Arrakiel - 1. kapitola (série Návrat na Mizeon)
Mizeon, usedlost v Berízii
Arri se kousal do rtů, aby se nerozchechtal. Jak by oni, přeborníci v poflakování, mohli znát sekačku? On na rozdíl od nich občas pobýval u sestřenky Brigity v Levenu. Ne že by tam někdy fyzicky pracoval, ale aspoň získal představu.
Lora nakrčila nos a řekla: „Co to, sakra, je?“
„To jsou zemědělské stroje, zlato.“ Arri přistoupil k traktorku, poplácal ho po sedáku a laškovně se zašklebil. „Jednomístné, jak vidíš. Slouží ke kosení travnatých pásů mezi vinicemi.“
Awen rozhodil rukama, čím naznačil, že se právě nacházejí ve stodole plné malých červených traktorků. „No a co s tím máme dělat?“
„Budete na tom jezdit,“ řekl Arri.
„Tsss,“ ozvala se Tessa, „jenom kopíruješ moje krodoší dostihy!“
„Chceš, abychom na tom jezdili sami?“ pochopila Lora. Zelené oči jí svítily zájmem. „To je tak... skandální!“
Nebylo divu, že se jí to líbilo. Zatímco na krodoších jezdili sluhové, tady by si mohli zařádit sami.
„Neviděl jsem závodní dráhu,“ ozval se skepticky Norden.
„Žádná není,“ řekl Arri. „Tato disciplína není pro sralbotky. Proto jsem vás po snídani požádal, abyste se šli převléct, vy jelita.“ Arri se zamračil na Dirianu, která do poslední chvíle vyhrožovala, že bude závodit v plavkách.
„Budeme drandit po vinicích?“ Awen se při představě závodění mezi stěnami s vinnou révou uličnicky zašklebil.
„Vinice necháte na pokoji,“ upozornil ho Arri. Rozhodně nestál o otcův hněv. Nikdo nesmí ohrozit Destruktielovy vinice.
„Bude to na pastvinách,“ zatrylkovala Owiana. „Každý vyfasuje individuální trasu označenou barevnými fábory. Pokud stačí dorazit k Bílé skále do dvou hodin, má právo účastnit se závodu k ořešáku, na který Arrakiel ukryl poklad.“
Jakmile sestra zmínila poklad, bandu zachvátilo nadšení. Arri pokynul strojníkům, kteří předtím nenápadně postávali u zdi, aby pomohli přátelům stroje uvést do chodu. „Nezapomeň, že asi za tři hodiny ty mašiny musíte odvézt od ořechu na Nivkách,“ řekl jejich šéfovi.
„Samozřejmě, sire,“ procedil mezi zuby démon. Nevypadal moc spokojeně. Arri nechápal, co mu vadí.
„Jedna sekačka chybí!“ hlásila Lora.
„No jo,“ zabručel Grennon. „Nás je osm a sekaček jenom sedm.“
„Já nesoutěžím,“ řekl Arri. „Někdo musí hlídat, jestli nepodvádíte. Žádná magie není dovolena.“ Podíval se na jejich uražené obličeje a dodal: „Ne, ne, ne. Moje drahé sestřičky,“ ukázal na Owianu a Dorianou, „honily nevolníky po loukách celý včerejší den, aby byly trasy připraveny. Takže nedovolím, aby to někdo zkazil.“ Ještě měl v paměti soutěž o Nejkrásnější ledovou sochu, co zorganizoval Grennon v horském sídle jeho matky. Grennon dokonce angažoval porotce z Vekenského lycea, aby posoudili uměleckou kvalitu.Arriho tehdy naštvalo, že Owianin výtvor, který mu připadal mnohem lepší než ostatní, nevyhrál. Možná proto potom nepil tolik jako ostatní. Hluboko po půlnoci pak vyslechl Nordena, jak se chlubí Tesse, že tři z pěti porotců podplatil, aby dali hlas jejímu dílu.Arri o té sprosťárně Owianě řekl až doma. Prohlásila, že NordenArci-Pawner je blbec, a že je ráda, že se s ním rozešla. Nechtěla, aby z toho Arri dělal binec, protože by to prý vypadalo, jako kdyby Tesse Nordena nepřála. Ale Arri si o tom myslel svoje.
Další dvě hodiny se Arrakiel vznášel nad pastvinami a sledoval, jak se přeborníci snaží. Třikrát se snesl dolů, aby si odpočinul, dvakrát pomohl nastartovat chcípnutý motor, což bylo povoleno. Dirianě se dokonce podařilo sekačku převrátit, ale statečně ji převalila zpět na kola, a bez asistence skočila znovu do sedla. U Bílé skály byl první Awen, druhá Owi. Ostatní, zaprášení, poškrábaní od keřů a žízniví, dorazili v těsném sledu. První kolo tedy dokončili všichni. Potom rozmístili sekačky do obvodu kruhu kolem obrovitého ořešáku a odstartovali finále. Motory vrněly, drny létaly od kol, jak se stroje řítily k cíli. Nordenova taktika byla ohromující. Nejvyšší rychlostí přijížděl ke kmeni, aniž by zpomalil, vyšplhal se na sedadlo do dřepu, z jedoucího stroje se odrazil a vyskočil a zachytil se nejnižších větví. Zatímco šplhal do koruny, sekačka šikmo narazila do Lořina stroje a uháněla dále nezměněnou rychlostí směrem k rybníčku. Mezitím už byl u kmene Awen Arci-Fezziel. Ten traktor zastavil, vytáhnul z holínky svůj bič, a vymrštil vlákno kolmo vzhůru, až jeho konec omotal mezi větve. Hbitě se po něm vyšplhal nahoru, a snížil tak Nordenův náskok. Přes husté listoví nebylo vidět, co se v rozložité koruně děje. Strom se třásl, bylo slyšet, jak se soupeři při hledání pokladu pošťuchují a vyměňují si nadávky. Arri věděl, že už to nebude dlouho trvat, vznesl se nahoru a zanořil se dovnitř.
„Vidím ji! Je moje!“ zařval Norden.
Arrakiel se prodral větvemi právě včas, aby viděl, jak se po dýce, houpající se na krátkém řemínku visícím z nalomené větve, natahují dvě ruce. Awen se jí dotkl jako první.
***
„Kdes to vůbec vzal?“ zajímal se Grennon. Měl na mysli dýku, kterou Arri pasoval do role pokladu. Nebyla nijak nápadná, dokonce byla trochu zašlá. Rukojeť zdobily temně zelené kameny, ale nezdálo se, že by měly velkou cenu.
„V otcově vitríně,“ řekl rozšafně Arri. „Takové pitomosti sbírá.“ Byl se sebou spokojený. Z pastvin se vrátili špinaví, unavení, ale nadšení. A o to šlo. Podařilo se mu trumfnout nejen Tessiny krodoší dostihy, ale vyrovnal se i Awenovým vodním hrám. Po vyčerpávajícím odpoledni se vymydlení a voňaví povalovali v měkkých polštářích v otcově vinném sklepě, ládovali se a pili.
„Nebude ta věc arciknížeti chybět?“ ušklíbla se Tessa s očima upřenýma za dýku.
Arri zakoulel očima. „Má jich tam na hromadách mraky. Tahle byla úplně vespod. Určitě nebyla ta nejvzácnější. Kdo dnes používá dýky?“
„Stejně jsem ji viděl první! Měla být moje,“ bručel Norden a závistivě sledoval Awena, který si s trofejí provokativně pohrával.
Tessa se mu na klíně zavrtěla, a poplácala ho po tváři. „Nebuď tak umanutý, xiříku, příště jim to všem nandáš.“ Norden si nasupeně odfrkl a sáhnul po své sklenici. „Jasně.“
Tichá melodie, kterou hráli nevolníci z Awenovy družiny, byla náhle přehlušena třísknutím dveří nahoře v hale. Seshora se ozvalo několikanásobné dusání, jak kdosi do sklepa sbíhal po schodech. Arri se v lehátku narovnal. Jen doufal, že se o jejich dýchánku nedozvěděli rodiče. Jediný, kdo by to mohl na něj a na Dirianu s Owianou prásknout, byl jejich nejstarší bratr Sibiel. Vzorný nejvzornější císařův gardista, který mu nikdy nezapomněl připomenout, že studia by měl brát vážně a že by si měl najít lepší společnost. Oddechl si, když se mezi sloupy vynořil kapitán jeho ochranky Lissren, a v patách mu kráčel Rawantes, doprovázený pěti tělesnými strážci. Zatímco Raw s gorilami zůstal vepředu u baru, Lissren kráčel dál, zastavil před kobercem a zahlásil: „Je tady princ Rawantes s doprovodem, sire.“
„Díky, Lissi. Vyřiďte jeho výsosti, že je vítána,“ zabručel Arri. „A pozvěte princovy raisi k baru.“
Kapitán zasalutoval a šel. Nemusel Rawovi nic vyřizovat, protože to dotyčný slyšel. Byla to jen šaškárna, ale raisi byli prostě vycvičení jednat podle Kodexu, a nebylo radno je mást. Takže Raw disciplinovaně počkal, až mu kapitán vyřídí, že ho lord Arrakiel přijme, a pak se vydal ke koberci. Dříve, než Arri stačil Rawanta oslovit, chopili se toho ostatní.
„Spletl sis místo, Rawe, tady nic ke čtení nemáme!“ zvolala Tessa.
„Tady se jenom chlastá,“ přidal se Awen.
„Že tys přišel opravit tu sekačku, co skončila v rybníku!“ prskala Diriana.
Rawantes na rýpance nereagoval. Propletl se mezi divany a pohozenými polštáři až k Arrimu. Plácl sebou na volnou podnožku a s výrazem, jako by mu trhali maso z těla, pohodil hlavou k Nordenovi, pak se obrátil na Arriho a řekl: „Matka včera potkala na nábřeží Nordenova otce. Když jí řekl, že jste se vydali na čerstvý vzduch, nedala jinak, než že se musím přidat. Zdržoval jsem, ale poslala se mnou ochranku.“
Jak se dalo čekat, jeho slova vyvolala výbuch smíchu. Ale něco takového jako posměch by Rawovi nikdy nezabránilo říct, co chtěl. Běžně se jejich poflakování neúčastnil. Arri se s ním přátelil soukromě a před ostatními to držel pod pokličkou, protože ho nebavilo poslouchat pitomé kecy. Vlastně Rawa zdědil poté, co Sibiel povýšil v císařově gardě, a už mu nezbývalo tolik času. Rawantes Arci-Nubiel byl podivín, akademik a samotář. Zabýval se technikou a technologiemi. Často žongloval s výrazy, které Arri nedokázal ani zopakovat, natož aby jim rozuměl, ale když něco řekl, vždycky to mělo něco do sebe. Arri sáhl po karafě s archivním červeným, ignoroval Grennona, který se okamžitě do Nordena obul výpadem, proč zbytečně žvaní, a povzbudivě se na přítele zašklebil. „Klidně jsi mohl přiletět dřív.“
Rawantes pokrčil rameny a střelil pohledem k baru, kde se raisi-démoni jeho ochranky v družné pohodě nalévali s raisi ostatních. „No, původně jsem měl jiné plány,“ zahuhlal.
Arri se chytil za hlavu. Při tom, jak byl Rawantes opatrný a až nepřirozeně slušný, s ním jeho matka nikdy nebyla spokojená. Dokonce jí vadilo, že její syn není stejný výtržník a lamač ženských srdcí jako třeba Norden, Awen nebo on sám. Zvala do sídla Arci-Nubielů ty nejhorší povaleče a ochlasty a nutila Rawanta, aby s nimi trávil čas. Snad proto Rawantes tak rád pobýval s Arrakielem, protože s ním, jako akreditovaným výtržníkem, ho matka nechávala na pokoji. Zatímco arcikněžna Moreta žila v blaženém dojmu, že ti dva spolu obrážejí bordely, brával její syn Arriho do svých laboratoří a dílen na Křemenném potoku, kde se Arri krotce bavil u videxové stěny, zatímco Raw si spokojeně bádal.
„Sakra, jaké?“ zaúpěl teatrálně Awen. „Nějaká supertajná záležitost světového významu? Konspirační záležitosti? Práce pro Alianci? Nebo pro velkého brášku?“
„Ten had Lissarius,“ Loretina tvář se zkřivila vztekem, „by zasloužil nářez rozžhaveným bičem!“ Rawantův bratr Lissarius, prvorozený syn arciknížete Arci-Nubiela, jako císařův sekretář a zastupující ministr vnitra nedávno odmítl vyhovět žádosti o daňové úlevy, kterou podala Lořina matka.
„Nechej ho na pokoji, zlato,“ brouknul Arri, přitáhnul si Loru k sobě a svádivě jí stiskl nahé koleno. „Raw přece nemůže za to, že má za bratra osla.“
„A matku fůrii,“ dodala škodolibě Tessa. O Rawantově matce, arcikněžně Moretě, se vyprávěly legendy. To, jakým způsobem drezírovala Rawanta, bylo ostudné a bylo ještě horší, že to Raw snáší. Arrakiel sice tušil, že se za tím skrývá něco víc, ale teď rozhodně nebyl čas ani místo to řešit. Ostatně, Rawantes o tom nikdy mluvit nechtěl.
Pak si Rawantes všiml trofeje, se kterou si Grennon celou dobu pohrával. Vykulil oči a vyjekl: „Na co tu máte trhací dýku?“
Strhla se slovní přestřelka. Rawantes tvrdil, že dýka, kterou Arrakiel sebral v otcově skříni, není obyčejným exponátem, ale že je to „okren“, nástroj k trhání prostoru, a že patrně pochází z Riiberionu. Zatímco Awen ječel, že takovou blbost už dlouho neslyšel, a Owiana se chechtala jako pominutá, začali si Norden s Tessou dýkou mezi sebou házet. „Nedělejte to! Je to nebezpečné!“ řval Rawantes.
Arrakiel už tušil na obzoru průšvih. Znal Rawanta. Nikdy nemluvil do větru, ostatní se mohli posmívat, jak chtěli. O trhacích dýkách se učili ve škole. Bohové z Riiberionu je prý před eóny věnovali svým uctívačům, temným čarodějům, aby mohli cestovat mezi světy. Temní zpychli a na cizích světech se začali chovat, jako dobyvatelé. Riiberionští bohové to nechávali plavat, tak se arcidémoni z Mizeonu a lichové z Robustuy rozhodli to vyřešit za ně a okreny Temným pobrali. Pokud byla legenda pravdivá, mohla by dýka v otcově vitríně být okren... Arri se rozhodl dýku Nordenovi vzít a slíbit mu jinou. Však otec jich má ve vitríně habaděj. Dřív, než cokoliv stačil udělat, Norden dýku uchopil za špičku, namířil jí proti stěně a křikl na Rawena: „Okren, říkáš? Tak se na to podíváme!“ A hodil proti zdi, aby dokázal, že to žádný okren není.
Byl to jen záblesk. Všichni čekali, že se zbraň zabodne do spáry mezi zdivem, nebo jen narazí o kámen, cinkne na zem, ale to se nestalo. Dřív, než vůbec doletěla ke zdi, s kvílivým svištěním otevřela divokou průrvu a zmizela ve tmě. Zůstala po ní jen díra nasávající vzduch ze sklepa do cizího průchodu. Ve sklepě se rozhostilo ticho.
„Do prdele,“ heknul Norden.
„Letí přímo na Riiberion! Musíme to dostat zpátky, blbče!“ obořil se na něj Rawantes. „Kdyby se to dostalo ke smrtelníkům... Rychle, než se to zavře!“
„S tímhle nechci nic mít,“ odsekl Norden a vstal.
„Půjdu já!“ křiknul Arri a po hlavě vletěl do průrvy. Prodíral se hutným šedým světlem, připadal si jako mravenec v potrubí až na to, že svištěl strašně rychle.
„Jdu s tebou,“ zaslechl za sebou Owianu. Chtěl protestovat, ale bylo pozdě. Jeho nejmladší sestřička asi cítila zrnko odpovědnosti. To ona ho přesvědčila, aby z hromady vybral právě tuto dýku. Líbily se jí ty zelené kameny.
„Samotné vás jít nenechám,“ ozval se Rawantes.
***
Jeden po druhém dopadli do začouzené haluzny a porazili několik kvílejících smrtelníků navlečených v šedivých hábitech. Zřejmě přerušili nějakou hudební produkci, ale znělo to tak teskně, že ticho, které se po jejich příchodu rozhostilo, bylo úlevou pro uši. Uprostřed na kruhovém podiu se tyčil vysoký tlustý chlap temné pleti a cosi svíral v napřažené pěsti. Před ním stál kamenný stůl, na kterém se s křečovitými záškuby svíjelo hubené a bledé lidské tělo. Za nimi na vysokém trůnu seděla žena navlečená do mnoha vrstev barevného lesklého šatstva, s účesem zdobeným zlatem a drahokamy, který musel zabrat hodiny. I zdálky bylo patrné, že její obličej je silně nalíčený. Pokud by se usmála, barva by se začala loupat. „To je klarivijská princezna Jitrena, kněžka podsvětní bohyně Exis,“ šeptl šokovaně Rawantes. „Narušili jsme obnovovací ritus.“
Každé středně vzdělané dítě na Mizeonu ví, že obnovovacím ritem si smrtelní čarodějové z Riiberionu regenerují tělo. Stačí k tomu prý deset čerstvých srdcí, dračí oči a další blivajzy, které se běžně při ritu černé magie používají. „Vezmeme okren a mizíme,“ houknul znechuceně Arri. Neměl chuť se tu zdržet, už s ohledem na Owianu, která se tvářila vyděšeně a držela se Rawanta za ruku. Kráčeli uličkou k podiu a smrtelníci jim ustupovali z cesty.
„Tak si ho vezmi,“ vyzval ho s mírnou dávkou ironie Raw a ukázal směrem ke knězi. Ten stále stál jako socha, poulil oči a otevíral a zavíral ústa jako ryba. Když se dostali blíž, bylo jasné, že v pěsti drží srdce, ze kterého kape hustá temně rudá krev. Mnohem zajímavější ale bylo, že rukojeť dýky, kterou hledají, vězí přímo uprostřed jeho čela.
Arri se lehkým krokem ke knězi přitočil, natáhl se po dýce. „S dovolením, vašnosti.“ Zapáčil. Ozval se skřípavý zvuk, jak se kov třel o kost. A ejhle, byla venku. Chlap zamrkal, zachroptěl, padl na kolena a začal zvracet. Jasně dokázal, že je čaroděj, protože normální smrtelník by už ležel na zádech.
„A pryč,“ sykl Arri, chňapl Rawa za rukáv a vlekl jeho i Owianu pryč.
„Můj rituál!“ kvílela kreatura na trůně. „Budu si stěžovat Exis! Poženu to k Alianci!“
Dali se na úprk. Jak běželi sálem, nějaký poskok zvolal: „Mají trhací dýku, vaše výsosti!“
Strhl se poprask. „Chyťte je!“ vřískla princezna. „Chci ten okren! Chci vědět, co jsou zač!“
Vyběhli na chodbu, smrtelníci řinčící meči jim byli v patách. Místo, aby si to namířili ven, zahnuli do postranní chodby. Vmáčkli se do kouta a zamaskovali se k neviditelnosti, aby se poradili, co dál. Na smrtelníky ten trik zabíral, ale čarodějové to brzy prohlédnou. Ještě je tu naděje, že jsou na poctivé hledání líní. „Když okren hodíme, vrátí nás to zpátky na Mizeon, ale oni získají důkaz, který omlátí o hlavu Radě,“ řekl Raw.
„Takže se vrátíme jak?“ zeptal se kousavě Arri.
„Bránou,“ usadil ho suše Raw. Arri zamrkal. Vlastně ho to nepřekvapilo. Rawantes byl jen o něco mladší než Sibiel. I když z nějakých obskurních zdravotních důvodů neprodělal armádní výcvik, dalo se čekat, že brány se otevírat naučil, jakkoliv to měli mladí zakázané, a přestože to bylo obtížné. Taky hned dokázal, že to zvládá, když přímo v kamenné zdi výklenku, ve kterém se skrývali, začal rýsovat dokonalý ovál lemovaný zelenými jiskrami. Owiana s očima plnýma slz radostně vzlykla. Sledovali, jak se zdivo uvnitř mantinelů rozpouští. Bariéry se brzy prolomí a průchod mezi světy bude připraven.
„Tam jsou!“ rozlehl se chodbou výkřik, zařinčely zbraně. „Chystají bránu!“ Čarodějové až tak líní nebyli a bylo jich celé hejno. Navlečení v černé kůži, ozbrojení silovými berlami a štíty, se řítili k nim.
„Ještě potřebuju chvilku,“ zamumlal Raw.
Arri se nachystal do boje, aby je zdržel. Neměl nic než svou vnitřní magii. Házet ohnivé koule proti silovým štítům? No, i tak se dá, když to jinak nejde.
„Něco zkusím,“ zamumlala Owiana, a postavila se útočníkům čelem. Dříve, než tomu stačil Arri zabránit, napřáhla paže, cosi křikla, a v chodbě se zablesklo.
***
