Slzy Netrebů - (Vykladač III) - kapitola třicátá šestá (předposlední)
Na vysokém pódiu, které asi obvykle sloužilo jako jeviště, stál Igor a tři kroky od něj ve vzduchu vířily dvě spirály černého dýmu stoupající ze dvou černě vypálených míst v prkenné podlaze. Podél stěn se mátožně klátili koordinátoři a dole pod podiem se na zemi v troskách rozbitých křesel váleli a omámeně zvedali užaslí stěžovatelé. Zmar z Riiberionu, Henrex, Vivon a Grewina z Tenerisu, Deo z Nikodemu, Klarisa, Wonoden a Ginian z Robustuy, Vikkason z Erektiadu, Rafedaxarr z Mizeonu a další a další. Nikdo doposud neřekl ani slovo. Janis věděl, proč jsou tolik otřesení. Tím, jak snadno První „ukončil“ existence svých nejbližších dlouholetých spolupracovníků, právě demonstroval svou sílu. Předvedl operativní zásah Aliance v praxi. Ale Janis si nebyl jistý, zda bylo takové jednání s ohledem na předchozí obvinění ze strany oponentů právě taktické.
„Ničíš můj majetek, příteli,“ ozval se pochmurně Zmar. Seděl se skříženýma nohama na mramorové podlaze a ukazoval na zničený sedací nábytek. „Tak ať jsou ty důkazy raději přesvědčivé.“
„Chci vysvětlení!“ křikl erektiadský Rex. Jeho hlas drnčel jako struhadlo. Magické rozhraní dračího krále zlatě svítilo a vibrovalo potlačovanou energií. Rex nebyl příliš daleko od proměny do své dračí podoby. Kdyby se neovládl a přeměnu spustil, v sále by bylo pořádně těsno.
„To bych tedy prosil, Igore,“ zaševelil císař Rafedaxarr z Mizeonu. Jeho hlas hladil jako léčivý vánek, ale pod příkrovem vlídnosti bylo cítit zlověstné napětí. „Opravdu nerad bych se od tebe odvrátil tak, jak o tom mluvila… ehm… zvěčnělá Anaera z Dervosu.“
Bylo známo, že Zmar z Riiberionu je rapl a jeho destruktivní schopnosti z něj činí jednu z nejvíce nebezpečných bytostí v metaprostoru. Navíc je Zmar vůči Alianci notně zaujatý. Jeho dcera Orena, manželka koordinátora Aderawena a agentka Aliance, před několika lety beze stopy zmizela a Zmar to dával za vinu celé organizaci, ale Aderawenovi nejvíc. Kde mohl, dštil na zetě síru. A erktiadský Rex Vikkason a Rafedaxar z Mizeonu jsou, co se týká ničivých kvalit, jen o vlas za Zmarem. Ostatně je s podivem, že ti dva byli ochotní se vůbec sejít na témže místě, aniž by si šli po krku. Nejspíš oba usoudili, že nutnost revize Aliance je důležitější než jejich staletí trvající válečný konflikt. V neposlední řadě je tu Diren. Nově posílený král krenevů má nejméně důvodů ke shovívavosti s Aliancí.
Janis věděl, že je nutné něco udělat dřív, než se strhne mela. Aderawen s Razzielem měli stejné myšlenky a vřítili se dovnitř. Doslova prolétli nad hlavami auditoria a přistáli na podiu, načež se postavili každý z jedné strany po boku Igorovi.
„Já, Aderawen ab Herken,“ oslovil stěžovatele Aderawen, „druhý koordinátor z nejvyšší dvanáctky, oznamuju na svou čest, že Tanasi Uneon a Anaera z Dervosu pustě lhali. To oni chtěli mít Vykladače mrtvého. A při té příležitosti plánovali odpravit i Prvního. Neuspěli ani u jednoho.“
Zatímco stěžovatelé stále různě rozložení na podlaze poslouchali Aderawenova vysvětlení, vešli Janis s Eryn dovnitř. Eryn zamířila ke svému otci, Janis se propletl kolem Henrexe objímajícího Vivon a sklonil se k matce. Grewina byla stejně jako většina přítomných ještě celá tumpachová z Igorova výbuchu. Takže jí chvíli trvalo, než pochopila, na koho se to dívá. Janis ji vzal za ruku a pomohl jí vstát. „Trajanisi!“ vydechla a padla mu kolem krku.
Pssssst, zasyčel kdosi.
Vždyť je to Vykladač! Zašeptal někdo další.
Neříkali, že je to krenev? Vypadá jako sahíjin!
Je to míšenec.
Co? On skutečně žije?
„…ptáte se proč ten komplot s Igorovou popravou za domnělou vraždu Vykladače Tanasi a Anaera zosnovali?“ pokračoval zatím Aderawen. „Udělali to, aby zamaskovali svá chybná rozhodnutí vedoucí k pronásledování a justičním vraždám věštců v období posledních tří set let. Nechtěli, abyste věděli, za jakých okolností Vykladač zachránil svět, protože by jejich zločiny prosákly na světlo. Máme důkazy, že Tanasi a Anaera se zadrženými proroky svévolně experimentovali. Mučením je nutili pronikat do Pravděpodobnostního pole. Vyžadovali po nich, aby tam pátrali po odemykací kletbě k Vahanským laboratořím. Dezorientovaní, ztýraní a emočně nestabilní věštci se mezi pravděpodobnostními liniemi pohybovali jako neřízené střely, což vedlo k destrukci richotonní pleteně metaprostoru, které by nevyhnutelně vedlo ke zhroucení naší reality, kdyby to Vykladač na poslední chvíli nenapravil.“
Janis objímal Grewinu kolem ramen a snažil se rozdělit pozornost mezi její lamentaci o tom, jaký měla o něj strach (já věděla, že tě ten protivný equíziánec nedostal!) a mezi to, co sděloval z podia Aderawen (Anaera zfalšovala statistiky a dlouho se jí úspěšně dařilo udržovat Triádu a koordinátory v dojmu, že richotonní pleteň se hroutí pod vlivem cestování hyperprostorovými portály.)
Pak ho Eryn zatahala za rukáv a ukázala na zamračeného Zmara. „Otec chce, aby ses mu představil.“ Dělo se toho tolik současně, že se Janisovi točila hlava. Stěžovatelé chrlili na Aderawena a Razziela jeden dotaz za druhým, a ti dva na střídačku odpovídali, zatímco Igor tam jen stál a zůstával až nepřirozeně zticha. Jeho postava zahalená černými křídly působila jako stín vržený hrozbou. Oči upínal někam k protilehlé zdi, jeho hrudník se pravidelně zvedal a klesal, paže mu klidně visely podél těla. Na první pohled působil První téměř uvolněně, přesto si byl Janis jistý jeho připraveností znovu zabíjet. Janis s Igorem strávil několik hodně intenzivních dní, ale až teď konečně měl příležitost ho vidět v jeho nejděsivější podobě.
„Všechno, co Aderawen řekl, je pravda,“ pokračoval zatím v proslovu Razziel. „Můžeme to doložit nejnovějšími nahrávkami princezny Eryn, které vám zde předloží tajemnice Alkena. Uslyšíte i svědecké výpovědi, které přednesou agenti Kendrick, Kaebi, Hedis a koordinátor Jeroným.“
Igor dál cudně mlčel, jen občas potvrdil již řečené přikývnutím.
Janis se ani při nejlepší vůli na ně nemohl soustředit, protože do jednoho ucha mu štěbetala Grewina, do druhého Eryn a zpovzdálí si ho měřil ne zrovna vlídně naladěný Zmar. Janis zaťal zuby a vyrazil k němu odhodlaný požádat jej o Eryninu ruku.
Jenže Zmar promluvil dřív. „Nejsi pro ni žádná extra výhra,“ procedil skrze zuby. „Jednu dceru jsem díky Alianci už ztratil. Nechci přijít o tu druhou.“
„Žádám vás jako svobodný muž, sire,“ hájil se Janis. „Aliance mě vyřadila. I kdyby mě chtěli zpět, já se vracet nehodlám. Chci Eryn a chci s ní mít děti. Je mi fuk, kdo bude kralovat Robustue. Ať to bude Ginian nebo Eryn nebo třeba oba dva, ochotně je podpořím. Já sám takové ambice nemám, ale dokážu je pochopit.“
Janis se opíral o kmen staré pokroucené slivoně a vzhlížel k hnízdu na jabloni. Byla v něm tři zeleně kropenatá vajíčka, jejichž matka v posledních zbytcích podvečerního světla lovila drobný hmyz mezi rybízovými keři. Tady na Grewu všechno plynulo v souladu s přírodními cykly. Cvrčci schovaní mezi stébly trávy cvrkali. Bzučící včely se houfně vracely k česnům dřív, než zapadne slunce. Nad korunami stromů tichounce přeletěla sova. Ze všech stran to dýchalo důvěrností a bezpečím. I ten včelín pobitý starými prkny, ze kterých se loupaly šupinky temně zelené barvy, vypadal stejně jako v den, kdy sem Janis přišel poprvé. Nic nenasvědčovalo, že svět byl jen krůček od zkázy.
Podíval se skrze přečnívající větve k matčině vile, jejíž okna zářila zlatým světlem. Utekl do zahrady hned po tom, co se objevila Seneda prohlásila: Však jsem to říkala hned, že princezna Eryn je pro něj ta pravá!
Janisova mysl byla roztěkaná a emoce rozjitřené. Zítra se žení s Eryn. Skutečně se to stane. Zmar, Klarisa i Alkena pochopili, že proti tomu nic nezmůžou. Raději souhlasili, než aby se museli dívat, jak se Eryn vzdává vyhlídky robustuanského trůnu a následuje Trajanise na jakýsi zapadlý satelit tenerisské soustavy.
Eryn by to skutečně udělala, tím si byl Janis jistý. Ale on to po ní nechtěl. Zvlášť ne po tom, co se Ginian robustuanského trůnu vzdal a odstěhoval se ke krenevům na Vress, aby jim pomohl budovat Nový Trajanis. Vždycky mě štvalo, že jsem předem z nástupnictví vyřazený, přiznal se Janisovi Ginian. Teprve, až jste změnili zákony a až mi Eryn nabídla, že si ten trůn můžu vzít, jsem zjistil, že ho vlastně nechci. Takže povinnost chopit se robustuanského trůnu připadla Eryn a Janise čekala kariéra prince – manžela, což mu nijak nevadí, protože jde o to, že bude mít Eryn.
Od bouřlivého jednání na Ok-Sawonu uplynuly tři dny. Hned po tom, co Janisovi Zmar nepříliš ochotně dceru přislíbil, se Janis s Eryn rozloučil. Sbalil Grewinu a přenesl ji na Grew, protože matka byla z výbuchu na cizím světě oslabená a nutně si potřebovala odpočinout. Sám se vypravil na Robustuu za královnou. Klarisa s kyselým výrazem prohodila, že už bylo, krucinál, načase. Oznámila mu, že už jí Eryn všechno řekla a že svatba bude pozítří přesně v poledne v chrámu Kahalei. Pozvánky už jsou rozeslané, tak ať se dostaví včas.
Ten brzký termín Janise poněkud zaskočil. Štvalo ho, že s Eryn se vůbec nesetkal. Klarisa mlela cosi o tradicích a ujistila ho, že nevěsta je v pořádku a právě teď se v chrámu Kahalei duševně připravuje na roli vdané ženy. Mírně nerudný seběhl z trůního sálu na nádvoří, aby se přenesl na Grew, ale v té chvíli narazil na Wonodena s Ginianem. Oba se právě vrátili z ok-sawonského jednání. Plni dojmů vyprávěli, jak to dopadlo.
Sněm ex-post odsoudil Tanasiho a Anearu za voluntarismus a spiknutí a veřejné ohrožení. Igorovi byla udělena výtka za to, že si jejich pochybení nevšiml včas. Byl podmínečně sesazený z postu Prvního a dostal za úkol do týdne navrhnout další dva agenty k doplnění Triády. Pokud nominanty sněm potvrdí, může Igor v Triádě zůstat. Jako Třetí. Měl jsi vidět, jak se equiziánec kroutil! Smál se Wonoden. On a Třetí? On, který byl odjakživa První? Vrčel, že s takovou se spíš přidá k dřevorubcům na Lemedoe. Rex s Rafedaxarrem a Zmarem a Direnem mu dali nůž na krk. Buď bude dál pracovat pro Alianci, aby napravil ten bordel, nebo ho postaví před soud za to, co nepřímo zavinil…
Při představě, co takové podmínky pro samolibého a arogantního Igora znamenají, se ani Janis neubránil smíchu. Přesně takový výsledek Igorovi přál. To by se mu tak líbilo, prásknout do bot! Jenom ať se holoubek pěkně snaží a dá organizaci zase dopořádku. Při té příležitosti se Janis přistihl, že už nepokládá Alianci za stělesnění všeho zla jako dřív. Pochopil, že Aliance je do jisté míry užitečná, ale stejně jako v každém mechanismu, to i v ní občas zaskřípe.
Zšeřelou zahradou se líně blížily čtyři postavy. Cinet, Kerris, Mrrau a Neceom. Janis byl rád, že je tu má a že ten poslední večer mládeneckého života nezůstane sám.
„Už se můžeš vrátit, Nisi,“ ušklíbnul se Neceom.
„Takže je pryč?“ ujistil se Janis. Věděl, že Neceom má na mysli Senedu, která se jako obvykle vloudila na Grew bez pozvání.
„Tvá matka se jí zbavila rychle,“ řekl líně Mrrau. „Stačilo se zeptat na to, co teď dělá slavný dramatický umělec Smesmech. Než aby Seneda přiznala, že její drahý synáček je momentálně na útěku, raději se odporoučela.“
„A my můžeme pokračovat!“ zatrylkovala Kerris.
„Jsi na řadě s rozdáváním,“ připomněl Janisovi svým obvyklým decentním způsobem Cinet.
Vrátili se do Janisových pokojů a pokračovali v zapíjení svobody. Hráli dohomon, smáli se Neceomovým vtipům na adresu jeho božského šéfa Mreona. Eryn s Cinetem se nezapomínali hádat o jakoukoliv prkotinu. Mrrau to štiplavě komentoval. Janis se cítil dobře, i když mu tu chyběl Trsuah. S Direnem a Trepenou se uvidí zítra na Robustue a Trsuah se za ním snad zastaví, jakmile se vrátí z mise.
„…nechala svoje démonky roztahat všechny ty záclony po louce a ukecala Mreona, aby na ně zapršel. Jenže, jak asi tušíte, obyčejná dešťová voda na ty očouzené záclony nemohla stačit. Po dešti nejenže dál smrděly mastným kouřem, ale ještě byly od bláta. Seneda začala ječet, že jí to Mreon udělal schválně.“ Neceom se odmlčel a dodal: „Jako kdyby Mreon věděl cokoliv o praní.“
„Je legrační, že Seneda neví nic o praní,“ poznamenal poťouchle Janis. „Odjakživa si přece zakládá na své znalosti životních návyků smrtelníků. Ona, bohyně rodinného krbu.“
„Kdo myslíte, že jí ten sklad zapálil tentokrát?“ řekl zamyšleně Cinet. „Dřív to bylo jasné. Dělal to Diren. Ale teď je Diren pryč a má úplně jiné starosti.“
„I kdybych o tom něco věděl,“ broukl s mazaným úsměvem Neceom, „nechám si to pro sebe, promiň.“ Podíval se na Janise a zahrozil prstem. „A ty, Vykladači, pokud něco tušíš, však my víme jak, si to taky nechej pro sebe.“
Janis se rozesmál. Na to, aby se dopídil, kdo s železnou pravidelností zapaluje tetince Senedě záclony, nemusel chodit pátrat mezi pravděpodobnostní linie. Pachatelem je buď Weyna nebo Vivon. Ale vážně je lepší to nevyslovovat. Jeden nikdy neví, kdo kde poslouchá.
