Rawantes - 5. epizoda VII. knihy série Návrat na Mizeon
(Vlajková loď Wertex, oběžná dráha Mizeonu)
Izzel Arci-Quinnová vytáhla ruku ze slizkého média. Sáhla po fannexové utěrce, Pečlivě otírala jeden prst za druhým s bolestným vědomím, že hojivý gel obsahuje rozložené tkáně z těla jejího nejstaršího syna. Odhodila utěrku do anihilátoru a spustila průhledný kryt sarkofágu na své místo. Při pohledu na tělo vznášející se v rudé břečce se drásavě nadechla, protože už nechtěla dál plakat. Pláč Sibimu nepomůže. Ale hojivý gel taky ne. Umělé zvyšování interní magie ho jen tak tak udržuje pohromadě.
Izzel dobře věděla, proč běžné léčivé postupy na Sibiela nezabírají. Nejspíš by nezabraly na žádné z jejích dětí. To kvůli ní a jejímu dědictví po babičce jachadei. Vždycky doufala, že se u dětí ty vlohy projeví mírněji než u ní. Ona sama taky dokázala věci, které by běžný arcidémon nezvládl. Napojování na Pravděpodobnostní pole, stimulaci emocí a manipulaci vůle bližních. Nikdy ty dispozice nerozvíjela. Nikdy jich nepoužívala cíleně, jen když byla mladá a hloupá. Stejně věděla, že to není nic velkého. Na rozdíl od Morety to byl v jejím případě jen zakrnělý rudiment.
A teď to vypadá, že právě Sibiel od ní převzal něco, co u sebe nikdy nepozorovala, ačkoliv věděla, že tato dispozice v linii existuje. Rawantes vyprávěl o tom, jak Sibiel bojoval s Aisem. A zmínil se o těch jedovatých jehličkách, které ze Sibiela vycházely a popsal, jak to na něj působilo. Izzel z toho poznala, že se jedná o kia-cha-dei. Schopnost jachadei vyvolat u protivníka psychózu s následkem rozkladu jeho mentální integrity. Bylo s podivem, že se ta schopnost u Sibiela projevila až nyní, a ne například v přípravce Chřtánu. Možná ji blokovaly ty drogy, které do kadetů Seen pumpoval. Nebo to bylo tím, že Sibiel vycvičený jako císařův gardista byl natolik loajální k systému, že se jeho podvědomí bránit prostě nechtělo? Ať tak či onak, při souboji s Aisem se kia-cha-dei probudilo. A teď požírá Sibiela zevnitř, protože on není dostatečně při smyslech, aby to vědomě zastavil.
***
Odněkud z chodby se ozvalo pravidelné ťukání. Do kajuty vkulhal Borden Arci-Jeen. A mračil se jako čerstvě vylíhlý sůs. „Právě se vrátil kapitán Genod. To je ten chlap, kterého jsem poslal…“
„Já vím,“ přerušila ho Izzel a v hrudníku ucítila bolavou hroudu. „Důstojník, kterého jsi poslal pro Razziela. Vrátil se sám? Proč?“
Borden zakoulel očima. „V Leno-o-winu je jako po vymření. Genod tam zastihl jen hlídku. Ti agenti se s ním nejdříve vůbec nechtěli bavit, ale když se vytasil tvým příbuzenským poměrem k Razzielovi, trochu změkli. Aliance řeší naléhavou krizi někde na periferii. Prý je to mimořádné. Agenti nepamatují, že by základnu opustili všichni koordinátoři a celá Triáda současně.“
„A můj zeť?“ vyjekla Izzel. „Proč kapitán nepřivedl alespoň jeho?“
„Teggius Arci-Quinn je s Triádou.“ Borden pohodil hlavou k sarkofágu a otráveně zamručel. „Je to na hovno, arcikněžno. Já děti nemám a dobře vím, proč.“
Izzel se musela usmát nad způsobem, jakým jí Borden projevuje podporu. Kdyby plukovníka neznala z Trixenových historek, byla by to pochopila jako urážku. „Máš synovce Ditruxe,“ namítla. „Vždycky jsem si myslela, že je stejný pitomec jako jeho otec nebo bratr, ale poslední dobou jsem došla k závěru, že je v něm mnohem víc. Měl bys ho líp poznat.“
Borden odešel a tíha beznaděje Izzel znova zavalila. Ne, ještě to nemůže vzdát. Destruktiel by to taky nevzdal. Byl by se nechal kousek po kousku sežrat Merrikanskou obludou, kdyby to Sibielovi pomohlo. Musí přemýšlet. Musí na něco přijít.
***
Někdy je třeba konat
„Věděl jsem, že tě tu najdu,“ zajásal Grennon, když Ditruxe ve sklepě načapal.
Ditrux odložil Encyklopedii Metaprostoru, která mu nečinně spočívala na břiše, protože hodiny a hodiny vydržel jen zírat do stropu. Zvedl se na loktech, aby se na příchozího aspoň podíval. „Co chceš? Sraz v laboratoři máme pozítří.“
„Jo, já vím,“ přitakal Grennon. „Jenom jsem byl něco vyřídit s Issakem a tak jsem si řekl, že se na tebe podívám.“
Ditrux se zase položil na záda. Co to ten Grennon zkouší? Chce si hrát Sedena? Jako kdyby neměl vlastních starostí dost. „Chceš říct, že mě kontroluješ,“ opravil ho ponuře. „Tak podívej, cukříku, mám se skvěle, nic mi nechybí. Pozdravuj ženu a dvojčata. Vyprovázet tě nebudu.“ Zavřel oči a čekal, že Grennon uraženě oddupá.
Takové štěstí neměl. Ozvalo se šoupání, jak si ten otravný Arci-Kessal přitahoval křeslo. „Napadlo mě, Dite,“ řekl váhavě, „jestli by ses k nám nechtěl podívat. Diriana má stejně prořízlou pusu jako ty. Mohli byste se navzájem inspirovat. V soutěži, jak koho co nejrychleji vytočit, by tě porazila. I když co se urážek týče, na tebe ještě nemá. Ale znáš to, je mladá.“
Ditrux se proti své vůli rozesmál. Ten pitomec si vážně chce hrát na Sedena. „Díky za pozvání, Grenny. Zvážím to. Jak se vede Jeronesovi? Pořád ho Wrella krmí tím zeleným svinstvem?“
Včera to v tělocvičně dával k dobru Issak. Wrella prý rekonvalescenta napájí léčivými odvary z jakéhosi riiberionského lišejníku. Posílá jí ho Jeronesova babička, bohyně Issea. Chutná to tak odporně, že se díky tomu Jerones uzdravuje zázračnou rychlostí.
„Tvrdí, že už je v pořádku, jenom aby ten hnus nemusel pít,“ uchechtl se Grennon. „Zato Sibiel to má nahnutý. Vím, že ho moc nemusíš, ale, sakra, je to můj švagr a docela jsem si na to zvykl. Jestli to nezvládne, rodina bude v prdeli.“
Grennon si povzdechl. Chvíli pečlivě studoval šteláře s vinnými lahvemi, pak přesměroval pozornost na skříň napěchovanou nejvzácnějšími knihami, které tady ve sklepě vypadaly opravdu zvláštně. Jeho zrak zkoumavě zabloudil ke zdi, na které visely historické kuše vykládané dervosskou perletí a tenerisskými opály. Nad nejcennějšími kousky z Ditovy sbírky visely záclony zaprášených pavučin. „Máš to tu neskutečně útulné,“ poznamenal ironicky. „Zvlášť ten kontrast přepychu a totální bídy. Fascinující. Tobě to tak opravdu vyhovuje?“ Jeho hlas zněl vážně.
„Jo,“ zabručel vyhasle Ditrux. „Mohl bych se nastěhovat do podkrovního ateliéru v západním křídle, kdybych chtěl. Opravdu. Je to tam zařízené jak pro krále. Ale když jsem tady, neotravují mě tak často.“
„Chceš být sám, protože ti Brexa zlomila srdce,“ konstatoval s tragickým nádechem Grennon.
Ditrux se vymrštil na lehátku a houkl: „O té ženské přede mnou nemluv! A vypadni. Určitě máš být někde jinde!“
Grennon vstal. „Stavíme novou usedlost,“ řekl tak pohodově, jako kdyby na něj Ditrux právě neřval. „Kousek od té původní. Je na břehu jezera. V jezeře jsou ryby. Velký.“
Když byl ten otrava konečně pryč, Ditrux se sám pro sebe usmál. Seden rybolov miloval a naučil to i jeho. Možná, že jednou by se do Berízie podívat mohl. Ale teď se jim tam motat nebude. Jerones je zpátky, ale Wrella ho prý přenáší z místa na místo, aby se neunavil. Zato vztekloun Sibiel je pořád v bedně na orbitě. Jeho matka prohání prý Bordenovy mediky jako naduté krodochy. Ditrux dokonce zaslechl Lennyho, jak říká, že kdyby Arci-Quinna energeticky nedotovali, už by se byl dávno v tom léčivém gelu rozpustil.
Ditrux uvažoval, jestli by o tom neměl promluvit s Huatem, až pozítří přijde do laboratoře. Nikdy by jej to nenapadlo, kdyby nestrávil tolik času s Brexou. Díky ní se na Rafedaxarrovy sourozence dokázal dívat jinou optikou. Debhátarové měli styky s vahanskými bohy, znali netreby, pamatovali si staré robustuany. Mohli by o regeneraci vědět něco, co současníci už zapomněli. Jejich vědomosti pocházejí z pravěku. Neměli příležitost je rozmělnit a zaházet novými zážitky. Jsou jako živé kroniky. Ditrux si byl jistý, že nějaký alternativní způsob, jak dát Sibiela dohromady, existuje. Co když ho debhátarové znají? Jak Ditrux znal Issaka a ostatní arcidémony, určitě nikoho nenapadlo debhátary angažovat. Nejspíš vůbec nepředpokládají, že by to k něčemu bylo.
Ditrux zaklel a vstal. Laboratoř otevírají až pozítří, ale tohle spěchá. A on je přece pořád ten arcidémon, co má trávit čas s debhátary. Jak řekl Rafedaxarr, dohoda platí v plném rozsahu.
***
„Chceš jít do křišťálového paláce?“ podivil se Issak, když mu to Ditrux přišel do své pracovny oznámit. Arci-Tassius se kroutil, jako kdyby po něm Ditrux chtěl jeho první děcko.
„Máme přece dohodu,“ potvrdil Ditrux.
„Jo, formálně platí, že bys ty měl být s nimi a Huat by měl být s námi,“ řekl Issak. „Ale sám vidíš, že v praxi je to jinak. Huat má přijít pozítří, ale zatím to nijak nepotvrdil. A když se nedostaví vůbec, taky se nic nestane. Prostě si myslím, že by bylo lepší do toho nerýpat. Všichni jsou ještě trochu přecitlivělí z té potyčky na vinici.“
„Právě o to tady jde,“ řekl Ditrux. „Eliminovat následky.“ A objasnil Issakovi svoje důvody.
Arci-Tassius na Dita chvíli vyjeveně hleděl a pak přikývnul. „Zkus to.“
***
