Arrakiel - 11. kapitola (série Návrat na Mizeon)
(Kerelten o týden později).
„Hodím to do ohně!“ ječela Keren. Mávala mu oddacím listem před nosem, jako kdyby chtěla tu hrozbu každou chvíli splnit.
„Ničení úřední listiny je zločin, drahá,“ ušklíbl se Arri. „A ničení úřední listiny podepsané samotným králem je dokonce hrdelní zločin. Nevím, čím to, že ta vaše rodina je složená ze samých potenciálních kriminálníků.“
„Co sis myslel, že tím získáš?“ vyprskla. „Já démony nenávidím! I když jsi je propustil, budu je dál lovit!“
Arrakiel se mírně rozkročil, založil si ruce na prsou, chladně se usmál. „Opovaž se. Nebo v tom sklepení sama skončíš. Svatbu si vymyslel Brigius. A protože tu mám na několik let co dělat a potřebuji tu zázemí, nebránil jsem se. Neznamená to, že bych se na Kereltenu chtěl zdržovat trvale. Stačí, abych měl kde přespat, když se občas zastavím. “
„Přespat?“ vřískla. „Už nikdy, nikdy, nikdy se s tebou nevyspím, ani kdybys měl tisíc takových lejster!“
Třásla se vztekem. Její pleť sálala horkem, vlasy měla rozcuchané, jak pohazovala hlavou, temně rudé sametové šaty pokrčené, přesto Arrimu připadala přitažlivější, než všechny vysoce urozené a dokonalé démoní krasavice, co v dobách sladké nevědomosti sváděl namísto Rawanta na Moretiných večírcích. Byla sladká a palčivá současně. Jako ostrá paprička. Byl si jistý, že by ji přesvědčil. Pár vhodně zvolených doteků a předla by jak nakrmená kočka. Hned tady na místě. Mohl by si ji vzít. Vykasat ty sukně a spodničky. Ohnout ji o stůl. Při představě, co by s ní všechno mohl dělat, se mu zatočila hlava. Nasucho polknul. Jenže přitažlivost nestačí a pitomostí už bylo dost. Doma ho čeká kopec problémů, které musí řešit.
Přistoupil k ní a uchopil ji za ramena. Musel použít sílu, aby ji otočil k zrcadlu na stěně. Strnula, jakmile se jí dotkl. Zezadu se rty přiblížil k jejímu uchu. „Chudinko,“ zaševelil, „ty sis vážně myslela, že bych tě chtěl? Podívej se na sebe, jak vypadáš,“ pokračoval jízlivě. „Uřícená, rudá a zpocená. Hrůza.“
Sežrala mu to i s navijákem. Vyděšeně civěla do zrcadla, aby si ověřila, jestli je opravdu tak ošklivá, jak on tvrdí. Strach a zlost a úzkost se střídaly v její tváři, srdce jí zběsile naráželo na žebra. Arrakiel nasával její strach jako silné kořeněné víno. „Měla by ses vykoupat. Malinko smrdíš,“ dodal škodolibě.
Odběhla s výrazem tak zoufalým, že se dlouhých deset minut cítil provinile a dalších deset hleděl do lesklé plochy zrcadla a litoval, že právě on musí být ten rozumný. Ale na druhé straně jí měl plné zuby. Před necelou půlhodinou je oba přenesl přes hory a doly z Perlového paláce zpět na jejich hrad. Ze začátku šlo všechno jak na drátku.
Při vyjednávání dohody mezi Ternodem a Vilenem se Keren držela zpátky, protože byla přesvědčená, že důvodem její přítomnosti v sídelním městě má být dohled nad synovcovými zájmy. Ostatně, když to před desíti dny plánovali, trvala na tom. A už tehdy si kladla podmínky. Požadovala, aby s touto akcí veškeré kontakty mezi Ternodem a démonem skončily. Byla tak předpojatá, že se odmítla na Owianinu emoční plastiku, kterou Arri přichystal namísto Gwimorského štítu, byť jen podívat. Marně jí Arrakiel vysvětloval, že plastika „Sdílnosti“ může „nakazit“ pouze jedince, kterému předmětná emoce absolutně chybí.
Poté, co Arrakiel v pokladnici odklopil víko, dostal Brigius od magické plastiky „Sdílnosti“ plný zásah. A jak byl král v tranzu a vůči magickým vpádům bezbranný, podařilo se Arrimu do jeho mozku vypálit úplně nové modely myšlení. Technicky to byla velice dobře odvedená práce. Ovšem Rawantes – odjakživa posedlý morálkou - by Arriho nepochválil. Řekl by, že se Arri dopustil ostudné manipulace bez ohledu na to, co král vyváděl předtím. Ale Rawantes tu nebyl a problémy bylo zapotřebí řešit hned.
Král zůstal změněný i poté, co byl „Gwimorský artefakt“ opět uložen do krabice. Při troše štěstí mu to vydrží až do smrti. Brigius si uvědomoval, že se s ním „něco“ stalo. Chápal, že má jiný náhled na svět a na lidi, ale příčinu viděl v nalezení štítu. Byl přesvědčený, že když má tak mocnou zbraň, může si velkorysost vůči ostatním dovolit. Že zatím „štít“ nevyzkoušel v poli, ho netrápilo, protože se démon „postaral“, aby to tak chtěl. To bylo pro Arriho na celé operaci nejtěžší: Překroutit královo myšlení natolik, aby cítil respekt a aby se spokojil s tím, že štít má. Brigius se v nové roli sdílného mírně roztržitého muže (protože každý tak masivní zásah do mozku má vedlejší následky), rychle stabilizoval. Dvořané to, až na notorické intrikány, přijali s povděkem.
Král se rozhodl narovnat spor mezi Vilenem a Ternodem prostřednictvím výnosu. Vilen, těhotná Magineta, obvykle slyšící na jméno Giny, a desetiletý Equidus dorazili den předem. Keren a Ternoda Arrakiel přinesl ráno před zahájením. Audienční sál praskal ve švech.
Brigius přítomné šokoval prohlášením, že obě manželství jsou platná. Uvedl, že rozhodujícím kritériem ve sporu mezi Vilenem a Ternodem o tom, který z nich má větší nárok na manželství s Maginetou, jsou potomci. Ani jeden sňatek tak nemůže být zrušen, protože z obou již děti povstaly. Jak Vilen, tak Ternod, jsou právoplatnými manžely hraběnky Maginety. Záleží, jakým způsobem budou manželství konzumovat. Ternod je znovu spoluvlastníkem Ternogradu a v rámci spravedlnosti se stává třetinovým spolupodílníkem veškerého dalšího majetku, který do manželství přinesl Vilen.
Tím, že král zvolil k narovnání sporu mechanismus výnosu, nedal stranám možnost k námitkám. Vilen a Ternodnad představou, že by se měli dělit, skřípali zuby, ale chápali to. Výnos byl spravedlivý, ale natolik pobuřující proti panujícím mravům, že se král nemohl vyhnout zamítavé reakci publika. S tím počítal Arrakiel stojící ve stínu těžkého nařaseného sametového závěsu. V černé plastové krabici ukrýval další Owianinu emotivní sochu. Magie plastiky „Porozumění“ rozhořčený dav uklidnila dříve, než šepotání zesílilo v otevřený hukot.
Tehdy nastal čas vytasit precedens. Král pokynul ministru vnitra. Bruum povstal, zamával nad hlavou zažloutlým chatrně vyhlížejícím svitkem a řekl: „Jak je vám známo, učenci z nokwelské polytechniky už celá desetiletí usilovně pracují na překladu monumentální Stříbrné knihovny královny Zerdy z desáté dynastie. Práce postupují pomalu, protože originální svitky jsou špatně čitelné a archaické písmo našich předků je někdy tak ozdobné, že je obtížné rozpoznat, co je písmeno, co pouhá kaligrafická finesa. Ale v jednom z již přeložených textů se nám podařilo najít informace, které slouží jako precedens pro oprávněnost v případě výnosu jeho veličenstva. Ze souvislostí tohoto spisu,“ Bruum jemně poklepal na svitek,“ jasně vyplývá, že naši předkové již v době před třemi tisíci lety v odůvodněných případech – z důvodů politických, majetkových, ale i čistě biologických, uzavírali sňatky v trojicích, či dokonce ve čtveřicích bez ohledu na pohlaví.“
Takový poprask v Perlovém paláci už dlouho nepamatovali. Smrtelníci toto řešení přijali nikoliv proto, že bylo praktické a spravedlivé, ale proto, že se jim dostalo důkazu, že jejich předkové činili totéž. Kdyby jim Bruum z dalšího svitku přečetl, že předkové z desáté dynastie mlsali vyuzená dětská ouška, bezpochyby by se po nich začali shánět.
Sál se vyprázdnil a úředníci přinesli stohy dokumentů, které bylo třeba podepsat.
Ternod, Vilen a Magineta podepisovali listiny týkající se stvrzení králova výnosu, převodů majetků, nového statusu každého z nich včetně rodičovských práv k jejich společným dětem. Další listiny k podpisu byly předloženy Keren, protože zde vystupovala v pozici Equidovy kmotry. Všechno šlo ke zdárnému konci. Dokud komoří Qason nepředložil k podpisu sadu tří dokumentů Arrakielovi. Arri rychlým a úsporným škrtancem podepsal. Načež král přistoupil k hraběnce Kerencii z Kereltenu a řekl: „Drahá sestřenko, mám takovou radost! Uznej, že tentokrát jsem ti vybral dobře. Tvůj manžel také loví démony. A dokonce ani nevypadá špatně.“
Na Kerenině tváři se v té chvíli vystřídalo asi deset různých výrazů, o pozitivním rozpoložení nesvědčil ani jeden. Než stačila novopečená „manželka“ hraběte Kiela z Kereltenu krále inzultovat, Arri jí kouzlem umlčel a chvatně se rozloučil. S příslibem, že se vrátí po líbánkách, s Keren v náručí zmizel. Jakmile ji na Kereltenu postavil na nohy, začala chrlit nadávky. Aspoň, že jí nezůstal nic dlužen. Teď mají oba jasno, jak moc se vzájemně nenávidí. Nechá ji tady a pofrčí domů. Jen, co někdo otevře průvlak.
