Ditrux - 4. epizoda VI. knihy série Návrat na Mizeon
***
V Tarionině paláci se do Arriho Šlupka obul s plnou parádou, zatímco Arci-Tassiové, kteří se právě nachomýtli poblíž, jen nevěřícně valili zraky.
„Na co jsi myslel?“ řval Šlupka poté, co se zavřel s Arrim ve své pracovně. „Proč ses neporadil, než jsi tam vpadnul? Bylo vážně tak třeskutě naléhavé to, cos mu potřeboval vyřídit od Sibiela? Mohl tě popálit nebo rovnou sežrat! Kdo by potom chránil Ysyana, kdyby tě odrovnal?“
Arri v duchu přiznal, že se možná trochu unáhlil. Šel k Rexovi ihned, co vyskočil z portálu, protože cítil nutkavou potřebu něco udělat. Cokoliv, co nějak posune situaci s Keren a Ysyanem a zdálo se mu, že větší sblížení s Rexem, by k tomu mohlo přispět. „Když se to vezme kolem a kolem, je to můj tchán,“ zabručel defenzivně.
Šlupka zakoulel očima. „Svatá ty prostoto! I kdyby o tom věděl, především je to dračí král. Nejsilnější a nejprohnanější mizera ze všech. A ty jsi mu zbouchnul dceru!“
Arri se zle zamračil. „Zbouchnul? Keren a já jsme regulérně manželé! Když otěhotněla, neměl Rex o Keren ani páru!“
„To ale vůbec nehraje roli!“ prskal Šlupka. „Dračí etiketa se od té naší liší! Logika v ní nemá co dělat! Kolikrát ti to mám připomínat?“
„Ta etiketa mě začíná štvát,“ řekl kousavě Arri. „Jak je možné, že Sioretta ví, že jsem Ysyanův otec? A jak je pak možné, že to Rex neví? Nebo to přece jenom ví?“
„Siorettě jsem to řekl já,“ zabručel poraženě Šlupka. „Generála Dorresona nemá ráda o nic víc, než ty. Myslel jsem, že by to mohlo v té šlamastice pomoct. A sakramensky toho lituju.“
„Proč?“ ušklíbnul se Arri. „V testu, který mi připravila, jsem přece obstál.“ Zamával obálkou od Sibiela. „Akorát jsem nestačil projednat, co jsem potřeboval. Takže za Rexem zajdu hned, jak se probudí.“
***
Cílem je najít emisní „tentononc“
Na základně arcidémonů na satelitu Olixu se plukovník Lenny netrpělivě zavrtěl. „Na koho ještě čekáme?“
Sibiel se kolem sebe rozhlédl. „Na Bordena. Už je na cestě.“ V jeho selsky zařízené pracovně se tísnilo celé mizeonské velení. Generál Xan Arci-Ukresius uvelebený v hráškově zeleném křesle, obloženém dvěma háčkovanými polštáři, které by dělaly čest i bredeonskému blešímu trhu, si cosi kreslil v notesu. Plukovník Leny Arci-Fezziel se opíral o truhlu a obdivoval hodinovou skříň v rohu pokoje. Děkan Urbiel Arci-Nubiel sedící na kanapi potaženém žlutým plyšem si decentně špital s Jeronesem Arci-Leredem, Teggius Arci-Quinn tajemně mlčel a Ditrux Arci-Jeen přecházel podél police s knihami a studoval nápisy na hřbetech.
„Ještě, než začneme s tím, proč jsem vás svolal,“ řekl Sibiel, „chci vás informovat o našich vztazích s draky. Je tady náznak, že uvažují o spojenecké smlouvě s Padlými, což je nepřijatelné zejména, pokud by do toho byla nějak zamotaná ta věc s Rawantem. Předal jsem Arrakielovi pověření to s Rexem probrat. Bude lepší, když si draci o kšeftování s Padlými zavčasu přestanou dělat ideje,“ řekl.
„Proč Arrakielovi?“ houknul Ditrux. „Není to spíš Flebussion, kdo je vedoucím výpravy?“
Sibiel se zašklebil. „Ty náznaky o dračí komunikaci s Padlými máme z jedné strany od Essia a z druhé od Arrakiela. To, že je můj bratr, v tom vážně nehraje roli. Šlupka o tom, samozřejmě, ví.“
„Rawanta z Erektiadu stáhneme co nejdřív, aby je to nepokoušelo,“ dodal Xan.
„Zvlášť, když je tu riziko, že se vztahy mezi námi a draky zase brzy poserou,“ řekl poťouchle Ditrux.
Sibiel ho zpražil káravým pohledem. Teprve nedávno přijal Ditruxe do užšího velení a ten blbec už provokuje. O Arrakielově choulostivé rodinné situaci už si stejně cvrlikají ptáci na střechách, ale proč to zbytečně rozmazávat? Čím déle tento stav trvá, tím vyšší riziko prozrazení. Co asi Dorreson udělá, až se konečně dozví, že svého nenáviděného soka má téměř rok přímo pod nosem?
Sibiel si oddechl, když zaslechl rachot na chodbě neomylně oznamující Bordenův příchod. Plukovník Borden Arci-Jeen vpadl dovnitř jako tornádo, jenž svým chaotickým vzhledem i připomínal. Byl tak odlišný od svého bratra Krepena, někdejšího radního a ministra války, jak jen to lze. Tak, jako byl Krepen uhlazený, u Bordena všechno trčelo. Byl přibližně stejného vzrůstu jako ostatní arcidémoni, ale díky věčně rozcuchaným a naježeným vlasům exoticky temně fialové barvy, které zdědil po své matce, královně běsů z dávno vyhlazeného Kenikanu, působil větší. Jeho tvář a krk brázdily mělké ale poměrně výrazné jizvy – pozůstatek šarvátky s merrikanskými chapadly. Místo levé nohy měl od kolene dolů krihonitovou protézu, čím jasně dokazoval, že arcidémoni nejsou tak nezranitelní, jak se traduje. Levý bérec mu ukousla a na místě sežrala dračí královna Drebedea a protože pahýl následně poplivala svými trávicími šťávami, noha už znovu nevyrostla. Přes všechna poškození působil ten rabiát v komplexu natolik impozantně, že málo otužilí jedinci při rozhovoru s ním dostávali třesavku. Snad i proto trávil Borden většinu života na kosmických lodích mimo Mizeon, nebo právě na Olixu, kde pro pestré demografické složení tolik nevyčníval.
Borden se rozhlédl po pokoji a zachrčel: „Zdravím vespolek.“
„Někam se posaď Bordy, ať může Sibiel začít,“ utrousil přezíravě Xan.
Říkalo se, že ti dva spolupracují jen v boji, jinak si nemůžou přijít na jméno. Jediný, kdo je dokázal srovnat mimo bojovou akci, byl Trixen. Sibiel věděl, že do Trixena má daleko. Takže jen doufal, že se Borden a Xan budou chovat přiměřeně vážnosti situace.
„Nejdřív to shrnu,“ řekl Sibiel. „My versus Padlí. Jaké je skóre? My jsme během posledního roku ztratili dva vojenské oddíly, tři desítky civilistů a přišli jsme o Maharáví. Padlí ztratili Essia, včetně zajatých dětí, a jejich monopol s tebechety šel ke dnu, protože už známe způsoby, jak ho ochromit. Aliance nám dala rok k nápravě vztahů.“ Sibiel udělal znechucenou grimasu. „Ten požadavek nás sice nasral, ale musíme si přiznat, že zatím neznáme prostředek vyjma vyhlazení všech obecných a raisi, jak Padlé zničit. Takže jsme se rozhodli hledat kompromis. Dříve, než jsme stačili vládce Nového Mizeonu kontaktovat, napadli nás. Zákeřně a bez varování. Dali jsme tedy plány k nalezení smíru k ledu a veškerý čas jsme investovali do osvobození zajatců. Teprve potom jsme chtěli zahájit partyzánskou válku. Těsně před tím, než jsme to spustili, došlo k zásadní změně. Essius zajatce osvobodil a všichni společně z Nového Mizeonu uprchli. Vzápětí následovala odveta prostřednictvím tebechetů. Tebechety jsme zvládli - hlavně díky Essiovi s Teggenem, ale tím to celé ještě nekončí. Padlí sice vědí, že se nevyplatí nás podceňovat, ale pořád ještě mají Trrisiela. Aricikníže i nadále zůstává jejich nejsilnější zbraní. Používá flesshingy, o kterých toho zatím moc nevíme. A kdo ví, jaké další chuťovky má ještě v rukávu.“
Sibiel si povzdechl a pokračoval: „Asi víte, že jsem jednal s koordinátorem Kendrickem. Aliance je připravena Nový Mizeon kvůli tebechetům vymazat z Metaprostoru. Ale to se nám nehodí, protože je to pořád náš domov a chceme se tam vrátit, že. Takže nám teď opravdu nezbývá než jednání s debhátary zahájit. Ovšem dříve, než to uděláme, vyjasněme si, co si od toho slibujeme a co čekáme od nich.“
„Aby zalezli zpátky do relikviáře?“ prohodil Xan.
Selskou jizbou se prohnala salva smíchu.
„Bavme se rozumně,“ procedil skrze zuby Sibiel.
„Jsou teď silnější než my,“ ozval se Teggius.
„Ehm, nazíráno individuálně možná,“ opravil ho ponuře Xan. Všichni pochopili, nač naráží. Arcidémoni vzešlí ze spojení Rafedaxarra a Ryany byli jen o něco slabší než Rafedaxarrovi sourozenci. Jejich další potomci na tom jsou různě, podle toho, jak se krev ředila nebo posilovala v dalších liniích. Kupříkladu Xan a Cadwen Arci-Ukresiové, děti prince Ukresia a bohyně Krassiony jsou silnější, než potomci prince Kessala a jinády Cinie.
„To se pořád nedá srovnávat s mocí, kterou Padlí v současnosti čerpají z víry obecných a raisi,“ trval na svém Teggius.
„Něco mi říká, že ty o tom musíš vědět fakt nejvíc, Teggene Sarvone Essie Arci-Quinne,“ řekl kousavě Borden, „když jsi jim dva roky napomáhal.“
Teggius se na Bordena mdle usmál, ale dříve, než stačil cokoliv říct, Sibiel třískl do stolu. „Důvody, proč Essius na tu šaškárnu se zvěstováním přistoupil, jsou ti známy, plukovníku, tak s tím neopruzuj. Vážně dnes musíme dojít k nějakému závěru, jinak ti vypatlanci z Aliance ztratí trpělivost a vymažou Mizeon z Metaprostoru.“
„Já si ale nemůžu pomoct, Arci-Quinne!“ zahřímal Borden. „Z představy, že bych se měl o Mizeon dělit s někým, kdo mi vyvraždil rodinu, se mi dělá šoufl!“
„To nejsi sám,“ poznamenal jízlivě Xan, čímž se kupodivu s Bordenem názorově shodl.
„Vezměme v úvahu, že byli zavření deset tisíc let,“ pronesl krotce Urbiel.
„A to jako omlouvá, že vyvraždili většinu naší rodiny? Že nám sebrali domov a kradli děti? Že chtěli „utratit“ dvě arcikněžny hned, jak porodí?“ rozohnil se Borden. „Do relikviáře je zavřel dědeček. Jejich vlastní sourozenec. Nikdo z nás tehdy ještě nebyl na světě. Nemám nejmenší chuť se s nimi sdružovat.“
„To nikdo z nás,“ řekl Sibiel rozhodnutý vzít diskusi pevně do rukou. „Ale pokud chceme Mizeon nazpět, nezbude nám než se dohodnout na jeho sdílení. Podmínkou – naší podmínkou – bude zničení Trrisiela a proměněnců a přirozeně i tebechetů, pokud má Trrisiel další na skladě. Teď ještě, jaké podmínky budou mít oni na nás.“
„Co tě vede k názoru, že vůbec budou ochotní jednat?“ zajímal se Borden.
„Jejich zájem o Essia a jejich zájem o naše děti.“
„Fáááájn!“ zamručel Ditrux. „Chceš jim snad ty děti znovu nabídnout? A Essia vylepšeného o agenta Aliance navrch?“
„Jistěže ne,“ řekl mrazivě Sibiel. „Jenom si myslím, že jejich zájem o Essia a o děti je signálem, že jim jako rasa máme co nabídnout. Podle Essiových zkušeností jsou debhátarové z poměrů na Novém Mizeonu poněkud otrávení. V jejich době žili na Mizeonu smrtelníci. S naivitou typickou pro všechny krátkověké svoje bohy milovali a uctívali až za hrob. Byli nesmírně tvořiví, protože jejich čas byl omezený. Věřící, které mají Padlí k dispozici teď, se od těch předchozích zásadně liší. Maximálně je může těšit, že obecní démoni jsou poslušní a raisi démoni k tomu navíc i horliví, ale to nevyváží jejich slabiny, protože obecní jsou hloupí a raisi navíc úporní, cyničtí a nudní. Troufám si říct, že Padlí si už teď nevědí rady, co si s nimi počít.“
„Hlavně nevědí, co si počít s Trrisielem,“ zamručel Teggius. „Svět bez magie, který si Trrrisiel vysnil a který začal tak vehementně budovat, se jim už teď zajídá.“
„Navrhuješ jim nabídnout, že se vrátíme a uvedeme Nový Mizeon do původního stavu?“ ozval se zamyšleně Lenny. „Ukázat jim, že to, co tu bylo před převratem, bylo mnohem zábavnější než to, co buduje Trrisiel?“
„Jo,“ houknul Sibiel. „Za prvé bychom si Mizeon územně rozdělili, za druhé bychom jim ponechali jejich věřící a oni by na revanš strpěli, aby byl Rafedaxarr rehabilitován, čímž zůstaneme ve hře.“
„Co když na to nepřistoupí?“ ozval se Borden.
„Pak nám nezbude než bojovat,“ řekl Sibiel. „Ale musíme vymyslet, jak, protože Den Zkázy se nesmí opakovat.“
„Je jich jenom šest,“ řekl Xan. „V Den Zkázy byli plní síly od věřících. Hrál tam roli moment překvapení. Ale stejně nechápu, jak mohli během jednoho dne zmasakrovat devět desetin naší populace… Rozumím tomu, že Lissaria dostali proto, že na něho šli všichni naráz. Ale co ostatní? Jak je možné, že dostali Trixena? “
„K tomu něco mám,“ ozval se nesměle Urbiel, čím vzbudil všeobecnou pozornost. „Ehm, profesor Teranik Arci-Pawner, doktorka Levia Arci-Leredová a já jsme za tím účelem vytvořili pracovní skupinu. Dali jsme dohromady všechna fakta, které se nám zpětně o Dni Zkázy podařilo získat. Čerpali jsme jednak od Arci-Tassiů, kteří byli ušetřeni, potom od pozorovatelů z jiných světů, kteří se v té době zrovna na Mizeonu nacházeli. Každý z nás nezávisle na jiných vytyčil hypotézu, kterou pak s asistenty téměř rok ověřoval. Pak jsme tyto hypotézy porovnali a diskutovali o nich, abychom se dostali ke společné tezi. Předesílám, že naše výsledky nemůžeme verifikovat na sto procent, přesto mohu konstatovat, že jsme dospěli k jistým závěrům, které pramení ze společného jmenovatele…“
„Zkrať to, Urbi,“ zavrčel Ditrux.
„Navodili stav smyslového ochromení,“ štěkl Urbiel. „Uměle navozený na celém území Mizeonu. Bylo to pozorováno všude tam, kde Padlí zabíjeli arcidémony. Oběti působily netypicky pasivně. Ani se nepokusily o obranu. Těsně po masakru to nikoho z nás nenapadlo. Sami jsme byli v šoku, ale jak jsme začali shromažďovat ta pozorování, postupně se to sjednotilo. Z toho vyvozujeme, že s tím měl co dělat Trrisiel.“
„Stvořil něco, co arcidémony oslabilo? Tak, že to zasáhlo celý Mizeon?“ ujišťoval se Sibiel.
„Stále se přeme, zda to byla sofistikovaná forma infonové infekce, nebo vibrace blokující interní magii.“
„Vím, jak to udělal,“ vydechl sípavě Teggius.
„Jak?“ vybafl Ditrux.
„Souvisí to s kvederickou sítí, kterou Padlí pokryli Mizeon těsně poté, co z Maharáví přivlekli zajatce. Takový konstrukt vyžaduje zázemí. Tisíce emisních bodů na povrchu Mizeonu rozmístěné symetricky a přesně. Lámal jsem si hlavu, jak něco takového logisticky zvládli za pouhé dva roky, jenomže tehdy jsem si to ještě nespojil s Trrisielem. Trrisiel to emisní zázemí nejspíš budoval věky. Měl ho připravené pro Den Zkázy.“
„Ale naši pozorovatelé kvederickou síť v Den Zkázy nezaznamenali,“ namítnul Urbiel.
„Já – jako Essius, taky ne,“ řekl Teggius. „Ale tehdy Trrisiel kvederickou síť nepotřeboval. Vysílal z těch bodů něco jiného. Ať už to byly infony, vibrace, nebo cokoliv. Všimli jste si, že síť sundali krátce po tom, co jsme jim utekli? Jednak věděli, že ji dokážeme obejít, ale hlavně nechtěli, abychom si dali dohromady, že ji pořád mají v záloze.“
„Jak takový emisní tentononc vypadá?“ ozval se Borden.
„Naprosto nenápadně, předpokládám,“ ušklíbnul se Teggius a ukázal zaťatou pěst. „Emitor nemůže být větší než tohle. Na povrchu může být upravený jako kámen. Odhaduju, že je kvůli stabilitě ukotvený v podloží - jako špendlík.“
„Takže budeme chodit po Mizeonu a zvedat šutráky o velikosti Teggiovy pěsti,“ ozval se poťouchle Ditrux. „Až najdeme šutr, který nepůjde zvednout, bude to emisní tentononc.“
„Jistě vymyslíme lepší detekční metodu,“ pronesl kousavě Teggius, „ale v zásadě uvažuješ správně. Když zničíme emisní síť, odstraníme možný zdroj našeho oslabení. Výhodou je, že nemusíme posbírat všechny emitory. Stačí… tak desetina, abychom si vyčistili operační pole.“
„Musíme to udělat předtím, než s nimi vůbec začneme jednat!“ zahřímal Xan.
„Včera bylo pozdě,“ notoval si s ním Borden.
„Diverzní akce,“ rozzářil se Sibiel šťastný, že celá ta příprava, kterou věnovali osvobození zajatců, nakonec nepřijde nazmar.
***
