze své metropole postupně většinu kněží, a namísto toho založil další školy, poštvali na něj sahíjinové Paní Plamenů (Zubatou Grewinu). Jenže bohyně místo aby jej zničila, se do něj zamilovala. Nakonec své sourozence přesvědčila, aby jejího přítele nechali na pokoji a oni jí vyhověli. Protože každý ze Sahijínů měl právo držet si mezi smrtelníky své oblíbence.
Několik let spolu Grewina a Eudor – tak jak jen mohli i při nerovnosti svého stavu – docela šťastně žili. Grewina svůj čas spravedlivě dělila mezi své příbuzné a Eudora. Pak přišla katastrofa. Během jediné noci Grenedon pohltila zkáza. Zmizelo hlavní město Wobern, zanikly plantáže na březích jezer, shořely stohy napěchované sušeným ovocem na vývoz, lidé co přežili, utekli za hranice. Nikdo nevěděl, proč to bohové dopustili, ale všeobecně se šeptalo, že to byl trest za Eudorovu pýchu. V čem ale spočívala, zůstalo obestřeno tajemstvím.
Sahijinové včetně Grewiny o odmítají mluvit.
Prozřetelnost - multipolární vědomí metaprostoru. Brání se chaosu a uplatňuje pud sebezáchovy (např tím, že věstci z řad nesmrtelných se rodí mentálně postižení, aby nemohli způsobit kolaps
Proces věštění
Věštec nebo vykladač se napojuje na pravděpodobnostní pole metaprostoru. Existuje nekonečné množství variant, kudy se může odvíjet budoucnost. To, jaká budoucnost pro tu konkrétní osobu proběhne, se dá ovlivnit pozitivním nebo negativním očekáváním jak subjektu, tak věštce nebo vykladače. Schopný věštec či vykladač může nejen vykládat budoucnost subjektu, ale může ji v jistých mezích i ovlivnit.
- Smrtelní vykladači karet z Tenerisu se kupříkladu napojují na tu správnou linii z množiny potenciálních jen za předpokladu, že podepsali smlouvu s bohem Henrexem a on jim za to rozšířil senzorické rozhraní. V případě, že produkují věštby pro krátkověké smrtelníky, mnoho škody tím nadělat nemohou – zejména proto, že používají příliš nedokonalé orakulum – triftové karty, jejichž interpretace nikdy nemůže být jednoznačná. Tento fenomén rovněž chrání smrtelné vykladače před rozpadem osobnosti (šílenstvím). V opačném případě by je pravděpodobnostní pole metaprostoru zavalilo tolika vjemy, že by nebyli schopni je vstřebat. Karty a jejich jednoduché archetypy fungují při napojování i následné interpretaci jako filtr
- Smrtelní věštci nepoužívají jako orakulum karty, ale vlastní mysl a proto se jeví okolí vyšinutě a všichni se dříve či později zblázní – průběžně jsou eliminováni.
- Nesmrtelní věštci – (jejich četnost v metaprostoru je velmi vzácná), se buď spontánně či cíleně napojují na pravděpodobnostní pole a manipulují a vychylují vývoj událostí. Každá předpověď, bez ohledu na morálku nebo očekávání dalších subjektů se pak musí nutně zrealizovat, což vede k zauzlovaní či degradaci pravděpodobnostních linií a výsledně k chaosu. Z toho důvodu bývají nesmrtelní věštci vysoce nápadní pro okolí – jejich osobnost je nekonzistentní, projevují se jako sociopaté, případně psychopaté. V současnosti je na špici teorie, že se jedná o pojistku samotné prozřetelnosti, kterou brání chaosu (multipolární vědomí metaprostoru tímto působem uplatňuje svůj pud sebezáchovy). Důsledky působení nesmrtelných věštců bývají katastrofické (např. zničení Dervosu). Jsou vyhledáváni a internování, sledováni a s valnou většinou jsou eliminováni.
