Dřív, než mohl hovor ukončit, jsem vyrazil na steč: „Mluvila o Cyrilovi. Cyril a já jsme spolu studovali. Chtěla mi od něj něco předat. Mělo by to být ve věcech, které jste odvezl z léčebny.“ „Že by sada černých podvazků?“Josefův hlas výsměšně zvláčněl. „Dopis.“ „Rozumím, ty hnido,“...

          Při podepisování faktur jsem mezi zuby drtila kletby. Nejvíc mi hnula žlučí suma naúčtovaná za pobyt nalezených psů v útulku. Něco s tím musím udělat. Hulákání za dveřmi sílilo. Když jsem porozuměla některým slovům, a pochopila, že si opět někdo stěžuje na kácení...