Tento mizeonský císař vládl v období, kdy byl jeho dědeček, Rafedaxarr I., ve stázi po prodělané psychospirituální krizi. Lissariovo období na mizeonském trůnu trvalo necelý jeden standard (cca pozemský rok) a skončilo tragicky. Valnou část aktivního života strávil jako tajemník svého předchůdce, a poddaní všech společenských vrstev ho svorně nenáviděli, protože dělal špinavou práci nejen za císaře ale i za Radu. Častovali ho přídomkem „Ten had Lissarius.“ Říkalo se o něm, že nemá žádnou čest ani svědomí, že nemá smysl pro humor, a cokoliv pronese, míní smrtelně vážně. Sari vyvanul při snaze odvrátit kataklyzma, které později navždy změnilo mizeonskou společnost. Teprve s velkým odstupem po jeho vyvanutí vyšly najevo mnohé pozitivní dopady jeho dlouhého a náročného působení v roli císařova tajemníka i v roli císaře.
