Rawantes - 23. epizoda VII. knihy série Návrat na Mizeon
(Ateliér na Vinici – idyla pro rozjitřené smysly)
Zvenčí se ozvalo zavrnění. Než si Owi stačila kouzlem shrnout hlínu z prstů, ozvala se tupá rána a vrnění přerostlo ve vřískot. Owiana se otevřenými skleněnými dveřmi vyřítila ven na terasu. Na prkenné podlaze sebou mrskal její dvou týdenní syn. Zeleně zářil a řval jak na lesy. Asi ve výšce Owianina pasu se nad nahatým arcidémoním miminem ve vzduchu poklidně vznášel ten úžasný patentovaný košík opatřený antigravitačním aparátem, který Owianě z Bredeonu objednala Brigita. Owi se k chlapečkovi sklonila a vzala ho do náruče, přitiskla ho na prsa a vlepila mu na voňavou a zpocenou blonďatou šošolku sadu pusinek.
„Šššš, miláčku ššš…“ Věděla, že fyzicky se mu nemohlo nic stát, ale byl vyděšený a vzteklý a potřeboval uklidnit. Zatímco se maličký trhaně nadechoval a vymačkával ze sebe poslední rozhořčené vzlyky, obcházela Owiana košík a snažila se zjistit, jak z něj mohl vypadnout.
Pak zaslechla tlumené chichotání. Ozývalo se to zpod převislých větví obludně košaté bogivie, která trůnila u zídky lemující terasu. Owiana se znovu pečlivě podívala kolem sebe a nad sebe. A pak si všimla malého roje těkajících temně zelených světlušek. Vznášel se vysoko nad košíkem a vítr ho unášel dál od domu.
„Meliso? Attesie?“ křikla. „Vím, že tam jste! Okamžitě vylezte! Co to mělo znamenat?“
Pod větvemi to zašelestilo, obě děti se vysoukaly ven. „Byl to jenom experiment, mami,“ zakňourala Melisa. „Attesius tvrdil, že Teggen je na sesedy moc malý.“ Její tvářička se rozsvítila úsměvem. „Ale já měla pravdu! Hned, jak je uviděl, začal se po nich natahovat!“
„A vypadl z košíku,“ dodala Owiana. No, alespoň už ví, že nemůže pouštět Teggena z očí. Spustila košík na zem. „Tak to bude bezpečnější. Stejně jsou všechny ty levitační nesmyly na nic,“ povzdechla si.
„On nevypadl, tetičko,“ řekl důležitě Attesius. „Jak natahoval ručky k sesedám, vznesl se. Pak se polekal, a buchnul. Když dáš košík na zem, udělá to zas. Lepší bude ho přivázat. Mám v dílně bezva lano vyztužené plastexem. Může se na něm vznášet jak balón. Anebo mu nasadíme levitační opasek. Když se Teggen vznese, opasek ho pomalu stáhne dolů.“ Synovcovo čelo se zbrázdilo vráskami. „Ale tak malý opasek asi nenajdu. No nevadí, něco vymyslím.“
Owiana houpala miminko v pažích a vrtěla hlavou. „Já ti dám balón, já ti dám opasek! Prostě těch experimentů necháte!“
Attesius otevřel pusu, jak chtěl protestovat, ale pak Melisa nadskočila a vypískla: „Tatííí!“ a vyrazila raketovou rychlostí.
Owiana se otočila a uviděla, jak malá skáče na svého otce.
Teggius! Vrátil se. S holčičkou visící mu na krku se k ní blížil. Na sobě měl odřenou kombinézu, kterou nosí bojoví stíhači. Vypadal unaveně. Jeho jindy hladkou pleť brázdily teninké linie vrásek. Světlé vlasy stažené v culíku vypadaly tmavší, jak byly matné špínou. Připomínal spíš vojáka vracejícího se z krvavé bitvy než vědce, který bádal v laboratoři. Jeho oči se upínaly na miminko v jejím náručí. Přestože držel Melisu, ji i s chlapečkem objal. „Říkali mi, že jsi ho pojmenovala Teggen.“
Měla na jazyku spoustu hezkých slov. Chtěla mu říct, jak moc jí chyběl a že se o něj bála, a že potřebuje, aby s ní zůstal. Ale to by nebyla ona. Místo toho nakrčila nos a odsekla: „Jestli se ti to nelíbí…“
Čekala, že ji pustí. Že poznamená něco o jedovatých Arci-Quinnových ženských, ale místo toho si opřel bradu o její čelo a vtiskl jí polibek do vlasů. „Líbí,“ vydechl. „Líbí se mi Teggen, líbí se mi Melisa, líbí se mi Owiana.“
***
Teggius Owianě, jejím sestrám a Sibielovi pověděl, co se dělo na periferii. A že ten problém vyřešili takřka na poslední chvíli. Bylo obrovským štěstím, že se Urbiel, Ditrux, Grennon a Essius hned na Maharáví začali věnovat studiu flesshingů. Kdyby tím nezískali potřebné vědomosti, Aliance by proti monstrům nedokázala zasáhnout včas.
Teggius sourozencům Arci-Quinnovým oznámil, že Izzel se provdala za Razziela, a zůstává s ním. Zapojí se do běžného režimu Aliance a bude pomáhat s obnovou organizace. Předal jim dopis, který matka napsala:
Všechny vás miluju, ale Razziela taky – a miluju ho stejně jako Destruktiela. Jsou jako dvě strany jedné mince. Každý jiný a přesto stejný tím, že patří ke mně. Naplno jsem využila čas s Destruktielem. Vy, moje děti, jste toho důkazem. Denně se raduju z toho, jak skvělé, chytré a schopné dcery a syny jsem porodila a s Destruktielovou účinnou pomocí vychovala. Každý z vás mě uvádí v úžas. Ale, jste dospělí, mí drazí. Obejdete se docela dobře beze mne. Tak, jak jsem nepromarnila staletí s Destruktielem, stejně tak nepromarním čas, který mi milosrdný osud nabízí s Razzielem.
Z Aliance zůstaly fragmenty. Tři vůdcové přežili, ale z tisícičlenné organizace zůstalo jen pět koordinátorů a dva a dvacet agentů. Protože vyšlo najevo, že ty flesshingy, co řádily na periferii, pozměnil Trrisiel, Aliance bude starého arcidémona hledat ještě naléhavěji. Je zde reálná možnost, že se ten blázen uchýlil pod ochranu vahanských generálů výměnou za to, že jim pomůže otevřít zapečetěné laboratoře starých vahanských bohů. Kdo ví? Je tu riziko, že Trissiel vzal s sebou některé své výtvory a možná i zbytky Trestného komanda. Šílený vynálezce byl jako zadřená tříska a nebylo pochyb, že v budoucnu o sobě dá ještě vědět.
Teggius se cestou domů zastavil u Bordena na Olixu, tudíž už věděl, co se dělo s Ditruxem. Řekl, že zůstane v Berízii a začne konečně žít se svou rodinou jako normální arcidémon. Připustil, že tak jednou za měsíc, možná i malinko častěji, zaletí na základnu Aliance, aby se podíval, co je v laboratořích nového.
***
Co ještě se může pos*at
Ditrux sledoval, jak démoni nakládají na korbu vznášedla pokroucené a očazené trosky skleníku. Některé konstrukční prvky stále pokrývaly skvrny Smesmechovy krve a zbytky tkání. Až to tu vyčistí, postaví tu dům s velkou zimní zahradou. Podobný viděl na záběrech, které pořídil Jerones na Sibielově vinici. Chtěl zázemí, kam by mohl Bree přivést bez obav, že je někdo vyruší.
Na stavbu sídla v Hreobu začal místo Jeronese dohlížet Vidius. Tato změna brzy přinesla „plody“. Práce se zpomalily, zásobování materiálem se zadrhávalo. Čím to asi může být? Ditrux rychle pochopil, že císař se nebude stěhovat ještě hodně dlouho. Když nebyl ve službě, všechno ho táhlo za Brexou. Jenomže má domácí vězení. A Bree se tu ode dne soudu neukázala, protože císař dal Aisovi najevo, že si to nepřeje.
Věřili, že se to časem vyřeší. Brexa posílala Ditruxovi dopisy po Huatovi. Byly plné pravopisných chyb, protože bohyně se učila dwentensky za pochodu. Ditrux miloval každé slovo, každou hrubku. Psal jí odpovědi plné horoucí touhy. Dokonce se pokoušel o verše.
Císař mu odmítl sdělit, kdy jeho domácí vězení skončí. Ditrux netušil, co s nimi bude dál, jen věděl, že i kdyby už nikdy neměl Brexu vidět, jeho život stál za to. Být metamorfem není žádný med. Ditrux si to rozdělil na období „před“ a „po“.
Rawantes mu rovnou řekl, ať si nedělá iluze. Čeká ho existence plná úskoků a útěků. Dárce života je v Metaprostoru těžkým obchodním artiklem. Teď ho sice císař chrání, ale nemusí to tak zůstat navždy. Rawantes Dita nepokrytě vyzýval jej k ostražitosti. Ačkoliv se vehementně snažil to nedávat najevo, Ditrux si povšiml, že se Rawantův postoj k Rafedaxarrovi změnil. To mohlo znamenat, že ta věc s proroctvím je pořád ve hře. Zatím se arcidémonům dařilo Rawanta od té informace držet dál. Podle toho, jak Rafedaxarr důrazně dbal na Rawantovu bezpečnost, se zdálo, že císař o tom už ví, i když nikomu nic neřekl.
„Slyšel jsem,“ ozval se za Ditovými zády poťouchle Keinon, „že Issak předával tenerisanům Smesmechovy ostatky v krabici na klobouky, kterou ukradl z šatny tvé ex-manželky.“
„Se divím, že se po ní nesháněla,“ vyprsknul Norden. „Víte přece, jak byla pečlivá, když balila…“
„Divné, že neoškrábala i omítku,“ houknul Ditrux.
Oba gardisté se uvolněně rozchechtali. Jejich přístup otupoval hrany Ditova stesku. Nebyl jediný, kdo nemá, po čem touží. Kupříkladu Norden: Sotva se narodil, rodiče mu naplánovali svatbu s Tessou Arci-Klirenovou. O Tesse se šuškalo všechno možné, ale Norden ji slepě následoval celá desetiletí. Když si Tessa umanula na Awena, byl ochotný ji s Awenem sdílet, než aby o ni přišel. Po Dni Zkázy utekla na Bredeon a Nordymu vzkázala, že je mezi nimi konec. Ale jen co se císař znovu chopil žezla, Tessa se vrátila a nechala se jmenovat arcikněžnou Arci-Klirenů. Norden doufal, že se konečně vezmou, ovšem Tessa mu řekla, že už ho nechce. Prý je v jeho rodokmenu příliš mnoho skollů a brůssů, a ona že má na lepšího. Ten mladý blázen dostal košem od ženské, která mu nesahá ani po kotníky a stejně ji miloval dál. Marně mu Awen připomínal, jak ošklivě si s nimi Tesa pohrávala. Marně mu ostatní gardisté dohazovali své sestry a sestřenky. Arrakiel mu dokonce vzkázal, že mu představí pár veselých dračic, ale Norden jen vrtěl hlavou a vzdychal.
Potom tu byl Keinon. Dnem Zkázy přišel o ženu a tři děti. Nikdy o tom nemluvil, ale vědělo se o něm, že od té doby děti nemůže vystát. Zrovna včera mu Vidius strčil pod nos seznam tří nevěst, ze kterých si má vybrat. Císař očekává, že začne plodit potomky, aby si nahradil ty, o které přišel. Ale tak to přece nefunguje.
Ditovy filozofické úvahy přerušil právě Keinon s tím, že obdržel telepatickou zprávu. „Máme jít do paláce,“ řekl. „Vidius vzkazuje, že se císař vrátil z Riiberionu a chce tě vidět, Dite.“
Letěli všichni tři od skleníku k paláci. „Co mi, sakra, může chtít?“ zabručel Ditrux a jeho srdce ztěžklo.
„Nevím,“ řekl rozpačitě Keinon. „Ale máme tě doprovodit k loveckému salonku. Císař s tebou chce mluvit mezi čtyřma očima.“
***
