Sibiel - 12. kapitola (IV. kniha série Návrat na Mizeon)
Nazítří v podvečer se Issak Arci-Tassius s vypilovaným návrhem smlouvy o smlouvě budoucí přenesl na Erektiad. Sibiel byl rád, že draci na repatriaci Arci-Tassiů už tolik netlačí. Možná, že jen díky tomu budou Tassiové ochotni se na Erektiad alespoň podívat. Podmínkou je ale ta smlouva. Až do doby nalezení Rawanta zajistí příměří. Mír a spojenectví budou následovat poté, co Rawantes na Erektiad nastoupí. Za dva dny se Issak vrátil. Rex vzkázal, že návrh posoudí. Bylo to přesně podle Šlupkových předpovědí. Draci nikdy nespěchají.
Sibiel vystoupal gravitační zdviží do přistávacího hangáru. Měl v plánu se podívat, jak probíhají manévry, které Lenny s Xanem řídili z můstku. V hangáru byl průvan a panoval tam ohlušující rámus. Signalizační panely podél stěn barevně blikaly. Z doširoka otevřených vrat zapuštěných do skalní stěny startovala jedna stíhačka za druhou, aby se na orbitě formovaly do bojových útvarů. Vzápětí se jiné stroje do hangáru vracely. Servisní personál sestávající převážně z raisi Arci-Quinnů každý stroj po přistání obklopil a kontroloval technický stav. Potřebujeme udržet vojáky v pohotovosti. Musíme cvičit den co den, tvrdil Lenny a Xan mu ponuře přizvukoval. Takže se činili. Mnoho manévrovacího prostoru neměli. Piloti se drželi striktně v okruhu základny, úzkostlivě dbali, aby nenarušili výsostné území sousedních soustav.
Sibiel sledoval ten cvrkot. Je dobře, že se vojáci snaží zajistit, aby byla základna obranyschopná. Draci by museli zaútočit veškerým arzenálem, aby ji dobyli. Tedy pokud nemají tajné zálohy, o kterých špehové nevědí. Podle toho, co Sibiel slyšel o Dorresonovi, by byli dost šílení to riskovat. Ovšem Vikkason je Rex a on má poslední slovo. Kdyby se na Erektiadu neobjevila jeho nově nalezená dcera, nejspíš by Dorresona pustil z řetězu. Ale takto lze doufat, že s ohledem na Keren a vnuka se bude Rex držet zpátky.
Sibiel se přistihl, že má všechny svaly na ramenou a na krku zaťaté. Stávalo se mu to pokaždé, když cítil, že je něco špatně, ačkoliv okolnosti nic takového nenaznačovaly. Na vnější obraně se pracuje. Ale co vnitřní? Šlupka s Ditruxem si to vzali na starost. Ale bude to stačit? A co výzvědné služby v cizině? Agenty na Bredeon, Robustuu a Riiberion už vyslali. Na Riiberionu se v prostředí dvora orkenského císaře Otty zabydlel Awen Arci-Fezziel jako milenec císařova bratra – prince Dokrena. Na Robustue se na věnném statku své matky usadila Hania Arci-Leredová. Tato nenápadná drobná arcidémonka předtím sloužila na základně Olixu jako expertka na telepatickou špionáž. Na Bredeonu se nechala v advokátní kanceláři Ysmaellovo oko zaměstnat dcera nebožtíka Tanoga, Drisea Arci-Kesallová. Drisea vystupuje pod falešným jménem Abiela Hoa-Tanová, což je dívčí jméno její matky, která z Bredeonu pocházela. Vydává se za svou bredeonskou sestřenici, která před deseti lety utekla s nějakým chlapem kamsi na Ok-Sawon. Když Sibiel přemýšlel, kam by měli na Bredeonu nasadit špeha, dal kanceláři přednost před domácností dvojčat Gdori-Dosových, které mu doporučil Arrakiel. Majitelka kanceláře, doktorka Tebencie pro rodinu Arci-Quinnů už po několik staletí spravuje bredeonské nemovitosti. Má vazby na Konvent i na Klastr. Až donedávna o její loajalitě nebylo důvodu pochybovat. O Tebencii se vždy vědělo, že sleduje svůj vlastní zájem a tím je zisk. Ovšem poté, co jeden její zaměstnanec napráskal sekretáři císaře, že je Arrakiel naživu, už Sibi Tebencii nevěřil. Když pak stěhoval Rafedaxarra do Razzielova domu na ostrově v Jižním bredeonském moři, ani ho nenapadlo kancelář kontaktovat. Možná jen díky tomu zůstal Rafedaxarr po pádu Mizeonu v bezpečí. Drisea alias Abiela si jednou měsíčně bere v kanceláři volno, aby se věnovala své vášni pro zkameněliny ve skalách na Thuomu. Ve skutečnosti se přenáší na Maharáví podat hlášení.
Sibel se usmál při vzpomínce na její poslední návštěvu, kdy se mu snažila naznačit, že by možná mohla mít o něj zájem. V gardě bývala hvězdou. Každý svobodný arcidémon jí nadbíhal, s výjimkou Sibiela, protože ten byl zničený ze ztráty Eliany. Snad právě proto se Drisea zaměřila na něj. Jenže on ji poslal k šípku. Místo aby se urazila, začala si ho dobírat. Její otravné vtípky a provokace Sibiela doháněly k šílenství. Popuzovalo jej, jak je hlučná a úporná a jak vyzývavě se chová. Stačilo, když zdálky zahlédl její bohatě nakadeřené a nazeleno obarvené vlasy, a dával se na ústup.
Teprve po pádu Mizeonu Sibiel zaznamenal, že jde-li do tuhého, dokáže být kdysi otravná Drisea disciplinovaná a věcná. Krytí pro špionáž na Bredeonu si vymyslela sama. Velkou výhodou je pro ni dokonalá znalost poměrů, protože u bredeonské rodiny své matky každoročně trávila dovolenou a hodně času prožila i se sestřenicí, jejíž identitu si vypůjčila. Zkrátila a obarvila si vlasy, dokonale zamaskovala i stříbrné nitky zděděné po Rafedaxarrovi. Svým pragmatismem udělala na Sibiela dojem. Kdyby nebyl léta zarytě zamilovaný do Eliany a kdyby později tak pustě neflirtoval s Renonou, možná by tuto její stránku odhalil dřív. Občas na ni myslel. Vlastně je docela k světu. Možná je načase nechat Elianu spát. Sibiel už se dávno smířil s tím, že i kdyby hledal sebedéle, takovou jako ona už nikdy nenajde. Rozhodl se, že až Drisea znovu přijde podat hlášení, pozve ji na skleničku a uvidí se.
S otráveným povzdechem se přinutil vrátit k praktickým záležitostem. Je nejvyšší čas vybrat agenty pro misi na Mizeon. Jasně že tam nemohou poslat arcidémona. Takže to musí být raisi. Ale který? Na Maharáví je jich hrstka. Stálý personál základny je složený převážně z raisi klanu Arci-Ukresiů. Tito démoni zajišťující servis v civilních sekcích nebo pracující v kuchyních a prádelnách se na konspirační akce nehodí. Pak jsou tu administrativní raisi, kteří doprovázeli delegaci na Bredeon. Původně jich bylo dvanáct, ale čtyři včetně Renony a Twena utekli zpátky na Mizeon. Šli zkrátka za lepším. Předpokládali, že jim nový režim umožní se lépe realizovat. Těm zbývajícím Sibiel oznámil, že pokud se také chtějí vrátit k rodinám, nebude jim bránit.
Takže zůstali jen čtyři. Z nich se zdála nejschopnější raisi Ddyra, která pomáhá Šlupkovi při inventarizaci a kontrolách bezpečnostních čidel. Původně pracovala na Krepenově ministerstvu války. Je metodická a disciplinovaná. Musí být ostrá jako břitva, když dokázala zpacifikovat šíleného Sedena. Použila motivační povely z učebnice! Kdo by to byl řekl? Sibiel se vůbec nedivil, že nad ní matka drží ochrannou ruku, nehledě na to, že s ní kamarádí Wrella.
No a potom je tu sto padesát osm raisi klanu Arci-Quinnů, které odvedla Izzel. Protože zůstali pohromadě, nemají důvod se vracet a Sibiel je za to rád. Agenta pro misi na Mizeon by měl hledat mezi nimi. Zatím jediný, kdo by přicházel v úvahu, je Nerteg, kapitán Arci-Quinnovské ochranky. Slouží rodině snad odjakživa. Je inteligentní, disciplinovaný a extrémně loajální. A taky nemá rodinu, což je vzhledem k rizikům, že ho odhalí a rozemelou chrochtalům do žrádla, docela na místě. Cestou do civilní sekce se Sibiel rozpomínal, co o Nertegovi vlastně ví. Otec si agendu raisi vedl ve zvláštních složkách. Zůstaly v trezoru v jeho pracovně. Ale možná bude něco vědět matka.
***
Podvraťák z Trrisielova statku
„Tady ten šroub má stržený závit. Musí se uříznout,“ zamumlal Essius a vzhlédl k Twenovi, který se nad ním zvědavě skláněl. „Potřebuju, abys mi od Ewerta přinesl rozbrušovačku.“
Twen si nerozhodně přešlápnul a podíval po trojici svých podřízených. Raisi královské ochranky seděli na sluncem vyhřátém betonu a mazali karty. Co taky jiného měli dělat, když se jejich král už dobrou hodinu hrabe v motoru zrezavělého vznášedla?
Essius ukázal Twenovi své ruce umaštěné od oleje a výmluvně se zašklebil. „Vážně se nechystám nikam pláchnout,“ řekl kousavě. Třetím týdnem svou ochranku zvykal, že každé úterní odpoledne tráví na Trrisielově statku a „baví se“. Už rozchodil záložní energetickou jednotku vznášedla a napojil ji k programové jednotce. Zbývalo přidat anténu a odvysílat zašifrovaný vzkaz. Potřeboval, aby raisi ztratili ostražitost. Co se týká řadových vojáků, tam už se to povedlo dokonale. Jen s Twenem byl problém. Civěl Essiovi pod ruce, měl spousty otázek, občas se snažil i radit. Zdálo se, že ho motory zajímají. Essius se rozhodl Twenovy slabosti využít. Dal si tedy práci a vysvětloval mu, co dělá a co má v plánu dělat dál.
„Tak rozbrušovačku?“ ujistil se Twen. „No dobrá. Za chvilku se vrátím,“ houknul na vojáky a zamířil přes prostranství směrem k hangáru, ze kterého se ozývalo klepání a kvílení brusky.
Essius sáhnul po hadru a utřel si ruce. Obešel stroj a odsunul poklop kokpitu. Vytáhnul z kapsy drobné zařízení na první pohled připomínající propletenec tenkých drátků. Zbývalo jen připojit poslední kontakt. Vzal do ruky pájku a mrknul na hlídače. Míchali a rozdávali. Twen se nevrátí dobrých pět minut. Za ten stržený závit byl Essius neskonale vděčný. Úspornými pohyby vklouznul do kabiny a odklopil kryt řídící jednotky. Kleštěmi přeštípnul ty správné dráty a přiletoval agregát k řídící jednotce vznášedla. Na vestavěnou klávesnici rychle vyťukal čtyři krátké věty:
Podvraťák štěká na noční květinu.
Starý jezevec stále při chuti.
Ve špajzu se rojí švábi.
Zkáza skollů na obzoru.
Pak spustil kódovací program, který sdělení zašifroval. Jakmile se věty přeměnily v nic neříkající kombinace písmen, mezer a čísel, odeslal je do éteru. Nakonec spojení s anténou přerušil a pájkou opětovně spojil přerušené dráty, zavřel kryt a anténu vrátil do kapsy. Když se z kokpitu vynořil, co nejtišeji poklop zase zavřel. Zpocený jako krodoší býk oběhl vznášedlo k dokořán otevřené kapotě pohonné jednotky a znovu se sehnul ke strženému závitu. Krev mu šuměla v žilách a srdce mu bušilo tak hlasitě, že se bál, aby to jeho hlídači nezaslechli. Hodně přemýšlel, jaký nástroj má pro zaslání vzkazu využít. Mohl se pokoušet komunikovat telepaticky, mohl využít videxového signálu. Mohl zkusit magické zrcadlo. Ale nakonec zvolil elektromagnetické vlny – v naději, že tak primitivní způsob přenosu informací nikdo z Trrisielovy suity nebude kontrolovat. Jediné, co Essiovi dělalo starosti, byl fakt, že stejně tak nebudou s elektromagnetickými vlnami počítat ani exulanti na Maharáví. Jenže to musel zkusit. A bude to zkoušet dál.
Když se Twen vrátil, Essius se s rukama od oleje opět hbitě oháněl klíčem. Měl v plánu s tím brzy seknout a vypravit se za Trrisielem. Bude mu referovat o vývoji na staveništi v Kernoku, bude lamentovat nad nedostatky v zásobování stavebním materiálem a bude celý zanícený do rozvoje infrastruktury Nového Mizeonu. Na Trrisielovy pokroky s tebechety se ptát nesmí. Jedině tak arciknížete vyprovokuje, aby se mu pochlubil. Možná, že mu ten starý psychopat zase tebechet ukáže. Potřebuje získat vzorek materiálu, aby dokázal zjistit, jak stroj zničit. Jen mít příležitost. Možná, že se mu to podaří dnes, možná až za týden. Musí využít Trrisielovy samolibosti.
