Slzy Netrebů - (Vykladač III) - kapitola dvacátá sedmá
Neceom byl dávno zpátky v Mreonově mlžném paláci, ale Janis dál bezcílně bloudil po schodištích bredeonského obchoďáku a přemýšlel, co s tím. Nedokázal se zastavit. Připadal si, jako kdyby ho měli každou chvíli chytit a hodit Launě do tlamy. Dobře věděl, že Grewinu zajali jen kvůli němu. Jeho matka jim nemůže prozradit vůbec nic. Má posloužit jako volavka. Zubatá Grewina, paní Plamenného moře a sahíjinská bohyně Smrti je statečná a tvrdošíjná, ale vyvržená z rodného světa bude oslabená. A agenti to vědí. Budou ji zastrašovat, budou jí vyhrožovat. Postarají se, aby se to dostalo na veřejnost. A budou čekat, až si pro ni Trajanis přijde.
„Zvláštní oddělení Konventu pověřené přeneseným výkonem agendy Aliance na Bredeonu vyzývá občany k nápomocnému jednání při hledání pohřešovaného Trajanise Eudora z Grenedonu, původem ze soustavy Teneris. Jmenovaný je středně vysoké postavy…“
Brebentění bionické zpravodajské jednotky se houževnatě pasírovalo kakofonií ostatních zvuků. Muselo v tom být nejaké kouzlo, že i ve směsici hlasů a reklam na maskovací matatory, tenzní detektory a evakuační vznášedla bylo hlášení BJ stále srozumitelné.
Trámtádádá-trámtádádá!!!
Trámtádádá-trámtádádá!!!
Náhlá fanfára přeřvala úplně všechno. Ozývala se od centrálního videxového válce, který zabíral výšku tří podlaží a kolem kterého se v okrasných vlnách vinula ramena pohyblivých schodišť. Něco takového tu Janis ještě nezažil. Nejspíš to znamená, že hlášení je důležitější, než všechna předchozí. Dychtivě lamentující bredeonci sestupovali z eskalátorů na galerii a hrnuli se k zábradlí, odkud měli nejlepší výhled. Janis se k nim váhavě přidal.
„Vyslechněte exkluzivní zprávu! Legendární Tesivel Kavanská se vrátila!“ Fifiona, známá hlasatelka sledované videxové stanice, která se objevila v záběru, vypadala, jako kdyby se vydrápala ze sůsího hnízda. Jindy dokonale upravené vlasy se jí ježily na všechny strany, sako obvykle nažehlené do vysokého lesku měla zmuchlané, jako kdyby s ním vytřela podlahu. „Je nám potěšením, že vám tuto přelomovou událost z Kavanu můžeme zprostředkovat jako první! Dnes v poledních a odpoledních hodinách obecného času došlo na Kavanu k bezperecendentnímu mocensko religióznímu převratu. Původní matka kavanských bohyň po mnoha staletích vystoupila z ústraní, sesadila a popravila dosavadní čtyři kavanské bohyně a ustanovila se jedinou panovnicí a majitelkou všeho Kavanu. Nabízíme vám popis té epochální události přímo od Brebendy Cazinos, naší stálé kavanské zpravodajky. Upozorňujeme, že paní Cazinos byla ve chvíli, kdy diktovala do záznamu, stále ještě silně rozrušená. Vzhledem k jedinečnosti svědectví, se vám tím dostane bezprostředního vhledu.“
Janis zpozorněl, když mu došel význam sdělovaného. Co je to za šaškárna? Tesivel si vymyslel sotva před půl rokem na Duanzaná. Fáma se roznesla po Kavanu, no budiž, takové věci se stávají. Ale nemůže se přece vrátit někdo, kdo nikdy neexistoval!
Pohodlně se opřel o zábradlí a se zatajeným dechem sledoval, co bude dál.
Reportérka Brebenda Cazinos s moderním fialovým přelivem na hlavě, bledou pletí a poněkud delším nosem, který naznačoval její smíšený kavanský původ, začala mluvit: „Stalo se to dnes v poledne. Seděla jsem v restauraci Sonáta a čekala, až mi přinesou oběd. Okna vedou na náměstí Svornosti. To je to největší prostranství kavanské metropole, jak asi víte. Píše se o něm v každém turistickém průvodci. V rozích stojí, ehm, vlastně stály, chrámy čtyř kavanských bohyní, všechny bez výjimky postavené jako koncertní sály…“ Brebenda si drásavě vydechla a roztržitě si promnula ruce, než se jala pokračovat dál: „Venku nebylo ani živáčka, dokonce i pouliční hudebníci utekli do zastíněných čajoven a hospod. Zničeho nic jsem uslyšela rachot, jako když se sype kamenná lavina. Podívala jsem se z okna a tam, uprostřed vylidněné a sluncem rozpálené plochy, se formoval sloup temně zeleného světla.“ Brebenda rozpřáhla paže, jako kdyby chtěla naznačit obvod toho sloupu. „Byl óóóbrovský a šlehal až do oblak. Ostatní v restauraci začali ječet. Pak z toho sloupu vystoupila průsvitná postava. Vypadala skoro jako fantóm, ale sálala z ní…“ Brebenda se zarazila, jako kdyby váhala to vůbec vyslovit, ale vzápětí se odhodlaně narovnala a pokračovala: „tak razantní magie, že se mi z toho zvedl žaludek.“ Brebenda omluvně zakoulela očima a dodala: „Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. To už kavané vybíhali z domů a křičeli: Tesivel! Tesivel!“
Janis na to hleděl jako spadlý z ořešáku. Chudáci kavani. Nechali se zblbnout fámami o vylhané bohyni a teď skočí na špek první podvodnici, která se objeví. Než stačil tyto úvahy dovést do podrobností, vystřídala Brebendu na ploše videxového válce zase ta pomuchlaná Fifiona: „Děkujeme Brebendě, že se s námi o tento zážitek podělila. Jak již víte z úvodní reportáže, bezprostředně po svém návratu iniciovala Tesivel revoluci.“ Následovaly snímky jako z apokalypsy zachycující trosky všech čtyř chrámů, kolem kterých Janis ještě před několika týdny poklidně procházel. To už byl absolutně paf. Jeho teorie s podvodnicí doznala trhliny, protože cizí bohyně by nikdy neměla dost sil, aby zmasakrovala čtyři bohyně domácí. Takže to buď byla bytost třetího řádu, o které ještě neslyšel, nebo to skutečně byla nějaká stará zapomenutá kavanská bohyně a proto ty čtyři mladší zvládla.
„V současnosti bohyně Tesivel rokuje s představiteli Aliance. Na zítřek pozvala svou letitou přítelkyni, bohyni Assi-Sionu z Dervosu. V dohledné době má Tesivel v plánu obnovit i diplomatické vztahy s nobilitou světů Čtyřdohody,“ pokračovala dál reportáž.
Obnovit? Janis jen lapal po dechu. Znamená to, že Tesivel už kdysi s někým diplomaticky jednala? Jak, když neexistovala? Cítil v tom všem nějakou velkou lumpárnu, ale v dané chvíli nebyl schopný racionálně myslet. Odpotácel se do odpočinkového koutku a svezl se na lavici zastínenou palmou rostoucí v dekorativním kontejneru. V roztržitosti se opřel lokty o kolena a zajel si prsty do vlasů, čímž si málem strhnul z hlavy tu odpornou fialovou paruku. To ho vzpamatovalo. Rychle se narovnal a rozhlédl se kolem, ale zdálo se, že bredeonci mají svých starostí dost. Ostatně, on má taky svých starostí dost, Tesivel, Netesivel. Prostě nad tím nebude přemýšlet. Je načase odhodlat se k činům. Realizovat rozhodnutí, které dva týdny pozvolna zrálo v jeho mysli, ale zatím si je odmítal připustit.
Je nutné si přiznat, že přemístěním krenevů z Tenerisu na Vress jen oddálili nevyhnutelné. Aliance by krenevy dříve či později na Vressu našla a jako potenciální hrozbu metaprostoru je zničila.
Nedojde k tomu jen v případě, že Janis Alianci přesvědčí, že krenevy k něčemu důležitému potřebuje.
Co by se stalo, kdyby se ty poplašné předpovědi týkající se konce světa začaly naplňovat?
Únava v metaprostoru dál postupuje od periferie k jádru. Jestli to Aliance nezastaví, svět prostě usne, veškerenstvo ustrne, konec příběhu. Celý proces bude podle výpočtů ještě pár desetiletí gradovat. Dalo by se čekat, že Aliance se zaměří spíš na evakuaci vybraných jedinců a databází, než aby se otravovala s margináliemi, jako je likvidace krenevů. Jenže Janis znal způsoby práce koordinátorů. Budou sveřepě dál držet linii, plnit rozkazy, realizovat úkoly a dodržovat protokolární procedury až dokud se únava nedoplíží k jejich stolu a dokud jim nezamrzne tužka v ruce. Udělají všechno, aby organizace fungovala - v zájmu udržení disciplíny, a jistým způsobem se to dalo chápat v případě, že se jiní cíleně zaměří na evakuaci a záchranu dat. Přesto se tento defenzivní způsob Janisovi nelíbil.
A pod krustou těchto praktických úvah - někde hluboko uvnitř Janisovy mysli, na hranici tušeného, kypělo cosi, co zatím nedokázal ani definovat. Jako kdyby cosi věděl, ale vědomá část jeho mysli to odmítala rozšifrovat a propustit navenek. Cítil to jako slabé záchvěvy motýlího těla, které se co nevidět začne prodírat z kukly. Zpočátku si myslel, že je to následek stresů, kterým byl v poslední době vystaven a snažil se to ignorovat. Ale stupňovalo se to. Strašně ho to znervózňovalo. Ne, vlastně ho to docela děsilo. Že by opravdu přicházel o rozum? Možná, že tvarovan všechny výboje z feentexového paprskometu nepohltil. Interakce s feentexovými paprsky zanechala stopy nikoliv na těle, ale na duchu. Nebo to zapříčila afirmace. Nebo kombinace obého.
Možná i to bylo důvodem, proč se Janis jednání s Aliancí nebál. Nemá co ztratit. Pokud už Aliance plánuje nějaké řešení, ať ofenzivní či defenzivní, chtěl být u toho. Cítil potřebu Alianci připomenout, že ti „zdegenerovaní“ krenevové jsou jednou z mála ras, která neztrácí schopnosti úměrně se vzdalováním od rodného světa. Nemohli by právě krenevové být při záchraně toho nejnutnějšího Alianci užiteční? Pokud má svět skončit, neměli by vyzkoušet cokoliv?
Janis prostě nemá jinou možnost, než Alianci oslovit. Ne koordinátory, protože ti by jenom prskali rozhořčením a mlátili by mu o hlavu, jakých třeskutých zločinů se dopustil. Musí najít přímo Triádu.
Vykročil z portálu přímo před budovu Q. V skleněných stěnách okolních věžáků řídce roztroušených v nudném šedivém terénu se matně odrážely paprsky vzdálené hvězdy. Po chodníku se šinuly dvě BJ z čistící sekce, jinak tu bylo pusto. Janis se zatahal za lem decentního šedivého saka z baziliščí kůže a zkontroloval holínky. Leskly se, jako kdyby šel na svatbu, což mělo svůj důvod. Uspěje jedině v případě, bude-li působit sebevědomě. Zaklonil hlavu a vzhlédl k centrálnímu vstupu, který se nacházel v úrovni dvacátého podlaží. Neměl pochyb, že ostraha správní budovy už jeho příchod zaznamenala. I kdyby si to teď rozmyslel a chtěl si otevřít nový portál někam na Krevendis, neprošlo by mu to. Vyletěl na rampu a zamířil k bráně, zatažené letannatovou membránou. Jakmile na ni položil ruku, nehlučně se rozpustila, což bylo důkazem, že jeho oprávnění ke vstupu ještě nezrušili.
Rozlehlým prostorem uvnitř recepční haly se s tichým sykotem proháněly mihotavé poštovní fantómy a občas se zlatě zablesklo, když prostorem proletěl wemur. Vlastně to bylo docela příjemné. Klima prosycené šepotáním, hudebními akordy a kovovým skřípáním evokovalo prostředí, ve kterém se přičinlivě pracuje. Rozjasněná závratnost rozměrů vnitřního prostoru s rozmlženými konturami v dálce působila dráždivým a osvěžujícím dojmem současně.
Janis kráčel směrem k recepčním konzolím, kolem kterých se poflakovali agenti čekající, až od nich živí i neživí dispečeři převezmou hlášení, nebo až je nasměrují do kanceláří koordinátorů. Jak se přibližoval, stále víc obličejů se k němu otáčelo. Měl chuť se poškrábat na nose, na hrudníku, na pažích. Od náporu cizorodé magie ho svědilo celé tělo. Dříve, než dospěl k šéfové směny trůnící za konzolí na vyvýšeném podiu, se od skupiny čumilů oddělila trojice agentů a kráčela mu v ústrety. Obklopili ho a nasměrovali k vitrínám s expozicí artefaktů zaniklých kultur metaprostoru, která měla agentům připomínat, proč byla Aliance vlastně založena. Ocitli se poněkud stranou od nažhavených čumilů, přesto dostatečně blízko, aby mohla ostraha zasáhnout.
Razziela Arci-Quinna Janis poprvé potkal ještě na Tenerisu, toho druhého, brůssa s jantarovýma očima, znal jen z letmého rozhovoru v posilovně. Jmenuje se Kendrick a je v nějakém příbuzenském poměru s Dewi-tanem, bratrem Cinetovy manželky Kerris. Toho třetího neznal vůbec. Byl to typický voják. Měl ostře řezané rysy, šedé oči, panovačná ústa a vlasy stažené do hladkého culíku. Na sobě měl strohou černou uniformu pilotů, na levém předloktí označenou kovovým jako dětská dlaň velikým emblémem tří zalomených blesků, naznačující, že tentýž znak má vyražený přímo v kůži pod rukávem. To jej řadilo do skupiny dvanácti nejvýše postavených koordinátorů a černý kamínek blýskající se v jeho uchu to potvrzoval. Mhouřil oči a zatínal pěsti. Vypadal jako experimentátor stojící nad pokusným objetem, váhající mezi pitvou a vivisekcí.
Janis potlačil nepříjemné mrazení a ukázal prázdné ruce. „Nepřišel jsem bojovat. Jsem tu dobrovolně. Potřebuju mluvit s Triádou.“
Koordinátor vytřeštil oči. „Děláš si srandu?“
„Přišel jsi, protože máme tvou matku,“ ozval se mrtvolným tónem Razziel.
„Samozřejmě, že ano,“ odsekl Janis. „Ale mám i další důvody. Pokud nic neuděláme, zemřeme všichni včetně ní. Takže si myslím, že…“
„Jsi vyřazený!“ vyprskl koordinátor. „Nezasloužíš si, aby se s tebou někdo zbytečně zdržoval.“ V jeho ruce se náhle objevil feentexový paprskomet. „Toto je dvoufázový model,“ zasyčel hlasem jako z hrobu. „Jeden prudký pohyb a odříznu ti nohy i ruce. Stejně už je nebudeš potřebovat.“
Exemplář podobného typu Janis viděl v nedobytné krepponové vitríně na střelnici. Dvoufázové modely paprskometů vyvinuli zbrojaři na Vahanu. Feentexové paprsky zničí každého živého tvora prosyceného interní magií. Rozklad těla začne v místě zásahu a pokračuje totálním rozpadem. Tato zbraň je jiná, protože nezabíjí, jen trvale mrzačí. Pažba je dutá a obsahuje dvě nádrže. První obsahuje klasické feentexové fluidum, v té druhé je inhibitor. Feentexové paprsky tělo v místě zásahu rozpustí a inhibitor vzápětí rozklad zastaví. Zasažený nesmrtelný není schopný se vyléčit, ale ani umřít. Než aby se po světě plácal s trvalou dírou v břiše, s polovinou obličeje nebo s pahýly místo končetin, žadoní o smrt. Kdyby Janis chtěl, ještě by mohl použít kreativní schopnosti a hlaveň paprskometu roztavit, ale tím by jen vyprovokoval k zásahu ostatní.
„Tvou matku propustíme,“ pokračoval ten s náušnicí, „až nám řekneš, jak ses k tomu žezlu dostal a kam jsi zašantročil starorodé z Tenerisu. A potom tě čeká jednosměrná cesta k Launě. Teď tě odvedeme do vyšetřovny a…“
Janis moc dobře věděl, že vyšetřovna by byla jeho konečná. I kdyby zpíval jak kavanská subreta, stejně ho následně nadopují cihusem a jinými svinstvy, jenom aby si ověřili, že nelhal. Nesmí prozradit Eryn, takže by musel lhát a oni mu neuvěří. Udělali by mu z mozku smaženici. To jim nesmí dovolit. Co se týká Razziela a Kendricka, vždycky měl spíš pocit, že by si s nimi dokázal porozumět, kdyby ovšem v organizaci odsloužil pár let a vymanil se tak z kukly vyjukaného eléva. Teď se ale tvářili, jako kdyby ho nikdy neviděli. Jenže to jim žrát nebude. „Sire Razziele,“ obrátil se na Razziela. „Přiznávám, že jsem to žezlo odnesl a dal ho krenevům, ale proč se v tom plácat? Máme důležitější starosti. Nevím, co Aliance plánuje dělat s Únavou, ale jsem přesvědčený, že právě krenevové by v té věci mohli pomoct. Jejich tvořivé schopnosti mnohonásobně převyšují nadání jiných ras a...“
„Nabízíš nám své příbuzné jako otroky?“ zhrozil se Kendrick. „To je ubohé.“
„Samozřejmě, že ne!“ ohradil se rozhořčeně Janis. „Přesvědčil bych je, aby se zapojili dobrovolně. Záchrana našich civilizací je přece i v jejich zájmu. Pokud by došlo na evakuaci, dokázali by posunovat celé světy. Dokonce i se smrtelníky…“
„Vyloučeno!“ zavrčel koordinátor. „Je to banda zdegenerovaných primitivů! Dvě stě let sebou nechali vláčet a orat usmolenými smrtelníky!“
„A co jim zbývalo?“ protestoval Janis. „Sahíjinové zablokovali jejich tvořivé schopnosti. Jejich vůli oslabili kletbou! Krenevové byli bezmocní, protože sahíjiny chránili věřící! Ale teď, kdekoliv jinde a v plné síle…
Koordinátor zakoulel očima a zaťukal si na čelo. „Chovali se jako ovce, ale zdroj své moci měli celou dobu pod nosem! Na jejich místě bych ten močál vybagroval třeba lžící, jenom abych to žezlo získal! Nikdo mi nevymluví, že zpitoměli.“
„Já bych je tolik nepodceňoval,“ ozval se váhavě Razziel. „V neznámém a nepřátelském prostředí by užiteční být mohli. A co se týká přesunů celých světů, to nás vůbec nenapadlo.“
„Už jsi zapomněl na primární nařízení?“ nadskočil ten s náušnicí. „Musíme se vyvarovat anarchie. Právě teď si žádné experimenty nemůžeme dovolit.“ Znovu zvedl hlaveň paprskometu, udělal dva kroky, popadl Janise za předloktí. „Svažte ho krepponem.“
Jenže Razziel si vyměnil pohled s brůssem a zavrtěl hlavou.
Koordinátor se kolem sebe okatě rozhlédl, čímž naznačil, že právě teď jsou v ohnisku pozornosti všech agentů a úředníků v recepci. Tak tiše, že to mohli slyšet jen oni čtyři, zašeptal: „Ty chceš do basy za Jeronýmem, Arci-Quinne?“
„Tak mě udej, Aderawene,“ ušklíbnul se Razziel. „Nechej mě zavřít, zatímco se náš svět rozpadá. Já budu dělat společnost Jerymu v base, zatímco ty si budeš rvát vlasy, žes nevyzkoušel všechny možnosti. Protože toto není standardní situace, můj příteli. I když se snažíš předstírat, že se pořád nic neděje, ono se děje. Slepá poslušnost nám nepomůže. Ani tobě neušlo, že tam nahoře něco smrdí.“ Razziel kývnul směrem k Janisovi a dodal: „Na tvém místě bych mu tu šanci dal. Co se může stát, když ho odvedeš nahoru ještě před výslechem, dokud má všech pět pohromadě? Zachováš se jako horlivý koordinátor, který se jde pochlubit úlovkem.“
„To je fakt,“ přidal se s blahosklonným výrazem Kendrick. „A jestli se dokáže před Triádou nějak obhájit a něco rozumného prosadit, nechej na něm. Říká se, že by ukecal i Merrikanskou obludu.“
Janis potlačil touhu udělat na kocoura ošklivý obličej, ale takový luxus si teď nemohl dovolit. Sázka na drzost zatím vychází. Jen to nezkazit.
„To vidím,“ odsekl naježeně koordinátor. „Doufejte, že mi to projde. Jestli mě totiž zavřou k Jeronýmovi, potom vážně nevím, kdo se za nás přimluví.“
Vedli Janise k výtahovému tubusu. Ten s náušnicí, Aderawen, šel jako první, oba agenti průvod uzavírali. „Proč je Jeroným v base?“ zeptal se Janis. Odmítl se ohlížet na etiketu. „Proč se Aliance v těžkých časech zbavuje nejschopnějších sil?“
„To by mě taky zajímalo,“ zamumlal sžíravě Kendrick.
„Zavřeli ho kvůli tobě,“ odsekl Razziel. „Zodpovídal za prozkoumání žezla.“
„Vůbec mu nepomohlo, že za tebe intervenoval už předtím,“ ozval se jedovatě Aderawen. „Zastal se tě, když Muemmu navrhoval tvou eliminaci.“
Janis měl na jazyku stovky možných odpovědí typu: Já se do Aliance necpal, ale raději mlčel. Mimoděk si vzpomněl, že o Aderawenovi už slyšel od Ewerely. Lamentovala, že ji ten prevít seřval jen proto, že donesla hlášení o deset minut později. A dodala, jak je smutné, že se tento kdysi příjemný a okouzlující muž změnil v naježeného bručouna. Zmínila cosi o jeho ženě, která za podivných okolností zahynula. Janis by se mlátil do hlavy, že tenkrát nedával větší pozor, protože teď by mu každý střípek informací byl dobrý. Ten chlap se tvářil, jako kdyby ho neustále bolely zuby. Jestliže se nechal Razzielem ukecat, musí to jít s Aliancí vážně z kopce.
