Essius - 10. kapitola (III. kniha série Návrat na Mizeon)
Draci zmizeli. Kolem Lissaria se hemžili zmatení Bredeonci. „Pošlete Sana-Tonovi zprávu, že s ním hned po příletu potřebuji mluvit,“ řekl jim. Pak se obrátil na své démony: „Vrátíme se po svých. Už těm intrikářům nevěřím ani nos mezi očima. Povím vám, co je třeba, až si vyčistím hlavu.“
Vznášeli se vysoko nad zelenými loukami, ledový vítr jim hvízdal do uší. Na modrém nebi nebylo ani mráčku. Letět atmosférou nasycenou volnou magií by pro arcidémony bylo čirým potěšením, kdyby nebyli tolik naštvaní.
Předseda Konventu Sana-Ton na ně čekal na přistávací plošině budovy Konventu obklopený úředníky a poslanci. Sana-Ton se tvářil se jako zpráskaný pes. „Letět celou cestu bez podpory, to snad nebylo nutné, Vaše Veličenstvo,“ poznamenal, jakmile se Lissarius dotkl nohama podkladu.
„Pokud máte obavy ze skandálu,“ řekl bez pozdravu Lissarius, „můžete videxákům říct, že jsem zatoužil poznat zdejší krajinu. Předpokládám, že o skonu vašeho epobyta už víte.“ Otřepával si z vlasů námrazu a sledoval, jak se na střechu postupně snášejí jeho gardisté.
Sana –Ton přikývnul. Vypadal, jako kdyby si chtěl rvát vlasy. „Poslanci Konventu jsou rozrušení. Dvě vojska znepřátelených mocností! Jedno na oběžné dráze a druhé dokonce na naší půdě! Jak to zdůvodním voličům? Ujišťuji vás, že jsem o schůzce s Erektiady neměl ani potuchy. Trui-Fan neměl právo něco takového aranžovat. Kdyby nezemřel, měl by co vysvětlovat.“
Lissarius se rozhlédl po zaražených Bredeoncích. „Povím vám verzi pro veřejnost, na které jsem se dohodl s erektiadským Rexem: Náhoda a nedorozumění. Obě armády na sebe mimoděk narazily při mimořádném cvičení na periferii bredeonského systému. Mizeonci usoudili, že Erektiadé chtějí zaútočit na Bredeon, a Erektiadé si o Mizeoncích pomysleli totéž. Velitelé obou armád chtěli domnělé anexi zabránit, proto vojska přesunuli až k orbitě. Na poslední chvíli se nedorozumění vyjasnilo, když se vládcové obou mocností navzájem ujistili, že útok neplánují.“
Sana-Ton se podíval na své poslance a úředníky, jako kdyby si ověřoval, zda takové vysvětlení veřejnost přijme.
„Zní to, kupodivu, věrohodně,“ ozvala se svěží rudovláska se složkami v ruce.
„Aliance to nezblafne,“ namítnul ewoui navlečený v něčem, co připomínalo zelené prostěradlo. Přes ostatní se prohnala vlna vzrušeného šepotu.
„Jednoduché vysvětlení je pro veřejnost nejlepší,“ ozval se muž v prostém šedém overalu, Sana-Tonův asistent. Lissarius jej od začátku podezíral, že to on a ne Sana-Ton je hlavou Konventu a nepochybně ho platí Klastr. „Aliance to sice nesežere,“ pokračoval asistent, „ale rozporovat to nebude. Nemá zájem o destabilizaci.“
Sana-Ton výmluvně rozhodil rukama a obrátil se na Lissaria. „Dobře, sire. S vaším odůvodněním souhlasím. Můžeme se přesunout do mediálního salonku, reportéři videxu už čekají.“ Ukázal ke skleněnému tubusu s výtahy. „Tudy prosím.“
Lissarius zavrtěl hlavou. „Promluva k médiím je vaše interní záležitost, magistře. Nebudu se vměšovat do vašich věcí stejně, jako se nevměšuje Rex. Věřím, že to veřejnosti zvládnete vysvětlit sám. S ohledem na situaci si teď musím neprodleně promluvit se svým týmem. Žádám o zabezpečenou místnost.“
Sana-Ton se zatvářil dotčeně, ale než stačil zareagovat, jeho asistent, onen úředník v šedém, se lehce dotkl jeho předloktí a řekl: „Jeho Veličenstvo má pravdu, magistře. Bude vhodnější, když to vysvětlíte vy osobně. Já zatím naše hosty zavedu do nulového sálu.“
***
V kruhové místnosti smontované ze skleněných panelů uprostřed rozlehlé jeskyně pod sídlem Konventu se Lissarius a jeho arcidémoni posadili na skleněné lavice. Jak je Sana-Tonův asistent Ubereon ujistil, vše je průhledné, aby se dala ověřit nepřítomnost nahrávacích zařízení.
„Slyšeli jste, jak jsem bredeonským tu schůzku zdůvodnil,“ řekl Lissarius. „Povím vám, oč skutečně šlo. Zatím to zůstane mezi námi. Neřeknete o tom ani svým manželkám, milenkám, a dokonce ani matkám a otcům, byť by seděli v Radě.“ Přehlédl dvacítku gardistů a chvíli setrval na kapitánu Ditruxovi Arci-Jeenovi, čímž mu dal mlčky najevo, že si jeho přítomnost uvědomuje a že pokud by se cokoliv dostalo ven, půjde najisto. Ditrux se pod jeho pohledem ošil a už už otevíral ústa nejspíš k nějaké námitce, když se k němu natáhnul Šutrák Seden a zmáčknul mu rameno. Dirux se zklidnil a přikývnul. Pak se Lissarius podíval na Sibiela a Essia. Sibiel se tvářil, jako kdyby měl v zadku zaražený důlní kombajn, tedy jako obvykle, zato všetečný technik se plazil po kolenou a svým nepostradatelným šroubovákem se pokoušel udělat vryp v místě, kde se skleněné panely stýkaly. „Essie, okamžitě toho nechej,“ zavrčel.
Jakmile za načepýřený Essius usadil, Lissarius popsal setkání s Rexem a přes Sibielovo vrčení a nápadné kašlání zmínil okolnosti a důsledky sňatku Rexovy dcery Keren s Arrakielem. Vysvětlil, jak se Keren ocitla na Erektiadu i to, že její manžel Arrakiel stojí v cestě jejímu dalšímu sňatku s Dorresonem. „O Dorresonovi jste určitě slyšeli,“ pokračoval. „Je to tentýž drak, před kterým utekla princezna Tariona, aby se později provdala za prince Tassia. To on katalyzoval Dračí masakr. Válku s Mizeonem si bere osobně a neštítí se ničeho. Pokud by se mu podařilo Arrakiela zabít, stal by se poručníkem mladého Ysyana a Rexovým zástupcem. Podle erektiadského práva by se v případě Rexovy smrti stal regentem. Potom by proti nám vyrazil naplno bez ohledu na ztráty. To není v Rexově zájmu a není to ani v zájmu Mizeonu. Proto se musíme postarat, aby Dorreson Arrakiela nenašel.“
„Ejhle, mladý Arci-Quinn je naživu,“ konstatoval se sarkastickým úsměvem Jerones Arci-Lered. Nevypadal překvapeně.
„A vy jste mi to nevěřili,“ pronesl jedovatě Ditrux. Nepochybně se to dozvěděl od Sedena, který to mohl vědět od svých synovců a neteří, potomků Seena Studené huby.
„Věděli jsme to,“ odfrknul Ditruxovi Issak Arci-Tassius. „Jenom jsme nechtěli podporovat tvoje nafouklé ego, ty mamlase.“
Ditrux se obrátil na Lisaria: „Takže... vám to... nevadí, sire?“ zeptal se rozhořčeně, zatímco ho Seden úpěnlivě tahal za rukáv. Bez ohledu na přítelovo úsilí byla Ditruxova tvář stažená zlostí. „Nevadí vám, že je vrah vašeho bratra na svobodě?“
„Arrakiel Rawanta nezavraždil,“ houknul na Ditruxe Sibiel.
„Nechejte toho!“ utnul debatu Lissarius. Ukázal na Ditruxe: „Vy, kapitáne! Vzpomeňte si na večer před korunovací. Nabídl jsem vám čestné propuštění v případě, že ke mně necítíte dostatek loajality. Ale vy jste se tehdy dušoval, že chcete zůstat a sliboval jste, že mi budete věrný. Až doposud jste mi nedal důvod o vás pochybovat. Ovšem vaše malá důvěra v můj úsudek mě... uráží. Arrakiel udělal hloupost, když svěřil okren do nepovolaných rukou. Tvrdě za to zaplatil. Ale Rawanta nezavraždil. Naopak. Prokázal a stále prokazuje říši cenné služby. Uvědomte si, vy všichni, že tu nejde o Arrakiela, ale o budoucnost vztahů mezi Mizeonem a Erektiadem.“
Ditrux se tvářil neústupně, přesto sklonil hlavu. „Beru na vědomí, sire.“
„Majore,“ obrátil se císař na Keinona Arci-Fezziela, „vyberte deset mužů, kteří dočasně posílí Arrakielovu ochranu. Essius jim sdělí, kde se Arrakiel právě teď vyskytuje. Ty, Sibiele, si od děkana polytechniky vypůjčíš stihačku a poletíš na orbitu informovat generála Xana. Řekneš mu totéž, co řekl předseda Konventu videxákům. Šlo o nedorozumění. Naše hlídky to monitorovaly. Poznají, že je za tím něco víc, ale Xan Arci-Ukresius je zkušený voják, pochopí to. Obdobně to poletíš vysvětlit Lennymu na Etuum.“ Znovu se obrátil ke Keinonovi: „Potom, co odešlete muže za Arrakielem, si otevřete bránu domů, Kei. Ohlásíte Trixenovi, že jsem manévry zrušil. Vraťte se, pokud možno do zítřejšího rána, protože tehdy už budeme na odchodu.“
Keinon zvedl obočí. „Měl jsem za to, že tu máme být ještě další tři dny, sire.
Císař se lišácky uchechtl. „Trui-Fan chtěl jít Rexovi na ruku, když umožnil setkání na jeho pozemcích. Udělal zásadní chybu, že mě o tom neinformoval. Jeho partyzánský kousek mi dal záminku skončit tu dřív.“ S širokým úsměvem moderátora videxové hádankářské soutěže dodal: „Jsem velmi uražen. Proto můžu ty hrozné zásnuby zrušit. Nikdo, dokonce ani má matka, nemůže říct ani popel.“
„Gratuluji, sire,“ uchechtl se Jerones Arci-Lered.
„Není mi líto, že ty dvě plastikové krásky necháte tady, sire,“ ozval se poťouchle Issak Arci-Tassius. „Vlastně to dopadlo líp, než jsme čekali.“
„Vypadá to, že Arrakielův život získal na ceně,“ zaznělo z davu.
„Ten syčák má cenu ložiska platinové rudy,“ přizvukoval kdosi další.
***
Po návratu do apartmá, které jim hostitelé vyhradili k odpočinku, Sibiel Lissaria požádal o soukromý rozhovor. Soptil a ani se nenažil to skrývat. „Jak jsi mohl?“ obořil se na císaře. „Řekl jsi to všem! Jako kdybys bratrovi podepsal rozsudek smrti!“
Sari se jedovatě zašklebil. „Štěstí, žes po mně takto nevyjel tam dole. Protože bych tě musel potrestat!“
„Neměl jsi to říkat všem,“ zavrčel krotčeji Sibiel. „Ditrux a Seden nejsou spolehliví.“
„Z těch dvou mě hlava nebolí, protože svoje názory, pochybnosti ani nevraživost nikdy neskrývají. Mnohem nebezpečnější jsou ti, kteří mlčí,“ oponoval císař. „Situace se vyvinula tak vážně, že to před Radou neutajím. Pokud bychom se rozhodli Arrakielovy příbuznosti s Rexovou rodinou využít pro uvolnění napětí, musím jim o tom povědět.“
„Rovnou ti říkám, že minimálně Krepen a Igisius budou proti,“ zavrčel Sibiel. „Možná stáhnou i Tanoga. Naoko s tebou budou souhlasit, ale tajně udělají cokoliv, aby Arrakiela Dorresonovi vydali.“ Znechuceně si odfrkl. „Vím, že to udělají, protože takoví prostě jsou. Samá intrika a klam. Pořád nechápu jejich motivace. Jejich jednání mi připadá iracionální. To jsou tak posraní? Nebo je to válčení baví? Válka přece nikomu užitek nepřináší. Tratí všichni.“
„A to se pleteš,“ oponoval císař s očima upřenýma na archaický mosazný astroláb mizeonské soustavy vyjímající se na čestném místě salonku, který sem hostitelé nepochybně umístili na jejich počest. „Našim starým, zejména některým radním a jejich suitám, studená válka náramně vyhovuje. Ta probírka před pěti sty lety sice trochu pomohla, ale...“
„O čem to mluvíš?“ naježil se Sibiel. „Probírka?“
Lissarius pokrčil rameny. „Dračí masakr, přece. Aby mohli draci proniknout do Chřtánu červí dírou, někdo jim musel dát koordináty. Musel to být někdo odtud. A nebyl zase tak šikovný, jak si myslel, protože se v lokaci relikviáře malinko spletl. Zapomněl do výpočtů zahrnout vrstvu izolační horniny mezi mínus třináctým a dvanáctým. Takže se draci ocitli místo v relikviáři ve skladu a spustili alarm. V rychlosti to přepočítali a otevřeli si portál, aby se dostali níž. Ale protože jednali ve spěchu, zavlekli sem ty zpropadené flesshingové parazity. Nakonec ale relikviář našli...“
„Takže to byla zrada?“ Sibiel klesl na křeslo, jak se pod ním podlomila kolena.
„Nepochybně,“ brouknul Lissarius. „Ale nevyšetřovali to. Něco se šuškalo, ale otázku, jak se mohli draci trefit do Chřtánu, se nikdo neopovážil nastolit. Místo toho zkoumali, jakým způsobem draci otevřeli relikviář. To už znáš.“
Sibiel si promnul obličej. „Pořád nechápu to s probírkou,“ hlesl.
Lissarius ukázal na mizeonský astroláb. „Je nás mnoho. Myslím tím Rafedaxarrovy potomky. Jsme příliš silní a vitální. Naši starší mají rádi svou moc a nechtějí se jí vzdávat. Studená válka jim dává záminku, jak většinu mladých vitálních arcidémonů zaměstnat a přesměrovat jejich pozornost. Držet je porůznu na vojenských základnách mimo Mizeon, kde se počítá se ztrátami.“ Lissarius zaznamenal, jak Sibiel otevírá pusu k námitce a dodal: „Pokud tedy nejsou prvorození a nezkysnou v mé gardě. Nebo pokud nejsou rovnější mezi rovnými a nepatří k rodinám, které svoje potomky cíleně vychovávají pro angažmá ve státních službách, jako jsou Klirenovi, Kesalllovi nebo Jeenovi.“
„Nebo Nubielové, Leredové a Pawnerové,“ dopověděl skřípavě Sibiel.
„Takže poslední spravedliví jsou Quinnové, Ukresiové, Tassiové a Fezzielové,“ uchechtl se ironicky císař.
Sibiel ho obdařil zlým pohledem: „Spravedlivý ještě nemusí nutně znamenat blbý.“
„Jasně. Ale když se na to podíváš objektivně, jsi nucen připustit, že v té šaškárně jedeme všichni. Chci to změnit a válku s draky ukončit. Ale než s tím začnu, musím mít představu, co s tou hordou silných a dravých arcidémonů udělám. Taky je tu riziko, že se budou staré struktury bránit. Kupříkladu tak, že tvého bratra předhodí Dorresonovi. Jsem u žezla jen pár dní. Nemám tak širokou základnu, abych se jim mohl postavit otevřeně, ale chci to zkusit v rámci možností.“
„A můj bratr je jazýčkem na vahách,“ zabručel Sibiel.
„Ano. Ten, kdo ho má pod kontrolou, má pod kontrolu naši budoucnost. Chci, aby ti dinosauři v Radě o Arrakielově roli věděli. Přinutím je přijmout skutečnost, že kormidlo držím já.“
„Nelíbí se mi to,“ zasyčel Sibiel.
„To ani nemusí,“ odsekl Sari, zakroužil rameny a protáhnul se. Věděl, že Fialku přesvědčil. V duchu si posteskl, jak by to bylo krásné, kdyby mu dokázal podobným způsobem vysvětlit to s Wrellou a Atessiem.
„A vůbec,“ dodal, „neměl bys už být na cestě na polytechniku?“
Sibiel furiantsky pohodil hlavou. „Proč se zdržovat se stihačkou? Na Xanův člun přece trefím branou.“
„To jsem přeslechl,“ zapředl Lissarius. „Nařizuji ti letět stihačkou. A už plav.“ Typicky praštěný Arci-Quinn, pomyslel si, když Sibiel naštvaně mumlající pod vousy oddusal. Přemisťovat se portálem na hlídkový člun na oběžné dráze je hazard. Jen několik arcidémonů to zvládá, aniž by jim hrozilo, že přistanou v reaktoru. Navíc je to už dobrých tři sta let zakázané.
