Střípky sváru (kapitola devatenáctá)
Bez dalších řečí ji tam nechal a přenesl se do včelína. Měl trochu strach, zda bude Trepena po té štvanici v pořádku. Krčila se na lavici, její oči hleděly do prázdna, rukama hladila jeden z úlů a ze rtů jí klouzalo: „Bzzz, bzzz, bzzz...“
Sklonil se k ní a objal ji. „Co se stalo? Mluv!“
„Už vím, kdo je Králem Prokletých,“ škytla a chytila se za hlavu. „Je to Diren!“
„Řekl jsem ti přece, že Diren je král,“ zavrčel důrazně Janis. „Král krenevů, kteří jsou prokletí. Je tedy i králem prokletých. A co má být?
„Nechci, aby zemřel! A nechci ani, abych zemřela já, když jsem ho konečně potkala.“
„Ani já nechci jeho smrt. A nechci ani tvou smrt. Tak se uklidni a vysvětli mi, oč jde.“
Trepena se opět roztřásla. „Matka mi vždycky říkala, že tomu, který si mě bude nárokovat, přivodím šílenství a hrozivou smrt. Je to Diren. On je ten vyvolený.“
Janis riiberionskou bohyni uchopil za ramena a jemně s ní zatřásl: „Trepeno, musíš mi vysvětlit od začátku. Nerozumím ti!“
Trepenina víčka zamžikala a její pohled se vyjasnil. Uculila a její bledá líčka se zbarvila doruda. „Když jsme se poprvé setkali,“ vydechla, „Diren mi řekl, že jsem...krásná. Že nic z toho, co mu vyprávím, ho nezajímá. Řekl mi, že ho zajímám jedině...já.“ Bohyně smutně potřásla hlavou a z očí ji stékaly slzy. „Zpočátku jsem si to nedala dohromady, ale teď už mi to dává smysl. Krenevský král je král prokletých. A ten je určený na porážku. Nikdo jiný to neví líp, než já. Když zemře, budu žít. Pokud přežije, zemřu já. Asi před třiceti lety jsem vyslovila věštbu. Týkala se mého vyvoleného. Bylo tam, že bude králem prokletých. Byla jsem z toto zmatená... Matka mi to vyložila. Řekla, že až ho potkám, budu já příčinou jeho smrti, nebo on příčinou té mé. Zakázala mi ho hledat a já jsem ji v obavách poslechla. Jenže, teď jsem potkala Direna. A tady uvnitř,“ bohyně se poplácala po hrudi, „vím, že se to týká jeho...“ Její tvář se bolestně stáhla.
„Počkej, počkej,“ uklidňoval Trepenu Janis. „Udělejme si v tom jasno. Proč sis nechala vyložit věštbu, která se týkala tebe a Dir... tvého vyvoleného právě od matky?“
Trepena ho obdařila nechápavým pohledem. „Týkalo se to mě samotné. Neměla jsem potřebný odstup. A matka byla jediná, kdo byl vůbec ochotný...“
„Dlouho jsem se živil jako vykladač,“ přerušil ji Janis. „Zopakuj tu věštbu mně.“
Trepena zvolna přikývla. Zamžikala, zaťala pěstičky, prudce se narovnala a otevřela pusu.
„Zadrž!“ okřiknul ji Janis v obavě, aby se věšba nezachytila na síti stejně, jako ta minulá. „Je to stará věštba, ne? Nemusíš u toho poulit oči a strašidelně se kývat. Odrecituj mi to civilně a šeptem.“
Trepeně poklesla ramena a podezíravě se na Janise podívala. „No...dobře,“ vydechla.
„Šerými mlhami tápaní
ukončí lásky mé hledání
Krále prokletých stříbra jas
umlčí můj pronikavý hlas
V chaosu šílenství a vzdoru
Těžce nalézající oporu
Oheň zasnoubený s ledem
Až zůstane jen jeden.“
Janis se rozpačitě poškrábal po třídenním strništi. Stříbra prokletého jas – to skutečně může být o Direnovi. Ovšem oheň zasnoubený s ledem...a zůstane jen jeden...
„Tohle tvá matka vyložila tak, že jeden z vás musí zemřít? Vážně? Taková věštba může znamenat cokoliv. Já bych to vyložil i tak, že pokud dojde ke sloučení protikladů, ledu a ohně, vyruší se navzájem. Jejich postata však nezmizí. Vznikne nová jednota, přeneseně vztah.“
Trepena na Janise civěla, jako kdyby mu z čela rašil ořešák.
„Za ten vztah každý z dvojice zaplatí tím, co pokládá za důležité,“ pokračoval. „Něco obětuje ve prospěch celku. Pokud se Diren vzdá své pomsty a ty, pokud se vzdáš svého věšteckého daru...“
„Jak bych mohla?“ skočila mu do řeči Trepena. „Věštění je mou součástí! Nedokážu odhadnout, kdy se dostaví.“ Oči jí zaníceně plály. Ne, teď opravdu nepůsobila jako blázen.
„Je to jako nutkání?“ ujistil se Janis.
Bohyně přikývla. „Když to na mě přijde, mám pocit, že pokud to ze sebe nevysypu, rozletím se na milion kousků.“
„Už ses někdy pokusila to nutkání přesměrovat? Udělat něco takového, abys tu energii vybila jinak? Že bys třeba odrecitovala něco hm...něco rytmického a milého, čím bys ty nebezpečné verše věštby nahradila?“
Trepena měla oči jako talíře. „Místo věšby básničku?“
„Jo,“ přitakal Janis. „Básničku, kterou bys recitovala tak dlouho, dokud tě to nutkání nepřejde. Musí to být jednoduché, aby ses to snadno naučila. Horečnatě pátral v paměti, aby si něco takového vybavil. Pak to měl. „Třeba toto:
Přiletěla vrána, sedla do trní.
Přiletěla druhá, sedla vedle ní.
A ta třetí na špičku.
Zazpívala písničku.“
Trepena vyskočila z lavice a zatleskala. „To je krása! To se líbí! Krá, krá, krá!
„Kdyby to nefungovalo, můžeš zkusit něco jiného. Třeba zpěv, nebo počítání násobilky. Cokoliv, co by ti zabránilo tu věštbu vyslovit. Protože jinak tě věštění přivede do průšvihu, ať budeš chodit s Direnem, či ne. Mluvil jsem o tobě s vyslancem Aliance. Ne, nic jsem jim neřekl,“ dodal, když bohyně vyděšeně vykulila oči. „Problém je, že oni věděli, kde jsi byla předtím, než jsem se k nim dostal. Pokud by tě chytili, nečekalo by tě nic pěkného. Kdybys ale zůstala s Direnem, museli by tě nechat na pokoji. Ochránil by si tě.“
„Ale Diren je otrok,“ namítla.
„Dlouho jím nezůstane,“ řekl tak přesvědčivě, že si tím v dané chvíli byl skutečně jistý i on sám. Ještě tak vědět, jak to stihnout do konce lhůty stanovené Aliancí. „Věc se má tak,“ pokračoval, „že kdybys zůstala s Direnem, kdybys z celého srdce toužila být s ním, měla bys perfektní motivaci svoje věštecké puzení odklonit. Potom byste mohli mít šanci.“
Riiberionská bohyně zavřela oči a nepatrně prohnula rty v úsměvu. „Ano. Být s ním.To bych moc chtěla. On je to nejúžasnější stvoření, které jsem kdy viděla. A jak je hrdý. A jak vztekle se umí mračit... Myslím, že mě skutečně miluje. Řekl mi to. Přesně předtím, než na mě ten odporný smrtelník, co ho pořád mlátí bičem, poštval ty mektavé běsky.“
„Musíme udělat všechno pro jeho osvobození, aby se o tebe mohl postarat,“ řekl konejšivě Janis. Současně se sám sebe děsil. Co jí to tu vykládá? Kde bere tu jistotu? Proč té křehké bláznivce sugeruje naděje, o jejichž splnění on sám tak úplně přesvědčený není?
+++
Přesvědčil Trepenu, aby zatím zůstala u svých oblíbených bzukalek. Alespoň, než se situace uklidní, a ona se bude moci vrátit na Teneris za Direnem. Opakuj si zatím tu básničku, radil jí.
Cestou do Grewininy vily si lámal hlavu, co s tím propletencem dělat... Jeho plány se mu drolily pod rukama dřív, než je vůbec stačil zformovat. Navíc mu docházel čas. S každou další hodinou se přibližoval ke konci lhůty, na které se dohodl s polymorfem. Nic naplat, půjde za Tyneonem. Poví mu, že s těmi šašky od Aliance odejde a přestane dělat problémy. Ale učiní to jen pod podmínkou, že sahíjinové vykoupí od smrtelníků krenevy zpátky. Nebude tlačit na pilu a vyjednávat o to, aby sahíjinové vrátili krenevům jejich moc, když ví, že to stejně není možné, protože Hiria-abhama je pryč. Bohatě postačí, když se podaří prosadit, aby sahíjinové zrušili kletbu, která krenevy nutí slepě smrtelníky poslouchat. On sám krenevům věnuje půdu jeho dědičné říše. Grenedon. Tam si Krenevové založí město. Vlk se nažere a koza zůstane celá. Krenevové si polepší, ale sahíjinskou dominanci ani tolik obávanou bezpečnost metaprostoru, neohrozí...
Za předpokladu, že se Tyneon už brzy dozví o Ixonině a Ternakově dítěti, mu Janis vlastně navrhne řešení, které bude možno prakticky realizovat.
A pokud se Tyneon bude cukat, jakože určitě ano, Janis mu pohrozí Trepenou a jejím věštěním. Je fajn, že se od polymorfa dozvěděl, jakou hrůzu Trepena vyvolává. To se bude hodit.
K Alianci nejspíš opravdu nastoupí, ale jen proto, aby získal zpět Hiria-abhama. Proč by k nim jinak šel jak ovce na porážku, když by mohl upláchnout kamkoliv jinam? To ovšem Tyneonovi neřekne, že bude žezlo hledat.
A hlavně se nenechá dohnat k žádnému slibu. Nebude ukazovat všechny karty, co má v zásobě. Bude se chovat jako loajální hoch. Nebude arogantní. Bude se sakramentsky krotit. Tyneon toho určitě ví víc, než se Janisovi bude líbit. Henrex mu nejspíš řekl, že Janis ví o tom, že předal žezlo cizincům a taky mu určitě řekl, jak na to Janis zareagoval. Ne, Tyneonovi se nebude líbit, že se Janis staví k jeho konání kriticky. Zvláště, když má Janis pravdu.
Další problém je Trepena. Ten je vlastně ještě naléhavější. Musí si promluvit s polymorfem. Je to především Aliance, kdo má z Trepenina věštění strach. Je zapotřebí jim jednoznačně oznámit, že Trepena zůstane s Direnem. Ti dva si můžou vzájemně obrousit hrany... Půjde raději hned, než si najde důvod, proč to neudělat...
Janis si roztřeseně povzdechl. Takže plán je znovu vytyčen. Teď jen, jak to všechno dát dohromady...
+++
