Sibiel - 19. kapitola (IV. kniha série Návrat na Mizeon)
(Owianin útěk z Maharáví)
„Neviděl jsi Owianu?“ vyrušila před večerem Sibiela Izzel. Stála ve dveřích a tvářila se nejistě. „V ateliéru není. A vypadá to, že ve svém pokoji vůbec nespala. Šla jsem se podívat do solária, ale tam taky není.“
Sibiel obrátil oči v sloup. Od toho incidentu s Nertegem uběhl týden, ale on se stále nepřinutil sestru navštívit. A Owiana se také nijak nesnažila.
Sibielův nejhorší exces prošel kupodivu hladce, protože se ho z větší části podařilo ututlat. Jeho nepříčetné řvaní všechny raisi z šaten spolehlivě vyhnalo. To, do jak příšerného stavu Sibiel kapitána přivedl, neviděl nikdo kromě Šlupky. A protože se Šlupka do sprch přenesl portálem, nikdo stejně tak nevěděl, že musel použít dezintegrátor, aby Sibiela zastavil. Ovšemže se mezi osazenstvem nesly zvěsti. Tak zase jednou Arci-Quinnovi ruply nervy a pořádně sjel kapitána svého domu. Nicméně podle informací od Šlupky, se kapitán ze svých zranění už vylízal a znovu se bez problémů zařadil do práce. Sibi si uvědomoval, že se jeho vztah s Nertegem změní, ale zatím se necítil dostatečně srovnaný, aby ho chtěl vidět.
Izzel, Jerones, Wrella a Sibiel se pustili do hledání. A důsledně se snažili, aby si nikdo na základně nevšiml, co vlastně dělají. Owiana, i když se chovala pitomě, další skandál nepotřebuje. Po několika hodinách přivolala Izzel i Nertega. Sibiel tomu nedokázal zabránit, protože matka to s ním předem nekonzultovala. Nerteg se přestal párat s utajováním a pokusil se ji lokalizovat podle náramku. Identifikační náramek našli navlečený na tlapce Attesiovy xiry. Vyšlo najevo, že Owi je skutečně pryč.
Izzel napadlo, že si Owiana odskočila za Tessou na Bredeon. Tessa Arci-Klirenová totiž na Bredeonu požádala o azyl a v jednom přímořském letovisku si zřídila hotel. Ačkoliv na všechny strany prohlašovala, že už s arcidémony a Starým Mizeonem nechce mít nic společného, stále si s Owianou vyměňovaly zprávy. Sibiel měl podezření, že se Tessa snaží ze sestry tahat informace, které pak obratem prodává videxovým médiím. Každou zprávu, kterou Owiana Tesse posílala, nechával Sibiel prověřit. Předpokládal, že Owiana vyvádí kvůli Nertegovi a matka to dobře ví. Zatímco nic netušící Wrella lomila rukama, jak je sestřino počínání nezodpovědné, přenesl se Jerones na Bredeon. Za chvíli byl zpět s tím, že Tessa o Owianě nic neví.
A pak Nerteg Sibiela telepaticky kontaktoval, ačkoliv byli ve stejné místnosti a stáli pouhých pět kroků od sebe. Sarvonův syn konspiračně požádal o rozhovor mezi čtyřma očima. Dokonce si vymínil, že se chce sejít v izolaci.
Sibiel už akceptoval, že vztek, který vůči nově objevenému bratranci pociťuje, je z valné části iracionální. Možná, že Nerteg něco ví. Půjde tam a zachová klid. Nebude se omlouvat. Nerteg využil sestřiny zranitelnosti. Za to by Sibiel zmlátil každého, lhostejno jaké by byl krve. Šlupkově tezi, že v této záležitostí je Owiana spíše vlkem než jehňátkem, prostě odmítal uvěřit.
Kapitán v podzemí už čekal. S cejchem zastřeným klanovým líčením vypadal trochu povadle, ale jizvy byly pryč. Obyčejný raisi by po takové nakládačce dopadl mnohem hůř. Sibiela bodlo u srdce, když mu asi posté došlo, že za to bleskové uzdravení Nerteg vděčí původu, který tak dlouho skrývá, a že mají mnohem více společného, než kdy myslel.
„Co mi chceš říct?“ houknul nevlídně. Rozhodně chtěl, aby Nerteg pochopil, že na pitomosti nemá náladu.
„Vím, kde je,“ řekl chraptivě Nerteg. Jeho oči se leskly vzdorem. Postojem, výrazem v obličeji, zabarvením hlasu a rytmem řeči působil jako úplně jiný chlap. Jako kdyby ta staletí, kdy věrně poslouchal a plnil příkazy nobility Arci-Quinnů, nikdy neexistovala.
„Mluv,“ štěkl Sibiel.
„Neměl jsem tušení, co chystá,“ připustil stroze. „Zaklaplo mi to až teď, když jsem si všiml, že v ateliéru zmizely ty nejnovější plastiky. Jsou to tak tři týdny, kdy mě požádala o šablony klanového líčení. Tvrdila, že je tu zavřená jak ve vězení, že nemá inspiraci. Ty šablony jí prý pomůžou při tvorbě.“
Sibiel se zamračil. „Myslel jsem, že šablony si každý klan hlídá. Že pro nikoho zvenčí nejsou k mání.“
Nerteg si povzdechl. „Owiana si kdysi udělala katalog. Arcikníže jí ho zabavil, ale předtím mi ho ukázal.“ Nerteg si zaťukal na čelo. „Všechno to mám tady. A ona to věděla. Takže jsem jí nakreslil základní verze. Zajímala se hlavně o formace Arci-Nubielů a Arci-Ukresiů. Tvrdila, že ty nubielské spirály využije v další plastice. Vážně jsem nevěděl, co má v úmyslu.“
„A co tedy?“
„Mohla se nalíčit jako raisi a vypravit se na Mizeon,“ šokoval Nerteg. „Je dost šílená, aby se o to pokusila. Může jí to projít jednorázově, protože ornamenty podporují důvěryhodnost nositele, ale dlouhodobě nemá šanci. Jenže to ona neřeší. Myslím, že plánuje zavraždit Essia.“
„Musíme ji dostat nazpátek, než to udělá,“ vydechl Sibiel.
„Půjdu já,“ štěkl Nerteg.
„Poznají podle rozhraní, že jsi arcidémon,“ oponoval Sibiel. A skutečně, i on teď jasně vnímal, jak Nertegova interní magie plápolavě přesahuje obrysy jeho těla. Zvláštní, že si toho předtím nikdy nevšiml. Nerteg na to musí mít nějaký trik. Raisi se dají oblafnout líčením, ale debhátarové ani náhodou. Každý bůh obdařený minimem soudnosti dokáže podle zbytkového záření interní magie rozpoznat poloboha. Tím snáze příbuzného. Přesně takovým způsobem debhátarové rozpoznávali Rafedaxarrovy potomky při Velkém lovu poté, co unikli z relikviáře.
„Nepoznají,“ opáčil Nerteg. Natáhl ruku proti perlově šedé zdi.
Magický přísvit lemující jeho pokožku náhle zmizel.
„U Aliance jsem jednal s bohy z Riiberionu, z Tenerisu, z Dervosu,“ konstatoval Nerteg. „Naučil jsem se maskovat. Padlí si mě nevšimnou. Přísahám, že ji najdu. Mrzí mě, že jsem ji neuhlídal. Mělo mě to napadnout.“
„Jak by mohlo?“ ušklíbnul se Sibiel. „Zjevně jsi měl jiné starosti.“
Nerteg roztěkaně přikývnul. „Já vím. Ale za to, že jsem s ní byl, se omlouvat nebudu. Klidně mě dej popravit. Nebo mě vydej Alianci. Ale až ji přivedu zpět. Mám té falešné existence plné zuby. Nejsem nevděčný. Vážím si toho, že mi strýčkové tu šanci poskytli. Vaše – moje – rodina se ke mně chovala dobře. Cítil jsem se užitečný a respektovaný. Ale už jsem v té kůži moc dlouho a nemám žádnou šanci se posunout dál. Zemřu bez váhání, jen abych tvou praštěnou sestřičku dostal zpět. Je mi jasné, že mě využila. Ale ona pro mě znamená všechno. Vždycky to tak bylo. Sledoval jsem ji vyrůstat. Zpovzdálí jsem ji obdivoval. Její jiskřivou povahu a její krásu. Nikdy jsem jí ani náznakem nedal najevo, co k ní cítím. Mohl jsem se zbláznit, když se dala dohromady s Essiem, ale uklidňovalo mě, když jsem viděl, jak je s ním šťastná. On, navzdory svému původu, dostal příležitost, zatímco já jsem mohl jenom tiše závidět. A tak by to i zůstalo, kdyby ji ten hajzlík nezradil.“
***
Sibielova nevraživost se po Nertegově zpovědi nějakým zvláštním způsobem přetavila v rozpaky. Nedokázal si představit sebe na jeho místě. Je pravda, že Arci-Quinnové se ke svým raisi chovali téměř jako k rodině, ale rozhodně to nebylo totéž. Ještě pořád se vypořádával s faktem, že máti o Nertegovi věděla a nic mu neřekla.
S ohledem na její opožděnou argumentaci Sibiel došel k závěru, že ani on není povinen říkat všechno. Nechal Izzel v domněnce, že se Owiana vydala za Awenem a že se spolu s ním a jeho milencem plaví po riiberionských mořích. Dřív či později jí budou nuceni přiznat pravdu. Udělají to až poté, co bude Nerteg pryč.
„Jsi tedy připraven?“ otázal se Sibiel.
Nerteg sedící před zrcadlem odložil štětec a otočil se. Namísto černo-stříbrných arci-quinnských barev měl na tváři černo-zlaté ornamenty Arci-Ukresiů.
Raisi Kwar z klanu Ukresiů zmizel před dvěma sty lety. Komise došla k závěru, že uvíznul v průrvě, když se přenášel na Ok-Sawon, nebo se stal obětí smrtelníků tamtéž. Ani jedna hypotéza se nikdy nepotvrdila. Nerteg Kwara osobně znal. Raisi měl stejně světlé vlasy a zelené oči jako Nerteg. Nerteg si dobře vzpomínal, co Kwar vyprávěl o své ženě a dětech. To, že se nezvěstný raisi vrací po tak dlouhé době, není ničím výjimečným.
Legenda je následující: Kwara drželi v čemeřicové stázi na hradě ok-sawonského potentáta Bireka z Glenesie. Osvobodil se díky šťastné náhodě, když byl hrad dobyt a rozbořen simin-lanským císařem We-ijenem. Vše vypadá věrohodně tím spíše, že na Ok-Sawonu v současnosti skutečně zuří válka mezi Glenesií a Simin-lanem, a císař We-ijen likviduje jeden Birekův hrad za druhým. Teď teprve se vyplácí, že Sibiel poslal zvěda i na tak primitivní svět, jako je Ok-Sawon.
„Vyrazím hned, jakmile Flebussion potvrdí, že richotonní pozadí je v normálu,“ řekl Nerteg.
Sibiel se pohodlně opřel o zárubeň a založil si paže na prsou. „Jak ho znám, bude to ověřovat ještě několik hodin.“
Nerteg roztržitě přikývnul. Všechno už bylo řečeno. Nejdřív se Nerteg alias Kwar přesune na Ok-Sawon. Na hradě Kereltenu sebere čemeřicová kuřidla. Pak se přesune do Glenesie. Najde pobořený Birekův hrad. Do trosek sklepení kuřidla naaranžuje. Pak se bude poflakovat kolem tak dlouho, až si ho smrtelníci všimnou. Teprve potom využije nějaký průvlak a dostane se na Mizeon. Všechno, co vyšetřovatelům poví, si mohou na Ok-Sawonu potvrdit.
Nertegovým posláním je zjistit, jak sabotovat tebechety. Jestliže by se mu podařilo proniknout až k Essiovi, má nakázáno ho zabít. Ale jeho primárním úkolem bude dostat Owianu do bezpečí a teprve pak se má zabývat vším ostatním.
Flebussion s děkanem Urbielem nástroj ke zničení tebechetů teprve vyvíjejí. Ti dva chystají supertenké štítky ze zlaté slitiny obalené izolační pryskyřicí, nesoucí infonovou infekci. V současné fázi nevadí, že ještě nejsou hotové, protože Nerteg si je napoprvé na Mizeon vzít nesmí. Budou ho prohledávat. Budou si ověřovat jeho legendu, budou ho zkoumat zvenčí i zevnitř. Štítky přijdou na řadu až v další fázi, poté co bude Owiana v suchu. Není jisté, zda Nerteg v další misi dostane šanci štítky využít. Není jisté, zda vůbec přežije tu první. A ke vší ironii není ani jisté, zda ty infonové štítky budou na tebechety fungovat.
V celém tom chumlu nejasností a potenciálních možností měl Sibiel jednu věc, kterou si jistý byl. Nerteg udělá první poslední, aby Owianu našel. V současnosti je to mnohem důležitější, než atentát na Essia nebo poškození tebechetů. Kdyby byla Owiana na Mizeonu dopadena, debhátarové by zvýšili ostražitost. Všechny další možnosti situaci na Mizeonu ovlivnit by se tím omezily na minimum.
Sibiel měl na sestru vztek, ale stejně tak byl naštvaný na sebe, že ji lépe nehlídal. Jeho nejmladší sestřička si vždycky dělala, co chtěla, a přinutit ji k rozumu bylo často, jako nutit vodu téct vzhůru. Owianin útěk se před generalitou utajit nedal, ale Sibiel ostatní nechal při tom, že místo jejího pobytu nezná. Pokud se některý z generálů dovtípil, že mezi Owianiným zmizením a Nertegovým chvatným odchodem existuje souvislost, nedal to znát. Navenek vzali všichni na vědomí, že mladá Arci-Quinnová se někde v cizině na zapřenou léčí z depresí. Nikdo až na Sibiela nepředpokládal, že se Nerteg z mise vrátí brzy. Všichni počítají s tím, že bude trvat celé měsíce, než se Nerteg začlení. Určitý čas zabere, než najde záminku nebo vytvoří příležitost. Pokud Nertegovo krytí projde, arcidémoni očekávají, že jim přijde podat průběžné hlášení. Soukromá dohoda mezi Sibielem a Nertegem je ale jiná. Jakmile Nerteg narazí na Owianu, má ji prostě popadnout a zmizet, bez ohledu na riziko prozrazení.
Ticho v místnosti se dalo krájet. Sibiel byl na odchodu. Měl v plánu tu Nertega nechat o samotě a jít si po svých. Ale něco ho drželo na místě. Velice dobře si uvědomoval, že ho možná posílá na smrt. Impulzivně pocítil potřebu dozvědět se o něm víc. „Opravdu mě zajímá,“ řekl váhavě, „jak to maskování funguje.“
Nerteg pokrčil rameny. „Na základě psychovizuální sugesce. Akt tvorby jako každý jiný, jen ho aplikuju sám na sebe. Na začátku byl problém to udržet, ale zvykl jsem si.“
Sibiel téměř nadskočil. „To přece nejde. Neumíme přetvářet sami sebe.“ Zmínil jedno z omezení magické tvorby. Arcidémoni jako potomci bohů dokáží tvořit předměty, dokonce i fantómy obdařené jistou schopností interakce, ovšem nikdy se nestalo, že by dokázali přetvořit svou anatomii.
Nerteg se shovívavě usmál. „Zbytkové vyzařování interní magie vychází z těla, tudíž je s ním svázané, ale není totéž. Pokud si koronu kolem svého těla vizualizuješ jako komplex, můžeš s tou představou systémově pracovat. Za něco ji zaměnit. Například za štít, který paprsky pohltí, nebo, a to je ještě lepší, je odrazí a navrátí zpět.“ Nerteg si poklepal na čelo. „Taková představa není nic jiného než zatím nerealizovaná tvorba.“
Sibiel zaostřil pohled na svou ruku a na paprsky interní magie mihotavě vystřelující z konečků prstů. (Obecní démoni, většina z raisi a téměř všichni smrtelníci tyto emanace běžnými smysly zachytit nedokáží.) Představil si, že má na ruce rukavici z materiálu, který paprsky odráží zpět. Vzápětí se ta rukavice na jeho ruce zhmotnila. Pěkná kožená vyztužená krihonitem. Přesně takovou nosil jako kadet v přípravce Trestného komanda. Jenže paprsky sálaly i přes rukavici. Sibi strčil ruku Nertegovi pod nos. „Nefunguje to.“
„A ty jsi mě neposlouchal,“ zašklebil se Nerteg. „Říkal jsem, že si máš představit celé svoje tělo. Komplex. A teprve až celou tu představu navlečeš do pancíře, spustíš to. Pokud to neuděláš pro celé tělo naráz, emanace prosáknou. Pancíř pozbude smyslu. A není potřeba ho materializovat fyzicky. Naopak, je lepší, když ho necháš nehmotný. Trvalo mi roky, než jsem se to naučil. A to jsem měl solidní vedení.“
„Znamená to, že ten postup Aliance běžně používá?“ zajímal se Sibiel.
„Jako jeden z mnoha,“ řekl suše Nerteg.
Představa, že ten chlap ví o Alianci všechno možné a že si to celé věky nechával pro sebe, Sibiela popuzovala. „Stejně to můžu trénovat,“ dodal nakvašeně.
„Jo, určitě to stojí za to,“ připustil Nerteg.
***
