Střípky sváru (kapitola dvacátá pátá)
Poté, co choulostivé téma uzavřeli, Dewi-tan Janise vyzval, aby se on i Neceom připojili ke společnosti ukryté za paravány. Janise překvapilo, když tam zastihl Razziela Arci-Quinna s doktorem Jeronýmem. Bavili se o životě na světech mimo tenerisský systém. Probírali různé kulturní zvyklosti, stravovací návyky a speciální rituály, ovšem záležitostem kolem Aliance anebo politické situace na Tenerisu, se pečlivě vyhýbali. Čas příjemně ubíhal.
Pak se od baru ozvalo trojité zadunění, po němž kapela ztichla. Všichni se otočili tím směrem. Hosté u stolků stíněných uměleckými artefakty natahovali krky, aby něco viděli, a ti, kteří řádili za paravány, zpoza nich zvědavě nakukovali.
U baru stál Smesmech v zlatém saku s křiklavě fialovými klopami, zlatých kalhotách s fialovými lampasy. Na hlavě měl našikmo posazený fialový nezvykle dokulata tvarovaný klobouk po obvodu krempy zdobený malými zlatými bambulkami. Na vzdálenost paže postávali jeho skřetí společníci. Jako vždy s kapuckami na hlavách. Jejich hnědé tvářičky vypadaly nezúčastněně. „Ó, koho to vidím!“ zahalekal bůh. „Není to přemožitel děsivého strýčka Henrexe? Není to šlechetný ochránce vědem a arbitr padlých bohů? Vážení přítomní, přivítejme mezi sebou Trajanise z Grenedonu, toho apoštola pokroku a provokatéra mocných! Mého nepřekonatelného bratrance!“
Klubová prostora se rozšuměla potleskem. Janis by nejraději zalezl pod stůl, ovšem to si nemohl dovolit. Takže důstojně nakráčel k barovému pultu, postavil se vedle namaškařeného Smesmecha, mírně se uklonil a řekl, že děkuje a že všem přeje dobrou zábavu.
Smesmech chňapl Janise pod paží a táhnul ho zpět ke společnosti za paraván. A hned začal chrlit vtípky na téma, jak by to asi vypadalo, kdyby Janis ten zápas s Henrexem znovu prohrál a vrátil se na Teneris. Štěstí je tvé druhé jméno, bratránku. Ty bys totiž vyhrál, i kdybys prohrál! Připravil bys těm zkostnatělým tupcům takové potíže, že by nenašli odvahu splnit, čím ti vyhrožovali. Neprodali by tě zpátky na Teneris, chechtal se Tyneonův nezvedený syn. Při představě, co bys tam mohl provádět, by jim to strach nedovolil.
Démonky se koketně chichotaly, Neceom nadával, agenti Aliance cudně mlčeli. Smesmech jistě věděl mnohem víc. Jeho projev byl plný narážek a náznaků. Janisovi se na jazyk draly otázky, ale nakonec to nechal být a převedl hovor jinam.
Ukázal na umělecké skulptury a zeptal se, co znázorňují. Smesmech vzal Janise za rukáv a šel mu své skvosty ukázat. U těch nejzajímavějších se zastavil a obšírně popisoval, co znázorňují. Pokroucené skleněné trubice s natavenými trsy skleněných květin měly znázorňovat muzikální tvory ze soustavy Keibon. Když přiložíš ucho k otvorům, uslyšíš hudbu. Co trubice, to jiná melodie, vysvětloval Smesmech. A tady ta pyramida není z bláta. Je uplácaná z popela, co zůstal po samovznícení slavného básníka Stromisty Hereda. Každá cihlička. A tento žebřík je pospojovaný z článků tvora Pim, ze soustavy Ab-ab-han, které tamější božstva používají jako konstrukční materiál. A tady to není obyčené zrcadlo. V jeho ploše žije...
Janisovi z toho šla hlava kolem. Nejvíc ho zaujal průzračný hranol o velikosti lidské postavy, v jehož struktuře byla zatavená změt barevných kuliček. Co je toto? Zajímal se. Smesmech se škodolibě uchechtl: To je symbolické zpodobnění, které autor nazval: Noční můra polymorfova. Abys tomu rozuměl, polymorfové se mohou přeskupovat a rozdružovat a sdružovat jak je libo, ale pokud je obklopíš křišťálem, zůstanou paralyzovaní. Přírodní křišťál je ochromí a konzervuje třeba na tisíce let.
Noc se přehoupla přes berdeke. Klub pulzoval hudbou a smíchem. Společnost se promísila. Každý se bavil s každým, Janis už dávno ztratil přehled, kolik známých mu kdo představil. Byl čas jít.Vyhledal na zaplněném parketu Neceoma, rozloučil se a slíbil, že se zase ukáže. Pak zamířil k východu. Démoní hlídač ho s žoviálními poznámkami vyprovodil.
+++
Nahoře v průmyslové čtvrti bylo ticho jako v hrobě. Janis se už už chtěl přenést na Grew, když ho kdosi chytil za rameno. „Ještě okamžik,“ řekl vetřelec.
Janis se prudce otočil a ohnal se zaťatou pěstí. Trefil vetřelce přímo do brady. Otrapa vyjeknul a zapotácel se. Byl by se svalil, kdyby ho ten druhý nechytil. To už je Janis poznal. „Co chcete?“
Razziel Arci-Quinn se křenil jak děcko o pouti, a doktor, který obdržel ránu do zubů, si mnul čelist. Janis si ani nevšiml, že z klubu odešli před ním. „V klidu si promluvit,“ zahuhlal doktor. „Nevěděl jsem, že se hned pereš.“
„Říkal jsem ti, že má studený odchov,“ chechtal se démon.
Janis rozhodil rukama. „Tak jo, mluvte.“
Démon se posadil na hromadu stavebního dříví naskládanou před plotem sousedního pozemku. Pozemšťan se k němu přidal. Janis zůstal stát, aby měl přehled. Ve tmě viděl černobíle, ale i tak cítil, že pozemšťan je rudý vztekem. Nebo rozpaky?
„Byl za tebou polymorf. Co ti chtěl?“ řekl démon.
„Proč bych vám to měl říkat?“ opáčil Janis. Agenti. Na Tenerisu má to slovo poněkud hanlivý význam. Agent je ten, co se plíží křovím, špizuje uši a tahá z prosťáčků inormace.
„Ve tvém vlastním zájmu bys to říct měl,“ zabručel doktor. „Víš, my s Razzim jsme ve spoustě věcí zajedno, ale v tvém případě se moc neshodnem. On tě chce chránit a já tvrdím, že to nepotřebuješ. A pokud bys to potřeboval, tak potom zase nejsi ten, koho potřebujeme my...“
„Polymorf Mumu, jak mu říkáme,“ řekl démon, „totiž o tobě včera poslal na ústředí zprávu. Negativní. Žádá o souhlas s eliminací tvé osoby. A ještě donedávna tě prezentoval jako nejlepší úlovek své kariéry. Hledáme důvod, čím jsi ho tolik nasral...“
„To je snad jasné,“ povzdechl si Janis. „Ta konfrontace kvůli Trepeně. Nelíbilo se mu, že jsem ho chtěl srolovat.“ Zase ho chce někdo zabít? Pokolikáté? Už mu to ani nepřipadalo.
Doktor rázně zavrtěl hlavou. „Musí to být něco závažnějšího. Trepena je teď pokrytá. Musí to být něco, co nejde zvrátit. Co ti řekl, když u tebe doma byl?“
Janis zakoulel očima. „Jenom vyhrožoval. Bylo to den před soubojem. Řekl mi, že jestli prohraju, ať nečekám, že mi někdo z vás pomůže.“
Démon a doktor si vyměnili pohledy. „To nemůže být ono,“ řekl démon.
„Myslím, že Mumu zuří, protože tě špatně odhadl,“ řekl doktor. „Pokládá se za znalce motivačních schémat smrtelníků. Pořád tě mezi ně zařazuje. Tvrdí, že tě formovaly jejich vzorce chování. Ale ty jednáš úplně jinak, než očekával. Neřekl ti něco...citlivého, co ho teď mrzí? Třeba o Alianci? Když jste spolu mluvili poprvé, tehdy po obědě na ambasádě?“
Janis zaťal pěsti. Krucipísek. Co by to mohlo být? Ó ano, je tu jedna věc, ohledně které ho polymorf zapřísahal, že o ní nesmí s nikým mluvit. Ale je bezpečné o tom mluvit s těmi dvěma? Může jim vůbec věřit? Jenže pokud by si měl vybrat mezi těmi dvěma a polymorfem, vybral by si ty dva výtečníky. „Asi už ví, že vím, že Hiria-abhama je ze soustavy pryč. A taky mi prozradil tajemství Krenevské anomálie,“ řekl jedním dechem.
Doktor seskočil z hromady. „Cože? On ti o krenevech řekl? Jak se ti povedlo to z něho vytáhnout?“
Démon potřásl hlavou. „Potom je to jasné. Náš „znalec“ zase jednou trefil kozla. Přesvědčený, že tě má na háku, ti vyprdolil super citlivou informaci a pak se posral, když mu došlo, že nejsi tak předvídatelný, jak myslel. Dobře mu tak. My bychom ti o tom už s ohledem na tvoje sebedestruktivní sklony neřekli. Krenevská anomálie je dynamit a musí zůstat v suchu. A žezlo je rozbuška.“
„Mě se taková manipulace nelíbí,“ zavrčel nevlídně Janis. „Jsem rád, že o anomálii vím, ať už se Mumu vzteká, jak chce.“
„Jasně, že se ti nelíbí,“ mávl rukou doktor. „Kdybys ale věděl, co se děje tam venku, byl bys pochopil, že další bandu neovladatelných bohů v tom blázinci fakt nepotřebujeme. Jednou budeme nejspíš rádi, že máme krenevy v záloze, to nepopírám, ale ten čas ještě nenadešel.“
„Právě proto jsme souhlasili, abys krenevy osvobodil,“ přidal se démon. „A taky bys měl vědět, že jsme ten dopis, co polymorf napsal na ústředí, ztopili a poslali jiný. Máš volné ruce.“
„Proč? Proč mi pomáháte?“
„Protože tvoje návrhy ohledně krenevů jsou rozumné. Dokonce nezbytné. Služba smrtelníkům je mění na hadry. Ještě jednou sto let a ztratí poslední zbytky vůle. Nemůžeme dospustit, aby vyměkli, když víme, jak můžou být užiteční.“
„Mluvíte o nich jako o konzervě!“ rozčílil se Janis.
„Svým způsobem,“ zamručel doktor s pohledem upřeným do ztracena.
„Jde taky o tebe,“ řekl démon. „Teď, když o tom víš, už nemáš šanci se nám vyhnout. Kdyby tě nezabil Mumu, museli bychom to udělat my.“
„Neradi,“ dodal mdle doktor.
+++
