Důvody Krassiona vzestupu a Tanakova pádu
V dávných dobách, kdy ještě riiberionsští smrtelníci žili v jeskyních, vládla na Riiberionu bohyně Krassiona spolu s Tanakou, Exis a Lusefem. Ale kvůli sporům se dohodli, že se budou střídat. Sto let Krassiona, dalších sto let Tanaka, a tak dále. Mezitím smrtelníci poznali oheň, začali stavět sídla. Rozvíjeli kulturu. Štěstí si vytyčili jako životní cíl. Význam světla a štěstí mnohonásobně převýšil důležitost hrůzy a tmy.
A protože Krassiona byla bohyní světla a Tanaka bohem tmy, Krassionina moc narůstala, Tanakova se umenšovala.
Obdobně to bylo u Exis a Lusefa. Jakmile lidé pochopili, co je to štěstí a začali po něm bažit, daleko více se obávali o své životy. Život a smrt, to je doména Exis, zatímco sdílení ovládá Lusef. Respekt a strach ze smrti předčil ochotu ke sdílení, proto Exis převýšila Lusefa.
Exis s Krassionou byly nejsilnějšími z riiberionských bohů. Mohly si s ostatními dělat, co chtěly. Naneštěstí si obě umanuly na téhož muže, boha moudrosti a pošetilosti, Brassena. Brassen není žádný krasavec, ale když začne mluvit, i židli by rozplakal. Brassen byl ochotný se oženit s oběma, ale ty dvě se nechtěly dělit. Vybral si tedy Exis. Krassiona zuřila a z trucu se provdala za Zmara (ne že by s tím mohl Zmar něco dělat). A protože Krassiona je ve vztazích velmi „intenzivní,“ Zmarovi vůbec "nevadí," když se jeho žena baví jinde – například když zaměřuje pozornost na smrtelné velekněze své církve na Riiberionu.
