Sibiel - 3. kapitola (IV. kniha série Návrat na Mizeon)
(Riiberion, metropole Orken v Orkenském impériu)
Diriana zafuněla a zamžikala. Někdo ji držel za rameno a prudce s ní třásl. „Diri, prober se! Doma se něco stalo!“ Ten hlas? Aha. Norden.
Otravné ostré světlo. Proč ji nenechají na pokoji? Měla příšernou kocovinu. Matně si vzpomínala, jak jejich trojlístek včera po přehlídce oslovil moc hezký orkenský důstojník. Nebo to bylo předevčírem? Nejdříve mysleli, že budou problémy, protože se nepozváni vloudili na náboženský rituál cizího světa. Ale z orkence se vyklubal zábavný císařův bratr Dokren. Místo aby je dal eskortovat na Mizeon, pozval je do svých soukromých lázní. Užívali si masáže, vyhřívali se na teplých kamenech, chladili se v bazénku s šumivým vínem. Vedli vzletné řeči o umění a filozofii. Tessa byla z Dokrena u vytržení. Ignorovala svého snoubence Awena a zatáhla prince do ložnice. Awen se, pochopitelně, naštval. Rozmlátil dveře, vletěl dovnitř a začal do prince bušit. Potýkali se na xiří kožešině rozhozené na zemi, zatímco Tessa srdceryvně ječela a princovo služebnictvo lomilo rukama. Diriana konsternovaně sledovala, jak se rvačka mezi Dokrenem a Awenem postupně mění v něco úplně opačného. Ti dva se pohybovali stále pomaleji a místo nadávek, kterými se původně častovali, vzdychali a ohromeně si hleděli do očí. Došlo jim, že Tessu vlastně k ničemu nepotřebují. Pak se Dokren nakrátko vzpamatoval. Aniž by pustil části Awenova těla, které mu evidentně imponovaly, rázně z ložnice všechny čumily vykázal. A ty taky, zasyčel na Tessu. Diriana nevěřila vlastním očím, když se Tessa zahanbeně plížila z princova pokoje ven.
Zatímco Awen dováděl s Dokrenem, ty dvě se šíleně opily. Tessa na obou mužích nenechala jedinou nit suchou. Spřádala hořkou pomstu. Ten odporný zrádce! Křičela na Awenovu adresu. Bude litovat, že mi toho chlapa přebral! Diriana jí to nevymlouvala. Bylo zbytečné Tesse připomínat, že to ona Awena zradila. Nerozpakovala se hodit přes palubu vlastního snoubence, jakmile ji zaujal exotický orkenský princ. To, že nakonec dal Dokren přednost právě Awenovi, Tessu ponížilo, ale ještě horší pro ni bylo, že to Diriana viděla. Proto Tessa tak vehementně usilovala Dirianu opít, což se jí povedlo.
A teď s ní kdosi cloumá a rozčileně na ni cosi křičí? Kdo to má vydržet? „Asi budu zvracet,“ vypravila ze sebe. Ačkoliv měla mozek na kaši, cosi jí říkalo, že je na té situaci něco divného. Co to asi může být?
„Tak se na ni vykašleme,“ ozval se Tessin ochraptělý hlas. „Ona si nějak poradí.“
„Nemůžeme ji tu nechat!“
To je Norden. Dirianě se konečně rozsvítilo. Norden tu s nimi přece nebyl.
„Co tu děláš?“ zamumlala. „Máš být s císařem.“
„Vidíš? Nepohneme s ní. Je na šrot,“ dorážela na Nordyho Tessa. „Podívej, chci odtud vypadnout. Řekneme sluhům, aby jí vyřídili totéž, co Awenovi, až se vrátí.“
Vzápětí si Diriana vzpomněla, že včera nad ránem jim princův majordomus oznámil, že jeho pán s lordem Awenem spolu odjeli. Princ vzkazuje, že budou pryč několik dní. Zatím tu buďte jako doma. To byla pro marnivou Tessu poslední kapka. Ten kurevník! Vřískala. Já ho zabiju! Vzteky nepříčetná Tessa se následně pokoušela otevřít si portál domů, ale protože byla příliš opilá, nedařilo se jí to. Diriana by byla ráda zmizela také. Měla Tessy a jejího zhrzeného vzteku plné zuby. Celý ten výlet na Ok-Sawon ji zklamal. Ale ani ona nebyla ve stavu cestovat. Takže nakonec únavou usnuly.
Diriana se přinutila posadit. Norden je tady. To je divné. Nepřekvapilo ji, že se Tessa mračí, ale nelíbilo se jí, jak křečovitě se tváří Norden. Ten je přece vždycky nad věcí. „Co se stalo, Nordy?“ zeptala se.
„Na Mizeonu vypukla vzpoura,“ řekl dutě Norden. „Padlí povraždili arcidémony. Už se tam nesmíme vracet, jinak skončíme stejně.“
„Cccožžže?“ kníkla. Norden Arci-Pawner je darebák, kurevník a hráč. Nikdy ho neměla ráda a jeho přítomnost snášela jen kvůli ostatním. Nikdy nevyhledávala jeho společnost, nikdy ho neoslovila, pokud se nebavili v partě. Nevěřila mu od té doby, co zfalšoval tu posudkovou komisi. Jenže teď vypadal jinak a choval se jinak. Žádné ironické úšklebky a rýpavé poznámky. Prosebně se na Nordena podívala. „Je to blbý vtip, že?“
„Vidíš? Je prostě tupá! Tak už pojď!“ obořila se na Nordena Tessa. „Nemám nervy čekat, než to primadona stráví! Jdeme!“
„Víš co? Běž si sama,“ odsekl Norden. „Já ji tu nenechám.“
Tessa rozhodila rukama. „A jak?“ vyjekla. „Ani nevím, kde ta prdel je!“
Norden se k Dirianě sehnul, shrnul jí vlasy z tváře a řekl: „Tvůj bratr to přežil. Zavedu tě za ním.“
***
(Maharáví, hlavní stan přeživších mizeonských arcidémonů)
Sibiel sledoval, jak se bitevní křižníky jeden za druhým snášejí z nebes a noří do monstrózně velikých rozevřených vrat osazených ve svahu protějšího horského štítu. Nacházel se na římse vytesané v prudkém skalnatém srázu. V jeskyni za jeho zády, oddělené od venkovního prostředí rozlehlou polopropustnou membránou letannatového pole, se nacházel řídící sál. Dispečeři seřazení kolem kruhových trojrozměrných projektorů vybavení komunikačními přilbami, odstíněnými proti telepatickému rušení zvenčí, naváděli koráby ze zrušených základen na přistání. Celá hora je ze všech světových stran prošpikována senzory. Tady na periferii systému je základním nástrojem komunikace i boje technika. Magie přichází na řadu, jedině až technika selže nebo dojdou konvenční zdroje energie. I ta římsa, na které stojí, nemá zábradlí, aby se z ní dalo v případě nouze odletět, ovšem nikdy v historii toho nebylo třeba. Základnu na Maharáví vybudovali předkové v dobách skollských válek. Tehdy měla mizeonská armáda třikrát takové stavy jako dnes. Díky tomu se sem téměř veškerá technika vejde. Maharáví je z taktického hlediska dobrá volba. Strukturou připomíná mořského ježka. Svět naježených ostrých skalnatých štítů a hlubokých údolí. V případě napadení je pro útočníky téměř nemožné přistát ve volném terénu se strojem větším než vznášedlo. Obránci se mohou ukrýt v jeskyních, kterými jsou hory protkány. Všechna přístupová místa do komplexu skalních dutin se nacházejí v těžko dostupných lokalitách a jsou dobře zamaskována. Problém by hrozil, kdyby se útočníkům dostaly do pracek mapy.
Sibielův náramkový počítač zabzučel.
„Všeho nechej a vrať se k Lennymu,“ nařizoval chraplavě Šlupka.
„Jsem tam za deset minut,“ odvětil Sibi. Naposledy se rozhlédl a pak otevřel v letannatovém poli průchod a vrátil se do velínu. Adwena se oddělila od hloučku techniků a překvapivě příjemně se na Sibiela usmála: „Zatím to vypadá uspokojivě, ne?“
„Zatím,“ zabručel.
V pracovně na něj Jerones zamával videxovou kartou. Tvářil se téměř nadšeně, což vypadalo divně s ohledem na to, že před pár dny přišel o ženu a nejbližší příbuzné. Sibiela napadlo, že Jerones zvolil k eliminaci paniky a depresivních stavů obdobnou taktiku jako on. Pořád něco dělat. Jenom se nezastavit, aby ho to nedohnalo. „Nové zprávy,“ vydechl Jerones. „Seřadil jsem je podle důležitosti.“
Sibiel si kartu vzal a četl:
- Z monitorovací kóty Aliance MKL66 lokalizované v systému Vahan obdržel dispečink protestní nótu Vrchního protektora adresovanou císaři. Vahanský protektor vyzývá mizeonského císaře k eliminaci vydatných energetických výronů realizovaných na povrchu Mizeonu, které ruší komunikační a tranzitní koridory na periferii Vahanského systému. Protektor tímto císaře vyzývá k nápravě. V opačném případě bude nucen uvědomit koordinátory Aliance.
- Na Maharáví v depu III, sektoru C (sklad munice), byla detekována a následně zadržena neregistrovaná osoba. Než ji důstojník vnitřní ochrany stačil vyslechnout, otevřela si portál a zmizela neznámo kam. Po konfrontaci s databází byla osoba identifikována jako raisi Twen z klanu Arci-Klirenů.
- Ze systému Vahan se vrátila automatická pozorovací jednotka (typ Quatro) s čerstvými nahrávkami zpráv vahanských médií.
- Z Robustuy dorazila arcikněžna vdova Izzel Arci-Quinnová s rodinou a raisi domu Arci-Quinnů.
- Z Riiberionu se vrátili: Norden Arci-Pawner, Tessa Arci-Klirenová, Diriana Arci-Quinnová. Awen Arci-Fezziel zatím setrvává na blíže neurčené lokaci ve společnosti prince Dokrena (Dvůr císaře Otty z Orkenu) a na Maharáví se dostaví, jakmile mu bude doručena zpráva o situaci.
Sibiel se syčivě nadechl a znovu si pečlivě přečetl poslední dva body zprávy. Položil destičku na stůl. Ruce se mu třásly. Že kataklyzma přestála matka, to ho ani tolik nepřekvapilo. Izzel je licha. Nemá v sobě ani kapku Rafedaxarovy krve. Ale Diriana? Co, krucinál, dělala na Riiberionu? „Jery?“ obrátil se na Jeronese, „potřebuji vědět, ve kterém sektoru se teď nachází má matka.“
***
Vlhké a dusné pralesní klima osvěžovala klimatizace proudící z nenápadných výduchů ve skalnatých stěnách. Regenerační sektor základny v Maharáví měl u návštěvníka navodit pocity uvolnění a pohody při konfrontaci s divokým kusem nespoutané přírody. Stromy a keře přivezené z nejteplejších oblastí Mizeonu a zasazené do autentického mizeonského substrátu se tu, hluboko pod úrovní terénu pod stovkami umělých sluncí levitujícími těsně pod stropem, rozbujely do velkoleposti. Izzel na Sibiela čekala uvelebená v relaxačním lehátku ve společnosti mírně opilé náměstkyně ministra výchovy lady Ulriky a oné rudozlatě nalíčené raisi, které už si všiml na Bredeonu. Na první pohled si ty tři spolu špitaly tak uvolněně, jako kdyby se potkaly na lázeňské promenádě. Ovšem pokud se jeden podíval důkladně, nemohl ignorovat Ulričin červený nos a temné kruhy pod očima. A matka? Jindy dokonale upravená arcivévodkyně měla na sobě, světe div se, pracovní kalhoty z pevné látky a pokrčenou košili, ve které by jindy nešla ani v noci na zahradu. Jakmile Izzel syna spatřila, vystřelila z lehátka jako bodnutá. „Sibi!“ křikla a vrhla se mu do náruče.
„Mami!“ Zvedl ji nad zem a několikrát se s ní otočil, než ji zase postavil na nohy. Byl překvapený. Čekal, že bude přepadlá a zoufalá stejně jako byla celé měsíce od otcovy smrti. Ale matka, pominul-li její nezvyklý oděv, působila živější než kdy předtím. Než se zmohl na slovo, otočila se Izzel k Ulrice a k té raisi: „Omluvíte mě, dámy?“
Jakmile se jich zbavili, arcikněžna zvážněla. Sibiel chytil matku za ramena a důkladně se jí podíval do očí, jak kontroloval, zda v sobě nemá nějaké drogy. „Diriana unikla, protože byla na Riiberionu. To už vím,“ řekl opatrně. „Ale co Wrella, Atesius, Owi a Essius, Trixen a Brigita?“
Izzel ukázala na seskupení oblých balvanů na břehu miniaturní tůňky. „Proto jsem tady, abych ti všechno řekla. Bude lepší, když se na to posadíme.“
A pak Sibielovi pověděla, co se stalo: „Jak víš, chystali jsme se slavit Atesiův zápis do plemenné knihy. V domě byli hosté. Někteří přiletěli už předchozí večer a během dne jsme očekávali další. Organizaci oslav si vzala na starost Wrella a Owi jí pomáhala. Chodbami se míhali sloužící, v kuchyni dokončovali moučníky, v sále už seděli hudebníci a ladili noty. Ode mne se očekávalo, že se v tom mumraji postarám o Atesia. Jeho chůva pomáhala v hale. Odvedla jsem hocha do zahrady. Běhal se svým xiřím kotětem a jako pokaždé se umazal od bláta. Zahnala jsem ho do domu umýt se a převléct. Tak nás tam našel Razziel.“ Izzel sepjala ruce a upřeně se na syna podívala, jako kdyby očekávala zlostnou reakci. „Vždyť víš. Dvojče tvého otce.“
„Jasně,“ zamumlal tumpachově Sibiel, „strýček Razziel.“
„Řekl mi, že musíme okamžitě z Mizeonu odejít, protože brzy nastane pohroma. Také mi poradil, kam jít. Současně mne zapřísahal, abych o tom, kdo mě varoval, nikomu neříkala. Potom zmizel. Svolala jsem všechny do obřadního sálu. Udělala jsem to telepaticky, abych to urychlila, i nahlas. Řvala jsem na celý palác a nikdo netušil, proč to dělám. Hosté i domácí si mysleli, že se jedná o nějaký můj osobní příspěvek k oslavě. Tvářili se blahosklonně a vzhledem k tomu, že jsem nedávno ovdověla, se mi rozhodli vyhovět. Už jsme byli všichni pohromadě, když se zdi a podlahy paláce poprvé otřásly. Ozvalo se rytmické dunění. Ženské začaly kvokat, muži podrážděně šeptali, nejspíš si mysleli, že se mi scénář vymyká z rukou. Raisi v dojmu, že jde o útok na dům, chtěli běžet do zbrojnice, ale náš kapitán Nerteg je zadržel. I on pochopil, že to by nepomohlo. Otevřela jsem portál na Bredeon, na ten ostrov v jižním moři, na kterém má Razziel dům, a všechny jsem vyzvala, aby jím prošli. Dívali se na mě jako na blázna, ale řekla jsem jim, že pokud mě neposlechnou, zemřou. Já a Nerteg jsme prošli jako poslední. Tou dobou dunění už zesílilo, zdi se znovu otřásly.“
„Takže,“ Sibiel si položil hlavu do dlaní. „Wrell, Owi, Atesius, Brigita jsou v pořádku?“
Matka přikývla. „Troufám si říct, že se zachránili všichni, co byli tou dobou v našem sídle. Na Bredeonu jsem mluvila s raisi, které jsi pověřil péčí o Rafedaxarra. Mám ti vyřídit, že ex-císařův stav je stabilní. A ne, nikdo z rodiny neví, že tam Rafedaxarr je.“ Nešťastně zkřivila rty. „Mám starost o Trixena, protože ten byl tou dobou v císařském paláci.“
„Trixen je mrtvý,“ zamručel Sibiel. „Issak Arci-Tassius tvrdí, že ho slyšel řvát, když ho trhali na kusy.“ Při pomyšlení, že stačilo, aby Razziel přišel s tím varováním dřív a bratranec by ještě žil, jezdil Sibielovi mráz po zádech. „Co konkrétně ti Razziel řekl?“
Izzel stiskla rty do tenké čárky. „Slíbila jsem mu, že o tom nikomu nepovím, Sibi. Právě teď jsem to porušila, protože vím, že bys té verzi o neblahém tušení, kterou jsem předhodila ostatním, neuvěřil. Řídím se racionálním úsudkem.“ Izzel si trhaně povzdychla. „Možná více, než bych měla.“
„Právě proto, že se řídíš racionálním úsudkem, se mi zdá divné, že ses s Razzielem nijak nedohadovala,“ namítnul Sibiel. Cítil, jak se v něm pomalounku sbírá vztek. Na Alianci i na Razziela. Věděli, co se chystá, a nechali Mizeon padnout.
Izzel musela rozpoznat, co se v něm děje. Chytila ho za předloktí: „Opovaž se Razziho obviňovat!“ zasyčela. „Kdyby šel do Rady, nikdy by mu neuvěřili. Než by stačili svolat komisi, zemřeli bychom s ostatními. A Razziel by si tím v Alianci za nedovolenou intervenci podepsal rozsudek smrti.“
„Takže víš, že dělá pro Alianci,“ konstatoval.
Pokrčila rameny. „Taky vím, že byl nedávno v Kernoku. Mluvil s tebou, s císařem a předpokládám, že i s Trixenem. Předtím, než kontaktoval tebe, byl totiž u mě. Řekl mi totéž, co vám. Necítila jsem potřebu tě o tom zpravit,“ Izzel si povzdechla. „Jak tě znám, měl bys pochybnosti o jeho loajalitě. No, teď vidíš, že rodina je u něj vždy na prvním místě. Ne vlast, ne Aliance, ale rodina.“ Vstala a přinutila vstát i Sibiela. Její tvář byla křídově bílá a její fialové duhovky se horečnatě leskly. „Musíš mi slíbit, že o Razzim pomlčíš. Neudělal nic špatného. Něco jiného by bylo, kdyby jednal na vlastní triko s Radou, ale to neudělal. Ne že by to v té chvíli pomohlo.“
Sibiel se znechuceným výrazem přikývnul. „Asi mi nic jiného nezbude. Kdybych to komukoliv prozradil, dostal bych do maléru nás všechny.“ Roztržitě rozhodil rukama. „Popravdě, nevím, co si mám o našem z mrtvých povstalém strýčínkovi myslet.“ Důrazně potřásl hlavou, jakmile Izzel nasadila nesouhlasný výraz. A dříve, než jej mohla přerušit, pokračoval: „Zmizí si na tři sta let a jen co otec zemře, zázrakem se objeví, aby tahal rodinu z malérů! Pokud má o nás takovou starost, proč něco neudělal už dřív? Proč tátu nedostal z vězení on, he?“
„Protože se to dozvěděl pozdě? Protože jsi ho předehnal?“ vyjekla Izzel.
Přesně na to čekal. Strčí mu pod nos, že se s otcovým útěkem ukvapil. „Nemohl jsem dál čekat,“ vyrazil ze sebe. „Kdybych to neudělal tentýž den, strčili by mě do boxu k transformaci!“ Byl si vědomý, že zvyšuje hlas, ale nemohl si pomoct. „Je mi líto, že to tak dopadlo!“ Poslední větu zařval. Pak se opřel o kamennou stěnu a promnul si obličej. „Promiň,“ šeptl. „Je toho trochu moc.“
Matčiny dlouhé tenké prsty mu strčily zatoulaný pramínek vlasů za ucho. „Já vím, Sibi,“ povzdechla si. „Nevyčítala jsem ti to. Jenom jsem konstatovala fakta.“ Pak si dala ruce v bok. „Dělá mi starosti, že tu není Essius. Owiana se po něm pořád ptá.“
„Zatím o něm nemáme žádné zprávy,“ podotkl Sibiel. „Ale pořád je naděje.“ Nedokázal se Izzel svěřit s obavou, že Essius, právě proto, že je napůl arcidémon, to má nejspíš za sebou.
„Cítím se skoro provinile, že z toho naše rodina vyšla tak lehce,“ přiznala Izzel. „Chudák Ulrika,“ matka známým gestem naznačila, že si náměstkyně pomáhá alkoholem. „Přišla o manžela, dvě děti a šest vnoučat.“ Unaveně si povzdychla. „Ještě, že se o ni Ddyra stará a ten vitrexx jí tajně ředí bibionským moštem.“
Sibiel nakrčil nos. „Ddyra? To je kdo?“
Matka se rozzářila, jako kdyby mluvila o primabaleríně Velkého divadla. „To děvče, co tu s Ul bylo, přece. Na raisi démonku je neobyčejně vynalézavá. Možná proto, že pracovala na ministerstvu války. To ona zpacifikovala Sedena. Ani Ditruxovi se to nepodařilo. Víš přece, že se Seden Arci-Kesall zhroutil.“
Sibiel zvedl obočí. „Slyšel jsem, že rozflákal kontrolní panel v depu.“ Stalo se to hned po tom, co Seden po hádce s Keinonem nakvašeně odkráčel z Lennyho kanceláře.
Izzel ho obdařila smutným úsměvem. „To zdaleka není všechno. Když už to vypadalo, že se uklidnil, vzal si ve zbrojnici dezintegrátor, vřítil se do depa a začal střílet na kontrolní panely pod stropem. Dokážeš si představit tu spoušť a ten zmatek. Naštěstí mířil na zařízení, a ne na raisi, kteří tam pracovali. Všichni na něj křičeli, ať toho nechá, ale on jako kdyby byl hluchý. Ditrux přiběhl s dezintegrátorem nastaveným na nejvyšší výkon. Už se chystal, že ho sejme. Ale tehdy právě zasáhla ta malá blonďatá raisi. Prostě na Sedena vychrlila sérii motivačních válečných povelů. Přímo jako z učebnice. Důrazně artikulovala, udržovala rytmus, oddělovala slova přesně v intervalech, které se učí na univerzitě. A Seden na to zareagoval. Přestal a pak se složil k zemi. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Nemám Arci-Kesally moc v lásce, ale Sedena je mi opravdu líto. Přišel o všechny.“
Sibiel zavrtěl hlavou. „Grennon, jeho synovec, to přežil. Pamatuješ? Ten, co do něj byla udělaná naše Diriana. Momentálně je s Arrakielem na Kedexinu.“
„Měl bys ho povolat zpátky,“ řekla rázně Izzel. „Protože jinak nevím, co Seden vyvede příště. Ddyra je sice šikovná, ale pokud by ho to zase raflo, mohl by jí ublížit. A té raisi by bylo škoda. Tak šikovná, a tak vzdělaná. To se hned pozná břitký mozek. Kdyby si umyla ty klikyháky, byla by dokonce i hezká.“
Sibiel zakoulel očima. Matčin protektorský přístup k raisi démonům byl známý. Izzel razila názor, že raisi mají mnohem vyšší potenciál, než je obecně známo. Tvrdila, že by měli dostat větší prostor realizovat se individuálně. To bylo ovšem v přímém rozporu s veřejně podporovanou doktrínou na Mizeonu. Tato historicky prověřená a oficiálně propagovaná doktrína pro raisi nařizovala výhradně klanový životní styl, aby mohli plnit společenskou funkci, která jim v hierarchii přísluší. Dokud Izzel své alternativní přístupy k raisi realizovala jen v rámci klanu Arci-Quinnů, Destruktiel jí to toleroval. Jakmile začala pro své postupy přesvědčovat arcidémonky z dalších linií, zastavil ji dříve, než mohla narazit. Právě tehdy jí pořídil první sadu barevných mozaikových kamínků. Sibiel došel k závěru, že musí udělat totéž co otec. Zaměstná matku dřív, než to udělá sama.
„Napadlo mě, mami,“ řekl jí, „že budeme potřebovat pomoc s dětmi. Kromě Atesia jsou tu ještě Brigitiny vnučky, všechny děti Arci-Tassiů, několik jich přišlo z Olixu a další se brzy narodí. Co říkáš?“
Izzel Arci-Quinnová se zamyšleně poklepala po bradě. „No, vlastně jsem právě přemýšlela, co tady v té sibérii budu dělat. Hm. Děti. To je dobrý nápad. Wrella s Brigitou mi pomůžou.“
„To je skvělé,“ usmál se Sibiel. Vší silou se držel, aby jí nedal najevo, jak velký kámen mu spadl ze srdce. Kdyby ji nechal jen tak bez cíle povlávat po základně, dříve či později by tu začala zavádět novoty a způsobila by chaos. Jsou ve válce a žádné sociální experimenty si nemohou dovolit.
***
