Sibiel - 20. kapitola (IV. kniha série Návrat na Mizeon)
V trenažéru se fialově blýskalo.
Úskok, otočka, výstřel. Úskok, otočka, výstřel, výstřel, výstřel.
Konečně pauza.
Sibiel stál v pohotovostním postoji a čekal, ze které strany to udeří teď. Stěny tréninkové místnosti vyložené zrcadly donekonečna kopírovaly jeho postavu. Takový jednoduchý trik a jaký efekt. Zdálo se, že je tu přeplněno, ale byl tu jenom on sám oblečený do těžkého brnění s pancíři odolávajícími feentexovým paprskům. Každou chvíli mohly být jeho odrazy vyměněny za projekci bitevní vřavy na nějaké bohy zapomenuté planetě nebo na záběry křižovatek podzemních tunelů. Taky se dalo čekat, že se v místnosti zhmotní věrohodný fantóm nějaké hnusné příšery s vyceněnými zubisky, tápajícími chapadly a jedovými trny, vyvolaný někým v pozorovací sekci. Některé mátohy byly tak reálné, že dokázaly i kousat. Záleželo na tom, kolik interní magie byl tvůrce ochotný investovat. Sibiel cítil, jak prudce mu buší srdce. V obou rukách třímal makety dezintegrátorů střední třídy. Do sluchátek v přilbě mu burácelo řvaní divokých sůsů prokládané zvuky detonací, skřípotem rezavého plechu a duněním jako při zemětřesení. Vidění mu znesnadňovaly rudé a zelené záblesky promítané do monitoru hledí. Jeho koncentraci rozptylovaly výběžky cizích myšlenek. Dloubaly do jeho mysli a pokoušely se do ní zavrtat.
Simulovaný útok přicházel v sériích po nepravidelně dlouhých intervalech z jednoho z desetitisíců mikroskopických otvorů, kterými byla zrcadla provrtána. Jeho úkolem je zasáhnout zdroj. Zatím odrazil pět pokusů a zásah utržil jen jednou, ale už toho měl plné zuby. Kdo toto vymyslel, musel se učit u Seena Studené huby.
Rámus v Sibielových sluchátkách vystřídalo ticho. „Konec,“ ozval se typickým bručivým hlasem generál Xan. „Z pěti sérií jsi kompletně odrazil čtyři, chlapáku. To není špatný. Vypadni odtud.“
Sibielovi chvíli trvalo, než se dokázal soustředit natolik, aby se mu podařilo otevřít portál. Jinudy než branou to nešlo a dostat se po tréningu bez úhony ven bylo vlastně součástí celého cirkusu. Podařilo se mu zaměřit téměř doprostřed vytyčeného doskočiště.
Xan s Keinonem se rozvalovali v křeslech u videxového válce, na kterém ho předtím sledovali. Na stolku měli mísu s křupkami a sklenice s vitrexxem. Oba se tvářili, jako kdyby sledovali feretový zápas. Sibiel si sundal přílbu a chňapl po sklenici, která stála nejblíž. „Bavili jste se dobře?“
„Skvěle,“ uchechtl se Xan.
„Ty rušivý efekty si pamatuju daleko slabší,“ zabručel roztržitě Sibiel. Nebyl spokojený. Základní vojenský výcvik sice prodělal před dvěma sty lety, ale po drezuře v přípravce Trestního komanda měl být mnohem lepší.
Xan pohodově hrábl do misky s křupkami a zavrtěl hlavou. „Tak slabší, jo? Naprogramovali jsme ti desetkrát vyšší intenzitu, slečinko, než co dáváme sobě. A ty telepatické šťouchy a magnetické pulzy, ty Cadwen vymyslel speciálně pro tebe. Chtěli jsme vidět, co s tvými reflexy udělají ty implantáty.“
Křupky zachrastily, jak je Xan nabral do hrsti. „Uvědomuješ si vůbec, že jsi jediný kadet Trestného komanda, co zůstal po transformaci příčetný? Potřebovali jsme mít představu, jak budou reagovat ti, co to štěstí neměli. Až je sem Padlí pošlou.“
Sibiel nevěřícně zafuněl. „A nemohli jste něco říct předem, vy bastardi?“ Vzápětí sám zavrtěl hlavou. Jistěže nemohli. Potřebovali, aby to nečekal. Jinak by pokus neměl váhu. „Takže, až je sem Padlí pošlou,“ řekl, „doufám, že už víte, co dělat.“
„Jo,“ houknul sžíravým tónem Keinon. „Bude to pořádně špinavá práce. Musíme je zavalit úplně vším, co máme k dispozici. Zahltit smysly a pak to do nich napráskat. Jinak to nepůjde.“
„Možná postačí, když na ně poštveme tebe,“ dodal poťouchle Xan.
***
Sibielovu páteř zašimral energetický dotek. Při pohledu na to, jak se Xan s Keinonem napjali, bylo zjevné, že pocítili totéž. Tady můstek, hlásil se telepaticky Cadwen Arci-Ukresius. Máme tu žádost o přístup na základnu. Identifikovali se jako agenti Aliance. Jejich člun je na orbitě. Chtějí mluvit s regentem. Jejich přistávací modul se s trochou snahy vejde do údolí na kótě D42. Mám je navést na přistání?
Udělejte to, odpověděl Sibiel. Eskortujte je do izolace. Hned tam budu.
„Už jsem se radoval, že se na nás vykašlali, a teď tohle,“ zabručel otráveně Xan.
„Chci, abyste šli se mnou,“ řekl Sibiel.
***
Jenom taková neškodná říkanka
V šedobílé cimře skutečně čekali tři agenti. Jeden, nepřístupně působící vysoký démon s ostře modrou kůží a rudimenty rohů na čele se rozvaloval na kamenné lavici, druhý, velmi lidsky vypadající muž střední postavy s chytrýma smutnýma očima neklidně popocházel a ten třetí…Sibiel přestal dýchat. Ne, to není možné. Vypadala jako přísnější verze Eliany. Jeho Eliany s bílou pletí a bledě zelenými vlasy. Neměla je rošťácky rozpuštěné, jak Sibiel pamatoval, ale sčesané z čela a spletené do silného lesklého copu. Z jemně utvářeného a sladkého obličeje zvědavě zářily temně tyrkysové oči. Nedávala sebemenší náznak, že by kdy Sibiela znala. Takže je to někdo jiný. Možná příbuzná, která při zhroucení Dervosu byla v cizině. Eliana je mrtvá. Sibielovo srdce se prudce sevřelo. Přinutil se znovu nadechnout. Taková podoba! I ta drobná hezky formovaná postava by působila identicky, jen kdyby nevězela v šedivé uniformě agentů Aliance.
Modrý démon s jejich příchodem vstal, ale na Sibiela se obrátil ten, co vypadal jako smrtelník: „Přišli jsme projednat vaše memorandum, regente. Trvalo to asi déle, než jste čekali, ale…“ chlap se usmál, „teď jsme tady.“ Ukázal na zelenovlasou ženu: „To je agentka Sinnea a to,“ máchnul paží směrem k démonovi, „je agent Trsuah. Já se jmenuji Jeroným.“
Sibiel s pohledem neustále klouzajícím k Elianině dvojnici prkenně přikývnul. Ten chlap mu vzal vítr z plachet, protože zodpověděl to první, nač se chtěl zeptat, a sice, proč jim to trvalo skoro dva roky, než zareagovali. Představil Xana a Keinona a vyzval všechny, aby se posadili. Kamenné lavice příliš pohodlí neposkytovaly, ale dal se tím získat čas. Protože – Sibiel byl pořád v šoku z té ženy. Když ji Jeroným představoval, usmála se. A ten úsměv byl tak povědomý. Sibiel zaťal pěsti, aby se přinutil soustředit, a řekl: „Jsme rádi, že jste tady. Pomalu jsme dospěli k závěru, že se na nás zapomnělo.“
„To v žádném případě,“ řekl přesvědčivým tónem Jeroným. Ovšem Sibiel periferním viděním zaznamenal, jak ten modrý nepatrně prohnul rty. Možná, že to nebylo tak jednoznačné, ale Sibiel to chápal. Jeroným vystupoval za organizaci. Nebylo jeho úkolem ukazovat její střeva. Prezentoval výsledné rozhodnutí. Agent sáhnul do kapsy a podal Sibielovi lesklou destičku o velikosti dlaně. „Tady je oficiální prohlášení Triády k vaší situaci, sire. Totéž jsme odeslali na Bredeon i na Erektiad, kterých se situace rovněž týká. Aliance vás bere oficiálně na vědomí. Základna Maharáví získala podmíněný status člena našeho společenství.“
Sibiel se zamračil. „Jak podmíněný?“
„Časově i věcně. Máte rok hájení. Do té doby byste to měli s debhátary vyřešit. Nejlépe se dohodnout.“
„Dohodnout?“ vyletěl Sibiel. „Ale oni jsou úplně šílení! Chystají tebechety! Pokud by se to vymklo, zamoří celé systémy!“
„Odkud to víte?“ zamručel modrý démon. Jeho hlas zavibroval znepokojením.
„Od téhož subjektu, který nám nabídnul, že populaci na Mizeonu vyhladí výměnou za Dárce života,“ odpověděl skřípavě Sibiel.
Jeroným blýsknul pohledem po dalších agentech. „Aha, takže bredeonci si pospíšili. Chtějí použít biologické zbraně? To je od nich docela chytré. Mohli by to udělat tak, aby se to nedalo prokázat. Nechtějí být popotahováni za porušení neutrality.“
„Odmítneme to. Připadá nám to nemorální,“ řekl škrobeně Sibiel. Rozhodně jim nepoví, že mají i jiné a mnohem pragmatičtější důvody než jen morální. „Ovšem je tu možnost, že bredeonci naše přání nebudou respektovat, a přesto na Nový Mizeon zaútočí. V takovém případě byste měli zasáhnout vy. Pokud jim pohrozíte, že případná epidemie bude přičtena na vrub jim, rozmyslí si to. Mají svou neutralitu příliš rádi. A když jim mimo protokol pošeptáte, že už jsme Dárce života slíbili Erektiadům, zlobit se nebudeme.“
„Dárce života?“ ozval se modrák. „Vy přece žádného nemáte. Tanečky s otevíráním pokusných trhlin v atypických lokalitách jsou jedno velké fiasko!“
„To je váš názor,“ řekl napruženě Sibiel. Ten démon ho pořádně štval. Jak vidno, má o Arrakielově úsilí docela přehled. O jeho „nestrannosti“ není pochyb. „Když už tu probíráme taneční čísla,“ pokračoval, „mám otázku na jeden z vašich výstupů. Na záběrech z mizeonské korunovace jsme viděli vaše kolegy. Tehdy se nám zdálo, že berete Nový Mizeon do party a nás naopak vyhazujete. Teď jste zde. Znamená to, že jste změnili stanovisko?“
„Monitoring. Přesně to jsme na Novém Mizeonu dělali,“ řekl ponuře modrák.
„Náš původní předpoklad,“ navázal diplomatickým tónem Jeroným, „že tamější establishment je neškodný, se nepotvrdil. A není to jen o tebechetech. Jde především o mozek, který celý ten cirkus katalyzuje. Z našich analýz vyplývá, že se jedná o Essia Arci-Nubiela. Tento kříženec mezi raisi a arcidémonem je spojovacím článkem mezi věřícími a jejich bohy. Udržuje obecné démony při víře, což debhátary stále více posiluje. Předpokládáme, že pokud tato osoba padne, spojení se přeruší. Potom nebude tak těžké debhátary přinutit k rozumu. Trojka nás pověřila, abychom vám vyřídili toto: Pokud se rozhodnete Essia eliminovat, bude Aliance tento akt pokládat za přirozenou součást obranné politiky nezávislé mocnosti.“
„Jako by se stalo,“ ušklíbnul se Keinon.
Xan se na majora tvrdě podíval. Není třeba Alianci vyžvanit úplně všechno. Čím méně se o Nertegově misi mluví, tím lépe pro všechny. Generál vypadal naštvaně a Sibiel chápal proč. Protože Jeroným jim vlastně „udělil“ povolení Essia zavraždit.
Sibi se rozkašlal, aby potlačil potřebu agenta upozornit, že arcidémoni z Mizeonu žádné povolení k tomu, aby si udělali pořádek, nepotřebují! Téměř obdivoval sám sebe, protože dokázal zůstat zticha. Opanoval se při pomyšlení, že v reálu jsou svíráni ze tří stran a že si nemohou dovolit falešnou hrdost. „A kdybychom to vaše doporučení odmítli?“ zeptal se nakonec.
„Potom bychom to zařídili sami,“ ozval se modrák. „Tak, že by zmizel nejen Essius, ale pro jistotu celý Nový Mizeon.“
„To bych vám, kurva, neradil,“ zavrčel Xan. „Zvládneme to sami.“
„Také si myslíme, že to bude lepší,“ přikývnul krotce Jeroným. „Ještě taková maličkost,“ dodal. „Čistě neoficiálně. Z Mizeonu byla vyslána kódovaná zpráva. Nesla se ve stejném vlnovém spektru, v jakém vysílají videxová média, ale není to obraz ani zvuk. Jen symboly.“ Kývnul na dvojnici Eliany. Sinnea rozložila kus papíru a četla:
Podvraťák štěká na noční květinu.
Starý jezevec stále při chuti.
Ve špajzu se rojí švábi.
Zkáza skollů na obzoru.
„Jak je to staré?“ vydechl Sibiel.
„Dvaatřicet dní,“ odpověděla agentka.
„Takže se to objevilo tři dny předtím, než sem dorazil ten vyjednavač z Bredeonu,“ ozval se Xan. „Zkáza skollů! Tak přece Deab-hanové říkali tebechetům! Ty licoměrné svině z Klastru! Poslali vyjednavače, až když věděli, čím nám můžou vyhrožovat! A dozvěděli se to z motáku, který byl určený pro nás. A neřekli nám o něm ani slovo!“
„Podvraťák píše Fialce?“ hýknul zaraženě Keinon. „Takže on nás nakonec nezradil? A do prdele,“ zaklel, jak mu došlo, že vyslali Nertega s úkolem Essia zneškodnit.“
Jeroným se kolem sebe tázavě rozhlédl: „Takže tomu rozumíte?“
„Ovšem,“ odpověděl Sibiel. „Je to naprosto jasné.“
Podvraťák. Tímto urážlivým jménem přece on sám zpočátku tituloval Essia a gardistům včetně Keinona to neuniklo. A noční květina? To je on sám. Fiala vonná rozkvétá za soumraku. Takže věta Podvraťák štěká na noční květinu, znamená Essius volá Sibiela. A ta další sdělení? Starý jezevec – tak říkal zcela veřejně Lissarius svému otci Trrisielovi. To znamená, že Trrisiel žije. Znamená to, že se Trrisiel skrývá a že snad Essiovi pomáhá? Pokud zpráva hlásá, že je při chuti, tak asi ne. Pokud je Starý jezevec při chuti, znamená to, že Trrisiel má k dispozici vše, aby mohl dělat, co se mu líbí. Z toho vyplývá, že Trrisiel s debhátary spolupracuje. To je docela průser, protože to znamená, že s nimi spolupracuje už dlouho, jinak by ho převálcovali stejně jako ostatní arcidémony. Švábi ve špajzu. Tím Essius vzkazuje: Máte mezi sebou špehy. A co Zkáza Skollů? To musí být tebechety. Protože ty způsobily zkázu původní skollí civilizace.
„My jsme rozluštili jen to, co bredeonci. A sice, že Zkáza Skollů znamená tebechety,“ řekl Jeroným, „ale ohledně toho dalšího tápeme.“
„Ta zpráva je napsaná tak, abychom jí porozuměli jenom my,“ řekl Sibiel, „říká, že ta osoba, která to na Mizeonu všechno zaštiťuje, není Essius, ale Trrisiel. A Essius není zrádce. Naopak. To on nám tu zprávu poslal.“
„Jste si jistí?“ ozval se Trsuah.
„Ano,“ odpověděli trojhlasně arcidémoni.
„Jak jste se k tomu dostali?“ zeptal se Sibiel.
„Jeden náš kolega to zachytil mezi hromadou monitorovacích hlášení z Bredeonu,“ řekla Sinnea. „Informaci o tebechetech získali Bredeonci opravdu odtud.“
„Přestože je autorem zprávy Essius,“ řekl Jeroným, „důvod k jeho eliminaci trvá. Je to trapné, ale stále je zprostředkovatelem přenosu moci, který musí být odstraněn. Trrisielova přítomnost to zase tolik nekomplikuje. Místo jednoho je zapotřebí sejmout dva…“
„S tím zásadně nesouhlasím,“ řekl Sibiel. „Essius nám dává signál, že je ochotný spolupracovat. Můžeme toho využít. Když ho zabijeme, debhátarové si seženou jiného prostředníka. Třeba levobočka Twena, který na Mizeon utekl hned po převratu. A Trrisiel mezitím zaleze pod zem.“
„A jaké jiné světoborné řešení tedy navrhujete, regente?“ ozval se jízlivě Trsuah.
Sibiel rozčileně zakroužil rameny. Teď je každá rada drahá. Jak by asi uvažoval Sari? Rozpitval by tu záležitost na kousíčky a pak ji složil dohromady, ovšem úplně do jiného tvaru. Přesně tak, jak by potřeboval. „Co Essia využít?“ vyštěkl v náhlém vnuknutí. „Pokud je zprostředkovatelem přenosu moci, znamená to, že dokáže obecné démony ovlivnit. Může sympatie věřících přesměrovat.“
Ticho, které se pak rozhostilo, protože všichni ten návrh v duchu rozebírali, jako první prolomil modrý agent Trsuah. „Hmmm,“ zabručel. „Na tom něco je.“ Jeho hlas se třepil špatně skrývaným překvapením a neochotným uznáním.
Jeroným se obrátil na Sibiela: „Mohl byste nám to, co jste řekl, hodit na papír, regente? Pro velitelství?“
„Jistě,“ zavrčel roztržitě Sibiel. Sakra, sesmolí to, jen aby mohl začít šílet, že poštval Nertega zabít nevinného manžela své sestry. A při představě, co na Mizeonu může vyvádět Owiana, měl Sibiel potřebu si rvát vlasy.
***
