Slzy Netrebů (Vykladač III) kapitola druhá
Po dvou letech:
„Nisi? Už to zabal, jinak přijdeme pozdě.“
Janis s neochotným zasyčením vyslal impulz do projekčního zařízení, a prostorová mapa sítě Nouzových záchytných bodů Aliance – ve zkratce NZB, doposud ohraničená stěnami modulační komory se zamihotala a zmizela. Pokud není Hiria-Abhama někde tady na základně, dalším místem, kde by se dalo ukrýt, jsou právě NZB. Vstal z měkké podložky, na které předtím ležel a zabručel: „Nikdy nechodíme pozdě, protože nás pokaždé ženeš o půlhodinu dřív, než je nutný.“
„Zapni si oběžník, můj princi!“ ozval se z koupelny Trsuah. „Tak se dozvíš, že seminář je zrušený.“
„Tak proč mě honíš, sakra, když nikam nejdeme?“ podivil se Janis. No jistě. V modulační cimře stíněné nulovým polem telepatický oběžník převzít nemohl. Vyšel ven, aby se k modrákovi připojil.
„Protože máme být za šestnáct tinů u Mumu,“ prohodil Trsuah a otevřel dveře na terasu. „Provedl jsi něco? Že tys zase někoho zachraňoval? Nebo jsi někomu něco řekl?“
„Já? Samozřejmě, že ne,“ odvětil Janis, ale přesvědčivě to neznělo ani jemu samotnému.
Každou chvíli někomu „něco“ řekl. Hlavně, když viděl nesmysly a pitomosti kolem, nemohl si pomoct. Už byl takový. Jejich sociální kontakty na základně byly omezené. Trsuah a Trajanis byli toho času ve výcviku jedinými adepty. Školitelé, ať živí či neživí, cítili povinnost se na nich vyřádit a z toho plynuly vypjaté situace. Pracovně se stýkali především se svým mentorem Bahui a ojediněle i s jeho přímým nařízeným, Muemmu. Oba polymorfové nijak nezastírali alergii na Tenerisany. Agenty, které Janis s Trsuahem poznali na Tenerisu, tady na základně vídali jen letmo. Razziel Arci-Quinn, doktor Jeroným Podivný i Kaebi Pirz, když je míjeli na chodbách, dělali dojem, že mají napilno. Janis se nijak nedral, aby se s nimi urputně pouštěl do řeči. Ostatně měl podezření, že Muemmu a Bahui nejsou v hodnocení jejich studijních výsledků, které předkládají Triádě, dostatečně objektivní. V slabých chvilkách si připadal jako kůň, kterého štolba sice krmí a vyvádí do jízdárny, ale na kterého jeho majitel zapomněl. Ten neosobní přístup vedení Janise iritoval i proto, že on se sem přece necpal. Přinutili ho. Vydírali ho. A teď – ho sotva berou na vědomí! Uvědomoval si ale, že je poněkud rozmazlený. Neměl by si stěžovat už i proto, že ten laxní nezájem o jeho osobu mu umožňuje držet se svého cíle: Bez ohledu na varování dál hledat Hiria-Abhama.
Základna byla osídlená jen řídce, ale poslední dobou tu bylo téměř vymeteno. Většina osazenstva včetně koordinátorů a Triády - tří členů nejvyššího vedení, je v terénu. Pátrají po příčině, která způsobila zhroucení periferního systémem Qusiba.
Fenomén spontánně kolabujících světů na okrajích metaprostoru byl poprvé zaznamenán asi před osmi sty lety, ale to ještě nikdo netušil, že to není ojedinělý jev. Pohyb částic v jistých lokalitách na periferii se začal zpomalovat. Toky energií tam váznou. To má za následek hroucení hvězd, kolize světů, odumírání richotonní pleteně a tím i trhání infonových vazeb. Jako kdyby tam přestávaly platit gravitační zákony. Podle shrnutí pozorování z posledních tří set let to vypadá, že se ten fenomén šíří od okrajů metaprostoru k centru. Externí poradce Aliance, Trrisiel z Mizeonu tento jev zkoumal a nazval ho Únavou. Prohlásil, že se Únava s velkou pravděpodobností bude šířit. Nedávná pozorování jeho hypotézu potvrdila.
Proces „letargizace“ se bude podle Trrisiela postupně zrychlovat ke konečné strnulosti všeho, čímž metaprostor přestane existovat. Trrisiel vedení Aliance uklidnil ujištěním, že to celé může trvat ještě tisíce let a že Aliance má spoustu času přijít tomu jevu na kloub. Vývoj posledních událostí na periferii naneštěstí naznačuje, že letargizace postupuje rychleji, než Trrisiel předpokládal.
Janis zaznamenal, že vedení Aliance ta záležitost opravdu znervózňuje. Zatím nikdo neví, jak Únavu zastavit. Skutečnost, že Aliance do terénu vyštvala většinu svých sil, jen dokazuje její bezradnost. Že se Únava blíží, dokazují i ty podivné výpadky v pleteni reality, které se začaly vyskytovat na světech existujících v samém ohnisku metaprostoru. Zvířata, rostliny, dokonce někteří smrtelní humanoidé na několik milisekund zmizí a opětovně se zformují, jako kdyby se „něco“ usilovalo je vymazat z existence, ale nedělalo to pořádně. Zpočátku se ani nevědělo, že tento jev má s procesy na periferii souvislost. Trvalo dlouho, než vedení Aliance přijalo, že tomu tak je. Výpadky v existenci mohou pozorovat jen bytosti prosycené interní magií, na které, zdá se, nemají vliv. Někdo by mohl říct, že když nižší formy života z metaprostoru zmizí, nic tak hrozného se nestane, ale opak je pravdou. Existence zvířat, inteligentních fytobiontů a smrtelníků je nezbytným předpokladem existence bohů, démonů, wemurů, antropomorfních draků a dalších nesmrtelných. Tím že smrtelné bytosti registrují bytosti vyššího řádu smysly a emocionálně to prožívají, utvrzují jejich bytí. Svou vírou, strachem nebo tužbami pohánějí koloběh magie v metaprostoru.
Aliance zaznamenala zpočátku jen ojedinělá hlášení výpadků, ale během dvou desetiletí se frekvence výskytu toho fenoménu natolik zvýšila, že už to přestala evidovat. Janis v tom cítil velký průšvih. Kdyby nemusel hledat žezlo, byl by se o Únavu zajímal mnohem víc.
Trsuah už čekal na rampě vinoucí se podél každého podlaží kolem pláště věžáku. Když Janis viděl, jak zarputile se modrák tváří, obrátil oči v sloup. „Tahu, přísahám, že nevím, proč jdeme na koberec. Ať se semlelo cokoliv, já v tom prsty nemám.“
„To říkáš vždycky,“ houkl démon. „Doufám, že tentokrát jsi nikoho nezmrzačil.“
„To bych o tom musel vědět,“ zaškaredil se Janis. „A jestli narážíš na tu věc s Ewerelou - měl jsem ty nejlepší úmysly.“
Oba se odrazili a vznesli do vzduchu. Proplétali se mezi štíhlými stavbami usazenými v terénu kamenných puchýřků. Mířili k věžáku „Q“, který se od těch ostatních lišil velikostí, výškou i půdorysem. Zlé jazyky to komentovaly tak, že původně postavili hlavní správní budovu stejně štíhlou jako ostatní, ale jak úředníků přibývalo, lepili ke stavbě další a další a aby to vypadalo vznešeně, stáčeli celý objekt do spirály, až budova připomínala rozvinutou piškotovou roládku postavenou na výšku. Jiné zlé jazyky rovněž tvrdily, že spirálový korpus Q ve skutečnosti žádnou budovou není, ale že je to transformovaný quosiban vrostlý hluboko do podloží tohoto světa. Kdyby došlo k ohrožení základny, stačí prý quosibana probudit. Po té, co se vyprostí z kamení, čímž tento svět zničí, přesune se jinam a vezme do bezpečí to nejdůležitější z Aliance včetně jejího vedení. Janis se zatím nedopátral, zda by na té druhé verzi mohlo něco být, ale budova Q byla rozhodně jiná než všechny ostatní, včetně drakonických bezpečnostních opatření, kterými byla vybavená a ochranných kleteb, které ji obklopovaly.
Jak letěli, slyšel Janis Trsuahův chechot a brumlání o chapadlech.
Od fiaska s chapadlem uběhl skoro rok a modráka to pořád nepřestalo bavit. To bylo tak: Janis s Trsuahem byli v tělocvičně a končili sérii tvarovacích cviků, když tam s halasem vpadla skupinka agentů, kteří se právě vrátili z nějaké mise. Staří mazáci představovali pro Trsuaha s Janisem vítané zpestření. Dalo se s nimi zajít do baru nebo do herny. Při nevinném klábosení bylo možné se mimoděk dostat i k informacím o činnosti Aliance, které Bahui do svodek nepíše.
Agenti si přišli zahrát odpalovaný krabiol. Z jejich špičkování a poznámek vyplynulo, že pobývali kdesi v divočině a chtějí si ten nedostatek civilizačních výhod rychle vynahradit. Rozdělili se do dvou družstev, aktivovali příslušnou krabiolovou kapsu v subprostorovém úžlabí a začali se do ní v dohodnutém pořadí strefovat. Bandě dominovala roztomilá baculka v trikotu tak těsném, že nezůstával prostor pro fantazii. Měla černé oči a bledou pleť. Její tmavé kučeravé vlasy byly nedbale smotané do uzlu, takže vynikala její dlouhá vznosná šíje. Janis na ní mohl oči nechat, protože pěkné ženské aby na základně pohledal. Jak tak na ni zaklíněný ve své tvarovací kleci civěl, všiml si, že vzadu za krkem jí něco vlaje. Vypadalo to jako poloprůsvitný černý provázek, ale po chvíli pozorování bylo patrné, že sebou sám od sebe mrská nezávisle na tom, jak se pohybovala ta baculka. Janis byl v té době ponořený do studia fenoménu infonových parazitů a ten provázek mu nebezpečně připomínal ifeteu-banneu, opravdu zákeřného tvora, který kdysi unikl z laboratoří sunnisenských experimentátorů. Původně ho vyvinuli k testování infonových infekcí, z nich nejhrozivější byla skollská chřipka, která metaprostor sužovala v minulém tisíciletí. Mrška ifetea z testovacích souprav vyklouzla a začala se živit po svém tak, že parazituje na inteligentních systémech živých i neživých. Nejhorší účinek má napadení ifeteou na smrtelníky. Parazit přeskakuje z jednoho hostitele do druhého. Než oběť definitivně zničí, nasává od ní informace a druhotně ji infikuje pokřivenými a pomíchanými informacemi, které získal od předchozích obětí. Napadení jsou pak přesvědčení, že slyší hlasy nebo že jsou někým jiným. Znají místa, na kterých v životě nebyli a mluví jazyky, které nikdy ani neslyšeli. U tvorů s magickým rozhraním se napadení ifeteou tak snadno diagnostikovat nedá a u těch neživých je to ještě obtížnější, protože ifetea dokáže oblbnout skoro každý kontrolní systém. Pokud není ifetea včas detekovaná, působí hostiteli nepříjemnosti v sociálních vazbách a postupně, jak mu stále více luxuje paměť, ho připravuje i o informace, které nutně potřebuje pro holé přežití. Právě proto, že u smrtelníků je rozpoznání tak snadné, drží si na zdejší základně i na jiných detašovaných pracovištích Aliance, několik smrtelníků jako testery. Jediný okamžik, kdy je ifetea zranitelná, nastává v mezidobí, kdy se parazit stěhuje z jednoho hostitele do druhého. U smrtelníků k tomu dochází těsně po smrti oběti, u dlouhověkých tvorů je to různé. Když je někdo z nesmrtelných podezřelý z napadení, zavřou ho do izolace, uspí a čekají, až se parazit lačný po dalších informacích odhodlá tělo opustit.
Baculka na smrtelnici v žádném případě nevypadala. Dokonce slabě zeleně vyzařovala do okolí. Janis nikomu nic neřekl, protože nechtěl ifeteu vyplašit. Odklopil kryt tvarovací klece, vymrštil se z lehátka a skočil baculce na záda a vší fyzickou a magickou silou současně zatáhl, přesně tak, jak jim to doktor Jeroným ukazoval v instruktážním filmu. Agentka drásavě zařvala a pak se na Janise sesypali její společníci, a mydlili ho hlava nehlava…Načež se spustil alarm a do tělocvičny vtrhla pořádková jednotka. Janis se probral až zádržném boxu na marodce, kde za Trsuahovy vydatné pomoci rozlícenému doktorovi pověděl, co ho vedlo k tomu, že se na tu cizí agentku vyřítil a následně ji zmrzačil. Vyšlo najevo, že Ewerela je dervosanka a ten provázek v zátylku je smyslové chapadlo, které tito vodní běsové vystrkují nad hladinu dervosských moří, když plavou těsně pod ní a zírají pod sebe do hlubiny. Naštěstí se dalo chapadlo zpátky přišít. Kdyby tam tehdy nebyl Trsuah, ostatní agenti by Janise s největší pravděpodobností umlátili v dojmu, že ho najala Ewerelina macecha, dervosská bohyně Assi-Siona, aby Ewerelu zamordoval. Baculatá běska Janisovi záhy odpustila, dokonce se zdálo, že má pro něj slabost (jak ji Janis lépe poznával, vyklubala se z ní sice hodná ale poměrně nudná osoba).
Přistáli na jediné vstupní terase situované uprostřed vnějšího pláště budovy Q (ostatní vchody vedly z podzemí), vešli dovnitř a ocitli se v dvoraně tak rozlehlé, že opačný konec tonul v mlze. Uvnitř to prostě bylo mnohem větší než zvenku, a s podivem se tu nedaly otevírat portály ani se sem nedalo prodrat červí dírou, jakými poslední dobou cestují skollové. Docela to sedělo s tou šílenou teorií o spícím quosibanovi. Janis jen zaťal zuby a počkal, až se jeho smysly přizpůsobí. Recepční jednotka jim oznámila, že koordinátor už na ně čeká.
Cestou výtahem do tři sta pátého podlaží si Janis spočítal, že předevčírem to byly přesně dva roky, co na základnu přišli. Naučili se toho spousty. Probírali technické obory, vojenské obory, magické obory. Systémové inženýrství, krizové řízení. Historii, xeno-logiku, konvergenční projektování, kryptografii. Janis si dávno nemusel lámat hlavu, k čemu je ten podivný prázdný pokoj v jejich bytě. Odstíněná nulovým polem proti zásahům zvenčí sloužila modulační komora k modelování fantómů a umocňovala mentální projekci troj a více-rozměrných záznamů. Taky se dostali k novým zbraním. Palným, paprskovým, infonovým a dokonce, byť pod přísným dohledem, i feentexovým. Původně předpokládali, že meče tu nebudou zapotřebí, ale kupodivu došlo i na ně. To proto, že na primitivních světech se palné a paprskové zbraně nepoužívají.
I přes takové kvantum informací, které strávili a dovedností, které si osvojili, Janis v pátrání po Hiria-Abhama nijak nepokročil a to ho činilo značně netrpělivým. Taky mu vadilo, že nemá žádnou možnost kontaktovat se s Direnem nebo s matkou. Naštěstí měl od koordinátora k dispozici pravidelné svodky Aliance, jejichž součástí byly zprávy zkopírované od bredeonských médií. Tak alespoň věděl, že křehké příměří na Tenerisu mezi krenevy a sahíjiny stále trvá.
Jejich čas zde byl přísně strukturovaný. Studium, trénink, konzultace, zkoušky a pořád dokola. Osobního volna co by se za nehet vlezlo. Doposud ho prospali nebo prochlastali v jednom ze tří barů, co na základně byly. Trsuah stále chodil s Jarunnou, ale když byla mimo základnu, věnoval se jiným. Stačil svést snad všechny živé členky servisní sekce a Janis měl podezření, že i několik neživých. Vše se měnilo, jakmile se Jarunna vrátila z mise. Tehdy se Trsuah se zázrakem měnil z děvkaře v monogamní bytost. Démon Bolesti snášel zdejší režim mnohem lépe než Janis. Nejspíš proto, že byl stvořený tak, aby dokázal bez skrupulí poslouchat příkazy. Projevil nevšední talent nasávat informace. Byl jako houba a nikdy neměl dost. Jeho ochota k učení Janise zahanbovala. Tam, kde on jen laxně klouzal nad povrchem, se modrák zarýval až k těm nejniternějším podrobnostem. Jeho zvědavost a zarputilost neznaly mezí.
Janis na rozdíl od Trsuaha hledal skulinky, kterými by ze stanoveného řádu vyklouznul, což mu Trsuah úspěšně hatil v přesvědčení, že jeho hlavním úkolem zde je zabránit Janisovi v sebezničení. Janis se s nevšední úporností snažil získávat vědomosti a dovednosti, které výukový systém na základně nijak nepodporoval, nebo dokonce zakazoval. Hodně času trávil v experimentální laboratoři, kde se učil tvořit matachory. Účelem těchto krátkodobě působících fantómů je zmást či zastrašit protivníka. Oficiálně se tyto subjekty nazývají Matoucí choniory, ale po letech využívání se ujal název složený z počátečních slabik. Janise matachory okouzlily. Fascinovalo jej, že mohou existovat v nejrůznějších podobách a záleží jen na tvůrci, jak dokáže být kreativní a mazaný a také kolik interní magie dokáže do subjektů napěchovat. Jejich výhodou je, že se dají uchovávat v intaktním stavu na hodně dlouhou dobu a nevýhodou je, že po rozvinutí existují“ kráce, často jen několik minut.
Hraním s matachorami Janis mnoho škody nenadělal. Horší to bylo v případě těch krystalů se záznamy pokročilých bojových strategií, které bez dovolení „nafasoval“ ve skladu u zbrojnice, aniž by zaznamenal, že stojí přímo pod pozorným čidlem hlavního dispečera… Kdyby ho na to Trsuah zavčasu neupozornil, nejspíš by ho teď chodil navštěvovat do basy. I takové vymoženosti na Leno-o-vinu mají. Mezi agenty se traduje, že ten, kdo se během prvních deseti let nedostane ani jednou do basy, nestojí za nic.
Koordinátor muhaj Muemmu alias Mumu, oplývající o stupínek vyšším postavením než Bahui, na ně už čekal. Během výcviku se s ním Janis potkal jen třikrát, když Mumu při týdenních hodnoceních zastupoval nepřítomného Bahui . Polymorf se choval, jako kdyby se nikdy předtím neviděli. Jasně dával najevo, že na tenerisskou „výměnu názorů“ jen tak nezapomene. Ovšem dnes prskal nervozitou, až připomínal bublající bahenní zřídlo. „Zdravím,“ pronesl skřípavě. Díval se jen na Janise. Trsuaha jako obvykle ignoroval, čímž okázale dával najevo, že modrák je tu jen jako trpěný doprovod.
Vzápětí se do kanceláře přivalil koordinátor Bahui. S ním se Trsuah a Janis vídali minimálně dvakrát týdně a i to bylo příliš. „Doufám, že nejdu moc pozdě,“ vybublal ze sebe mentor. Přátelsky se na svého soukmenovce zatetelil, položil na stůl dva tvarovací náramky a poskládal své tělo na širokou pohovku u stěny tak naplacato, že ji celou obsadil. Janis s Trsuahem si vyměnili pobavené pohledy. Jako vždycky, když došlo na polymorfy, na ostatní už žádný jiný nábytek nezbyl. Polymorfové takovou hru hráli často. Prostě neměli rádi tělesný kontakt s jinými druhy a vůbec se nesnažili nic předstírat.
„Máme pro vás první samostatný úkol,“ řekl Mumu. „Na dvoře robustuanské královny. Klarisa Zlověstná, dvanáctá královna Robustuy, je známou sběratelkou uměleckých předmětů, vzácných rukopisů a tisků. Pátrá po starých archívech a soukromých muzeích, sem tam něco koupí a sem tam něco sebere bez dovolení. Máme takovou dohodu. My zavíráme oči před tím, že občas něco odcizí a ona pokaždé, když se jí podaří ukořistit něco význačného, to dává Alianci k prozkoumání. Před šesti dny nám její manželé, princ Hasirian a princ Rikkason, poslali vzkaz, že královna pro nás něco má. Poslali jsme na Robustuu dva agenty, aby tu věc vyzvedli. Byli zavražděni a s nimi i druhý královnin manžel, princ Rikkason, mimochodem vrchní velitel robustuanských ozbrojených sil. Oba neznámí útočníci při tom incidentu rovněž padli. Protože z místa činu nikdo živý neodešel, máme vážný důvod se domnívat, že ten předmět, který Klarisa opatrovala, je stále někde na Robustue. Najít tu věc a zjistit, kdo ji chtěl pro sebe a proč, je cílem vaší mise.“
„Pardon,“ skočil polymorfovi do řeči Janis. „O jaký artefakt vůbec jde?“
Mumu se trhaně zavlnil. „Nemáme tušení. Princové jen napsali, že jde o historický předmět nedozírné ceny a že královna pokládá za nezbytné ho předat do opatrování vyšší autoritě. Sami navrhli místo, kde artefakt předají, a na nás bylo to potvrdit a stanovit čas. Bylo to poprvé, co nás nekontaktovala sama Klarisa, ale princip byl stejný. Ani královna se v minulých případech se specifikací předmětu neobtěžovala. Jen poslala vzkaz, že „něco“ má a my tam poslali agenty, aby to vyzvedli. Až zpětně jsme vydedukovali, že v tomto případě nám Klarisa nejspíš vůbec nic oznamovat nechtěla. To její manželé ji k tomu donutili. Asi se trochu vyděsili z toho, co zase odcizila. Poslali jsme na Robustuu zprávu, že s navrženým místem převzetí souhlasíme a stanovili jsme termín. Hasirian měl v inkriminované době domluvenou účast na konferenci v cizině, proto se předání chopil Rikkason. O samotném incidentu máme jen domněnky. Dá se pochopit, proč šel Rikkason na výstaviště bez ochranky. Byl to drak, měl erektiadský vojenský výcvik, byl vrchním velitelem robustuanských ozbrojených sil. Nečekal žádné komplikace. Šel přece na schůzku s agenty Aliance. Místo nich tam o nějakou tu minutu dřív vklouzli bandité. Předpokládáme, že se tam dostali branou, proto je nikdo v okolí haly ani v parku neviděl, nenašel se ani žádný dopravní prostředek.“
„Rikkason byl veřejná osoba,“ poznamenal Janis. „A je o něm známo, že se s erektiadským Rexem, svým bratránkem Vikkasonem, rozešel ve zlém. Byl dokonce z Erektiadu vyhoštěn. Nemohla by to být kouřová clona? Co když Rikkasona odpravili erektiadé na Rexův příkaz a té věci s artefaktem využili jen proto, aby se k princi dostali?
„To je nepravděpodobné,“ oponoval Mumu. „Proč by s tím zúčtováním Vikkason čekal tři sta let? Ledaže by ho Rikkason znovu něčím namíchnul, což úplně vyloučeno není. Ovšem, ať už Rikkasona odpravili majitelé toho artefaktu nebo komando poslané jeho královským bratrancem z Erektiadu, nebo někdo úplně jiný, nás hlavně zajímá, jak se ti zabijáci dostali k informacím o místu a čase? Odkud věděli, že manželé robustuanské královny na nějaké agenty Aliance čekají? Pokud to vyprdolil Rikkason, nebo Hasirian, tak dobrá. Ale co když to odešlo z Aliance? Vaším nejdůležitějším úkolem je zjistit, zda nemá Aliance díru v sudu. Protože v případě, že by někudy odtékaly informace, musíme tu díru ucpat.“
Janis si vyměnil překvapený pohled s Trsuahem. Opravdu je posílají na první misi? Už po dvou letech? Vždyť ani nedokončili ten kurz kryptografie. A co ty zkoušky z pokročilého přemisťování? Ale pak ho napadlo, že přesně na takovou příležitost už dlouho čeká. Budou mít mnohem více svobody než tady. Mohli by se zastavit doma a zkontrolovat krenevy...
„Hned po incidentu vyhlásila Klarisa státní smutek,“ popisoval dál situaci Mumu. „Uzavřela Robustuu všem cizincům, omítla i naše pozorovatele. Rovnou vzkázala, že se s námi bude bavit až po pohřbu. Nechtěli jsme dělat ještě větší rozruch, tudíž jsme museli počkat. Vaším úkolem je vyslechnout královnu a Hasiriana, zjistit, co to byla za věc, kterou nám chtěla – nechtěla předat. Prohledejte místo činu a Rikkasonovy pokoje, než je vyklidí a přestavějí. Mějte na paměti, že veřejnost je držena v dojmu, že princ Rikkason zemřel při neopatrné manipulaci s feentexovými paprsky. O podílu našich agentů v té věci se tam, přirozeně, nic neví. Navenek jde o vnitřní záležitost Robustuy, ale vzhledem k tomu ztracenému artefaktu a usmrceným agentům, se jedná o záležitost metaprostorového významu.“ Polymorf podal Janisovi lesklou složku. „Podklady si prostudujte a do zítřejšího večera je v přítomnosti dispečera Klebrea zničte.“ Partikule polymorfova těla se zatetelily.
„Je to náročný a delikátní úkol,“ navázal na kolegu Bahui, „a vyžaduje plnou vaši pozornost. Budete v práci nepřetržitě. Neexistuje, že byste si odskočili na vitrexx někam na vahanskou základnu a nechali prostor bez kontroly, jasný?“ Podíval se na Janise, jako kdyby mu četl myšlenky. „Budete vystupovat v převleku za diplomata z Kavanu.“ Vzápětí šlehl pohledem po Trsuahovi. „Váš… společník se bude vydávat za vašeho tajemníka.“ Ukázal na dva nenápadné matně modré tvarovací náramky, které přinesl. „Doufám, že jste pilně trénovali v tvarovacích klecích, protože teď nebude místo na chyby. Nové tvary, jména a legendu najdete v podkladech. Energie vydrží nepřetržitě sto dní, pokud tvarovany nesundáte, což bych vám neradil. Opětovné vytvarování by nemuselo být přesné.“
Janis neochotně přikývnul. Tvarovací klece slouží jen k nácviku krátkodobých přeměn. Tvarovací náramek oproti tomu udrží přeměnu dlouhodobě. Nositel tvarovanu po pár týdnech zpanikaří a náramek si sundá, jen aby zkontroloval, jestli je stále tím, kým si myslí, že je. Učili je, že je to obvyklá začátečnická chyba.
Bahui se na kanapi zavrtěl, ještě víc se rozplacatil a dodal: „Královna o vašem příchodu ví a bude se snažit vám to neztěžovat. Využijte její vstřícnosti. Podotýkám, že i ona je držena v dojmu, že jste čistokrevní kavané a musí to tak zůstat. Není v zájmu naší organizace, aby se kdokoliv zvenčí o tvarovacích technologiích dozvěděl. Hlavně si oprašte všechny znalosti, které o Kavanu máte a zaměřte se na hudební teorii, ať působíte dostatečně věrohodně. Nenechejte se ukolébat zdánlivě poklidným klimatem na robustuanském dvoře. Buďte stále ve střehu. Nezapomeňte, že na předchozí dva agenty a prince Rikkasona použili feentexové paprsky.“
Janis vykulil oči. „Takže to s tím feentexem je pravda?“ Feentexové zbraně jsou už dva tisíce let zakázané. Jasně, že se to porušuje. Existují indicie, že je proti sobě používají mizeonci a erektiadi, ale dokázáno to zatím nebylo.
Mumu se zavlnil a vytvořil dojem, že přikyvuje. „Ovšem. Rikkason na agenty Aliance čekal v prázdné výstavní hale umístěné na odlehlém konci palácového pozemku. Nejdříve tam vtrhli ti vrahové, naši agenti ale přišli těsně v závěsu. Nevíme, co se tam semlelo. Uprostřed výstavní plochy našli jen krvavou břečku. Až rozbory potvrdily, že se jedná o pozůstatky pěti entit. Podle svědků odtamtud po incidentu nikdo neodešel, tudíž si tu věc nemohl nikdo odnést. Je dokonce možné, že Rikkason tu věc u sebe vůbec neměl, ačkoliv ti útočníci si mysleli opak. Předpokládáme, že měli v úmyslu tu věc Rikkasonovi sebrat těsně před tím, než ji agentům předá. Jestli plánovali, že budou zabíjet, nevíme. Že měli právě feentexové zbraně, je logické. Artefakt je neživá věc. I kdyby feentexové částice Rikkasona a agenty Aliance zlikvidovaly, neživou věc by nepoškodily. Z rozborů vyplynulo, že Rikkason měl u sebe dezintegrátor i feentexový emitor.“
„Promiňte, sire,“ skočil do toho Trsuah, „ale z jakých rozborů? Neříkal jste, že královna Klarisa tu věc až do pohřbu odsunula stranou?“
„Kapitán královniny stráže Wonoden a princ Hasirian, stačili odebrat vzorky dříve, než královniny rozkazy vešly v platnost. A byl to Hasirian, kdo nám poslal výsledky rozborů.“
„Mohly být zfalšované,“ zabručel Janis.
„Nebo taky ne a Hasirian nám tím deklaruje loajalitu,“ kontroval Trsuah.
„Vidím, že vás to zaujalo, což je jen dobře,“ prohlásil rozšafně z pohovky Bahui. „Vypadá to, že ti teroristé svůj úkol nezvládli. Ten, kdo je poslal, si přijde ověřit, co se s tou věcí stalo. Pokud nebyla zničena, pokusí se ji opětovně získat. Už vzhledem k pozornosti, kterou té věci věnují, je žádoucí incident vyšetřit. Ovšem, nesmíte je vyplašit. Vaši předchůdci přišli na Robustuu jen na skok, zatímco vy tam budete působit dlouhodobě a inkognito – jako kavané.“
Janis si pomyslel, že vydávat se za kavany bude snadné. Právě na Kavanu - světě milovníků hudby a čtveřice bohyní, z nichž každá samu sebe korunovala královnou, ale žádná z nich přesně netuší, co dělají ty ostatní, panuje ve státní správě takový chaos, že se za tamějšího diplomata může vydávat i hominid se zeleným zadkem z Iterey. S pomocí tvarovacích náramků mohou pozměnit fyziognomii přesně podle kavanského fenotypu. Pryč jsou doby, kdy Janis žil v domnění, že bohové mohou přetvořit takřka cokoliv vyjma svého vlastního vzhledu. Toto dogma dokáže Aliance obejít, protože má tvarovany. Zařízení schopné zprohýbat prostor kolem nositele do takových záhybů, že vytvoří iluzi jiného tvaru. I osoba s malou a obtloustlou postavou se může proměnit na vysokého dlouhána a co je důležité, jeví se tak i na pohmat. Tvarovany, úžasný kompilát techniky a magie, Alinace údajně zabavila z nedávno objeveného trezoru prastarých a dávno zmizelých vahanských bohů.
„Protože jste se mě nezeptali,“ řekl Mumu, „jak se máte ubránit v případě, že někdo zaútočí feentexovými paprsky na vás, usuzuji, že je vám to jasné.“
Paráda. Janis vůbec neměl tušení, o čem ta hromada slizu mluví. Pokud se dobře pamatoval, feentexové paprsky, které spolehlivě degradují veškeré živé tvory nadané interní magií, odstíní jedině brnění. Tázavě se obrátil na Trsuaha v naději, že modrák jako vzorný student odpověď zná.
Mumu se škodolibě zatetelil. „Není vám to jasné? Opravdu?“
„Ehm, sire, myslím, že to sir Trajanis ví,“ ozval se opatrným tónem modrák, „jenom si to ještě nedal dohromady.“
Polymorf se úplně poprvé podíval i na Trsuaha: „Tak se pochlubte, vy chytráku, co podle vás sir Trajanis ví,“ vyzval Trsuaha.
„Jako brnění nám poslouží tvarovany, sire,“ řekl Trsuah. „Feentexové paprsky zadrží zprohýbaná realita našich přetvarovaných těl. Ovšem v pojednání sira Tanasi Uneona jsem našel zmínku o vysokém výskytu nepříznivých důsledků interakcí feentexových částic a tvarovacího pole. Uneon tvrdí, že v konečném důsledku se maskování vlivem feentexu poškozuje.“
„O tom riziku samozřejmě víme,“ skočil Trsuahovi do řeči Mumu. „Nezbývá, než s ním počítat. V případě útoku může být vaše inkognito prolomeno, ale pokud splníte úkol, nebude to žádná tragédie. Jistě. V řídkých případech dochází při interakci feentexu s tvarovacím polem k drobným deformacím původní formy nositele. Nic, co by se nedalo chirurgicky nebo magicky napravit.“
Janis si vybavil strašidelné historky, které si agenti vyprávěli mezi sebou. O nešťastnících, kteří se vrátili z mise nevratně přeměnění nebo částečně zmrzačení. Kolik z nich pokroutili magií nevyzpytatelní a nepřizpůsobiví staří bohové, kolik jich pokousali zdivočelí běsové, kolik poškodili prototypy nových zbraní zákeřní smrtelníci, a kolik poškodila kolize feentexových paprsků s tvarovacím polem? Radši nevědět. Dlouhověkost hraničící s nesmrtelností se za jistých okolností jeví jako výhoda. Ale po kolizi s fenoménem, který způsobí nevratné poškození komplexu těla a interní magie, se nesmrtelnost stává prokletím. Někdy je tak lepší nebýt, než další věky trpně existovat v poškozené slupce.
„Jaké zbraně si můžeme vzít?“ zeptal se Janis.
„Jen takové, které nebude možno rozpoznat při běžné prohlídce vaší výbavy,“ řekl rozvážně Mumu. „Dezintegrátory třídy šest jsou tak malé, že se vejdou do každé kapsy. Taky pár matachor ke zmatení protivníka. A protože jdete na Robustuu, kde jsou chladné zbraně běžné, můžeme vám povolit i leptodýky, ale nesmíte je nosit na viditelném místě.“
„Proč jste vybrali právě nás?“ zajímal se Janis.
Bahui se na Janise podíval, zavlnil se tak, že se to dalo vyložit jako uštěpačný úsměšek a řekl: „Všichni opravdu schopní agenti jsou v terénu a řeší mnohem důležitější záležitosti.“
„Díky, že nás hodnotíte tak vysoko, sire,“ houkl ironicky Janis.
Částečky polymorfova obličeje zakmitaly a vzápětí strnuly. Terén jeho kůže se přetavil do naoko hladké plochy. To Bahui dělal, když chtěl dát najevo, že mluví vážně. „Vy drzý chlape!“ prskl. „Snad jste nečekal, že vás, začátečníka, zařadím do týmu, co „řeší“ Únavu! Vy byste toho asi vyřešil!“
Janis dotčeně mlaskl: „Někde jsem četl, že začátečníky, na rozdíl od mazáků, nebrzdí předsudky. Ale je samozřejmě na vás, sire, kam nás pošlete. A slibuji, že se budeme snažit vás nezklamat.“
Polymorf se nespokojeně zatetelil: „To bych byl opravdu rád. Nevím, jak bedlivě sledujete informační svodky, ale letargizace postupuje mnohem rychleji, než jak Trrisiel postuloval. Dokonce i tady na základně jsme už zaznamenali tři epizody! Tři smrtelníci angažovaní v laboratorní sekci Lubrech III. zmizeli na celých dvacet vteřin! Uvědomujete si, co to znamená? Bez smrtelníků bychom my, tvorové obdaření interní magií, nepřežili ani rok! Jestli něco rychle nevymyslíme, Únava nás zfoukne jako plamínek svíčky. Snad jen bytosti třetího řádu to mine. Jen si představte, že se v té prázdnotě plácá osamocená Launa s osiřelou Merikkanskou obludou.“
„Neberte si to osobně, Trajanisi,“ dodal smířlivě Mumu. „Přiznávám, že ten incident na Robustue by byl hluboko pod hladinou našeho zájmu, kdyby s tím nesouvisel možný únik informací z našich struktur. Takový problém Aliance bagatelizovat nemůže, už s ohledem na riziko, že by se dostaly ven ty nejčerstvější informace o urychlení postupu Únavy. Dokážete si představit tu paniku?“
„Pokud je ta situace s Únavou opravdu tolik vážná,“ řekl Janis, „nebylo by na místě zrušit ten absolutní zákaz o čerpání informací z Pravděpodobnostního pole?“
„Opravdu skvělý nápad, agente,“ zabublal podrážděně Bahui. „Proč čekat stovky let, než metaprostor zamrzne v letargii, když ho můžete vlastním přispěním zlikvidovat hned, že?“
„Bylo by to bezpečnější, než když jsem to dělával živelně,“ nevzdával se Janis.
„Naši vědci o té možnosti diskutovali,“ prozradil neochotně Mumu. „A shodli se na tom, že Pravděpodobnostní pole informace, které hledáme, neobsahuje. Nelze hledat stopy fenoménu, který je z principu nesystémový, v médiu, které systém představuje. Dokonce je tu riziko, že bychom mohli Pravděpodobnostní pole tím zásahem infonově nakazit a celý proces letargizace ještě urychlit.“
Janis zůstal zticha, ale myslel si své. Pravděpodobnostní pole, aspoň tak, jak je poznal, obsahuje myriády potencialit. Různé verze reality jsou tam rozmanité a zprohýbané a transformované a propletené. Jen ignorant by Pravděpodobnostní pole nazval systémovým médiem. Ale to je tím, že tento studijní obor šel z příkazu vedení k ledu a podle toho to taky vypadá.
Bahui si asi všiml, jak pochybovačně se Janis tváří. Nafouknul se do dvojnásobného objemu a zasyčel: „Jestli nechcete poznat basu zevnitř, vykašlete se na zakázené vědy a soustřeďte se na svůj malý úkol. Vyšetřete, jakým způsobem se teroristé dozvěděli o té schůzce.“
„Na Robustue se budete cítit jako ryby ve vodě,“ přidal se poznámkou Mumu.
Bahui pokýval napodobeninou hlavy. „Manýry na robustuanském dvoře se nápadně podobají etiketě smrtelníků na vašem rodném primitivním světě. Navzdory vaší rozporuplné pověsti a navzdory průšvihům, které jste už stačil napáchat ve výcviku, si tady můj nadřízený,“ Bahui ukázal na Mumu, „myslí, že jste pro tu misi ten pravý.“
Janis přikývnul. Desítky let fungoval jako diplomat krále Gwena. V dvorských intrikách se cítil jako ryba ve vodě.
